Anglické hry u na ich loutkáfiû a naopak

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 27

Pavel Drábek

Anglické hry u na‰ich loutkáfiÛ a naopak

“...mezinárodnû tvofien˘ repertoár mûl po dlouhou fiadu desítiletí [17. a 18. století] celkem shodnou strukturu pro v‰echny evropské kulturní zemû” (Jan Malík1). Jaroslav Barto‰ ve své obsáhlé antologii Komedie a hry ãesk˘ch lidov˘ch loutkáfiÛ2 uvádí v prvním oddílu mezi “Nejstar‰ími hrami svûtového pÛvodu” dva texty “Her anglick˘ch komediantÛ”, totiÏ O králi Asverovi a nadutém Amanovi (str. 29-44) a Doktor Faust (str. 45-68). Hry uvádí struãn˘m nastínûním kontextu, do nûhoÏ anglické koãovné tlupy na na‰em území pronikly, a jak˘ hrály repertoár. Z her, které se v odkazu lidov˘ch loutkáfiÛ dochovaly, uvádí dále Císafie Diokleciána aneb Trápení kfiesÈanÛ téÏ Îivot sv. Jifií, kterou vydal roku 1949. Jak on, tak Jan Malík – ve své encyklopedické a stále bohuÏel v úplnosti nevydané knize Z letopisÛ dfievûné Thálie (19641970) – poukazují na to, jak divadlo anglick˘ch koãovn˘ch komediantÛ na kontinentu zasahovalo a organicky se zafiazovalo do stávající divadelní kultury. Mezinárodní divadelní v˘mûna tu ov‰em probíhala i na jiné rovinû neÏ jen pfienosem legend a pfiíbûhÛ, realizovala se také pfienosem strukturních divadelních vzorcÛ, jist˘ch loci communes divadelního tvaru – obrazÛ, dramatick˘ch situací, postav, charakterov˘ch typÛ –, které Louise George Clubb souhrnnû naz˘vá theatergramy3. Následující staÈ se zab˘vá vlivem anglického koãovného divadla raného novovûku (a to hereckého i loutkového) na evropské loutkáfie a naznaãuje i moÏn˘ vliv opaãn˘. Závûreãná ãást je vûnována anal˘ze nûkolika málo prvkÛ, které jako theatergramy pfiecházely buì z Anglie do Evropy, nebo naopak. 1 Jedním z jevÛ, kter˘ se takfika pravidelnû vyskytuje u kaÏdého importovaného motivu, je skuteãnost, Ïe v pfiijímající kultufie uÏ existuje jist˘ pfiedobraz pfiená‰eného prvku. Pfii hledání pÛvodu konkrétního motivu se pak zdá, Ïe má motiv více

pfiedloh. Tento jev pracovnû oznaãím dvojí etymologie. Projevuje se bezmála v kaÏdé rovinû – od slovní, pfies strukturní aÏ po fabulaãní. Lexikografie zná pro tento jev oznaãení lidová etymologie – importované lexikum si pfiijímající kultura vyloÏí po svém a dá mu svou etymologii. Takov˘ je pfiípad ãeského slova velbloud, jehoÏ sémantické jádro velkého blouda ãi bloudûní je zkomolením latinského ulbandus. Podobnû anglické oznaãení Ïánru mystérií, mystery plays, které se lidovû odvozuje od mystery (fiemeslo, um), protoÏe cykly mystérií uvádûly cechovní spolky; stejnû tak se odvozuje od mystery (zázrak). Prav˘ pÛvod pojmu leÏí údajnû ve francouzsk˘ch mitouries, náboÏensk˘ch svátcích od svatojakubského kostela v Dieppe, kde byly zaloÏeny po zázraãné záchranû pfii obléhání mûsta anglickou armádou roku 1443.4 Analogicky i chrudimská postava ta‰káfie Kacafíra má dvojí etymologii: vedle nûmeckého Katzen-führ (koãkovod; návaznost na koãiãího kníÏete, viz oznaãení Tybalta jako “Prince of Cats” v Romeovi a Julii) i italské cacafiori, coÏ znamenalo tolik co hejsek, ta‰káfi. Vedle lexikální dvojí etymologie existuje analogick˘ jev i na jin˘ch úrovních – aÏ do té nejabstraktnûj‰í, která je kaÏdodenním chlebem divadelních dramaturgÛ, tedy najít hru, která má co fiíct dnes a této kultufie – jin˘mi slovy najít hru, která má svÛj korelát ãi “etymologii” i v kultufie, v níÏ má b˘t inscenována. Dvojí etymologie se v˘znamnû projevuje na divadelní struktufie: kdyÏ angliãtí koãovní komedianti jako svého opovûdníka do kontinentálního divadla vnesli komickou postavu, jejíÏ jméno se v 17. století ustálilo na znûní Pickelhering, mûl tento klaun své pfiedobrazy snad v‰ude – v na‰ich zemích v oblíbené postavû Markolta, a dokonce i v pÛvodnû moralitní postavû Nevíma. John Alexander vytyãuje podobnosti mezi Pickelheringem a postavou Nobody (Nikoho) a poznamenává, Ïe Pickelhering byl produkt takfika ryze kontinentální, zatímco Nobody byla jeho britská ostrovní varianta.5 Markolt a Nevím, doloÏení pÛl století pfied Pickelheringem 27

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 28

a Nobodym, tedy byli jejich pfiedobrazy a pfiipravovali novému divadelnímu stylu cestu.6 Situace a problematika dvojí etymologie se komplikuje o to víc, pfiijde-li na pfiíbûhy, legendy a m˘ty. Stálou poloÏkou repertoáru koãovn˘ch komediantÛ byly hagiografické pfiíbûhy – nejoblíbenûj‰í byly hry o sv. Jifiím a draku (v 18. století jsou doloÏeny varianty s tureck˘m mar‰álem) a o sv. Dorotû. Lokálnû se pak vyskytovaly hry o jin˘ch svûtcích – sv. Markétû, sv. Kry‰tofovi, sv. Katefiinû – zfiejmû v závislosti na pfiíleÏitosti a místu. Je také dost moÏné i pravdûpodobné, Ïe se divadelníci pfiizpÛsobovali poptávce a ad hoc tvofiili aktuální varianty – ostatnû kulisa a základní dramatické schéma muãednick˘ch her je takfika shodná: za císafie Diokleciána ãi Maximiniána se rozvine konflikt mezi svûtcem a císafiov˘m místodrÏitelem ãi jin˘m reprezentantem pohanské státní moci; vedle této triády vstupují instrumentálnû do hry pomocníci na jedné ãi druhé stranû, jako jsou kati, stráÏci, pfiíbuzní, pfiátelé a obligátní andûl.7 Promûnit muãednickou hru podle potfieby není zase tak obtíÏné – základní situace a tudíÏ i fixované rétorické pasáÏe lze pouÏít takfika ve v‰ech obmûnách. JestliÏe se tedy u koãovn˘ch divadelníkÛ setkáváme s hrami biblick˘mi ãi muãednick˘mi, nelze striktnû vzato hovofiit o repertoáru importovaném nebo lokálním, ale spí‰e (slovy Jana Malíka) jako o repertoáru “mezinárodnû tvofien[ém]” ãi vÛbec v‰eevropském. (O konkrétních hrách a jejich putování bude je‰tû zmínka.) Dvojí etymologie se projevuje i v pfiípadû repertoáru svûtského – pfiesnûji fieãeno svût‰tûj‰ího, protoÏe i zdánlivû svûtská dramata raného novovûku mûla zfietelnû náboÏensk˘ pÛdorys a byla prostoupena kfiesÈanskou teleologií. Takov˘ není jen pfiípad Shakespearov˘ch her, zejména Romea a Julie, Kupce benátského, Hamleta ãi Coriolana, ale také pfiípad velice oblíbené hry – dokonce snad celoevropského hitu raného novovûku – Marlowovy pseudomorality o Doktoru Faustovi (pfiibliÏnû z roku 1588). TfiebaÏe se tato hra od prvního Faustova monologu deklaruje svûtsky, velmi v˘znamnû a vlastnû bytostnû navazuje na stfiedovûkou moralitní tradici. KdyÏ Christopher Marlowe krátce po vydání anglického pfiekladu nûmecké Das Faustbuch napsal svou hru, vytvofiil kasovní trhák jak v Anglii, tak po celé Evropû. Hra samotná b˘vá ãtena prizmatem anglické renesance a zejména marlowovského kultu, pfiehlíÏí se v ní ov‰em její pÛvod v komediantském divadle. Marlowe svou hru napsal je‰tû v první generaci lond˘nského profesionálního divadla, která byla velice úzce svázána s tradicí koãovného divadla. Hra 28

se nám dochovala ve dvou posmrtn˘ch vydáních ve dvou podstatnû odli‰n˘ch variantách – komediantské verzi A z roku 1604 (do ãe‰tiny pfieloÏil a v DILIA vydal roku 1969 Vladimír PraÏák) a v klasiãtûj‰í a roz‰ífienûj‰í (a také váÏnûji brané) verzi B z roku 1616 (vy‰la v pfiekladu Franti‰ka Vrby pod krycím jménem Alois Bejblík v antologii AlÏbûtinské divadlo I: Shakespearovi pfiedchÛdci). Pfiíbûh o Faustovi do ãesk˘ch zemí pronikl v posledním desetiletí 16. století, a to hned nûkolika cestami. Jednak vy‰la v Praze roku 1611 ãesky kniha Historia o Ïivotu doktora Jana Fausta, jednak uÏ v pfiedchozím desetiletí angliãtí komedianti se svou faustiádou vystupovali po celé Evropû a je moÏné, Ïe pfii sv˘ch náv‰tûvách âech nejpozdûji od roku 1595 zde Marlowovu hru dávali. Îe tomu tak nejspí‰ bylo, tomu mÛÏe nasvûdãovat obliba kouzelnick˘ch her. Jindfiich Pokorn˘ v Knize o Faustovi (1982) poukazuje na jezuitské hry o kouzelníkovi, z nichÏ jedna se hrála v Klementinu uÏ roku 1582, tedy pût let pfied vydáním nûmecké knihy o Faustovi (následuje v tomto v˘zkum Arno Krause, âeÀka Zíbrta, Jana Malíka a pak kolektivu autorÛ akademick˘ch Dûjin ãeského divadla). Podobnû tomu bylo s hrami O cudné Zuzanû, O ztraceném (tj. marnotratném) synu a O boháãi a Lazarovi, které mûli angliãtí komedianti na repertoáru a které jsou v âechách roz‰ífiené uÏ pfied jejich pfiíchodem. Jakob Ayrer napsal na pfielomu 16. a 17. století hry Comedia von der schönen Phaenicia a Comedia von der schönen Sidea, které se jeví jako úprava Shakespearov˘ch komedií Mnoho povyku pro nic a Boufie. V roce 1600 vy‰la anonymnû tiskem Tragedia von Julio und Hippolyta, která má mnoho spoleãného s vedlej‰í zápletkou Dvou ‰lechticÛ z Verony.8 Tvrdit, Ïe v‰ichni ãerpali jen a pouze z Anglie, je po‰etilé. Pro potfieby této studie ov‰em vypl˘vá jeden podstatn˘ dÛsledek: kdyÏ tedy do âech pfiibyli angliãtí komedianti, mûli uÏ pÛdu v mnoha ohledech pfiipravenu. Jejich pfiínos tedy nespoãíval tolik v repertoáru jako spí‰e ve stylu a podle v‰eho i v komediálních vzorcích, jejichÏ prostfiednictvím své pfiíbûhy sdûlovali. Otázka importovaného anglického repertoáru se je‰tû dále komplikuje. Jednou z premis, ze které mlãky vycházejí historikové, je jak˘si “panensk˘” stav Anglie a Evropy v dobû, neÏ Angliãané do Evropy dorazili. Nic takového ov‰em nikdy neexistovalo. První náv‰tûva anglick˘ch profesionálních hercÛ v Evropû je doloÏena roku 1585 v Nizozemí, kam Spoleãnost hrabûte Leicestera doprovázela do války svého patrona, snad aby ho mezi jednotliv˘mi vojensk˘mi manévry ob‰ÈastÀovala sv˘m umûním. Hrabû z Leicesteru, jak se zdá, skrze své her-

