aneb jak Matěj s Klárkou letěli balonem
Jiří Chalupa ilustroval K a m e e l M a c h a r t
© Jiří Chalupa, 2011 Illustrations © Kameel Machart, 2004 ISBN: 978-80-87517-10-9
aneb jak Matěj s Klárkou letěli balonem
Jiří Chalupa ilustroval K a m e e l M a c h a r t
Obsah 1 Někde se začít musí aneb Není prostě důvodu, proč se vyhnout úvodu . . . . . . . . . 6 Základní zkouška pilotů balonu aneb Obstojíš i ty? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2 Tajemství podivného mužíčka aneb Co všechno je vidět shora . . . . . . . . . . . . . . 9 Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Vyzkoušej si, co už víš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
3 Tajemství balonové země aneb Jak letěli ještě výš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
4 Výlet do starých časů aneb V minulosti poučení najdeš dosti . . . . . . . . . . . . . . . 22 Pravěk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Moderní doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. 24 . 26 . 30 . 32 . 34 . 34
5 Tajemství létání aneb Jak Matěj upustil vajíčko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Vánoce, Vánoce přicházejí…! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
6 Tajemství úsměvu aneb Jak se vyhnou bouři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
7 Každý člověk dobře ví, že život má svá tajemství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Co se dalo vidět v prvním hrníčku aneb Tajemství narození. . . . . . . . Co se dalo vidět ve druhém hrníčku aneb Tajemství šťastného života . Co se dalo vidět ve třetím hrníčku aneb Tajemství zdraví . . . . . . . . . Co se dalo vidět ve čtvrtém hrníčku aneb Tajemství stáří . . . . . . . . . Co se dalo vidět v pátém hrníčku aneb Tajemství zakázaných komnat . Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. 54 . 56 . 59 . 63 . 65 . 66
8 Zelená barva tě posílí aneb Bez rostlin bychom na světě nebyli . . . . . . . . . . . . . 68 Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
9 Na světě nejsme sami aneb Cesta za těmi, co na Zemi žijí s námi . . . . . . . . . . . . . 77 Živočichové, kteří nemají žádnou kostru, a přesto mnohé dokáží . . . . . . . . . . . . . Živočichové, kteří mají tělo více členité, a proto se jim říká členovci . . . . . . . . . . . Živočichové, kteří mají v těle páteř složenou z obratlů, a proto se jim říká obratlovci . Vyzkoušej si, co už víš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 78 . 79 . 81 . 86 . 88
10 Blíží se konec aneb Ještě rychle zkusíme, co nového umíme . . . . . . . . . . . . . . . 90 Závěrečná zkouška aneb Vzhůru k prázdninám! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
1) Někde se začít musí aneb Není prostě důvodu, proč se vyhnout úvodu Klikatí se cestička, roste u ní hruštička, druhá míří s kopce, běží po ní ovce, třetí vede přes louku, jde tudy pán v klobouku. Pokud tě nohy nebolí, vydej se čtvrtou: do školy. „Už je to zase tady,“ řekla smutně Klárka. „Prázdniny by měly trvat aspoň rok,“ mudroval Matěj. Pomalu, loudavě, krok za krokem se blížili ke škole. Vtom něco zapípalo. „Píp, píp, píp!“ Matěj i Klárka to uslyšeli a zastavili se. Po chvilce to zapípalo znova. „Píp, píp, píp!“
„To pípá tady,“ řekl Matěj a ukazoval na keř u cesty, „asi je tam nějaké ptáče.“ „Nebo právě narozená kočička,“ usoudila Klárka a spolu s Matýskem hned prohlédli celý keř i jeho okolí. Ale nenašli vůbec nic. Ani vylíhlé ptáčátko, ani koťátko, dokonce ani myšku nenašli. Jenom starou prošlapanou tenisku. „To jsem blázen,“ kroutil hlavou Matěj, „nikde nic není. Nejspíš to uteklo.“ „Radši si pospíšíme. Ještě bychom přišli do školy pozdě,“ dodala Klárka a oba zrychlili, protože přijít pozdě hned v první školní den se opravdu nesluší. Udělali jeden nebo dva kroky, když to za nimi zapípalo znova. „Píp, píp, píp!“ Oba se otočili. Nikdo tam nebyl. Jen stará prošlapaná teniska ležela u cesty. „Že by to pípala ona?“ zamyslela se Klárka. To už Matěj tenisku zvedl a pozorně ji
prohlížel. „Mohla by být kouzelná? Ale moc na to nevypadá.“ „Kouzelné věci na to většinou nevypadají. Když si ale člověk něco moc přeje, tak mu to splní!“ řekla moudře Klárka a vzala si od Matýska tenisku. Potom do ní tiše zašeptala: „Chtěla bych třeba… třeba… třeba… letět balonem!“ Ale nic se nestalo. Teniska ani nepípla. „Asi funguje na jiné zaříkávadlo, které my neznáme,“ řekl smutně Matěj. „Nevadí. Aspoň jí zavážu krásnou kličku,“ uklidňovala ho Klárka a už vázala tkaničku, která z tenisky visela. Vtom zafoukal takový zvláštní teplý vítr. Matěj vykulil oči. „Po... po... podívej,“ řekl Klárce a ukazoval za ni. Klárka se otočila a na trávníku mezi lavičkami se pohupoval krásný veliký balon. U něj stál podivný hubený mužíček s dlouhou tenkou bradkou oblečený do uniformy se zlatými řetízky. „Račte nastoupit,“ řekl mužíček a Matěj s Klárkou opatrně přelezli přes okraj koše. Mužíček zasalutoval a obrovský balon se tiše vznesl. Zajímá tě, co se dělo s Matějem a Klárkou dál? Budeme je společně sledovat. Ale nebude to snadné. Chceš-li tomu, co na své cestě balonem zažijí, dobře porozumět, musíš na to být připraven. Prolistuj knížku od začátku a připomeň si, co všechno jsme si už spolu řekli.
6
Základní zkouška pilotů balonu aneb Obstojíš i ty?
1
Nejvyšším představitelem našeho státu je:
a) prezident b) král c) poslanec
2
O kolik čísel se na hodinkách posune malá ručička za hodinu?
a) o žádné, malá ručička se nepohybuje b) o jedno c) oběhne celý ciferník
3
Cukr se vyrábí:
5
a) z řepy, které se říká cukrovka b) z nedojedených dortů c) z obilí, obvykle z pšenice
4
Který z těchto ptáků neodlétá na zimu do teplých krajin:
a) čáp b) sýkorka c) vlaštovka
N ě k d e
Na očkování půjdeš:
a) na poštu b) do lékařské ordinace c) do obchodního domu
6
Člověk má pět smyslů: zrak, sluch, chuť, hmat a ... Který je ten pátý?
a) dech b) spánek c) čich
s e
z a č í t
m u s í
7
7
Která z těchto plodin patří mezi ovoce?
a) švestka b) kukuřice c) len
8
a) matka tvého otce b) vnučka tvojí maminky c) dcera tvého strýce
Co ti říká číslo 158?
a) je to počet gólů, které vstřelil hokejista Jaromír Jágr v NHL b) je to telefonní číslo na policii, kam můžeš zavolat, když nutně potřebuješ pomoci c) je to počet švestkových knedlíků, které sní vaše třída k obědu ve školní jídelně
8
9
Tvoje sestřenice je:
N ě k d e
s e
10
Tato značka znamená:
a) dej přednost v jízdě těm, co jedou po hlavní silnici b) pozor, sem je zákaz vjezdu c) pozor, bude následovat prudký kopec
z a č í t
m u s í
11
Který z těchto ptáků neumí létat?
a) slavík b) pštros c) sova
12
Pára je: a) kapalina b) pevná látka c) plyn
Za každou správnou odpověď získáváš 1 bod. Kdo má méně než 6 bodů, měl by si tuhle knížku ještě jednou pozorně přečíst. Kdo má víc než 9 bodů, ten se může cesty s Matějem a Klárkou směle zúčastnit. Máš opravdu 12 bodů? Výborně! Až budeme hledat kapitána, přihlas se!
2) Tajemství podivného mužíčka
Co je to mapa?
aneb Co všechno je vidět shora Karlík, malý popleta, vyšlápl si do světa. Když se zpátky vrátit chtěl, odkud přišel, nevěděl. Moudrý čáp stál opodál, za límeček Karla vzal a donesl ho domů. Co pověděl mu k tomu? Vždy si, Karle, pamatuj: země česká, domov můj!
Matýskovi s Klárkou vlály vlasy, protože tam nahoře, kde letěli, foukal svěží větřík. „Podívej, tamhle je naše škola!“ volala Klárka a ukazovala na červenou střechu jednoho z velikých domů. Po cestičce šly k tomu domu děti. „A tamhle je kostel a ten veliký placatý dům je samoobsluha!“ radoval se Matěj. Tenký mužíček s protáhlou bradkou si odkašlal. „Vidět věci shora nám často umožňuje lépe jim porozumět,“ řekl a pokračoval, „jen se dobře dívejte a říkejte, co všechno vidíte.“ A děti se dívaly a volaly, že vidí náměstí, nemocnici, nádraží, křižovatku, hlavní silnici, poštu, radnici, potok, továrnu, fotbalový stadion, park, sídliště, řeku, koupaliště, divadlo a další a další důležitá místa.
Co znamenají barvy na mapě?
o s r
n
p q
• • • • • •
rozhledna parkoviště hájovna tábořiště zřícenina pošta
Zkus určit, co znamenají jednotlivé značky. Znáš ještě jiné značky používané na mapě? Zkus si nakreslit mapu místa, ve kterém žiješ (vesnice, městečka nebo části většího města). Vyznač si na své mapě všechna pro tebe důležitá místa: školu, kino, koupaliště, ale taky bydliště všech kamarádek a kamarádů.
