Kapitola 1
Rachael sjela z vyštěrkované cesty a s trhnutím zastavila. Ocitla se před novou bránou z ocelových trubek. Málem do ní najela. Jeden z nájemců Holme Parku se zřejmě snaží udělat dojem. Když vystoupila z auta, aby si bránu otevřela, začala se k ní lísat ovce se špinavým kožichem a zabláceným zadkem. Ovce byla tlustá. V téhle končině se jehňátka rodí až koncem dubna. Ocel závory tolik studila, až se Rachael zdálo, že jí omrznou prsty. Cesta byla v horším stavu, než si pamatovala, mráz v ní vyhloubil díry. Jela pomaleji, sotva krokem, obě kola těsně na okraji. Přesto jí výfuk drncal o kamení. Zhruba po půldruhém kilometru si uvědomila, že v lese musela najet na špatnou cestu. Měla z něj vyjet do otevřené venkovské krajiny a teď by už byla u brodu. Místo toho jede po písčité stezce, sice vcelku rovné, ale hrozně úzké. Jehličnaté stromy z obou stran zastiňovaly podvečerní světlo. Jela dál a doufala, že najde místo, kde se bude moct otočit, ale cesta přešla v pěšinu a stromy jí nad hlavou vytvářely příkrov. Musela couvat zpátky až tam, kde se cesta rozvětvovala. Větve jí se skřípáním připomínajícím křídu na mokré tabuli škrábaly do laku. Výfuk narazil na kamenný břeh zakrytý porostem. Zařadila jedničku a s cuknutím popojela dopředu, než zase začala couvat. Když se dostala zpátky na cestu, byla už téměř tma. Roztřásla se. Před brodem zastavila a šla si ověřit, jak vysoká je voda. Před pěti roky se tu utopil student vracející se v noci do Baikie’s z hospody, jeho auto převrátila přívalová vlna po vytrvalém dešti. Světlo reflektorů se odrá9
A n n C le e ve s ová
želo na hladině a znemožňovalo jí odhadnout hloubku. Panovalo však suché jaro, tak se rozhodla, že to riskne. Voda se valila a syčela, když se setkala s horkým motorem, ale Rachael na druhou stranu vyjela celkem snadno. Cestu opět přehrazovala brána, tentokrát dřevěná. Byla už příliš tma, aby se dal přečíst nápis, ale věděla, že je tam cedule označující přístup pouze na statek Black Law a k Baikie’s Cottage. Nechala motor běžet, zatímco si bránu otevírala. Auto stálo v kopci, takže jeho světla pod úhlem ozařovala holý svah. Jakýsi pohyb musel upoutat její pozornost, protože zvedla hlavu a zahlédla v kuželu světla siluetu postavy, oblečené v goretexové bundě a s kapucí. Zpozorovala odraz světla a usoudila, že postava nese triedr nebo kameru. Byla přesvědčená, že je to muž, byť ta postava byla tak daleko, že se to dalo těžko určit. Ten člověk se otočil a zmizel ve tmě. Měla nepříjemný pocit, že ji nějakou dobu pozoroval. Když projížděla poslední necelý kilometr k domku, hloubala, kdo může být natolik pošetilý, aby chodil po kopcích, když zbývá tak málo světla. Rozhodla se, že se na statku stavovat nebude. Dougie špatně snáší, když ho někdo nečekaně vyruší. Bella uslyší auto, a když to půjde, zajde do domku, až Dougie usne. V kuchyni na statku se svítilo, ale závěsy byly zatažené. Psi se hlasitě rozštěkali a vyběhli ze stodoly do dvora. Ten hluk jako by se ozvěnou odrážel od kopců a Rachael si pomyslela, jak je to dobře. Muselo to být všude slyšet. Potom uviděla světlo v horním poschodí a řekla si, že Bella nejspíš ukládá Dougieho ke spánku. Přejela přes vymetený, prázdný dvůr. Domek stál na konci cesty s výhledem do údolí a obklopovaly ho stromy, které tu před lety vysázeli, aby sloužily jako ochrana před větrem. Klíč byl tam jako vždycky, u zadních dveří pod ozdobným uhlákem ke krbu. Uvnitř zašmátrala po vypínači. 10
