Analýza vývoje porodnosti v České republice

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Analýza vývoje porodnosti v České republice Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Jitka Poměnková, Ph.D.

Brno 2007

Lenka Němcová

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat RNDr. Jitce Poměnkové, Ph.D., vedoucí diplomové práce, za pomoc a podporu, kterou mi při jejím zpracování poskytla.

V Brně dne 25. května 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu.

V Brně dne 25. května 2007

...............................................

Abstrakt Diplomová práce je zaměřena na vývoj porodnosti v České republice a identifikaci faktorů porodnost ovlivňujících. Jsou zde popsány trendy vývoje demografických veličin a analyzovány vzájemné závislosti porodnosti a vybraných demografických a ekonomických ukazatelů. Na základě výsledků analýzy jsou navržena možná řešení problému klesající porodnosti a demografického stárnutí obyvatelstva, se kterým se Česká republika v současné době potýká.

Abstract The diploma thesis studies the natality tendency in the Czech Republic and identifies the factors that influence it. The work analyzes trends of the demographic variables and relations between the natality and other demographic and economic aspects. Based on the results of this analysis, some approaches solving the problem of low natality and demographic aging in the Czech Republic are proposed.

OBSAH: 1

ÚVOD A CÍL PRÁCE ..................................................................................................................... 1

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................................. 4

3

DEMOGRAFICKÁ TEORIE ......................................................................................................... 5 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7

4

CELKOVÉ CHARAKTERISTIKY PŘIROZENÉ REPRODUKCE ................................................................. 5 PORODNOST A PLODNOST ............................................................................................................... 6 SŇATEČNOST .................................................................................................................................. 7 ROZVODOVOST............................................................................................................................... 7 STRUKTURA OBYVATELSTVA PODLE VĚKU..................................................................................... 8 DEMOGRAFICKÁ REVOLUCE ......................................................................................................... 10 STÁRNUTÍ SPOLEČNOSTI ............................................................................................................... 11 METODICKÝ POSTUP................................................................................................................ 12

4.1 REGRESNÍ ANALÝZA ..................................................................................................................... 12 4.1.1 Index determinace, korigovaný index determinace .............................................................. 13 4.1.2 Testy hypotéz používané při volbě proměnných a typu regresní funkce ............................... 14 4.1.3 Výsledný tvar vícenásobného regresního modelu................................................................. 16 4.2 KORELAČNÍ ANALÝZA .................................................................................................................. 17 4.3 ANALÝZA ČASOVÝCH ŘAD ........................................................................................................... 18 4.3.1 Dynamické charakteristiky časových řad ............................................................................. 19 4.3.2 Odhad trendu časové řady pomocí regresní analýzy ........................................................... 20 4.3.3 Další metody využité při konstrukci a hodnocení regresního modelu .................................. 21 4.3.4 Interpretace výsledků ........................................................................................................... 22 5

VLASTNÍ PRÁCE ......................................................................................................................... 23 5.1 ZDROJE DAT ................................................................................................................................. 23 5.2 ANALÝZA VÝVOJE PORODNOSTI A SOUVISEJÍCÍCH DEMOGRAFICKÝCH UKAZATELŮ ..................... 25 5.2.1 Porodnost ............................................................................................................................. 25 5.2.2 Věková struktura obyvatel .................................................................................................... 32 5.2.3 Sňatečnost a rozvodovost ..................................................................................................... 34 5.3 PROBLÉM DEMOGRAFICKÉHO STÁRNUTÍ OBYVATELSTVA ............................................................ 38 5.4 PŘÍČINY KLESAJÍCÍHO TRENDU VÝVOJE PORODNOSTI ................................................................... 42 5.5 ANALÝZA ZÁVISLOSTI PORODNOSTI NA VYBRANÝCH UKAZATELÍCH ........................................... 47 5.5.1 Korelační analýza ................................................................................................................ 47 5.5.2 Vícenásobná regresní analýza.............................................................................................. 53 5.6 RODINNÁ POLITIKA A SOUČASNÁ PODPORA RODINY .................................................................... 58 5.6.1 Finanční pomoc.................................................................................................................... 59 5.6.2 Aktivity k podpoře rodiny ..................................................................................................... 60 5.6.3 Podpora slučitelnosti profesních a rodinných rolí ............................................................... 61 5.7 ŘEŠENÍ PROBLÉMU NÍZKÉ PORODNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE ....................................................... 63 5.7.1 Komplexní řešení demografického problému ....................................................................... 63 5.7.2 Řešení v oblasti slučitelnosti pracovního a rodinného života............................................... 67 5.7.3 Plánovaná podpora rodin .................................................................................................... 69

6

DISKUSE ........................................................................................................................................ 72

7

ZÁVĚR............................................................................................................................................ 73

8

POUŽITÉ ZDROJE....................................................................................................................... 75

9

PŘÍLOHA ....................................................................................................................................... 77 9.1 9.2

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................................ 77 POUŽITÁ DATA ............................................................................................................................. 78

Úvod a cíl práce

1 ÚVOD A CÍL PRÁCE Porodnost jako základní složka demografické reprodukce je existenčním a tedy nejdůležitějším procesem, jehož zastavení by znamenalo zánik pro danou populaci. Z toho důvodu je demografické reprodukci věnována pozornost od počátku samotné existence lidstva. V současnosti je téma porodnosti široce diskutováno. Důvodem je klesající tendence jejího vývoje ve vyspělých zemích, která vede k výrazným změnám ve věkové struktuře obyvatel a z dlouhodobého hlediska k vymírání populace. Porodnost spolu s úmrtností ovlivňuje věkovou strukturu obyvatelstva, a ta v dalších letech zpětně ovlivňuje porodnost prostřednictvím velikosti skupiny obyvatel v reprodukčním věku. Porodnost je tedy ovlivněna svým vlastním vývojem v předcházející generaci, ale také spoustou vnějších činitelů. Podíváme-li se do minulosti, můžeme zaznamenat výkyvy ve vývoji porodnosti způsobené významnými historickými, ekonomickými a politickými událostmi. Prudký pokles porodnosti nastal za první světové války, kdy byli muži na bojištích, v zázemí byla potravinová nouze a kojenecká a dětská úmrtnost byla vysoká. Nízký počet narozených se o generaci později projevil úbytkem žen v plodném věku. Po ukončení první světové války nastala kompenzační natalitní vlna s vysokým počtem narozených. Tím vznikla silná generace, vytvářející předpoklady k následnému růstu porodnosti po roce 1945, sekundárně po roce 1970 a terciárně v polovině devadesátých let. K dalšímu poklesu porodnosti došlo za hospodářské krize třicátých let a k vzestupu za nacistické okupace. Demograficky šlo o důsledek realizace plodnosti početných populačních ročníků žen narozených v natalitní vlně po roce 1920, silný však byl i vliv historického prostředí. Na rozdíl od 1. světové války muži v tzv. protektorátu byli doma a těhotenství manželky nebo její časné mateřství bylo formou obrany před totálním nasazením. Projevila se i nová zákonitost, že za totalitního režimu, kdy jsou omezeny možnosti aktivit mladých lidí, porodnost stoupá. Natalitní vlna po ukončení druhé světové války měla za následek vznik další početné generace, jejíž plodnost vrcholila v sedmdesátých letech. Další výkyvy byly způsobeny legalizací umělého přerušení těhotenství v roce 1958, dosažením plodného věku žen narozených za okupace a ekonomickými propopulačními opatřeními v první polovině šedesátých let. Pokles počtu narozených v letech 1965–1968 byl způsoben změnou populačního klimatu, zejména odklonem od rodičovství více než dvou dětí. Propopulační opatření ze začátku šedesátých let již nepůsobila a vznikající standard konzumní životní úrovně byl nedosažitelný pro početnější rodiny. Projevovalo se i zklamání z neúspěšného ekonomického vývoje společnosti. V letech 1971–1975 nastal mimořádně prudký růst porodnosti, který byl důsledkem kumulativního působení existence početných ročníků žen v plodném věku, série vládních pronatalitních opatření a soustředění aktivit mladých lidí do prostředí jejích rodinného života, typickým pro totalitní režimy. V létě

1

Úvod a cíl práce

1979 byly na několikanásobek zvýšeny ceny dětského a kojeneckého odívání, což se přesně za devět měsíců projevilo v náhlém úbytku narozených. Byl zaznamenán nejhlubší meziroční úbytek vůbec. Vedle zdražení k němu přispěl i počínající úbytek žen v plodném věku a skutečnost, že většina mladých rodin již v předchozí natalitní vlně dosáhla zamýšleného počtu dětí. Opět se potvrdilo, že pronatalitní ekonomická opatření po krátké době ztrácejí svůj stimulující vliv. Tento vývoj dokazuje, že porodnost je ovlivněna nejen předchozím demografickým vývojem, ale také vývojem společenským, politickým a ekonomickým. Působí na ni změny životního stylu a životní úrovně v dané zemi, vývoj spotřebitelských cen, technologický pokrok, urbanizace, šíření feminismu, legalizace potratů, rozmach antikoncepčních metod, opatření populační politiky a spousta dalších vlivů. Důsledky vývoje porodnosti se zpětně projeví v oblasti demografické, sociální i ekonomické – ve veřejných financích, ekonomickém růstu, sociálních systémech a politikách jednotlivých zemí. Česká republika, stejně jako ostatní vyspělé země, řeší v současné době problém klesající porodnosti, která zapříčiňuje demografické stárnutí populace, kolaps důchodových systémů a v budoucnu spoustu dalších problémů. Vláda proto usiluje o zvýšení porodnosti a snaží se aplikovat propopulační politiku, se kterou však má svět zatím velmi málo dobrých zkušeností. Je obtížné jednoznačně určit faktory porodnost ovlivňující, vytvořit taková opatření, která by tyto vlivy usměrňovala za cílem zvýšení porodnosti a nelze také nikdy s jistotou předvídat reakce na taková opatření. Řešení klesající porodnosti je problémem velmi složitým a jeho analýza vyžaduje propojení několika vědních oborů. Samotná porodnost a zkoumání jejího vývoje je předmětem demografie. V rámci této vědy jsou ze statistik obyvatelstva získávána potřebná data a formulovány charakteristiky a ukazatele porodnosti, plodnosti a ostatních demografických jevů. Celý proces demografické analýzy a prognózy pak vychází ze statistiky jako vědního oboru. Získané údaje jsou zpracovávány statistickými metodami, které umožňují jednak definovat a zobecňovat zákonitosti ve vývoji a vzájemných závislostech a pomocí nich pak vytvářet předpovědi demografického vývoje. Na druhou stranu pomocí nich lze vysledovat odlišnosti a výraznější změny ve vývoji a pomocí vhodných analýz hledat jejich příčiny a následky. Hlavním cílem této práce je identifikace faktorů ovlivňujících vývoj porodnosti v České republice a navržení možných řešení problému klesající porodnosti a demografického stárnutí obyvatelstva. Prostředkem dosažení hlavního cíle je analýza, jejíž součástí je popis dlouhodobého demografického vývoje, stanovení problémů vyplývajících z klesající porodnosti a zkoumání vlivu jednotlivých demografických a ekonomických veličin na vývoj porodnosti. Vzhledem k rozsáhlosti problému a omezené dostupnosti potřebných dat, kdy není možné obsáhnout celou problematiku, je práce zaměřena pouze na vybrané otázky s problémem související.

2

Úvod a cíl práce

V rámci hlavního cíle byly definovány následující cíle dílčí: popis dlouhodobého vývoje porodnosti a souvisejících demografických veličin a ukazatelů, definování trendů vývoje u nejvýznamnějších veličin pomocí klasické regresní analýzy, stanovení možných problémů vyplývajících ze snižující se porodnosti a z tendencí vývoje souvisejících demografických ukazatelů, rozbor možných příčin trendu klesající porodnosti, analýza závislosti porodnosti a vybraných demografických a ekonomických jevů, volba statisticky významných nezávislých proměnných pro regresní model definující vývoj porodnosti a formulace tohoto modelu, popis současných opatření pro podporu rodiny a návrh možných řešení problému klesající porodnosti.

3

Literární přehled

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED Při zpracování diplomové práce byla použita odborná literatura týkající se demografie a statistických metod. Přehled uvádí základní zdroje, ze který byly čerpány teoretické podklady této práce. Ostatní použitá literatura je uvedena v kapitole 8 – Použité zdroje. Kapitola 3 – Demografická teorie – vychází z práce Úvod do demografie [7] (Kalibová). Literatura poskytuje základní informace o historii demografie, zdrojích demografických dat a konstrukci demografických ukazatelů. Popisuje možnosti hodnocení procesů demografické reprodukce a struktury obyvatelstva podle pohlaví a věku. Stručně se zabývá také širšími podmíněnostmi populačního vývoje, populační teorií a populační politikou. Hlavními podklady kapitoly 4 – Metodický postup – byla následující odborná literatura: Základní statistické metody [2] (Budíková, Lerch , Mikoláš). Obsahem této literatury je průzkumová analýza jednorozměrných a vícerozměrných dat, indexní analýza, analýza časových řad, parametrické a neparametrické úlohy o jednom, dvou a více nezávislých náhodných výběrech a analýza závislosti dvou náhodných veličin. Ke každé oblasti jsou vysvětleny základní pojmy a popsány statistické metody spolu s předpoklady jejich použití. Metody statistické analýzy pro ekonomy [5] (Hindls, Kaňoková, Novák). Kniha popisuje nejdůležitější statistické metody využívané v ekonomické praxi. V prví kapitole je podrobně probrána analýza závislostí, která zahrnuje elementární metody popisu závislostí, regresní analýzu a korelační analýzu. Druhá kapitola je věnována časovým řadám, jejich elementárním vlastnostem, podrobně pak trendové složce a sestavení trendové funkce a sezónní složce. Třetí část se zabývá statistickým srovnáváním a indexům používaným v ekonomické oblasti. Matematická statistika [1] (Anděl). Kniha popisuje odvození nejpoužívanějších statistických metod včetně vzorců ve tvaru vhodném pro výpočet. Pro teoretickou část této diplomové práce byly použity kapitoly věnující se regresi, korelaci a testování hypotéz.

4

Demografická teorie

3 DEMOGRAFICKÁ TEORIE Demografie, z jejíchž poznatků práce vychází, je věda o obyvatelstvu, jejímž hlavním předmětem zkoumání jsou populační neboli demografické jevy a procesy. Ty souvisejí se stavem a reprodukcí obyvatelstva, jak v užším, tak i v širším slova smyslu. Reprodukce v užším smyslu znamená přirozenou obnovu obyvatelstva prostřednictvím porodnosti a úmrtnosti, v širším smyslu pak celkovou obnovu obyvatelstva určitého území zahrnující i stěhování obyvatelstva, jeho migraci. Demografie hledá na jedné straně obecné pravidelnosti a zákonitosti reprodukce lidských populací, na druhé straně jejich specifické projevy u konkrétních populací. Demografické jevy jsou významné události v lidském životě, které jako hromadné jevy utvářejí průběh demografické reprodukce. Nejvýznamnějšími demografickými událostmi jsou narození a úmrtí, ze kterých jsou odvozeny procesy porodnosti a úmrtnosti. Zvláštním druhem úmrtí jsou potraty, ze kterých se odvozuje potratovost. Ostatní události ovlivňují demografickou reprodukci zprostředkovaně – uzavírání sňatků (sňatečnost) a jejich rušení (rozvodovost) ovlivňuje porodnost, nemoci (nemocnost) ovlivňují úmrtnost. Ukazateli potřebnými pro tuto práci jsou porodnost, plodnost, sňatečnost, rozvodovost a související věková struktura obyvatelstva.

3.1 Celkové charakteristiky přirozené reprodukce V oblasti přirozené reprodukce mluvíme o uzavřené populaci, kdy nebereme v úvahu migraci obyvatel. Reprodukce je ovlivněna pouze počtem narozených a zemřelých. Základními ukazateli jsou:

přirozený přírůstek (úbytek) – rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých za určité časové období, v našem případě za rok, hrubá míra přirozeného přírůstku (HMPP) ∗ – absolutní přírůstek (PP) vztažený ke střednímu stavu obyvatelstva (P) v daném roce. HMPP =

PP f f f f f f f f f B 1000 P

Hrubou míru přirozeného přírůstku lze také definovat jako rozdíl mezi hrubou mírou porodnosti a hrubou mírou úmrtnosti. ∗

Hrubé míry v demografii udávají počet událostí (porodů, sňatků, rozvodů) na tisíc obyvatel a jejich jednotkou je promile.

5


3.2 Porodnost a plodnost Porodnost je spolu s úmrtností jedním z klíčových demografických procesů souvisejících s populačním růstem. Počet narozených je zde vztažen ke střednímu stavu obyvatelstva. Plodnost označuje proces související bezprostředně s reprodukcí souboru potenciálních rodiček, kdy je počet narozených vztahován k počtu žen mezi patnáctými a padesátými narozeninami. Její úroveň závisí na plodivosti, což je schopnost muže a ženy plodit děti, ale také na vnějších neboli nebiologických faktorech, jako je například populační politika státu, bytová situace partnerů, uplatnění na trhu práce, hodnotový systém partnerů nebo náboženské vyznání. Při analýze procesu porodnosti se vychází ze statistiky založené na narozených dětech. Ty se rozlišují podle rodinného stavu matky v době porodu na manželské a nemanželské a podle projevu, respektive neexistence známek života na živě a mrtvě narozené. Termín čistá plodnost se pak užívá tam, kde uvažujeme pouze živě narozené, hrubá plodnost tam, kde uvažujeme všechny narozené, tedy včetně mrtvě narozených. Dále můžeme narozené děti sledovat podle věku matky při porodu, jejího vzdělání nebo pořadí dítěte. Základním ukazatelem, podle kterého posuzujeme početní stav obyvatelstva je úhrnná plodnost, která udává počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě, pokud by po celé její reprodukční období platily míry plodnosti podle věku z daného roku. Jedná se tedy o konečnou plodnost hypotetické generace, vypočtenou jako součet měr plodnosti podle věku v daném roce vydělený konstantou 1000. V rozvinutějších zemích se za úroveň zajišťující prostou reprodukci populace považuje hodnota 2,1 [7] (za předpokladu nízké kojenecké úmrtnosti). Pokud klesne úhrnná plodnost pod hodnotu 2,1, signalizuje to pokles početního stavu populace.

Analyzované ukazatele porodnosti a plodnosti jsou: hrubá míra porodnosti (HMP) – počet živě narozených dětí (Nv) na 1000 obyvatel; použit je střední stav obyvatelstva (P), HMP =

v Nfffff f f f B 1000 P

obecná míra plodnosti (F) – počet živě narozených dětí (Nv) na 1000 žen v reprodukčním věku, tj. 15–49 let (Pz15-49). F=

v

N f f f f f f f f f f f f f f f f P

Z 15 @ 49

6

B 1000


3.3 Sňatečnost Sňatečnost je důležitým demografickým jevem souvisejícím s porodností. Po dlouhá staletí se naprostá většina dětí rodila sezdaným párům a porodnost byla výrazně determinována počtem lidí v manželství. V současné době závislost mezi vstupem do manželství a porodností klesá. Stále více žen rodí dítě, aniž by předtím uzavřela sňatek a naopak stále více vdaných žen odkládá narození prvního dítěte. V České republice, stejně jako ve většině zemí světa, jsou uzákoněny pouze monogamní svazky. Počet uzavíraných manželství závisí na velikosti souboru sňatkuschopného obyvatelstva a jeho rozdělení podle pohlaví a věku. Struktura a rozsah tohoto souboru pak závisí na celkovém populačním vývoji i úrovni jednotlivých složek demografické reprodukce. Intenzita sňatečnosti je také ovlivněna populační politikou, politickou a hospodářskou situací v zemi, přijímaným systémem hodnot a mnoha dalšími faktory. Při analýze sňatečnosti jsou rozlišovány první sňatky, tj. sňatky svobodných, a sňatky dalšího pořadí, tj. sňatky rozvedených a ovdovělých. Sledován je také průměrný věk při sňatku, který je ovlivněn sňatky vyššího pořadí, a průměrný věk při prvním sňatku. Podle hodnot tohoto ukazatele se rozlišují sňatky předčasné a pozdní.

Analyzované ukazatele sňatečnosti jsou: hrubá míra sňatečnosti (HMS) – počet sňatků (S) na 1000 obyvatel středního stavu (P) v ročním vymezení; tento ukazatel je však silně zkreslen skladbou obyvatelstva, Sfffff HMS = B 1000 P míra sňatečnosti svobodných – počet prvních sňatků je vztažen ke střednímu stavu svobodných, průměrný věk při prvním sňatku.

3.4 Rozvodovost Od roku 1950 je v České republice rozvod jedinou formou právního zániku manželství za života manželů. Jedním z důsledků procesu rozvodovosti je vznik neúplných rodin. Ty se sice vyskytovaly v průběhu celé historie, s postupem času však docházelo k proměnám ve způsobu jejich vzniku. Až do poloviny 20. století se v západní společnosti rozvody příliš nevyskytovaly a manželství bylo téměř výlučně ukončeno smrtí jednoho z partnerů. Pouze velmi malé procento manželství zaniklo rozvodem. V posledních desetiletích se však s tímto jevem setkáváme stále častěji. Dnes tak v rámci neúplných rodin s nezletilými dětmi převažují domácnosti rozvedených, naopak neúplných rodin vzniklých v důsledku úmrtí jednoho z rodičů je minimum.

7


V úvahu je třeba brát také skutečnost, že počet statisticky zjištěných rozvedených manželství je nižší než počet rozpadlých manželství, neboť ve statistice nejsou zachycena manželství, která již de facto neexistují, ale nejsou rozvedena. Úroveň rozvodovosti je závislá na celé řadě společenských a sociálních faktorů (tradice, náboženství, hodnotová orientace, zaměstnanost a vzdělání žen), na úrovni sňatečnosti, populační politice a na existující rozvodové legislativě. Česká statistika třídí rozvody podle délky trvání manželství a podle počtu nezletilých dětí. Dále jsou zaznamenávány způsoby vyřízení podaných návrhů na rozvod (kolik z návrhů bylo zamítnuto, zda došlo v některých případech k usmíření a kolik z návrhů bylo skutečně ukončeno rozvodem) a příčiny rozvodu (např. neuvážený sňatek, alkoholismus, nevěra, nezájem o rodinu, zlé nakládání nebo trestný čin, rozdílnost povah a názorů, zdravotní důvody, sexuální neshody a ostatní příčiny). Při podrobném zkoumání procesu rozvodovosti se zohledňují také další faktory, které intenzitu rozvodovosti ovlivňují, jako například pořadí sňatku (sleduje se rozvodovost prvních i opakovaných sňatků), věk při sňatku, věkový rozdíl manželů, počet dětí v manželství, socioprofesní postavení, dosažené vzdělání, ekonomická aktivita žen, nebo velikost obce.

Analyzovaným ukazatelem rozvodovosti je: hrubá míra rozvodovosti (HMR) – podíl rozvodů (R) na 1000 obyvatel středního stavu (P). Rfffff HMR = B 1000 P

3.5 Struktura obyvatelstva podle věku Věková struktura populace je výsledkem předchozích demografických a geodemografických procesů a zároveň představuje výchozí základ budoucího demografického vývoje. Struktura obyvatelstva podle věku je vyjádřena rozdělením celkového počtu obyvatel do jednoletých nebo víceletých věkových skupin. Grafické uspořádání věkové struktury zkoumané populace s použitím dvojitého histogramu se nazývá věková pyramida. Na svislou osu je nanášen věk, na vodorovnou osu zastoupení příslušné věkové skupiny v absolutních počtech nebo v relativních údajích přepočtených na 1000 obyvatel. Věková pyramida podává v hrubých rysech demografickou historii populace. Jednotlivé zářezy odrážejí jevy, které ovlivnili úroveň populační reprodukce, tzv. natalitní vlny. Jednou vzniklé nepravidelnosti věkové struktury se v populačním vývoji reprodukují, i když v dalších generacích již ve zmenšené míře.

