Analýza systému podpory rodin s dětmi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Analýza systému podpory rodin s dětmi Diplomová práce

Autor:

Eva Švecová Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. František Pavelka, CSc.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

diplomovou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

…………………… V Praze, dne 27. dubna 2014

Bc. Eva Švecová

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Františku Pavelkovi, CSc. za spolupráci, trpělivost, rady, především potom za podnětné návrhy a připomínky k mé práci. Rovněţ patří můj dík rodině za podporu při studiu a tvorbu potřebného zázemí.

Anotace Předmětem diplomové práce je provedení a zhodnocení analýzy financování aktivit rodinné politiky v České republice. Teoretická část je věnována definování a vývoji rodiny, rodinné politiky, sociální politiky a vysvětlení pojmů s touto oblastí spojených. Praktická část se zabývá charakteristikou konkrétních aktivit státu spojených s podporou rodin s dětmi, jako jsou dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče. Analýze je podrobeno financování systému státního sociálního zabezpečení během let 2007 aţ 2012 a financování aktivit na místní úrovni.

Klíčová slova: rodina, rodinná politika, sociální politika, státní sociální podpora, dávky státní sociálny podpory, dávky pěstounské péče

Annotation The object of my thesis is the analysis (and its evaluation) of the financing the activities of the family policy in the Czech Republic. The theoretical part is devoted to the definition and development of the family, the family policy, the social policy and explanation of terms associated with this area. The practical part deals with the characteristics of specific activities related to the state support for families with children, such as social security benefits and foster care benefits. The state social security is analyzed during the years 2007-2012 and financing activities at the local level.

Key words: family, family policy, social policy, national social securiy, national security benefits, foster care benefits

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................. 7 1. Státní sociální a rodinná politika státu...................................................... 9 1.1.

Pojem rodina ............................................................................................................... 9

1.1.1.

1.2.

Vývoj rodiny ................................................................................................................... 11

Rodinná politika ......................................................................................................... 12

1.2.1.

Typy rodinné politiky ..................................................................................................... 14

1.2.2.

Cíle a principy ................................................................................................................ 18

1.2.3.

Vývoj rodinné politiky v České republice....................................................................... 19

1.3.

Sociální politika .......................................................................................................... 22

1.3.1.

Objekty a subjekty sociální politiky ............................................................................... 22

1.3.2.

Typy sociální politiky ..................................................................................................... 24

1.3.3.

Principy sociální politiky ................................................................................................ 25

1.4.

Shrnutí ....................................................................................................................... 28

2. Podpora rodin .........................................................................................29 2.1.

Aktivity k podpoře rodiny .......................................................................................... 30

2.1.1.

Sociální služby ................................................................................................................ 30

2.1.2.

Služby na podporu fungující rodiny ............................................................................... 32

2.1.2.1.

Komerčně poskytované služby na podporu fungující rodiny ................................ 32

2.1.2.2.

Nekomerčně poskytované služby na podporu fungující rodiny ............................ 32

2.1.3.

2.2.

Činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí ......................................... 33

Finanční podpora rodiny............................................................................................ 37

2.2.1.

Nepřímá podpora .......................................................................................................... 37

2.2.2.

Přímá podpora ............................................................................................................... 38

2.3.

Slučitelnost práce a rodiny ........................................................................................ 41

3. Konkrétní dávky pro rodiny s dětmi ........................................................44 3.1.

Dávky státní sociální podpory .................................................................................... 45

3.1.1.

Přídavek na dítě ............................................................................................................. 46

3.1.2.

Předchozí právní úpravy ................................................................................................ 46

3.1.3.

Současné právní úpravy................................................................................................. 47

3.1.4.

Příspěvek na bydlení ...................................................................................................... 48

5

3.1.5.

Rodičovský příspěvek .................................................................................................... 50

3.1.5.1.

Předchozí právní úpravy ........................................................................................ 50

3.1.5.2.

Současná právní úprava......................................................................................... 50

3.1.6.

Porodné ......................................................................................................................... 51

3.1.7.

Pohřebné ....................................................................................................................... 52

3.2.

Dávky pěstounské péče ............................................................................................. 53

3.2.1.

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte ............................................................................... 53

3.2.2.

Odměna pěstouna ......................................................................................................... 54

3.2.3.

Příspěvek při převzetí dítěte.......................................................................................... 55

3.2.4.

Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla ................................................ 56

3.2.5.

Příspěvek při ukončení pěstounské péče ...................................................................... 56

3.3.

Shrnutí ....................................................................................................................... 57

4. Analýza financování aktivit k podpoře rodin............................................58 4.1.

Analýza financování systému státního sociálního zabezpečení ................................ 59

4.2.

Analýza financování aktivit na místní úrovni ............................................................. 73

4.3.

