Anketa na téma: Hudba místo zvonění strana 3
Rozhovor s paní ředitelkou RNDr. J. Bavlnkovou a s paní zástupkyní Mgr.M.Šatinskou strana 2 a strana 4
Informace a anketa o školní wikipedii strana 7
Báseň: Země lesní paní od Martina Friedmanna
Anketa v VI. C na téma: Dojmy ze začátku školního roku strana 5
Rozhovor s Jakubem Olejárem,žákem VI.A
strana 6
Rozhovor s členkou Žákovské rady Terezou Kaľavskou
strana 6
Příběh: Chlapec, který ztratil svoje jméno strana 8-9
strana 9-10
Čtení na pokračování od Ondřeje Šenkyříka
VZS ČČK Brno-město
strana 10-11
strana 11-12
Rozhovor s paní ředitelkou RNDr. J. Bavlnkovou 1. Paní ředitelko, jaké máte první dojmy ze začátku školního roku? Myslím si, že to byl začátek školního roku jako každý jiný, jen jsem měla více povinností (např. vítání prvňáčků). 2. Zklamalo Vás něco v chování některých žáků? Někteří zapomínají zdravit a také nové dveře na chlapeckých záchodech byly už teď pomalovány. 3. Udělal Vám někdo nebo něco na začátku školního roku radost? Radost mi udělali deváťáci, kteří hezky přivítali prvňáčky. 4. Je těžší být teď ředitelkou? Určitě, mám větší zodpovědnost. Děkujeme za rozhovor. .
Klára Horáková, Kateřina Němcová, VIII. C
Anketa na téma: Hudba místo zvonění
Tereza Kopečková, Františka Malinová, IX.A
Rozhovor s paní zástupkyní Mgr. M. Šatinskou ____________________________________________________ 1. Paní zástupkyně, jaké máte první dojmy ze začátku školního roku?
Mé dojmy jsou zatím dobré, myslím si, že jsme letošní rok dobře zahájili, a doufám, že ho i dobře ukončíme. 2. Zklamalo Vás něco v chování některých žáků? Mrzí mě, že chování některých žáků vypadá, jako by zrovna vyběhli z pralesa, a taky mě mrzí, že nejsou ochotni na sobě zapracovat. 3. Udělal Vám někdo nebo něco na začátku školního roku radost? Všichni ti, kterých se netýká odpověď číslo 2. 4. Je těžké být zástupkyní? Je to časově náročné. Děkujeme za rozhovor. Klára Horáková, Kateřina Němcová, VIII. C
Anketa na téma: První dojmy ze začátku školního roku Co se ti vybaví při vzpomínce na první den školy na 2. stupni? Co se ti na 2. stupni školy líbí? Co se ti nelíbí? Ladislav Řezáč: 1. Nová velká škola, nová třída, seznamování s učiteli a kamarády. Skříňky, které na bývalé škole nebyly... 2. Nové vyučovací předměty, odborné studovny a spolužáci. 3. Začala škola a nejsou tu bývalí spolužáci. Marika Vaníčková: 1. Úžasný pocit, naše třída, noví učitelé. 2. Na Křídlovické je mi lépe díky kolektivu učitelů a díky jídlu. Škola končí dřív. Více vyučovacích předmětů. 3. Použité učebnice mi nevadí, ale pomačkané ano. Také WC. Petr Pazourek: 1. Jsem o rok starší, budu umět o něco víc věcí. 2. Jsou tu výborné obědy. Líbí se mi, že je zde bufet. 3. Nelíbí se mi, že tu nemám hodně kamarádů (nikoho tu skoro neznám). Adéla Nováková: 1. Vzpomenu si na to, jak jsem si našla nové kamarádky. 2. Lepší je to, že toho více poznáme. 3. Nelíbí se mi fronta u jídelny. Alexandr Morávek: 1. Vybaví se mi nádherná třída s trochu zmatenými, ale sympaticky vypadajícími žáky. Vzpomínám si na velmi sympatickou učitelku, která vypadala přísně, ale mile. 2. Spousta výborných nových předmětů a různých odborných učeben s různými učiteli. 3. Že se prakticky s naší třídou nevídáme a pořád chodíme jinam do tříd, je to strašný zmatek, každý den, každou hodinu chodit jinam. Otázky zodpověděli žáci VI.C
Rozhovor s členkou Žákovské rady Terezou Kaľavskou 1. Odkdy jsi členkou ŽR?
