MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGICKÝCH VĚD SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ
Analýza způsobu práce s dobrovolníky v programu Pět P bakalářská diplomová práce
Autor práce: Petra Šmídová Vedoucí práce: Mgr. Roman Švaříček Brno 2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury
…………………………………. Podpis
- 2 -- -
Poděkování Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Švaříčkovi za pomoc a trpělivos a ochotut při psaní práce. A dále také rodičům a přátelům za podporu.
- 3 -- -
OBSAH ÚVOD
5
1. DOBROVOLNICTVÍ
7
Terminologie
7
Typy dobrovolnictví
9
Charakteristické oblasti dobrovolnictví
11
Motivace dobrovolníků
13
Význam dobrovolnictví
15
Dobrovolnictví ve světě a u nás
17
2. PROGRAM PĚT P
21
Historie programu
21
Podstata programu
22
Klienti programu Pět P
23
Dobrovolníci programu Pět P
25
Občanské sdružení Ratolest Brno
25
3. PRÁCE S DOBROVOLNÍKY V PROGRAMU PĚT P Získávání dobrovolníků
28
Výběr a výcvik dobrovolníků
29
Práce s dobrovolníky během činnosti
32
Supervize dobrovolníků
33
Intervizní podpůrné skupiny
35
Další vzdělávání dobrovolníků
36
Další aktivity
36
Hodnoceni dobrovolníků
37
Oceňování a odměňování dobrovolníků
38
Ukončení spolupráce s dobrovolníkem
38
27
ZÁVĚR
40
SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ
42
SEZNAM PŘÍLOH
42
PŘÍLOHY
44 - 4 -- -
ÚVOD Dobrovolná pomoc člověku je jev, který provází lidstvo odnepaměti, teprve však v posledním století se rozvíjelo a organizovalo natolik, překračuje hranice států, vznikají mezinárodní programy, které staví na dobrovolníků. Po čtyřiceti letech totalitního režimu, kdy
pomoci
byl pojem
dobrovolnictví devalvován, se i u nás začíná na dobrovolnictví pohlížet jako na jednu občanských ctností a je stále více využíváno. V současné době se dobrovolnictví u nás dostává do širšího zájmu veřejnosti. Organizace se otvírají možnostem využití dobrovolníků, realizují se dobrovolnické programy a vzrůstá zájem občanů zúčastnit se. Nejčastěji je činnost dobrovolníků využívána nestátními neziskovými organizacemi, které působí v celé řadě oblastí. Možnosti využití dobrovolníků jsou tak velmi široké. Dobrovolníci můžou být využívání pro pomoc při jednorázových akcích až pro práci v samostatném dobrovolnickém projektu, kde právě dobrovolníci naplňují jeho cíle. Aby však měla spolupráce s dobrovolníky smysl, je nutné s nimi neustále pracovat a hledat nové způsoby, jak spolupráci mezi organizací a dobrovolníky zlepšit. Myslím si, že právě na tom, jakým způsobem probíhá práce s dobrovolníky, závisí to, do jaké míry bude pomoc dobrovolníků pro organizaci či program přínosnou. Aby mohl dobrovolník odvádět dobrou práci, je nutné, aby byl správně veden a motivován, a to je úkol pro vedoucí programů. Kvalitní a adekvátní spolupráce povede také ke spokojenosti dobrovolníka a pokud bude dobrovolník spokojen se svou činností, je pravděpodobné, že se jí bude věnovat co nejdéle a že také bude informovat o své činnosti okolí, stane se sám propagátorem programu, ve kterém působí, a přivede tak k dobrovolnictví další lidi ze svého okolí. Je zřejmé, že způsob práce s dobrovolníky
je závislý na charakteru
organizace nebo programu. Z tohoto důvodu a také proto, abych se tímto problémem mohla zabývat podrobněji, jsem se rozhodla zaměřit se na konkrétní program a to program Pět P, který je založen na vztahu dobrovolníka s dítětem ohroženým sociální exkluzí a který patří mezi nejrozšířenější programy, které se u nás věnují dětem. - 5 -- -
Cílem mé práce je tedy pokusit se analyzovat způsob práce s dobrovolníky v programu Pět P. Chtěla bych také, aby má práce posloužila jako informační zdroj pro další zájemce o tuto oblast a snad tak přispět k rozšíření povědomí o dobrovolnictví u nás. Práce je rozdělena do tří částí. První část slouží jako vhled do problematiky dobrovolnictví, zabývám se v ní terminologií, oblastmi působení dobrovolníků, jejich motivací a významem dobrovolnické činnosti. V druhé části se již věnuji přímo programu Pět P, jako příkladu projektu, který využívá práci dobrovolníků, snažím se postihnout jeho podstatu a význam. Součástí kapitoly je i představení Občanského sdružení Ratolest, které tento program realizuje již několik let. Uvádím ho jako příklad organizace, kde může program probíhat. Ve třetí části se zabývám již samotnými způsoby práce s dobrovolníky v programu Pět P.
- 6 -- -
1.
DOBROVOLNICTVÍ Tato kapitola je věnována dobrovolnictví obecně, cílem je seznámit čtenáře s tím, co to vlastně dobrovolnictví, kde se s ním můžeme setkat Dobrovolnictví není ve společnosti novým jevem, v každé kultuře a společnosti pomáhali ti, kteří na tom byli lépe, těm méně šťastným, ať už nemocným, chudým nebo těm, jež postihla přírodní katastrofa, zkrátka těm, co pomoc potřebovali. Solidarita a vzájemná pomoc tvoří základ existence lidské společnosti i všech náboženství. Dobrovolnictví vychází ze dvou tradic: křesťanské filantropie a kolektivní akce, která vychází ze zodpovědnosti občanů za rozvoj jejich regionu a realizaci priorit.1 V posledních desetiletích nastal velký rozvoj neziskového, na státě nezávislého sektoru, který staví zejména na práci dobrovolníků. Tímto také dobrovolnictví nabývá stále většího významu. Rok 2001 dokonce Organizace spojených národů jmenovala Mezinárodním rokem dobrovolníků. Dobrovolnictví se uplatňuje v různých oblastech života a má rozmanité formy a je důležitým faktorem rozvoje společnosti a její morální úrovně. V dnešním světě, který je díky vysokému stupni techniky globálně propojený a zároveň plný velkých kontrastů, představuje dobrovolnictví fenomén, který překračuje hranice států, náboženských i sociálních skupin a ukazuje na možnost soužití, jež je založeno na vzájemné pomoci a solidaritě.2
1.1 TERMINOLOGIE DOBROVOLNICTVÍ
Na začátku kapitoly o dobrovolnictví bych se chtěla pokusit objasnit základní pojmy, které se nejčastěji v této souvislosti používají. Jako první pojem bych uvedla dobročinnost, neboli filantropie, tento pojem slovník cizích slov definuje jako „dobročinné pomáhání sociálně slabým,
1
Zbořilová, R. Dobrovolníci v sociálně preventivním programu. Diplomová práce, Brno, 2006, s. 7 Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, 152s 2
- 7 -- -
lidumilnost; láska k člověku.“.3 Dobročinnost
lze rozdělit na dvě formy,
dárcovství a dobrovolnictví. Pojem Dárcovství vyjadřuje pomoc ve formě peněžitých či nepeněžitých darů, které mohou být určeny buď přímo potřebným občanům, nebo na veřejně prospěšné účely prostřednictvím sbírek, nadací a nadačních fondů. Termín dobrovolnictví je složitější, jelikož zahrnuje v sobě více forem, které se od sebe nepatrně liší a jejichž hranice nejsou ostré. Zjednodušeně se dá říct, že jde o svobodně zvolenou činnost, konanou ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Dobrovolníkem je pak každý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jednotlivců, komunity a nebo celé společnosti. Dobrovolnictví můžeme rozdělit do tří forem nebo se dá říci, že ho můžeme provádět na třech úrovních. První z nich je dobrovolná činnost zaměřená převážně na rodinu, příbuzenstvo a sousedy. Pro tuto činnost můžeme použít termín občanská či sousedská výpomoc. O úroveň výše, co se týče působnosti, bych zařadila dobrovolnou činnost, která probíhá v rámci komunity, př. v obci, okolo fary, sportovního klubu apod. Pro tuhle formu dobrovolnictví se používá termín dobrovolnictví vzájemně prospěšné. Oby tyto typy dobrovolné pomoci se vyznačují spontánností a neočekáváním finanční odměny a v praxi se prolínají a často je nelze jednoznačně oddělit. Rozvíjely se hlavně za totalitního režimu v důsledku nefungujícího trhu zboží a služeb, kdy byla spousta občanů odkázána na systém vzájemných protislužeb. V současné době se tyto formy postupně transformují v tržní vztahy, ale v rámci rodiny, širšího příbuzenstva a sousedských vztahů jsou stále běžné. 4 Třetí
úrovní
je
veřejně
prospěšné
dobrovolnictví.
Na
tomto
dobrovolnictví staví neziskové organizace a dobrovolnická centra, partnerem dobrovolníka je organizace, která mu nabídne příležitost k dobrovolné činnosti. Role dobrovolníka na této úrovni je vymezena tak, aby se příjemce pomoci mohl na ni v dohodnutém rámci spolehnout. „Dobrovolník může být vnímán jako spolehlivý pomocník, na kterého je možné mít podobní nároky, jako na placené 3
Kolektiv autorů. Akademický slovník cizích slov.Praha : Academia, 2001. 836 s, s. 229
4
Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, s 36
- 8 -- -
zaměstnance.“5 V následujícím textu budu termínem dobrovolnictví označovat právě tuto formu veřejně prospěšného dobrovolnictví. Tošner a Sozanská ve své publikaci ještě rozlišují mezi termíny dobrovolnická činnost a dobrovolná činnost či služba.6 První je chápán jako „aktivity spojené s organizací dobrovolnictví“7 , termín dobrovolná činnost vyjadřuje vlastní výkon dobrovolné pomoci. V důsledku tohoto rozdělení, dobrovolnická organizace je ta, která se zabývá zejména organizací dobrovolné činnosti, zatímco dobrovolná organizace je ta, jejíž činnost je založena na dobrovolnících.
1.2 TYPY DOBROVOLNICTVÍ
Na dobrovolnictví můžeme pohlížet z různých hledisek a podle toho se rozlišuje na několik typů. Prvním
hlediskem
je
hledisko
historické.
Podle
něj
můžeme
dobrovolnictví rozdělit na vývojově starší, evropský, komunitní typ, který je založen na společném zájmu určité komunity, např. církve, sportovní kluby apod. Z některých komunit se stávají profesionální centra, která si ale stále zachovávají komunitní charakteristiky. Jejich činnost se orientuje na určitou sociální či věkovou skupinu či na určitý typ činnosti. Druhý typ je vývojově mladší, nazývá se manažerský a je typický pro Severní Ameriku. S dobrovolníky pracují profesionálně vedená dobrovolnická centra, která vyhledávají zájemce o dobrovolnou činnost a nabízejí jim uplatnění v řadě oborů lidské činnosti. V naší republice se objevují oba typy, komunitní je typický zejména pro charitativní či humanitární organizace církví a náboženské společnosti. Manažerský se objevuje ve větších městech, pole působnosti je větší a může tak lépe uspokojovat poptávku po dobrovolnících a nabídku.