T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
m u ž í č k a
9
„Tak a teď si to pěkně zkuste nakreslit,“ řekl mužíček a zatáhl za šňůrku, aby se balon vznesl ještě výš a děti svoje město uviděly opravdu celé. „Je moc pěkné vidět naše město jako na dlani,“ řekla Klárka. „To ano. Ale, pane, co by se stalo, kdybychom se vznesli ještě výš?“ zeptal se Matěj. „Viděli bychom dál, to je přece jasné,“ odpověděl mužíček tiše. A ještě než Matěj s Klárkou stačili říct svoje přání, zatáhl silně za jednu šňůru. Balon začal stoupat výš a ještě výš a ještě mnohem výš, až byl tak vysoko, že děti uviděly kraj široký, že se z jednoho konce na druhý skoro ani dohlédnout nedalo. „Páni! Tohle je celý svět?“ zeptal se Matýsek. „Kdepak svět, hi, hi, hi,“ zachechtal se mužíček v uniformě, až mu zlaté řetízky zazvonily, „to je jenom naše zem.“
Urči, které barvy patří do jednotlivých polí na naší vlajce. Nakresli si ji a vybarvi tak, jak má správně vypadat. Které ze tří zvířat na obrázku je v našem státním znaku? Jak se naše zem jmenuje? Prohlédni si dobře její obrys a udělej tečku do místa, kde bydlíš ty. Jak se jmenuje hlavní město? Jak se jmenují jednotlivé části naší země?
10
T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
m u ž í č k a
Balon tiše plul vysoko nad zemí a děti se dívaly a ptaly a mužíček jim o všem ochotně povídal.
Co všechno děti viděly? Rovina nebo nížina se často vyskytuje v okolí velkých řek. Bývá v ní úrodná půda. Proto se tu pěstuje hlavně obilí, kukuřice a často i zelenina.
Vrchovinu nebo vysočinu tvoří skupiny nepříliš vysokých kopců. Ty jsou buď zalesněné nebo porostlé trávou. Také tu najdeme různá pole a políčka, na kterých se pěstují hlavně brambory a na slunečných místech také obilí. Na loukách se pase skot.
T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
Pohoří se skládá z jednotlivých hor. Ty bývají strmé a vysoké. Obvykle je tu drsné počasí, na některých místech, která leží opravdu hodně vysoko, zůstává sníh po celý rok, i v létě. Tam, kde je to možné, chovají na horách ovce. Hlavně si ale jezdíme do hor odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu a načerpat síly. V létě chodíme na horské procházky, kterým se říká túry, v zimě bývá na horách nejvíc sněhu, a tak sem jezdíme lyžovat a provozovat různé jiné zimní sporty. Musíme přitom dávat pozor, protože na horách jsme vystaveni některým nebezpečím, která nám jinde nehrozí. Takovým nebezpečím jsou třeba sněhové laviny.
m u ž í č k a
11
Nížina, vrchovina a pohoří mají rozdílnou nadmořskou výšku.
Co to je nadmořská výška? Moře je na Zemi nejníže. Ať chodíme jakoukoli krajinou nebo městem, vždycky jsme výš, než je hladina moře. Když si změříme, jak vysoko nad hladinou moře právě stojíme, zjistíme, v jaké nadmořské výšce se nacházíme. Na pláži, přímo u hladiny moře, stojíme tedy 0 metrů nad mořem. Krajině do 200 metrů nad mořem se říká nížina, do 600 metrů nad mořem je vrchovina, a co je vyšší, to už jsou hory.
Podívej se na mapu a zjisti, jak se tady odlišuje nížina od vrchoviny a pohoří. Všimni si, že u nejvyšších hor bývá napsáno, jak jsou vysoké. Jejich výška je napsána číslem (například 1218) a tohle číslo vyjadřuje, kolik metrů nad mořem je vrchol hory.
12
T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
m u ž í č k a
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Zajímavá města a místa u nás
Co ještě můžeme vidět, když se podíváme na naši zem z výšky? Jezero vytvořila sama příroda. Můžete se s ním setkat například na horách.
Přehrada je také dílo člověka. Podobně jako my zkoušíme po dešti přehradit různé malé potůčky a vytváříme tím jezírka, veliké přehradní jezero vzniklo tak, že se silnou kamennou hrází přehradila řeka. U některých přehrad jsou elektrárny, které využívají síly nahromaděné vody k výrobě elektřiny.
Říp je památná hora. Docela osamělá vystupuje z okolní roviny, a tak je i z veliké dálky dobře vidět. Podle pověsti se tady zastavil praotec Čech a kraj kolem se mu tak zalíbil, že se právě zde se svým kmenem usídlil. Rybník udělal člověk. Často v místech, kde byly bažiny, a člověk z nich svedl vodu právě do rybníka. Tím lidé získali nový kus země a mohli si na něm zakládat pole nebo stavět obydlí. Rybníky jsou také důležité, protože se v nich chovají ryby, hlavně kapři.
Rožmberk je náš největší rybník. Je tak veliký, že málem nedohlédnete na druhý břeh. Rožmberk je stovky let starý a stejně letité jsou i duby na jeho hrázi. Co ty asi pamatují... Kapři, kteří se v Rožmberku prohánějí, tak staří nejsou. Kdepak. Čas od času se i tenhle největší rybník vyloví a jeho kapří osazenstvo putuje k nám domů na vánoční stůl. T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
Potok vypadá z výšky jako tenounká nitka. Jeho začátku se říká pramen. Od pramene potok vytéká a postupně sílí. Když prší nebo když na jaře taje sníh, stéká do něj z okolních svahů voda. Proto je v době tání nebo po deštích potok plný zurčící a divoce se valící vody. Na konci své cesty se potok vlévá do jiného, většinou silnějšího potoka nebo do řeky. Řeka se při pohledu z balonu podobá modré stuze. Blízko svého pramene vypadá skoro jako potok. Řeka pramení většinou nahoře v horách. Její koryto bývá zpočátku úzké a voda v něm pospíchá a poskakuje přes kameny. Takovým místům se říká peřeje. Jak řeka stéká dolů z hor, její koryto se postupm u ž í č k a
13
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
ně rozšiřuje, tok vody je pomalejší a klidnější a také údolí, kterým řeka teče, bývá širší. Po cestě potkává řeka spoustu potoků a také jiné řeky. Ty do ní vtékají, a řeka tím ještě víc sílí. Místo, kde se toky řek spojují, kde jedna vtéká do druhé, se jmenuje soutok. Menší řece, která vtéká do řeky větší, se říká přítok. Velká a silná řeka, která na své cestě přibere mnoho přítoků, doputuje nakonec až k moři, do kterého vtéká.
Jak se jmenuje řeka, která teče nejblíže místu, kde bydlíš? Víš, do které jiné řeky se vlévá? Znáš některý její přítok? Kdybychom se podívali na naši zemi shora jako Klárka s Matějem, uviděli bychom i různá města, městečka, vesnice a samoty.
Karlovy Vary jsou lázně. Lidé sem jezdí, aby si léčili některé nemoci. Tryskají tu ze země prameny horké vody a právě ta je léčivá. Návštěvníci lázní si naberou vodu do svých hrníčků, procházejí se po ulici, která je krytá střechou a lemovaná sloupy, říká se jí kolonáda, a pomalu pijí.
Ostrava je město, kde všechno syčí, hučí, klape a klepe. Tady se totiž těží uhlí a také se zde taví ocel. V zemi jsou nerosty (představ si je jako trochu zvláštní kameny), které v sobě mají železo. Ty se ve veliké peci roztaví a získá se z nich železo. K čemu je železo dobré? Jen se podívejte kolem sebe. Bez železa bychom ani hřebík nezatloukli.
14
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Vyzkoušej si, co už víš
1 Sněžka je naše nejvyšší hora, a proto je dobré si její jméno pamatovat. Kdo má opravdu dobrou paměť, ten si do ní zapíše i to, že měří 1602 metry. A co ještě? Třeba to, že Sněžka patří do pohoří, které se jmenuje Krkonoše. A to už podle jména víme, že tu žila i jedna slavná bájná osoba, totiž Krakonoš. A také, že na Sněžku vede lanovka. Až nahoru. A tak není vůbec těžké se tam podívat.
a) její vrchol je ve výšce 950 metrů od místa, kde se hora zvedá b) její vrchol je ve výšce 950 metrů nad hladinou moře c) cesta na její vrchol měří 950 metrů
2
Nepřerušovaná modrá čára na mapě znamená:
a) lesní cestu b) potok c) trať lanovky
3 I když se tohle město jmenuje Zlín, zlé to tam vůbec není. Naopak. Jsou tu moderní domy, široké ulice, blízko je zoologická zahrada. Ale to hlavní je přímo ve městě. Továrny na boty. Zlín je město ševců, obuvníků a bot vůbec. Však je tady udělat dovedou. Možná právě ve Zlíně vznikla pohádka o sedmimílových botách, protože kde jinde by někdo dovedl udělat takové botky než v tomhle městě.
Je-li na mapě napsáno, že hora je vysoká 950 metrů, znamená to, že:
Co se skví v sadě v textu naší hymny?
a) jara květ b) úl plný včel c) koš jablek
4
Vysočina je místo, kde se u nás pěstují hlavně:
a) pomeranče b) brambory c) melouny
T a j e m s t v í
p o d i v n é h o
5
Naše známé pohoří se jmenuje:
a) Labe b) Praha c) Beskydy
6
Když přijedeme do Prahy, můžeme jít:
a) na Karlův most b) na Špilberk c) na Sněžku
7
Rybník vytvořili:
a) lidé b) sama příroda c) kapři, aby se ukryli před rybáři
8
Místo, kde jedna řeka vtéká do druhé, se nazývá:
a) přehrada b) pramen c) soutok Méně než 5 správných odpovědí: pozor, musíš přidat, letět balonem je krásné, ale také náročné. A kdo letět chce, musí pro to něco udělat.