„Členkou jsem od páté třídy.“ 2. Co řešíte na schůzkách ŽR? „Na schůzkách řešíme, jak bychom škole mohli pomoci, adopci na dálkunebo organizaci vánočního jarmarku.“ 3. Jaké aktivity se ti vybaví? „Pamatuji si na zájezd do Jungle parku v Pisárkách, do zoo v Bystrci nebo Dinoparku ve Vyškově.“ 4. Co bylo nejlepší? „Nejlepší byla návštěva Dětského centra v Bystrci. Mohli jsme se podílet na pomoci dětem bez rodiny, to měvelice potěšilo.“ 5. Jaké změny ve škole bys navrhovala? „Já bych navrhovala, aby se v bufetu prodávalo ovocenebo zelenina. Aby byla zrcadla na WC.“ Děkuji za rozhovor. Veronika Olejárová, VIII. A
Rozhovor s Jakubem Olejárem, žákem VI.A Co se ti líbí na druhém stupni? Líbí se mi, že je blíž bufet, také častéstřídání učitelů ve výuce. Co se ti nelíbí? Nelíbí se mi časté stěhování, moc hlučnéokolní třídy, jiný způsob učení. Děkujeme za odpovědi. Tereza Kaľavská, Veronika Olejárová, VIII.A
Školní wikipedie Bývalý žák naší školy, Martin Friedmann, založil školní wikipedii, která má sloužit k ukládání prací žáků (referáty, projekty…) do jakéhokoliv předmětu. Výhodou je snadný editor, v němž jednoduše vytváříte stejné stránky, jako jsou na wikipedii. Další výhodou je také to, že už nebudete muset dávat vaše projekty na flashdisky nebo je posílat emailem. Místo pro data na wikipedii je prakticky neomezené, a proto tam vaše práce zůstane natrvalo. Chtěli bychom tímto poprosit všechny žáky naší školy, aby se na adrese: wiki.zskridlovicka.czzaregistrovali stejným nickem jako ve škole, tedy: x + příjmení + první písmeno jména. Tento rok jsou správci Jan Brůžička a Vojtěch Pavlovský z VIII. C. V případě problémů, připomínek či otázek můžete kontaktovat jednoho ze správců.
[email protected] [email protected] Jan Brůžička, VIII. C
1.
Jaký je tvůj názor na školní wikipedii (po přečtení předchozí informace?) Martin, VI. B: Mohlo by se to hodit.
Edi, VII. C: Je to dobré, alespoň bychom nemuseli pořád používat flash disk apod. Markéta, VIII. C: Hodí se to. Petr, IX. C: Zní to zajímavě. 2.
Budeš ji používat? Martin, VI. B: Ano, když budu mít čas. Edi, VII. C: Určitě ano. Markéta, VIII. C: Ano. Petr, IX. C: Nejspíš ne, všichni by se mi smáli. Jan Starý, IX. C
Přísloví, jak je neznáme… Trajektorie pohybu způsobeného odrazy nohou mláděte létajícího obratlovce kulminuje k maximální délce současně s východem slunce. Ranní ptáče dál doskáče.
Nechť M je množina subjektů x takových, že x patří do M, právě když x vydává nonverbální signály S vyjadřující pozitivní emoci E. Dále nechť f je uspořádání množiny M podle času vzhledem k okamžiku signálu S a g nechť je dobré uspořádání množiny M. Potom platí: Je-li y maximální prvek množiny M vzhledem k uspořádání f, potom je také maximálním prvkem množiny M vzhledem k uspořádání g. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.