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 29

ce ‰ífiil svou slávu i dál. Tak se pfiinejmen‰ím trojice jeho divadelních sluÏebníkÛ – klaun Will Kemp, George Bryan a Thomas Pope – octla v ãervnu roku 1586 na dánském královském hradû Elsinoru (Helsingør), tedy v dûji‰ti nejslavnûj‰í Shakespearovy tragédie Hamlet. (Shodou okolností právû tito tfii herci byli pozdûj‰ími Shakespearov˘mi kolegy ve Spoleãnosti lorda Komofiího, která nûkdy na sklonku století Hamleta uvedla.) Po ãervnovém pfiedstavení roku 1586 na Elsinoru se klaun Will Kemp vrátil do Anglie, zatímco jeho kolegové pokraãovali v prvním doloÏeném kontinentálním turné k saskému kurfifitovi. S jistotou mÛÏeme konstatovat, Ïe nazpût v Lond˘nû se objevili v roce 1590. Tito herci se usadili a vût‰inu Ïivota pak strávili v lond˘nsk˘ch divadlech. TfiebaÏe je to spekulativní úvaha, nabízí se otázka: pokud byla jedním z nejvût‰ích problémÛ lond˘nského divadelního Ïivota horeãnatá sháÀka po titulech, je pravdûpodobné, Ïe by se zku‰ení divadelníci a podílníci spoleãnosti z kontinentu vrátili bez námûtu? (Pfiinejmen‰ím William Shakespeare jejich náv‰tûvu na Elsinoru zdramatizoval ve svém Hamletovi.) Jakou tedy máme jistotu, Ïe s sebou do Lond˘na nepfiinesli tituly, které se pak s dal‰í skupinou komediantÛ mohly dostat nazpût do kontinentální Evropy? Îe jiní herci a dramatici (ãasto v jedné osobû) ochotnû a zhusta pfiejímali evropské námûty, je známo: Thomas Dekker – kter˘ se (snad pro svÛj holandsk˘ pÛvod) vÛbec o koãovné Angliãany zajímal – zaãasté ‰el pro inspiraci do Evropy. Napsal tak po evropském vzoru Starého Fortunata (Old Fortunatus, 1599; podle Hanse Sachse), Trpûlivou Griseldu (The Patient Grissil, 1600) a v pozdûj‰í dobû je‰tû dal‰í hry, z nichÏ o nûkter˘ch je‰tû bude fieã. 2 Zatímco v Nûmecku mûli Angliãané zásadní vliv na vznik barokního nûmeckého dramatu a profesionálního divadla,9 v ãesk˘ch zemích se situace odvíjela odli‰nû – âechy a Morava nikdy nemûly velké, divadlu naklonûné metropole – a Praha tu není mûfiítkem, vzhledem ke své velikosti v raném novovûku; jezuitsk˘ JindfiichÛv Hradec, druhé nejvût‰í mûsto âech v 17. století, se vÛãi vefiejnému divadlu stavûl zamítavû. Demograficky fiídké a rozpt˘lené zemû nesk˘taly mimo ‰lechtické dvory pfiíli‰né moÏnosti obÏivy pro herecké soubory. To byl patrnû hlavní dÛvod, proã se ãinnost koãovn˘ch trup uch˘lila k oblasti, kterou mûli principálové v záloze – k loutkovému divadlu.10 Ostatnû koãovné divadlo se k pravideln˘m

dramatÛm utíkalo spí‰e v˘jimeãnû; dramata byla podle v‰ech indicií v˘sadou stál˘ch divadelních domÛ. I koãovnû zaloÏená spoleãnost Královnin˘ch sluÏebníkÛ (1583-1603) ke konci své ãinnosti nejãastûji po Anglii vystupovala se skákaãi11; hraní dramatick˘ch kusÛ zfiejmû nemûlo takov˘ efekt. V ãesk˘ch zemích, kde velké a solventní obecenstvo bylo vzácností, se nejspí‰e i angliãtí komedianti utíkali ke sv˘m loutkám. Mezi prvními zmínkami o principálovi herecké a loutkové spoleãnosti s anglick˘m repertoárem je záznam o Johannu Schillingovi, zfiejmû rodilém ErfurÈanovi, kter˘ v roce 1651 do Prahy pfiijel s repertoárem pfievzat˘m od svého anglického pfiedchÛdce, principála Johna Greena. Jeho repertoár (doloÏen˘ v DráÏìanech uÏ v roce 1627) sestával z následujících “evropsk˘ch” titulÛ12: Der jämmerliche und niemals erhörte Mord aus Hispanien (Îalostná a nesl˘chaná vraÏda ve ·panûlích) Der reiche Jude von Malta (Bohat˘ maltézsk˘ Îid) Doctor Faustus Orlando furioso Julius Caesar König von Cypern (Kypersk˘ král) Der König von Rhodos oder die Jungfrauentragödie (Rhodsk˘ král aneb Tragédie panny) Die zwei streitbaren Ritter Etelmor und Treumor = Komödie von der Christabella (Dva ha‰tefiiví rytífii Etelmor a Treumor; Komedie o Christabelle) König Ahasver (Král Ahasver) Die keuche Susanne (Ctnostná Zuzana) Der verlorene Sohn (Ztracen˘ syn) Heilige Dorothea (Svatá Dorota) Otto G. Schindler (opíraje se o star‰í zdroje) identifikuje anglick˘ pÛvod takfika v‰ech tûchto her. V nûkolika pfiípadech je v‰ak nutno tyto závûry kriticky korigovat, neboÈ quaerendo quaeritis je moÏno mezi anglick˘mi hrami najít i to, co má pÛvod zfiejmû jin˘. Hra o Králi Ahasverovi by snad mohla b˘t pfiíbuzná s nedochovanou lond˘nskou hrou Hester and Ahasverus, kterou Philip Henslowe zmiÀuje v repertoáru spoleãnosti SluÏebníkÛ lorda Komofiího 3. ãervna 1594. Hra s názvem Comoedia Von Der Königin Esther vnd hoffertigen Haman figuruje v nûmecké antologii Engelische Comedien vnd Tragedien (z roku 1620). Podobnû Orlando furioso, coÏ 29

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 30

by mohla b˘t verze stejnojmenné hry Roberta Greena. Willi Fleming spojuje hry Comoedia genannt Der Jude von Venetien. Componirt von Christoph Blümel studioso Silesiens (Komedie nazvaná Benátsk˘ Îid, sestavená Christopherem Blümelem, slezsk˘m vzdûlancem), známou téÏ pod jménem König von Cypern, se Shakespearov˘m Kupcem benátsk˘m13. Analogicky u vût‰iny ostatních. Tak to alespoÀ tradiãnû interpretovali historici. PotíÏ je ov‰em ta, Ïe kaÏdá z tûchto her má v Evropû dvojí etymologii. Tvrdit, Ïe Greenova a Schillingova Svatá Dorota je verze Panenské muãednice (The Virgin Martir, tiskem 1622) Thomase Dekkera a Philipa Massingera, je krajnû pochybné. KdyÏ kolem roku 1620 Dekker, kter˘ rád hledal námûty za hranicemi, nejãastûji v Nûmecku, a Massinger (kter˘ se také rád inspiroval, zejména ve ·panûlsku) spolu psali Panenskou muãednici, je pravdûpodobnûj‰í, Ïe vzali námût z evropské hry neÏli naopak. V˘pravné barokní drama o umuãení svaté Doroty by se v relativnû omezen˘ch podmínkách koãovné spoleãnosti realizovalo obtíÏnû. Hledat pÛvod Svaté Doroty aÏ u Dekkera a Massingera je tím absurdnûj‰í, Ïe hry o muãednících patfiily k bûÏnému stfiedovûkému repertoáru prakticky po celé Evropû. Spí‰e Dekker a Massinger povznesli lidovou hru do lond˘nského Ïánru – ostatnû tak, jako to dûlali oba i v jin˘ch pfiípadech; Philip Massinger napfiíklad u hry o sv. Genesiovi ve svém ¤ímském herci (The Roman Actor, 1626). Stejná spekulativní úvaha je moÏná i v pfiípadû takfika v‰ech uveden˘ch titulÛ Greenova a Schillingova repertoáru. Angliãtí koãovní komedianti tedy nemuseli hry do Evropy pfiivézt jako nové, ale jen pfietvofiili známé námûty ve svém stylu – tak jak to ostatnû máme doloÏeno i z lond˘nského divadla, napfiíklad od Shakespeara, kter˘ u v‰ech sv˘ch her bez v˘jimky vycházel ze star‰ích, ãasto dramatick˘ch pfiedloh. Má-li se tedy hledat vliv anglick˘ch divadelníkÛ na evropské divadlo a jmenovitû na loutkáfie na na‰em území, je záhodno pátrat nikoli v repertoáru, ale hledat stylotvorné prvky. Dal‰í moÏností, jak se k repertoárové problematice postavit, je vzít v potaz repertoárovou komplexnost. Tak jako dne‰ní divadla – chtûjí-li b˘t komplexní – uvádûjí klasickou i novou tvorbu, komedii, tragédii, národní hru, zpûvohru (nebo alespoÀ hudební komedii), pfiedstavení pro dûti a nûco pro intelektuály, tak lze pfiedpokládat, Ïe ranû novovûk˘ repertoár mûl postihnout co nej‰ir‰í spektrum. Lze mluvit o následujících okruzích: 30