5
Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, s. 36-37 6 Tošner a Sozanská nedoporučují používání pojmu dobrovolnická práce, protože se slovem práce si většina lidí spojí činnost vedoucí k výdělku. 7 Tamtéž, s. 37
- 9 -- -
Další hledisko je podle cesty, kterou se dobrovolnictví ubírá, neboli jakou cestou dobrovolnictví v organizacích vniká. V prvním případě je to dobrovolnictví „zdola nahoru“, kdy na počátku je neformální skupina přátel, která se společně zapojila do určité činnosti a postupně se vyvinula až k registrované neziskové organizaci. Po roce 1989 takto začínala řada neziskových hnutí. Problémem může být zvládnutí přechodu od přátelského sdružení k profesionálně strukturované a vedené organizaci, které je potřeba, když organizace dosáhne určité úrovně. Druhým typem dobrovolnictví podle tohoto hlediska je dobrovolnictví působící „zvenčí dovnitř“ – v tomto případě je na začátku strukturovaná organizace vedená profesionály, která se rozhodne zapojit do své činnosti dobrovolníky. Jedná se např. o nemocnice, domovy seniorů apod. Zde se problémem může stát vztah mezi placenými zaměstnanci a dobrovolníky, kdy zaměstnance mohou mít obavy, žes dobrovolníky přibudou jenom starosti, že budou nespolehliví nebo naopak, že jim dobrovolníci vezmou práci. Další rozdělení je podle role, kterou dobrovolník v organizaci zastává, neboli do jaké míry je jeho pomoc využívána. Takto rozlišujeme tři typy: Prvním z nich je organizace závislá na práci dobrovolníků. Dobrovolníci se podílejí na naplňování hlavních cílů. Typická je pro zajišťování humanitárních akcí, pro ekologická hnutí či pro některé projekty, např. Pět P, který je zcela postaven na práci dobrovolníků a profesionálové plní úlohu jejich koordinátorů. Druhým typem je organizace, ve které se dobrovolníci podílí na činnosti společně se zaměstnanci. Dobrovolníci se věnují činnostem, které by jinak musel vykonávat placený zaměstnanec. Pomoc dobrovolníků tak pomáhá snižovat finanční náklady organizace. Tento typ se nejčastěji objevuje u sociálních a zdravotních zařízení. V třetím typu pomoc dobrovolníků není pro chod organizace nepostradatelná. Organizace by mohla působit i bez činnosti dobrovolníků, ti však pomáhají zkvalitňovat poskytované služby. Dobrovolníci se věnují zejména volnočasovým aktivitám, vycházkám s klienty, výtvarné kroužky apod. Další možností je dělení podle časového hlediska,, neboli podle času, který dobrovolník své činnosti věnuje. Takto můžeme rozlišit dobrovolné
- 10 - -
zapojení do jednorázové akce, dlouhodobou dobrovolnou pomoc a dobrovolnou službu. Dobrovolné zapojení do jednorázové akce je výhodné pro zájemce, kteří nemají čas věnovat se dobrovolnictví častěji. Jedná se o pomoc při různých kampaních, sbírkách, dobročinných koncertech apod., které se pořádají jednou či několikrát do roka. Tyto akce mohou také sloužit k náboru nových dobrovolníků. Dlouhodobá dobrovolná pomoc je opakované a pravidelné vykonávání činnosti na základě písemné dohody mezi dobrovolníkem a organizací. Dobrovolná služba je stejně jako předcházející typ dlouhodobá a pravidelná, narozdíl od něj je však obvykle vykonávána mimo svou zem. Dobrovolná služba musí být profesionálně organizovaná a
obvykle bývá
finančně náročná z hlediska nákladů.
1.3 CHARAKTERISTICKÉ OBLASTI DOBROVOLNICTVÍ
V minulé kapitole jsem se zabývala tím, jak se dobrovolník může zapojit do práce v organizaci podle různých hledisek, v této se budu věnovat tomu, kde či v jakých oblastech může být pomoc dobrovolníků využita. S dobrovolnictvím se nejčastěji setkáváme v nestátních neziskových organizacích, jejichž cílem není v první řadě zisk, ale jejich poslání a cíle činnosti. V následujícím přehledu jsou uvedeny nejvýznamnější oblasti, ve kterých můžou neziskové organizace působit a kde je pomoc dobrovolníků využívána:8 Oblast ochrany životního prostředí. Organizace v této oblasti patří k nejlépe organizovaným, některé mají celostátní
působnost a napojení na
mezinárodní síť. Věnují se jak řešení ekologických problémů, tak i jejich předcházení formou různých protestů
(demonstrací, podpisových akcí atd.)
Z velkého množství bych jmenovala např. Greenpeace, Hnutí DUHA, Děti Země, Český svaz ochránců přírody a další. Humanitární organizace a organizace na ochranu lidských práv. Tyto organizace vznikaly převážně po roce 1989, kdy po pádu železné opony získali 8
Dle Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002,
- 11 - -
občané povědomí o problémech v okolním světě a možnost aktivně do dění zasahovat i jako dobrovolníci. Kromě válečných oblastí se dobrovolníci z humanitárních organizací zúčastňují i akcí v místech přírodních katastrof, jako jsou povodně či zemětřesení. Patří sem např. ADRA, Člověk v tísni, Český červený kříž, Organizace pro pomoc uprchlíkům, ale i Sbor dobrovolných hasičů aj. Sociální a zdravotní oblast. Tato oblast patři mezi nejpočetněji zastoupené jak z hlediska využití dobrovolné práce, tak i z hlediska přebírání služeb, které byly dříve státem zajišťovány nedostatečně. V této oblasti jsou kladeny nejvyšší nároky na profesionalitu a přípravu dobrovolníka, protože na nich závisí nejenom spokojenost klienta, ale i kvalita jeho života. K nejznámějším organizacím působícím v této oblasti patří Česká katolická charita, Společnost DUHA, Svaz důchodců atd. Kulturní oblast. V oblasti kultury se činnost dobrovolníků zaměřuje především na ochranu a revitalizaci kulturních památek. Působnost je obvykle regionální, daná místními podmínkami a potřebami. Kromě těchto organizací jsou to také ty, ve kterých dobrovolníci prezentují své představy o umění a vytváří tak další alternativy uměleckého vnímání. Sportovní a vzdělávací činnost. V těchto oblastech se v České republice dobrovolnictví nejčastěji objevuje při mimoškolních volnočasových aktivitách. Jde o tradici zájmových kroužků, tělovýchovných a turistických oddílů. Pomoc dobrovolníků při vzdělávací činnosti u nás není moc rozvinutá na rozdíl od zahraničí, kde jsou dobrovolníci často využíváni pro pomoc dětem zejména na nižších stupních, které mají vzdělávací a výchovné problémy. Zahraniční dobrovolná služba. U nás se tento typ dobrovolnictví objevuje až po roce 1989, kdy k nám přijela řada dobrovolníků zejména za Spojených států, jejichž činnost byla zaměřena zejména na výuku jazyků. Postupně i u nás vznikly organizace, které se věnují vysílání dobrovolníků do zahraničí, např. Mládež pro Evropu, ADRA, Člověk v tísni atd.
- 12 - -
1.4 MOTIVACE K DOBROVOLNÉ ČINNOSTI
Proč lidí pomáhají druhým bez nároku na odměnu? Obzvlášť v dnešní uspěchané a materiálně založené společnosti se to mnohým lidem může zdát záhadou. Snahou vysvětlit takovéto chování se zabývali filozofové již od dávných dob. Předmětem sporu bylo to, zda takovéto chování vychází z podstaty člověka, nebo zda je sociálně determinováno. Například Hobbes a Machiavelli považovali takové chování za vynucené, Rousseau naopak za přirozenou vlastnost člověka a Kant za rozumem poznanou nutnost. V současné době se prosociální chování snaží vysvětli např. sociální psychologie. Protože tématu motivace dobrovolníků se věnuje řada zejména studentských prací a protože nepovažuji za nutné pro účely své práce zabývat se teoriemi motivace podrobněji, uvedu zde základní rozdělení motivace dobrovolníků, které na základě rozsáhlého výzkumu v letech 1999-2000 formuloval Frič.9
Ten rozdělil motivaci na konvenční, reciproční a
nerozvinutou. Konvenční
motivace:
Dobrovolník
s touto
motivací
se
začal
dobrovolnictví věnovat proto, že jej k tomu vedly morální normy buď svého nejbližšího okolí, nebo obecná neformální pravidla chování v dané společnosti. Tito dobrovolníci preferují ve svém rozhodování své náboženské přesvědčení a imponují jim příklady dárcovských aktivit z okruhu příbuzných a přátel. V širším slova smyslu se tato motivace opírá o principy křesťanské morálky a představy o správném způsobu života příslušné vrstvy obyvatelstva. Tato motivace je dominantní u 41% českých dobrovolníků a vyznačují se jí častěji starší lidé nad 60 let a věřící. Po porovnání s druhy dobrovolnictví se dá říci, že konvenční motivace má nejblíže k občanské výpomoci v nejbližší komunitě a rodině. Reciproční motivace: Tato motivace orientuje svého nositele k tomu, aby v dobrovolné práci hledal prvky, které by byly užitečné i pro něho samého. Takto motivovaní dobrovolníci chápou svoji práci jako spojení dobra pro jiné a vlastního prospěchu. Typický je pro ně zájem o získávání nových zkušeností, navazování nových vztahů a snaha uplatnit svoje schopnosti a udržovat se 9
Dle Frič, P a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Výsledky výzkumu NROS a AGNES. Praha: AGNES, NROS, 2001
- 13 - -
prostřednictvím dobrovolné práce v kondici. Pragmatická motivace má dominantní vliv na rozhodování 37% českých dobrovolníků. Tento vliv se projevuje hlavně u mladých lidí do 30 let s jednoznačně ateistickým světonázorem. Tato motivace by se dala přiřadit k dobrovolnictví vzájemně prospěšnému. Nerozvinutá motivace: Jde o motivaci, která se omezuje na soubor prvků vytvářejících základní prostor pro rozhodování dobrovolníků. Jde o prvky jako je důvěra v organizaci, pro kterou by měli pracovat, přesvědčení o smysluplnosti dobrovolné práce v konkrétním případě a pocit, že se prostřednictvím dobrovolnictví mohou podílet na šíření dobré myšlenky. Tyto tři motivační pilíře mají pro nositele nerozvinuté motivace postačující vliv k tomu, aby se rozhodli dobrovolně pracovat. Dominantní vliv nerozvinuté motivace k dobrovolnictví se projevuje u 23% dobrovolníků. Významně častěji se vyskytuje u vysokoškoláků a osob přináležejících ke střední a starší generaci ( od 46 do 60 let).