Činnost (vykonání činnosti) nemůže osoba (dále jen proveditel) provésti v období (časovém úseku), které by bylo delší než 1 (slovy jeden) den ode dne, kdy jsou splněny všechny předpoklady pro vykonání této (výše uvedené) činnosti proveditelem. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Chemická sloučenina vodíku s kyslíkem, jejíž akustický projev je minimální, působí erozí na vrstvy hornin, uložených podél její trajektorie. Tichá voda břehy mele.
Je-li B bodem ukončení trajektorie malvice, puzené gravitační silou z bodu A, bod C je kolmým průmětem bodu A a bod A je na stromě, potom vzdálenost bodů B a C se limitně blíží k nule. Jablko nepadá daleko od stromu.
Zdroj: http://www.pixy.cz/osobni/prisl.html Ondřej Buček, VIII. C
Chlapec, který ztratil svoje jméno Bylo ráno jako každé jiné, Lukáš se vypravil a šel do školy. Jak vešel do třídy, tak si všiml něčeho divného. Všechny děti, chlapci i děvčata, se na něj koukali, jako kdyby byl z jiné planety. Tak nějak škaredě. Povyšovali se nad něho. Jen jeho nejlepší kamarádka se s ním bavila a řekla mu: „Luky, nevšímej si jich, je to určitě přejde!“ „Já jsem přece nic zlého neudělal!“ říkal Lukáš pořád dokola.
Druhý den se s ním zase nikdo nebavil, ale ani s Veronikou (Lukášovou nejlepší kamarádkou). „Takhle to přece dál nejde!“ s pláčem v očích vykřikla Veronika na Lukáše při obědě. „Já vím, nechápu to, asi jim dočista přeskočilo!“ přemýšlel nahlas Lukáš. Toho dne měli tělocvik a Lukáš se šel převlékat do šatny, kde stáli dva chlapci. „Ahoj kluci,“ snažil se Lukáš vydat z úst hezký tón. Neodpověděli. Ani ho to nějak nepřekvapilo. Začal se převlékat. Když si sundal tričko, tak na něj koukali s otevřenou pusou. Lukáš hodně posiloval, a tak měl velké svaly. Přibližovali se k němu. Byl k nim otočený zády, takže nic nevěděl. Mirek ho kopl do zad tak silně, že se mu podlomila kolena. Přišel druhý chlapec (Viktor). Zbili ho do krve. Nejhorší na tom bylo, že Lukáš ani nevěděl proč. Nevolal o pomoc, byl dost silný, ale zničený. „Úplně jsem ztratil svoje jméno!“ zvolal nahlas. Našla ho Veronika a zavolala sanitku. Pořád na něj mluvila: „Luky, Luky, nezavírej oči!!!“ „Už jsme tady,“ řekl doktor. Probudil se. Byly na něj napojené různé přístroje. Byla noc. Asi půl třetí ráno. Viděl Veroniku. Seděla vedle něj na židli, v ruce svírala knížku a hlavu měla sklopenou v dlaních. „Miluju tě,“ zašeptal, protože ji nechtěl probudit. Zvedla hlavu. Viděl, že má rozmazanou řasenku po celém obličeji. „Já tebe taky,“ řekla a sedla si k němu na postel. “Úplně jsem ztratil svoje jméno, Veru!“ „Ani bych neřekla,‘‘ odpověděla a někam na pár sekund odešla. Lukáš teprve teď zjistil, že má zlomenou ruku. Veronika se vrátila s doktorem. „Je vizita,“ řekla Veronika. „Zítra vás pustíme domů,“ řekl lékař a odešel. V pokoji tedy zůstali sami. „Zůstanu tady s tebou až do rána,“ zašeptala Verča. „Nemusíš, jestli nechceš, ale budu rád,“ odpověděl Lukáš. Ráno se probudil a Verča už mu sbalila věci. „Ahoj, je ti dobře?