m u ž í č k a
15
3) Tajemství balonové země aneb Jak letěli ještě výš Na nebi si mráčky hrají kopanou. Pozor, chyba, copak to se dělá? Patička a po ní prudká střela, bílí v mžiku branku dostanou. Černí jásají: dnes vyhrajeme asi! Dole prší a lidi nadávají na počasí. „Copak se asi děje tam dole,“ řekla Klárka a opatrně se nahnula přes okraj koše, který visel pod letícím balonem. Sluníčko svítilo, ptáci, kteří létali právě tak vysoko jako jejich balon, jim zpívali do oušek a vůbec bylo hezky. „Co by se dělo? Tam dole se děje vždycky to samé. Chodí se do školy a ze školy a spát a tak pořád dokola,“ ušklíbl se Matěj. „Teď jsou nejspíš všichni ve škole,“ řekla Klárka a bylo znát, že už chybí jenom malý kousíček k tomu, aby se jí začalo stýskat. Něco zacinkalo jako zvonek. Byly to ozdoby na uniformě tenkého mužíčka. Právě jim namazal paštiku na krajíčky chleba. Hluboce se uklonil a podával jim je. „Když dovolíte, přišly by snad k chuti.“ Matěj se do svého krajíce hned zakousl. „Už jsem měl hlad. Ve škole je teď určitě přestávka na svačinu.“ Mužíček se zasmál. Znělo to, jako když uhodí vidličkou o prázdný talíř. „Hi, hi, hi, omyl, když dovolíte, ve škole mají zrovna teď prvouku, hi, hi, hi, probírají, jak vypadá Země.“
16
T a j e m s t v í
„Jak by asi vypadala? Normálně,“ řekl Matěj, ale nebyl si tím moc jistý. „Ó, to nikoli!“ povyskočil mužíček, až se koš pod balonem rozhoupal. „Jestli chcete, ukážu vám to.“ „Chceme!“ vykřikla Klárka. „Správné rozhodnutí, milá slečno, v tom případě ale musíme vystoupit ještě mnohem výš!“ A opravdu stoupali výš, dokonce tak vysoko, že uviděli Zemi jako plující kouli. „Naše Země je kulatá jako balon! A také tak letí! My vlastně žijeme na balonové zemi!“ volaly děti. Ale tenký mužíček je utišil. „Tady nahoře na nebi, správně se říká ve vesmíru, pluje celá spousta takových kulatých těles. Opravdu tak trochu připomínají plující balony. Někdy jindy si o nich budeme povídat. Ale teď se pojďte podívat na tamhletu kouli.“ „Proč? Protože je hezčí než ostatní?“ „Právě proto. Je to totiž naše Země.“ „Ona je opravdu kulatá!“ „A moc hezká!“ „Já zamávám našim!“ „Já taky!“ A děti volaly a mávaly na Zemi, která plula kdesi daleko. Potom se Klárka podívala na tenkého mužíčka: „Povězte nám o ní něco, pane, prosím.“
b a l o n o v é
z e m ě
Povídání o Zemi
Povrch Země tvoří pevnina, po které chodíme, a také moře a oceány. Když se podíváme na Zemi z větší vzdálenosti, vidíme, že moří a oceánů je více než pevniny. Když je pevná země v jednom velikém celku, říkáme jí světadíl. Určitě jste jména některých světadílů už slyšeli: Afrika, Amerika, Evropa, Austrálie nebo Asie. Občas ale bývá pevná země v moři rozdrobená na malé kousky. Takovému kousku pevné země, který je ze všech stran obklopený mořem, říkáme ostrov. Na některé ostrovy se vejdou i velká města, silnice a lesy. Jiné ostrovy jsou ale docela malé, třeba jako hřiště u vás ve škole. Když je ostrov spojený s pevninou nějakou částí, například úzkou cestou, není to už ostrov, ale poloostrov.
Země je kulatá. Oba vrcholy Země se nazývají póly. Nahoře je severní pól, dole jižní pól. Uprostřed Země, mezi oběma póly, je rovník. Můžeme si ho představit jako tenký pásek, kterým si Země obepnula bříško. Ve skutečnosti na Zemi samozřejmě žádný pásek ani čára není. Na rovník a do jeho okolí nejvíc svítí slunce, proto je tady největší teplo. Naopak póly jsou od sluníčka nejvíc vzdálené, jsou jakoby ve stínu. Sluníčko sem svítí jen slabě, a proto je zde veliká zima. Na severním i na jižním pólu je taková zima, že tady nikdy neroztává led a sníh.
Řekli jsme si, že jeden pól Země – podíváme-li se na globus, tak je to ten nahoře – se jmenuje severní a druhý jižní. Rozlišujeme také čtyři světové strany. Směrem k severnímu pólu je sever, směrem k jižnímu pólu jih. Tam, kde vidíme ráno vycházet Slunce, je světová strana, která se jmenuje východ, a tam, kde slunce zapadá, leží západ. Když se podíváme na mapu, můžeme si světové strany ukázat i tady. Nahoře je sever, dole jih, po pravé ruce je východ a směrem k levému okraji mapy západ.
Vezměte si zeměpisný atlas nebo velikou mapu a najděte na ní pevniny, moře a oceány, ostrovy a poloostrovy. Najděte si některé světadíly a naučte se alespoň dva nebo tři poznávat. Vymyslete si svůj vlastní ostrov, který bude ostrovem vašich snů. Dejte mu jméno, namalujte si na veliký papír obrys ostrova a zakreslete do něj všechno, co by tam mělo být, abyste na něm byli šťastní.
T a j e m s t v í
b a l o n o v é
z e m ě
17
Znát světové strany je docela důležité. Lodě plující po moři nebo letadla vysoko v oblacích před sebou nevidí žádnou cestu. Směřují správně k cíli s pomocí přístrojů, které jim ukazují, na kterou světovou stranu plují nebo letí.
Asi nejjednodušším přístrojem je kompas. Jeho ručička ukazuje vždy na sever. Podle toho můžeme neomylně volit směr, kterým chceme jít (třeba na západ). To může být velice důležité také pro nás, i když zrovna neplujeme po moři. Stačí, abychom zabloudili v hlubokém lese. Jestliže například víme, že vesnice, kterou hledáme, se nachází na jižním okraji lesa, půjdeme podle kompasu na jih. Můžeme si nějak pomoci, když kompas nemáme? Ano. Světové strany můžeme určovat i podle některých přírodních úkazů.
18
T a j e m s t v í
Tak si třeba všimněte, že stromy jsou porostlé lišejníky zpravidla jenom na jedné straně. Je to sever, protože severní strana je obvykle drsnější a chladnější, a to lišejníkům vyhovuje. Stejně tak bývá mraveniště lesních mravenců zkoseno na sever ostřeji než na jih.
Samozřejmě je vždycky lepší se na cestách neztratit. Právě v tom nám pomáhají mapy, kterým se říká turistické. To protože se dají dobře použít na různě dlouhé výlety a vycházky. Jsou na nich podrobně vyznačené všechny cesty a cestičky a barevně jsou zakresleny trasy v přírodě vytyčené barevnými značkami. A tak třeba zjistíme, že na zříceninu hradu Bubákov vede z železniční stanice Brundibárova Lhota modrá značka a zpátky se můžeme vrátit po žluté značce kolem rybníka Modrásek, ve kterém se lze také vykoupat. Když půjdeme pozorně a budeme se držet barevných značek, docela určitě nezabloudíme.
Zkuste si zjistit další způsoby, jak určit v přírodě některou ze světových stran.
b a l o n o v é
z e m ě
Podívejte se na turistickou mapu okolí svého bydliště. Kam lze dojít po barevně značených cestách ve vašem okolí? Zkuste si společně vyjít na vycházku po některé ze značených cest.
„Docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby někdo tu naši Zemi rozkrojil,“ zamyslel se Matěj. „Co by tam bylo? Nic. Jenom hlína a jinak vůbec nic,“ řekla na to Klárka. Ale mužíček zakroutil hlavou. „Hm, možná byste se podivili. Rozkrojená Země by se podobala rozpůlené broskvi! Ha, ha, ha, ano, broskvi! To je co?“
„To je zemské jádro,“ usmál se mužíček a Matěj mu skočil do řeči: „Je horké, že ano?!“ „Určitě! Je moc horké! Je žhavé!“ zvolal mužíček a ukazoval dolů. „Kdyby náš balon dokázal letět místo nahoru dolů rovnou do Země, kdyby si uměl vyvrtat tunel, a tím proletět do středu Země, bylo by nám pořád víc a víc horko.“ „Až by to nešlo dál, protože bychom shořeli, že je to tak?“ otřásl se Matěj. „Tak,“ odpověděl mužíček. „Někdy se kus žhavého horkého jádra z nitra Země protlačí na povrch.“
„Já vím! To je sopka. Hora, ze které srší oheň,“ řekla Klárka a mužíček ji pochválil. „Správně. Právě tady se na povrch dostávají žhavé části a částečky ze Země. Pro lidi, kteří bydlí v okolí, je sopka moc a moc nebezpečná. Ze soptící hory totiž vytéká žhavá láva a spaluje všechno kolem.“ „My jsme byli s babičkou v Karlových Varech a tam zase ze země tryskala horká voda,“ dodal Matýsek. „Tak, tak, i tahle voda se ohřála uvnitř Země a je horká, protože tryská z veliké hloubky. V lázních se takové tryskající vodě říká vřídlo a v přírodě, kde čas od času vytryskne takový horký pramen, mu lidé říkají gejzír.“ „Gejzír… To si asi nikdy nezapamatuju,“ posteskla si Klárka. Ale mužíček ji uklidnil: „To nevadí. Stačí, když si budeš pamatovat, že naše Země není celá z hlíny, ale že uvnitř ukrývá své žhavé jádro.“
Děti nic nechápaly. Nakonec Klárka nesměle špitla: „Broskvi? To chcete říct, že v naší Zemi je pecka?“ Ale mužíček sáhl hbitě do náprsní kapsy a vytáhl malý bloček a tužku a nakreslil zvláštní obrázek. „Takhle nějak by to vypadalo. Tady to nahoře, ta tenká vrstvička, to je zemina, půda, ve které rostou stromy, tráva, obilí… To pod ní jsou skály a kamení.“ „A to, co vypadá jako pecka, je pecka?“ zeptala se Klárka. T a j e m s t v í
b a l o n o v é
z e m ě
19
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Polární kraje jsou bílé. Jsou to kraje kolem pólů a my už víme, že tam je po celý rok zima. To platí stejně o severním i o jižním pólu. Původními obyvateli těchto nehostinných krajů jsou skutečně Eskymáci, kteří si stavěli a někde ještě staví svá obydlí ze sněhu, říkají jim iglů. Také polární kraje mají své typické zvířecí obyvatele. Mezi nejznámější patří lední medvědi, tuleni a také tučňáci.