náboÏenské hry evangelijní biblické hry hry o svûtcích a muãednících hry o ctnostech (Fortunatus, Griselda) hry o obrech a hrdinech (Herkules) kouzelnické hry hry o v˘razn˘ch individuích (Don Juan) cechovní (komunitní) hry národní hry a báchorky (pfiípadnû historické hry) Tyto kategorie jsou sestaveny podle dochovaného repertoáru evropsk˘ch loutkáfiÛ raného novovûku, jak je dokumentuje Jan Malík ãi Henryk Jurkowski14, a jsou volné a prostupné. Napfiíklad Doktor Faustus by patfiil do kouzelnick˘ch her i do her o v˘razn˘ch jednotlivcích. ShakespearÛv Král Richard II. vznikl zejména jako hra národní a historická (politická), ale kdyÏ je v 18. století poprvé doloÏena v Evropû, jde nejspí‰e o tragédii o v˘razném jednotlivci. Hry tedy realizují základní mody spoleãenského styku (láska, pospolitost/komunita, radost, náboÏenství atp.).15 Pokud se takto komplexní repertoár realizoval (a tedy i oãekával) u ranû novovûk˘ch loutkáfiÛ, je pravdûpodobné, Ïe analogick˘ repertoár mûly i herecké spoleãnosti – tím spí‰, Ïe rozdûlení na herecké a loutkáfiské spoleãnosti není vÏdy zcela jasné, jak bylo poukázáno16. Pokud tedy do Evropy zaãaly s úspûchem pronikat anglické koãovné (herecko-loutkáfiské) spoleãnosti, dá se pfiedpokládat, Ïe pfievzaly tuto repertoárovou skladbu a naplÀovali ji buì star˘mi, nebo nov˘mi divadelními kusy. Je ostatnû notoricky známo, Ïe v raném novovûku ne‰lo o tematickou originalitu, n˘brÏ o originalitu provedení. Lze se tedy domnívat, Ïe Angliãané – neÏ zaãali definitivnû hrát nûmecky – hráli pfiedev‰ím známé, repertoárové kusy sv˘m vlastním, anglick˘m stylem. V ãesk˘ch zemích se pak tento staronov˘ repertoár ‰ífiil zejména prostfiednictvím loutkáfiÛ, ktefií byli nositeli barokního komediantského Ïivlu.17 Na první generace hercÛ a loutkáfiÛ – Johanna Schillinga (aktivní kolem poloviny 17. století), Johanna Hilverdinga (c1645-c1707), Johanna Baptistu Hilverdinga (1677-1721) a Antona Josepha Geisslera (+1723) – navazují dal‰í loutkáfi‰tí mistfii, dokonce uÏ ãeskojazyãní, jako zejména rodina BrátÛ (Jan Jifií Brát, 1724-1805) a dal‰ích18. Jejich prostfiednictvím se uchovával pÛvodní repertoár, jak ho Angliãané pfietvofiili – tfiebaÏe se postupnû promûÀoval i dal-

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 31

‰ími vlivy, zejména haupt- a staatsakcemi a komedií dell’arte. Dochovaná znûní loutkáfisk˘ch her nabízí celou fiadu motivÛ a vzorcÛ, které mají rozpoznatelnû anglick˘ pÛvod, nebo alespoÀ anglickou analogii. Jedním dechem je zapotfiebí dodat, Ïe není jisté, zda hry do loutkáfiského repertoáru pfie‰ly, ãi zda byly uÏ anglick˘mi herci jako loutkové pfiivezeny. Jak dokládá George Speaight, angliãtí i ital‰tí loutkáfii byli po celé Británii v raném novovûku nesmírnû roz‰ífiení.19 Je tedy moÏné, Ïe hejblátka (motion) anglick˘ch loutkáfiÛ podnikla kontinentální turné takfiíkajíc bok po boku koãovn˘ch hercÛ. 3 Nejv˘znamnûj‰í hrou nûmeck˘ch a ãesk˘ch loutkáfiÛ je Johan doktor Faust, mírnû upravená verze Marlowovy hry, zejména verze A, která vy‰la v kvartovém tisku roku 1604 s titulem The Tragicall History of D. Faustus. As it hath bene Acted by the Right Honorable the Earle of Nottingham his seruants. Written by Ch. Marl. (Tragická historie o dr. Faustovi. Jak ji hráli SluÏebníci velevzácného hrabûte z Nottinghamu. Napsal Ch. Marl.). Tato hra byla po tfii století evergreenem loutkáfiského divadla celé stfiední Evropy; vedle toho byla nejen nejoblíbenûj‰í, ale také nejkomplikovanûj‰í. Jak poukázal Arno Kraus20, tradice Marlowovy hry mûla v Evropû nûkolik stfiedisek. Nûmecké verze neobsahují scénu s krucifixem, která se naopak v ãesk˘ch verzích tû‰ila nejvût‰í oblibû i obdivu pro svou pÛsobivost: Faust nutí v jedné ze sv˘ch kajícn˘ch chvilek Mefistofila, aby kreslil krucifix; Mefistofilus komicky vzdoruje, zatímco zdánlivû kajícn˘ Faust ‰kodolibû zabíhá do takov˘ch detailÛ, jako Ïe Mefistofila Ïádá, aby mu pfieãetl nápis na kfiíÏi. Podobnû pouze ãeské varianty Fausta obsahují takzvanou vartovaãku, komickou scénu, ve které ke konci hry dva stráÏní hlídají dvefie Faustovy pracovny pfied ìábly. Nûmecké verze mají vÏdy jen jednoho stráÏného. Mezi dal‰í známé ãeské loutkáfiské tituly, které mají svou obdobu u anglick˘ch koãovn˘ch komediantÛ, patfií zmiÀovaná biblická hra o Ester pod názvem Historie o králi Asperovi neboli O tom py‰nym a vysokomyslnym Kámanovi. Rukopis této hry se dochoval do poãátkÛ 20. století, kdy z nûho Jindfiich Vesel˘ publikoval v˘Àatky21, neÏ se rukopis ztratil. Roku 1959 Franti‰ek Barto‰ vydává ztracen˘ text22; chybûjící pasáÏe zfietelnû rekonstruuje z nûmecké hry anglick˘ch komediantÛ, která vy‰la ve zmínûné antologii roku 1620. Vzhledem k proble-

matické povaze dochovaného textu lze o tomto titulu u ãesk˘ch loutkáfiÛ stûÏí nûco soudit. Pozornost by si ov‰em jistû zaslouÏila lidová hra o Ester, kterou zapsal roku 1867 Josef Poloprutsk˘ a kterou vydal roku 1914 âenûk Zíbrt23. Tfietí hra zfietelnû anglického pÛvodu je Císafi Dioklecián aneb Trápení kfiesÈanÛ téÏ Îivot sv. Jifií.24 Dochovan˘ rukopis pfietiskuje Barto‰ 1949 a jeho komediantsk˘ pÛvod se zraãí i na tom, jak je vÛãi pÛvodní legendû o svatém Jifiím tato hra neurãitá. Místo o Jifiím z Kapadocie se tu hovofií o Jifiím Kalilejském a hra nevykazuje Ïádné atributy specifické pro svatojifiskou hru; jediná spojitost jsou dvû Diokleciánovy promluvy, které o Jifiím mluví jako o vojenském veliteli, kter˘ “dobré sluÏby v Hi‰pánii a i v Kenii prokázal”25. Dá-li se soudit podle dochovan˘ch her o svaté Dorotû (jak je sesbíral Julius Fejfalík v padesát˘ch a ‰edesát˘ch letech 19. století), lidové a loutkáfiské muãednické hry sledují stejn˘ vzorec. Svatojifiská hra Císafi Dioklecián neobsahuje Ïádn˘ specificky anglick˘ nebo komediantsk˘ vzorec, snad s v˘jimkou komediálních scén s kouzelníkem, kter˘ chce s Jifiím soupefiit. V˘jevy, v nichÏ se furiantsky trumfují dva kouzelníci, tvofií základ nûkolika anglick˘ch her, napfi. Greenovy Pamûtihodné historie o otci Bungaym (o ní bude je‰tû zmínka) a hry John a-Kent a John a-Cumber od Anthonyho Mundaye (1594). Vedle loutkáfisk˘ch her, které Franti‰ek Barto‰ oznaãuje za hry anglického pÛvodu, existuje je‰tû celá fiada her, které prokazují zfietelnû anglické vzorce (theatergramy), tfiebaÏe jsou jistû pÛvodu odli‰ného. 3.1 Poustevnická scéna z anglického Mucedora a z ãeského Dona ·ajna Roku 1598 vy‰la poprvé v Anglii anonymní hra s názvem A most pleasant Comedie of Mucedorus the Kings sonne of Valentia, and Amadine, the kings daughter of Arragon, with the merie conceites of Mouse (Kratochvilná komedie o Mucedorovi, královském synu z Valencie, a Amadinû, královské dcefii z Arragonska, s vesel˘mi ‰pr˘my Mouse [My‰áka]). V následujících nûkolika málo desetiletích tato hra vy‰la tiskem je‰tû ‰estnáctkrát a stala se zcela jistû nejprodávanûj‰í divadelní hrou celé éry (o pût vydání pfiekonala Hamleta, kter˘ zaujímá druhé místo). Ve tfietím kvartovém vydání z roku 1610 Mucedorus vychází roz‰ífien o nûkolik málo postav a o dvû a pÛl scény poté, co byla uvedena Shakespearovou spoleãností pfied králem Jakubem I.26 Mucedorus je ov‰em hra 31