Shrnutí ....................................................................................................................... 76

ZÁVĚR ...........................................................................................................77 Seznam použité literatury .............................................................................80 Seznam obrázků, tabulek a grafů...................................................................84 Seznam příloh ...............................................................................................85

6

ÚVOD Rodina v současné době představuje základní jednotku společnosti, která je výrazně orientovaná na ekonomický výkon a celkovou prosperitu jednotlivce. Ačkoliv si rodina stále zachovává vysokou společenskou hodnotu a je všeobecně uznávána ve svých tradičních formách, vyvstává otázka, zda je prorodinným aktivitám věnováno dostatek času a sil ze strany státu. Současný stav podpory rodin s dětmi se zaměřuje zejména na finanční nástroje ve formě sociálních dávek. V sociální oblasti se stát zaměřuje na podporu osob nebo skupin ocitajících se v nepříznivé ţivotní situaci a ohroţených sociálním vyloučením. V rámci prorodinné politiky jde o pohled na současný finanční stav rodin s dětmi. Je stále aktuálním tématem hledání vhodných opatření a forem podpory pro rozvoj fungující rodiny. Hlavním cílem diplomové práce je analýza státní sociální a rodinné politiky a to zejména z hlediska moţnosti finanční podpory rodin s dětmi. Dále pak analyzovat financování aktivit rodinné politiky v České republice. Jako dílčí cíl jsou definovány aktivity vedoucí k podpoře rodin a systém státního sociálního zabezpečení. V práci je pouţita analýza zabývající se sledováním vývoje výdajů na aktivity k podpoře rodin s dětmi, respektive výdaje na státní sociální politiku. Při analýze jsou vyuţita data ze statistických ročenek z oblasti práce a sociálních věcí. Dále jsou vyuţity údaje o počtu přidělených dávek. Data se týkají let 2007 aţ 2012 a v případě dostupnosti dat i roku 2013. Některá z dat jsou aktuálně volně dostupná z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí, zbylá data byla poskytnuta na ţádost kontaktní osobou z interních statistik ministerstva. Diplomová práce je koncipována do čtyř částí. V první kapitole je v úvodu věnován prostor definování a charakteristice rodiny, jejímu vývoji a současným podobám, coţ povaţuji za nezbytné vzhledem k tématu celé diplomové práce. Pochopení definice rodiny, ačkoliv neexistuje dosud jednotný výklad, je důleţité pro posouzení adekvátnosti podpory rodin jako takové. V další části kapitoly je rozebrána problematika rodinné politiky, její typy, cíle a principy a je stručně popsán celkový vývoj rodinné politiky v České republice. Ten se odráţí v dnešním pojetí financování rodin. Respektive podpory ze strany státu. V souvislosti s rodinnou politikou je dán prostor i sociální politice, protoţe pro účely souhrnné analýzy financování aktivit podpory rodin je nutné rozlišit tyto dva pojmy.

7

V kapitole druhé je definována samotná podpora rodin. Jsou specifikovány konkrétní aktivity k podpoře rodin, mezi které patří sociální sluţby, sluţby na podporu fungující rodiny a to jak komerčně, tak nekomerčně poskytované sluţby. Systémová ochrana dětí, respektive činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí jsou definovány v následující subkapitole a to v historickém i teoretickém kontextu. Vývoj legislativní ochrany dětí se totiţ odráţí v současné moderní koncepci ochrany dětí. Další důleţitou subkapitolou je finanční podpora rodin a to jak nepřímá podpora ve formě daňových opatření, tak přímá finanční podpora, která se naplno prolíná s tematikou systému sociální zabezpečení. Povaţuji za nezbytné uvést v této kapitole také problematiku slučitelnosti práce a rodiny, která souvisí se zvládáním pracovních povinností a péče o rodinu s malými dětmi. Ve třetí kapitole jsou zhodnoceny konkrétní příklady finanční podpory rodin s dětmi a to především přímá podpora v rámci systému státního sociálního zabezpečení. Prostor je věnován přídavku na dítě, příspěvku na bydlení, rodičovskému příspěvku, porodnému a pohřebnému a jejich vývoji za posledních několik let v rámci české legislativy. Jako další finanční nástroj charakterizovaný v této kapitole jsou dávky pěstounské péče, které zaznamenaly za posledních několik let významný rozvoj. V roce 2013 byly totiţ upraveny novou zákonnou úpravou. Čtvrtá kapitola se zabývá analytickým výzkumem financování aktivit k podpoře rodiny. Vzhledem k obsáhlosti celého tématu je kapitola rozdělena do subkapitol a soustředí se konkrétně na financování rodin Ministerstvem práce a sociálních věcí. Analýza financování systému státního sociálního zabezpečení, jako jedné z forem aktivit podpory rodin, představuje přímou podporu. V rámci analýzy je proveden rozbor legislativního vývoje a s ním související vývoj výdajů na dávky státní sociální politiky v letech 2007 aţ 2012. Přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, rodičovský příspěvek a pohřebné, to jsou dávky, které povaţuji za stěţejní v rámci financování rodin. Sociálnímu příplatku je věnován prostor, ačkoliv v dnešní době je jiţ zrušenou dávkou. Dávky pěstounské péče, dnes tolik diskutované téma, a legislativní změny dotýkající se této dávky mají ve struktuře výdajů ze státního rozpočtu nezanedbatelné místo. Proto se jejich analýze věnuje samostatná část subkapitoly a hledá odpověď na zadaný hlavní cíl diplomové práce. Další část je zaměřena na celkové výdaje na dávky státní sociální podpory, kde jsou shrnuty všechny poznatky z předchozí části. Analýza věnovaná financování aktivit na místní úrovni doplňuje diplomovou práci o celkové shrnutí.