Motivy dobrovolníků však nemusí být vždy prospěšné pro ostatní. Pracovníci v organizacích si musí dávat pozor na následující motivy zájemců a dobrovolnou pomoc (Vitoušková in Tošner, 2002, s. 46):10 „1. Soucit vedoucí k degradaci klienta, 2. nepřiměřená a zbytečná zvědavost, 3. služba, která pramení z pocitu povinnosti, 4. skutkaření, snaha něco si zasloužit, 5. touha obětovat se, osobní nevyřešené neštěstí, kdy chce uchazeč pomocí dobrovolné služby hledat vlastní duševní rovnováhu, 6. osamělost a z ní pramenící touha po přátelství, 7. pocit vlastní důležitosti, nenahraditelnosti, 8. nedostatek sebeúcty a s ním spojená úcta poznat ještě ubožejší lidi, 9. panovačnost, touha ovládat jiné a uplatnit svůj vliv.“
10
Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, s. 46
- 14 - -
V těchto případech je skutečným motivem touha po moci nad někým jiným, po uznání apod. Tyto nevhodné motivy mohou poškodit klienta, a proto je nutné při výběru dobrovolníků věnovat pozornost motivaci uchazečů a snažit se včas rozpoznat nežádoucí motivy.
1.5 VÝZNAM DOBROVOLNICTVÍ
Význam dobrovolnictví lze vidět na třech úrovních – co dobrovolnictví přináší samotnému dobrovolníkovi, čím obohacuje organizaci, pro kterou pracuje, a co dává společnosti.11 1. Význam dobrovolné činnosti pro dobrovolníka Pro dobrovolníka má jeho činnost význam zejména v tom, že se v ní realizuje, posiluje své sebevědomí (může se cítit užitečným pro druhé) a má možnost uplatnit své schopnosti. Díky tomu, že přichází do nového prostředí, získává zkušenosti, nové kontakty a nachází přátele, musí rozvíjet své schopnosti a učit se novým dovednostem, aby dokázal pomáhat. To rozšíří a prohloubí jeho kvalifikační předpoklady. Pro dobrovolníka, který je nezaměstnaný, nebo právě nastoupil do důchodu, má jeho činnost navíc význam pro udržení sociálních dovedností spojených s prací. V neposlední řadě je také dobrovolná činnost smysluplným vyplněním volného času. V zemích s dlouholetou tradicí dobrovolnictví získávají dobrovolníci díky své činnosti prestiž. V ČR je to pouze v tom případě, pokud svou činnost vykonávají u známé organizace, jinak tím pravděpodobně žádnou prestiž nezískají, protože povědomí o dobrovolnictví a jeho významu není u nás stále ještě tak rozšířené, jako např. v USA, kde je dobrovolná služba považována za jednu z občanských ctností. Aby se mohla stát dobrovolná činnost i věcí prestiže, je nutné o dobrovolnictví informovat a zdůrazňovat jeho potřebnost. Akce v rámci Mezinárodního roku dobrovolníků v ČR (reklamní kampaň upozorňující na práci dobrovolníků, přednášky atd.) byly ukázkou toho, co je nutné udělat, aby se
11
Podle Šormová, L., Klégrová, A. Dobrovolnictví. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006
- 15 - -
občané ČR začali ve větší míře dívat na dobrovolnictví jinýma očima a začali se o něj více zajímat a přijímat ho jako součást svého občanského života. 2.Význam práce dobrovolníků pro organizaci Pro organizaci je dobrovolnictví významné v mnoha ohledech. Dobrovolníci se mohou věnovat tomu, co nestačí vykonávat placení zaměstnanci v rámci své pracovní náplně a tím rozšiřují a zkvalitňují služby organizace. Příkladem toho je například dobrovolnictví v nemocnicích a domovech důchodců. Náplní práce zdravotních sester je starat se o fyzický stav pacienta. Psychický stav pacienta má na jeho uzdravování také vliv, ale zdravotní sestry na další práci nemají čas – zde je právě místo pro dobrovolníky, kteří mohou svou přítomností, zájmem a rozhovorem pacienta povzbudit. Nezanedbatelnou výhodou také je to, že dobrovolníci pracují zadarmo, což šetří organizacím omezené finanční prostředky. Dále dobrovolníci přinášejí nový pohled, nápady a zpětnou vazbu. Zaměstnanci, kteří pracují v organizaci dlouho, někdy nemají už tolik energie k nacházení stále nových podnětů pro vylepšování své práce. Nemusí být schopni se na organizaci dívat pohledem, jakým ji vidí klienti či lidé zvenčí. V tom jim může pomoci dobrovolník, který právě zvenčí přichází. Má spoustu energie a mohou ho napadat věci, které zaměstnanec přes množství pracovních úkolů nevidí. Jako poslední bych uvedla, že dobrovolník může také přispět k propagaci organizace tím, že informuje své okolí o činnosti organizace a rozšiřuje okruh lidí, kteří organizaci znají. 3. Význam dobrovolnictví pro společnost Pro společnost má dobrovolnictví význam zejména v tom, že podporuje občanskou aktivitu a zapojuje občany do tvorby jejich vlastního životního prostoru – do identifikace a řešení problémů. Dále, jak říká Všeobecná deklarace o dobrovolnictví: „Dobrovolnictví, individuální nebo skupinová činnost, umožňuje: •
udržovat a posilovat takové lidské hodnoty, jako jsou soudržnost, zájem o druhé a služba jiným lidem;
•
aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva a odpovědnost jako příslušníci komunity a aby se zároveň mohli po celý život učit růst, realizovat veškerý svůj lidský potenciál;
•
propojení navzdory rozdílům, které nás rozdělují, abychom mohli - 16 - -
žít ve zdravých, udržitelných komunitách a abychom mohli společně usilovat o nalezení nových řešení pro společné úkoly a mohli jsme utvářet náš kolektivní osud.“ 12
Dobrovolnictví podporuje solidaritu mezi lidmi navzájem a doplňuje činnost dalších sektorů. Dobrovolná
činnost
poskytuje
prostor
pro
sociální
začlenění
nezaměstnané a jinak marginalizované části populace i pro smysluplné využití volného času výdělečně činných občanů. Hlavním cílem rozvoje dobrovolnictví je posílení sociální soudržnosti ve společnosti. Dobrovolná činnost vnáší do moderní společnosti sociální rozměr, na kterém je její fungování životně závislá. Bez stabilního sociálního prostředí i ta nejvyspělejší společnost nemůže fungovat. Proto je tedy rozvoj dobrovolnictví jedním z nejvýznamnějších současných modernizačních trendů.
1.6 DOBROVOLNICTVÍ VE SVĚTĚ A U NÁS
Dobrovolnictví už dávno není jen věcí místní či národní. Existují také mezistátní a mezinárodní programy, přestože se v jednotlivých zemích přístup a rozvoj dobrovolnictví liší.
Dobrovolnictví v USA Velký rozmach zaznamenalo organizované dobrovolnictví v USA zejména v posledních třiceti letech. Průzkumy ukazují že, se mu věnuje až 20% obyvatelstva. Tradice dobrovolnictví se v USA utvářela už v době kolonizace, „kdy komunita vzájemně podporujících se občanů existovala dříve, než byla vytvořena ústřední vláda, která zajišťovala základní funkce státu.“13 V dalších letech a století se občanské iniciativy podílely na utváření politického a veřejného života. Od sedmdesátých let dvacátého století vznikají dobrovolnická centra,
12
Všeobecná deklarace dobrovolnictví, [online] Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, s. 24 13
- 17 - -
kterých je v současné době více než pět set. Jejich hlavní činností je propagace a podpora dobrovolnictví. Věnují dobrovolnickému managementu, především metodami vyhledávání, výběru, výcviku, supervize a hodnocení dobrovolníků.
Dobrovolnictví v Evropě V Evropě dobrovolnictví vychází z církevních charitativních tradic, ale je i doplňováno „americkým“ manažerským dobrovolnictvím. Mezi jednotlivými zeměmi existují však rozdíly co se týče počtu i fungování organizací. V Německu zůstává největším poskytovatelem dobrovolnictví síť charit a církví. I zde ale vznikají dobrovolnická centra, která využívají dobrovolníky při integraci přestěhovalců nebo při budování mezinárodních vazeb na evropské i mezinárodní úrovni. Ve výměně dobrovolníků je Německo asi nejaktivnější zemí. Jiná situace je ve Francii, kde je tradice silné centralizované vlády, což znemožňuje práci dobrovolníků, jelikož stát má monopol na vše, co se týká veřejného zájmu. Dobrovolníci se tedy objevují zejména v oblasti sportu, kultuře a ve vzdělávání a výzkumu. Zemí s dlouhou tradicí dobrovolnictví je Velká Británie, kde charitativní činnost a vzájemná pomoc patří k tradičnímu stylu života. V současné době zde působí řada dobrovolnických center, která kladou důraz zejména na propagaci dobrovolnictví mezi mládeží.
Dobrovolnictví v České republice Dobrovolnictví na našem území se věnuji podrobněji, protože považuji za důležité znát počátky a změny v pojetí dobrovolnictví v průběhu vývoje a společenských změn, kterými prošla naše země, protože to ovlivňuje náš přístup k dobrovolnictví a jeho chápání ještě i v současné době. Počátky dobrovolnictví, jak ho chápeme dnes, můžeme sledovat s nástupem raného kapitalismu respektive společenských změn, které toto období provázely. Dobrovolnictví se rozvíjí se vznikem spolkového života občanského a také jako odpověď na vzrůstající počet lidí žijících v nedůstojných podmínkách v - 18 - -
období prudkého rozmachu industrializace. Charakteristické pro toto období byl silný akcent na národnostní prvek. Řada dobrovolných organizací vznikala v této době za účelem povznesení národního (sebe)vědomí. Být součástí některé z těchto aktivit bylo pokládáno za čest, jindy za vlasteneckou povinnost. Za první republiky se idea spolků s českým členstvem změnila z protirakouské rezistence v aktivní nadšení budovatelů první republiky. Mnoho zejména mládežnických organizací, jako například YMCA, se těšilo přímé podpoře presidenta Masaryka, který v nich viděl nástroj praktické realizace svých idejí filosofických a úsilí o vytvoření nové sebevědomé generace První republiky. Právě národnostní akcent se stal osudný některým organizacím za německé okupace. Řada z nich byla zrušena, jiné byly přetransformovány do podoby vyhovující protektorátní správě. Převzetí moci komunisty po druhé světové válce znamenalo konec snahám o svobodný rozvoj dobrovolných a zájmových organizací. Majetky nekomunistických
sdružení
byly
zkonfiskovány,
některé
spolky
ihned
rozpuštěny, jiné násilně přetvořeny, či nově vytvořeny. Ve všech oblastech dobrovolné činnosti byly zformovány jednotné organizace kontrolované komunistickou stranou. Ty pak byly sjednoceny do tzv. Národní fronty.14 Dobrovolná činnost, která jinak přispívá k rozvoji demokratické společnosti a zvyšování účasti občanů na správě věcí veřejných, tak byla využita k budování socialismu prostřednictvím všudypřítomné ideologizace dobrovolné činnosti, "povinně dobrovolných" akcí a kontroly každé možnosti provozování nezávislých aktivit. Spontánní motivace k obecně prospěšné činnosti byla deformována do nasazení občanů pro budování socialismu vyžadovaného pomocí kádrových posudků a patřičnou propagandou, která byla ve značném měřítku skutečně
účinná.