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 32

koãovnická. UÏ první vydání ohla‰uje, Ïe “Eight persons may easily play it” (osm osob to snadno sehraje), seznam postav naznaãuje, jak se má dublovat, ve hfie figuruje i medvûd (a klaun Mouse ho vtipnû komentuje tak, Ïe by ho mohl hrát buì medvûdáfiÛv svûfienec, nebo i Ïiv˘ herec). Hrdinn˘ princ Mucedorus touto hrou prochází pasti‰em situací a pfievlekÛ.27 Jedním z jeho pfiestrojení je poustevník, v jehoÏ hávu se skr˘vá pfied Ïárliv˘m pronásledovatelem Segastem. Segasto ov‰em posílá po nepohodlném Mucedorovi pátrat svého sluhu, kter˘m je capocomico hry, klaun Mouse. Scéna klaunova setkání s domnûl˘m poustevníkem a následné referování pánovi patfií ke scénám komediantského zlatého fondu. Vstoupí Klaun. [Na scénû je Mucedorus, pfiestrojen˘ za poustevníka.] KLAUN A tudle je ten les, ten háj, a rozum má v háji, kdo mû sem poslal hledat past˘fie a zabûhnutou královu dceru, ale pozor, kdo to tady je, co jsi zaã? MUCEDORUS JsemÈ eremita [hermit]. KLAUN Termita! Jsem v Ïivotû nevidûl tak velk˘ho termita! MUCEDORUS Pravím ti, muÏi, Ïe jsem eremita, an Ïije pohostinu v tûchto hvozdích. KLAUN Ahá, tak uÏ vím, ty se‰ ten, co tu jí tudlety kofiínky a ‰Èopky a za celej rok si nedበani kousánek bÛãku a niãeho. MUCEDORUS Plete‰ se ve mnû, ale fiekni, co pohledávበv tûchto hvozdech? (pfiel. P. D.) KdyÏ mu Klaun fiekne, Ïe hledá chrabrého past˘fie, pfiestrojen˘ Mucedorus se ho vyptává dál: MUCEDORUS Jak˘Ïpak to byl ãlovûk, zdali mi ho umí‰ cit˘rovat? KLAUN Cint˘rovat, to jako bych umûl, si pi‰te, byl tak trochu malej, ‰irokej, vysokej, outlej, velikej pohlednej muskej, kazajku z bíl˘ kÛÏe a knofliky ze stejn˘ látky. 32

MUCEDORUS Dobfie ho cit˘ruje‰, a jestli nûkoho takového spatfiím, kde tû mÛÏu najít, ãili jaké je tvé jméno? KLAUN M˘ jméno se fiíka Majstr Maus. MUCEDORUS O Majstr Maus, fieknûte mi, jak˘ zastáváte u dvora úfiad. KLAUN Takle jako, jsemÈ stájn˘ vyst˘laã. MUCEDORUS Ó tajn˘ vyzvûdaã. KLAUN Alené, fiikám vyst˘laã a dokáÏu vám, Ïe to je fiádnej oufiad, kdyÏ totiÏ, pane, se nûkdo vrátí zpod mofie nebo tak, a kdyÏ se pes tfieba vysmrká zadem, tak mu dám biãem dobrejden a hned vystelu, takÏe jsem vyst˘laã, a to je vysokej oufiad, to vám povim. MUCEDORUS Ale kde vás u dvora najdu? KLAUN No kde, tam kde je nejlíp, buì v kuchyni na jídlo, nebo ve spíÏi na pití. A kdyÏ pfiinde‰, tak ti seÏenu kus hovûzího a vejvaru pûknû tuãn˘ho, jak fiikám, nezapomeÀte na Majstra Mause. Odejde. KdyÏ se pak Klaun setká se sv˘m pánem Segastem a s Rombelem, vylíãí jim, co se pfiihodilo: KLAUN Tak jsem byl v tom lese a byl jsem v háji a nena‰el jsem nic neÏ termita. ROMBELO âlovûãe, já jsem vidûl termitÛ mraky; myslí‰ malého? KLAUN Depák, ten mÛj termit byl vût‰í neÏ vy. ROMBELO Vût‰í neÏ já! Co to máte za tupého sluhu, pane? Prosím vás, vyhoìte ho! SEGASTO A posly‰, nebyl to ãlovûk? KLAUN Bych fiek Ïe jo, poÀváã fiíkal, Ïe Ïije po hostincích ve hvozdech.

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 33

SEGASTO Chce‰ fiíct, Ïe Ïije pohostinu ve hvozdech. KLAUN No jó, pfiesnû tak nûjak to bylo. ROMBELO To bych nevûfiil, jak˘ ty jsi trouba! KLAUN Vy jste ale mudrc! Dyk von, dyÏ ‰el, furt jen spal. SEGASTO Prosím tû, Maus, fiekni, jak ‰el? KLAUN V bíl˘m plá‰ti a bíl˘m klobouku na hlavû a v ruce mûl hÛl. SEGASTO To jsem si mohl myslet, Ïe to byl eremita, kter˘ putoval pohostinu v hvozdech! Analogická scéna se vyskytuje v ãeské loutkáfiské hfie Don ·ajn z rukopisu Josefa Rumla, kter˘ nese název Dvouprincka aneb Dva Ïenichové a jedna nevûsta a kter˘ Jaroslav Barto‰ pfii vydání doplnil z jin˘ch verzí. Don ·ajn (ãi Don Îán) a jeho sluha Ka‰párek se tu setkávají s Poustevníkem Unusem (ãi Urnusem). Jak konstatuje Jindfiich Vesel˘, je tato scéna jedna z nejúãinnûj‰ích. Vesel˘ poukazuje na hereckou komediálnost tohoto v˘jevu: “...bázliv˘ Ka‰párek [jde] k poustevníkovi a Don Juan poslouchá. Ka‰párek vyjde k poustevníkovi, prohlíÏí jej z dálky, fiekne ‘Àr’ – potom ‘vr’ a potom honem uteãe. Po chvíli jde po krÛãkách pfieopatrnû, ale lekne se, jakmile poustevník otevírá ústa atd. Na scénû je patrno, Ïe bylo témûfi dÛleÏitûj‰í to, co loutka dûlala, neÏ co mluvila. Grotesknost byla v pohybech. Komiãnost zvy‰ována jest tím, kdyÏ Ka‰párek mluví s poustevníkem nahlas (pán jeho je‰tû v blízkosti), ale ti‰e mu radí, aby habitu nepÛjãoval, Ïe jeho pán jest otcovrah. NejpÛsobivûj‰í jest dvojí hra Ka‰párka, jenÏ odbíhá k pánovi, referát o poustevníkovi pfiebarvuje po svém atd. Poustevník mluví zdlouha, tahavû, unavenû. Vûta pfiechází ve vûtu, na konci vûty se neklesá hlasem.”28

Podobnosti s poustevnickou scénou z Mucedora jsou znaãné: POUSTEVNÍK Já náboÏn˘ a nuzn˘ muÏ poustevník jiÏ pfies tfiicet let na této pou‰ti pfieb˘vám. Mojí potravou jsou jen kofiínky, bylinky a planá jablka, m˘m nápojem jest jen ãistá voda, která pr˘‰tí ze skal. Îil jsem zde spokojenû a lidská noha sem nevkroãila, ale doslechl jsem se, Ïe dva vrahové zabloudili do tûchto lesÛ, a já se obávám o svÛj bídn˘ Ïivot. ProãeÏ porouãím sebe nejvy‰‰ímu laskavému Hospodinu pod ochranu. ·AJN (za scénou) Ka‰párku, nejsme tu sami. Sly‰í‰ tam ten poboÏn˘ hlas? KA·PAR (za scénou) Sly‰ím tam také nûjaké broukání. To se asi nûkde utrhla kráva a ta tam buãí. ·AJN To je lidsk˘ hlas. Vystrã hlavu z hou‰tí a podívej se, co to je! KA·PAR Ono to do hou‰tí také vleze. ·AJN Neboj se! KA·PAR To bych si dal! Podívejte se sám! ·AJN K ãemu bych mûl tebe? KA·PAR (stranou) Ten mÛj pán si vÏdycky nûco vzpomene, sluÏebníka nastrãí a sám nejde nikam. (Vejde.) Kdo by se v takovém hustém lese tady vzal? (Hledá mezi stromy.) Tady nic není, tady taky ne, a tady taky ne! (Zahlédne poustevníka, utíká a kfiiãí.) Pane, je zle, pane, je zle! ·AJN Co je zle? Proãpak utíká‰? KA·PAR Já? Proãpak utíká‰? Tam za borovicí stojí chlap, ãern˘ jako ãert. ·AJN Kdo by to mohl b˘t? To snad je nûjak˘ lesní muÏ. KA·PAR Bane, nÛÏ nemá, ale bradu má velkou. 33

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 34

·AJN Jdi a optej se ho, co je zaã, jak se jmenuje a co nese! KA·PAR Abyste mu to ukrad, viìte! Já se ho bojím. ·AJN Neboj se, nic ti neudûlá, jen jdi k nûmu! KA·PAR KdyÏ já se bojím, Ïe mû zakousne. ·AJN Jen se neboj. Kdyby ti chtûl ublíÏit, já jsem s to jej usmrtit. KA·PAR Víte co, pane? Jdûte tam napfied a píchnûte ho, a já se ho pak optám. ·AJN Hlupáku, nech ÏertÛ a jdi s kuráÏí a s hrdinsk˘m srdcem. KA·PAR Já mám kuráÏe dost. (Vyjde.) Tak s kuráÏí, je‰tû s kuráÏí a ono to bude nejlep‰í nazpût. – Poslouchej, ty, co jsi zaã, jak se jmenuje‰? Tak to brzy Ïvejkej, já nemám u tebe kdy stát! Poustevník se pohne a Ka‰par se lekne. KA·PAR Ne, ne, jen tam stÛj a moc se nepohybuj! Já mám z tebe strach. POUSTEVNÍK Ach, pfiíteli, nelekejte se mne! Já jsem poboÏn˘ muÏ, poustevník Unus! KA·PAR (jde za scénu) Pane, já uÏ vím, kdo to je. ·AJN A kdo, Ka‰párku? KA·PAR Ale je pr˘ to star˘ penzionovan˘ kostelník Burnus a Ïe pr˘ vám jde na funus. ·AJN Ale, knote skrãená, já na své u‰i sly‰ím, Ïe je to poboÏn˘ muÏ, poustevník Unus. KA·PAR A tak proã se mne ptáte, kdyÏ to sly‰íte? ·AJN Zeptej se ho, jak dlouho Ïije v tomto lese!