8


Z pohledu demografické reprodukce je možno obyvatelstvo rozdělit podle věku na tři základní skupiny: dětskou složku (0–14 let), reprodukční složku, která je definována pro účely statistiky rodivým věkem žen (15–49 let), a postreprodukční složku, která zahrnuje obyvatelstvo nad 50 let věku. Reprodukční složka představuje zhruba polovinu z celkového početního stavu jednotlivých populací. Dle zastoupení dětské a postreprodukční složky rozlišujeme tři typy věkových struktur: Progresivní typ – v populaci výrazně převažuje dětská složka nad postreprodukční. Populace s tímto typem věkové struktury jsou charakterizovány vysokou úrovní plodnosti, která je však obvykle kompenzována i značnou intenzitou úmrtnosti. Tento typ věkové struktury je obvyklý v rozvojových zemích. V České republice ho najdeme například u romské populace. Grafické vyjádření formou věkové pyramidy je charakterizováno širokou základnou, strany pyramidy jsou konkávní a vrchol špičatý. Stacionární typ – dětská a postreprodukční složka jsou téměř v rovnováze. Tento typ se vytváří při déletrvajícím poklesu hladiny plodnosti až po úroveň, kdy pouze nahrazuje obyvatelstvo v reprodukčním věku. Početní stav populace zůstává v dlouhodobém pohledu konstantní. Populace České republiky měla tento typ struktury v 70. letech. Regresivní typ – dětská složka nedosahuje zastoupení složky postreprodukční, početně ji nenahrazuje a v dlouhodobém pohledu dochází ke snižování početního stavu populace. Tento typ věkové struktury v současné době převažuje v zemích severní a západní Evropy, od 70. let i v České republice. Věkové pyramida má v důsledku nízké porodnosti úzkou základnu, strany pyramidy jsou spíše konvexní a vrchol pyramidy je vzhledem k vysokému zastoupení starých osob v populaci zřetelně širší v porovnání s progresivním populačním typem. Pokud bereme v úvahu hledisko ekonomické aktivity, pak jsou tři základní věkové složky populace v jednotlivých zemích odlišné a závisí na délce povinné školní docházky, následném vstupu do ekonomické aktivity a na věku odchodu do důchodu. Z tohoto hlediska populaci dělíme na složku dětskou, produktivní a postproduktivní. Ukazateli sloužícími k vyjádření poměru mezi ekonomicky aktivní a závislou složkou populace jsou indexy závislosti (IZ), kde se závislá složka udává odděleně (děti ve věku 0–14 let a osoby starší 65-ti let), a index ekonomického zatížení (IEZ), kde je závislá složka brána jako součet uvedených dvou složek. IZ =

Pffff P f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f 0f @ 14 B 100 IZ = 65 + B 100 P 15 @ 64 P 15 @ 64 IEZ =

+fffff Pffff Pffff f f f f f f f f f f f f f f f f f f 0f @ 14 65 +f B 100 P 15 @ 64

9


3.6 Demografická revoluce Demografická reprodukce je poměrně stabilní jednoduchý proces, jehož vnitřní biologická podstata vede k opakování jeho stále stejného charakteru. Reprodukční proces je však ovlivněn i vnějším ekonomickým, sociálním a přírodně geografickým okolím. Výrazné změny vnějších podmíněností (modernizace, urbanizace, rozpad tradičních rodin, změna způsobu života, růst individualismu, dynamizace společenského vývoje atd.) ovlivňují reprodukční chování a způsobují kvantitativní a kvalitativní změny demografické reprodukce. Tyto převratné změny jsou označovány jako demografická revoluce nebo také demografický přechod. Jde o historický proces, který probíhá postupně u všech populací světa. V průběhu demografické revoluce klesá hrubá míra porodnosti z hodnoty 45–50 promile na méně než 20 promile a hrubá míra úmrtnosti z hodnoty 25–30 promile na méně než 15 promile. Výrazně klesá úroveň kojenecké úmrtnosti a naděje na dožití se prodlužuje z 30–35 let zhruba na dvojnásobek, tj. na hodnoty okolo 70-ti let pro obě pohlaví. Důsledkem těchto změn je proces demografického stárnutí. Demografická revoluce proběhla v rozvinutých zemích zhruba v období 1850– 1950, trvala tedy přibližně 100 let. V rozvojových zemích dochází k této revoluci po 2. světové válce (resp. po roce 1960) a její ukončení se předpokládá v prvních dvou desetiletích 21. století. Bude tedy probíhat přibližně 50 až 60 let, tedy polovinu doby, po kterou trvala v zemích rozvinutých. Další významné změny v demografickém chování ve vyspělých zemích, jejichž výsledkem jsou změny v úrovni demografické reprodukce, lze pozorovat od poloviny šedesátých let a jsou někdy označovány jako druhá demografická revoluce. Jejím charakteristickým znakem je pokles úrovně plodnosti pod hranici prosté reprodukce, která zaručuje početní obnovu populace. Změny v úrovni úmrtnosti (dočasná stabilizace a následné zlepšování úmrtnostních poměrů) mají na početní růst populací malý význam. Uvedené změny v úrovni demografické reprodukce jsou spojovány především s růstem individualismu a s významnými změnami v hodnotové orientaci lidí i v jejich demografickém chování. Manželství a úplná rodina ztrácejí svou nezastupitelnou funkci, což vyvolává podstatné změny v rodinných vztazích a ovlivňuje stabilitu rodiny. Dochází k růstu počtu nesezdaných soužití, zvyšování podílu dětí narozených mimo manželství a ke zvyšování věku matek v době prvního porodu. Druhý demografický přechod proběhl ve vyspělých zemích severní a západní Evropy zhruba v letech 1965– 1985, trval tedy přibližně 20 let. V ostatních evropských zemích se uvedené tendence začaly projevovat s určitým zpožděním, v bývalých socialistických zemích až od počátku 90. let.

10


3.7 Stárnutí společnosti K demografickému stárnutí dochází v důsledku změn v charakteru demografické reprodukce, kdy se mění zastoupení dětské a postreprodukční složky v populaci. Může být vyvoláno dvěma faktory. Prvním je pokles podílu mladších věkových skupin, který je většinou výsledkem poklesu úrovně plodnosti a porodnosti. Tento typ stárnutí se nazývá „stárnutí v základně věkové pyramidy”. Druhým faktorem je růst podílu osob ve starším věku, který je důsledkem snižování míry úmrtnosti ve vyšším věku. To vede k prodlužování naděje dožití a k častějšímu dožívání se vyššího a vysokého věku. V tomto případě jde o typ „stárnutí ve vrcholu věkové pyramidy”. Obvykle však oba uvedené typy probíhají současně. Věková struktura obyvatelstva se mění takovým způsobem, že se zvyšuje podíl osob starších 60-ti let a snižuje se podíl osob mladších 15-ti let. Starší věkové skupiny tak rostou početně relativně rychleji než populace jako celek. O starých lidech a jejich zvyšujícím se počtu se v západních společnostech často hovoří jako o sociálním problému, především v souvislosti s obavami z nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči. Demografické stárnutí má vliv na budoucí demografický vývoj státu a sociální a ekonomický vývoj společnosti, jako je například ekonomický růst, stav veřejných financí, důchodové zabezpečení, zdravotní služby orientované na staré lidi a další.

11

Metodický postup

4 METODICKÝ POSTUP 4.1 Regresní analýza Regresní analýza je používána při zkoumání jednostranných závislostí dvou a více číselných proměnných. Jde o souhrn statistických metod a postupů sloužících k odhadu hodnot nebo středních hodnot jedné proměnné pomocí hodnot jedné či většího počtu vysvětlujících proměnných. Proměnnou, jejíž hodnoty mají být odhadovány, nazýváme závisle proměnnou a značíme ji symbolem y. Proměnnou, pomocí níž se tyto odhady provádějí, nazýváme nezávisle proměnnou a značíme ji symbolem x. Matematický model má tvar y = f (x1, x2, ..., xk, ε), kde ε je stochastický chybový člen, který je přidán do regresní rovnice k vysvětlení veškeré variance y, která nemůže být vysvětlená zapojením proměnné x. V práci jsou použity jednorozměrné modely aditivního typu, konkrétně model lineární a kvadratický. Ty můžeme obecně zapsat ve tvaru: yi = β0 + β1xi + εi, i = 1, ..., n pro lineární model, yi = β0 + β1xi + β2xi2 + εi, i = 1, ..., n pro kvadratický model. Dalším typem jsou modely multiplikativní (například model exponenciální), které však v práci nejsou použity, a proto se jimi nebudeme podrobněji zabývat. Závislou proměnnou nebudeme uvažovat jako skutečnou (empirickou) hodnotu, ale jako hodnotu odhadnutou (vypočítanou). Získáme tak odhadnuté modely ^y ^y

= b0 + b1 x i , i = 1, … ,n ,

= b0 + b1 x i + b2 x 2i , i = 1, … ,n .

Rozdílem mezi odhadnutou a pozorovanou hodnotou je reziduum ei ei = yi @ ^yi , i = 1, …,n .

Narozdíl od chybového členu, který je teoretickým pojetím a nemůže být nikdy změřen, reziduum je skutečná reálná hodnota, která je vypočtena pro každé pozorování daného souboru. K výpočtu neznámých parametrů b0, b1, b2 regresní funkce byla použita metoda minimálních čtverců, která minimalizuje součet čtverců odchylek naměřených hodnot

12

Metodický postup

od pozorovaných hodnot závislé proměnné. Je-li rozsah souboru roven n, můžeme kritérium minimálních čtverců zapsat jako n

X yi @ y^i i=1

b

c2

Q min

.

U vícenásobné regrese byl použit lineární tvar regresní funkce, který můžeme obecně vyjádřit maticovým zápisem ve tvaru y = Xβ + ε, I H I y1 1 x11 ' x1k β 0 ε ML M L 1 M L(M L * ( ( ( ( ( L M L M J K=J KAJ K+J K yn εn , 1 x n1 ' x nk β k H

H

IH

I

yi = β 0 + β1 x i1 + β 2 x i2 + ' + β k x ik + ε i , i = 1, … ,n ,

kde y = (y1, ..., yn) je náhodný vektor pozorování závislé proměnné, X = ({xij}) je matice pozorování nezávisle proměnných typu (n, k+1); n < k, {xij} je hodnota j-tého pozorování vysvětlující proměnné x; i = 1, ..., n, j = 1, ..., k, β = (β0, ..., βk)T je vektor neznámých parametrů, ε = (ε1, ..., εn)T je vektor náhodných veličin. U vícerozměrného regresního modelu jsou počítány parciální regresní koeficienty, které jsou definovány tak, že dovolují rozlišit vliv jedné proměnné na závisle proměnnou od ostatních nezávisle proměnných. Odhady parametrů regresního modelu metodou nejmenších čtverců lze získat při maticovém zápisu ze vzorce b = (X’X)-1 X’Y. 4.1.1 Index determinace, korigovaný index determinace Úkolem regresní analýzy je také posouzení kvality regresní funkce. Ta je tím lepší, čím více jsou empirické hodnoty vysvětlované proměnné soustředěné kolem hodnot odhadnutých pomocí regresní funkce. Běžným nástrojem pro posouzení míry variace závislé proměnné vysvětlené odhadnutou regresní rovnicí je čtverec odchylek pozorovaných hodnot yi od jejich průměru. Tento způsob výpočtu je označován jako celková suma čtverců (TSS), kde n

b

c2 f f f f

TSS =X yi @ y i=1

13

.

Metodický postup

Celkovou sumu čtverců můžeme rozložit na sumu čtverců vysvětlenou regresí (ESS, součet čtverců vypočtených hodnot od průměru) a reziduální sumu čtverců (RSS, součet čtverců odchylek pozorovaných a vypočtených hodnot). TSS = ESS + RSS, neboli n

b

c2 f f f f

X yi @ y i=1

n

c2 f f f f

=X ^yi @ y i=1

b

n

+X yi @ ^yi i=1

b

c2

.

Pro určení stupně závislosti je použit index determinace R2 (u lineární funkce koeficient determinace), který udává míru rozptýlení empirických hodnot závisle proměnné kolem definované funkce a je vyjádřen vzorcem R2 =

ESS RSS f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f = 1@ TSS TSS .

Hodnota indexu determinace nikdy neklesne přidáním dalších vysvětlujících proměnných do modelu. Proto je použit také korigovaný index determinace, získaný korekcí původního ukazatele počtem stupňů volnosti. Upravená hodnota s ohledem na počet parametrů p regresního modelu a rozsah n výběru udává nezkreslený odhad indexu determinace a vypočítáme jej podle vztahu b

2 R adj = 1@ 1@ R2

cn @ 1 f f f f f f f f f f f f f

n@p

.

K měření těsnosti závislosti je používán také index korelace R, který je odmocninou indexu determinace R2 R

w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w ESS RSS f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f =s = s1 @

TSS

TSS

.

4.1.2 Testy hypotéz používané při volbě proměnných a typu regresní funkce Při testování hypotéz je stanovena nulová hypotéza H0, která je formulací situace, která nastane, pokud teorie analytika nebude správná. Alternativní hypotéza H1 specifikuje oblast hodnot, u kterých očekáváme, že nastanou, jestliže teorie analytika platí.

14

Metodický postup

Při vyhodnocování hypotéz je dodržován následující postup: vypočteme hodnotu testové statistiky, stanovíme riziko α, podle rozložení výběrové statistiky a rizika určíme kritickou hodnotu (kvantil), porovnáme vypočtenou hodnotu výběrové statistiky a kritickou hodnotu v závislosti na charakteru formulované nulové a alternativní hypotézy, obor zamítnutí měří pravděpodobnost chyby I. druhu, kdy zamítneme pravdivou nulovou hypotézu.

Při určování vhodnosti regresní funkce byly použity t-testy o nulových hodnotách jednotlivých regresních koeficientů a F-test pro testování celkové vhodnosti modelu. T-test o nulových hodnotách jednotlivých regresních koeficientů Předpokladem použití testu je, že chybový člen je normálně rozložen. Testujeme nulovou hypotézu: H0: βj = 0, j = 0, ..., K („Regresní koeficient je statisticky neprůkazný.“) oproti hypotéze H1: βj ≠ 0, j = 0, ..., K Testová statistika je dána vztahem:

tj =

bffff jf f f f f f f f f f f f f f f b c , j = 1, …, K

SE b j

,

kde bj je odhad parametru βj a SE(bj) je odhadnutá standardní chyba, vypočtená podle vzorce w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w b c RSS f f f f f f f f f f f f f SE b j = s h n @ p j + 1, j + 1 , kde RSS je reziduální rozptyl, p je počet regresních parametrů, hj+1,j+1 je j + 1-vý diagonální prvek matice H = (X’X)-1. Vypočtenou hodnotu testové statistiky označíme t a tabelovanou hodnotu τ. Hypotézu H0 pak zamítáme, jestliže pro zvolené riziko α platí LM LtM≥

τ

1@

`

αf f f f f 2

15

n@p

a

.

Metodický postup

Pokud je výsledkem testu pro testovaný parametr závěr, že hypotézu H0 nezamítáme, tj. parametr je nevýznamný, lze usuzovat, že proměnná daného parametru může být nadbytečnou a zvolený regresní model lze o tuto proměnnou redukovat. Je však potřeba přihlížet i k dalším testů, jako je např. následující F-test. F-test Jde o test celkové vhodnosti modelu, kdy dochází k testování více koeficientů současně. Testujeme nulovou hypotézu: H0: β1 = β2 = ... = βk = 0 („Regresní funkce je statisticky neprůkazná.“) oproti hypotéze H1: „Alespoň jeden regresní parametr βj není roven nule.“ Testová statistika F-testu je: F=

n

c2 ( b f f f f

^y @ y X p@1 ESS ) p @ 1 i if =f 1f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f ` a = b c 2 f f f f * n a TSS n @ p (` X yi @ y n@ p

b

c

b

c

,

i=1

kritická tabelovaná hodnota Fc je dána Fischer-Snedecorovým rozložením a platí Fc = F1-α (p – 1, n – p). Hypotézu H0 zamítáme, jestliže

F ≥ F c.

Je-li nulová hypotéza zamítnuta, můžeme zvolený regresní model považovat za významný. 4.1.3 Výsledný tvar vícenásobného regresního modelu Výsledný odhad vícenásobného regresního modelu spolu s hodnotami testových statistik můžeme zaznamenat níže uvedeným způsobem. Pro jednoduchost a názornost je volen obecný zápis modelu se dvěmi nezávisle proměnnými, tj. ^y

i

=

b0

n

+ b1xi (SE(b1)) t F

+ b2 zi (SE(b2)) t 2 R adj

,

16

Metodický postup

kde SE(b0), SE(b1) a SE(b2) je odhadnutá standardní chyba odhadnutého koeficientu, t je hodnota testové statistiky pro test významnosti koeficientu, F je hodnota F-testu, R2adj je hodnota korigovaného indexu determinace, n je počet hodnot.

4.2 Korelační analýza Pro zjištění oboustranné závislosti mezi jednotlivými proměnnými byla použita korelační analýza. Pro jednotlivé proměnné byl vypočten korelační koeficient rxy, který udává těsnost lineární závislosti proměnných x a y. Vypočteme jej jako poměr kovariance sxy obou proměnných a součinu jejich směrodatných odchylek sx a sy, tzn. sfff xy f f f f f f f f f r xy = sx s y . Kovariancí se nazývá průměr součinů odchylek hodnot obou proměnných od jejich průměru. Z n dvojic hodnot xi, yi lze kovarianci vypočítat podle vzorce s xy =

kde

c f f fcb f f f f 1fff n b X xi @ x yi @ y , n i=1

n n f f f 1f f f f f 1f f f f f x = X x i , y = X yi n i=1 n i=1

jsou průměry hodnot obou proměnných. Korelační koeficient může nabývat hodnoty z intervalu <-1;1>. Jestliže je jeho hodnota kladná, jedná se o pozitivní závislost, jestliže je záporná, jedná se o negativní závislost. Absolutní hodnota korelačního koeficientu je rovna 1, pokud existuje mezi proměnnými x, y funkční lineární závislost. Jsou-li proměnné lineárně nezávislé (nekorelované), je korelační koeficient nulový. Podle toho, zda se jeho absolutní hodnota blíží jedné či nule, mluvíme o silně nebo slabě korelovaných proměnných. Je-li však absolutní hodnota korelačního koeficientu blízká nebo rovna nule, nelze ještě obě proměnné prohlásit za slabě závislé či nezávislé. Mohou být i silně závislé, ale jinak než lineárně. Významnost korelačního koeficientu lze ověřit pomocí testu, kdy je formulována nulová hypotéza H0: ρ = 0, tj. „Koeficient korelace je statisticky nevýznamný.“ oproti hypotéze H1: ρ ≠ 0, tj. „Koeficient korelace je statisticky významný.“

17

Metodický postup

Testové kritérium má tvar

w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w

U = Z p n @ 3 , n > 25 ,

kde Z

+fffff ρffff 1fff 1ffff ln 2 1@ ρ .

Kritický interval pro nezamítnutí hypotézy je d

Wα = @u

1@

αf f f f f, u 2

1@

e

αf f f f f 2

.

Jestliže hodnota testové statistiky náleží tomuto intervalu, pak hypotézu H0 nezamítáme. Jestliže tomuto intervalu nenáleží, pak hypotézu H0 zamítáme a koeficient korelace můžeme označit za statisticky průkazný. U mnohorozměrného modelu můžeme vypočítat párové koeficienty korelace, které zkoumají závislost mezi více než dvěmi nezávislými proměnnými. Výsledkem výpočtu je korelační matice ve tvaru h i 1 r12 ' r1k l m ^ l r 21 1 ' r 2k m m R =l l( ( ' (m j k . r k1 r k2 ' 1 Graficky je závislost mezi dvěmi proměnnými znázorněna bodovým diagramem, kde na osu x je nanesena nezávislá proměnná a na osu y závislá proměnná. Lineární spojnice trendu vhodně popisující průběh závislosti ukazuje těsnost lineární závislosti. Podle kolísání bodů kolem této spojnice můžeme určit závislost silnou nebo slabou.

4.3 Analýza časových řad Časovou řadou rozumíme posloupnost věcně a prostorově srovnatelných pozorování, která jsou jednoznačně uspořádána z hlediska času. Časové řady můžeme rozlišit podle časového hlediska rozhodného pro zjišťování údajů na intervalové (příslušný ukazatel udává, kolik jevů vzniklo či zaniklo v určitém časovém intervalu) a okamžikové (příslušný ukazatel udává, kolik jevů existuje v daném časovém okamžiku). U intervalových časových řad jsou jednotlivé hodnoty sčitatelné. Podle periodicity sledování dělíme časové řady na dlouhodobé (roční) a krátkodobé (údaje jsou zaznamenávány ve čtvrtletních, měsíčních, týdenních a jiných periodách). Časové řady analyzované v této práci jsou intervalové dlouhodobé. Graficky jsou vyjádřeny sloupkovým nebo spojnicovým diagramem. Jejich vývoj je popsán pomocí

18

Metodický postup

dynamických charakteristik časových řad a trendová funkce je odhadnuta s použitím klasické regresní analýzy. 4.3.1 Dynamické charakteristiky časových řad Z časové řady o délce n získáme n-1 ukazatelů. Absolutní vyjádření: absolutní přírůstek (diference) – vyjadřuje, o kolik se změnila hodnota daného ukazatele oproti předchozímu období

d t = yt @ yt @ 1 , t = 2, 3, …, n ,

průměrný absolutní přírůstek – vyjadřuje průměrnou změnu hodnoty daného ukazatele mezi dvěmi po sobě jdoucími obdobími f f f f n @ yf yf 1f nf f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f 1f Xdt = f d = f n @ 1 t=2 n@1 .

Relativní vyjádření: koeficient růstu – udává poměr mezi hodnotou ukazatele a jeho hodnotou v předchozím období

yf f f f f f f f f f tf kt = f , t = 2, 3, …, n yt @ 1

,

100kt udává, na kolik procent hodnoty v čase t –1 vzrostla či poklesla hodnota v čase t,

průměrný koeficient růstu – udává průměrný podíl hodnot daného ukazatele mezi dvěmi po sobě jdoucími obdobími w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w w v w w w w w w w w w w w w w w u n u y nf f f f f f f 1 Y k n @s 1 k = n @t t = f f f f

y1

t=2

průměrný relativní přírůstek

f f f f

k @1 , po vynásobení 100 dostaneme průměrné tempo přírůstku,

relativní přírůstek od prvního sledovaného roku.

19

,

Metodický postup

Uvedené charakteristiky slouží k popisu dynamiky vývoje hodnot časové řady. Významnou úlohu mají také při odhadu trendu časové řady regresními metodami, kdy lze pomocí vývoje diferencí a koeficientů růstu provádět volbu vhodné trendové funkce. 4.3.2 Odhad trendu časové řady pomocí regresní analýzy Předpokládáme, že pro časovou řadu y1, ..., yn platí model yt = f(t) + εt, t = 1, ..., n, kde f(t) je trendová funkce, kterou považujeme za systematickou složku časové řady popisující hlavní tendenci dlouhodobého vývoje, a εt je náhodná složka časové řady zahrnující odchylky od dlouhodobého vývoje. Modelování časových řad vychází z jejich dekompozice na čtyři složky časového pohybu, a sice na složku trendovou Tt, sezónní St, cyklickou Ct a nepravidelnou εt, přičemž vlastní tvar rozkladu může být dvojího typu:

aditivní, v němž yt = Tt + St + Ct + εt = Yt + εt,

kde Yt je teoretická složka rovná souhrnu složek Tt + St + Ct,

multiplikativní, v němž yt = TtStCtεt.