Dobrovolnictví
tak
postupně
získalo
punc
něčeho
neautentického, vnucovaného, čemu je potřeba se pokud možno vyhnout. Tento přístup k dobrovolnictví v mnohých zůstává dodnes. Po roce 1989 dochází k obnově demokratických struktur v plné šíři a začíná prudký rozvoj nezávislých sdružení v oblasti ekologie, lidských práv, humanitární činnosti, sportu, kultury, sociální oblasti atd. Stát mnoho z nich podporuje poskytováním grantů pro různé oblasti, zejména v sociální sféře, kde, zdá se, se uplatňuje názor, že nestátní
14
Historie dobrovolnictví, [online]
- 19 - -
organizace dovedou pokrýt poptávku po některých službách lépe, než státem řízené centralizované instituce. Přesto je veřejnost často skeptická vůči dobrovolné činnosti a velká část populace prohlašuje, že by se nikdy ničeho podobného nedopustila. Jak už jsem zmínila výše, v tomto směru považuji za důležité, aby se dobrovolnictví dostávalo co nejvíce do povědomí lidí, prostřednictvím médií a kampaní pořádaných organizacemi ukazovat přínos dobrovolné činnosti jak pro příjemce pomoci, tak i pro samotného dobrovolníka. V dubnu 2002 byl přijat zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (dále zákon o dobrovolnické službě), který vešel v účinnost 1. ledna 2003. Zákon o dobrovolnické službě je konkrétním a nejdůležitějším výsledkem aktivit, které proběhly v rámci Mezinárodního roku dobrovolníků, vyhlášeného Organizací spojených národů pro rok 2001. Jde o první právní úpravu nové oblasti, která nemá v právním řádu ČR žádnou historickou oporu. Cílem zákona bylo co nejpřesněji vymezit základní náležitosti podpory dobrovolnické služby. Zákon však nezachází do detailů, které by rozvoj této oblasti znemožnily, nebo ji ovlivnily nevhodným směrem. Zákon se nevztahuje na „činnosti, které nesplňují znaky dobrovolnické služby stanovené tímto zákonem, i když jsou vykonávány dobrovolníky“(§2b).15 Zákon tedy neupravuje podmínky dobrovolné činnosti obecně, ale jen podmínky, které musí splnit organizace organizující dobrovolnickou službu, aby její činnost získala podporu státu. Protože je tento zákon v historii nový, bude jistě potřeba sledovat jeho výsledky a případně jej zpřesnit či doplnit. Na této práci by se měly podílet i nestátní neziskové organizace, které se dobrovolnictvím zabývají nebo budou dobrovolnou službu využívat.
¨
15
Zákon 168/2002Sb. O dobrovolnické službě, [online]
- 20 - -
2.
PROGRAM PĚT P
V předcházející
části
jsem
se
věnovala
dobrovolnictví
obecně,
v následujícím textu se chci zaměřit přímo na konkrétní program, který práci dobrovolníků využívá. Důvodem, proč jsem si vybrala právě tento program, je nejen to, že s ním mám vlastní zkušenost a že patří mezi nejrozšířenější a dobrovolnické programy u nás, ale i proto, že je zcela postaven na práci dobrovolníků.
2.1 HISTORIE
Program Pět P je českou obdobou původně amerického programu Big Brothers Big Sisters. Počátky programu sahají do začátku dvacátého století, kdy newyorský právník Ernest Coulter společně se 39 dobrovolníky začal pomáhat chlapcům, kteří se dostali před soud pro nezletilé.16 Ve stejném období se začala skupina žen věnovat dívkám, které měly tytéž problémy. Program se rychle šířil a byl realizován řadou církevních i necírkevních organizací. V roce 1977 se více než 500 fungujících programů spojilo do jedné asociace pod názvem Big Brothers Big Sisters of America. V současné době je program rozšířen po celém světě. Do České republiky program dorazil v roce 1995 prostřednictvím nadace Open Society Fund. V roce 1996 převzalo realizaci programu Národní dobrovolnické centrum HESTIA, které ve spolupráci s mezinárodními i národními regionálními partnery vytváří metodiku Programu Pět P a koordinuje činnost regionálních center programu. Od roku 1995 se program šířil po celé republice a v současné době program probíhá v řadě regionů, př. Praha, Olomouc, Ústí nad Labem, Liberec, Kroměříž, Brno, Plzeň, Ostrava, Třebíč atd. Jednou z
16
BBBS, Who we are, [online]
- 21 - -
organizací, kde se programu Pěr P věnují je také Občanské sdružení Ratolest Brno.
2.2 PODSTATA PROGRAMU
Jde o preventivní volnočasový program pro děti od 6 – 15 let postavený na principu dobrovolného vztahu mezi dítětem a dospělým dobrovolníkem. Pět P znamená: •
Pomoc
•
Podporu
•
Přátelství
•
Péči
•
Prevenci
Dobrovolnická pomoc tohoto programu vychází z jednoduché myšlenky: klient, který je ohrožen sociálním vyloučením, může mít prospěch z intenzivního osobního vztahu k člověku, který nemá kriminální sklony a má o klienta zájem. (Matoušek, Kroftová, 1998). 17 V odborné literatuře je tento přístup, který usiluje o změnu klienta, označován jako „dobročinní návštěvníci“ (z anglického „friendly visitors“). Dobrovolník a jedinec ohrožený rizikovým jednáním tvoří dvojici kamarádů. Předpokládá se, že „problémoví“ jedinci potřebují najít nerizikové vzory zvládání svých životních obtíží a že lépe socializovaní dobrovolníci je mohou svým kamarádům zprostředkovat. (Musil, 2004).18 Program Pět P tedy nabízí pomoc dětem, jejichž vývoj je nebo může být ohrožen nepříznivými podmínkami, ve kterých dítě žije a vyrůstá. Způsobem pomoci je vytvoření kamarádského vztahu s dospělým dobrovolníkem, se kterým se dítě ve volném čase schází. Schůzky probíhají jednou týdně 2 – 3 hodiny po dobu nejméně jednoho roku. Náplní schůzek je to, co dobrovolníka i jeho 17
Matoušek, O., Kroftová, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998 Musil, L. Ráda bych Vám pomohla, ale…Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004
18
- 22 - -
mladšího kamaráda baví – např. sport, kultura, hry, výlety – záleží na jejich zájmech a koníčcích. Důležité je zdůraznit (hlavně rodičům), že náplní schůzek není doučování, hlídaní ani náhrada rodičovské role, dobrovolník má pouze podpůrnou roli. Tímto způsobem vzniká vztah, který jak pro dítě, tak pro dobrovolníka může znamenat zázemí, bezpečný prostor, prostě přátelství a vše, co k němu patří. Vstup do programu Pět P je pro dítě i dobrovolníka dobrovolný.
2.3 KLIENTI PROGRAMU PĚT P
Program Pět P je preventivním programem, který je určen především dětem ve věku 6- 15 let, jejichž psychosociální vývoj je ohrožen. Obvykle se jedná o následující problémy: •
děti, které mají problémy s kamarády své věkové skupiny,
•
děti, které tráví s partou tolik času, že si rodiče začínají dělat starost,
•
děti, jejichž rodiče mají časově náročné zaměstnání,
•
děti vyrůstající v neúplných rodinách,
•
děti, které žijí v nepříznivém, nepodnětném či ohrožujícím rodinném
•
prostředí,
•
děti, které mají konflikty s rodiči, vrstevníky, školním prostředí i širší
•
společností,
•
mimořádně nadané děti vyřazené z kolektivu, atd.
Program Pět P je zaměřen primárně na preventivní pomoc, proto do něj nejsou přijímány děti s většími patologickými projevy, které by měly být svěřeny do péče specialistů. Většina dětí se do Programu Pět P dostává na doporučení výchovných poradců ze ZŠ, psychologů, sociálních pracovníků, ale organizaci kontaktují i sami rodiče na základě informací z médií či od svých známých.
- 23 - -
Co přináší klientovi vztah s dobrovolníkem (podle Škrancová, Vosečková, Procházková, 2007):19 •
Vztah a podporu. Dlouhodobý a funkční vztah dítěte s dobrovolníkem je sám o sobě často významnou zkušeností pro klienty, kteří často neznají takové vztahové aspekty jako je například trvalost, vzájemná důvěra a zájem. Prostřednictvím vztahu s dobrovolníkem obsahujícím tyto nové kvality klienti rozvíjí své vlastní vztahové kompetence.
•
Sociální dovednosti. Klienti rozvíjí svoji schopnost zvládat různé sociální situace i interakce, verbální i neverbální komunikaci, rozšiřuje jeho motivaci k navazování přirozených vrstevnických vztahů.
•
Kvalitnější trávení volního času. Klienti se za pomoci dobrovolníka učí zacházet se svým volným časem. Poznávají nové, kvalitnější a aktivní způsoby trávení volného času.
•
Nové sociální prostředí. Klienti poznávají nové sociální prostředí, mimo jim známé často rizikové subkultury nebo nepodnětné rodinné prostředí. Zmenšuje se tak také jejich často značná sociální izolace.
•
Nové zážitky, uvolnění napětí a frustrací apod.
Podle zahraničních studií po 18 měsících, během nichž se dítěti věnuje dobrovolník se o 46% snižuje pravděpodobnost užívání drog, o 27% požívání alkoholu, o 52% je menší riziko chození za školu, o třetinu se snižuje pravděpodobnost , že někoho ve škole udeří, navíc dítě také lépe vychází se svou rodinou.20 V České republice se hodnocení změn chování dítěte během účasti v programu provádí metodikou POE (Program-Based Outcome Evaluation). Kdy se metodou opakovaného řízeného rozhovoru sledují tři oblasti chování dítěte nazvané důvěra, schopnosti, vztahy. Výsledky tohoto dotazování ukazují, že i u nás proběhla u dítěte změna v těchto oblastech směrem k lepšímu.
19
Šrancová, D., Vosečková, L., Procházková, M. Manuál pro dobrovolníky programů Pět P a LATA. Brno, 2007, s. 4 20 BBBS, Our impact, [online]
- 24 - -
2.4 DOBROVOLNÍCI PROGRAMU PĚT P
Dobrovolníkem programu Pět P se může stát kdokoliv, kdo má zájem zapojit se do tohoto programu, je starší 18 let, má čistý trestní rejstřík a absolvuje vstupní výcvik pod vedením koordinátora a psychologa. Kdo se konkrétně stává dobrovolníkem v tomto programu se pokouší zjistit zejména studentské práce. Z jejich výsledků vyplývá, že dobrovolníky programu Pět P jsou nejčastěji studenti VŠ či VOŠ ve věku 18-25 let, kteří se subjektivně řadí ke střední třídě.21
Nejčastějšími důvody proč dobrovolníci do programu vstupují, je touha věnovat se dětem, být prospěšný, vyzkoušet něco nového a seznámit se se zajímavými lidmi.22
Co přináší program dobrovolníkovi: •
Dobrý pocit z pomoci dítěti, které jejich pomoc potřebuje
•
Nové teoretické a zejména praktické znalosti pro budoucí povolání a vlastní rodičovství
•
Nové přátele a zážitky
•
Možná i posun ve vlastních hodnotách
2.5 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ RATOLEST BRNO
Občanské sdružení Ratolest Brno, je jedním z těch, která realizují program Pět P. Uvádím ho pro konkretizaci toho, o čem jsem psala výše. Je příkladem nestátní neziskové organizace, která působí v sociální oblasti a ke své
21
Večerková, H. Sekundární přínos programu Pět P. Význam programu pro dobrovolníky. Diplomová práce, Praha: FF UK, 2002, s 53 22 Tamtéž, s. 60
- 25 - -
činnosti využívá zejména dlouhodobé pomoci dobrovolníků. Probíhá tu několik programů, které jsou na dobrovolnické činnosti přímo závislé.