34

KA·PAR (vyjde) Povûz mi, jak tu dlouho Ïije‰! POUSTEVNÍK Pln˘ch ‰estatfiicet let! KA·PAR (odbûhne) Pane, Ïije tu uÏ ‰estatfiicet tisíc let! ·AJN Hlupáku! Tak star˘ není ani svût! KA·PAR On tu bûhal uÏ pfied stvofiením svûta. ·AJN Co má na sobû ten poustevník? KA·PAR A kaÏdou homolku musíte vûdût. Má ãernou flandu. ·AJN PÛjdu tam s tebou, abych ho sám spatfiil. KA·PAR No, to budu mít je‰tû vût‰í kuráÏ! (2. dûjství)29 Podobnosti mezi obûma hrami, anglick˘m Mucedorem a ãesk˘m Donem ·ajnem, jsou pozoruhodné. Jde o strukturnû shodné situace – pán posílá svého sluhu, aby nûco na‰el nebo zjistil, a ten se setká s poustevníkem, coÏ vede k nedorozumûní. Uchován je i dal‰í theatergram, kter˘ nedorozumûní je‰tû umocÀuje, a to buì Ka‰párkova nedosl˘chavost, nebo Mausovo a Mucedorovo nepochopení. Souãástí vzorce poustevnické scény jsou vedle Ka‰párkova a Mausova referování (ãi “tiché po‰ty”) i slovní hfiíãky a zkomoleniny – tedy dal‰í oblíbené prvky komediálního Ïánru. Podobnost mezi anglickou hrou a Donem ·ajnem je tím víc zaráÏející, Ïe v Ïádné známé star‰í evropské verzi donjuanovské hry se analogická poustevnická scéna nevyskytuje.30 Dal‰í verze Dona ·ajna, ve kter˘ch jsou jednotlivé momenty transponovány, ale povût‰inou zcela zachovány, pfietiskuje Jindfiich Vesel˘. Jde o rukopisy Karla Kopeckého a Rudolfa Kaisra a Vesel˘ uvádí fiadu rÛznoãtení z jin˘ch loutkáfisk˘ch verzí.31 Poznamenává pfii té pfiíleÏitosti, Ïe “...[m]imo scény specielnû loutkáfiské je ve hfie plno slovních hfiíãek, vznikajících tím, Ïe Ka‰párek dûlá nedosl˘chavého, napfiíklad z ‘poustevníka’ se stane ‘kostelník’; na slova ‘je to duch’ fiekne ‘Ïádn˘ dub’ (‘dub má kÛru a tenhle je v ko‰ili’), – na slova ‘umrlec’ fiekne ‘to není hrnec’, – na slova ‘bloudící du‰e’ fiekne ‘to není nÛ‰e’ atd.”32

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 35

Poustevnická scéna se vyskytuje také v Báchorce u krbu (The Old Wives Tale) George Peela33, koãovné hfie Královnin˘ch sluÏebníkÛ34. Tato scéna obsahuje témûfi doslovné pasáÏe, tfiebaÏe její vyznûní je odli‰né.35 Pfii této pfiíleÏitosti se nabízí pozoruhodná analogie s dal‰ím, tentokrát mimoevropsk˘m komediálním Ïánrem, a to klasick˘m japonsk˘m kjógenem Kagjú (Hlem˘Ïì), kter˘ pochází z 16. století. V Hlem˘Ïìovi se vyskytuje totoÏná komediální scéna a tvofií komické jádro hry. Pán vysílá svého sluhu TarókadÏu do lesa, aby na‰el hlem˘Ïdû: PÁN Tak zaprvé, vûc v‰eobecnû naz˘vaná hlem˘Ïì má vÏdy ãernou hlavu a na zádech nosí ulitu. A za dal‰í, ãas od ãasu vystrkuje rÛÏky. ¤íká se, Ïe mÛÏe b˘t velik˘ i jako ãlovûk. A urãitû bude nûkde v hou‰tí, tak pofiádnû hledej. (Pfiel. Ondfiej H˘bl36.) KdyÏ sluha Taró dorazí do lesa, uvidí v hou‰tí horského mnicha a ve své charakteristické prostotû se ho ptá, jestli náhodou není pan hlem˘Ïì. Ctihodn˘ horsk˘ mnich jamabu‰i se rozhodne, Ïe si ze sluhy vystfielí: JAMABU·I Tak ty opravdu hledበhlem˘Ïdû? TARÓKADÎA Opravdu hlem˘Ïdû. JAMABU·I Tak tady stojí – pfiímo pfied tebou! TARÓKADÎA Jaj jaj! – Vy jste tedy opravdu pan hlem˘Ïì? JAMABU·I Pfiesnû tak. TARÓKADÎA Óo, opravdu velik˘! ¤íká se, Ïe mohou b˘t i jako ãlovûk. Ale pûknû popofiádku. Tak zaprvé, hlem˘Ïì by mûl mít ãernou hlavu a na zádech ulitu. JAMABU·I Tak tak, není nadto pofiádnû se pfiesvûdãit. TakÏe nejdfiív, jak moÏno vypozorovat a pfiesnû jak jsi fiekl – hlavu mám jakou? Není ãerná? (Otáãí se do divákÛ a levou rukou ukazuje na ãernou “ãepiãku” tokin, ve které hor‰tí mni‰i nosí posvátné texty)

TARÓKADÎA Opravdu, ãerná, úplnû. JAMABU·I A ulitu, tu uvidí‰ nyní. TARÓKADÎA Tak rychle, sem s ní prosím, rychle. JAMABU·I (chytá lasturu, kterou hor‰tí mni‰i pouÏívají k troubení a na cestách ji mají pfiipevnûnou na zádech. Skokem se otáãí o 180 stupÀÛ – zády ke sluhovi “vystrkuje na sluhu zadek”, nad kter˘m má lasturu pfiipevnûnou a s kaÏd˘m “sore” mírnû poskoãí smûrem ke sluhovi) Sore! TARÓKADÎA Uo! (Pfiekvapenû, s kaÏd˘m “uo” více vytfie‰tí zrak a postoupí o krok k jamabu‰imu) JAMABU·I Sore! TARÓKADÎA Uo! JAMABU·I Sore! Sore! Sore! Sore! TARÓKADÎA Uo! Uo! Uo! Uo! JAMABU·I Tak co, není to náhodou ulita? TARÓKADÎA Na mou du‰i, na zádech máte ulitu! No a dál se fiíká, Ïe hlem˘Ïì ãas od ãasu vystrkuje rÛÏky. JAMABU·I CoÏe?? RÛÏky?? TARÓKADÎA Tak tak. JAMABU·I RÛÏky? RÛÏky, rÛÏky, rÛÏky! (Pfiem˘‰lí a pfiitom kroutí hlavou aÏ uvidí stfiapce okolo krku, které ho mají chránit proti zl˘m duchÛm) Hmm, tak rÛÏky, ty ti teì ukáÏu taky. TARÓKADÎA Tak rychle, rychle! JAMABU·I (kleká si na jedno koleno zády k TarókadÏovi a stfiapce zvedá vedle u‰í místo rÛÏkÛ, s kaÏd˘m “sore” o kousek v˘‰) Sore! 35

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 36

TARÓKADÎA Uo! (Pfiekvapenû, s kaÏd˘m “uo” více vytfie‰tí zrak a postoupí o krok k jamabu‰imu) JAMABU·I Sore! TARÓKADÎA Uo! JAMABU·I Sore! Sore! Sore! Sore! TARÓKADÎA Uo! Uo! Uo! Uo! JAMABU·I Tak co, nejsou to náhodou rÛÏky? TARÓKADÎA Teì jsem to na vlastní oãi vidûl – vystrãil jste rÛÏky. Není pochyb, musíte b˘t pan hlem˘Ïì. Tak rychle, rychle, vylezte mi na ramena, odnesu vás. TfiebaÏe nelze pfiedpokládat pfiímé kontakty mezi ranû novovûk˘m Japonskem a Evropou ve vlivech divadelních, lze spí‰e tu‰it, Ïe uvedené pfiípady téhoÏ strukturního vzorce jsou zúroãením základní komediální situace. Podobnû jako dominantní komická postava sluhy v komediálním Ïánru – aÈ uÏ je to TarókadÏa v kjógenu, tureck˘ Hacivat, sluha (otrok) v plautovské a terenciovské komedii, blázen lidov˘ch slavností, Klaun v anglické komedii, Ka‰par v loutkárnách, nebo italsk˘ Pedrolino, francouzsko-italsk˘ Harlek˘n, nûmecko-anglick˘ Pickelhering, nûmeck˘ Hanswurst nebo hlavní klaun v cirkusov˘ch scénách37 – lze pfiedpokládat, Ïe si tyto postavy s sebou od svého dávného pÛvodu nesou i základní komické v˘jevy, které tvofií stavebn˘ základ jejich dramatické v˘bavy. V pfiípadû scény s poustevníkem je zaráÏející nejen fixovaná funkce komické postavy, ale také rozloÏení sil v celé situaci: komick˘ sluha (v japonské strukturní terminologii ‰ite) má od svého pána (ado) úkol, kter˘ nedokonale plní – aÈ kvÛli vlastní hlouposti, nebo kvÛli hrané neschopnosti (nedosl˘chavosti atp.); zároveÀ je objektem tohoto úkolu tfietí komická postava (kó-ado), která je ze zcela jiného svûta, jakoÏto postava duchovní (aÈ uÏ poustevník, eremita, horsk˘ mnich). (V Hlem˘Ïdi se rozloÏení sil posouvá a druh˘m komikem, tedy ado, není pán, ale právû horsk˘ mnich jamabu‰i.) Základ komiky spoãívá v konfrontaci svûtsk˘ch ãi materiálních cílÛ komikova úkolu s duchovní povahou tfietí postavy. Toto tfiení se mÛÏe vyuÏít rÛzn˘m zpÛsobem – komiãnost nechápajícího a duchovnû neteãného komika uprostfied divadla, 36