V praxi je nejčastěji užíván aditivní typ. Je-li použit typ multiplikativní, pak je zpravidla aplikována logaritmické transformace, pomocí které je převeden na typ aditivní. Trendem rozumíme dlouhodobou tendenci ve vývoji hodnot analyzovaného ukazatele. Sezónní složka je pravidelně se opakující odchylka od trendové složky, která se objevuje s periodicitou kratší než jeden rok nebo rovnou právě jednomu roku. Cyklickou složkou rozumíme kolísání okolo trendu v důsledku dlouhodobého vývoje s délkou vlny větší než jeden rok. Někdy však nebývá tato složka považována za samostatnou součást časové řady, ale je zahrnována pod složku trendovou. Náhodná složka je ta část řady, která zbývá po eliminaci trendové, sezónní a cyklické složky. V práci je analyzována trendová složka, přičemž složka cyklická je považována za její součást. Důvodem je poměr délky cyklu ve vývoji demografických veličin ku zvolené délce časové řady, kdy analyzované časové řady obsahují pouze dva cykly. V takovém případě není možné cyklickou složku odfiltrovat tak, aby získané výsledky nebyly zavádějící. Sezónní složka v oblasti demografického vývoje není významná, a proto nebude brána v úvahu.

20

Metodický postup

Tradiční metodou popisu trendu časové řady je regresní analýza, jejímž cílem je objasnit vztah mezi závise proměnnou veličinou a časem t. Úkolem je najít takovou matematickou funkci, která prezentuje vyrovnané teoretické hodnoty sledované veličiny, a kolem níž jsou více či méně rozptýleny hodnoty empirické. Získáme tak souhrnnou informaci o charakteru hlavní tendence vývoje analyzovaného ukazatele v čase a navíc lze modelovat i další vývoj trendu v budoucnu. Trend časových řad je odhadnut na základě postupu regresní analýzy uvedeného v kapitole 4.1. Byly voleny jednoduché regresní modely, a to lineární a parabolický. Důvodem je zaměření pozornosti na klesající, resp. rostoucí trend vývoje. Teoretické úvahy vedou k názoru, že pro popis trendu vývoje demografických veličin by měl být vhodnější model parabolický, který v jistém momentu dosáhne svého extrému. V případě, že se jako vhodnější z pohledu vyšší hodnoty spolehlivosti R2 jeví polynomický klasický regresní model stupně třetího a vyššího, je vhodnější využít jiných metod popisu vývoje, např. adaptivní Box-Jenkinsovu metodu. Avšak za nástroj definování trendů vývoje v této práci byla zvolena klasická regresní analýza, proto je od aplikace jiných metod upuštěno. Regresní funkce mají tvar: yt = b0 + b1t, t = 1, ..., n pro lineární trend, 2 yt = b0 + b1t + b2t , t = 1, ..., n pro kvadratický trend. 4.3.3 Další metody využité při konstrukci a hodnocení regresního modelu M. S. E. (střední čtvercová chyba odhadu) Střední čtvercová chyba odhadu (M. S. E., Mean Squared Error) patří mezi interpolační kritéria pro volbu modelu trendu časové řady. Metoda je založena na porovnání součtu čtverců odchylek empirických a teoretických hodnot. Odráží tak míru přilnavosti modelu ke skutečnosti. Model je tím lepší, čím menší je součet čtverců. M. S. E. je nejpoužívanějším kritériem z charakteristik korelačního typu a vypočítáme ji pomocí vzorce b

c2

^y @ Σfffffff yfff tf tf f f f f f f f f f f f f f f f f RSS f f f f f f f f f f f f. MASAEA= = n n

Durbin-Watsonova d-statistika Při provádění korelace mezi časovými řadami je nutno identifikovat existenci autokorelace, tj. korelace uvnitř časové řady. Ta je příčinou zdánlivých korelací, kdy mezi dvěmi časovými řadami nalezneme vysokou korelaci, ačkoliv tyto dva jevy spolu logicky vůbec nemusí souviset. Metodou testování existence autokorelace je DurbinWatsonova d-statistika, která má tvar

21

Metodický postup

d=

T`

a2 f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f f, 2f

X et @ et @ 1 T

X et2 1

kde et jsou rezidua. Hodnota testové statistiky d nabývá při pozitivní autokorelaci 1. řádu nízkých hodnot, při negativní autokorelaci 1. řádu vysokých hodnot. Protože přesná výběrová rozdělení statistiky d závisí na konkrétních hodnotách matice plánu X v daném výběru, nelze je obecně odvodit pro všechny možné množiny pozorování. Pro určení existence autokorelace platí následující orientační kritérium: d ≈ 0 → pozitivní extrémní autokorelace, d ≈ 2 → žádná autokorelace, d ≈ 4 → negativní extrémní autokorelace. 4.3.4 Interpretace výsledků Výsledný odhad kvadratického modelu trendu časové řady spolu s hodnotami testových statistik můžeme zapsat ve tvaru ^y

i

=

b0 (SE(b0)) t-hodnota n M. S. E.

+ b1t (SE(b1)) t-hodnota F d

+ b2t2 (SE(b2)) t-hodnota R2adj

,

kde SE(b0), SE(b1) a SE(b2) je odhadnutá standardní chyba odhadnutého koeficientu, t je hodnota testové statistiky pro test významnosti koeficientu, F je hodnota F-testu, R2adj je hodnota korigovaného indexu determinace, M. S. E. je střední čtvercová chyba odhadu, d je hodnota Durbin-Watsonovy d-statistiky, n je počet hodnot. Trendová funkce je graficky vyjádřena přidáním spojnice trendu lineárního nebo kvadratického typu ke grafu dané časové řady.

22

Zdroje dat

5 VLASTNÍ PRÁCE 5.1 Zdroje dat V práci jsou použity údaje Českého statistického úřadu dostupné z internetových stránek www.czso.cz. Všechny údaje se týkají pouze České republiky, a to včetně hodnot získaných před rokem 1993, které byly Českým statistickým úřadem přepočteny. Použité hodnoty a časové řady uvádí tabulka 1 a 2. Konkrétní hodnoty potřebné pro tvorbu grafů, popis trendů vývoje a analýzu závislosti jsou uvedeny v příloze. Tabulka 1: Hodnoty použité pro analýzu časových řad. Časová řada Použité hodnoty Základní údaje o narozených a ukazatele Živě narození (v manželství, mimo manželství) porodnosti Střední stav obyvatelstva; Sňatky; Rozvody; Narození Přirozený pohyb obyvatelstva na území ČR (živě, mrtvě); Zemřelí; Přirozený přírůstek Rozvody podle příčin rozvratu manželství

Příčiny rozvratu manželství

Sňatky a bilance manželství

Počet zaniklých manželství (rozvodem, úmrtím ženy, úmrtím muže); Čistý přírůstek manželství

Obyvatelstvo podle pětiletých věkových skupin

Obě pohlaví

Sňatky podle věku svobodných ženichů

Průměrný věk

Sňatky podle věku svobodných nevěst

Průměrný věk

Základní výsledky projekce, střední varianta

Základní věkové skupiny (absolutně, podíl v celé populaci)

Tabulka 2: Hodnoty použité pro analýzu závislostí. Časový interval Časová řada (počet hodnot) Průměrná nominální a reálná mzda 1993 – 2005 (na fyzické osoby) (13) Peněžní vydání průměrné domácnosti 1989 – 2005 (17) a indexy spotřebitelských cen 1993 – 2005 Vývoj půjček domácností v ČR (13) Počet neumístěných uchazečů o zaměstnání 1989 – 2005 (16) a míra registrované nezaměstnanosti Složení domácností, hrubé peněžní příjmy 1989–2003 (17) a vydání

23

Použité hodnoty Meziroční indexy reálné mzdy Index spotřebitelských cen (1989 = 100) Stav k 31. 12. daného roku v mld. Kč celkem Míra registrované nezaměstnanosti v % Sociální příjmy (průměry na osobu a rok v Kč)

Zdroje dat

Pro analýzu dlouhodobého vývoje demografických ukazatelů byly použity časové řady třiceti absolutních hodnot. Použité hodnoty jsou sledovány v časovém intervalu 1976–2005 s periodicitou sledování 1 rok. Pro predikci budoucího vývoje byly použity údaje pro rok 2005–2050 (tj. 10 hodnot) a periodicita sledování 5 let. V analýze závislostí jsou použity jak absolutní hodnoty, tak indexy. Důvodem zařazení indexů je snaha zajistit co nejvyšší vypovídací schopnost modelu a současná nedostupnost potřebných ekonomických ukazatelů v absolutním vyjádření. Ukazatele byly použity v nejdelší možné časové řadě. Periodicita sledování u proměnných vstupujících do korelační a regresní analýzy je 1 rok.

24

Analýza vývoje porodnosti a souvisejících demografických ukazatelů

5.2 Analýza vývoje porodnosti a souvisejících demografických ukazatelů Analýza vybraných časových řad hodnot a ukazatelů slouží k přiblížení demografického vývoje v České republice a k určení jeho trendů. Časové období pro analýzu je zvoleno na základě dostupnosti potřebných údajů. K popisu vývoje demografických ukazatelů jsou použity minimální a maximální hodnoty časových řad a jejich dynamické charakteristiky. Pozornost je věnována také výrazným změnám ve vývoji. Typ trendové funkce pro jednotlivé časové řady je zvolen na základě porovnání indexu determinace u jednotlivých typů. Pro datovou analýzu byl využit software StatgraphicsPlus 5.1. 5.2.1 Porodnost Vyjdeme-li z demografické teorie uvedené v kapitole 3.2, pak základním dělením v rámci porodnosti je dělení na živě a mrtvě narozené, jejichž počty v letech 1976–2005 ukazuje graf 1.

200 000 150 000 100 000 50 000 0

19 7

6 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Počet narozených

Graf 1: Počet živě a mrtvě narozených v letech 1976–2005.

Rok živě narození

mrtvě narození

Počet živě narozených dětí dosáhl svého maxima 187 378 ve sledovaném období v roce 1976, tedy v době, kdy v České republice vrcholila vysoce propopulační státní politika. Potencionálním rodičům byly k dispozici levné novomanželské půjčky a mnoha lidem se zdarma poskytovalo nové bydlení. Vysoký počet narozených dětí bývá považován za výsledek této politiky a silné populační ročníky z druhé poloviny 70. let jsou proto podle jména tehdejšího prezidenta ČSSR nazývány „Husákovými dětmi“. Dalším faktorem bylo zakládání rodin jinou silnou populační vlnou, vzniklou na základě vysoké porodnosti po 2. světové válce a také menší možností seberealizace

25


v období komunistické diktatury. Koncem 70. let se možnosti státu masově podporovat populační politiku vyčerpaly. Docházely finanční prostředky potřebné na její další udržování. Podpora mladých rodin s dětmi byla proto zredukována a počet nově narozených dětí se vrátil na dlouhodobě rovnovážnou úroveň. Z rekordních téměř 200 000 novorozenců až na 150 000. S přibývajícími léty počet nově narozených dětí v ČR dále klesal a několik let po pádu komunistického režimu došlo k dalšímu radikálnímu snížení počtu novorozenců až na hodnotu 89 471 (1999). Od tohoto roku docházelo k mírnému nárůstu na 102 221 živě narozených v roce 2005. Průměrný úbytek ve sledovaném období činí 2937 a průměrný koeficient růstu 0,979. Počet živě narozených se meziročně snižoval o 2,1 % a za sledované období se snížil na 55 % stavu roku 1976. V průběhu roku 2006 se v ČR narodilo živě 105 800 dětí, což bylo nejvíce od roku 1995, kdy počet živě narozených poprvé klesl pod sto tisíc. Počet mrtvě narozených se od roku 1976 také stále snižoval z 1144 na 259 mrtvě narozených v roce 2000. Od tohoto roku došlo také k mírnému nárůstu. I zde docházelo ve sledovaném období k úbytku, a to v průměru o 30 mrtvě narozených. Průměrný koeficient růstu činil 0,953, docházelo tedy k průměrnému úbytku o 4,7 %. Celkově se počet mrtvě narozených snížil na 25 % hodnoty roku 1976. Za příčinu tohoto trendu je považována celkově rostoucí úroveň zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že podíl mrtvě narozených na celkovém počtu narozených dětí je velmi nízký a dále klesá (z 0,61 % v roce 1976 až na 0,28 % v roce 2005), budeme se v dalších úvahách zabývat pouze živě narozenými dětmi. Živě narození jsou dále děleni podle rodinného stavu matky v době porodu. Počty dětí narozených v manželství a mimo manželství znázorňuje graf 2. Graf 2: Počet živě narozených v manželství a mimo manželství v letech 1976–2005.

150000 100000 50000 0 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Počet živě narozených

200000

Rok

v manželství

mimo manželství

Polynomický (v manželství)

Polynomický (mimo manželství)

26


Počet dětí narozených v manželství má ve sledovaném období klesající tendenci, průměrný úbytek je 3764 a průměrný koeficient růstu 0,968. V průběhu období došlo k celkovému úbytku o 3,2 % a počet dětí narozených v manželství je v roce 2005 pouhých 39 % hodnoty roku 1976. Trend vývoje počtu dětí narozených v manželství můžeme vyjádřit zápisem: ^y

t

=

180838 (4462,21) 40,5265 n = 30

- 5907,65t (663,541) -8,90321 F = 296,28 M.S.E. = 52117333

+ 65,5898 t2 (20,7688) 3,15809 2 R adj = 0,9532 d = 0,341511

Z odhadnutého modelu plyne, že trend vývoje počtu dětí narozených v manželství v letech 1976–2005 je klesající parabolickým způsobem. Z grafu je patrné cyklické kolísání hodnot časové řady kolem spojnice trendu, které je způsobené natalitními vlnami vycházejícími z velikosti souboru žen v plodném věku. Tyto vlny se v každé další generaci reprodukují, ale v menší míře. Podle hodnot testových statistik můžeme model označit za statisticky významný. Pouze hodnota d-statistiky ukazuje na pozitivní autokorelaci, způsobenou neodfiltrováním cyklu. Pokud model použijeme pro odhad počtu dětí narozených v manželství v následujících třech letech, dostaneme hodnoty 60 733 (rok 2006), 58 957 (2007) a 57 313 (2008), což znamená pokračující klesající trend. Je ale pravděpodobné, že vývoj v těchto letech bude ovlivněn cyklickým kolísáním okolo trendu, a že počet narozených v manželství mírně poroste. Toto tvrzení dokazuje skutečná hodnota roku 2006, kdy se v manželství narodilo 70 569 (oproti 69 802 dětem v roce 2005). Počet dětí narozených mimo manželství má naopak rostoucí tendenci s průměrnou diferencí 828 a průměrným koeficientem růstu 1,048. Oproti výchozímu roku došlo v počtu dětí narozených mimo manželství k nárůstu na 385 %. Trend vývoje počtu dětí narozených v manželství můžeme vyjádřit zápisem: ^y

t

=

10040,3 (721,348) 13,9188 n = 30

- 497,839t (107,266)) -4,64115 F = 418,14 M.S.E. = 1361987

+ 38,3025 t2 (3,35743) 11,4083 2 R adj = 0,9664 d = 0,360758

Jako nejvhodnější se opět jeví kvadratický model. Trend počtu dětí narozených mimo manželství roste parabolickým způsobem. V grafu nejsou patrné významnější výkyvy, můžeme tedy říci, že cykly způsobené natalitními vlnami se projevují hlavně u porodnosti v manželství. Zvolený model můžeme na základě testových statistik označit za významný. Pouze hodnota d-statistiky opět značí existenci autokorelace, a to

27


ze stejných důvodů, jako v předcházejícím případě. Predikcí pro následující tři roky získáme hodnoty 31 416 (rok 2006), 33 331 (2007) a 35 323 (2008). Z důvodu absence výraznějšího cyklického kolísání u dané časové řady můžeme tento odhad považovat za reálný. Skutečně bylo v roce 2006 narozeno mimo manželství 35 231 dětí. Důvodem nesouladu mezi odhadnutou a skutečnou hodnotou je opět nárůst celkové porodnosti způsobený cyklem, jehož vliv je ale u časové řady narozených mimo manželství výrazně nižší než u řady předchozí. Výrazná změna nastala v poměru počtu dětí narozených v manželství a mimo manželství (graf 3). Graf 3: Procento dětí narozených v manželství a mimo manželství v roce 1976 a 2005. 1976

2005 mimo manželství 31,71%

mimo manželství 4%

v manželství 68,29%

v manželství 96%

v manželství

mimo manželství

v manželství

mimo manželství

Zatímco v roce 1976 se mimo manželství narodilo 4,49 % dětí, v roce 2005 jejich podíl vzrostl na necelých 32 % a dosáhl své maximální hodnoty 32 409. Minimální hodnoty 8352 dosáhl v roce 1977. V roce 2006 se mimo manželství narodilo 33,3 % dětí. Rození dětí mimo manželství je moderním trendem, který je patrnější u žen s nízkým dokončeným vzděláním. Ženy vysokoškolačky zatím sledují, i přes odklad do vyššího věku, tradiční uspořádání rodinného života, tj. sňatek a narození dětí do manželství. Vypočtenými ukazateli porodnosti jsou hrubá míra porodnosti a obecná míra plodnosti, jejichž vývoj znázorňuje graf 4 a 5.

28


20 18 16 14 12 10 8

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Hrubá míra porodnosti

Graf 4: Hrubá míra porodnosti v letech 1976–2005.

Rok Hrubá míra porodnosti

Polynomický (Hrubá míra porodnosti)

Časová řada hrubé míry porodnosti má, stejně jako u počtu narozených, klesající charakter s maximem v roce 1976 (hodnota 18,5 promile) a minimem v roce 1999 (hodnota 8,3 promile). Od roku 1999 docházelo k mírnému zvyšování hrubé míry porodnosti. Průměrná diference v období je -0,29, průměrný koeficient růstu 0,979. Oproti roku 1976 se hrubá míra porodnosti snížila na 54 %. Trendovou funkci vývoje hrubé míry porodnosti lze vyjádřit zápisem ^y

t

=

18,7224 (0,463753) 40,3714 n = 30

- 0,654t (0,06896) -9,48303 F = 185.69 M.S.E. = 0,562933

+ 0,0111 t2 (0,00216) 5,14299 2 R adj = 0,9272 d = 0,343205

Získaný trend je klesající parabolickým způsobem. Zahrnutí cyklické složky časové řady má za následek cyklické kolísání okolo tohoto trendu a existenci autokorelace. Model je statisticky významný. Při odhadu hrubé míry porodnosti pro následují tři roky byly získány hodnoty 9,1155 (rok 2006), 9,1608 (2007) a 9,2283 (2008). Za použití předběžného odhadu počtu obyvatel České republiky v roce 2006, který byl proveden Českým statistickým ústavem, získáme pro rok 2006 hodnotu hrubé míry porodnosti 10,2846 (oproti hodnotě 9,9873 roku 2005). Stejně jako u počtu dětí narozených v manželství, můžeme i v tomto případě přičítat rozdíl mezi odhadnutou a skutečnou hodnotou cyklickému kolísání hodnot okolo trendu. Pokud je toto kolísání bráno v úvahu, lze usuzovat, že hodnota hrubé míry porodnosti v následujících letech mírně poroste.

29


80 70 60 50 40 30

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Obecná míra plodnosti

Graf 5: Obecná míra plodnosti v letech 1976–2005.

Rok Polynomický (obecná míra plodnosti)

obecná míra plodnosti

Obecná míra plodnosti má podobný vývoj jako hrubá míra porodnosti. Maxima dosáhla její hodnota také v roce 1976 (hodnota 77,17 promile), minima v roce 1996 (hodnota 34,02 promile). K mírnému zvyšování obecné míry plodnosti dochází od roku 1997. Průměrná diference v období je -1,26, průměrný koeficient růstu 0,978. Oproti roku 1976 se obecná míra snížila na 53 %. Trendovou funkci vývoje obecné míry plodnosti lze vyjádřit zápisem ^y

t

=

80,4323 (1,77893) 45,2137 n = 30

+ 0,055297 t2 (0,0082798) 6,67856 R2adj = 0,9481 d = 0,371331

- 3,12614t (0,264532) -11,8176 F = 265,71 M.S.E. = 8,2833

Na základě modelu byl opět zjištěn trend klesající parabolickým způsobem. Cykly neodfiltrované z časové řady mají stejné důsledky jako v předchozím případě. Model lze označit za statisticky průkazný. S použitím navrženého modelu byly pro následující tři roky predikovány hodnoty 36,6624 (rok 2006), 37,0200 (2007) a 37,4881 (2008). Takový vývoj by znamenal překročení minima trendové funkce a následující změnu trendu z klesajícího na rostoucí. Lze očekávat, že skutečné hodnoty v daných letech budou vyšší než hodnoty predikované. Důvodem je opět cyklus, který by měl být v těchto letech ve své rostoucí fázi. Podíváme-li se na vývoj míry plodnosti podle věku žen (graf 6), zjistíme, že rostoucí obecná míra plodnosti po roce 1996 je způsobena nárůstem plodnosti žen ve věku 27 let a více. Předchozí snižování je naopak způsobeno zejména klesající plodností žen ve věku 15–26 let. V roce 2002 pak nastal zlom, od kterého je plodnost vyšší u žen

30


ve věku 27–35 let než u žen ve věku 15–26 let. Z tohoto vývoje jasně vyplývá trend odkládání mateřství do vyššího věku, který zřejmě způsobil prudký pokles plodnosti po roce 1991, ale také nárůst po roce 1996, kdy byla odložená mateřství realizována.

Rok 27 - 35

15 - 26

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 88

19 86

19 84

19 82

19 80

19 78

1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 19 76

Míra plodnosti

Graf 6: Míry plodnosti podle věku žen v letech 1976–2005.

36 - 49

Pro mezinárodní srovnání a posouzení početního stavu obyvatelstva je používána úhrnná plodnost, jejíž vývoj v ukazuje graf 7. Graf 7: Úhrnná plodnost v letech 1976–2005. 2,6 Úhrnná plodnost

2,4 2,2 2,0 1,8 1,6 1,4 1,2

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

1,0

Rok

Pod kritickou hodnotu 2,1, která zajišťuje přirozenou obnovu populace, se úhrnná plodnost v České republice dostala již v roce 1980 a klesala dále až na hodnotu 1,133 v roce 1999. V případě takového poklesu dochází ke generačně skokovému snižování

31


počtu ekonomicky aktivních jedinců. Výsledkem je téměř dvojnásobné ekonomické zatížení ekonomicky aktivního segmentu obyvatelstva v příští generaci. Od roku 2000 úhrnná plodnost roste, ale hodnota 1,282, na kterou se dostala v roce 2005, je stále kriticky nízká. Taková hodnota úhrnné plodnosti znamená pro populaci vymírání a má velký vliv na vývoj migrace. Vývoj porodnosti a plodnosti má z dlouhodobého hlediska cyklický charakter, proto by přesnější výsledky analýzy časových řad a odhady byly získány, pokud by byla podrobně analyzována i cyklická složka. Jak již bylo zmíněno v kapitole 4.3.2, cyklická složka v případě zvolených časových řad zahrnuje pouze dva cykly. Z toho důvodu by byla její případná analýza nepřesná a mohla by tak způsobit nežádoucí zkreslení trendové analýzy. 5.2.2 Věková struktura obyvatel V přirozeném pohybu obyvatel došlo v České republice ke zlomu v roce 1995, kdy byl poprvé převýšen počet narozených počtem zemřelých a došlo tedy k přirozenému úbytku (graf 8). Tento vývoj značně ovlivňuje věkovou strukturu obyvatel, která zpětně ovlivňuje vývoj porodnosti.