Co všechno je ještě na Zemi? Poušť bývá obvykle žlutá. Její povrch tvoří často písek. Někdy je písku tolik, že se vytvoří písečné kopce, těm se říká duny. V poušti je málo vody. Místo, kde se v poušti nachází nějaký pramen, bývá vzácné a všichni, kdo pouští putují, sem spěchají doplnit zásoby vody. Takové místo se nazývá oáza. I když je v poušti veliké sucho, žije tu celá řada živočichů. Některé z nich si lidé ochočili. Velbloudy například používají jako dopravní prostředek a nosiče nákladů. Však si také velbloud získal přezdívku koráb pouště.
Křičí tu papoušci, ale nejvíce v korunách stromů vřeští opice.
Karavana velbloudů pouští zvolna kráčí, nás by z písku napadlo stavět hrady radši.
20
T a j e m s t v í
Prales je zelený. Je přímo opakem pouště. Je tu horko a vlhko a to také umožňuje prudký růst všech stromů a rostlin. Všechno tu rychle zarůstá, a tak si cestu pralesem musí každý prosekávat. Rostlinou, která často brání v chůzi pralesem, je dlouhá hadovitá liána, která se vine od jednoho stromu ke druhému jako hustý svazek provazů. Kromě rostlin hostí prales také mnoho živočichů. Je tu hodně hmyzu, komárů a motýlů, ale i mnohem větších zvířat. Má tu domov například mnoho druhů opic a papoušků, ale také někteří, často jedovatí, hadi. b a l o n o v é
Led, rampouchy a všude bílý sníh, po něm malí eskymáci jezdí na saních.
z e m ě
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Vysoké hory se zvedají do výšky, kde se často setkávají s mraky. Na horách rostou rostliny, které nenajdete nikde jinde. Je to například protěž nebo hořec. Mnohé takové rostliny pěstují i lidé v nížinách na zahradě na skalce. A tak si připadají, že mají doma alespoň kousek hor. Stromy rostou na horách jen do určité výšky. Potom je nahradí nízké plazivé keře, kterým se říká kosodřevina nebo kleč, a nakonec mizí docela. Opravdu vysoké hory jsou na svých vrcholech holé a skalnaté. Ty nejvyšší nosí po celý rok sněhovou čepici. V horách pramení většina řek. Jejich tok tu začíná jako horský potok, prudký s mnoha peřejemi. V horských potocích žijí pstruzi. Z ostatních zvířat se na horách můžeme setkat například s kamzíky nebo s pronikavě pískajícími svišti.
Maminky malé černoušky už svolávají domů. Je večer a u napajedla se schází stádo slonů. Savana je ráj zvířat. Je to spíše rovina s občasnými pahorky. Roste tu tráva a mnoho osamělých stromů a keřů. Je tu dostatek pastvy i pro velká zvířata, která tu často žijí v početných stádech. I když je horko a sucho, jsou v savaně místa, kam se zvířata mohou jít vykoupat a také napít. Říká se jim napajedla. Savany jsou typické pro Afriku, kde žije mnoho druhů zvířat, která znáte ze ZOO, například žirafy, zebry, antilopy, lvi, sloni, hroši, nosorožci, buvoli a mnohá další.
Baculaté loďky se v mořském přístavu pohupují líně, o kus dál si parta delfínů vesele skáče po hladině.
Vítr sviští, svišti piští, inu, proč to neříci: na horách je vždycky krásně, tvrdí to i kamzíci.
T a j e m s t v í
Moře je modré. Je tak veliké, že nedohlédneš z jednoho konce na druhý. Oceán je ale ještě mnohem větší. Tvoří ho několik moří dohromady. Voda v moři je slaná. Kdo už někdy u moře byl, ví také, že na moři se vytvářejí pravidelné vlny. Jedna za druhou jako linky v sešitě. U moře nebo přímo v moři žije obrovské množství různých živočichů. Jsou to různobarevné ryby, často zvláštních tvarů, ale také delfíni, velryby nebo rackové. b a l o n o v é
z e m ě
21
4) Výlet do starých časů aneb V minulosti poučení najdeš dosti Klene se před námi jak do neznáma most, co bude, nevíme, je to budoucnost. Co děje se právě teď, ať k radosti či zlosti, to známe a nazýváme přítomností. V minulost mění čas, co člověk žije, co dneska je, to zítra bylo a co bylo, to je historie. Příští ráno se den nemohl probudit. Že by sluníčko zaspalo? Že by se všechno světlo schovalo pod peřinu a přenechalo tmě ten den na Zemi vládu? Vypadalo to tak. „Pane, copak dneska nebude vůbec ráno?“ zeptala se Klárka. „Ráno? Ráno už dávno bylo, holenkové,“ odpověděl mužíček a zapálil světýlko v petrolejové lampě, která se povalovala na dně koše. Světýlko ozářilo oblý tvar balonu. Po chvilce si všimli i vlhkých stěn kolem sebe. Byly skoro černé a vyrůstaly z nich krápníky. Letěli snad tunelem? Mužíček, jako by jejich otázku slyšel, dodal: „Ano, moji nejváženější pasažéři, letíme tunelem. Tunelem času.“
22
V ý l e t
d o
„Páni! Kam takový tunel vede?“ zeptal se Matěj. „Přece do minulosti,“ odpověděl záhadně mužíček. „To doletíme do časů, kdy moje babička byla malá?“ přihlásila se Klárka a naléhavě zaprosila: „Chtěla bych jí vidět, když jde do školy!“ A hned se představě, že uvidí svoji vlastní babičku se školní brašnou na zádech, zasmála. Ale mužíček zakroutil hlavou. „Jsme už mnohem dál. Letíme velice rychle. Chceme se dostat v čase opravdu daleko. Do doby, kdy všechno začínalo. Ale potom se budeme vracet a možná...“ Klárka se zasnila v představě, že potom možná svoji babičku přece jenom spatří, ale Matýsek ji vyrušil.
s t a r
ý c h
č a s ů
„Jak to vypadalo v době, kdy všechno začalo? Co bylo nejdřív?“ „Máte štěstí, právě jsme tam doletěli,“ odtušil mužíček a v tu chvíli se začaly stěny tunelu rozestupovat a oni uviděli širé moře. „Jé, moře! My jsme doletěli k moři!“ radovala se Klárka, ale mužíček ji opravil: „Jen se nepleť. Jsme přesně tam, kde bydlíte a kde máte školu.“ „Jak to?“ zeptal se trochu nevěřícně Matěj. „V nejstarších dobách, kdy začínal na Zemi život, bylo moře téměř všude. Jen na některých místech z něj vyrůstaly holé skály. Na březích byste mohli najít sem tam nějakou škebli a to je tak všechno.“ „A co dinosauři?“ zeptal se Matěj. „Chtěl bys je vidět?“ usmál se mužíček, a když Matýsek přikývl, zatáhl za řídící šňůrku balonu. „To se ale musíme v čase o notný kus posunout. Dinosauři se na Zemi objevili až mnohem později. To už byla suchá místa pokrytá zelenými rostlinami. Jen se podívejte...“
„Ti jsou krásní! Mít tak jednoho doma!“ radovala se Klárka. „Vždyť bys ho neuživila. Prosím tě, čím bys ho asi tak krmila v zimě?“ rozumoval Matěj a Klárka jen pokrčila rameny. A Matěj pokračoval: „A kdy se objevili lidé? A jak vypadali?“ „To musíme popoletět zase o pořádný kus času dopředu. Ti se objevili, když už dinosauři na Zemi nebyli. První lidé vypadali trochu jinak než my...,“ řekl mužíček, a protože balon zatím popoletěl o onen pořádný kus času dál, ve chvilce první lidi uviděli. „To jsou pralidé, že?“ pronesl Matýsek. „Ano, to jsou pralidé. A té době, ve které žili, se říká pravěk,“ vysvětloval mužíček. „Vypadají zvláštně. Jsou určitě úplně jiní než třeba náš táta,“ zamyslela se Klárka a mužíček se usmál: „Vypadali jinak, to ano. Také neměli věci jako my a šaty podobné našim šatům už vůbec neměli. Ale jinak mezi pračlověkem a tvým tatínkem zase tak moc veliký rozdíl není.“ Klárka se skoro urazila. „Copak můj táta je pračlověk?! Táta pracuje s počítačem a pračlověk žádný počítač neměl, tak co?“ Mužíček ji pohladil po vlasech. „Nemusíš se zlobit, tak jsem to nemyslel. To víš,
V ý l e t
d o
s t a r
že tvůj tatínek je mnohem víc čistý a lépe oblečený než třeba tamhleten pračlověk.“ „Tak vidíte,“ řekla Klárka. „To ano. Ale zamysli se nad tím, jaké největší starosti má tvůj tatínek... Abyste byli všichni doma zdraví. Abys ty měla tatínka a maminku ráda. Abyste měli co jíst. Aby měl dobrého kamaráda, který mu nelže. Myslíš, že mu záleží na něčem víc?“ zeptal se mužíček, a když Klárka zavrtěla hlavou, dodal: „Tak vidíš. Ten pračlověk tam dole v dávných časech měl právě takové starosti jako tvůj tatínek.“ „Hm. To, co bylo, mě začíná docela dost zajímat,“ mudroval Matěj. Když to mužíček uslyšel, pozval je hned na projížďku minulostí od pravěku, kdy se na Zemi objevili první lidé, až do dneška. Děti se vůbec nerozmýšlely a souhlasily. A vy se můžete na tu cestu minulostí vypravit spolu s nimi.
ý c h
č a s ů
23
Co lidé jedli?
Pravěk
Pralidé si pochutnávali na různých plodech, listech a kořínkách rostlin rostoucích v okolí místa, kde žili. Samozřejmě jedli rádi také zvířata, která se jim podařilo ulovit. Mezi největší a nejžádanější úlovky patřil mamut. Byl to vlastně předchůdce našeho slona.
Jak se lidé oblékali? Kůže z ulovených zvířat posloužila pračlověku jako teplý a nepromokavý oděv.
Jak lidé bydleli? V dobách, kdy se na Zemi objevili první lidé, bývala veliká zima. Také se tomu období říká doba ledová. Pračlověk ještě neuměl stavět domy. Úkryt nacházel hlavně v jeskyních. Později si lidé začali stavět jednoduché příbytky ze dřeva a dalších materiálů, které našli v přírodě.