které je v základu duchovní, rituální nebo alespoÀ didaktické, v persifláÏi duchovního stavu, v barokním pohrdání svûtsk˘mi úmysly a podobnû. 3.2 Vartovaãka v Doktoru Faustovi, Donu ·ajnovi a Greenovû Baconovi a Bungaym Dal‰í komickou mezinárodnû putující scénou je takzvaná loutkáfiská vartovaãka. Od ãesk˘ch zakladatelsk˘ch faustologick˘ch studií Arno‰ta Krause38 patfií scéna, kdy sedláci Vomáãka a âubicár hlídají pfied Faustov˘m obydlím, ke klenotÛm ãeského loutkáfiství.39 V redukované podobû se replikuje i v Donu ·ajnovi, kde je vloÏena takfika bez fabulaãního smyslu. Ve druhém jednání Poustevník svolí a odchází s ·ajnem do poustevny, aby mu pÛjãil svÛj hábit. ·ajn zatím povûfiuje Ka‰para, aby hlídal: ·AJN Ka‰párku, ví‰, Ïe nejsem na Ïádném místû Ïivotem jist. Já pÛjdu do té poustevny a tam se pfievléknu a ty zde zÛstane‰ na stráÏi. A kdyby sem nûkdo pfii‰el, tak zapískej a já ho sem pfiijdu zavraÏdit. (Odejde za poustevníkem.) KA·PAR MÛj pán, kdyby byl co hodného, tak bychom mohli s tím poustevníkem ostávat. Ale mÛj pán, ten jenom bít, vraÏdit. Tak vida, uÏ jsem vojákem. Teì to zkusím, jestli jsem to nezapomnûl. (Pfiechází.) Kdo tu, nikdo tu! Kdo tu, nikdo tu! Kdo tu, nikdo tu! Tuhle nikdo, támhle nikdo, nikde nikdo! Co jsou vojáci, to jsou vojáci. Kdo tu, nikdo tu! Kdo tu, nikdo tu! Tuhle nikdo, támhle nikdo, nikde nikdo! Co jsou vojáci, to jsou vojáci. To mnû to jde, co? (Zastaví se.) Ale poãkejme, mÛj pán povídal, aÏ nûkdo pfiijde, abych zapískal! Já to zkusím, jak bude ãerstv˘. (Chce písknout, ale nejde mu to.) A to je dobré, teì kdyby sem nûkdo pfii‰el, tak mû mÛÏe píchnout a já nemohu písknout. Zkusím to je‰tû jednou. (Chce opût písknout, ale nejde to.) Tak ty nebude‰ pískat? (Tluãe se pfies ústa.) Tak pískej, pískej! (Slabû pískne.) Aha, uÏ to proskoãilo. Teì aÈ si namaÏe kopyta koÀsk˘m sádlem! (Pískne.) ·AJN (vbûhne) Ka‰pare, kde je kdo? Kde je kdo? KA·PAR Tadyhle, támhle, za vámi tadyhle, támhle, támhle!

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 37

·AJN Já nikde nic nevidím. KA·PAR Já taky ne. ·AJN Knote, jestli mnû je‰tû jednou zapíská‰, v‰echny zuby ti vymlátím. (Odejde.) KA·PAR Já zapískám je‰tû jednou. (Pískne.) ·AJN Kde je kdo? Kde je kdo? KA·PAR Tadyhle, tadyhle, támhle, támhle, za vámi. ·AJN Knote, já Ïádného nikde nevidím. KA·PAR Já také ne! ·AJN Knote, jestli mnû je‰tû jednou zapíská‰, pûtadvacet dostane‰. (Odejde.) KA·PAR A já teì nebudu pískat, kdyby vás tam ãert vzal, a nepískám a nepískám a nepískám. âERT (za scénou) Brrr! KA·PAR Co to? Îe tady má straka mladé? Aha – tamhle na stromû má hnízdo. No poãkej, holka, aÏ pfiijdu z varty, v‰echny ti vyberu; teì jsem na stráÏi. (âert opût zavrãí.) Pukni jako Ïalud a vrã jak chce‰, já teì nemohu, mበto marné. (Spatfií kládu.) Ale sakulinte, copak je to tady na cestû? Snad není tady v lese nûjaké mejto? (Zkou‰í rukama houpaãku.) I podívejme se, to je houpaãka, to musím zkusit, jak se to houpá. (Vyleze pozpátku na houpaãku a poãne se houpat.) Tohle je dobré, to se to pûknû houpá, houpy, houpy! To aÏ pfiijde mÛj pán, on si sedne na druh˘ konec a to se budeme houpat! Houpy, houpy, houpy, houpy! âERT (sedne si na druh˘ konec a houpá se) Brrr! KA·PAR (lekne se a spadne) Ó jé, je, je. âERT Ka‰pare, kde je tvÛj pán?

KA·PAR Já nevím, kde je mÛj pán, jdi si ho hledat! âERT Ten musí se mnou do horoucí propastû. KA·PAR âernej, jdi ode mne, já se tû bojím. âERT Brrr! (Uhodí s Ka‰parem.) KA·PAR Á, á, a! ·AJN (vejde) Ka‰párku, co je ti? KA·PAR Ach, pane, nevidûl jste, nevidûl? ·AJN Co bych vidûl? KA·PAR Tak vám sem pfii‰el takov˘ ãern˘ chlap a mûl vám oháÀku a udûlal vám vrrr, vrrr, a pra‰til se mnou o zem. Já myslel, Ïe mám v‰echny kosti polámané. ·AJN Zajisté nûjaká lesní obluda aneb sám ìábel tobû stra‰áky nahánûl. Podobnû jako poustevnická scéna tak i vartovaãka patfiila k oblíben˘m komediálním vzorcÛm. Má svou obdobu mimochodem i v japonském kjógenu – napfiíklad v Busu (Lahodn˘ jed), kde sluhové TarókadÏa a DÏirókadÏa hlídají soudek s cukrem, o kterém jim pán fiekl, Ïe je pln˘ smrtelného jedu busu; základní komické situace, vãetnû gradace oãekávání, jsou shodné. Svou obdobu má vartovaãka i v anglickém divadle, a nejen v Marlowovû Doktoru Faustusovi, kter˘ z klauniád vychází. Pfiekvapivû (a moÏná ani ne tolik pfiekvapivû) má svou paralelu i v dal‰ích alÏbûtinsk˘ch hrách – snad nejslavnûj‰í vartovaãka otevírá Hamleta a neschází v ní ani klauniáda se stra‰idlem. Dal‰í alÏbûtinsk˘ v˘skyt, zvlá‰tû v˘znamn˘ pro tuto studii, je v kouzelnické hfie od Roberta Greena, která v ãe‰tinû vy‰la v pfiekladu Aloise Bejblíka pod názvem Pamûtihodná historie o otci Baconovi a otci Bungaym (The Honorable Historie of Frier Bacon, and Frier Bongay) a datuje se lety 1589-1590. Má se zato, Ïe Robert Greene svou hru o mágovi Baconovi napsal jako divadelní odpovûì (ripostu) a zároveÀ i jako konkurenãní hru k Marlowovû kasovnímu trháku zhruba z pfiedchozího ro37

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 38

ku. Není bez zajímavosti, Ïe Greenovu hru mûla na repertoáru Spoleãnost královnin˘ch sluÏebníkÛ, která nemûla svou lond˘nskou divadelní základnu, naopak byla sestavena roku 1583 královnou AlÏbûtou jako v˘bûr nejlep‰ích hercÛ, nûco jako “národní reprezentaãní t˘m”40. Tato spoleãnost v˘raznû pokraãovala v star‰í tradici koãovného divadla.41 Greenova hra obsahuje dokonal˘ pfiíklad vartovaãky, a to ve scénû 4.1, kdy je klaun Miles povûfien mágy Baconem a Bungaym, aby hlídal mûdûnou hlavu a zavolal je, jakmile se cokoli bude dít. Od první chvíle je tato scéna koncipovaná jako komediantská klauniáda, vãetnû orálních formulí volání sluhy (z latinské komedie znám˘ locus servus currens): BACON Kde jsi, Milesi? MILES Tady, pane. BACON Kde ses tak ome‰kal? MILES Myslíte si snad, Ïe se hlídání bronzov˘ hlavy obejde bez v˘stroje? Já se, pane, opatfiil tolikerou zbrojí, Ïe aÈ si pfiijdou tfieba v‰ichni va‰i ãerti, já pfied nimi strachem o píì necouvnu. BACON Ty, Milesi, ví‰, Ïe spustil jsem se v peklo a pátral v temn˘ch hradech ìábelsk˘ch [... atd.]. NuÏ, Milesi, na tobû teì leÏí zdar a v‰echna pfií‰tí sláva otce Bacona, na tom, jak bude‰ stfieÏit hlavu z bronzu. [...] NeÏ jitfiní hvûzda od severní strany rozlije lesk své záfie po nebi, ta hlava promluví. Ty mne hned, Milesi, vzbuì [...]. Zatáhni, Milesi, záclonu a pfii v‰em, co je ti svaté, bdi, a – (Bacon usne.) MILES A co? Myslel jsem, Ïe budete pokraãovat je‰tû ze spaní. Nebyl by to taky Ïádnej div. Byl vzhÛru tfiikrát dvacet nocí za sebou a Bungay hlídal ve dne. Tohle je tedy ta noc, mÛj velikej úkol, a ‰mytec. BoÏe mû netrestej, ale je to pûknej hlavoun. A jakej má nos. ¤íká se nos autem glorificare, ale v tomhle pfiípadû by se mûlo fiíkat frÀous autem glorificare. 38

Je‰tû Ïe mám pfii sobû zbranû. Teì se uvelebím u podstavce a udûlám si z nûj hlídaãe pro pád, Ïe by se mi klíÏily oãi. Poãítám, hlavo, Ïe bych z tebe mûl vytlouct memento mofii. Propána, je‰tû Ïe jsem si nerozrazil hlavu. VzhÛru, Milesi, a jde se na to. Chop se halapartny. Venku se rojí mistrovi skfieti. (Ozve se velik˘ hluk. Hlava promluví.) HLAVA Je ãas. MILES Je ãas! Îe ti není hanba, hlavo bronzová, takovej kapitální nos a vydávat ze sebe jen slabiky! KvÛli nûjak˘mu ‘je ãas’ se mÛj pán sedum let mofiil a leÏel v knihách? Teì moÏná pronese nûco moudfiej‰ího. Budu tû sledovat, jako tû je‰tû nikdo nesledoval. Nalehnu na tebe jako slavík na trn. Dej si pokoj, Milesi. – BÛh mi buì milostiv, divÏe jsem se nepfiizabil. (Velik˘ hluk.) VzhÛru, Milesi! Sly‰í‰, jak to duní? HLAVA Byl ãas. MILES Otãe Bacone, va‰ich sedum let ‰tudování, v‰echna ãest! Ta hlava nedá dohromady víc neÏ dvû slova: ‘Byl ãas.’ Byl, vûru, ãas, kdy byl mÛj mistr docela moudrej ãlovûk. To neÏ si zaãal s bronzovou hlavou. Teì mÛÏe spát, aÏ ho bude zadek tlaãit, hlava ze sebe stejnû nic moudfiej‰ího nevymáãkne. Co se dá dûlat, budu hlídat a pfiecházet semo tamo jako peripatetik a filozof aristotelovsk˘ho raÏení. (Velik˘ hluk.) Zase novej randál! Chop se pistole, Milesi. (Hlava promluví, bl˘skání, potom se zjeví ruka, jeÏ kladivem hlavu rozpoltí.) HLAVA JiÏ minul ãas. MILES Mistfie, mistfie, probuìte se, nastala pekelná spou‰È! Va‰e hlava mluví. Taky stra‰livû hfimí a blejská se. Zaruãenû je celej Oxford ve zbrani. Polezte z postele a chopte se halapartny, nastává soudnej den! BACON UÏ bûÏím, Milesi! Hlídals ostraÏitû. Baconovu srdci bude‰ nejbliωí. Kdy hlava promluvila?