75 000 60 000 45 000 30 000 15 000 0 -15 000 -30 000 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Přirozený přírůstek

Graf 8: Přirozený přírůstek obyvatel v letech 1976–2005.

Rok

Věková struktura obyvatel se stále mění směrem ke stárnutí populace. Graf 9 znázorňuje srovnání věkové struktury obyvatel v roce 1950 a 2005. V roce 1950 byla dětská a postreprodukční složka téměř v rovnováze. Dětská tvořila 24 % a postreprodukční 25 % celkové populace České republiky a šlo tedy o stacionární typ věkové struktury. Během let však docházelo ke změnám ve věkové skladbě obyvatelstva a struktura se změnila na regresivní typ, kdy postreprodukční složka tvoří 36 % celkové populace ČR, zatímco dětská pouhých 15 %. Dochází tedy k demografickému stárnutí.

32


Graf 9: Struktura obyvatel v roce 1950 a 2005. 60+ 13% 55-59 5%

2005

1950 60+ 20%

0-14 24%

0-14 15%

55-59 8%

50-54 7%

50-54 8% 15-49 51%

15-49 49%

Změnu věkové struktury obyvatel můžeme vyjádřit také pomocí věkových pyramid (obrázek 1). Normální stav, kdy je věková pyramida nejširší u základny, ukazuje například rok 1946. Zářezy jsou zapříčiněny extrémním snížením úhrnné plodnosti v době První světové války a redukcí počtu obyvatelstva v období hospodářské krize a navazující Druhé světové války. Současnou situaci vyjadřuje věková pyramida z roku 2003, která je při základně nepřirozeně zúžená. Obrázek 1: Věková pyramida v roce 1946 a 2003.

33


5.2.3 Sňatečnost a rozvodovost Sňatečnost a rozvodovost s porodností souvisí velmi úzce, proto se budeme zabývat také vývojem těchto veličin. Rozdíl mezi počtem vzniklých a zaniklých manželství přepočtený na tisíc obyvatel udávající čistý přírůstek manželství je znázorněn v následujícím grafu. Graf 10: Čistý přírůstek manželství na 1000 obyvatel v letech 1976–2005.

Přírůstek manželství

3 2 1 0 -1 -2

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

-3

Rok

Již od roku 1980 dochází k úbytku manželství. Výjimkou jsou pouze roky 1990 a 1995, kdy byla hodnota čistého přírůstku manželství ve srovnání s hodnotami sledovaného období velmi vysoká. Úbytek manželství je zapříčiněn vývojem sňatečnosti i rozvodovosti (graf 11).

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

Míra sňatečnosti / rozvodovosti

Graf 11: Hrubá míra sňatečnosti a rozvodovosti v letech 1976–2005.

Rok hrubá míra sňatečnosti

34

hrubá míra rozvodovosti


Hrubá míra sňatečnosti má klesající trend s výkyvem v roce 1990, kdy hodnota výrazně vzrostla a v následujícím roce se dostala na ještě nižší hodnotu než v roce předchozím. Hrubá míra rozvodovosti má trend rostoucí s výkyvem v roce 1999, kdy hodnota výrazně klesla. Příčinou byla novela zákona o rodině z roku 1998, která upravila podmínky, za kterých může být rozvod uskutečněn. V praxi výši rozvodovosti nejvíce ovlivnilo ustanovení, podle kterého manželství nelze rozvést, pokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Novela zavedla také tzv. nesporný rozvod se zjednodušeným projednáváním (soud v tomto případě nezjišťuje příčiny rozvratu a rozvede manželství, pokud jsou splněny určité podmínky: manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu minimálně šest měsíců nežijí, k návrhu se druhý manžel připojí a manželé mají vyřešeny vzájemné majetkoprávní vztahy a poměr k nezletilým dětem). Jednalo se ale spíše o pozdržení rozvodů z důvodu nových právních postupů než o projev zpřísnění podmínek pro rozvod. Během následujících tří let se hodnota rozvodovosti vrátila přibližně na hodnotu roku předchozího a rostoucí trend pokračoval. Pokud se blíže podíváme na problém klesající sňatečnosti, můžeme určit, která skupina podle rodinného stavu nevěst se na jejím vývoji nejvýznamněji podílí (graf 12).

4

2

20 0

0

20 0

8

20 0

6

19 9

4

19 9

19 9

2

0

19 9

8

19 9

6

19 8

4

19 8

2

19 8

0

19 8

19 8

19 7

19 7

8

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

6

Hrubá míra sňatečnosti

Graf 12: Hrubá míra sňatečnosti podle rodinného stavu nevěst v letech 1976–2005.

Rok hrubá míra sňatečnosti celkem

svobodné nevěsty

ovdovělé

rozvedené

Hodnoty sňatečnosti ovdovělých a rozvedených nevěst mají mírně klesající trend bez významnějších výkyvů, zatímco křivka zobrazující vývoj sňatečnosti svobodných nevěst téměř dokonale kopíruje křivku celkové míry sňatečnosti včetně výrazného nárůstu v roce 1990. Můžeme tedy říci, že vývoj hrubé míry sňatečnosti je determinován hlavně vývojem sňatečnosti svobodných nevěst. Další měnící se hodnotou odrážející trend moderní doby je rostoucí věk při prvním sňatku. Z následujícího grafu je patrná jeho stále rostoucí tendence, kdy se

35


průměrný věk při prvním sňatku zvýšil v námi sledovaném období z hodnoty 23,8 u mužů a 21,6 u žen na hodnotu 29,3 u mužů a 26,7 u žen. Graf 13: Průměrný věk při prvním sňatku v letech 1976–2005.

35

Věk

30 25 20

19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04

15 Rok muži

ženy

V oblasti zániku manželství je rozvod stále častějším důvodem. V 60. letech bylo hlavní příčinou zániku manželství úmrtí muže (53,6 %). Úmrtím ženy zaniklo 26 % manželství a rozvodem 20,4 % manželství. Již v roce 1968 se stal rozvod častější příčinou ukončení manželství než úmrtí ženy (v roce 2001 než úmrtí muže). V roce 2005 zaniká 43,1 % manželství rozvodem, 41,7 % úmrtím muže a 15,2 % úmrtím ženy. Vývoj důvodů zániku manželství zobrazuje graf 14.

60 50 40 30 20 10 0 19 50 19 53 19 56 19 59 19 62 19 65 19 68 19 71 19 74 19 77 19 80 19 83 19 86 19 89 19 92 19 95 19 98 20 01 20 04

% zaniklých manželství

Graf 14: Počet zaniklých manželství podle důvodu zániku v letech 1950–2005.

Rok rozvodem a prohlášením za neplatná

úmrtím muže

úmrtím ženy

U rozvodů jako hlavních příčin zániku manželství je zajímavý vývoj základních příčin rozvodů znázorněný grafy 15 a 16.

36


Graf 15: Rozvody podle příčin v roce 1960. Zlé nakládání, trestný čin 7%

Nezájem o rodinu, opuštění soužití 6%

Rozdíl povah, názorů a zájmů 11%

Nevěra 29%

Zdravotní důvody 2% Sexuální neshody 3%

Alkoholismus 6%

Ostatní příčiny 15%

Neuvážený sňatek 1%

Soud nezjistil zavinění 20%

Graf 16: Rozvody podle příčin v roce 2005. Nezájem o rodinu, opuštění soužití 2%

Zlé nakládání, trestný čin 1%

Nevěra 5%

Rozdíl povah, názorů a zájmů 52%

Alkoholismus 2% Neuvážený sňatek 1% Soud nezjistil zavinění 10%

Ostatní příčiny 27%

V roce 1960, od kterého jsou příčiny rozvodů sledovány, byla hlavní příčinou nevěra. Dalšími důležitými důvody byl rozdíl povah a názorů, zlé nakládání nebo trestný čin, nezájem o rodinu a alkoholismus. Postupem času se poměr jednotlivých příčin měnil až ke stavu v roce 2005, kdy 52 % rozvodů je zapříčiněno rozdílem povah a názorů a podíl všech ostatních zjištěných příčin se stává zanedbatelným. Tento vývoj lze vysvětlit změnami v postojích společnosti k rozvodům. Dříve byl rozvod relativně přijatelný pouze z opravdu závažných důvodů, naproti tomu v současné době má člověk možnost nechat se rozvést bez toho, aniž by byl společností zavrhován nebo diskriminován.

37

Problém demografického stárnutí obyvatelstva

5.3 Problém demografického stárnutí obyvatelstva Demografické stárnutí populace je v současné době nejzávažnějším problémem vyplývajícím z nízké porodnosti. Vývoj podílu základních věkových skupin podle demografické prognózy je znázorněn v následujícím grafu. Graf 17: Prognóza vývoje věkové struktury obyvatelstva v letech 2002–2050.

Počet obyvatel v mil.

12 10 8 65+

6

15-64 0-14

4 2

20 50

20 45

20 40

30 35

20 30

20 25

20 20

20 15

20 10

20 05

20 02

0

Rok

Změny ve struktuře jsou výsledkem snižující se porodnosti a zvyšujícího se průměrného věku a naděje na dožití. Vlivem těchto změn vzroste do roku 2050 podíl osob ve věkové skupině nad 65 let na 31 % oproti současným 14 %, zatímco podíl dětské i produktivní složky populace se sníží (graf 18). Graf 18: Prognóza poměru jednotlivých věkových skupin v populaci v roce 2005 a 2050. 2005 65+ 14,12%

2050 0-14 12%

0-14 14,79%

65+ 31%

15-64 71,08%

15-64 57%

38


Pokud zůstane i nadále úhrnná plodnost na kriticky nízké úrovni, základna věkové pyramidy se bude dále zužovat (obrázek 2) a v roce 2040 bude teoreticky člověk v aktivním věku zajišťovat finanční potřeby dvou důchodců. Obrázek 2: Prognóza věkové pyramidy v roce 2020 a 2040.

Problém demografického stárnutí souvisí s následujícími předpověďmi: → Výrazně klesne počet mladých lidí ve věku přípravy na povolání. To bude mít za následek snížení tlaku na kapacitu středních škol a učilišť a vyvstane potřeba jejich redukce. Razantní úbytek by se mohl projevit také na trhu pracovních sil. → Výrazně se zmenší skupina osob ve věku obvyklého zahájení ekonomické aktivity a biologické reprodukce (20–24 let). Protože jde o věkovou skupinu nejvíce vystavenou riziku nezaměstnanosti, může být z ryze utilitárního hlediska její zmenšení interpretováno i jako pozitivní jev. S úbytkem absolutního počtu bude však spjata i menší možnost výběru jedinců schopných absolvovat vysokoškolské studium a vykonávat náročná povolání. Úbytek mladých lidí se zákonitě projeví i ve změně společenského životního stylu. Nejvážnějším důsledkem bude ovšem zeslábnutí reprodukčního potenciálu obyvatelstva. → Vývoj počtu osob ve věku mezi 25–39 lety, tj. mladší části ekonomicky aktivní kategorie obyvatelstva, bude nepravidelný. Do konce první dekády 21. století bude tato věková skupina velmi početná vzhledem k vysokému počtu třicátníků narozených za vysoké porodnosti v polovině sedmdesátých let. Pak však bude následovat výrazný úbytek, který se ještě urychlí ve třetí dekádě 21. století. → Četnost věkové skupiny vrcholící ekonomické aktivity (40–64 let) se bude měnit nejméně. Poněkud vzroste ve druhé a třetí dekádě 21. století, kdy budou čtyřicítku věku překračovat příslušníci početných ročníků sedmdesátých let. Růst v tomto období bude

39


tlumen postupným přechodem početných ročníků narozených v období 1945–1955 do věkové skupiny 65 let a starší. Po roce 2025, kdy se budou čtyřicítky dožívat příslušníci stále slabších ročníků, nastane dlouhodobý pokles, který se plně projeví až po roce 2030. → Osob ve věku 60 a 65 let bude rychle přibývat. Slabé ročníky dožívající se šedesátky ve druhé polovině devadesátých let budou po roce 2000 vystřídány početnějšími a po roce 2005 velice početnými populačními ročníky. Až po roce 2025, kdy se šedesáti let dožijí osoby narozené za nízké porodnosti šedesátých let, se přírůstek zpomalí a přejde v dočasný úbytek. Ve třicátých a čtyřicátých letech 21. století však šedesátku a pětašedesátku překročí silné ročníky narozených v sedmdesátých letech a věková skupina šedesátníků prudce vzroste. Jejich přibývání bude zřejmě nejvýznamnější změnou věkové struktury obyvatelstva v první třetině 21. století. Vytvoří se tím nové populační i sociální prostředí, v němž věk 60, ale ani 65 let nebude již možno považovat za hranici veřejné aktivity a v němž šedesátníci vzhledem ke svému počtu budou ekonomicky a politicky silnou skupinou. → Četnost nejstarší věkové skupiny obyvatelstva, ve věku 80 let a více, bude nejvíce ovlivněna očekávaným prodlužováním naděje dožití. Toto očekávané prodloužení je natolik samozřejmým cílem zdravotní a sociální péče i koncepce životní úrovně, že je možno je považovat za nutný, přirozený proces. Proto i přibývání počtu osmdesátiletých, devadesátiletých i starších osob bude přirozené. Podle optimistického předpokladu, vyjádřeného vysokou variantou projekce, by naděje dožití v České republice do roku 2030 vzrůstala úměrně k dosavadnímu růstu v západoevropských zemích a mezi roky 2000 a 2020 by přibylo půl milionu starých osob, čímž by se jejich počet více než ztrojnásobil. Reálná situace tak rychlé zvyšování naděje dožití vysokého věku pravděpodobně nedovolí, ale i v případě vyjádřeném střední a nízkou variantou bude přírůstek obyvatel ve věku 80 let a starších výrazný. → S růstem počtu starých lidí budou výrazně vzrůstat nároky na sociální a zdravotní opatření. Zákonitá nadúmrtnost mužů se projeví ve vysoké početní převaze žen v nejstarších věkových skupinách, tedy i akceleraci již dnes vysokého počtu starých ovdovělých žen. Domácnosti jednotlivců – žen ve vysokém věku – budou nejvíce rostoucím typem domácnosti v České republice. → Se stárnutím obyvatelstva se zákonitě změní i životní styl společnosti, počínaje změněnou strukturou trhu průmyslového zboží a konče odlišnou strukturou životních hodnot, jež se může projevit i přesuny v politické orientaci. Fenomén stárnutí působí do všech oblastí závislých na demografické struktuře obyvatel, mezi které v první řadě patří důchodový systém. Ten v současné době funguje na principu průběžného financování, kdy zaměstnané osoby odvádí ze svých příjmů pojistné, které slouží k financování důchodů existujících důchodců. Ten je ale nyní ohrožen ze dvou stran. Prodlužující se střední délka života, která bude způsobena především poklesem úmrtnosti ve vyšších věkových skupinách, povede (za jinak nezměněných podmínek) k růstu průměrné doby pobírání důchodu a tím i k růstu

40


nákladů na jednoho důchodce a celkových nákladů na důchody. Nízká porodnost naproti tomu povede k poklesu počtu ekonomicky aktivních osob a tím ke zmenšení sumy peněžních prostředků plynoucích do státní pokladny. Působení obou těchto faktorů způsobí rostoucí nerovnováhu v systému veřejných financí a tím jeho dlouhodobou finanční neudržitelnost vyžadující provedení reformních kroků. Důležitým ukazatelem v této oblasti je index závislosti a index ekonomického zatížení (graf 19) vypočítán z údajů o věkovém rozdělení obyvatelstva na základě teorie uvedené v kapitole 3.5. Graf 19: Vývoj indexů závislosti a indexu ekonomického zatížení v letech vývoje do roku 2050.

1976–2005 a prognóza

60

Index

50 40 30 20

0

5

20 5

0

20 4

5

20 4

0

30 3

5

20 3

0

20 2

5

20 2

0

20 1

5

20 1

0

20 0

5

20 0

0

19 9

5

19 9

0

19 8

19 8

19 7

6

10

Rok IZ1

IZ2

IEZ

Index IZ1 představuje závislost dětské složky populace. Od roku 1980 stále klesal z hodnoty 37 až na 21 osob ve věku 0–14 let na 100 ekonomicky aktivních obyvatel. Podle prognózy bude hodnota tohoto indexu stagnovat. Index IZ2 udává poměr mezi postreprodukční a ekonomicky aktivní složkou. Jeho hodnota se v letech 1976 pohybovala mezi hodnotou 18 až 21 osob starších 65-ti let na 100 ekonomicky aktivních obyvatel. Podle prognózy ale v následujících letech prudce vzroste až na hodnotu 56 v roce 2050. Index ekonomického zatížení (IEZ) je ovlivněn oběma indexy IZ1 a IZ2. V předchozích letech byl jeho vývoj ovlivněn klesajícím indexem IZ1. V následujících letech bude mít podle prognózy stejný trend vývoje jako index IZ2 a bude tedy rostoucí. Mění se také poměr podílu indexů závislosti na indexu ekonomického zatížení. Zatímco v roce 2005 měly obě složky přibližně padesátiprocentní podíl, do roku 2050 se podíl IZ2 zvýší až na 72 %.

41

Příčiny klesajícího trendu vývoje porodnosti

5.4 Příčiny klesajícího trendu vývoje porodnosti Klesající porodnost můžeme přikládat dvěma základním příčinám [11]. První, přímá příčina, tkví v oblasti daňové, kdy stát pohlíží na výchovu dětí jako na soukromou věc, nikoliv jako na investici do budoucnosti, a odčerpává pracujícím rodičům na daních stejné částky jako bezdětným. Tím stát zbavuje rodiče finančních prostředků, které nutně potřebují na výchovu dětí. Výsledkem této daňové politiky je finanční propad rodin. Již při dvou dětech se rodina dostává na polovinu částky, kterou mají na jednoho člena k dispozici bezdětní. Pokud je v rodině více dětí, rodina se zcela bez viny rodičů dále propadá do enormního finančního deficitu ve srovnání s bezdětnými, a to s každým dalším dítětem hlouběji. To znamená, že bezdětní, kteří neinvestují do budoucnosti prostřednictvím výchovy dětí a mohou tak veškeré příjmy využít jen pro svoji osobní spotřebu, mají velké finanční přebytky, zatímco v rodinách s dětmi je peněz chronický nedostatek. Pokud si vezmeme případ pracujících rodičů s nejčastěji vyplácenou hrubou mzdou 15 500 Kč měsíčně, získáme následující relativní příjmy na člena domácnosti [12]. Tabulka 3: Výpočet relativního příjmu na člena domácnosti podle počtu dětí v rodině. Počet dětí v rodině Mzdové náklady celkem

1

2

3

4

0

41 850 Kč

41 850 Kč

41 850 Kč

41 850 Kč

41 850 Kč

SP, ZP zaměstnavatel

-10 850 Kč -10 850 Kč -10 850 Kč -10 850 Kč -10 850 Kč

Hrubý příjem

31 000 Kč

31 000 Kč

31 000 Kč

31 000 Kč

31 000 Kč

SP, ZP zaměstnanec

-3 875 Kč

-3 875 Kč

-3 875 Kč

-3 875 Kč

-3 875 Kč

Daň

-3 716 Kč

-3 716 Kč

-3 716 Kč

-3 716 Kč

-3 716 Kč

Čistá mzda

24 609 Kč

24 609 Kč

24 609 Kč

24 609 Kč

24 609 Kč

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě

500 Kč

1 000 Kč

1 500 Kč

2 000 Kč

0 Kč

Státní sociální podpora

294 Kč

588 Kč

882 Kč

2 352 Kč

0 Kč

0 Kč

0 Kč

0 Kč

0 Kč

0 Kč

8 468 Kč

6 549 Kč

5 398 Kč

4 827 Kč

12 305 Kč

68,80%

53,20%

43,90%

39,20%

100%

16 447 Kč

15 653 Kč

14 859 Kč

12 889 Kč

17 241 Kč

Sociální příplatky Čistý příjem na člena domácnosti Relativní příjem na člena domácnosti Odvody daní celkem - sleva přídavky

Z tabulky je patrné znevýhodnění rodin s dětmi oproti bezdětným rodinám, kdy se relativní příjem na člena domácnosti s každým dalším narozeným dítětem snižuje.