24
V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
Co všechno pračlověk uměl?
První věc, kterou se musel pračlověk naučit, bylo umění rozdělat oheň. Pralidé neměli zápalky ani zapalovače, oheň rozdělávali třením dřívek o sebe. K důležitým dovednostem patřila výroba nástrojů vhodných k lovu zvířat. Nejprve to byl ručně opracovaný tvrdý kámen. Říkalo se mu pazourek. Později tyto kameny připevňovali na oštěpy a kopí. Ještě o mnoho později nahradily kámen různé kovy. Podle toho, z čeho pračlověk své nástroje vyráběl, se nazývají i celá dlouhá období: doba kamenná, doba bronzová, doba železná. Brzy pralidé přišli také na to, že nádoby vytvarované z hlíny se dají na ohni vypálit.
Získají tak pevnost, a dokonce z nich ani tekutina nevytéká. Až do dneška se v některých jeskyních zachovaly obrazy mamutů, které na jejich stěny namalovali pralidé. Proč to dělali? Snad protože toužili mamuta ulovit, možná ho chtěli svými obrazy jako kouzlem přivolat, možná se na namalované mamuty jenom rádi dívali. Kdo ví? To vůbec nejdůležitější z toho, co se pračlověk naučil, byla řeč. Ti, co znají stejná slova, mluví stejnou řečí, ti si mohou povídat, varovat se před nebezpečím, poradit se, kam jít na mamuta, nebo říct druhému: „Mám tě rád.“
Co v pravěku neměli? Najdeš na obrázku tři věci, které pračlověk nemohl mít?
V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
25
Starověké Řecko
Starověk
Jiným místem, které bylo ve starověku velice vyspělé, bylo Řecko. Řecko je země, kterou jste možná už navštívili nebo tam někdy pojedete na dovolenou. Je tam krásně modré a teplé moře.
Po pravěku následoval starověk. Je to doba, kdy lidé už vypadali stejně jako my. V některých místech na Zemi byl jejich život velmi vyspělý a my ho i dnes obdivujeme a učíme se z něj.
Egypt Egypt je země, která existuje i dnes. Je od nás daleko, ale letadlem bychom tam mohli doletět za několik hodin. Leží v Africe. Většinu území v Egyptě tvoří poušť. Ale je tu i veliká řeka Nil, která přináší vláhu a proměňuje poušť kolem svých břehů v úrodnou krajinu. Právě zde přestali lidé žít v tlupách jako pračlověk a založili první stát. První král na světě byl právě tady, říkali mu faraon. V Egyptě už lidé nebydleli v jeskyních.
26
V ý l e t
d o
Pro svého faraona stavěli paláce. A když zemřel, pohřbili ho do veliké stavby z kamenů, které se říká pyramida. Dodnes si neumíme vysvětlit, jakým způsobem lidé v dávných dobách dokázali obrovské pyramidy z těžkých kamenů postavit.
s t a r
ý c h
č a s ů
V Řecku bylo postaveno mnoho paláců s vysokými kamennými sloupy. Řekové měli rádi sport a umění. V té době v městečku, jež se jmenuje Olympia, vlastně vznikly olympijské hry, které se konají i v současnosti. Ve starověkém Řecku udělali sochaři překrásné sochy a byly napsány skvělé básně a divadelní hry (až vyrostete, určitě se na některou půjdete do divadla také podívat).
Starověký Řím Ještě v jedné z mocných říší starověku se na chvilku zastavíme. Řím je veliké město ležící v zemi, která se dnes jmenuje Itálie. Ve starověku Řím vládl mnoha zemím. Mocní lidé se v Římě bavili pohledem na otroky, kteří zápasili s dravými zvířaty. Otrok byl člověk, který nebyl svobodný, byl majetkem jiného člověka. Dnes už žádní otroci neexistují.
Ve starém Řecku žilo mnoho velkých myslitelů (jejich myšlenky si často připomínáme i my) a také lékařů. Některé operace provádí lékaři i v naší době podobně jako ve starověkém Řecku. Staří Řekové byli výborní mořeplavci. Aby se ubránili před nepřítelem, museli se naučit také dobře válčit.
Římané udělali také mnoho dobrých věcí. Oni vytvořili to, čemu dnes říkáme právo. Jejich soudy posuzovaly provinilce podobným způsobem jako my dnes. Římané stále rozšiřovali svá území. Aby se mohli všude snadno dostat, stavěli silnice. V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
27
Co bylo u nás? Egypt, Řecko a Řím byly velmi vyspělé země. Byla v nich veliká města, v jejich čele stáli králové, kteří bydleli v palácích. Naši zem v tu dobu pokrývaly husté lesy, místy mezi nimi byly neprostupné bažiny. Nebyla tu žádná města a lidé žili soustředění do různých kmenů.
28
V ý l e t
d o
Kmeny, které tu sídlily, si stavěly jednoduchá dřevěná obydlí, kterým říkáme hradiště.
s t a r
ý c h
č a s ů
Lidé se živili lovem a také zemědělstvím. Pěstovali obilí a ochočili si některá zvířata. Ta jim dávala maso a mléko.
V té době lidé začali také obchodovat. Neznali ještě peníze, a tak si zboží mezi sebou prostě vyměňovali.
Kde mají svůj domov? Tři pejskové se ztratili a vzpomínají na svůj domov. Jeden z nich má svůj domov v Egyptě, druhý v Řecku a třetí u nás v Čechách. Poznáš, odkud je strakatý, odkud je bílý a odkud je černý pejsek?
V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
29
Středověk Středověk je doba, kterou každý z nás aspoň trošku zná. Nějak si ji určitě představuje každý, kdo se rád dívá na pohádky. Ve středověku byli totiž už i u nás králové a královny, princové a princezny, stateční rytíři a neohrožení loupežníci. Ti mocní bydleli na hradech. Pro ty ostatní postupně vznikala města a vesničky.
Jak lidé bydleli? Život na středověkém hradě by nám asi nepřipadal nijak pohodlný. Bylo tu chladno, svítilo se jenom loučemi. Jídlo bylo připravováno v místnosti se stěnami zčernalými od kouře, které se říkalo černá kuchyně.
30
V ý l e t
d o
Důležitou součástí hradu byl také padací most, který se dal zvednout před nepřáteli. Většina hradů měla pevnou a vysokou věž. Bylo z ní dobře vidět, zda se neblíží nějací protivníci, a v případě nebezpečí se do věže všichni obyvatelé hradu schovali. Mezi královské hrady patřily například Karlštejn a Zvíkov. Pražský hrad slouží jako sídlo hlavy našeho státu dodnes.
s t a r
ý c h
č a s ů
Kdo sídlí na Pražském hradě dnes? Je to král? Který z našich hradů znáš? Který hrad stojí nejblíže tvému bydlišti?
Co lidé ve středověku dělali?
Někteří lidé byli řemeslníky. Hrnčíři vyráběli nádobí, tkalci sukno, švadleny šily šaty, pekaři pekli chleba.
Vzpomeneš si ještě na jiná řemesla? Většina lidí věřila v Boha. Někteří z nich neustále o Bohu přemýšleli. Byli to mniši. Později si mniši uvědomili, že je třeba nejen přemýšlet, ale také pracovat. Postavili si kláštery, kde bydleli, modlili se, ale také pracovali. Výrazem víry v Boha bylo i stavění kostelů. Kostely byly chloubou měst a vesnic a lidé na jejich stavbu ochotně dávali část svého majetku.
Zemědělci pěstovali obilí a chovali domácí zvířata.
Víš, kde je v tvém okolí nějaký klášter? Jak starý je kostel v místě, kde bydlíš? Víš, kterému světci je zasvěcen? Středověké město bylo docela jiné, než jak známe město dnes. Jeho uličky byly úzké a často klikaté. Nad hrubou dlažbou se tyčily vysoké domy a po okraji ulic odváděla stoka páchnoucí odpad z domů.
Co všechno byl ještě středověk? Vznik a rozšíření peněz znamenalo konec výměnného obchodu. Kdo chtěl krávu, už ji nemusel získat výměnou za koně nebo za kus pole. Většinu z toho, co lidé potřebovali, si stále častěji kupovali za peníze. Lidé věřili, že je možné z různých látek vyrobit zlato. Badatelům, kteří se o to snažili, se říká alchymisté. Alchymisté odhalili mnoho důležitých zákonitostí a objevili různé důležité látky. Zlato se jim ale nikdy vyrobit nepodařilo. Dnes už víme, že to není možné.
Rytíři bojovali za čest krále a byli také ochránci krásných dívek a žen. Když neměli nic jiného na práci, pořádali slavné rytířské turnaje, při kterých se snažili jeden druhého shodit z koně.
V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
31
Jak lidé bydleli?
Novověk Jestli si středověk představíme jako dobu, kdy je po většinu dne šero, začátek novověku je potom chvíle, kdy někdo přišel a rozsvítil. To se ví, že nikdo nepřišel a neotočil vypínačem, aby se všechno naráz změnilo. Také si nemůžeš představovat, že by ta změna snad byla v osvětlení. Kdepak, ke změně došlo v lidech. Lidem v novověku najednou připadali důležité úplně jiné věci. Chtěli hodně vědět, hodně umět, chtěli porozumět zákonitostem světa. Opouštěli ponuré a studené hrady a stavěli si světlé a přívětivé zámky. Zajímali se o přírodu, ptali se, jak je možné, že ptáci dovedou létat. Lidé už nepovažovali život za jednu velkou starost. Připadal jim naopak krásný. Objevili radost ze života.
32
V ý l e t
d o
Samozřejmě, že všichni lidé nemohli bydlet na zámcích. Někteří bydleli v nově postavených domech ve městech, jiní ve venkovských usedlostech.
Zámek se od hradu hodně liší. Je světlý, je tu mnoho velkých oken. Je v něm více tepla. Okny proudí do zámku sluníčko a vytápí ho, na zimu jsou ve většině místností připravena veliká kamna a krby. Je pohodlný. Jen si srovnej strohý těžký stůl a u něj lavici v jídelně na hradě a příjemná měkká křesla na zámku.
s t a r
ý c h
č a s ů
Jak se lidé oblékali? I dnes nám připadá oblečení z té doby velice krásné. A to si představ, jaké šaty musela nosit taková princezna. Víš, že třeba král měl své oblékače, obouvače a česačky, tedy velkou skupinu služebníků, kteří mu pomáhali?