“ starala se. „Ano, s tebou je mi vždycky dobře,“ odpověděl Lukáš. Usmála se. Jeli domů. O MĚSÍC POZDĚJI. Lukáše si zase všichni oblíbili. S Verčou chodil a měli se moc rádi. Už mu sundali sádru. Šli se spolu projít. Lukáš si s ní propletl prsty. Otočili se k sobě a vášnivě se políbili. Měli se opravdu moc rádi. Mezi svými kamarády byl opět oblíbený a holky ho obdivovaly. „Vrátil jsem se zpátky, Veru, už se zase jmenuju Lukáš!“ mluvil na ni. Byli spolu šťastní tak dlouho, jak dlouho žili. Nikola Hošková, VII. A
Poetický koutek – Země lesní paní Duch lesní přede mnou náhle se zjevil, na cárách mlhy poklidně se plavil. „Co zde dělá?“, ptám se sebe, „je to duch lesní, či smrti sémě?“ Co jsem udělal, že vidím takové zjevení? „Vstoupils do zemí lesní paní!“ odpovědělo zjevení. To jest sama paní hvozdů a strání - Neznalče! „Co mi chceš udělat? Jak pocestný poznat má, že v tvé říši se nachází?“
Paní se ke mně přiblížila. A jak se blížila, její síla vyšlehla a smršť jí povolaná mne k zemi odhodila - jako listí. „Patříš k tomu rodu, co pálí a seká? Tak odpovídej! Jsi jedním z těch, kterým na ohništi dřevo z mé říše praská? Zničím ten proklatý rod, zničím jej!“ S tím výkřikem skončil ten prapodivný sen. Co jen to mohlo být, varování? Za oknem jen slyším sten, to prastarý dub kácí…
Martin Friedmann, bývalý žák naší školy, student Gymnázia tř. Kapitána Jaroše
Čtení na pokračování
Kapitola první - Kamarád Prolog Odvěká válka mezi lidmi a skřety skončila, na obou stranách jsou statisíce mrtvých, vyhráli skřeti a obsadili celou lidskou zemi, už nejsou žádní svobodní lidé, až na jednoho. Jmenuje se Ronie a tento muž ještě vše může změnit. Ronieho deník: „Den první. Jmenuji se Ronie, je mi 15 let a poslední, co si pamatuju, je, že jsem se probudil v lese, umím číst a psát.“ Ronie měl havraní vlasy ostříhané nakrátko, modré oči a poměrně štíhlou postavu. „Jak jsem se tady sakra ocitl,“ řekl si pro sebe. Rozhlédl se a uviděl všude jen listnatý les. V dálce slyšel řeku, jak si šťastně teče lesem. „Asi půjdu k řece a tam uvidím, co dál,“ pomyslel si, a rozešel se tedy s tím pochmurným lesem. Když došel k řece, našel v zemi zabodnutý meč, vzal si ho jen tak do ruky a šel dál. Došel ke korytu a omyl si obličej studenou vodou, taky si nabral trochu vody do dlaně, aby se napil. „Á, tohle jsem potřeboval, trochu studené vody.“ Potom se šel porozhlídnout kolem koryta řeky. Jak tak chodil, došel k jednomu stromu, o který byla opřena mrtvola člověka. „No, asi bych ho tady neměl nechat.“ Jak to dořekl, zvedl tu mrtvolu, šel k řece. Těsně před řekou z mrtvoly vypadl pergamen a na něm stálo: Den 596
Dneska jsem měl špatnou příhodu se skřety. Pět jich na mě zaútočilo, ale všechny jsem porazil. Jeden mě však řízl do stehna, brzy umřu, chci, aby ten, kdo mě pohřbí, si vzal všechny mé věci.