Pa st n a vrá n u
V domě byla cítit vlhkost, ale věděla, že je tam čisto. Přijela v listopadu po odjezdu posledních studentů, aby uklidila. Bella tenkrát přišla s několika lahvemi domácího vína a pořádně si ten den užily. Skončily na statku popíjením Dougieho whisky. Přespala v pokoji pro hosty – v Nevillově pokoji, jak ho Bella nazývala, i když Neville tam, pokud ví, už celé roky nebyl – a probudila se s nejstrašnější kocovinou svého života. To bylo jedinkrát, kdy spala na statku. Rachael venku zapnula plynovou bombu a šla do kuchyně postavit konvici s vodou na kávu. Kuchyně byla malinká, moderní přístavek tak úzký, že se mohla rukama dotknout obou stěn najednou. Zasunula do zásuvky starou ledničku, zavřela její dveře a potěšilo ji, když si lednička začala broukat. Plamínky plynového vařiče prskaly, ale konvice se ještě ani neohřála. Při čekání, až se voda začne vařit, zaskočila do obývacího pokoje a zatáhla závěsy, aby nebyl průvan. Kdysi byly závěsy sametové, ale sluncem na nich vybledly pruhy a látka již značně zřídla. V obýváku stála pohovka pokrytá indickým přehozem, který Rachael loni přivezla z domova, a pár křesel, jež by potřebovala vyčistit skvrny, dál tu byly knihy, místy s flíčky plísně, a v jednom rohu liška pod skleněným poklopem. Všechno kolem bylo Rachael tak důvěrně známé, že tomu nevěnovala žádnou pozornost. Myslela jen na to, jak se zahřát. Na ohništi byl narovnaný papír a třísky, ale v koši u krbu žádná polena nenašla. Na krbové římse ležely zápalky, jenže byly vlhké. Po několika marných pokusech o škrtnutí stočila Rachael noviny do roličky a zapálila je od plamene vařiče v kuchyňce. Živila oheň a připomínala si přitom triky z minula. Konvice začala pískat, a tak si udělala rozpustnou kávu z pohotovostní plechovky, již si dovezla v tašce. Pila kávu nakloněná nad plameny, dokud si nebyla jistá, že oheň nezhasne. 11
A n n C le e ve s ová
Vynosila věci z auta a pak postavila hrnec s vodou na sporák. Uvaří si k večeři těstoviny. Skleničku vína si může dát později s Bellou. Vzala koš a vydala se pro pár polen. Dřevo bylo narovnané vzadu ve vysokém, zepředu otevřeném přístřešku, který rovněž ukrýval rezavějící traktor a pár balíků slámy. Světla z domu tak daleko nedosahovala, tak si s sebou vzala baterku. Venku bylo jasno a mrazivě chladno. Hvězdy se na vysokém nebi, nezastíněném světlem pouličních lamp, zdály jasnější než doma. Bella zařídila svou sebevraždu stejně schopně jako vždycky všechno ostatní v životě. Pohupovala se ve světle baterky, visela ve smyčce ze silného nylonového lana. Obličej měla bílý. Přichystala se na tu příležitost tak, že si nalíčila rty rtěnkou a vzala si na sebe hedvábnou blůzku, kterou jí Rachael koupila jako dárek na poděkovanou za loňskou sezonu. Černé střevíce se leskly, jak se na nich odráželo světlo baterky. Přitáhla si dva balíky od stěny a vylezla na ně, aby přivázala lano na trám. Když potom byla