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 39

MILES Promluvila! ¤íkal jste, Ïe bude zjevovat nesl˘chan˘ tajemství filozofie, ale ona jen obãas prohodila dvû slova! BACON Lumpe! Kolikrát promluvila? MILES Kolikrát? V‰eho v‰udy tfiikrát. A celkem pfiitom nepronesla víc neÏ sedum slov. BACON Jak˘ch slov? MILES Poprvé, pane, fiekla, Ïe ‘je ãas’, jako kdyÏ se Fabius Kumentátor chystal nûco kumentovat, pak fiekla ‘byl ãas’ a potfietí s hfimotem a blejskaním a jako ve velik˘m vzteku dûla ‘jiÏ minul ãas’. BACON Skuteãnû minul. Lumpe, minul ãas! [...] Táhni, ty zrÛdo! Baconovi jdi s oãí! Svûtem se potácej a potuluj a zhyÀ pak jako bûdn˘ ‰tvanec zemû! MILES To mi, pane, jako zakazujete, abych vám dál slouÏil? BACON Mnû slouÏil? Darebáku! Proklínám tû! AÈ trudn˘ mor a ne‰tûstí tû zchvátí! MILES To nic. Mám proti vám jedno star˘ ousloví: ãím víc li‰áka odhánûjí, tím víc mu to jde k duhu. Buì pámbu s vámi, pane. Vemu do ruky kníÏku, pfies rameno hodím plá‰È s ‰irok˘ma rukávcema, na hlavu vsadím baret a uvidíme, kde mû ãeká promoce! (Odejde.) BACON KéÏ ìas ãi duch ti visí na patách, dokud tû nedoÏene do pekel. Baconovi v‰echna radost pohasla, protoÏe pozbyl cti a slavné hlavy. (Odejde.) (Pfiel. Alois Bejblík) Tyto klasické vartovaãky mají obdobn˘ status jako scény poustevnické a je moÏné je fiadit do základních komediálních vzorcÛ. Zajímavé je také spojení vartovaãky a kouzelnické hry v pfiípadû Marlowova Doktora Fausta a Greenovy

Pamûtihodné historie o otci Baconovi a otci Bungaym. Robert Greene údajnû napsal svou hru vûdomû proti Marlowovi42 a je pozoruhodné, do jaké míry Marlowovy vzorce následoval. O Greenovû hfie bude je‰tû zmínka. U ãesk˘ch loutkáfiÛ vartovaãka pfieÏila jak ve Faustovi, tak pronikla do hry o Donu ·ajnovi, kde podobnû jako v pfiípadu poustevnické scény nemá v jin˘ch donjuansk˘ch verzích svou obdobu. 3.3 Legendy o panovníkovi, povolaném od Ïelezného stolu: GreenÛv Bacon a Bungay, Dekkerovo ·evcovské posvícení a Posvícení v Hudlicích Tato ãást není vûnována strukturnímu vzorci, ale fabulaãnímu prvku, vyskytujícímu se u anglick˘ch i ãesk˘ch loutkov˘ch her. Jedná se o variantu legendy, která je známa z fiady zemí a které Václav Tille vûnoval rozsáhlou studii, v níÏ tento motiv nazval legendy o panovníkovi, povolaném od Ïelezného stolu43. Mezi tyto legendy patfií nejv˘znamnûji povûst o Pfiemyslu oráãi. Varianta, o kterou jde v pfiípadû anglick˘ch koãovníkÛ a ãesk˘ch loutkáfiÛ, se t˘ká kníÏete (nûkdy jen ‰lechtice), kter˘ v pfiestrojení pronikne mezi obyãejn˘ lid, pravidelnû konkrétního cechu ãi fiemesla; pfii této eskapádû kníÏeti v pfiestrojení vznikne závazek (buì se zamiluje, zadluÏí, nebo jen pfiislíbí protisluÏbu, nejãastûji poho‰tûní). Základním fabulaãním momentem tohoto pfiíbûhu je posvûcení (pozvednutí, oslavení) nûkterého fiemesla. Mezi ãesk˘mi pohádkami je tento model postiÏen v Králi a uhlífii; v Maìarsku pak existuje shodná legenda o králi Matyá‰ovi a krásné Ilonce. V ãesk˘ch národních loutkáfisk˘ch hrách pak stejn˘ pfiíbûh pojednává Posvícení v Hudlicích, téÏ známé jako KníÏe Oldfiich aneb O zaloÏení praÏského posvícení.44 Alice Dubská poukazuje na to, jak byla tato celoevropská legenda zpracována v divadlech 17. a 18. století, poãínaje jezuitskou hrou Carbonarius Ludovici Galliarum regis XI. (Uhlífi francouzského krále Ludvíka XI.), která byla inscenována “v jezuitské koleji v praÏském Klementinu v roce 1653 a v jezuitské koleji v Jihlavû v roce 1658”.45 ZmiÀuje je‰tû pozdûj‰í francouzské, anglické, nûmecké a ãeské hry a opery na shodné téma. Divadelní kofieny tohoto pfiíbûhu jsou ov‰em je‰tû star‰í. V Posvícení v Hudlicích se zemsk˘ kníÏe Oldfiich ztratí na lovu a ujme se ho uhlífi Matûj âernín, aniÏ by vûdûl, o koho jde. Oldfiich se mu pfiedstaví stejn˘m jménem, jako Matûj, a uhlífii se ho ujmou, vystrojí mu hostinu, o to honosnûj‰í, Ïe mají zrovna posvícení. Nepoznan˘ Oldfiich je pozve k sobû do hlavního mûsta na den svatého Václava a slíbí oplatit jejich pohostinství. 39

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 40

Po návratu se kníÏe pfiipraví na jejich náv‰tûvu, a kdyÏ uhlífii do mûsta dorazí, Oldfiich se jim dá poznat, vystrojí jim královskou hostinu a Matûje âernína pov˘‰í do baronského stavu. Tímto dnem zaloÏí Svatováclavské hody. Pfiíbûh patfií mezi oblíbené romantické námûty a má své obdoby napfiíklad u Shakespeara v jeho Zimní pohádce (1610), kdy ãesk˘ král Polixenes v pfiestrojení pfiichází mezi ovãáky, a také v Králi Jindfiichu V. (1598), kdy král v pfiestrojení prochází v pfiedveãer bitvy u Azincourtu své vojsko, pohádá se s Williamsem, dá mu zástavou svou rukavici a vyzve ho na komick˘ souboj, aÏ bitva skonãí. Dvû dal‰í a mnohem podobnûj‰í paralely sk˘tají dvû hry od lond˘nsk˘ch dramatikÛ, ktefií psali pro koãovníky a evropsk˘m repertoárem se inspirovali. Jde opût o Roberta Greena a jeho Pamûtihodnou historii o otci Baconovi a otci Bungaym, ve které tvofií legenda o kníÏeti v pfiestrojení mezi obyãejn˘mi lidmi romantickou vedlej‰í dûjovou linii. Hrabû Lacy se na lovu (podobnû jako Oldfiich) zamiluje do Margarety a v pfiestrojení za venkovana se k ní vrací, aby získal její náklonnost. Margaretu nakonec dostane a ona je pov˘‰ena “z venkovské chatrãe aÏ ke dvoru, / do kruhu králÛ, princÛ, císafiÛ” (5.3). Citací této vedlej‰í zápletky je vedlej‰í zápletka hry Thomase Dekkera The Shoemakers Holiday (1600; do ãe‰tiny pfieloÏil roku 1961 K. M. Walló pod názvem Modr˘ pondûlek, poté Franti‰ek Fröhlich roku 1980 pod názvem ·evcovské posvícení). Jak uvádí preambule ke hfie, “sir Hugh Lacy, hrabû z Lincolnu, mûl mladého pána téhoÏ jména, svého blízkého pfiíbuzného, jenÏ miloval dceru lond˘nského pana starosty; [...] pfievleãen za holandského ‰evce pfii‰el do domu ·imona Eyra v ulici Towerské, jenÏ starostu a jeho dÛm zásoboval obuví” (pfiel. F. Fröhlich). Lacy nakonec svou lásku také získal a ‰evcova dcera Róza se stává dcerou ‰lechtice. Prostfiednictvím svatby i díky pov˘‰ení jejího otce ·imona Eyra do funkce lond˘nského starosty, je povznesen ‰evcovsk˘ cech.46 TfiebaÏe se v pfiípadû anglick˘ch her a ãeské národní báchorky pro loutkáfie mÛÏe jednat o spontánní dramatizace lidov˘ch povûstí, soubûh okolností je zaráÏející. NejenÏe jsou strukturní i tematické podobnosti zejména mezi Dekkerovou hrou a Posvícením v Hudlicích znaãné, faktickému vztahu tûchto her mÛÏe nahrávat i skuteãnost, Ïe Thomas Dekker i v pfiípadû sv˘ch dal‰ích her se nechal zaãasté inspirovat evropsk˘mi pfiíbûhy a podobné platí i o Robertu Greenovi, byÈ v jiné mífie. Tak jako Václav Tille stopuje legendy o panovníkovi, povolaném od Ïelezného stolu, u fiady evropsk˘ch národÛ, stejnû tak 40