Historie sdružení: Ratolest byla založena v roce 1995 jako LATA Brno, v roce 1999 došlo k přejmenování
na stávající název. Vznik reagoval na existující problémy
mládeže v Brně. Ideou sdružení bylo nabídnout alternativu, která by vhodně doplnila stávající formy práce s mládeží. V průběhu let sdružení postupně rozšiřovalo svou působnost o další projekty, v roce 1999 se zde začal realizovat Program Pět P. Program Pět P není jediným dobrovolnickým programem, který v Ratolesti probíhá, dalšími jsou LATA, program, podobně jako Pět P, je zaměřen na sociální prevenci, orientuje se ale především na dospívající mládež 15-24 let. Dalším je program Make a Connection – Připoj se!, který poskytuje zázemí mladým lidem při realizaci projektů v komunitě. Další programy, kterým se Ratolest věnuje, jsou Nízkoprahové kluby Pavlač a Likusák a další.23
Poslání: Ratolest Brno se snaží nabízet podporu a pomoc dětem a mladým lidem v nepříznivé životní situaci a ohroženým sociální
exkluzí. Využívá k tomu
alternativních forem sociální práce a podporuje rozvoj dobrovolnictví. Cílovou skupinou jsou děti a mládež ohrožené negativními sociálními jevy, dobrovolníci a zájemci o dobrovolnictví a neziskové organizace, které pracují nebo mají zájem o spolupráci s dobrovolníky.24
23 24
Podle RATOLEST, os., Historie sdružení, [online] Podle RATOLEST, os., Veřejný závazek, [online]
- 26 - -
3.
PPRÁCE S DOBROVOLNÍKY V PROGRAMU PĚT P
Způsob práce s dobrovolníky vychází z charakteru programu. Jak jsem již zmiňovala v předchozím textu, program Pět P je postaven na činnosti dobrovolníků, kteří si vytváří vztah s dětmi s výchovnými, sociálními nebo zdravotními problémy. Dobrovolník má v programu roli staršího a moudřejšího kamaráda, jehož dobrý příklad a autorita v dítěti vzbuzuje pocit důvěry, pomáhá mu v krizových situacích a podporuje rozvoj jeho osobnosti. Práce s dobrovolníkem je pak založena na činnostech, které pomáhají dobrovolníkovi zvládat tento složitý úkol ke vzájemné spokojenosti. Zahrnuje získávání, výběr, výcvik, supervizi, hodnocení a oceňování dobrovolníků. Měla by podporovat a vést činnost dobrovolníků, umožnit jejich rozvoj v daném poli působnosti, podporovat jejich motivaci a dávat najevo to, že je jejich činnost oceňována a přítomnost v programu vítána. Klíčovou postavou programu je koordinátor, který se stará o jeho fungování a o práci jak s dobrovolníky, tak i s klienty. Působí tedy jako prostředník mezi klientem, dobrovolníkem a organizací. Koordinátor by měl mít proto schopnost pracovat s lidmi, řídit je a měl by tuto činnost vykonávat se zaujetím a rád. Často mu s jeho povinnostmi pomáhají asistenti, kteří mohou být i řad dobrovolníků. Mezi hlavní činnosti, které má koordinátor na starosti patří: •
Získávání dětí do programu,
•
Získávání, výběr a výcvik dobrovolníků a jejich vedení,
•
Vytváření dvojic a odborný dohled nad nimi,
•
Řešení problémů, které souvisí s programem,
•
Vedení dokumentace,
•
Hodnocení dobrovolníků,
•
Propouštění dobrovolníků a mnoho dalších.
Úkolem koordinátora je vytvořit z různorodé skupiny dobrovolníků jeden celek. Měl by práci vykonávat
na základě upřímných a otevřených vztahů - 27 - -
s dobrovolníky, jimž tímto dodává jistoty, že to, co dělají, je důležité a má to význam.
3.1 ZÍSKÁVÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ
Získávání dobrovolníků je nepřetržitý a stále se opakující proces vzhledem k tomu, že fluktuace dobrovolníků bývá vyšší než běžných zaměstnanců. Základním krokem k získání zájemců o dobrovolnou činnost jak v programu Pět P, tak i ve všech ostatních, je seznámení veřejnosti s programem. Nejčastějšími formami jak veřejnost informovat je vylepování plakátů a rozdávání letáků. Tento způsob však není příliš efektivní a je dobré doplnit ho dalšími formami, jako je např.využití místního tisku a dalších regionálních médií,v současné době se vyplácí i prezentace na internetu. Důležitým prostředkem je také osobní kontakt, buď v podobě besed či přenášek ve školách, nebo tak, že již „zaběhlí“ dobrovolníci předávají informaci o programu svému okolí a známým. Tento způsob je výhodný také proto, že oslovení zájemci mají konkrétnější představu o tom, o co v programu jde, osobní kontakt budí i větší důvěru. I když by získávání dobrovolníků mělo probíhat nepřetržitě, doporučuje se respektovat akademický rok a hlavní důraz klást na období po letních prázdninách (září, říjen) a po Vánocích (leden, únor), tedy na začátcích semestru. Je to z toho důvodu, že největší část dobrovolníků je v programu tvořena studenty. Jednotlivé organizace ale samozřejmě nejsou povinny se tímto doporučením řídit a jednají na základě svých zkušeností. Např. Ratolest Brno zintenzivňuje náborové akce v době před naplánovaným výcvikem dobrovolníků, kterých probíhá několik do roka podle potřeby a počtu zájemců.
- 28 - -
3.2 VÝBĚR A VÝCVIK DOBROVOLNÍKŮ
Poté, co proběhne informační kampaň a objeví se zájemci o dobrovolnou činnost v programu, nastupuje vlastní výběr dobrovolníků. Účelem výběru je získat z velkého množství zájemců ty, co se pro program nejvíce hodí. Aby se snížila možnost účasti dobrovolníků s určitými patologickými rysy je výběr dobrovolníků pečlivým a zodpovědným procesem, jehož součástí je i psychologické posouzení zájemce. Výběr dobrovolníka začíná vstupním orientačním rozhovorem, který provádí koordinátor programu s uchazečem. V tomto rozhovoru je zájemce informován o cílech programu, jeho pravidlech a časové náročnosti a o zodpovědnosti, kterou na sebe dobrovolník účastí v programu bere. Zároveň také slouží k tomu, aby se koordinátor programu seznámil s motivací a představami případného dobrovolníka. Po tomto rozhovoru nastupuje výcvik uchazečů formou tří- až čtyřdenního intenzivního kurzu, který je spojen s psychologickým posouzením zájemce.
Výcvik probíhá
zpravidla
formou třídenního či
čtyřdenního
skupinového soustředění potenciálních dobrovolníků, koordinátora programu, supervizora, příp. dalších lektorů v závislosti na počtu účastníků. Je zaměřen na praktický nácvik potřebných sociálně psychologických dovedností a získání základní teoretické výbavy. Součástí je též řešení modelových situací. Je proložen lehce teambuildingovými hrami i hrami jen tak pro odreagování. Umožňuje uchazeči posoudit vlastní možnosti a limity pro práci s lidmi a sebereflexi. Přítomný supervizor zde může provést psychologický rozbor účastníků, pokud se tak nestalo již v předběžném výběru. Osobně si myslím, že posouzení uchazeče v průběhu kurzu může být přínosnější jednak proto, že supervizor stráví s uchazečem více času a také proto, že má také více možností seznámit se s ním v průběhu rozličných činností a aktivit a při interakci s ostatními adepty. Nevýhodou je však vyšší počet účastníků, které musí najednou posuzovat, což ale může eliminovat vhodně zvolenými metodami a rozdělením účastníků do menších skupinek.
- 29 - -
Uchazeči se na také od supervizora dozví o principech supervize, včetně praktické ukázky metody na konkrétním případě, díky čemuž uchazeči získají představu o tom, co od ní mohou očekávat. Je to dáno tím, že supervize u nás ještě nezdomácněla natolik, aby nevzbuzovala obavy z kontroly a kárání. Ve výjimečných případech může kurz probíhat individuálním způsobem.