hotová, jeden balík slámy odkopla. Samozřejmě tam byl i dopis na rozloučenou. I na to myslela. Byl adresovaný Rachael a omlouval se, že právě ona má být tím, kdo najde tělo. Nemůžu tomu vystavit Dougieho a vím, že ty to zvládneš. Dál tam stálo, že dveře do kuchyně na statku jsou odemčené, aby se Rachael dostala k telefonu, aniž by někoho rušila – opět míněno Dougieho. Žádné vysvětlení sebevraždy tam však nebylo. Bella pouze uvedla, že už toho víc neunese. Věděla, že ji Rachael najde, než večer skončí, protože nechala košík na dřevo prázdný. Rachael si vždycky uvědomovala, že Bella je chytrá žena. Když Bellu uviděla, jak se tam točí, a poznala ji podle hedvábné blůzky, elegantně natrvalených vlasů a rtěnky, ač to doopravdy Bella nebyla, protože Bella nikdy v životě ani na chvíli nesetrvala v klidu, zachvátila ji zuřivost. 12
Pa st n a vrá n u
Byla vzteky přímo bez sebe. Dostala chuť použít to tělo jako boxovací pytel, bušit je do žaludku. Chtělo se jí vylézt na balík a udeřit do toho bílého bezživotného obličeje. Protože Bella byla přítelkyně. Tak jaké měla právo udělat něco takového, aniž by to s ní předem probrala? A protože od chvíle, kdy Rachael slyšela, že se projekt rozjede, moc se na dnešní večer těšila. Představovala si, jak s Bellou sedí v kuchyňce Baikie’s Cottage a dělí se spolu o láhev vína a hromadu drbů. Těla se však nedotkla. Místo toho se otočila a znovu a znovu tloukla do balíku slámy, až měla kotníky na rukou celé poškrábané a zakrvavené. Teprve později si uvědomila, jak dlouho vlastně v přístřešku pro traktor zůstala. Když se vrátila do domku, voda v hrnci se vařila, a přitom línému plamenu plynového hořáku trvalo půl hodiny, než ohřál konvici.
13
Kapitola 2
Domek, známý nyní jako Baikie’s, koupila brzy po válce Constance Baikieová. Přírodovědkyně, ilustrátorka a stará panna. Kdysi vyrážela do kopců a hledala inspiraci, avšak tělnatost jí brzy začala bránit v pohybu. Zvykla si posedávat v křesle a kreslila jen ptáky, rostliny a hmyz, na něž dohlédla z okna. To bylo její nejplodnější období. Originální ilustrace z jejích knih se prodávaly za překvapivě vysoké částky. Ujala se jí londýnská galerie a uspořádala výroční výstavu. Nikdo pořádně nevěděl, co se všemi penězi dělala, žila mimořádně skromně. Pro rozptýlení psala odborným časopisům škodolibé, zábavné dopisy, v nichž zesměšňovala výzkum svých kolegů. Dougie, v té době ještě zdravý a aktivní, jí ve svém landroveru jednou týdně dovážel z Kimmerstonu zásoby. Nikdy mu nenabídla, že mu za jeho služby zaplatí, zato mu každoročně na Vánoce věnovala kresbu farmy nebo okolních kopců. Bella je později našla na hromádce v jedné ze zásuvek jeho psacího stolu a nechala je zarámovat. Slečna Baikieová nebyla osamělá. Vlídně přijímala návštěvy, očekávala od nich však, že jí přinesou nějaký dárek – smetanové koláčky, sušenky a láhve whisky. V roce 1980 slečna Baikieová náhle zemřela. Dougie ji jednoho rána, když jí nesl mléko, našel sedět u okna. Byla tam celou noc. V závěti ustanovila dobročinný fond na podporu ekologické výchovy a výzkumu a odkázala fondu svůj domek. Určila, že z jejího odkazu nemá mít prospěch nikdo, komu je pod osmnáct. Nikdy neměla ráda děti. Studenti využívali domek po slečně Baikieo14