42


Druhá, závažnější, i když nepřímá příčina úbytku nově narozených dětí je v oblasti starobních důchodů. Je způsobena tím, že rodiče prostřednictvím výchovy svých dětí investují nejen na svůj důchod, ale také na důchod bezdětných vrstevníků. Bezdětní jsou tak zcela zbaveni odpovědnosti za své důchodové zajištění. Neinvestují v ekonomicky aktivní části života žádné prostředky do výchovy dětí, ani neukládají peníze, ze kterých by mohli oprávněně čerpat svůj důchod. Současné náklady vydané na jedno dítě za jeden měsíc v ekonomicky průměrné rodině s jedním až třemi dětmi reprezentují 6 352 Kč [13]. Pokud bereme v úvahu rodinu se dvěmi dětmi, dostaneme náklady na jejich výchovu do věku osmnácti let 2 744 064 Kč (výpočet: 6 352 Kč x 12 měsíců x 18 let x 2 děti). Právě tato částka je vkladem pracujících rodičů dvou dětí na důchod a to právě proto, že jediným vkladem, kterým skutečně financujeme v průběžném důchodovém systému svůj vlastní důchod, jsou dobře vychované děti (ať již vlastní nebo osvojené), jako budoucí plátci do daňového a tedy i důchodového systému. Ekvivalentní částka při třech vychovaných dětech činí 4 116 000 Kč a při čtyřech dětech 5 488 000 Kč. V úvahu bereme středně příjmové rodiny, které jsou základem financování daní a tedy i důchodového pojištění. Občané, kteří si děti nepořídí a nevychovají ani minimální počet dvou dětí v rodině, ušetří podle současných relací během 18-ti let, tj. do plnoletosti dětí, 2 a tři čtvrtě milionu korun a na svůj vlastní důchod nevloží do průběžného důchodového systému ani korunu. Přesto jsou na tom jako důchodci ještě lépe než rodiče dětí, zejména matky. Ty musely přerušovat kvůli dětem svoji pracovní kariéru a v průměru mají právě z tohoto důvodu nižší započitatelný příjem, ze kterého se počítá výše důchodu. Pokud v průběžném důchodovém systému je minimální nebo žádné zohlednění počtu vychovaných dětí, tj. budoucích plátců, je masivně negativně korelován s porodností. Kdybychom firmám nastolili stejné podmínky jako rodičům, to znamená, že by firmy financovaly vše ze zdaněných peněz podrobených všem odvodům (ZP, SP), dále by nemohly uplatnit odpočty DPH a následně by se jim všechny výnosy znárodnily a přerozdělily ve prospěch těch firem, které žádné náklady nefinancovaly, tak se velmi rychle nevyrábí, neposkytují se služby, ani se nestaví. Rodina je úplně stejná ekonomická jednotka a jen díky pracujícím rodičům, ochotným obětovat se ve prospěch svých dětí, zde není kolaps tak rychlý. Za stávajících podmínek je odkládání mateřství a snižování počtu plánovaných dětí cestou k vyšší životní úrovni, nebo přinejmenším k dobrému ekonomickému zajištění dětí. Pokud chtějí mladí lidé přistupovat k zakládání rodiny zodpovědně, dostávají se do nelehké situace. Pokud si vezmeme příklad mladého páru, který chce pro své děti ekonomické zajištění, dá vždy přednost tomu si něco naspořit a sehnat dobře placené zaměstnání, aby měl v budoucnu z čeho čerpat. Mnoho lidí také nemůže sehnat bydlení, a pokud se jim to podaří, je po nich požadována velmi vysoká částka, kterou nejsou schopni uhradit. Musí si tedy půjčit a vzniká velmi vysoká zadluženost mladých lidí. Tuto částku (a k ní připočtené další položky za vybavení domácnosti a jiné výlohy) pak splácejí mnoho let. Pokud bychom vzali jako partnerský pár studenty, kteří se chtějí

43


vzít a založit rodinu, narazí tu na nepřekonatelnou překážku. Protože nejsou výdělečně činí, nemají z čeho splácet a zřejmě jim nikdo nic nepůjčí. Sňatek a mateřství musí být odloženo. Partneři tedy dostudují a najdou si zaměstnání. Nástupní plat není příliš velký, proto usilovně pracují, aby získali lepší pracovní postavení, vyšší plat, a mohli si pořídit byt (vezmeme-li vysokoškolské studenty, je jim v tuto chvíli v průměru okolo 25-ti let). Teď partneři konečně uzavírají sňatek, pořizují si byt a chtějí mít dítě. Pokud ale partnerka zrovna získala dobrou práci, kde je spokojená a dobře si vydělává, má obavy jít na mateřskou dovolenou. Ze zákona má sice zaměstnavatel uloženo, že jí nesmí po dobu mateřské dovolené dát výpověď, ale co se stane po jejím návratu do práce? Ženy s malými dětmi nejsou v zaměstnání moc vítané. Zaměstnavatel to nikdy neřekne přímo, protože by šlo o diskriminaci, což je trestné, ale když bude chtít, vždy si nějaký důvod najde. Žena s malými dětmi je pro zaměstnavatele méně výkonný zaměstnanec než ostatní – děti bývají často nemocné, žena s nimi zůstává doma, nechce pracovat přesčas, aby se mohla věnovat dětem atd. Pokud se tedy žena rozhodne mít dítě, po dobu její mateřské dovolené bude rodinu zaopatřovat manžel a po svém návratu do práce se bude muset snažit víc než dřív. Pokud mají mladí manželé v plánu dvě děti, po prvním porodu se musí rozhodnout, jestli mít druhé dítě hned (rodiče často uvádějí jako důvod blízkého věku dětí, že budou mít blízkého vrstevníka), nebo nastoupit do práce a počkat, až bude vhodná situace pro druhé dítě. Takto se také může stát, že rodina zůstane pouze s jedním dítětem. Teď už záleží jen na vůli rodičů, co jsou ochotni obětovat. Model dvoudětné rodiny sice zatím přetrvává, ale je možné, že vlivem nových hodnot se začnou mladí lidé přiklánět k modelu rodiny jednodětné. Vliv na trend snižování porodnosti má také rozmach emancipace žen, kdy ženy chtějí být ekonomicky nezávislé a pro stále více z nich se stává kariéra velmi důležitou. Pro ženy je zaměstnání a s ním spojená ekonomická nezávislost výrazně nejistější ve srovnání s muži. Příčinou jsou přetrvávající více či méně skryté formy diskriminace žen v práci a nerovností v rodině, kde ženy vykonávají větší objem práce než jejich partneři. Snaha sladit profesní nároky s rodinou a dětmi naráží na institucionální i společenské bariéry, proto dochází k odkladům založení rodiny nebo k redukci počtu dětí. Trendem vyplývajícím ze zmíněných problémů je rostoucí věk při prvním porodu. Ten je podpořen také stále se zvyšujícím vzděláním, což znamená vyšší věk při jeho dokončení, nástupu do zaměstnání a opět odklad rodičovství. Dalším trendem moderní doby je nárůst nemanželské plodnosti, který přímo souvisí se snižující se mírou sňatečnosti. Uzavření manželství je odkládáno do doby, kdy se pár rozhodne založit rodinu, a někdy je uzavřeno až po narození dítěte, čímž se zvyšuje průměrný věk při prvním sňatku. Za příčinu snižující se sňatečnosti a rostoucí mimomanželské plodnosti je často považován zvyšující se počet nesezdaných soužití, které představují alternativní formu partnerského soužití vůči manželství. Demografické statistiky však neumožňují tato tvrzení potvrdit, protože nesledují to, zda neprovdané matky žily v době porodu s otcem dítěte nebo zda se jedná o „svobodné matky“ v tradičním smyslu (tj. ženy, které nežijí s otcem svého dítěte). Informace o rodinné

44


situaci neprovdané ženy v době porodu dítěte můžeme ale získat díky výzkumnému šetření „Sociální a ekonomické podmínky mateřství“, které realizoval Sociologický ústav AV ČR v roce 2006. V rámci tohoto výzkumu bylo dotazováno 1189 žen, které mají dítě ve věku do desíti let, vybraných na základě kvótního výběru. Data z tohoto výzkumu dokládají, že současný nárůst mimomanželské plodnosti lze vysvětlit rostoucí oblibou nesezdaných soužití jen částečně. Ukazují, že v druhé polovině 90. let téměř každá druhá neprovdaná žena nežila v době narození svého prvního dítěte ve společné domácnosti s jeho otcem. S otcem dítětem v době porodu žilo jen 51 % neprovdaných žen. Nesezdaná soužití navíc poměrně často představují spíše „manželství na zkoušku“ než úplnou alternativu vůči manželství, přičemž uzavření sňatku se posunuje až na dobu poté, co se páru narodí dítě. Podle dat z našeho výzkumu přibližně třetina dotázaných matek, které byly při porodu prvního dítěte svobodné, uzavřela manželství později. V době sběru dat tohoto výzkumného šetření bylo stále svobodných 69 % žen, které porodily první dítě jako svobodné, 27 % z nich bylo vdaných a 4 % rozvedených nebo ovdovělých. Toto rozložení zachycuje všechny ženy bez ohledu na dobu, která uplynula od narození dítěte do okamžiku, kdy byl prováděn výzkum. Je proto možné, že některé z dotázaných žen manželství ještě v budoucnu uzavřou. Pokud se svobodné matky později provdaly, učinily tak zpravidla do několika let po narození prvního dítěte. Skutečnost, že poměrně velká část neprovdaných matek nežila v době porodu s otcem dítěte, a že poměrně velký podíl nesezdaných párů s dítětem uzavírá manželství později, ukazuje, že není možné současný nárůst mimomanželské plodnosti jednoduše připisovat rozšiřování nesezdaných soužití jakožto dlouhodobé formy partnerského soužití alternativní k manželství. Manželé se nejčastěji rozhodli pro sňatek v souvislosti s uspokojivou finanční situací či přáním mít děti v manželství. Nesezdaní partneři dali zatím přednost společnému životu bez sňatku zejména z důvodu zkoušky společného bydlení, prozatímní nepřítomnosti dítěte, či chuti užívat si života bez závazků. Naproti snižující se úrovni sňatečnosti, rozvodovost stále roste. Za faktory jsou považovány od 60. let až do začátku 90. let především nízký sňatkový věk a vysoká intenzita sňatečnosti, kdy se sňatky často uzavíraly z důvodu těhotenství partnerky. Svou roli sehrával také nedostatek bytů pro mladá manželství, který měl často za následek nevyhovující nechtěné soužití s rodiči jednoho z manželů. Výchova dětí byla díky časné plodnosti naplňována v relativně nízkém věku a manželé mohli případnou následnou manželskou krizi snadněji řešit rozvodem. Významnou roli v růstu úrovně rozvodovosti sehrála také vysoká úroveň zaměstnanosti žen a s ní spojená jejich ekonomická nezávislost. Důležitá je také změna v postoji společnosti vůči rozvedeným, kdy je na rozvod, narozdíl od minulých let, nahlíženo jako na běžnou záležitost. Jakým způsobem ovlivňuje vývoj rozvodovosti míru porodnosti nemůžeme jednoznačně určit. Může působit negativně, vezmeme-li situaci z pohledu, kdy se pár rozvede a nemá tedy další děti. Ale skutečností je, že pokud si rozvedený člověk najde nového partnera, chce s ním mít dítě, i když už má například dvě děti s minulým partnerem. Tento jev by potom mohl úroveň porodnosti ovlivňovat pozitivně. Co je ale ovlivněno jednoznačně

45


negativně, je vliv na rodinu a děti z rozvrácených rodin, které nevidí klasický model fungující rodiny a bude pro ně v dospělosti obtížnější jej aplikovat ve svém životě. Ke změnám dochází také v mezigeneračních vztazích. Výzkumy potvrzují jejich blízkost a vysokou úroveň tzv. funkcionální solidarity, tj. ochoty vzájemně si pomáhat v rámci širší rodiny. Současně se ale potvrzuje tendence k nezávislosti jednotlivých generací počínaje samostatným bydlením nukleárních rodin a dospělých jedinců až po malou míru vyžadování pomoci od potomků či rodičů, pokud to situace nutně nevyžaduje. Soužití starých rodičů s rodinami jejich dětí v jedné domácnosti je celkově málo frekventované. Častější je tato forma v případě osamělé (rozvedené, ovdovělé) matky. Mezigenerační podpora v rodině je reciproční, ale diferencovaná. Zatímco finanční pomoc častěji směřuje od starší generace ke střední (od prarodičů k rodičům a vnoučatům), praktická pomoc bývá dle potřeby poskytována spíše opačným směrem.

46

Analýza závislosti porodnosti na vybraných ukazatelích

5.5 Analýza závislosti porodnosti na vybraných ukazatelích Na základě úvah z předešlé kapitoly je možné předpokládat závislost porodnosti na vybraných demografických a ekonomických ukazatelích. Z důvodu zaměření se na problém klesající porodnosti nebude analyzována porodnost celková, ale pouze její klesající složka, kterou je porodnost v manželství. Mimomanželská porodnost, která má rostoucí trend, tedy nebude v následujících analýzách brána v úvahu. Z demografických ukazatelů je vybrán jako určovatel úrovně porodnosti vývoj sňatečnosti a rozvodovosti. V úvahu budou brány hodnoty od roku 1991, kdy se změny politického, ekonomického a sociálního systému po roce 1989 začaly významným způsobem promítat také do obousměrné vazby práce a rodiny. Došlo ke změně podmínek, příležitostí, hodnotové orientace ve společnosti a rozhodování o důležitých životních událostech, jako je ukončení studia, nástup do zaměstnání nebo založení rodiny. Jako další možný určovatel byla vybrána registrovaná míra nezaměstnanosti, index spotřebitelských cen, vývoj půjček domácností, meziroční index reálné mzdy a sociální příjmy domácností. Tyto veličiny ovlivňují finanční situaci a životní úroveň rodin, proto lze předpokládat, že budou mít na porodnost v manželství určitý vliv. Použité časové řady obsahují pouze patnáct hodnot (dvanáct u časové řady vývoje půjček, meziročního indexu reálné mzdy a sociálních příjmů), čímž může být ovlivněna vypovídací schopnost prováděných analýz. Pokud bychom měli k dispozici časovou řadu o třiceti a více hodnotách, získané výsledky a závěry by byly přesnější. Cílem analýzy závislosti je přiblížení postupu korelační a vícerozměrné regresní analýzy použitelné pro danou problematiku, zamyšlení se nad vlivy působícími na vývoj porodnosti v manželství v období 1991–2005 a vytvoření regresního modelu popisujícího možný vývoj porodnosti v manželství v závislosti na vybraných proměnných. 5.5.1 Korelační analýza Cílem korelační analýzy je zhodnotit vzájemnou závislost zkoumané veličiny a vybraného ukazatele a podle významnosti závislosti vybrat časovou řadu ukazatele bez zpoždění nebo se zpožděním jednoho roku nebo dvou let. Dopředné zpoždění nebude uvažováno. Pro testování průkaznosti koeficientu korelace není použita hodnota testové statistiky uvedená v metodickém postupu (kapitola 4.2), ale hodnota P-value, kterou automaticky vypočítá použitý software. Program StatgraphicsPlus 5.1 udává, že korelační koeficient lze považovat za průkazný, pokud je hodnota P-value nižší než 0,05.

47


Korelační analýzou pro míru porodnosti v manželství a vybrané proměnné byly získány následující výsledky:

Sňatečnost Tabulka 4: Závislost míry porodnosti v manželství a hrubé míry sňatečnosti (1991–2005).

Časové zpoždění t t-1 t-2

Koeficient korelace 0,9544 0,9620 0,9336

P-Value 0,0000 0,0000 0,0000

Počet narozených v manželství na 1000 obyvatel

Graf 20: Závislost míry porodnosti v manželství a hrubé míry sňatečnosti (1991–2005). 13 12 11 10 9 8 7 6 4

5

6

7

8

9

10

Hrubá míra sňatečnosti

Jak lze předpokládat, závislost sňatečnosti a porodnosti v manželství je významná. Hodnoty korelačního koeficientu vyšší než 0,93 vyjadřují silnou přímou lineární závislost. Nejsilnější závislost s koeficientem korelace 0,9620 nastává při zpoždění časové řady hrubé míry sňatečnosti o jeden rok.

Rozvodovost Tabulka 5: Závislost míry porodnosti v manželství a hrubé míry rozvodovosti (1991–2005).

Časové zpoždění t t-1 t–2

Koeficient korelace - 0,3228 - 0,2001 - 0,0525

48

P-Value 0,2406 0,4745 0,8527



Graf 21: Závislost míry porodnosti v manželství a hrubé míry rozvodovosti (1991–2005). 12 11 10 9 8 7 6 2

2,2

2,4

2,6

2,8

3

3,2

3,4

Hrubá míra rozvodovosti

Výsledek korelace mezi hrubou mírou rozvodovosti a porodností v manželství znamená nepřímou lineární závislost, která je však velmi slabá. Nejvyšší koeficient korelace o hodnotě -0,3228 byl vypočten u nezpožděné časové řady hrubé míry rozvodovosti. Podle hodnoty P-value jej ale nelze považovat za významný. Míra registrované nezaměstnanosti Tabulka 6: Závislost míry porodnosti v manželství a míry nezaměstnanosti (1991–2005).

Časové zpoždění t t-1

Koeficient korelace - 0,7555 - 0,7621

P-Value 0,0011 0,0010

Graf 22: Závislost míry porodnosti v manželství a míry nezaměstnanosti (1991–2005). Počet narozených vmanželství na 1000 obyvatel

12 11 10 9 8 7 6 5 4 0

2

4

6

8

10

Míra registrované nezaměstnanosti

49

12


V případě korelace mezi porodností v manželství a mírou registrované nezaměstnanosti byl získán korelační koeficient -0,7621 u časové řady míry nezaměstnanosti zpožděné o jeden rok. Jeho hodnota značí silnou nepřímou lineární závislost, kdy při zvyšující se nezaměstnanosti míra porodnosti v manželství klesá. Pokud provedeme analýzu odděleně pro muže a ženy, vyjde nám silná nepřímá závislost u obou pohlaví. U žen bychom tento jev mohli vysvětlit skutečností, že při rostoucí míře nezaměstnanosti je pro ženu, má-li dobrou práci, odchod na mateřskou dovolenou větším rizikem. Také matce s malými dětmi se bude práce hledat tím hůře, čím bude nezaměstnanost vyšší. Také u mužů je negativní korelace vysvětlitelná. Pokud muž nebude mít jistou práci, nebo ji nebude mít vůbec, nebude schopný financovat potřeby rodiny s dětmi a pár zřejmě založení rodiny odloží na příznivější období.

Index spotřebitelských cen (životních nákladů)

Tabulka 7: Závislost míry porodnosti v manželství a indexu spotřebitelských cen (1991–2005).



P-Value 0,0000 0,0000


Graf 23: Závislost míry porodnosti v manželství a indexu spotřebitelských cen (1991–2005). 12 11 10 9 8 7 6 5 0

100

200

300

400

500

Index spotřebitelských cen

Pro korelaci míry porodnosti v manželství a indexu spotřebitelských cen byl vypočten nejvýznamnější korelační koeficient opět u časové řady indexu spotřebitelských cen zpožděné o jeden rok. Jeho hodnota -0,9375 vyjadřuje velmi silnou nepřímou lineární závislost mezi danými veličinami, z čehož lze vyvodit závěr, že při rostoucích životních nákladech porodnost v manželství klesá.

50


Půjčky domácností Tabulka 8: Závislost míry porodnosti v manželství a vývoje půjček domácností (1994–2005).



P-Value 0,1304 0,1276


Graf 24: Závislost míry porodnosti v manželství a vývoje půjček domácností (1994–2005). 9 8,5 8 7,5 7 6,5 6 62

112

162

212

262

312

362

Půjčky domácností

V případě závislosti vývoje půjček domácností a míry porodnosti v manželství udává hodnota koeficientu korelace -0,4651 slabou nepřímou lineární závislost. Podle tohoto výsledku lze usuzovat, že rostoucí zadluženost rodin může mít negativní vliv na vývoj porodnosti v manželství. Avšak podle hodnoty P-value lze korelační koeficient považovat za nevýznamný.

Meziroční index reálné mzdy Tabulka 9: Závislost míry porodnosti v manželství a indexu reálné mzdy (1994–2005).

Časové zpoždění t T-1

Koeficient korelace 0,3970 0,2496

51

P-Value 0,2013 0,4340



Graf 25: Závislost míry porodnosti v manželství a indexu reálné mzdy (1994–2005). 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 98

100

102

104

106

108

110

Meziroční index reálné mzdy

Koeficient 0,3970 ukazuje na slabou přímou lineární závislost. Růst reálné mzdy může mít tedy na růst porodnosti v manželství kladný, ale velmi slabý vliv. Koeficient korelace nelze považovat za významný.

Sociální příjmy domácností

Tabulka 10: Závislost míry porodnosti v manželství a sociálních příjmů domácností (1994–2005).



P-Value 0,0020 0,0010


Graf 26: Závislost míry porodnosti v manželství a sociálních příjmů domácností (1994–2005). 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 4 000

6 000

8 000

10 000

12 000

14 000

Sociální příjmy domácností

U závislosti porodnosti v manželství a příjmů domácností byl vypočten vyšší koeficient korelace u časové řady sociálních příjmů zpožděné o jeden rok. Hodnota -0,8251 udává silnou negativní lineární závislost. Na základě tohoto výsledku by při

52


zvyšujících se sociálních příjmech rodin porodnost v manželství klesala. Důvodem takové situace může být fakt, že čím vyšší má rodina sociální příjmy, tím nižší je její ekonomická soběstačnost. Výše sociálních dávek by potom mohla ovlivňovat hlavně porody vyšších pořadí. Negativní korelace mezi porodností a sociálními příjmy by měla být brána v úvahu při plánování a tvorbě struktury systému sociálního zabezpečení. 5.5.2 Vícenásobná regresní analýza Pomocí vícenásobné regresní analýzy byly definovány regresní funkce, které vyjadřují závislost míry porodnosti v manželství jako závislé proměnné na zvolených nezávisle proměnných. Na základě předešlé korelační analýzy byly zvoleny ukazatele, které by mohly mít na vývoj porodnosti v manželství významný vliv. Z důvodu rozdílných délek časových řad použitých v korelační analýze byly vytvořeny dva regresní modely. Do prvního modelu jsou zařazeny pouze proměnné s délkou časové řady 15 hodnot, do druhého proměnné s délkou časové řady 12 hodnot. Opět je třeba zdůraznit, že delší časová řada nemohla být zvolena z důvodu nedostupnosti dat, a že nízký počet hodnot vstupujících do regresní analýzy může ovlivnit dosažené výsledky a jejich vypovídací schopnost. Do modelu vytvořeného z časových řad o patnácti hodnotách byly zařazeny proměnné: sňatečnost, rozvodovost, nezaměstnanost a index spotřebitelských cen. K výběru významných proměnných byla použita zpětná kroková metoda, kdy je v každém kroku z modelu vyloučena ta proměnná, jejíž parametr má nejnižší průkaznost. Výsledkem zvoleného postupu je regresní funkce yt = b0 + b1St-1 + b2Nt-1 - b3SCt-1 + εt, kde St-1 je hrubá míra sňatečnosti zpožděná o jeden rok, Nt-1 je míra registrované nezaměstnanosti zpožděná o jeden rok, SCt-1 je růst spotřebitelských cen (životních nákladů) se zpožděním jeden rok, εt je chybový člen zahnutý do rovnice. Na základě uvedených hodnot byl odhadnut regresní model pro popis vývoje porodnosti ve tvaru: ^y = 8,38748 + 0,562357St-1 + 0,235327Nt-1 - 0,0165972SCt-1 t

n = 15

(0,201411) 2,79208 F = 137,23

(0,077609) 3,03221 2 R adj = 96,6879

(0,003914) -4,23998

d = 1,69356

Nalezený regresní model popisuje porodnost v závislosti na sňatečnosti, nezaměstnanosti a růstu spotřebitelských cen, přičemž hodnoty těchto ukazatelů jsou zpožděny o jeden rok. Vhodnost zvoleného zpoždění vychází z úvahy, že faktory, které ovlivňují rozhodnutí založit rodinu, mají vliv minimálně devět měsíců před samotným

53


porodem. Správnost této úvahy byla potvrzena výsledky korelační analýzy, kde se na základě vypočtených korelačních koeficientů ukázala závislost mezi porodností a zvolenými ukazateli zpožděnými o jeden rok nejvýznamnější. Výsledky F-testu a t-testů potvrzují významnost jednotlivých regresních koeficientů i modelu jako celku. Dle hodnoty d = 1,69356 (Durbin-Watson test) lze uvažovat nekorelovanost reziduí. Tento fakt je patrný i z grafu reziduí (graf 27), která se chovají náhodně. Graf 27: Vývoj reziduí regresního modelu pro popis vývoje porodnosti v manželství. 0,6 Reziduum

0,4 0,2 0 -0,2 -0,4

05 20

04 20

03 20

02 20

01 20

00 20

99 19

98 19

97 19

96 19

95 19

94 19

93 19

92 19

19

91

-0,6

Rok

Na základě uvedeného modelu, lze říci, že zvyšující se sňatečnost ovlivňuje růst porodnosti v manželství, a tedy i růst celkové porodnosti, a to pozitivně. Opatření podporující sňatečnost byla ke zvýšení porodnosti využita již v minulosti, například ve formě novomanželských půjček nebo zvýhodněného bydlení pro novomanžele. Zvyšování spotřebitelských cen má na porodnost v manželství negativní vliv. Tento vliv byl také potvrzen již v minulosti, a to v roce 1979, kdy byly na několikanásobek zvýšeny ceny dětského a kojeneckého odívání, což se přesně za devět měsíců projevilo v náhlém úbytku narozených. Nečekaný výsledek se objevil u vlivu nezaměstnanosti na porodnost v manželství. Na základě korelační analýzy bylo předpokládáno záporné znaménko, zatímco v odhadnutém modelu má koeficient nezaměstnanosti znaménko kladné. Tento nesoulad se může objevit v případě, že v korelační analýze byla identifikována zdánlivá závislost a teprve ve vztahu s ostatními proměnnými je identifikována závislost skutečná. Za předpokladu současného vlivu sňatečnosti a růstu spotřebitelských cen ovlivňuje rostoucí nezaměstnanost porodnost pozitivně. Tento vliv by mohl být vysvětlen situací mladých žen v plodném věku, které se rozhodnou pro mateřství v případě, že jsou déle nezaměstnané, nemohou najít práci a se zvyšující se nezaměstnaností jejich šance na trhu práce klesá. Pro potvrzení této úvahy by byla vhodná další analýza ve smyslu existence zdánlivé závislosti, která však překračuje zvolenou metodiku diplomové práce. Při odebrání proměnné zůstává model jako celek významný, stejně jako koeficienty zbylých nezávislých proměnných.