Konkrétní struktura třídenního výcvikového kurzu:
„Počet účastníků: cca 10 – 30 Délka výcviku: výcvikové aktivity od pátku od večera do neděle do oběda Místo konání: obvykle výjezdovou formou v rekreačním středisku Přítomni: koordinátor a supervizor programu, při větším počtu další lektoři + eventuelně dobrovolníci již v programu působící Pátek – příjezd k večeři, ubytování, po večeři společný program cca do 21 hodin - představení se – obvykle doplněné o další anamnestické údaje jako např. jméno, věk, rodinný stav, rodiče, sourozenci, významná osoba v dětství, oblíbený film, kniha, co jsem v dětství měl/a rád/a a co jsme nesnášel/a, jak se stalo, že jsme zde - seznámení se strukturou víkendu (s vysvětlením funkce individuálních rozhovorů a psychodiagnostiky) a pravidly na výcviku i na supervizních setkáních
(mlčenlivost
mimo
skupinu,
právo
odmítnout
odpověď)
a
organizačními záležitostmi - v případě časové rezervy např. metoda „VYSLEN“, nebo-li: „Jakou zprávu jsme nejčastěji jako dítě dostávali od rodičů“ (např.: „Buď hodný“, „Seď rovně“, …) Sobota - dopolední program - diskuse o motivaci k programu, vytvoření seznamu možných motivů, jejich seskupení do trsů, sestavení individuálního pořadí motivů, sestavení skupinového pořadí a porovnání s individuálním pořadím, diskuse o rozdílech a jejich možných příčinách
- 30 - -
- brainstorming o možných obavách a problémech dobrovolníka v programu Pět P s cílem sestavit inventář obav a z nich plynoucích problémových situací, jako podklad k následujícímu programu hraní rolí - seznámení se s jednotlivými riziky a potenciálními problémy ve vztahu dobrovolníka k dítěti i jeho rodině metodou hraní rolí v menších skupinkách po cca 5 – 10 účastnících - odpolední program - pokračování v metodě hraní rolí v malých skupinkách – modelové situace vycházející z obav, které mají účastníci - psychodiagnostická část výcviku (pokud nebyla realizována při předběžném výběru): zpracování životopisu s důrazem na tři podstatné osoby a tři důležité životní body, vyplnění osobnostního dotazníku – obvykle SPIDO, resp. některá projektivní metoda, v průběhu písemné části absolvování individuálního rozhovoru se supervizorem nad životopisem, s důrazem na osobní zájmy, současné vztahy kamarádské, partnerské i rodinné, zkušenosti s dětmi, včetně případné sourozenecké konstelace, představy o dětském kamarádovi, osobní plány do budoucna, přání a touhy, resp. problémy a obavy - večerní program klubového charakteru s technikami jako vodění „slepého“ ve dvojici, případně techniky zaměřené na doteky a neverbální projev; dále následuje kresba, modelování z hlíny, či koláž individuální představy o budoucím malém kamarádovi, včetně jeho představení jménem a krátkou charakteristikou Neděle – dopolední program - seznámení se s charakteristikami několik konkrétních dětských klientů, diskuse nad včera vytvořenými virtuálními dětmi ve srovnání s konkrétními - práce v malých skupinkách po cca 3 účastnících nad kazuistikami konkrétních dětí, co by potřebovaly, jaký program by bylo možno jim nabídnout, s cílem přiblížení se představě skutečného dětského kamaráda/kamarádky - závěrečné shrnutí víkendu, dotazy k programu, organizační záležitosti další spolupráce, termíny a obsah supervizních setkání; ankety: kdo je rozhodnut stát se dobrovolníkem, co komu přinesl víkend.“25
25
Kol. Manuál pro program Pět P v České republice. Praha, 2004, s. 7-8 [online]
- 31 - -
Výcvik
dobrovolníka
je
zásadním
krokem
pro
další
působení
dobrovolníka v programu. Koordinátorům umožní poznat uchazeče, jeho motivy i charakterové vlastnosti, dobrovolníkovi zase přesnější představu, v čem jeho práce bude spočívat a jak bude probíhat. „Dobře připravený výcvik dává dobrovolníkovi pocit jistoty, že ví, k čemu se zavázal, obvykle jeho motivaci prohloubí nebo nabude reálnější podoby. Výcvikem předcházíme nereálným očekáváním či budoucím nedorozuměním mezi dobrovolníkem, personálem i klienty.“26
Po absolvování kurzu rozhodne koordinátor na základě doporučení supervizora o zařazení uchazeče do programu. V případě, že uchazeč uspěl, je nutno splnit ještě legislativní podmínky: Dobrovolník musí přinést čistý výpis z Rejstříku trestů, kopii nejvyššího dosaženého vzdělání, podepsaný životopis se zmínkou o případné praxi. Dále musí podepsat dohodu o mlčenlivosti, smlouvu o spolupráci s programem, kodex dobrovolníka a vyplnit ještě dotazník dobrovolníka obsahující základní údaje. Splněním výše uvedeného se dobrovolník stává aktivním v programu.
3.3 PRÁCE S DOBROVOLNÍKY BĚHEM ČINNOSTI
Cílem další práce s dobrovolníky, kteří už jsou aktivní v programu, je pomoci jim s jejich úkolem, podporovat a vést je tak, aby dosáhli co největších úspěchů, tj. pomohli klientovi. Slouží také jako kontrola dobrovolníka, jestli svou činností klientovi spíše neškodí. Děje se tak
prostřednictvím konzultací a
spolupráce mezi dobrovolníky a pracovníky programu, kdy dobrovolníci mají možnost konzultovat průběh své činnosti a také dostávat odpovídající zpětnou vazbu. K tomu slouží zejména supervize a intervizní podpůrné skupiny. Dobrovolník má také možnost, kdykoliv konzultovat své problémy s někým z pracovníků mimo vymezená společná setkání.
26
Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, Praha: Portál, 2002, s 81
- 32 - -
Dobrovolníkům je také poskytováno další vzdělávání za účelem zkvalitnění jejich práce s klienty a zvýšení jejich kvalifikace.
3.3.1 SUPERVIZE DOBROVOLNÍKŮ V PROGRAMU PĚT P
Supervize dobrovolníků je nezbytnou součástí programu Pět P. Neúčast na supervizích může vést až k vyřazení dobrovolníka z programu. Původní význam pojmu supervize je dohled, kontrola, dozor, apod., v tomto významu se však objevuje jen zřídka. Daleko častěji se tento termín používá v posunutém smyslu v psychoterapii, odkud pronikl do dalších pomáhajících profesí. V tomto smyslu se supervize chápe jako proces praktického učení, v němž supervizor pomáhá supervidovanému řešit konkrétní problémové situace, které vznikají při jeho práci s klienty. Supervize má vést k reflexi vlastního jednání.27 Supervize dobrovolníků má mít charakter komunikace dobrovolníka či skupiny dobrovolníků se supervizorem v neohrožujícím prostředí, které umožní dobrovolníkům konzultovat své pocity, postoje a
problémy, které pramení
z jejich činnosti. Supervize navíc chrání i klienta před případnými nevhodnými aktivitami dobrovolníka. Supervize tak vlastně umožňuje zpětnou vazbu mezi dobrovolníky, jejich klienty a ostatními pracovníky. Kromě toho podle Tošnera může supervize také sloužit jako místo, kde dobrovolník pociťuje ocenění a respekt k tomu, co dělá.28
Supervizor
Supervizorem v programu Pět P je nejčastěji psycholog, může jím být i lékař, pedagog či jiný odborník, který má zkušenosti s problematikou blízkou základní náplni programu Pět P. Další podmínkou pro výběr supervizora je jeho
27
Kopřiva, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2000, 147 s, s. 136 Tošner, J., Sozanská, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, s 82 28
- 33 - -
časová dostupnost podle potřeb koordinátora a dobrovolníků a jeho zájem o program. Supervizora si vybírá sám koordinátor programu.
Formy supervize
1. Skupinová: Skupinová supervize představuje základní formu supervize programu Pět P. Probíhá minimálně jedenkrát za měsíc. Pro dobrovolníka je povinná 80% účast. V případě nesplnění má možnost nahradit si skupinovou supervizi individuální, jinak může být vyřazen z programu. Supervizní skupina má maximálně 10 - 15 členů a je vedena supervizorem. Koordinátor programu nemusí být přítomen. Nejčastější formou skupinové supervize je tzv. „případová práce“, neboli rozbor konkrétních problémů a situací jednotlivých dvojic. Další možností je Balintovská skupina, kterou požívají, např. v Ratolesti a kterou jsem se rozhodla více popsat. Je založena na aktivní účasti celé skupiny, která se snaží vyřešit vybraný problém. Problém je vybírán z těch, které předloží účastníci a týkají se jejich práce s klienty, se kterým chce dobrovolník pomoci. Práce na vybraném případu má 5 fází: 1.
Expozice případu: ten, kdo problém předkládá, přednese jeho hlavní rysy, tak jak je pociťuje. Objektivní data nejsou nutná.
2.
Otázky: účastníci se ptají na okolnosti, vyjasňují si situaci, tak aby si mohli o ní vytvořit obraz
3.
Fantazie: účastníci říkají, co si představují o citech a vztazích jednotlivých postav. Nejde o vyslovování prokazatelných pravd.
4.
Praktické náměty na řešení: účastníci sdělují návrhy dalšího postupu, jaký by zvolili oni na místě toho, kdo předložil problém
5.
Vyjádření protagonisty: ten se vyjádří k tomu, co slyšel a co pro něj bylo užitečné. Cílem není najít objektivní pravdu, ale ukázat na množství cest, z nichž si může vybrat tu, která má pro něj cenu.
Účast v bálintovské skupině podporuje sebereflexi.
2. Individuální: individuální supervize slouží k řešení závažnějších problémů a událostí ve vztahu s klientem nebo takových problémů, na které
- 34 - -
nezbyl čas na skupinové supervizi či pro které se skupinová supervize ukázala, např. vzhledem k vazbě na osobní problematiku dobrovolníka, jako nevhodná. Dobrovolník se na supervizora může obrátit se žádostí o individuální supervizi prostřednictvím svého koordinátora. Je důležité, aby systém řízení programu umožnil realizaci individuální supervize nejpozději do týdne od doby, kdy o ni dobrovolník požádá.
3.3.2 PODPŮRNÉ INTERVIZNÍ SKUPINY
Tyto skupiny jsou pravidelným měsíčním setkáváním dobrovolníků s pracovníky
programu.
Slouží
k předávání
informací
organizačního
a
administrativního typu a k dalšímu rozvoji programu. Lze tam i řešit jakékoliv problémy a potíže, které nastanou. Kromě toho má skupina ještě blok metodický, tj. zaměřený na praktickou práci s klienty. Jedná se o bloky se zaměřením na: „První setkání s klientem“ – tento blok se zabývá tím, jaké to je vidět se poprvé s klientem, co to obnáší, co se dá využít a čeho se vyvarovat. Využívá také pomoci zkušených dobrovolníků. „Práce se zakázkou klienta – zvyšování efektivity práce s klientem“ – dobrovolníci jsou informování o tom, jaké bývají očekávání klientů, jak je zjistit a pracovat s nimi. „Frustrace a její zvládání při práce s klienty“ – tento blok se věnuje syndromu vyhoření, jeho předcházení, coping strategiím.
- 35 - -
3.3.3 DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ
Jak už jsem zmínila, cílem je zvýšení kvality práce dobrovolníků a jejich kvalifikace. V organizaci Ratolest má podobu tří modulů, které dobře reflektují oblasti, ve kterých se může být toto další vzdělávání poskytováno, proto zde uvedu právě jejich třímodulový systém.29
Modul A: Videotrénink interakcí (VTI) – metoda VTI je založena na principech dobré komunikace a na podrobné analýze interakčních prvků a vzorců komunikace.
Kurz
napomáhá
ke
dobrovolníka. Pomáhá identifikovat
zlepšení
komunikačních
dovedností
komunikační vzorce dobrovolníka a
zlepšovat tak jeho komunikační dovednosti. Kurz je 15 hodinový a využívá analýzy vlastních videonahrávek. Modul B: Seberozvojová skupina – sebezkušenostní práce, která má za cíl poznání sebe sama, vlastních potenciálů a hranic, rozvoj sociálních kompetencí důležitých pro práci s klientem. Jsou využívány vlastní náročné situace při práci s klienty. Modul C: Přednášky, semináře, exkurze, workshopy. Přednášky či semináře se věnují tématům jako je např. sociálně právní ochrana dětí a mládeže z hlediska
právního
či
psychologického,
dále
otázkám
toxikomanie,
náboženských hnutí a sekt, problematice minorit apod.