Co lidé v té době dělali? Kromě řemeslníků, kteří své výrobky dělali doma, začaly vznikat první továrny. V takové továrně se udělalo mnohem víc zboží pro mnohem víc lidí. A tak lidé už nepracovali jenom doma nebo ve své dílničce, ale začali chodit do práce do veliké dílny. Novověk byl také dobou odvážných cest po moři a objevů nových zemí. Nejslavnějším mořeplavcem se stal Kryštof Kolumbus, který při jedné ze svých cest objevil Ameriku. Lidé sice v novověku objevili kolem sebe mnoho příjemných věcí, namalovali spous-
tu krásných obrazů, složili mnoho nádherných písní a skladeb, ale stejně... Vždycky mezi nimi bylo dost takových, kteří si nevážili klidu a míru a toužili po boji. A tak se to bitkami a souboji i v novověku pořád ještě jen hemžilo. Těm, kteří vedli války, udělal určitě radost vynález střelného prachu.
Novověk je i obdobím mnoha dalších vynálezů. Ty, kteří se chtěli dozvědět něco nového, nepochybně potěšil vynález knihtisku. Knížky už se nemusely ručně opisovat, ale mohly se vytisknout ve velkém množství.
Hádanky Jaké další vynálezy přinesl novověk? Jsem dcera pana Edisona. Určitě mě máš také doma. Se mnou se nikdo nebojí, ani sám v noci v pokoji. Supím, syčím jako bouře, vydechuji oblak kouře, od nádraží k nádraží dobré lidi rozvážím. Nitku nitkou provlékám, na nic nedbám, stále tkám, nitku nitkou, nitkou nit, pevnou látku můžeš mít.
V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
33
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Moderní doba „Jé, tady už je to jako dneska!“ volaly děti, když s nimi balon zakroužil kolem rozhledny v Praze na Petříně. „Ano, přeletěli jsme do moderní doby. Vypadá to jako současnost, ale ještě to současnost není. Podívejte, tamhle jdou děti do školy,“ řekl mužíček a ukazoval na skupinku tří dětí. Měly sice tašky na zádech a vypadaly jako Klárka s Matýskem, když jdou ráno do školy, ale všechno to bylo jenom skoro. Holky měly na copech veliké mašle, kluci široké krátké kalhoty a legračně srolované podkolenky... Takhle oblečený dnes přece nikdo nechodí. „Všimni si, Klárko, té černovlasé holčičky s dlouhými copy,“ upozorňoval mužíček. „Má nemožné růžové mašle! Copak to nevidí?“ pohoršila se Klárka. „Kdo ví...? Ale jedno je jisté. Je to tvoje babička,“ řekl mužíček vesele a zachichotal se. „Moje babička?“ divila se Klárka. „Ano. Za dvacet let se jí narodí tvoje maminka a za padesát dva let přijde na svět její vnučka. Dají jí jméno Klárka. „To budu já,“ uvědomila si to Klárka
34
V ý l e t
d o
a začala divoce mávat. „Babi, slyšíš mě, tady jsem, babi!“ Ale babička ji neviděla, ani neslyšela. Možná byli moc vysoko, možná ti, co připlouvají z jiných časů, jsou pro ostatní neviditelní. Matýsek pokýval hlavou. „Moderní doba, to je něco! Ještě bych se tu trošku rozhlédl!“ „Však proto jsme přece tady,“ odtušil mužíček. „Stačí se jenom dobře dívat!“ A tak se tedy dívali...
Jak lidé bydlí? Ve městech se staví moderní domy. V každém domě bydlí mnoho lidí. A protože jsou ty domy tak vysoké, že se dotýkají obláčků na obloze, říká se jim mrakodrapy. U nás jsou místo mrakodrapů panelové domy. Stojí ve skupinách vedle sebe a takové skupině se říká sídliště. Na sídlišti bydlí často tolik lidí jako v menším městě.
Jak se lidé oblékají? Oblečení lidí se často mění. Někdy se jim dokonce líbí každý rok něco jiného. Tomu, co se jim zrovna líbí, se říká móda. A tak dívky nosí vždy nějaký čas krátké sukně a pak je časem vymění za sukně dlouhé. s t a r
ý c h
č a s ů
Velké osobnosti našich dějin a současnosti Kněžna Libuše Její jméno najdeš ve starých pověstech. Ale přesto mnozí věří, že žila a před mnoha stovkami let naší zemi moudře vládla. Svatý Václav Český kníže, který v naší zemi vládl před více než tisíci lety. Miloval svoji babičku Ludmilu. Byl zavražděn svým bratrem a potom prohlášen za svatého.
Karel IV. byl český král. Byl velice vzdělaný a moudrý. Založil v Praze vysokou školu (Karlova univerzita), dal postavit slavný most (Karlův most), překrásný hrad (Karlštejn) a mnoho dalších skvělých staveb. Jan Hus byl kněz. Za svá kázání, ve kterých hlásal pravdu, byl upálen.
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Jak lidé žijí?
Jan Žižka byl vojevůdce. Na obrázcích ho poznáš snadno, měl jenom jedno oko. Vojska, která Jan Žižka vedl, tvořili hlavně prostí lidé. Za zbraně jim sloužilo selské nářadí (cepy) a také praky. Říkali si husité a dokázali se postavit i mnohonásobné přesile.
Lidé v moderní době využívají mnoha vynálezů. Jedním z nich je automobil. První auta jezdila na páru. Na ulicích byste tehdy ještě potkali spíš kočáry než auta. A dnes? Krajinu protínají široké silnice, kterým se říká dálnice. Auta zde jezdí velikou rychlostí. Také ulice ve městech jsou plné aut, která zde buď jedou nebo parkují.
Jan Amos Komenský Komenskému se často říká „učitel národů“. Říkal, že je dobré učit se hrou. Tedy ne se něco učit nazpaměť, ale učením se bavit.
Tomáš Garrigue Masaryk Masaryk nebyl král, ale byl náš první prezident. On založil náš stát, on dokázal, aby byl samostatný. Protože ho lidé tehdy považovali za otce našeho státu, říkali mu „tatíček“.
Není ani divu, že se lidé nespokojili s cestami jenom po naší Zemi. Začali zkoumat vesmír. Když se podíváte večer na oblohu, uvidíte světýlka, která se pohybují mezi hvězdami. Jsou to družice. Družice je těleso, které na oblohu vypustili lidé. Takové těleso potom krouží kolem Země. Do vesmíru se v kosmických raketách vypravili i lidé. Někteří z nich dokonce doletěli až na Měsíc. Tam vystoupili a prošli se po něm. Byl to jeden z největších úspěchů, kterých člověk kdy dosáhl. A proto si stojí za to zapamatovat jméno člověka, který se jako první z lidí dotkl Měsíce. Byl to muž jménem Armstrong. Je to těžké jméno, já vím, ale zkusme si ho ještě zopakovat: Armstrong. A ještě jednou: Armstrong. Chtěli byste se také projít po Měsíci? Zkuste si namalovat, jak to tam asi vypadá.
V moderní době lidé začali mnohem více cestovat. Babička vaší babičky nejspíš nikdy nebyla u moře ani nejezdila lyžovat do hor. Cesta do sousedního města byl pro ni veliký výlet. Dnes se zdá, jako by byla zeměkoule stále menší a menší. Cestu, která by normálně trvala celé týdny, zvládne letadlo za několik hodin. Přitom pohodlně sedíte a ještě se stihnete dobře naobědvat. V ý l e t
d o
s t a r
ý c h
č a s ů
35
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Dalším z vynálezů moderní doby je televizor. Zpočátku vysílala televize jenom večer, nyní už můžete sledovat nepřetržitě několik televizních stanic. Ten, kdo je rozumný, se tím ale nenechá ošálit a dívá se jenom na pořady, které si pečlivě vybere. Počítače daly lidem spoustu nových a neuvěřitelných možností. Počítač všechno spočítá a také má velkou paměť. Jeho paměť je často lepší než ta naše. Nejnovější vymožeností ve světě počítačů je internet. Internet je něco jako velikánská hlava, do které vedou od každého počítače, který je na internet napojený, drátky. Ta velikánská hlava toho hodně ví. Zná nazpaměť jízdní řády všech vlaků, ví, kde se co prodává, pamatuje si, co bylo napsáno v novinách, ta hlava ví prostě skoro všechno. A my se to můžeme také dozvědět.
36
V ý l e t
d o
Ale pozor! Je to stejné jako s televizí. Kdo počítači podlehne a tráví u něj celé dny, stále hledá něco na internetu nebo hraje od rána do večera různé hry, ten nedělá dobře. Je to sice docela dobrá zábava, ale zažít něco doopravdy, a ne jen na obrazovce televize nebo monitoru u počítače je přece jenom mnohem lepší.
V čem byla největší změna? Na první pohled je to jasné. Spousta vynálezů určitě hodně změnila život člověka. Byla to nejen auta a televize a počítač, ale také telefony, lékařské přístroje, ledničky, pračky a myčky nádobí, byly to také ponorky, traktory a různé roboty a já nevím co ještě. Jenomže, možná to trošičku cítíš také, tohle všechno pořád nebyla ta hlavní změna. Ta hlavní změna byla zase v lidech. Kdyby ses totiž sešel s člověkem v nějaké minulé době, před více než sto lety, zjistil bys, že se moc nemyje, že se bojí strašidel a tmy, že je na jiné lidi často hrubý, ty, kteří něco provedli, s oblibou krutě mučí, že bije své děti a svoji ženu má za služku. Lidé v moderní době se začali zajímat hlavně o to, kdo je to člověk. Začali si člověka vážit. s t a r
ý c h
č a s ů
Václav Havel Vidíš, tuhle důležitou postavu našich dějin si možná pamatuješ i ty, ale docela určitě Václava Havla jako prezidenta znali tvoji rodiče. V minulých dobách bojoval za svobodu a byl za to vězněn. Když se naše země osvobodila od vlády komunismu, stal se prezidentem. Mikoláš Aleš krásně maloval. Však to byl také malíř. Určitě stojí za to si prohlédnout jeho knihu Špalíček.