54


Do modelu nelze, z důvodu nedostatku potřebných hodnot, zařadit další proměnné tak, aby byla zachována průkaznost modelu a jednotlivých regresních koeficientů. Byl tedy konstruován druhý model zahrnující časové řady o pouhých dvanácti hodnotách, do kterého byly zařazeny všechny proměnné použité v korelační analýze. K výběru významných proměnných byla použita opět zpětná kroková metoda. Výsledkem zvoleného postupu je regresní funkce yt = b0 + b1St-1 + b2Mt-1 + b3Pt-1 - b4SPt-1 + εt, kde St-1 je hrubá míra sňatečnosti zpožděná o jeden rok, Mt-1 je meziroční index reálné mzdy zpožděný o jeden rok, Pt-1 jsou půjčky domácností v mld. Kč zpožděné o jeden rok, SPt-1 jsou sociální příjmy na jednoho člena domácnosti v Kč zpožděné o jeden rok, εt je chybový člen zahnutý do rovnice. Na základě analyzovaných hodnot byl odhadnut regresní model pro popis vývoje porodnosti ve tvaru: ^y + 0,04306Mt-1 + 0,00355Pt-1 - 0,00013SPt-1 = − 3,02841 + 1,18058St-1 t (0,19312) 6,11327 n = 12

(0,01685) 2,55533 F = 48,88

(0,00115) 3,09998

(0,00005) -2,89434

R2adj = 94,5685

d = 2,83292

Nalezený regresní model popisuje porodnost v závislosti na sňatečnosti, meziročním indexu reálných mezd, vývoji půjček domácností a výši sociálních příjmů domácností. Hodnoty těchto ukazatelů jsou, stejně jako u předchozího modelu, zpožděny o jeden rok. Výsledky testů potvrzují průkaznost modelu i regresních koeficientů jednotlivých proměnných. Dle hodnoty d = 2,83292 lze uvažovat nekorelovanost, což opět potvrzuje graf reziduí (graf 28).

Reziduum

Graf 28: Vývoj reziduí regresního modelu pro popis vývoje porodnosti v manželství. 0,3 0,2 0,2 0,1 0,1 0,0 -0,1 -0,1 -0,2 -0,2 94 19

95 19

96 19

97 19

98 19

99 19

55

00 20 Rok

01 20

02 20

03 20

04 20

05 20


I v tomto modelu je potvrzen pozitivní vliv sňatečnosti na porodnost v manželství. Pozitivní vliv má také růst meziročního indexu reálných mezd, což opět souvisí s finanční situací a životní úrovní rodiny, kterou růst reálných mezd zvyšuje. Koeficient půjček domácností má ve vypočteném modelu opačné znaménko, než bylo očekáváno na základě korelační analýzy. Tento jev lze přičítat několika potenciálním příčinám. První lze spatřovat v identifikaci zdánlivé závislosti v případě korelační analýzy. Další příčinou může být neprůkaznost korelačního koeficientu. Proměnné s neprůkazným korelačním koeficientem byly do modelu zařazeny, protože z teoretických úvah vyplývá, že by mohly mít na porodnost vliv. Stejně je tomu u půjček, u kterých se dá předpokládat spíše pozitivní vliv na porodnost, tedy opačný, než jaký ukázala korelační analýza. Při bližším rozboru grafu závislosti půjček a porodnosti lze usuzovat, že s rostoucím počtem narozených v manželství počet půjček kolísá okolo hodnoty 112 mld. Kč, přičemž krajní hodnoty se dají považovat za výrazně odlišné. Ve vztahu s ostatními proměnnými zařazenými do regresního modelu, má růst půjček domácností na porodnost kladný vliv. Před založením rodiny se budoucí rodiče snaží zajistit vhodné bydlení, na které většina mladých lidí nemá dostatek finančních prostředků, a proto si je musí půjčit. Trendem současné doby jsou také drobné půjčky na vybavení domácnosti atd. V minulosti byla tato souvislost použita v rámci propopulačních opatření, kdy byly poskytovány levné novomanželské půjčky, které primárně podporovaly růst sňatečnosti. Sekundárně pak zlepšovaly finanční situaci mladých rodin, což kladně ovlivňovalo porodnost. Poslední vlivnou proměnnou v navrženém modelu jsou sociální příjmy domácností. V tomto případě se potvrdil předpoklad vycházející z výsledku korelační analýzy, že zvyšující se sociální příjmy mají na porodnost negativní vliv. Sociální příjmy jsou konstruovány tak, aby zajistily zabezpečení u rodin, které nejsou finančně soběstačné. Pomocí dávek sociální podpory je zajištěna minimální životní úroveň, můžeme tedy říci, že lépe jsou na tom rodiny, které berou nižší sociální podpory, protože jsou ekonomicky soběstačné a jejich životní úroveň by měla být vyšší. Na základě provedených analýz a vlivu jednotlivých faktorů na porodnost v manželství je možné navrhnout rámec státních opatření, která by mohla porodnost pozitivně ovlivnit. Nesporný je kladný vliv sňatečnosti. Její podpora v rámci propopulační politiky ale byla použita v minulosti a měla pouze krátkodobý účinek. Podpora samotné sňatečnosti nemusí vést ke zvýšení porodnosti a pokud ano, tak na úkor jejího snížení v dalších letech. Pozitivní vliv by mohla mít podpora, jejíž získání by bylo podmíněno současně sňatkem a mateřstvím. Nešlo by o dlouhodobý vliv na vývoj porodnosti, ale spíše na změnu poměru dětí narozených v manželství a mimo manželství, čímž by byl kladen důraz na upřednostňování modelu tradiční rodiny. Jako významné ekonomické faktory byly určeny: růst spotřebitelských cen, vývoj reálných mezd, půjčky domácností a sociální příjmy domácností. Vliv těchto faktorů souvisí se snahou zajistit rodinu finančně. Pokud se potenciální rodiče obávají, že by v budoucnu vzhledem k zvyšujícím se spotřebitelským cenám, nízkým mzdám

56


a nedostupnosti půjček neměli dostatek finančních prostředků k zajištění potřeb svých dětí, rodinu nezaloží, nebo se rozhodnou mít pouze jedno dítě. Na základě těchto úvah lze považovat za hlavní příčinu nízké porodnosti, která se týká ekonomické oblasti, neuspokojivou finanční situaci rodin, strach z neschopnosti zajistit rodinu a ze snížení životní úrovně. Vliv má zřejmě také situace na trhu práce, kde jsou ženy stále diskriminovány, což vede k odkládání rodičovství a snižování počtu dětí. Jednoznačný vliv nezaměstnanosti na porodnost se nepodařilo v rámci analýzy závislostí potvrdit. Ke zjištění vlivné proměnné týkající se oblasti zaměstnanosti a pracovního prostředí by bylo třeba provést podrobný rozbor situace na trhu práce, zahrnující zjištění struktury nezaměstnanosti z hlediska věku a pohlaví, důvody nezaměstnanosti, situaci žen v plodném věku a matek na trhu práce atd. Na základě souboru zjištěných vlivných proměnných je možné říci, že při řešení problému nízké porodnosti v České republice je prostor pro populační politiku. V minulosti se ale ukázala pronatalitní opatření jako nevhodná. Zapříčinila pouze natalitní vlnu, nerovnováhu a následný pokles porodnosti. Z toho důvodu zde není doporučena podpora sňatečnosti formou novomanželských půjček, nebo zvyšování porodnosti pomocí vyšších sociálních příspěvků. Je třeba volit takové prostředky pro podporu porodnosti, které budou mít dlouhodobý charakter a budou současně s nízkou porodností řešit i problém demografického stárnutí populace. Cílem populační politiky by mělo být dlouhodobé zlepšení finanční situace rodin s dětmi a zajištění jejich ekonomické soběstačnosti. Vhodnými prostředky může být daňové zvýhodnění rodičů, které zlepší finanční situaci rodin a zajistí jejich ekonomickou soběstačnost. Rodiny tak budou méně závislé na sociálních dávkách od státu. V oblasti půjček by mohl být zaveden systém, který by zvýhodňoval rodiny s dětmi. Přínosem by bylo také odstranění diskriminace žen na trhu práce a podpora slučitelnosti profesních a rodičovských rolí. Možným řešením demografického stárnutí populace s dlouhodobým účinkem by byla reforma důchodového systému. Na vývoj porodnosti působí spousta vlivů, které nemají ekonomický charakter a nelze je tedy ovlivnit prostřednictvím populační politiky. Patří mezi ně zejména předchozí demografický vývoj a změny v životním stylu a hodnotových orientacích. Další vlivy ale ekonomický charakter mají a lze jejich prostřednictvím ovlivnit vývoj porodnosti. Možnostmi podpory porodnosti a řešení problému demografického stárnutí se zabývají následující kapitoly.

57

Rodinná politika a současná podpora rodiny

5.6 Rodinná politika a současná podpora rodiny Rodina je původní a nejdůležitější společenskou skupinou. Je základním článkem sociální struktury a ekonomickou jednotkou, jejíž hlavní funkcí je demografická reprodukce a výchova potomstva, přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje. I když je v dnešní společnosti hmotný význam dětí přesunut ze sféry přímého hmotného zajištění (vztah dítě a rodič) do sféry nepřímého zabezpečení (vztah generace ekonomicky aktivního obyvatelstva a generace v důchodovém věku), strukturální význam rodin s dětmi pro fungování společnosti, který vyplývá z jejich nenahraditelných nebo obtížně nahraditelných funkcí, zůstal nezměněný. Avšak tvorba lidského kapitálu a plnění dalších funkcí rodiny nejsou materiálně a finančně oceněny, což při ztrátě přímého materiálního nebo finančního užitku z dětí výrazně znevýhodňuje rodiny s dětmi vůči ostatnímu obyvatelstvu. Tento stav je dlouhodobě nepříznivý, neboť právě jeho následkem je pokles porodnosti. Je tedy nutné formulovat taková opatření, která by upevnila místo rodiny ve společnosti a poskytla kompenzaci nákladů na výkon jejích funkcí. Právě to by mělo být cílem rodinné politiky, kterou můžeme definovat jako soubor činností a opatření státu, která vědomě směřují k uznání a podpoře výkonu rodinných funkcí ve společnosti včetně finanční i nefinanční kompenzace nákladů na ně vynaložených. Rodinnou politiku lze proto chápat jako komplexní systém podpory rodin nesměřující k upřednostnění jedné z jejich funkcí, ale k posílení schopnosti rodin plnit všechny své přirozené funkce a dále je rozvíjet. V zemích se snižující se populací je však rodinná politika stále více motivována snahou o propopulační opatření a zaměřuje se především na reprodukční funkci rodiny. Charakteristickým prvkem rodinné politiky je průřezovost její agendy, která zasahuje do všech polí sociální politiky a do celé řady dalších politických oblastí. Jedná se zejména o politiku daňovou, vzdělávací, zdravotní, bytovou, dopravní, azylovou a imigrační, a v neposlední řadě také o komplex nástrojů regionální a komunální politiky. Současná podpora rodin s dětmi v sobě zahrnuje různé formy pomoci. Mezi základní patří finanční pomoc, aktivity k podpoře rodiny a podpora slučitelnosti profesních a rodinných rolí [17].

58


5.6.1 Finanční pomoc Finanční pomoc rodinám se odehrává ve dvou hlavních oblastech. V oblasti daňových opatření a v oblasti systému sociálního zabezpečení. 5.6.1.1 Daňová opatření Mezi daňová opatření pro nepřímou podporu rodin patří: společné zdanění manželů Platí od roku 2005 pro manžele, kteří vyživují alespoň jedno dítě a umožňuje využít institut výpočtu daně ze společného základu daně, který za určitých okolností (zejména v případě, kdy jeden z manželů nemá zdanitelné příjmy, nebo příjmy obou manželů jsou rozdílné) může významně snížit jejich celkovou daňovou povinnost. daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem v domácnosti Jde o slevu na dani, případně daňový bonus, kterým je od roku 2005 nahrazena nezdanitelná část základu daně na vyživované dítě. Daňové zvýhodnění na dítě je odečteno ve stanovené výši nikoliv od základu daně, ale přímo od vypočtené daně. V případě, že je u poplatníka s nižšími příjmy vypočtená daň nižší, než částka daňového zvýhodnění, má poplatník, je-li ekonomicky aktivní, nárok na vyplacení daňového bonusu. odpočet na manžela či manželku Na manželku/manžela ve společné domácnosti, která/ý nemá příjmy vyšší než 38 040 Kč za kalendářní rok lze žádat odpočet daně. Sleva na dani činí ročně 4 200,- Kč na vyživovanou manželku/manžela. 5.6.1.2 Systém sociálního zabezpečení Systém sociálního zabezpečení zajišťuje rodinné dávky, které lze čerpat prostřednictvím: sociálního pojištění Prostřednictvím systému sociálního pojištění se občan zajišťuje pro případ budoucí pojistné události jako je úraz, nemoc, mateřství, stáří, invalidita, nezaměstnanost či ztráta živitele, kdy je ohrožen či ztracen jeho příjem. V těchto předvídatelných nepříznivých sociálních situacích má nárok na dávky plynoucí buď ze systému nemocenského pojištění: peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a podporu při ošetřování člena rodiny; nebo dávky plynoucí ze systému důchodového pojištění: starobní důchod včetně tzv. předčasného starobního

59


důchodu, plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, vdovský a vdovecký a sirotčí důchod. státní sociální podpory Jde o dávky poskytované osobám ve společensky uznaných sociálních situacích, kdy stát skrze jejich vyplácení z části přebírá spoluzodpovědnost za vzniklou sociální situaci. V rámci systému státní sociální podpory je poskytován: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče. K 1.2.2006 bylo z důvodu lepšího sladění výkonu povolání a péče o dítě rodičům umožněno, aby jejich dítě starší tří let mohlo navštěvovat mateřskou školu nebo obdobné zařízení až 4 hodiny denně, a to bez ztráty nároku na rodičovský příspěvek. Byl zaveden také příspěvek na školní pomůcky a došlo ke zvýšení porodného. Rodičovský příspěvek byl navýšen tak, aby odpovídal 40 % průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelském sektoru. V roce 2007 je vyplácen ve výši 7 582 Kč měsíčně. Pomoc v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Podle něj se poskytuje pomoc rodině, pokud nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb jejích členů (a současně nemůže být příjem z objektivních důvodů zvýšen). Současná finanční podpora rodin s dětmi se jeví jako nedostatečná, neboť i po jejím započtení je rodina stále výrazně finančně znevýhodněna oproti bezdětným jedincům (viz kapitola 5.4, tabulka 3). 5.6.2 Aktivity k podpoře rodiny Z pohledu rodinné politiky můžeme aktivity zaměřené na podporu rodiny rozdělit na sociální služby, služby pro podporu fungující rodiny a činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí. 5.6.2.1 Sociální služby Sociální služby jsou zaměřeny na pomoc a podporu jednotlivým členům rodiny nebo rodině jako celku nacházejícím se v nepříznivé sociální situaci za účelem prevence sociálního vyloučení. Základními druhy sociálních služeb jsou:

sociální poradenství (např. manželské a rodinné poradenství, poradny pro seniory, poradny pro osoby se zdravotním postižením, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí), služby sociální péče (např. osobní asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služby, centra denních služeb),

60


služby sociální prevence (raná péče, telefonická krizová pomoc, azylové domy, domy na půl cesty, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, terénní programy).

5.6.2.2 Služby na podporu fungující rodiny Tyto služby mají preventivní a podpůrný charakter. Jejich účelem je usnadňovat a posilovat partnerské a manželské soužití a rodičovství, podporovat rodiny v péči o děti a při harmonizaci práce a rodiny. V této skupině lze dále rozlišit:

komerčně poskytované služby na podporu fungující rodiny, jako jsou hlídání dětí nerodičovskou osobou, pomoc s vedením domácnosti, vzdělávací aktivity a aktivity pro volný čas dětí, nekomerčně poskytované služby na podporu fungující rodiny jako jsou: mateřská centra, poskytování aktivit pro volný čas pro děti nebo rodiny s dětmi (např. centra pro rodinu, družiny), podpora v oblasti slučitelnosti profesních a rodinných rolí (zejména přednášková činnost a poradenství), podpora a výchova k harmonickému partnerství, manželství a odpovědnému rodičovství (zejména přednášková činnost a kurzy) a ostatní druhy aktivit k podpoře fungující rodiny.

5.6.2.3 Činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí

Mezi tyto činnosti patří: preventivní a poradenská činnost v rámci sociálně-právní ochrany dětí, činnost v rámci sociálně-právní ochrany dětí v náhradní rodinné péči, práce s dětmi vyžadujícími zvýšenou pozornost, zřizování zařízení sociálně-právní ochrany dětí.

Vliv těchto opatření na porodnost není jednoznačný a nelze jej analyzovat. 5.6.3 Podpora slučitelnosti profesních a rodinných rolí Cílem této podpory je umožnit rodičům lepší slučitelnost jejich rodičovské a profesní role. Je však nutné nejen vyvážené zohlednění zájmů rodičů, ale také dětí. Předpokladem lepší slučitelnosti zmíněných rolí je zejména existence opatření pracovněprávní povahy a finančně a teritoriálně dostupných služeb péče o děti (zejména do tří let jejich věku, předškolního a mladšího školního věku dítěte). Podpora související s těhotenstvím a péčí o dítě je praktikována prostřednictvím opatření směřujících ke zvýšené ochraně a zvýhodnění žen-matek a mužů-otců v pracovněprávních vztazích. Konkrétními opatřeními jsou například mateřská

61


a rodičovská dovolená, pracovní volno, úprava pracovní doby atd. Tato podpora ale není dostatečná a znevýhodnění žen-matek v pracovním prostředí neodstraňuje. Opatřeními usnadňujícími slučitelnost profesních a rodinných rolí jsou služby péče o děti do tří let věku, v předškolním a mladším školním věku. Služby péče pro děti do tří let věku nejsou v České republice příliš rozvinuté. Z výzkumu VÚPSV provedeném v roce 2004 lze vysledovat, že nabídka teritoriálně a místně dostupných služeb péče o děti mladší tří let věku neodpovídá poptávce rodičů, o čemž svědčí i fakt, že mateřské školky navštěvuje až 25 % dětí mladších tří let. Otázka zabezpečení péče o děti do tří let věku v ČR je přitom předmětem poměrně časté mezinárodní kritiky. Péče o děti starší tří let je v ČR zabezpečena prostřednictvím husté sítě finančně dostupných mateřských škol, které jsou hojně využívány. Nicméně k lepší slučitelnosti profesních a rodinných rolí by napomohlo větší přizpůsobení těchto služeb potřebám rodin s dětmi (např. problematika otevíracích hodin nebo podmínky přijímání dětí do zařízení).

62

Řešení problému nízké porodnosti v České republice

5.7 Řešení problému nízké porodnosti v České republice Současná podpora rodin s dětmi je nedostatečná a nenaplňuje cíle stanovené na základě výsledků korelační a regresní analýzy. Řešení problému klesající porodnosti by mělo spočívat v lepší finanční podpoře rodin, která by odstranila obavy ze snížení životního standardu a z nemožnosti finančně zajistit potřeby dětí. Měla by být také zlepšena podpora slučitelnosti profesních a rodinných rolí, čímž by se zmírnily obavy žen o návrat do pracovního prostředí po mateřské, popř. rodičovské dovolené. Zároveň je potřeba zabývat se oblastí důchodového zabezpečení z důvodu stárnutí populace České republiky, při kterém se stává současný důchodový systém nevyhovujícím. Řešení problému by se mělo vyvíjet ve třech základních oblastech. První je oblast důchodového zabezpečení, druhou oblast sociálního zabezpečení a oblast daňová, třetí oblast možností spojit pracovní a rodinné povinnosti. Cílem řešení tohoto problému by mělo být zrušení znevýhodňování rodin s dětmi ve všech oblastech. Možnost řešení v oblasti zlepšení finanční situace rodin a v oblasti důchodového zajištění popisuje ve svých pracích ing. Ivo Patta, který se od roku 2002 podrobně zabývá problematikou sociální a důchodové reformy. Zdrojem údajů kapitoly 5.7.1. jsou jeho práce zveřejněné na stránkách www.ivopatta.cz [11]. 5.7.1 Komplexní řešení demografického problému Ing. Ivo Patta vidí komplexní řešení problému nízké porodnosti v zavedení důchodové a sociální reformy, jejichž zásady a principy jsou zde uvedeny. 5.7.1.1 Důchodová reforma Důchodová reforma je prvním reformním krokem. Mladým lidem by měla sdělit, že na svůj důchod si musí během ekonomicky aktivní části života přispět buď dobře vychovanými dětmi (do I. průběžně financovaného důchodového pilíře), nebo penězi investovanými do II. spořícího důchodového pilíře. Takto pojatá důchodová reforma spojuje svobodu a odpovědnost nastolením rovnováhy mezi právy a povinnostmi. Nejlevnější řešení, bez nároků na peníze ze státní pokladny, je postupné a tedy sociálně citlivé vyloučení bezdětných v průběhu jedné generace z I. průběžně financovaného důchodového pilíře a jejich převedení do II. spořícího pilíře. Současně se postupně, pomocí koeficientů, prodlouží nebo zkrátí věkový limit odchodu do starobního důchodu u pracujících rodičů v závislosti na počtu vychovaných dětí.

63


Důchodová reforma musí splňovat řadu podmínek. Základem je, že musí: být demokratická, to znamená poskytnout možnost volby, zda si občan chce přispět na důchod výchovou dětí nebo ukládáním peněz; reagovat na prodlužující se dobu dožití; respektovat rovnost žen a mužů; být administrativně nenáročná, aby po zavedení nezvýšila počty úředníků; obnovit mezigenerační vazby v rodině včasným odchodem prarodičů do důchodu, což částečně odlehčí rodičům při výchově dětí a současně přispěje k předávání národního dědictví další generaci.

Principy české důchodové reformy jsou následující: → Věk skutečného odchodu do důchodu v I. průběžně financovaném pilíři by se stanovil v závislosti na počtu vychovaných dětí. Přihlíželo by se k dětem odchovaných v rodině do dospělosti, tj. 18-ti let věku. Bezdětní, kteří si na důchod přispívali, nebo budou povinně přispívat do II. spořícího důchodového pilíře, by odcházeli do důchodu ve věku, který si jako klienti penzijních fondů mohou do jisté míry určit sami v závislosti na výši úspor. Podle současných měřítek to bude od 65 let věku. → K dětem, které byly odsouzeny za úmyslné trestné činy v trvání nad 2 roky, by se nepřihlíželo. → U neúplných rodin by se u rodičů přihlíželo ke skutečnosti, zda rodič, který neměl dítě v přímém zaopatření, řádně přispíval po celou dobu na jeho výživu a to, v tomto případě, až do doby jeho ekonomické samostatnosti, nejpozději do 26-ti let věku. → Současně s přijetím důchodové reformy by musel být schválen nový zákon, který zavede povinné spoření na důchod pro bezdětné a to od začátku jejich ekonomické aktivity. Výše příspěvku by byla orientačně stanovena na 4 000 Kč měsíčně, což je 32 % z čistého platu u pracovníka s nejčastějším hrubým platem 15 500 Kč. Při nižším platu pracovníka úměrně méně, s tím, že příspěvek bude do maximální výše jedné třetiny čistého platu pracovníka. Z druhého povinně spořícího důchodového pilíře se rodiče vyváží částečně při narození prvního a druhého dítěte, plně při narození třetího dítěte (jejich příspěvky na vlastní důchod klesnou o 45 %, 90 % a 100 %). Přitom se rodičům při narození prvního dítěte automaticky uvolní z dosud naspořených peněz 45 %, při narození druhého dítěte dalších 45 % a při narození třetího dítěte 10 % vkladů. 5.7.1.2 Sociální reforma Druhým reformním krokem je sociální reforma, jejíž základ se nachází v daňové oblasti. Současný daňový systém je prvotní příčinou chronického nedostatku peněz v ekonomicky aktivních rodinách a tím přímo omezuje investice do lidského kapitálu (zde dobře vychovaných dětí). Přitom se jedná o kapitál, který jako jediný skutečně zajišťuje budoucí prosperitu společnosti i státu. Proto změna v daních, ve smyslu uznání

64


nákladů vynaložených na výchovu dětí jako investice odečitatelné od daňového základu, je nezbytným jádrem reformy. Vydání rodičů do výchovy dětí, čistě po ekonomické stránce, jsou investicí do lidského kapitálu a proto je musíme při výpočtu daní odečíst jako náklady od daňového základu.