3.3.4 DALŠÍ AKTIVITY PRO DOBROVOLNÍKY I KLIENTY
Z dalších aktivit se doporučuje několikrát do roka pořádat společná setkání pro dobrovolníky i děti jako například: letní piknik v přírodě spojený s výletem, návštěva keramické dílny, či jiného sociálního, kulturního, sportovního zařízení, víkendové akce, teambuilding pro dobrovolníky. 29
Podle Škrancová, D., Vosečková, L., Procházková, M. Manuál pro dobrovolníky programů Pět P a LATA. Brno, 2007, s. 7
- 36 - -
Program Pět P je také vhodné doplnit letní aktivitou, například táborovým pobytem v přírodě nebo jinými společnými víkendovými akcemi. Tyto další aktivity záleží na možnostech jednotlivých organizací a na invenci koordinátora. Je dobré, pokud jsou tyto různé akce běžnou součástí programu, rozvíjí a zlepšují totiž vztahy mezi dobrovolníky, pracovníky programu i klienty. Přispívají tak k pozitivní a přátelské atmosféře, která je vlastně v programu Pět P prostředkem k naplnění jeho cíle. Víkendové zážitkové akce mohou být také formou ocenění dobrovolníků.
3.4 HODNOCENÍ DOBROVOLNÍKŮ
Hodnocení dobrovolníků neznamená snahu o jejich kritiku, jedná se o záznam činnosti dobrovolníka, který je vyhodnocován a jehož cílem je zejména zkvalitnění práce. Předpokladem k hodnocení dobrovolníků je dokumentace jejich práce. Dobrovolníci mají každý svůj spis, kde se zaznamenává jejich činnost. Dále se dobrovolníků týkají zejména zápisy ze supervizí a dalších konzultací. Sami dobrovolníci mají povinnost odevzdávat jedenkrát měsíčně zápisy ze schůzek s klienty. Obsahem těchto zápisů jsou termíny každé schůzky, jejich místo a náplň. Zaznamenávají se i schůzky odvolané ať už klientem, nebo dobrovolníkem. V zápisech se klade důraz na samotný vztah klienta s dobrovolníkem, na jeho vývoj, změny, pokroky klienta, nebo případné potíže. Dobrovolník popisuje a krátce hodnotí průběh schůzky, své pocity z ní, popisuje chování dítěte, jeho náladu, nápady, atd..Může si zde i zaznamenat podněty pro koordinátory, otázku či problém na supervizi apod. Zápisy ze supervizí provádí supervizor. V nich je zaznamenán celkový průběh supervize, supervizor také zapisuje poznámky týkající se jednotlivých dvojic dobrovolník-klient. Koordinátor programu vede zápisy z konzultací, které obsahují termín a její průběh, zapisují se problémy a jejich řešení, kontakty s rodiči, dítětem, dobrovolníkem, ostatními institucemi apod. - 37 - -
Na základě všech dokumentů je možná evaluace průběh programu a jeho následné zlepšení.
3.5 OCEŇOVÁNÍ A ODMĚŇOVÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ
Dobrovolník věnuje projektu svůj volný čas a energii, což si zaslouží ocenění. Dobrovolníkovi ocenění přináší dobrý pocit z vykonané práce, vědomí, že jeho činnost má smysl, že si jeho práce někdo váží, a to všechno má vliv i na jeho motivaci. Ocenění tak přispívá ke zlepšení kvality práce i k pozitivní atmosféře. Protože finanční odměna je proti charakteru dobrovolnictví, je nutno použít jiné formy ocenění. Základem je poděkování, které může mít několik forem – od prostého „děkuji“ až po formální poděkování prostřednictvím např. udělením diplomu při společném formálním setkání dobrovolníků s pracovníky. Dalšími množnostmi, jakými jsou dobrovolníci oceňováni, je uvedení jmen dobrovolníků ve výroční zprávě, zveřejňování jejich činnosti, uspořádání společné neformální akce (výletu, večeře, víkendové akce…), umožnění přístupu k různým službám organizace atd. Předcházející výčet způsobů, jak lze ocenit práci dobrovolníka, není vyčerpávající, jsou to běžné možnosti ocenění, dále záleží na nápadech koordinátorů a dalších pracovníků.
3.6 UKONČENÍ SPOLUPRÁCE S DOBROVOLNÍKEM
Způsob rozchodu s dobrovolníkem ukazuje na kvalitu práce koordinátora programu. Ohleduplné a korektní oznámení o ukončení spolupráce, je umění a záleží na schopnostech a zkušenostech koordinátora. Nejčastěji tato situace nastává při výběru dobrovolníků, kdy koordinátor ve spolupráci s psychologem zjistí, že se uchazeč pro práci nehodí. Je potřeba oznámit to uchazeči tak, aby pochopil důvody, proč se tak děje. V případě, že - 38 - -
k tomuto rozhodnutí dojde sám uchazeč, měl by mít možnost otevřeně to oznámit koordinátorovi. V tomto směru je důležitá otevřená atmosféra a dobrá komunikace mezi koordinátorem a dobrovolníky, aby dobrovolník neměl strach sdělit to. Pokud nastanou problémy v průběhu spolupráce, snahou koordinátora je vyřešit je, aby dobrovolník v programu zůstal, zejména pokud má klienta. Bere se ohled hlavně na klienta, kterému časté střídání dobrovolníků neprospěje. Pokud další
působení
dobrovolníka
není
možné,
domluví
se
koordinátor
s dobrovolníkem na ukončení spolupráce. Zásadou je, že dobrovolník nepřeruší kontakt s klientem svévolně, bez předchozí konzultace s koordinátorem a supervizorem.
- 39 - -
ZÁVĚR Ve své práci jsem se zabývala dobrovolnictvím a zejména rozborem a způsobů práce s dobrovolníky v programu Pět P. Práce s dobrovolníky vychází z charakteru programu. Program Pět P je zaměřen na preventivní pomoc dětem mezi 6-15 lety, které jsou ohrožené sociální exkluzí. Způsobem pomoci je vztah dítěte s dobrovolníkem, se kterým se dítě schází na několik hodin týdně. Práce s dobrovolníkem musí být cílevědomá a řízená, aby měla spolupráce s ním nějaký užitek. Měla by podněcovat jeho motivaci, dodávat mu vědomí důležitosti jeho činnosti a samozřejmě vést jeho činnost tak, aby to byla co nejvíce prospěšné pro klienta. Je to úkolem koordinátora programu a jeho spolupracovníků a na jeho úspěšném plnění závisí i úspěch programu. Samotná práce s dobrovolníky sestává konkrétně z jejich náboru, výcviku a výběru, supervize, hodnocení a ocenění. Nábor je vlastně informování veřejnosti o programu, jeho podstatě a o možnostech dobrovolnické činnosti. Nejčastěji se k tomu používají letáky a plakáty. V současné době je také samozřejmostí prezentace na internetu. Velmi se vyplácí i osobní kontakt, ať už ve formě besed či přednášek ve školách, nebo jako vliv již zaběhlých dobrovolníků na své okolí. Zásadní je výběr a výcvik dobrovolníků. Vzhledem k tomu, že dobrovolník má pracovat s nezletilým dítětem, měl by být výběr pečlivým a zodpovědným procesem, který vyloučí přítomnost nevhodných kandidátů. Podmínkou pro přijetí do programu je tedy splnění věkové hranice 18 let, čistý trestní rejstřík a absolvování psychologického posouzení, které probíhá na výcvikovém kurzu. Hlavním nástrojem další práce s dobrovolníky je supervize. Supervize umožňuje zpětnou vazbu mezi dobrovolníky, klienty i pracovníky. Pomáhá dobrovolníkům s jejich problémy a zároveň umožňuje kontrolu dobrovolníka. Činnost dobrovolníka je potřeba zaznamenávat pro potřeby hodnocení, na jehož základě je možné zkvalitňovat další práci. K zaznamenávání slouží řada dokumentů, které jsou vedeny o dobrovolnících, klientech a celé činnosti, programu.
- 40 - -
S hodnocením souvisí i oceňování dobrovolníka. Vědomí toho, že jeho práce je ceněna, má kladný vliv na postoj dobrovolníka k dalšímu jeho působení v programu. K dalším aspektům práce s dobrovolníky patří jejich další vzdělávání sloužící ke zvyšování jejich kvalifikace. Důležitou součástí jsou také společné aktivity dobrovolníků, klientů i pracovníků organizace, které podporují soudržnost všech zúčastněných a napomáhají k pozitivní, otevřené atmosféře. Práce s dobrovolníkem je náročným procesem, který však, pokud je dobře veden, přináší ovoce v podobě kvalitních dobrovolníků, kteří svou činnost dělají rádi a věnují se jí dlouhodobě. Kvalita navíc přitahuje pozornost, proto si myslím, že čím kvalitnější práce s dobrovolníky bude, tím je možné, že se do činnosti bude zapojovat více lidí.
- 41 - -
SEZNAM
LITERATURY
A
INFORMAČNÍCH
ZDROJŮ
ASOCIACE PĚT P V ČR. Program 5P. [online]. Brno, 2008. [cit. 2008-04-27]. Dostupný z BBBS, Our impact, [online.] [cit. 2008-06-19] Dostupný z
BBBS, Who we are [online.] [cit. 2008-06-19] dostupný z Dobrovolníci v neziskových organizacích. Praha: ICN, 2001. 24 s. ISBN 80-86423-05-0 FRIČ, P. a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. Výsledky výzkumu NROS A AGNES. Praha: AGNES, NROS, 2001. Historie dobrovolnictví [online]. [cit 2008-06-18]. Dostupný z MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce.Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003, 340 s. ISBN 80-7178-771-X MUSIL, L. Ráda bych Vám pomohla, ale…Dilemata práce s klienty v organizacích. Brno: Marek Zeman, 2004, 243 s. ISBN 80-9030-701-9 KOLEKTIV AUTORŮ. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2001. 836 s. ISBN 80-200-0982-5. KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál programu Pět P v České republice.[online] Praha: HESTIA, 2004. 36s.[cit 2008-06-18]. Dostupný z KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2000, 147s. ISBN 80-7178-429-X RATOLEST BRNO, os. Historie sdružení [online]. [cit 2008-06-19]. Dostupný z
- 42 - -
RATOLEST BRNO, os. Veřejný závazek [online]. [cit. 2008-06-19]. Dostupný z ŠKRANCOVÁ, D. VOSEČKOVÁ, L., PROCHÁZKOVÁ, M. Manuál pro dobrovolníky programů Pět P a LATA. Brno: Ratolest, 2007, 20 s. ŠORMOVÁ, L., KLÉGROVÁ, A. Dobrovolnictví. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 24 s. ISBN 80-86991-68-7 TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Praha: Portál, 2002, 152 s. ISBN 80-7178-514-8 VEČERKOVÁ, H. Sekundární přínos programu Pět P. Význam programu pro dobrovolníky [rukopis]. Praha: FF UK, 2002. Všeobecná deklarace dobrovolnictví [online]. [cit 2008-06-19]. Dostupný z ZBOŘILOVÁ, R. Dobrovolnictví v sociálně preventivním programu[rukopis]. Brno: MU PdF., 2006 Zákon 198/2002 Sb. O dobrovolnické službě a o změně některých zákonů.[online]. 2002 [cit. 2008-06-18] Dostupný z
SEZNAM PŘÍLOH 1. Všeobecná deklarace dobrovolnictví 2. Dotazník pro zájemce dobrovolnictví v programu Pět P 3. Kodex dobrovolníka
- 43 - -
PŘÍLOHY
1. Všeobecná deklarace o dobrovolnictví (Převzato z www. dobrovolnik.cz)
[Schváleno mezinárodní správní radou IAVE - Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí - na 16. světové konferenci dobrovolníků, konané v Amsterodamu, v Nizozemí, v lednu 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků]
Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny. V době globalizace a nepřetržitých změn se svět stále zmenšuje, je složitější a vzájemná závislost vzrůstá. Dobrovolnictví, individuální nebo skupinová činnost, umožňuje: •
udržovat a posilovat takové lidské hodnoty jako jsou družnost, zájem o druhé a služba jiným lidem
•
aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva a odpovědnost jako příslušníci komunity a aby se zároveň mohli po celý život učit a růst, realizovat veškerý svůj lidský potenciál
•
propojení navzdory rozdílům, které nás neustále rozdělují, abychom mohli žít ve zdravých, udržitelných komunitách a abychom mohli společně usilovat o nalezení nových řešení pro společné úkoly a mohli jsme utvářet náš kolektivní osud
Na úsvitu nového tisíciletí se dobrovolnictví stalo nepostradatelným prvkem každé společnosti. Účinně a prakticky převádí deklaraci Spojených národů, kde se praví: "My, lid," máme moc změnit svět, do běžného života.