Pa st n a vrá n u
vé jako základnu pro své terénní výzkumy. Rachael tam strávila předchozí jaro, aby dokončila svou magisterskou práci. Když se výbor fondu rozhodl, že potřebuje novou krev, byla zvolena jeho členkou. Domek byl víceméně v takovém stavu, v jakém ho Constance opustila. Všechen nábytek byl její. Studenti se sklonem k fantazii si představovali, že tu pozdě v noci potkávají jejího ducha. „Určitě ne, jestli se to pohybovalo,“ prohlásil jeden z přednášejících, který ji znával. „Pokud se to hýbalo, tak to nemohla být Connie. Co si pamatuju, tak se nikdy nehýbala. Aspoň ne v době, kdy jsem ji znal.“ Rachael na duchy nevěřila. Přesně tak to řekla Anne a Grace den po všem tom zmatku. Rachael měla v plánu začít okamžitě pracovat na mapování, ale musela to s nimi donekonečna probírat. Poprvé působila jako vedoucí skupiny a svým způsobem ji to rozptylování dráždilo. Ukazovalo se, že je nervózní z převzaté zodpovědnosti. Přijely do Baikie’s kvůli průzkumu, a ne aby se věnovaly klábosení, ale když Anne a Grace dorazily, musela jim povědět, co se stalo s Bellou. Anne byla místní a Rachael už s ní dřív pracovala. Byla o trochu starší a vyznačovala se velkou sebedůvěrou, takže si Rachael nebyla jistá, jak přijme skutečnost, že jí bude říkat, co má dělat. Grace přijela se skvělými doporučeními, ale Rachael se s ní nikdy dřív nesetkala. Do jmenování zoologa neměla co mluvit, což ji nemálo žralo. Grace byla bledá a hubená a po zprávě o sebevraždě zbledla ještě víc, pokud to vůbec bylo možné. Působilo to jako přehnaná reakce. Bella pro ni koneckonců byla cizí člověk. Anne nicméně chtěla znát veškeré podrobnosti. „To je hrůza!“ zvolala, když vyprávění o nálezu těla dospělo ke konci. „Co jsi pak udělala?“ 15
A n n C le e ve s ová
„Šla jsem do statku Black Law a zatelefonovala.“ Vešla potichu, protože nechtěla vyděsit Dougieho, i když pravděpodobně očekával, že se Bella bude pohybovat někde kolem. Vyvedly ji z míry hlasy přicházející shora a na okamžik měla dojem, že se jí to všechno jen zdálo. Tichoučce vykročila po schodech nahoru s pomyšlením, že bude vypadat jako pořádný blázen, jestli Bella vyjde ven a přistihne ji. Potom se ozvala hlasitá hudba a Rachael si uvědomila, že hlasy se ozývají z televize v Dougieho pokoji. „Já bych nejspíš v případě sebevraždy nevěděla komu zavolat.“ Anne promluvila účastným, ale lehce pobaveným hlasem, což Rachael popudilo. Prokristapána, pomyslela si, doufám, že si hned nezačneme jít na nervy. „Vytočila jsem tři devítky. Nevěděla jsem, co jiného mám dělat. Operátor mě spojil s policií a ta se postarala, aby přijel doktor. Mělo mě napadnout, že Dougie stejně bude nějakého doktora potřebovat.“ Doktor se jmenoval Wilson. Bála se, že nenajde cestu, ale už byl u Dougieho na návštěvě dřív a tu oblast tak jako tak znal. Přijel v rangeroveru, měl turistické boty a pumpky a vypadal jako veterinář. „Řekl, že Bella je mrtvá nejmíň dvě hodiny,“ vykládala, „a pak dorazil policajt. Zařídili, že z Kimmerstonu přijede pohřební služba.“ Nabídla se, že dojede na rozcestí, aby nezabloudili. Pan Drummond byl moc milý, když se vezme v úvahu ta hrozná cesta a pokročilá hodina. Měl kulatou tvář cherubína a brýle a pronesl, že sebevraždy jsou vždycky zneklidňující. Potom doktor poslal pro sanitku, aby odvezla Dougieho. Nemohl v Black Law zůstat, když tam není nikdo, kdo by se o něj postaral. Možná doktor očekával, že se sama nabídne, ale nedovedla si to představit třeba ani na den. Myslela si, že by pro Dougieho bylo lepší, kdyby odjel s panem Drummondem a Bellou, ale těžko mohla něco takového navrhovat. 16