Sociální reforma musí: Odstranit současný nepoměr mezi investicemi do lidského kapitálu a daněmi investorů (rodičů). Být sociálně citlivá při respektování principu dočasnosti sociální pomoci. Umožnit rodičům, aby sami byli schopni ze svých příjmů v rámci vlastní zodpovědnosti vychovávat své děti. Neodůvodněné zdanění rodin s dětmi při současném poskytováním sociální pomoci ze strany státu odporuje demokratickým principům a dělá z pracujících rodičů a jejich dětí zcela bezdůvodně příjemce almužny. Jedná se tedy evidentně o přímé ekonomické vysávání rodin s dětmi a nikoliv o jejich ekonomickou podporu vytrvale deklarovanou státem. Vrátit sociální dávky k jejich původnímu významu, to znamená vyplácet je jen tam, kde rodiče nejsou sami schopni zajistit si alespoň minimální příjmy.

Základní body české sociální reformy: → Ozdravení rodinných financí. Je nutno odstranit rozpory státní rodinné politiky, které lze doložit na stanoviscích zastávaných dvěma reprezentativními státními institucemi. Podle Ministerstva financí České republiky v rodinách s jedním až třemi dětmi a nejčastější mzdou (15 500 Kč), stačí 794 Kč (500 Kč daňový odečet + 294 Kč dětské přídavky) na jedno dítě měsíčně. Český statistický úřad přitom vykazuje (za rok 2004) ve stejných rodinách s jedním až třemi dětmi skutečné náklady 6 352 Kč na jedno dítě měsíčně. → Zrušení porodného. Porodné je zavedeno v zemích EU a jeho vliv na porodnost je nulový. Představuje tedy neodůvodněné zatížení veřejných financí. V návrhu je nahrazeno systémovým opatřením v oblasti II. spořícího pilíře, a to uvolněním prostředků naspořených přímo rodiči při narození dítěte. Jeho zrušení se provede postupně od začátku doby platnosti povinného spoření do II. důchodového pilíře. Jeho proplácení skončí v době, kdy se nastřádá dostatek finančních prostředků na spořících kontech rodičů dětí v rámci II. spořícího důchodového pilíře. → Zrušení dětských přídavků. Dětské přídavky, od zavedení odstupňování jejich výše v závislosti na příjmech rodiny, ztratily charakter dětských přídavků a staly se sociální dávkou. Budou zahrnuty do sociálních dávek. → Změna výpočtu rodičovského příspěvku. Rodičovský příspěvek dostává rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku. Jedná se o dávku, která má umožnit rodiči, aby se věnoval péči o dítě zpravidla namísto zaměstnání. Vzhledem k základní charakteristice, jde o vazbu rodičovského příspěvku

65


na předcházející zaměstnání. Proto je nutné rodičovský příspěvek vyřadit z paušálních, netestovaných dávek sociální podpory a jeho výši odvodit od průměrného platu, který měl rodič pečující o dítě před porodem dítěte. U mladých žen, které v době porodu studovaly a nebyly dosud zaměstnány, lze odvodit výši příspěvku z průměrného nástupního platu, připadajícího v úvahu podle školy, na které studují. U rodičovského příspěvku se jedná o investici do výchovy dítěte v oblasti citové, výchovně-vzdělávací, pracovní a to při enormně zvýšeném objemu domácích prací. MF DNES s matkou dvou dětí, šestiletou dcerou a devítiletým synem strávila jeden všední den a snažila se vypočítat, kolik by si maminka vydělala, kdyby tytéž práce co doma dělala jinde a za běžnou mzdu. To znamená práci kuchařky, hospodyně, pečovatelky, či taxíkářky. MF DNES spočítala, že kdyby za svou práci matka dvou dětí dostala zaplaceno, vydělala by si 19 122 Kč měsíčně. → Efektivnější a současně úspornější systém organizace předškolních zařízení ve vazbě na změnu rodičovského příspěvku. Nová organizace předškolních zařízení vychází z původní iniciativy paní Rút Kolínské, zakladatelky mateřských center, české laureátky ceny Žena Evropy 2002 a nositelky Ceny OSN za zlepšování životních podmínek. Jde o zabezpečení potřebných místností pro mateřské centrum s kapacitou do 10 dětí ve věku do 4 let městskými nebo obecními úřady. Využití a obsluhu mateřského centra včetně úklidu zajišťují již samy matky dětí, administrativní náročnost je tedy minimální. Mateřská centra jsou vysoce efektivní a ekonomicky úsporná zařízení. Podle kvalifikace spolupracujících maminek a na základě poptávky, mohou nabízet krátkodobé hlídání dětí, jazykové kurzy, výtvarnou a dramatickou výchovu, cvičení a mnoho dalších činností. Od ukončeného řtvrtého roku věku dítěte do zahájení povinné školní docházky se jedná o postupný přechod od čistě rodinného zázemí do prostředí školního, kde se prudce zvyšují nároky na samostatné jednání dítěte. Vhodný přechod stále představují mateřské školy, které postupně osamostatňují myšlení dítěte od bezprostřední vazby na rodiče a učí je samostatnému jednání. → Dostatek bytů pro mladé rodiny. Přímo se zde nabízí dříve osvědčená družstevní výstavba bytů. Řešením je také zvýhodnění rodin se dvěmi a více dětmi v oblasti stavebního spoření poskytováním úvěrů se státní intervencí na byty nebo rodinné domky, nebo umožnění odprodeje vhodných stavebních pozemků vlastněných státem nebo obecními úřady za netržní ceny se závazkem výstavby do tří let a nezcizení pozemku a nemovitosti do desíti let od data kolaudace domu. Navržená sociální reforma by měla mít tyto důsledky:

odstraní se nadměrné daňové zatížení pracujících rodičů a s tím spojená nezaviněná chudoba rodin s dětmi, jako jedna ze dvou hlavních příčin nízké porodnosti;

66


omezí se vyplácení sociálních a jiných dávek; Ty budou vypláceny jen v případech, kdy rodiče nejsou schopni zajistit si příjmy nad úrovní životního minima; pracující rodiče nebudou dále ekonomicky diskriminováni v ekonomicky aktivním i důchodovém věku; vytvoří se organizační i ekonomický prostor pro řešení bytových problémů mladých rodin.

Podmínkou úspěchu reforem je právě komplexní řešení. Pokud schválí zákonodárný orgán pouze důchodovou reformu, demografický přírůstek se v podstatě neprojeví, a to proto, že pro mladou generaci je důchod v jejich myšlení vzdálen tisíc let a nikoliv reálných čtyřicet. Důchodová reforma sama o sobě postrádá bezprostřední motivaci pro mladou generaci. V případě schválení jen sociální reformy mladí lidé bezprostředně pocítí ekonomickou motivaci a skutečně dojde k podstatnému nárůstu počtu novorozenců. Na základě pečlivého rozboru období 70. let a problematiky tzv. "Husákových dětí" lze ale s jistotou předpovědět, že pouhá přímá (i když masivní) ekonomická motivace není sama o sobě schopna trvale zajistit dostatek dětí nad hranicí prosté reprodukce. Efekt bude jen dočasný, ne delší desíti let, vzhledem k chybějící nepřímé motivaci v podobě důchodové reformy. Jen za podmínky úplného vyloučení bezdětných z I. průběžně financovaného důchodového pilíře lze vytvořit přirozené a tím časově neohraničené pronatalitní prostředí. 5.7.2 Řešení v oblasti slučitelnosti pracovního a rodinného života V této oblasti se nachází další významný problém mající za důsledek nízkou porodnost. Jde o nerovné podmínky na trhu práce ve smyslu diskriminace žen-matek nebo potenciálních matek. Pro ženu s malými dětmi je velmi obtížné sloučit rodinu a zaměstnání. Ve firmách v České republice převládá, pokud jde o kombinaci práce, osobního života a rodiny, konzervatizmus. Mimo jiné, firmy vnímají otázku kombinace práce a rodiny genderově asymetricky, tedy výlučně jako problém či otázku žen-matek. Muži-otcové nebývají zpravidla ve firemní kultuře považováni za rovnocenné rodiče, tím jsou směrem k rodině znevýhodněni ve svých právech, stejně tak jako ženy jsou v tomto ohledu znevýhodněny ve svých povinnostech. Tento genderově jednostranný přístup u nás mnohdy zastávají i zahraniční a nadnárodní společnosti, které ve svých mateřských firmách aplikují zpravidla genderově více symetrický přístup. Opatření usnadňující kombinaci práce a rodiny nejčastěji vytyčují či formulují personální oddělení, za nimi následují odbory (pokud existují), pak se uplatňují sami zaměstnanci a zaměstnankyně a až na samém konci jsou (údajně) zaměstnavatelé. Mnohé firmy se domnívají, že faktickým (někdy však i jen zcela formálním) naplňováním daných pro-rodinných opatření si dostatečně splnily svou povinnost vůči zaměstnancům. Legislativa ale vytváří pouze základní opatření, která nemohou zcela

67


naplnit všechny cíle obvykle spojované s problematikou umožnění současného pracovního a rodinného života. V případě zaměstnavatelských subjektů v ekonomicky vyspělých zemích se rozhodování firem o opatřeních tohoto druhu odehrává nejen na základě přímo a bezprostředně měřitelného ekonomického přínosu (zisku) pro firmu, ale i toho dlouhodobějšího. Kromě toho se do něj započítává i sociální ocenění firmy, které navyšuje její přidanou hodnotu. Firma aplikující opatření k usnadnění sloučení práce, rodiny a osobního života se stává na trhu práce atraktivnější, tím se zvyšují její šance vybírat si zaměstnance ze širšího spektra zájemců a stává se tak v konečném důsledku konkurenceschopnější. Firma by měla brát v úvahu povinnosti a závazky svých zaměstnanců vůči jejich rodině a být si vědoma toho, že mohou mít vliv na jejich práci. Ulehčení spojení práce, rodiny a osobního života by mělo zaměstnaným osobám napomoci zejména snižovat stres plynoucí z konfliktu mezi povinnostmi a závazky v těchto třech oblastech a zvyšovat spokojenost s prací. Což se zpravidla zpětně promítá do vyšší produktivity, loajality, iniciativnosti a spolupráce osob zaměstnaných ve firmách. Z hlediska zaměstnavatelů pak prostředí podporující zaměstnance, pokud jde o jejich rodinný a soukromý život, usnadňuje týmovou práci, přispívá k její větší efektivitě, snižuje fluktuaci pracovních sil, tím se snižují náklady na přijímání a zaškolování nových pracovníků a pracovnic, snižuje se absence zaměstnanců z rodinných a osobních důvodů, zvyšuje se spolupráce a motivace zaměstnanců, což v konečném důsledku opět vede k větší konkurenceschopnosti firmy. Konkrétně může být slučitelnost pracovního a rodinného života ulehčena:

organizací a uspořádáním pracovní doby a pracovního úvazku (např. flexibilní pracovní doba, částečný pracovní úvazek, sdílení pracovního místa, práce z domova, teleworking atd.); opatřeními vztahujícími se k péči o děti, staré lidi a ostatní závislé členy rodiny (podnikové jesle, školky, podpora zařízení péče o děti v okolí zaměstnavatelského subjektu, koutky pro děti na pracovišti, příspěvky na péči o závislé členy rodiny apod.); zákonnými opatřeními i opatřeními jdoucími nad rámec zákona v případě mateřské a rodičovské dovolené, či volna potřebného k ošetřování člena rodiny (nárok na den neplaceného volna za měsíc v případě rodičů malých dětí, umožnění práce z domova atd.); informačním servisem a školeními týkajícími se této oblasti (informační sítě, kontakty s rodiči na mateřské či rodičovské dovolené, jejich školení během této doby, práce na částečný úvazek nebo práce z domova během těchto období atd.).

68


5.7.3 Plánovaná podpora rodin Podívejme se nyní, co můžeme v oblasti podpory rodin očekávat v blízké budoucnosti. Za první zdroj možných budoucích změn lze považovat Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období 2006–2009 [15], který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Druhým zdrojem, tentokrát už jistých změn, je reforma veřejných financí pro období 2007–2010 [16]. Akční plán na podporu rodin s dětmi pro období 2006–2009 definuje v oblasti slučitelnosti profesních a rodinných rolí cíle: Zajištění péče o děti z hlediska slučitelnosti rodinných a profesních rolí. Vytváření příznivějších podmínek k slučitelnosti profesních a rodinných rolí v zaměstnavatelské sféře zahrnující následující kroky: → pomocí S.W.O.T. analýzy zhodnotit podmínky slučitelnosti rodinných a profesních rolí v zaměstnavatelské sféře, → vypracovat návrh podpory a motivace zaměstnavatelů umožňujících svým zaměstnankyním a zaměstnancům pečujícím o děti předškolního a školního věku lépe sloučit pracovní a rodinnou roli, → podporovat osvětu a poradenství v oblasti slučitelnosti rodinných a profesních rolí. V oblasti komplexní finanční podpory rodiny s dětmi jsou stanoveny cíle: Efektivnější daňová podpora rodin s dětmi zahrnující tyto kroky: → analyzovat formy daňového zvýhodňování rodin s dětmi, → navrhnout způsob efektivní daňové podpory různých typů rodin. Efektivnější finanční podpora mateřství a rodičovství v systému sociálního zabezpečení s těmito kroky: → vypracovat věcný návrh efektivnější finanční podpory mateřství a rodičovství v systému sociálního zabezpečení, → zhodnotit konstrukci přídavku na dítě v rámci systému státní sociální podpory. Vytváření příznivých materiálních podmínek pro rodiny s dětmi zahrnující kroky: → vypracovat analýzu finanční situace rodin s dětmi, → vypracovat studii mapující potřeby vícedětných rodin a jejich materiální podmínky, → vypracovat návrh vhodné formy podpory vícedětných rodin, → analyzovat dopad navržených forem podpory vícedětných rodin na státní rozpočet.

69


Reforma veřejných financí 2007–2010 vytvořená Ministerstvem financí má také uvedenu podporu rodin s dětmi mezi svými cíli. Konkrétní cíle v oblasti rodinné politiky jsou: vytvoření vhodných podmínek jak pro rodiče, kteří chtějí zůstat doma s dětmi, tak i pro ty, kteří chtějí skloubit pracovní dráhu s výchovou malých dětí; širší používání částečných a flexibilních pracovních úvazků; nalezení širšího spektra služeb péče o děti do šesti let, včetně vytvoření systému péče o děti tzv. nerodičovskou osobou; motivace zaměstnavatelů k placení finančních příspěvků na zřizování dětských koutků, či příspěvků zaměstnancům na zajištění opatrování dětí; zavedení týdenní otcovské dovolené během prvních dvou měsíců života dítěte. Reforma sociálního systému 2008–2010 přináší následující změny: přídavky na dítě vyměřeny v pevné výši podle věku dítěte; nárok na přídavek na dítě do 2,4 násobku životního minima rodiny; nárok na sociální příplatek do 2,0 násobku životního minima rodiny; peněžitá pomoc v mateřství v délce 28 týdnů vdaným i osamělým matkám a 37 týdnů pouze po porodu vícerčat; čerpání rodičovského příspěvku ve třech výměrách stanovených v pevných částkách 11 400 Kč, 7 600 Kč a 3 800 Kč (možnost volby rychlejšího, klasického, nebo pomalejšího čerpání); porodné v pevné výši podle pořadí dítěte ( 1. dítě: 15 000 Kč, 2. a další dítě: 13 000 Kč); zrušení příspěvku na školní pomůcky. Je třeba podotknout, že ve zprávě představující reformu je uvedeno, jak moc těmito kroky ušetří stát, ale dopad na samotné rodiny s dětmi vyčíslen není.

Největší vliv plyne z reformy daňové, jejímž cílem je podpora hospodářského růstu, sociální citlivost vůči ekonomicky neaktivní populaci, podpora rodin s dětmi, podpora ekonomické aktivity a podpora udržitelného rozvoje. Základními změnami, které daňová reforma přináší je: zvýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 %, jediná sazba daně z příjmu fyzických osob 15 %, pojistné placené zaměstnancem i zaměstnavatelem nebude osvobozeno od daně z příjmů, zvýšení slev na dani (základní sleva se zvýší z 7 200 Kč na 24 840 Kč, daňové zvýhodnění na dítě z 6 000 Kč na 10 440 Kč, sleva na dani na druhého z manželů ze 4 200 Kč na 24 840 Kč). Následující tabulka uvádí, jaké dopady budou mít změny v daňové oblasti na různé typy domácností.

70


Tabulka 11: Dopady změn v daňové oblasti.

Typ domácnosti Osamělý zaměstnanec bez dětí Osamělý zaměstnanec s jedním dítětem Rodina s jedním dítětem (manželka nepracuje) Rodina se třemi dětmi (manželka nepracuje) Rodina se dvěma dětmi (oba rodiče pracují) Manažer žijící samostatně

71

Měsíční hrubý příjem 15 000 Kč 15 000 Kč 20 000 Kč 50 000 Kč 35 000 Kč 100 000 Kč

Měsíční úspora 89 Kč 412 Kč 658 Kč 529 Kč 494 Kč 7 505 Kč

Diskuse

6 DISKUSE Zkoumání vývoje demografických veličin a řešení problému klesající porodnosti je oblastí velmi obsáhlou a složitou. Z toho důvodu v práci nemohly být zahrnuty všechny možné analýzy s problematikou související a provedené analýzy jsou ovlivněny řadou omezení. Výsledkem analýzy časových řad je přiblížení dlouhodobého vývoje porodnosti a ostatních demografických ukazatelů v České republice pomocí popisu a grafického znázornění jejich vývoje a stanovení trendu vývoje u nejdůležitějších veličin. Na základě definovaných regresních modelů, které jsou statisticky průkazné, je možné konstruovat předpovědi vývoje daných demografických veličin. Tyto předpovědi však budou odpovídající pouze za předpokladu, že trend vývoje zůstane v následujících letech nezměněn. Při tak nízké úrovni porodnosti, jaká je v posledních letech v České republice, je otázkou, na jakou úroveň až může porodnost, respektive úhrnná plodnost, klesnout. Ať by byla ekonomická a sociální situace jakákoliv, mít děti je přece jen přirozeností ženy přinášející určité naplnění a psychické uspokojení. Z tohoto důvodu je možné, že zvyšování porodnosti a úhrnné plodnosti v posledních sedmi letech nebude následováno dalším výrazným propadem, který byl charakteristický pro předchozí období a trend vývoje porodnosti a plodnosti se změní. Je třeba zmínit také omezení v oblasti analýzy závislosti porodnosti v manželství a vybraných demografických a ekonomických ukazatelů. Nedostatkem této analýzy je malý počet použitých hodnot, který může zapříčinit její sníženou vypovídací schopnost. Z důvodu nedostupnost potřebných dat v odpovídající formě, je brán v úvahu pouze omezený počet proměnných. Bylo by vhodné hodnotit závislost porodnosti na dalších ukazatelích. Pro formulaci řešení problému by mohlo být přínosné zařazení hodnocení vlivu daňového zatížení, podrobnější analýza zaměstnanosti a důvodů nezaměstnanosti, analýza ekonomického růstu, indexu spotřebitelské důvěry atd. Omezením je také nemožnost vyčíslení dalších faktorů ovlivňující porodnost, jako jsou změny v hodnotových orientacích, rozmach emancipace a podobně. Návrh řešení problému se pohybuje v obecné rovině. Pro formulaci konkrétních opatření na podporu rodin by bylo nutné provést rozsáhlé ekonomické analýzy.

72

Použité zdroje

7 ZÁVĚR Hlavním cílem práce byla identifikace faktorů ovlivňujících vývoj porodnosti v České republice a navržení možných řešení problému klesající porodnosti a demografického stárnutí. Součástí provedené analýzy je popis dlouhodobého demografického vývoje, stanovení problémů vyplývajících z klesající porodnosti a zkoumání vlivu jednotlivých demografických a ekonomických veličin na vývoj porodnosti. Pomocí analýzy časových řad bylo zjištěno, že v České republice, stejně jako v ostatních vyspělých zemích, má porodnost dlouhodobě klesající trend a míra úhrnné plodnosti je již 27 let pod úrovní zabezpečující přirozenou obnovu obyvatelstva. Lze tedy potvrdit, že problém klesající porodnosti a stárnutí populace je v České republice aktuální. Zmíněný trend vývoje porodnosti a plodnosti je doprovázen klesající sňatečností a rostoucí rozvodovostí, zvyšujícím se věkem při prvním porodu a prvním sňatku a rostoucím podílem dětí rodících se mimo manželství. Výsledkem takového vývoje je změna věkové struktury obyvatel, kdy se výrazně zvyšuje podíl osob v důchodovém věku na celkové populaci a zároveň se snižuje podíl dětské složky populace. Index ekonomické závislosti bude v následujících letech určován hlavně indexem závislosti obyvatel v důchodovém věku a podle prognózy vzroste téměř na dvojnásobek současné hodnoty. Následkem bude problém ve financování důchodů v rámci průběžného důchodového systému. Se stárnutím populace souvisí také spousta dalších problémů. Mezi nejzávažnější patří nutnost zajištění sociálních a zdravotních služeb pro osoby důchodového věku, změny ve spotřebitelském chování a změna struktury spotřebitelského zboží, nenaplněné kapacity škol a jejich zavírání, pokles pracovních sil, nedostatek vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků a mnoho dalších problémů. Za hlavní příčinu klesající porodnosti je považováno znevýhodňování rodin s dětmi státem, kdy dochází k jejich nadměrnému daňovému zatížení a tím ke snížení životního standardu oproti bezdětným rodinám. Další znevýhodnění rodin s dětmi plyne ze systému důchodového zabezpečení, kdy člověk, který se rozhodne děti nemít, a tedy do nich nevkládat žádné prostředky, potom v důchodovém věku čerpá z úsilí a financí rodičů, kteří vychovali děti, které jsou nyní ekonomicky aktivní. Podpora sladění pracovního a rodinného života ze strany státu se zdá být také nedostatečná. Problém klesající porodnosti je ovlivněn také faktory, které nemají ekonomický charakter. Vliv na vývoj porodnosti má například měnící se životní styl a hodnoty mladých lidí, kteří dnes mají větší svobodu ve veškerém rozhodování. Dalším důvodem může být stále se zvětšující skupina emancipovaných žen, které upřednostňují ekonomickou nezávislost a pracovní kariéru před rodinným životem. V rámci statistické analýzy závislostí byla provedena korelační analýza pro porodnost v manželství, která je klesající složkou celkové porodnosti, a vybrané

73

Použité zdroje

demografické a ekonomické proměnné. Z demografických ukazatelů byla vypočtena vysoká pozitivní korelace porodnosti v manželství s mírou sňatečnosti a nepříliš významná korelace s mírou rozvodovosti. Z ekonomických ukazatelů se zdá být v souvislosti s porodností v manželství významný vývoj úrovně životních nákladů, resp. spotřebitelských cen. Určitý vliv mohou mít také půjčky domácností, meziroční index reálné mzdy a sociální příjmy domácností. V rámci vícenásobné regresní analýzy byly odhadnuty dva modely. První model popisuje vývoj porodnosti v manželství v závislosti na míře sňatečnosti, nezaměstnanosti a na růstu spotřebitelských cen. Nezávislými proměnnými druhého modelu jsou sňatečnost, meziroční index reálné mzdy, půjčky domácností a sociální příjmy domácností. Oba modely jsou statisticky průkazné. Na základě výsledků analýzy závislosti byla zvolena za nejdůležitější faktor, mající negativní vliv na vývoj porodnosti, obava ze snížení životního standardu rodiny a z neschopnosti zajistit děti, plynoucí z neuspokojivé finanční situace rodin. Dalším úkolem bylo zhodnocení současné podpory rodin ze strany státu a navržení možných opatření vedoucích k řešení problému klesající porodnosti. Současná finanční pomoc rodinám pomocí daňových opatření a systému sociálního zabezpečení se jeví jako špatně strukturovaná. Řešením by mohla být změna směrem, kdy by stát ekonomicky aktivním rodinám s dětmi méně bral v podobě daní a tím pádem by byly rodiny finančně soběstačné a nepotřebovaly by od státu dávky sociálního zabezpečení v takové míře. Nedostatečná je také podpora slučitelnosti profesních a rodinných rolí. Její zkvalitnění by mohlo spočívat v motivaci firem k zaměstnávání žen-matek a také ve vytvoření sítě dostupných zařízení pro děti předškolního a mladšího školního věku. V oblasti financování důchodů by byla nutná reforma systému důchodového zabezpečení směřovaná tak, aby rodiče dětí, už tak dost znevýhodnění, nepřispívali na důchod bezdětným vrstevníkům, a aby byl každý jedinec zodpovědný za své vlastní důchodové zabezpečení, které by si zajistil buď prostřednictvím dobře vychovaných dětí, nebo povinným spořením na důchod. Z Akčního plánu na podporu rodin vyplývá snaha řešit problém v těchto oblastech, avšak pokud se podíváme na současnou reformu veřejných financí, není podle mého názoru cíl podpory rodin s dětmi příliš naplněn. Vývoj minulých let determinující současnou situaci již neovlivníme. Avšak do budoucna je problém klesající porodnosti a demografického stárnutí řešitelný za předpokladu změn ve všech souvisejících oblastech.