Tato deklarace podporuje právo všech žen, mužů a dětí svobodně se sdružovat a dobrovolně pracovat bez ohledu na kulturní a etnický původ, věk, pohlaví, tělesný stav a společenské nebo ekonomické postavení. Všichni lidé na celém světě by - 44 - -
měli mít právo nabídnout jiným lidem a jejich komunitám svůj čas, schopnosti a energii prostřednictvím individuální či kolektivní činnosti a bez nároku na odměnu.
Chceme rozvoj dobrovolnictví, které by: •
pomohlo zapojit celou komunitu do identifikace a řešení jejích problémů
•
povzbuzovalo mládež a pomáhalo jí, aby se vedení prostřednictvím služby stalo pro ni trvalou součástí života
•
mluvilo za ty, kteří nemohou mluvit sami za sebe
•
umožnilo dalším lidem se do dobrovolnictví zapojit
•
doplňovalo, avšak nenahrazovalo odpovědnou činnost jiných sektorů i úsilí placených pracovníků
•
umožnilo lidem získat nové znalosti a dovednosti a plně rozvinout svůj potenciál, sebedůvěru a tvořivost
•
podporovalo rodinnou, komunitní, národní i globální solidaritu
Jsme přesvědčeni, že je společnou odpovědností dobrovolníků a zároveň i organizací a komunit, v nichž působí: •
vytvářet prostředí, v němž dobrovolníci mají smysluplnou práci, která umožňuje dosáhnout dohodnutých výsledků
•
definovat kritéria pro účast dobrovolníků, tedy i podmínky, za nichž by organizace a dobrovolník mohli své závazky ukončit, dále pak rozvíjet způsoby, jak činnost dobrovolníků řídit
•
poskytovat dobrovolníkům a osobám, jimž slouží dostatečnou ochranu před riziky
•
poskytovat dobrovolníkům vhodné školení, pravidelné hodnocení a uznání
•
zajistit přístup pro všechny odstraněním veškerých bariér - fyzických, ekonomických, společensko-sociálních a kulturních - bránících jejich účasti
V souladu se základními lidskými právy, která jsou vyjádřena v Deklaraci lidských práv Spojených národů a se zásadami dobrovolnictví a odpovědností dobrovolníků a organizací, v nichž působí, se obracíme na:
- 45 - -
1/ všechny dobrovolníky, aby projevili své přesvědčení, že dobrovolnická činnost je tvůrčí a zprostředkující síla, která: - vytváří zdravé, udržitelné komunity, které uznávají důstojnost všech lidí - umožňuje všem lidem uplatňovat práva lidských bytostí a tím zlepšit vlastní život - pomáhá řešit společensko-sociální, kulturní, hospodářské a ekologické problémy - pomocí celosvětové spolupráce utváří lidštější a spravedlivější společnost
2/ vedoucí představitele: - ve všech oblastech, aby se spojili a vytvořili silná, viditelná a účinná místní a národní "dobrovolnická centra" - základní vedoucí organizace dobrovolnictví - vlád, aby zajistili pro všechny právo na dobrovolnou činnost, aby odstranili veškeré právní překážky bránící účasti na dobrovolné činnosti, aby zapojili dobrovolníky do své práce a poskytli nevládním organizacím prostředky i podporu pro účinnou mobilizaci a vedení dobrovolníků - v podnikání, aby povzbuzovali své zaměstnance a pomáhali jim působit v komunitě jako dobrovolníci a aby vyčlenili lidské i finanční zdroje pro rozvoj infrastruktury nezbytné pro podporu dobrovolnictví - v médiích, aby přinášeli příběhy dobrovolníků a poskytovali informace, které by lidi povzbuzovaly a pomáhaly jim zapojit se do dobrovolných činností - v oblasti vzdělávání, aby vedli lidi všech věkových skupin a pomáhali jim zapojit se do dobrovolných aktivit a aby lidem vytvářeli možnosti uvažovat o jejich službě a učit se z ní - církví, aby potvrdili dobrovolnictví jako správnou odpověď na duchovní výzvu sloužit všem lidem - nevládních organizací, aby vytvořili pro dobrovolníky přátelské organizační prostředí a aby vyčlenili lidské a finanční prostředky nezbytné pro účinné začlenění dobrovolníků.
Obracíme se na Spojené národy, aby: - vyhlásily toto desetiletí jako "Dekádu dobrovolníků a občanské společnosti" a stvrdily tím nezbytnost posílit instituce svobodných společností - uznaly logo - "červené V" za univerzální symbol dobrovolnictví
- 46 - -
IAVE vyzývá dobrovolníky a vedoucí představitele ze všech oblastí na celém světě, aby se partnersky spojili na propagaci a podporu účinného, všem přístupného dobrovolnictví, symbolu solidarity všech lidí a národů. IAVE vyzývá globální komunitu dobrovolníků, aby tuto Všeobecnou deklaraci o dobrovolnictví studovali, diskutovali o ní, schválili ji a naplnili.
- 47 - -
2. Dotazník pro zájemce o dobrovolnictví v programu Pět P (tyto údaje jsou důvěrné a slouží pouze pro účely programu)
Příjmení, jméno: Stav: Věk:
Datum narození
Rodné číslo:
Adresa pro korespondenci: Ulice a číslo: Město: PSČ: Kontaktní telefon: Zaměstnání/kolej: Domů: Jiný kontakt: Název a adresa školy (případně zaměstnání): Studijní obor: (případně povolání)
(počet odpracovaných let)
Ročník Vzdělání (nejvyšší ukončené, případně jiné nedokončené): Praxe v práci s dětmi (nebo v jiných oblastech pomoci druhým): Délka praxe: Schopnosti, dovednosti a zkušenosti získané praxí (viz předchozí řádek – praxe v pomoci druhým): Zájmy, záliby, koníčky (můžete-li je využít při práci v programu Pět P): Jste věřící?(pokud ano, jakého jste vyznání?): Zdravotní stav (a případná omezení): Časové možnosti:(preferovaný den ke schůzkám) Poznámky: (jiné důležité informace nebo přání)
Datum:
Podpis:
- 48 - -
3. Kodex dobrovolníka:
Jako dobrovolník programu Pět P se zavazuji účastnit se výcviku dobrovolníků a předložit výpis z evidence Rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce,
Jako dobrovolník se zavazuji, že budu pravidelně jednou týdně 2 - 3 hodiny individuálně pracovat s dítětem, které si vyberu ve spolupráci s koordinátorem programu Pět P, a to nejméně po dobu 10 měsíců.
S dítětem budu plánovat finančně nenáročné aktivity. O plánovaném programu budu zákonného zástupce dítěte informovat buď osobně nebo prostřednictvím dítěte (aby dítě vybavil nezbytným dle situace apod.). Aktivity, které by svou časovou nebo finanční náročností vybočovaly z obvyklých činností, předem zkonzultuji se zákonným zástupcem dítěte a získám jeho souhlas. Při jejich projednávání budu respektovat přání a omezení, která vyslovil zákonný zástupce dítěte.
Zavazuji se navštěvovat 1x měsíčně supervizní schůzky, při kterých odevzdám písemný záznam o kontaktu s dítětem. Na supervizích je nutná účast 80%. Pokud se supervizní schůzky nebudu moci zúčastnit, svou neúčast neodkladně omluvím a dle potřeby si dojednám individuální termín supervize.
Souhlasím s tím, že mě koordinátor programu bude v dohodnutém rozsahu kontaktovat a bude se informovat o průběhu schůzek a vztahu s dítětem.
Jakýkoli kontakt s rodinou či se školou dítěte, který přesahuje rámec potřebné domluvy o schůzce s dítětem či nezbytných provozních záležitostech, budu předem konzultovat s koordinátorem programu.
Beru na vědomí, že po dobu schůzky s dítětem za něj přebírám zodpovědnost a v případě nenadálého úrazu či nehody ho dopravím k nezbytnému ošetření.
Dítě si budu vyzvedávat a zpět předávat dle dohody se zákonným zástupcem
Pokud usoudím, že nemohu s vybraným dítětem dále spolupracovat, projednám tento postoj neodkladně s koordinátorem a ukončím spolupráci s dítětem. - 49 - -
Závažnější problémy spojené se svým vztahem k vybranému dítěti budu vždy řešit prostřednictvím koordinátora a budu ho okamžitě informovat o jakýchkoliv nečekaných událostech při setkání s dítětem.
Náklady spojené s aktivitami na schůzkách s dítětem si budu hradit výhradně sám. Svou práci budu vykonávat bez nároku na finanční odměnu a ani od zákonného zástupce dítěte žádnou finanční odměnu či podporu nepřijmu.
Svým podpisem se zavazuji k mlčenlivosti, jež je nedílnou součástí této smlouvy.
Beru na vědomí, že jedním ze zásadních cílů mé podpůrné role v životě dítěte je umožnit mu plný osobnostní rozvoj a učit je toleranci, aniž bych jej soustavně ovlivňoval vlastním filosofickým nebo náboženským přesvědčením, či se snažil pro něj dítě získat. V tomto ohledu budu plně respektovat přání a přesvědčení zákonného zástupce dítěte.
Pokud dojde k závažné události, která by mohla ovlivnit mou práci v programu Pět P, nebo pokud dojde k závažnější změně (zdravotní stav, změna bydliště, školy apod.) podám o tom neodkladně zprávu koordinátorovi programu.
Beru na vědomí kodex zákonného zástupce dítěte, který je součástí dohody mezi ním a občanským sdružením.
Beru na vědomí, že v průběhu dobrovolné činnosti nemám nárok na ubytování a stravování a že předčasné ukončení dobrovolné činnosti z jiných než zřetele hodných důvodů, může být důvodem vrácení poměrné části vynaložených nákladů na přípravu dobrovolníka.
Souhlasím s tím, že informace budou použity pro vnitřní potřebu organizace a programu Pět P a budou poskytnuty zákonnému zástupci dítěte.
- 50 - -