Božena Němcová byla významná spisovatelka. Sbírala a psala pohádky, napsala také knížku o své babičce (Babička).
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Bedřich Smetana byl hudební skladatel. Já vím, opera je na první pohled jenom zpívání, kterému není rozumět, ale Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany je docela zábavná. Jen si představte, že v ní vystupuje dokonce i medvěd. Jan Janský Tenhle pán zachránil moc a moc lidí. Objevil totiž krevní skupiny. Jsou celkem čtyři skupiny krve a krev každého z nás patří do jedné z nich. Když člověk potřebuje dostat krev od jiného člověka, je pro lékaře moc důležité vědět, jakou má krevní skupinu. Emil Zátopek Mohli bychom uvést celou řadu významných sportovců. Kluci asi znají Jágra nebo Železného. Ale Emil Zátopek byl stejně ze všech nejslavnější. Ve své době dovedl běhat nejlíp
Jsou lidé v moderní době lepší, než byli dřív? Není to tak docela. Člověk moderní doby na mnoha místech byl a hodně ví. Ale o mnoho lepší není. Dopustí třeba to, aby chudí lidé, kterých je moc a moc (třeba v Africe), měli hlad. Aby dokonce, protože nemají co jíst, lidé na naší planetě umírali. Člověk v moderní době nedokáže zabránit tomu, aby hynula zvířata jenom proto, aby on měl víc aut a letadel, krásných šatů a dobrého jídla. Stále si zacpává uši, když rozumní lidé říkají: PŘÍRODU JE TŘEBA CHRÁNIT. A ještě něco. Stejně jako ve starověku nebo ve středověku touží moderní člověk bojovat. Někdy chce víc, než má, jindy se snaží to, co má, ubránit před těmi, co chtějí víc. Ať tak nebo tak, i v moderní době člověk vede války. Mnohem větší a horší než byly ty v dobách dřívějších. Ve dvou válkách bojovalo mnoho zemí z celého světa, říká se jim proto 1. světová válka a 2. světová
V ý l e t
d o
s t a r
válka. Ale ani potom, kdy tyhle veliké války skončily, není všude na světě mír. Až vyrosteš, pokusíš se s tím něco udělat?
Balon se vznášel tak tiše, že vlaštovka, která proletěla kolem, byla slyšet jako tryskové letadlo. „Zařiďte to, pane, ať už se zase vrátíme do naší doby,“ řekl Matěj po chvilce. „V té minulosti není vždycky zrovna veselo, viďte?“ přidala se Klárka. Mužíček zamrkal. „Jak se to vezme. Jsou tam věci hezké i smutné. O obojích je dobré vědět.“ A když děti nic neříkaly, dodal ještě: „Nebojte se, však už jsme za chvilinku zpátky v našich časech.“
ý c h
č a s ů
37
5) Tajemství létání aneb Jak Matěj upustil vajíčko Prozradím ti bez legrace, co dokáže gravitace. Vejce padá ze stolu, dolů, nikdy nahoru. A ejhle – po bílku, sklouzne Pavel za chvilku a natluče si koleno. Stručně a jasně řečeno: díky pádu teď Pavel ví, že sílu nemalou má zemská tíže. Toho dne byl veliký vítr. Tenký mužíček měl v balonovém koši plné ruce práce. Tu přitáhl lano, jinde ho naopak povolil a tu zase přidal trochu horkého vzduchu, aby letěli výš a nenarazili na nějaký strom nebo do rozhledny. Vítr je hnal nad krajinou velikou rychlostí. Ale po chvíli se utišil a zase spokojeně pluli a sluníčko na ně svítilo. „Teď letíme velmi pomalu, skoro stojíme na místě. Ale před chvílí jsme se pohybovali. Když něco vykonává cestu z jednoho místa na druhé, třeba z náměstí k rybníku na okraji města, pohybuje se. Říkáme také, že vykonává pohyb. Někomu trvá taková cesta dlouho, jiný ji zvládne za chvilku.
38
T a j e m s t v í
Každý jde, jede nebo letí jinou rychlostí. To znamená, že každý pohyb má nějakou rychlost. Cestou do školy se vám stane, že vyjdete pomalu, ale za chvíli zjistíte, že byste takhle přišli pozdě, musíte prostě přidat, zrychlit. Když se rychlost, kterou se pohybujeme, zvyšuje, říká se tomu zrychlení,“ poučoval tenký mužíček děti. „Tak si pamatujte: pohyb, rychlost a zrychlení.“ Potom hrábl do svého bezedného batůžku a podával jim krajíček chleba a vajíčko uvařené natvrdo. „Přišlo by k chuti, prosím?“ Jak by ne! Klárka si hned vzpomněla, že maminka jí dává s sebou vajíčko natvrdo na každý výlet a Matěj už měl také pořádný hlad. Oba začali vajíčko naklepávat o okraj koše a nemohli se dočkat, jak si pochutnají. Vtom Matýskovi vajíčko vyklouzlo z dlaně. Ještě se ho l é t á n í
pokusil zachytit, ale kdepak, vajíčko padalo vesele na zem. „Upadlo mi,“ řekl nešťastně Matěj. „Stejně je to divné. Proč vůbec padá? Mohlo by na mě přece počkat chvilku ve vzduchu.“ „Aha,“ povzdechl si mužíček, „vidím, že vám budu muset něco vysvětlit. Když jste na Zemi nebo v její blízkosti, tak všechno, co upustíte, na ni padá. Dokonce i ty, Matěji, když zakopneš, upadneš na zem, určitě nevyletíš do vzduchu, viď?“ „Tomu se říká zemská přitažlivost?“ zeptala se Klárka. „Správně, tomu se říká zemská přitažlivost nebo také zemská tíže anebo učeně gravitace. Země k sobě vše přitahuje. Kdyby zemské přitažlivosti nebylo, všechno kolem vás, i vy sami, by se vznášelo ve vzduchu. Stačilo by fouknout a vše by uletělo někam hluboko do vesmíru. „A jak to, že k sobě Země nepřitáhne ostatní hvězdy?“ zeptal se Matěj. „Hi, hi, hi, dobrá otázka, výborná!“ radoval se mužíček. „Takovou sílu Země nemá. Země k sobě přitáhne všechno, co je blízko ní. Čím jsme od Země dál, tím je její Představ si, že jedeš s tatínkem v červeném autě. Modré auto před vámi jede stejně rychle jako vy. Co musí tatínek udělat, aby mohl modré auto předjet?
Které věci nebo postavy na obrázku se mohou pohybovat? Které se pohybují rychle a které pomalu? Co je nejrychlejší? Kdo nejpomalejší? Co se pohybovat nemůže? přitažlivost slabší. Kdybychom vylétli tak vysoko do vesmíru, kde by zemská přitažlivost už nepůsobila, tvoje vajíčko by zůstalo viset tam, kde jsi ho upustil. Nic by ho nikam netáhlo.“ „Škoda, že jsme byli blízko Země, mám takový hlad,“ řekl Matěj smutně a bylo vidět, jak se mu sbíhají sliny. „Na, vezmi si kousek, já bych celé ani nesnědla,“ podávala mu Klárka svoje vajíčko, protože měla Matěje ráda. A kdo má toho druhého rád, ten se s ním vždycky v nouzi rozdělí.
Co dalšího se děti dozvěděly? „Tohle mě docela dost baví, pane,“ pochvaloval si Matěj, „povězte nám ještě něco tak zajímavého.“ „Proč ne. Gravitace, pohyb a zrychlení jsou sice základy, ale věděl bych o něčem, co je ještě základnější,“ odpověděl človíček v uniformě pilota balónu a hned pokračoval: „Tady Klárce je zima. Znamená to, že v okolí poklesla teplota.“ „Asi ano,“ řekla Klárka. „Tohle si jenom domýšlíme, ale teplota se dá měřit teploměrem. Na stupnici tep-
loměru jsou čísla a podle toho, ke kterému číslu se vyšplhá sloupeček rtuti nebo obarveného lihu, zjistíme, kolik je stupňů. Když je nula stupňů, voda se mění v led, a když je sto stupňů, voda se vaří.“ „A co když mrzne,“ zeptal se Matěj. „V takovém případě sloupeček rtuti klesne ještě níž, než je nula. Je-li to například o 5 stupňů, říkáme, že je 5 stupňů pod nulou nebo taky minus 5 stupňů.“ „A co se dá ještě měřit?“ byl Matěj dál zvědavý. „Všechno možné. Třeba objem nebo obsah. Každá nádoba, třeba sklenice, má svůj objem, to znamená, že se do ní vejde určité množství například vody,“ řekl mužíček a zatahal za šňůrku u balonu. „A náš balon? U toho můžeme měřit hned tři veličiny,“ dodal ještě. „Veličiny? Jaké?“ vykulila oči Klárka. „Jen se podívejte. Představte si, že bychom balon naplnili bílým práškem, třeba krupicovým cukrem. Množství cukru, které se do balonu vejde, určuje jeho objem. My ho ale potřebujeme také nalakovat, případně na něj ušít sváteční povlak. To, kolik
spotřebujeme barvy nebo látky, tedy jak velikou plochu tvoří, určuje jeho povrch. Na obrázku vidíte krejčovský metr ovinutý kolem balonu. Ten měří pro změnu jeho obvod. Ale ani to není všechno...“ „Ještě můžeme zjistit jeho váhu, ne?“ zeptal se Matěj. „Právě tak,“ odpověděl mužíček, „správně říkáme jeho hmotnost. Tím, že ho zvážíme, zjistíme jak je těžký.“ „Když si stoupnu na váhu, dozvím se, jakou mám hmotnost, ale nebudu vědět, jakou mám sílu,“ upozornil Matýsek. „Docela správně. Tvoje síla se ale dá také změřit. Třeba když zkusíš roztlačit vozík s různě těžkým nákladem,“ vysvětloval mu mužíček. Klárka si dala hlavu do dlaní. „To je tedy pěkně složité! Objem je, kolik vody nebo jiné látky se do něčeho vejde.