74

Použité zdroje

8 POUŽITÉ ZDROJE Literatura: [1] ANDĚL, J. Matematická statistika. Praha: SNTL/ALFA, 1978. 346 s. [2] BUDÍKOVÁ, M., LERCH, T., MIKOLÁŠ, Š. Základní statistické metody. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 170 s. ISBN 80-210-3886-1. [3] DUFEK, J. Ekonometrie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 134 s. ISBN 80-7157-654-9. [4] HILL, C. R., GRIFFITHS, W. E., JUDGE, G.G. Undergraduate econometrics. 2. vyd. New York: John Wiley & Sons, 2001. 402 s. ISBN 0-471-33184-8. [5] HINDLS, R., KAŇOKOVÁ, J., NOVÁK, I. Metody statistické analýzy pro ekonomy. 1. vyd. Praha: Management Press, 1997. 249 s. ISBN 80-85943-44-1. [6] HUŠEK, R. Základy ekonometrické analýzy I.: Modely a metody. 1. vyd. Praha: VŠE, 1995. 225 s. ISBN 80-7079-102-0. [7] KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 52 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0222-9. [8] ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 348 s. ISBN 80-85963-43-4.

Online zdroje: [9] CHALOUPKOVÁ, J. Nárůst mimomanželské plodnosti = nárůst nesezdaných soužití? [online]. [cit. 5.4.2007]. Dostupné z: . [10] MAŘÍKOVÁ, H. Kombinace práce, rodiny a osobního života v praxi zaměstnavatelských subjektů [online]. [cit. 5.4.2007]. Dostupné z: .

75

Použité zdroje

[11] PATTA, I. Komplexní řešení demografického problému v České republice [online]. 1.2.2007 [cit. 25.4.2007]. Dostupné z: . [12] PATTA, I. Na výchovu dětí nemáme [online]. 6.9.2006 [cit. 25.4.2007]. Dostupné z: . [13] PATTA, I. První prorůstová a propopulační důchodová reforma [online]. 8.9.2006 [cit. 25.4.2007]. Dostupné z: . [14] SVOBODOVÁ, K. Stárnutí společnosti [online]. [cit. 5.4.2007]. Dostupné z: . [15] Akční plán na podporu rodin s dětmi na období 2006–2009 [online]. [cit. 16.4.2007]. Dostupné z: . [16] Reforma veřejných financí 2007–2010 [online]. [cit. 2.5.2007]. Dostupné z: . [17] Rodina [online]. [cit. 16.4.2007]. Dostupné z: . [18] Věková struktura obyvatelstva v ČR v letech 1993–2000 s výhledem do roku 2030 [online]. 2003 [cit. 16.4.2007]. Dostupné z: .

76

Příloha

9 PŘÍLOHA 9.1 Seznam grafů GRAF 1: POČET ŽIVĚ A MRTVĚ NAROZENÝCH V LETECH 1976–2005. ......................................................... 25 GRAF 2: POČET ŽIVĚ NAROZENÝCH V MANŽELSTVÍ A MIMO MANŽELSTVÍ V LETECH 1976–2005. .............. 26 GRAF 3: PROCENTO DĚTÍ NAROZENÝCH V MANŽELSTVÍ A MIMO MANŽELSTVÍ V ROCE 1976 A 2005. ......... 28 GRAF 4: HRUBÁ MÍRA PORODNOSTI V LETECH 1976–2005......................................................................... 29 GRAF 5: OBECNÁ MÍRA PLODNOSTI V LETECH 1976–2005. ........................................................................ 30 GRAF 6: MÍRY PLODNOSTI PODLE VĚKU ŽEN V LETECH 1976–2005............................................................ 31 GRAF 7: ÚHRNNÁ PLODNOST V LETECH 1976–2005. .................................................................................. 31 GRAF 8: PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK OBYVATEL V LETECH 1976–2005. ........................................................... 32 GRAF 9: STRUKTURA OBYVATEL V ROCE 1950 A 2005. .............................................................................. 33 GRAF 10: ČISTÝ PŘÍRŮSTEK MANŽELSTVÍ NA 1000 OBYVATEL V LETECH 1976–2005................................ 34 GRAF 11: HRUBÁ MÍRA SŇATEČNOSTI A ROZVODOVOSTI V LETECH 1976–2005......................................... 34 GRAF 12: HRUBÁ MÍRA SŇATEČNOSTI PODLE RODINNÉHO STAVU NEVĚST V LETECH 1976–2005. ............. 35 GRAF 13: PRŮMĚRNÝ VĚK PŘI PRVNÍM SŇATKU V LETECH 1976–2005....................................................... 36 GRAF 14: POČET ZANIKLÝCH MANŽELSTVÍ PODLE DŮVODU ZÁNIKU V LETECH 1950–2005. ...................... 36 GRAF 15: ROZVODY PODLE PŘÍČIN V ROCE 1960........................................................................................ 37 GRAF 16: ROZVODY PODLE PŘÍČIN V ROCE 2005........................................................................................ 37 GRAF 17: PROGNÓZA VÝVOJE VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA V LETECH 2002–2050...................... 38 GRAF 18: PROGNÓZA POMĚRU JEDNOTLIVÝCH VĚKOVÝCH SKUPIN V POPULACI V ROCE 2005 A 2050. ...... 38 GRAF 19: VÝVOJ INDEXŮ ZÁVISLOSTI A INDEXU EKONOMICKÉHO ZATÍŽENÍ V LETECH 1976–2005 A PROGNÓZA VÝVOJE DO ROKU 2050................................................................................................... 41 GRAF 20: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A HRUBÉ MÍRY SŇATEČNOSTI (1991–2005). ....... 48 GRAF 21: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A HRUBÉ MÍRY ROZVODOVOSTI (1991–2005)..... 49 GRAF 22: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI (1991–2005). ......... 49 GRAF 23: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A INDEXU SPOTŘEBITELSKÝCH CEN (1991–2005). .......................................................................................................................................................... 50 GRAF 24: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A VÝVOJE PŮJČEK DOMÁCNOSTÍ (1994–2005).... 51 GRAF 25: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A INDEXU REÁLNÉ MZDY (1994–2005)............... 52 GRAF 26: ZÁVISLOST MÍRY PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ A SOCIÁLNÍCH PŘÍJMŮ DOMÁCNOSTÍ (1994–2005). .......................................................................................................................................................... 52 GRAF 27: VÝVOJ REZIDUÍ REGRESNÍHO MODELU PRO POPIS VÝVOJE PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ. ............ 54 GRAF 28: VÝVOJ REZIDUÍ REGRESNÍHO MODELU PRO POPIS VÝVOJE PORODNOSTI V MANŽELSTVÍ. ............ 55

77

Příloha

9.2 Použitá data

Přirozený pohyb obyvatelstva, počet narozených (1976–2005) Narození Rok 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

živě 187 378 181 763 178 901 172 112 153 801 144 438 141 738 137 431 136 941 135 881 133 356 130 921 132 667 128 356 130 564 129 354 121 705 121 025 106 579 96 097 90 446 90 657 90 535 89 471 90 910 90 715 92 786 93 685 97 664 102 211

mrtvě 1 144 1 102 1 117 972 864 748 780 701 646 607 586 548 571 525 530 496 437 445 336 300 317 273 294 303 259 263 261 272 265 287

v manželství 178 968 173 412 170 502 163 453 145 161 135 995 132 702 128 104 127 023 125 987 123 464 121 455 122 653 118 215 119 397 116 651 108 697 105 702 91 072 81 150 75 158 74 532 73 326 71 045 71 118 69 356 69 327 66 972 67 825 69 802

mimo manželství 8 410 8 351 8 399 8 659 8 640 8 443 9 036 9 327 9 918 9 894 9 892 9 466 10 014 10 141 11 167 12 703 13 008 15 323 15 507 14 947 15 288 16 125 17 209 18 426 19 792 21 359 23 459 26 713 29 839 32 409

78

celkem 188 522 182 865 180 018 173 084 154 665 145 186 142 518 138 132 137 587 136 488 133 942 131 469 133 238 128 881 131 094 129 850 122 142 121 470 106 915 96 397 90 763 90 930 90 829 89 774 91 169 90 978 93 047 93 957 97 929 102 498

Zemřelí celkem 125 232 126 214 127 136 127 949 135 537 130 407 130 765 134 474 132 188 131 641 132 585 127 244 125 694 127 747 129 166 124 290 120 337 118 185 117 373 117 913 112 782 112 744 109 527 109 768 109 001 107 755 108 243 111 288 107 177 107 938

Přirozený přírůstek 62 146 55 549 51 765 44 163 18 264 14 031 10 973 2 957 4 753 4 240 771 3 677 6 973 609 1 398 5 064 1 368 2 840 -10 794 -21 816 -22 336 -22 087 -18 992 -20 297 -18 091 -17 040 -15 457 -17 603 -9 513 -5 727

Příloha

Hrubá míra porodnosti, obecná míra plodnosti (1976–2005) Rok 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Střední stav obyvatelstva 10 128 220 10 189 312 10 245 686 10 296 489 10 326 792 10 303 208 10 314 321 10 322 823 10 330 481 10 336 742 10 340 737 10 348 834 10 356 359 10 362 257 10 362 740 10 308 682 10 317 807 10 330 607 10 336 162 10 330 759 10 315 353 10 303 642 10 294 943 10 282 784 10 272 503 10 224 192 10 200 774 10 201 651 10 206 923 10 234 092

Počet žen ve věku 15–49 2 428 019 2 423 656 2 424 580 2 430 946 2 435 437 2 429 295 2 431 178 2 436 205 2 445 979 2 459 586 2 477 791 2 501 531 2 529 458 2 562 592 2 594 107 2 605 248 2 629 303 2 647 784 2 659 357 2 666 201 2 658 882 2 642 181 2 625 594 2 609 889 2 595 195 2 568 283 2 548 024 2 534 915 2 525 684 2 519 440

79

Hrubá míra porodnosti 18,50 17,84 17,46 16,72 14,89 14,02 13,74 13,31 13,26 13,15 12,90 12,65 12,81 12,39 12,60 12,55 11,80 11,72 10,31 9,30 8,77 8,80 8,79 8,70 8,85 8,87 9,10 9,18 9,57 9,99

Obecná míra plodnosti 77,173 74,995 73,786 70,800 63,151 59,457 58,300 56,412 55,986 55,245 53,821 52,336 52,449 50,088 50,331 49,651 46,288 45,708 40,077 36,043 34,017 34,311 34,482 34,282 35,030 35,321 36,415 36,958 38,668 40,569

Příloha

Úhrnná plodnost, míry plodnosti žen podle věku (1976–2005) Rok 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Úhrnná plodnost 2,362 2,320 2,324 2,286 2,096 2,016 2,007 1,963 1,966 1,961 1,936 1,910 1,940 1,874 1,893 1,861 1,715 1,666 1,438 1,278 1,185 1,173 1,157 1,133 1,144 1,146 1,171 1,179 1,226 1,282

Míra plodnosti žen ve věku 15 - 26

27 - 35

1 660,0 1 648,9 1 667,0 1 653,0 1 545,1 1 485,5 1 488,6 1 460,0 1 467,6 1 459,7 1 432,1 1 411,7 1 419,7 1 369,2 1 383,7 1 361,5 1 238,8 1 174,6 978,0 831,6 737,9 704,2 665,9 627,5 597,4 553,0 533,3 502,5 486,9 473,6

80

36 - 49 631,5 601,9 590,8 570,8 496,4 475,4 466,8 453,8 453,3 456,7 459,0 451,5 474,7 458,0 463,5 451,7 430,9 443,2 413,4 400,2 400,0 418,1 436,8 450,6 487,0 527,0 564,6 599,3 652,6 713,2

69,9 68,0 65,9 61,9 54,2 54,7 51,5 48,5 44,7 44,6 44,5 46,1 45,8 46,1 45,8 47,5 45,0 47,7 46,7 45,9 47,2 50,3 53,3 54,4 59,3 65,4 72,4 76,5 86,3 94,0

Příloha

Věková struktura obyvatel a indexy závislosti a ekonomického zatížení (1976–2005) Rok

0–14

1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

2 281 037 2 332 916 2 372 553 2 397 882 2 411 514 2 417 009 2 422 363 2 425 964 2 424 781 2 417 174 2 402 358 2 378 136 2 339 545 2 284 825 2 223 269 2 147 877 2 091 997 2 036 886 1 979 002 1 921 085 1 867 538 1 818 264 1 772 919 1 728 678 1 685 398 1 642 873 1 604 977 1 571 249 1 539 317 1 514 013

15–64 6 505 477 6 493 414 6 490 868 6 501 069 6 524 994 6 536 901 6 586 504 6 639 771 6 680 022 6 697 284 6 707 144 6 722 638 6 749 321 6 793 221 6 843 447 6 851 032 6 903 119 6 956 797 7 006 255 7 043 976 7 066 237 7 089 062 7 114 103 7 138 094 7 165 252 7 168 105 7 180 165 7 210 635 7 239 720 7 274 860

65+ 1 341 706 1 362 982 1 382 265 1 397 538 1 390 284 1 349 298 1 305 454 1 257 088 1 225 678 1 222 284 1 231 235 1 248 060 1 267 493 1 284 211 1 296 024 1 309 773 1 322 691 1 336 924 1 350 905 1 365 698 1 381 578 1 396 316 1 407 921 1 416 012 1 421 853 1 413 214 1 415 632 1 419 767 1 427 886 1 445 219

81

IZ1 35,06 35,93 36,55 36,88 36,96 36,97 36,78 36,54 36,30 36,09 35,82 35,38 34,66 33,63 32,49 31,35 30,31 29,28 28,25 27,27 26,43 25,65 24,92 24,22 23,52 22,92 22,35 21,79 21,26 20,81

IZ2 20,62 20,99 21,30 21,50 21,31 20,64 19,82 18,93 18,35 18,25 18,36 18,57 18,78 18,90 18,94 19,12 19,16 19,22 19,28 19,39 19,55 19,70 19,79 19,84 19,84 19,72 19,72 19,69 19,72 19,87

IEZ 55,69 56,92 57,85 58,38 58,27 57,62 56,60 55,47 54,65 54,34 54,17 53,94 53,44 52,54 51,43 50,47 49,47 48,50 47,53 46,66 45,98 45,35 44,71 44,06 43,37 42,63 42,07 41,48 40,99 40,68

Příloha

Prognóza věkové struktury obyvatel a indexů závislosti a ekonomického zatížení (1976–2005) Rok 2005 2010 2015 2020 2025 2030 3035 2040 2045 2050

0–14

15–64

65+

1 487 148

7 302 144

1 446 681

1 400 028

7 286 202

1 596 812

1 426 352

7 011 496

1 864 146

1 408 644

6 786 952

2 088 333

1 346 384

6 669 506

2 201 310

1 274 155

6 520 205

2 308 073

1 219 739

6 337 422

2 399 918

1 197 000

5 964 564

2 633 554

1 190 477

5 569 751

2 862 020

1 173 004

5 309 251

2 956 079

82

IZ1 20,36591 19,21478 20,34305 20,75518 20,18716 19,54164 19,24661 20,06852 21,37397 22,09359

IZ2 19,81173 21,91556 26,58699 30,76982 33,00559 35,39878 37,86899 44,15334 51,38506 55,67789

IEZ 40,17764 41,13034 46,93004 51,525 53,19276 54,94042 57,11561 64,22186 72,75903 77,77148

Příloha

Sňatky a bilance v manželství v letech 1976 - 2005 % zaniklých manželství Počet Čistý rozvodem a Rok HMS HMR zaniklých přírůstek úmrtím úmrtím prohlášením manželství manželství muže ženy za neplatná 1976 9,37 2,52 94 929 81 768 13 161 31,2 50,2 18,6 1977 9,13 2,50 93 011 81 763 11 248 31,1 50,6 18,3 1978 8,82 2,64 90 338 83 182 7 156 32,5 49,2 18,3 1979 8,21 2,54 84 496 82 065 2 431 31,9 49,7 18,4 1980 7,59 2,64 78 343 85 027 - 6 684 32,0 49,7 18,3 1981 7,52 2,68 77 453 84 018 - 6 565 32,9 49,2 17,9 1982 7,46 2,70 76 978 83 046 - 6 068 33,5 49,0 17,5 1983 7,79 2,84 80 417 85 423 - 5 006 34,3 48,3 17,4 1984 7,91 2,95 81 714 85 050 - 3 336 35,9 47,2 16,9 1985 7,80 2,95 80 653 84 793 - 4 140 36,0 47,4 16,6 1986 7,89 2,86 81 638 83 746 - 2 108 35,3 47,7 17,0 1987 8,09 3,00 83 773 83 734 39 37,1 46,5 16,4 1988 7,87 2,96 81 458 82 246 - 788 37,3 46,2 16,5 1989 7,84 3,03 81 262 82 912 - 1 650 37,8 46,1 16,1 1990 8,78 3,09 90 953 84 887 6 066 37,8 46,3 15,9 1991 6,98 2,85 71 973 79 476 - 7 503 37,0 46,7 16,3 1992 7,18 2,77 74 060 77 613 - 3 553 36,8 46,9 16,3 1993 6,39 2,93 66 033 77 637 - 11 604 38,9 44,9 16,2 1994 5,65 2,99 58 440 76 928 - 18 488 40,2 44,1 15,7 1995 5,32 3,01 54 956 76 828 - 21 872 40,5 44,2 15,3 1996 5,22 3,21 53 896 76 805 -22 909 43,1 42,2 14,7 1997 5,61 3,15 57 804 75 896 -18 092 42,8 42,3 14,9 1998 5,35 3,14 55 027 74 667 -19 640 43,3 42,0 14,7 1999 5,21 2,30 53 523 66 196 -12 673 35,7 47,5 16,8 2000 5,39 2,89 55 321 72 644 -17 323 40,9 43,4 15,7 2001 5,12 3,09 52 374 73 901 -21 527 42,7 41,9 15,4 2002 5,17 3,11 52 732 73 555 -20 823 43,2 41,8 15,0 2003 4,80 3,22 48 943 75 794 -26 851 43,3 41,5 15,2 2004 5,04 3,24 51 447 74 691 -23 244 44,3 40,9 14,8 2005 5,06 3,06 51 829 72 658 -20 829 43,1 41,7 15,2 POZN.: HMS – hrubá míra sňatečnosti, HMR – hrubá míra rozvodovosti. Počet sňatků

83

Příloha

Rozvody podle příčiny rozvratu manželství v letech 1976 - 2005 Příčina rozvratu

1960

1. Neuvážený sňatek 2. Alkoholismus 3. Nevěra 4. Nezájem o rodinu, opuštění soužití 5. Zlé nakládání, trestný čin 6. Rozdíl povah, názorů a zájmů 7. Zdravotní důvody 8. Sexuální neshody 9. Ostatní příčiny 10. Soud nezjistil zavinění

2005 187 794 3 764 830 919 1 398 259 336 1 951 2 534

282 757 1 497 708 205 16 046 70 110 8 447 3 167

Data pro korelační a regresní analýzu (1989–2005) Rok

HMPm

S

R

N

SC

IRM

P

SP

11,4082 7,8421 3,0279 100,0 3 312 1989 11,5218 8,7769 3,0933 0,2856 109,7 4 198 1990 11,3158 6,9818 2,8487 2,7768 171,8 5 659 1991 10,5349 7,1779 2,7692 3,0389 190,9 4 920 1992 10,2319 6,3920 2,9260 2,9878 230,6 105,2 92,8 5 278 1993 8,8110 5,6539 2,9933 3,2842 253,7 107,8 107,9 6 073 1994 7,8552 5,3196 3,0138 2,9746 276,8 108,7 102,2 6 780 1995 7,2860 5,2248 3,2101 3,0792 301,2 108,7 104,3 7 206 1996 7,2336 5,6101 3,1508 4,3567 326,8 101,3 110,5 7 934 1997 7,1225 5,3451 3,1436 6,1317 361,8 98,6 107,1 8 197 1998 6,9091 5,2051 2,3006 8,6192 369,4 106,2 112,3 9 127 1999 6,9231 5,3853 2,8916 8,9942 383,8 102,4 122,6 10 089 2000 6,7835 5,1226 3,0893 8,5425 401,8 103,8 139,3 10 456 2001 6,7962 5,1694 3,1133 9,1958 409,0 105,4 178,7 11 968 2002 6,5648 4,7976 3,2175 9,9217 409,4 106,5 235,7 11 800 2003 6,6450 5,0404 3,2390 9,2042 421,1 103,7 311,9 12 235 2004 6,8205 5,0643 3,0572 8,9509 429,3 103,5 413,0 13 433 2005 POZN.: HMPm – hrubá míra porodnosti v manželství, S – hrubá míra sňatečnosti, R – hrubá míra rozvodovosti, N – míra registrované nezaměstnanosti, SC – index spotřebitelských cen (1989 = 100), IRM – meziroční index reálné mzdy, P – index půjček domácností.

84

Analýza vývoje porodnosti v České republice

Recommend Documents