by bylo moÏné zfiejmû stopovat tento spfiíznûn˘ m˘tus. Tvrdit, Ïe Dekkerova ryze lond˘nská komedie o ‰evcích a jejich posvícení putovala s koãovn˘mi komedianty po Evropû, by bylo absurdní. Nicménû základní dramaturgick˘ náboj tohoto m˘tu, kter˘m je vytvofiení pocitu hrdé sounáleÏitosti mezi pfiíslu‰níky konkrétního fiemesla a jeho apoteóza, je moÏné aplikovat zcela nezávisle na libovolnou pfiíleÏitost – bezmála tak v‰estrannû, jako to umoÏÀuje otevfiená struktura muãednick˘ch her. Pfiímá spojitost mezi ãeskou loutkárnou a anglick˘mi hrami je nejistá. ZÛstává ov‰em základní modus operandi mezinárodní divadelní v˘mûny raného novovûku a tím byla v‰udypfiítomná dvojí (ãi spí‰e mnohonásobná) etymologie mobilních divadelních vzorcÛ. Poznámka a podûkování Tento ãlánek vznikl v rámci projektu EuroDrama, kter˘ je spolufinancován z grantu GAâR “Kontinentální pfiesahy Shakespearova díla” (GA405/08/1223, 2008-2011), a vychází také z diskusí a spoleãné práce mezinárodního t˘mu Theater Without Borders. Opírá se i o projekt Kapradí (Knihovna pfiekladÛ raného anglického dramatu; http://www.phil.muni.cz/kapradi/), kter˘ byl financován z grantÛ GAAV âR “Elektronická knihovna pfiekladÛ anglick˘ch dramat” (B9164305; 2003-2004) a “Elektronická knihovna novûj‰ích pfiekladÛ anglick˘ch dramat” (B901640501; 2005-2006). První verze ãlánku byla pfiednesena 20. ãervence 2008 na konferenci SCAENA (Cambridge, Velká Británie). Velké podûkování patfií panu Jaroslavu Blechovi (Moravské zemské muzeum) za zapÛjãení literatury a podstatn˘ úvod do loutkáfiské problematiky. Díky paní Evû Stehlíkové za upozornûní na divadelní locus servus currens, paní Janû Noskové a Hubertu Krejãímu za osvûtlení etymologie jména Kacafír a Johnu Alexanderovi za zaslání studií o Pickelheringovi. Pavel Drábek (1974) pfiedná‰í anglickou literaturu a divadlo (zejména Shakespeara) na Filozofické fakultû Masarykovy univerzity v Brnû. Pfiekládá star‰í hry z angliãtiny. Je ãlenem v˘zkumného t˘mu EuroDrama a ãlenem mezinárodní teatrologické skupiny Theater Without Borders, která se zamûfiuje na mezinárodní divadelní vztahy v ranû novovûké Evropû. V roce 2003 spoluzaloÏil Ensemble Opera Diversa, hudební a hudebnû-divadelní spoleãnost, která uvádí klasick˘ i pÛvodní repertoár. Pro nakladatelství Vûtrné ml˘ny vede edici Repertoár.

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 41

Poznámky 1) Malík, J.: Z letopisÛ dfievûné Thálie. In: âeskoslovensk˘ loutkáfi XIV aÏ XX (1964-1970). 2) Barto‰, J. (ed.): Komedie a hry ãesk˘ch lidov˘ch loutkáfiÛ. Orbis, Praha 1959. 3) Henke, R. a Nicholson, E. (ed.): Transnational Exchange in Early Modern Theater. Ashgate, Aldershot 2008. 4) Jurkowski, H.: A History of European Puppetry: from its origin to the end of the 19th century. Edwin Mellen, Lewiston 1996. 5) Alexander, J.: The Dutch Connection: on the social origins of the Pickelhering. In: Neophilologus 87 (2003), s. 597-604. 6) Viz téÏ Zíbrt, â.: Markolt a Nevím v literatufie staroãeské. âeská akademie císafie Franti‰ka Josefa, Praha 1909. 7) Viz téÏ staÈ W. Benjamina o klasické nûmecké tragédii. Benjamin, W.: Trauerspiel und Tragödie. Gesammelte Schriften I.1. Ed. R. Tiedemann und H. Schweppenhäuser. Suhrkamp, Frankfurt am Main 1974. 8) Williams, S.: Shakespeare on the German Stage, Volume II: 1586 to 1914. Cambridge UP, Cambridge 1990. 9) Haekel, R.: Die Englischen Komödianten in Deutschland: Eine Einführung in die Ursprünge des deutschen Berufsschauspiels. Universitätsverlag Winter, Heidelberg 2004. 10) O tom více Rudin, B.: Putující národ aneb Povolání: loutkáfi (Zprávy a komentáfie ze 17. a 18. století). In: Divadelní revue 1999, ã. 3, s. 31 aÏ 37. 11) McMillin, S. a MacLean, S.-B.: The Queen’s Men and their plays. Cambridge University Press, Cambridge 1998, s. xii. 12) Cituji z hesla Johann Schilling, které napsal Otto G. Schindler in: Jakubcová, A. et al.: Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích do konce 18. století: osobnosti a díla. Divadelní ústav a Academia, Praha 2007. âeské pfieklady názvÛ upravuji. 13) Fleming, W.: Das Schauspiel der Wanderbühne. Leipzig 1932. 14) Malík, J.: Z letopisÛ dfievûné Thálie. C.d., s. 232n.; Jurkowski, H.: A History of European Puppetry... C.d., s. 63n. 15) Srov. Levitin, D. J.: The World in Six Songs: How the Musical Mind Created Human Nature. Dutton, New York 2008. 16) Viz Rudin, B.: Putující národ aneb Povolání:loutkáfi. C.d. 17) Jaroslav Blecha, osobní komunikace. 18) Viz Dubská, A.: Czech Puppet Theatre yesterday and today. Divadelní ústav, Praha 2006, Jakubcová, A. et al.: Star‰í divadlo v ãesk˘ch zemích. C.d.; Rudin, B.: Putující národ aneb Povolání: loutkáfi. C.d. 19) Speaight, G.: The History of the English Puppet Theatre. 2. vyd. Robert Hale, London 1990. Viz téÏ scény 5.3 a 5.5 v Bartolomûjském jarmarku Bena Jonsona z r. 1614. 20) Kraus, A.: Johannes Doktor Faust: stará loutková hra o 5 jednáních. Máj, Praha 1904. 21) Vesel˘, J.: Ze slovníku dfievûného herectva loutkáfiské rodiny Maiznerovy. Národopisn˘ vûstník ãeskoslovansk˘ VIII (1913), s. 38 aÏ 56. 22) Barto‰, J. (ed.): Loutkáfiské hry ãeského obrození. âs. spisovatel, Praha 1952. 23) Zíbrt, â.: Lidová hra staroãeská Esther. In: âesk˘ lid XXIII (1914), s. 277296, 353-368, viz téÏ Malík, J.: Z letopisÛ dfievûné Thálie. C.d., s. 232.

24) Philip Henslowe ve sv˘ch zápiscích zmiÀuje nedochovanou hru Diocletian z roku 1594. 25) Barto‰, J.: Bedfiich Smetana a loutkové divadlo. Brázda, Praha 1949, s. 18. 26) Viz Drábek, P.: “Shakespeare’s Influence on Mucedorus”. In: Drábek, P., Kolinská, K. a Nicholls, M. (ed.): Shakespeare and His Collaborators over the Centuries. Cambridge Scholars Press, Newcastle-upon-Tyne 2008, s. 45-53. 27) Andrew Gurr, ve své nové knize o Spoleãnosti lorda Admirála, vûnuje hrám zaloÏen˘m na pfievlecích celou kapitolu. Gurr, A.: Shakespeare’s Opposites: The Admiral’s Company 1594-1625. Cambridge University Press, Cambridge 2009, zejména s. 49 passim. 28) Vesel˘, J.: Don Juan jako Don Îán a Don ·ajn u ãesk˘ch lidov˘ch loutkáfiÛ. Národopisn˘ vûstník ãeskoslovansk˘ XXII (1929), s 179. 29) Johannes doktor Faust, Jenovéfa, Don ·ajn. Ed. V. ·tûpánek. âs. spisovatel, Praha 1976. Základ textu Dona ·ajna v tomto vydání tvofií rukopis Josefa Rumla. 30) Mandel, O. (ed.): The Theatre of Don Juan: A Collection of Plays and Views, 1630-1963. University of Nebraska Press, Lincoln 1963. 31) Viz Vesel˘, J.: Don Juan jako Don Îán a Don ·ajn u ãesk˘ch lidov˘ch loutkáfiÛ. C.d., scéna s poustevníkem, s. 195-201. 32) TamtéÏ, s. 179. 33) Tiskem 1595; vy‰lo v mém pfiekladu v DR 2008, ã. 4. 34) McMillin, S. a MacLean, S.-B.: The Queen’s Men and their plays. C.d., s. 110n. 35) Divadelní záznamy Philipa Henslowa mezi rekvizitami a nutnou v˘bavou nûkolika her uvádí poustevnick˘ háv. Viz Foakes, R. A. a Rickert, R. T.: Henslowe’s Diary. Cambridge University Press, Cambridge 1961, 2. vyd. 2002. 36) Pfievzato z: Hlem˘Ïì [Kagjú]. PfieloÏil O. H˘bl. Nov˘ orient 2003, ã. 3, s. 124-131. 37) Viz Rémy, T.: Les clowns. Grasset, Paris 1946. 38) Kraus, A.: Johannes Doktor Faust: stará loutková hra o 5 jednáních. C.d. 39) Malík, J.: “K dramaturgii ãeského loutkáfiského Fausta”. In: Bednáfi, K.: Johanes doktor Faust: Loutková hra podle lidov˘ch tradic. Orbis, Praha 1958, s. 103. 40) Gurr, A.: The Shakespearean Stage, 1574-1642. Cambridge UP, Cambridge 1992. 41) Srov. McMillin, S. a MacLean, S.-B.: The Queen’s Men and their plays. C.d. 42) TamtéÏ, s. 158. 43) Tille, V.: Lidové povídky o panovníkovi, povolaném od Ïelezného stolu. In âesk˘ lid I (1892), s. 118-125, 233-237, 462-468. 44) Vydáno in: Barto‰, J., (ed.): Loutkáfiské hry ãeského obrození. C.d. a Barto‰, J. (ed.): Komedie a hry ãesk˘ch lidov˘ch loutkáfiÛ. C.d. 45) Dubská, A.: Loutková hra Posvícení v Hudlicích v kontextu dramatické literatury 17. a 18. století. In: Divadelní revue 1993, ã. 4, s. 53. 46) Dekkerova hra je pozoruhodn˘m pfiíkladem dvojí (resp. trojí) etymologie. NejenÏe vychází z panevropské legendy a cituje Greenovu hru, velmi dÛmyslnû dramatizuje zcela souãasné události kolem nenávidûného lond˘nského starosty a odpÛrce divadla Sira Johna Spencera. O tom více viz Gurr, A.: Shakespeare’s Opposites. C.d., s. 178-180.

41

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 42

Posvícení v Hudlicích J. Adámek, fiezbáfi. Dobru‰ka, zaãátek 20. století. Moravské zemské muzeum, Brno. Foto J. Blecha

42

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 43

Johanes doktor Faust (vartovaãka) J. Adámek ml., fiezbáfi. Dobru‰ka zaãátek 20. století. Moravské zemské muzeum, Brno. Foto J. Blecha

43

027-044_Drabek 1.9.2009 18:20 Stránka 44

Císafi Dioklecián V. Zach, fiezbáfi. Kutná Hora, pfielom 19. a 20. století. Moravské zemské muzeum, Brno. Foto J. Blecha

44