T a j e m s t v í
l é t á n í
39
Obvod je cesta kolem toho něčeho. Povrch je velikost plochy, do které bychom to něco oblékli…, a dál už nevím…“ zoufala si Klárka. „Počkej..., já to vím! Hmotnost je, jak je to něco těžké, kolik to váží. A síla je, když napnu svaly a něco tlačím nebo zvedám nebo hodím. Je to tak?“ pro jistotu se Matěj zeptal. A mužíček se spokojeně usmíval. „Přesně tak! Mám z vás radost.“
„Je pravda, že také naše Země se pohybuje?“ zeptal se Matěj. Tenký mužíček lehce pokýval hlavou a zatáhl za šňůrku a balon stoupal tak vysoko, až bylo vidět naši Zemi jako malou kuličku. „Teď se dobře dívejte...“
Pojďme se také podívat Naše Země krouží kolem Slunce. Než Země jednou oběhne Slunce, uplyne celý rok. Kolem Slunce krouží ještě další planety. Ty, které jsou k naší Zemi nejblíže, se jmenují Venuše a Mars. Slunci a planetám, které kolem něj krouží, se říká Sluneční soustava. Ptáš se, proč Země létá stále dokola kolem Slunce? Představ si, že Slunce je hodně velké a silné. Svojí silou přita-
Vezměte několik sklenic a zkuste změřit a porovnat jejich objem. Pokuste se, dřív než začnete měřit, odhadnout objem některých sklenic. Změřte teplotu některých tekutin – teplého čaje, vody, ve které se myjete, vody, do které jste hodili několik kostiček ledu z ledničky, a podobně. Zvažte některé předměty. Platí, že čím má předmět větší objem a tedy je větší, tím má také větší hmotnost, víc váží? Zkuste napínat posilovací pružiny. Porovnejte, kdo má větší sílu: ty, tvůj tatínek, maminka nebo dědeček?
40
T a j e m s t v í
l é t á n í
huje planety, které okolo něj obíhají. Je to podobné, jako když upustíš vajíčko a ono spadne na zem. Země má v sobě sílu, my víme, že se jí říká přitažlivost nebo gravitace. Nic nemůže zůstat viset ve vzduchu nebo spadnout ze Země pryč. Stejnou silou přitahuje Slunce planety, které jsou mu nablízku. Mezi ně patří i naše Země. Ale ještě jeden pohyb Země vykonává. Nejen že obíhá kolem Slunce, ale také se otáčí dokola jako roztočený míč nebo kolo od vozu. Jednou dokola se Země otočí za jeden den a jednu noc. Když jsme na té polovině Země, na kterou svítí sluníčko, máme den, když jsme na polovině opačné, máme noc. A ještě něco: kolem Země obíhá také jedno těleso. Víš jak se jmenuje?
Rozumíš tomu, proč se pravidelně střídá den a noc? Zkus si to znázornit třeba tak, že Slunce bude rozsvícená lampa a míč bude Země. Znázorni si pohyb Země a sleduj, kdy je na Zemi den a kdy noc. Kromě Slunce a Měsíce je na obloze k vidění ještě mnoho dalších věcí. Vzpomeneš si na některé? Jestli je chceš znát, podívej se do malé encyklopedie této kapitoly. V čapce ze stříbrných nití loví hvězdy do svých sítí, když má volnou chviličku, vykoupe se v rybníčku.
Odpradávna lidé touží letět ke hvězdám. Člověku, který letí do vesmíru, se říká kosmonaut nebo také astronaut.
Víš, jak se jmenují dopravní prostředky, které vynáší do vesmíru družice, někdy i s lidskou posádkou?
T a j e m s t v í
l é t á n í
41
Docela malá encyklopedie pro ty, kteří chtějí vědět víc
Co všechno je ve vesmíru Země je jedna z planet Sluneční soustavy. Při pohledu z vesmíru má prý modrou barvu. Je kulatá a obíhá kolem Slunce. Jsou na ní moře a pevniny, kolem je obal ze vzduchu. Na planetě Zemi je život. Žijeme na ní i my. Měsíc je vesmírné těleso, které obíhá kolem Země. Když je jasno, můžeme ho na obloze dobře pozorovat. Odráží sluneční paprsky, a proto svítí. Obraz měsíce na obloze se v průběhu času mění. Když vidíme celý Měsíc, říkáme mu úplněk, vidíme-li z Měsíce jenom úzký proužek, je to srpek. Když se podíváme na Měsíc třeba jen malým dalekohledem, můžeme na něm vidět kruhová pohoří – krátery. Slunce je naše nejbližší hvězda. Právě ono má největší zásluhu na tom, že je na Zemi život. Slunce dodává na Zemi teplo a světlo. Je opravdu veliké, představme si, že je milionkrát větší než Země.
42
T a j e m s t v í
Planeta je vesmírné těleso, které obíhá kolem Slunce. Mezi planety patří i naše Země. Další známé planety jsou Venuše nebo Mars. Nejblíže u Slunce byste našli planetu Merkur. Saturn je na první pohled ze všech planet nejnápadnější a nejzajímavější. Poznáte ho podle parádního prstence, který kolem sebe nosí. Největší planeta, která obíhá kolem Slunce, se jmenuje Jupiter.
Hvězdy jsou tělesa ve vesmíru, která svítí svým vlastním světlem. Při pohledu na nebeskou klenbu si lidé některé hvězdy seskupili do různých obrazců, kterým se říká souhvězdí. Naučte se alespoň dvě nebo tři souhvězdí na obloze rozpoznávat. Některá můžete vidět po celý rok, jiná jenom v létě nebo naopak v zimě. Mnohdy se jmenují podle hrdinů starých pohádek a bájí.
Kometa je těleso, které putuje vesmírem. Často letí rychle a překoná obrovské vzdálenosti. Kometu můžeme snadno poznat podle toho, že má za sebou ohon, kterému se někdy říká vlasy komety.
Souhvězdí Velký vůz se také občas říká Velká medvědice. Podle princezny, kterou rozhněvaná bohyně proměnila v medvěda.
Meteor je většinou menší těleso, které letí prostorem. Ze Země ho můžeme pozorovat jako pohybující se světelný bod. Někdy se srazí s naší Zemí a spadne na ni. Když lidé vidí meteory v ovzduší, říkají, že padají hvězdy. Ale není to pravda. To, co nám připadá jako padající hvězda, je často obrovskou rychlostí letící tělísko veliké třeba jako zrníčko soli.
Orion byl bájný lovec, vládce všech vod. Dostal se na oblohu i se svým psem Siriem. Sirius je hvězda, která nepatří do souhvězdí Oriona. Můžete ji najít podle toho, že je to nejjasnější hvězda na obloze vůbec. Někdy se jí také říká Psí hvězda, a tak ji má rád každý, kdo má rád psy.
l é t á n í
Vánoce, Vánoce přicházejí...! Jak děti letěly a povídaly si s mužíčkem o Zemi, čas plynul. Ani se nenadály a byl tu prosinec. „Když letíme takhle vysoko a jsou skoro Vánoce, mohli bychom tu potkat Ježíška,“ řekla rozechvěle Klárka. „Myslíš i s nákladem dárků? Pch, to se přece jen tak říká,“ odbyl ji Matěj. „Že ano, pane?“ „Trochu ano, trochu ne. Létám už moc a moc dlouho a opravdu jsem žádného
astronauta se saněmi plnými dárků nikdy nepotkal,“ usmál se mužíček. „Vidíš!“ vykřikl vítězně Matýsek. „No jo, ale ten Ježíšek nebo Ježíš se v prostých jesličkách v Betlémě opravdu narodil. A jeho narození mnoho lidí na celém světě oslavuje. A to jsou Vánoce,“ vysvětloval dětem mužíček. „Ty vidíš!“ byla teď zase hrdá Klárka. „To se ví, někdo tomu nevěří a slaví Vánoce jenom proto, že je příjemné ustrojit si stromeček, pochutnávat si na vanilkových rohlíčkách a dostávat dárky. Vánoce jsou
ale také čas, kdy se lidé mají nejvíc rádi. Myslí jeden na druhého. Myslí také na malé robátko v jesličkách a věří, že z něj vyrostl člověk, který chtěl všem ostatním lidem na zemi pomoci. A zpívají si o tom moc krásné písničky. Myslím, že by nebylo vůbec špatné, kdybychom si také jednu spolu zazpívali,“ navrhl tenký mužíček, a kde se vzala, tu se vzala, v jeho ruce se objevila píšťalka. Dal ji k ústům a spustil. Nakresli si do sešitu zabalený vánoční dárek. Na balíček na obrázku napiš začáteční písmeno jména člověka, kterému bys chtěl udělat o letošních Vánocích největší radost.
Zkuste se také naučit alespoň kousek téhle koledy.
T a j e m s t v í
l é t á n í
43
aneb jak Matěj s Klárkou letěli balonem
Jiří Chalupa ilustroval K a m e e l M a c h a r t Návrh obálky a grafická úprava Kameel Machart Vydalo nakladatelství v roce 2011 jako svoji 32. publikaci. www.machart-books.cz, Machart s.r.o., Lidická 669, Beroun Druhé vydání (v nakladatelství Machart a pod titulem „Moje chytrá knížka“ vydání první). ISBN: 978-80-87517-10-9
Dlouholetý dramaturg dětských pořadů České televize, pohádkový scénárista a jeden z duchovních otců populárních televizních Jůheláků Jiří Chalupa napsal poutavou knížku pro malé zvídavé čtenáře. Klárka, Matěj a jejich skřítčí průvodce se na cestě balonem kolem světa seznámí s odpověďmi na řadu otázek, které se malým školákům honí hlavou. Kniha je vlastně původní obrázkovou encyklopedií, která nepostrádá zajímavý příběh i humor. Moje chytrá knížka je určená malým čtenářům od 6 do 10 let, nebo rodičům, kteří dětem rádi čtou. Publikace seznamuje na svých stránkách se zákonitostmi přírody a krajiny, s historií země, čtenáři zabrousí do živočišné i rostlinné říše, seznámí se s dějinami lidské civilizace od pravěku po současnost, najdou odpovědi na všetečné otázky týkající se základních fyzikálních zákonů, vesmíru, biologie lidského těla i záludností naší psychiky. Kniha je přímo nabitá nápaditými ilustracemi Kameela Macharta, které výborně doplňují poutavý text. Kniha je určena všem začínajícím školákům, kteří se chtějí dozvědět trochu víc než ve škole…
ISBN: 978-80-87517-10-9