Pa st n a vrá n u
„Co pan Furness?“ vyptávala se Anne. „Musela jsi mu to povědět?“ Rachael si pomyslela, že Anne se vyžívá v dramatické situaci. Vždycky k tomu měla sklon. „Samozřejmě,“ odpověděla. Tak si to Bella přála. „Rozuměl ti?“ „Ale ano.“ „Jak to vzal?“ „Plakal.“ „Řekla jsi mu, že se zabila sama?“ „Ne. Jen že je mrtvá.“ Stáli s doktorem venku před budovou statku na čerstvě umeteném dvoře a sledovali, jak posádka sanitky zvedá Dougieho na vozíčku. Doktor se třásl, ale jí už přestala být zima. „Asi to způsobil stres,“ poznamenal Wilson. „Žít tady tak daleko. Udržovat statek v chodu a pečovat o pana Furnesse. Nenarodila se k tomu. Počítám, že se prostě něco zlomilo.“ „Ne,“ namítla rozhodně. „Vážně. Tak to být nemohlo. Bella Black Law milovala. Užívala si tu každou minutu.“ Doktor jí věnoval soucitný pohled, prostě si myslel, že nedokáže přijmout skutečnost. Poprvé se zahloubala nad tím, co měla Bella na mysli, když napsala, že už víc neunese. Poté, co sanitka, doktor a pohřební služba v konvoji odjeli, zůstala sama s mladým policistou. Dost toužebně, jako kdyby se cítil opuštěný, sledoval, jak zadní světla vozů mizí ve tmě. Nakonec se zeptal: „Nevíte, jestli by se v domě nenašlo něco k pití?“ Poznala, že dychtí jít dovnitř, ale moc profesionálně to nepůsobilo, i když dodal: „Počítám, že by vám panák neuškodil.“ Ve skříňce v obývacím pokoji našla láhev whisky. Po17
A n n C le e ve s ová
sadili se v kuchyni, kde bylo tepleji. Policista si nalil skleničku, aniž by čekal, až mu nabídne, a pak jí láhev podal. „Co tady tak daleko děláte?“ „Pracuju.“ „Vy pracujete u Furnessových?“ „Ne, pro ekologickou agenturu. Pro Kempovu ekologickou agenturu. Máme vyhodnotit dopady na životní prostředí. Dostali jsme povolení používat domek jako terénní základnu.“ Policista nechápavě koukal. „Slyšel jste o plánu na otevření lomu v Národním parku?“ „Ano.“ Jeho hlas však zněl nejistě. Jako u chlapce, jenž se optimisticky snaží vykroutit ze zkoušení, na které se nepřipravil, tak mu o tom pověděla. O lomu, o plánovaném využití i o právních požadavcích na výzkum za účelem vyhodnocení dopadů. „Najali si nás, abychom provedli průzkum a vypracovali zprávu.“ „To tady zůstanete celou dobu sama?“ „Jen dnes v noci. Ostatní přijedou zítra.“ Podívala se z okna na blednoucí nebe. „Vlastně dneska.“ „Takže Peter Kemp.“ „Ne. Peter už moc terénní práce nedělá. Anne Pree ceová je botanička. Grace Fullwellová zase odbornice na savce.“ „Tři holky?“ „Tři ženy.“ „No jo.“ Odmlčel se. „A budete muset do kopců. Počítat všelijaký věci?“ „Tak nějak. Uplatňuje se při tom zavedená metodika.“ „Není to nebezpečný?“ „Myslíte jako pro ženy?“ „No, pro každýho.“ „Necháváme záznam trasy a čas, kdy počítáme, že se 18