JakmileRonie dočetl pergamen, sklonil hlavu a meč, co našel u řeky, zabodl do země, mrtvolu položil na zem, našel u ní dlouhý nůž a asi dvacet pět stříbrných. „Děkuji ti za vše a promiň, že tvůj hrob není majestátnější, nechť tě tedy vezme řeka.“ Jak to dořekl, zvedl mrtvolua položil ji do řeky. Poté ze země vytáhl meč a šel proti proudu řeky. Značnou chvíli šel,až nakonec uviděl farmu. Byl krásný bílý den a Ronie si bezstarostně kráčel k budově. Byla to krásná roubenka s ohradou, ve které byl dobytek. Ronie šel blíž, až se dostal do místa, kde byl keř, loukya ohrada. Zadíval se do ohrady a uviděl tam člověka, jak řeže dřevo. Už chtěl odejít,ale z budovy vyšel skřet a Ronie se rychle schoval do keře. Skřet byl asi dva metry vysoký, celý zelený, kolem pasu měl bederní roušku a na zádech měl zavěšenou sekeru. „Na a ne že zase utečeš.“ Přitom jak to říkal, podával mu klíč. „Samozřejmě pane,“ odpověděl člověk roztřeseným hlasem. Teprve teď si Ronie všiml, že má ten člověk kolem nohou pouta. Když tohle Ronie uslyšel, tak se mu v hlavě začal rodit plán a mezitím se dokradl k řece. Večer šel Ronie zase k farmě. Když ji uviděl, v ohradě hořel oheň a u něj ležela postava. Šel blíž, až se dostal do ohrady. Začal se plížit, ale omylem zavadil o klacek, který praskl a vzbudil ležící postavu. „Kdo je tam?“ zeptal se ten člověk. Ronie vystoupil ze stínu a ten člověk začal zase něco říkat: „Rychle uteč, než tě chytí, tak dělej, pohni si!“ „Klid,“ odvětil mu Ronie, „Přišel jsem tě zachránit.“ Jak to ten druhý uslyšel, vyprskl smíchem „Ty, patnáctiletý teenager, zabiješ tři skřety!“ řekl ten člověk a začal se smát. Pokračování příště… Ondřej Šenkyřík, VIII. B
Naše aktivity VZS ČČK Brno-město Vodní záchranná služba je samostatné občanské sdružení, kolektivní člen Českého červeného kříže. Základem činnosti VZS ČČK je zejména dobrovolná záchranná služba. V roce 2004 bylo na území ČR registrováno 45 místních skupin VZS ČČK s počtem 2200 členů, z toho 1430 dětí a mládeže. Při hlídkové činnosti na rekreačních vodních plochách bylo členy VZS ČČK odpracováno zdarma 72 907 hodin. Členy VZS bylo zachráněno 562 osob na břehu, 862 topících se osob a při 554 akcích byl zachráněn majetek v hodnotě několika milionů korun. Služby vykonávají členové VZS ČČK v rámci svých dovolených nebo prázdnin. V Brně existuje Vodní záchranná služba ČČK od roku 1983. (Tím se dostáváme k VZS Brno. Brno má dvě VZS, ale já budu mluvit o VZS ČČK Brno-město.)
Důležitou součástí záchranářů je neustálé vzdělávání a rozšiřování záchranářských znalostí. VZS ČČK Brnoměsto si toho je vědoma, a tak pořádá nejrůznější kurzy a cvičení zlepšující znalosti záchranářů v oblastech předlékařské první pomocia samotného zásahu. Od roku 2004 si zajišťuje budoucnost v kurzu Mladý vodní záchranář ve spolupráci s devíti brněnskými základními školami. Jedná se o ZŠ Arménská, Holzova, Horní, Jasanová, Labská, Milénova, Pastviny, nám. Svornosti, Masarykovo náměstí. Do VZS chodím jeden rok. Máme jedenkrát týdně trénink na TJ Tesla Brno a jedenkrát týdně na ZŠ. Trénujeme skákání do vody se záchranářským pásem, plavání pod vodou a ostatní. Další náplní jsou víkendové pobyty na brněnské přehradě, na kterých se učíme jezdit na lodích, ošetřovat úrazy, zasahovat na otevřené vodě a umět hlídkovat po přehradě. O prázdninách míváme různá soustředění. Své dovednosti můžeme změřit s ostatními vodními záchranáři na závodech nejen v ČR ale i ve světě. Abychom ale mohli opravdu někde pomáhat v praxi, musíme nejdříve získat patřičnou kvalifikaci, a to složením zkoušek. Být vodním záchranářem Českého červeného kříže je velice zodpovědné! Petr Kaš, VII. B