8

1. Státní sociální a rodinná politika státu Tato kapitola se v úvodu zabývá stručným vymezením pojmu rodina a vývoji rodiny od jejích prvních vývojových stupňů, aţ do současnosti tak, jak na ní pohlíţíme nyní. Kapitola se věnuje rodinné politice a jsou dány do souvislosti modely sociálního státu a typy rodinné politiky. Závěrečná část se zaměřuje na sociální politiky a její souvislost s rodinnou politikou.

1.1. Pojem rodina V současné době je velice těţké najít správnou definici rodiny, a to nejen vzhledem k mnoha oblastem, ve kterých se tento pojem vyuţívá. Ale i s ohledem na různorodá východiska a prostředí jednotlivých společností jak kulturní, tak civilizační. Význam a pojetí rodiny se liší v kaţdém jednotlivém vědním a společenském odvětví. Není proto snadné jednotné a ucelené vymezení pojmu rodina definovat. Spíše jde o různé pohledy, varianty a vyuţití pojetí termínu rodiny, které se pouţívají v jednotlivých disciplínách a oborech. V tom nejširším a nejrozšířenějším pojetí chápeme rodinu jako formu ţivota, kde ţijí minimálně dvě generace a to rodiče s dětmi a tento stav je trvalý. Charakteristickými znaky pro rodinu jsou: reprodukce, výchova, chápání a osvojování si sociokulturních rolí, učení a osvojování obecně přijímaných norem jako jsou tradice či zvyky. Dalším znakem rodiny, navazujícím na předchozí, je učení jedinců reagovat a ţádoucím způsobem se chovat v konkrétních situacích. Rodina by dále měla slouţit k uspokojování biologických, psychických a psychologických potřeb. A v neposlední řadě je základním znakem rodiny to, ţe v ní má kaţdá svá práva, povinnosti a své postavení. Podle této koncepce existuje rodina ve všech kulturních prostředích a představuje sociální celek. Další charakteristické znaky rodiny jsou ovšem odvislé od různých sociokulturních prostředí, ve kterých se rodina vyvíjí. S tím souvisí snaha o co nejrozsáhlejší definování pojmu rodiny pro politické účely a to s ohledem na její funkci ve společnosti. Tou základní je biologicko-reprodukční, která má uspokojovat primární potřeby, zachovávat lidský rod a uspokojovat sexuální potřeby manţelů. Další významnou, ale proměnlivou v čase a prostoru, je socializační, ekonomická funkce rodiny. Ta zabezpečuje ţivotní úroveň jak dětí, tak dospělých a měla by dávat všem členům rodiny ţivotní jistoty. Výchovná funkce rodinná 9

zásadní vliv na učení a vzdělávání. Mezi styly současné výchovy lze zařadit autoritativní, kdy rodiče aţ příliš tvrdě prosazují svou autoritu a nejsou brány ohledy na osobní potřeby dětí. Liberální styl je postaven spíše na přirozené autoritě, která nemá poučovací charakter, ale rodiče se při ní spíše spoléhají na samostatnost dítěte. Někde uprostřed je demokratický výchovný styl, při němţ mají rodiče na své děti přiměřené poţadavky vzhledem k jejím moţnostem. Je vyuţívána přirozená autorita a klade se důraz na pravidla, ale existuje důvěra mezi členy rodiny. Mezi trvalé znaky rodiny se lze zařadit její společensky schválenou formu ve stálém souţití, které se skládá z osob navzájem spojených jak pokrevně, tak manţelstvím nebo adopcí a členové většinou bydlí společně pod jednou střechou. Tito členové rodiny také spolupracují v rámci společensky uznávané dělby rolí, kdy je nejdůleţitější výchova a výţiva dětí. Veškeré pohledy na rodinu, ač dnes rozšířenou o několik nových forem partnerství a souţití, mají vliv na sociální a rodinnou politiku státu. Čili politika státu vţdy souvisí s demografickým vývojem populace, historickou a kulturní tradicí a v neposlední řadě technologickým vývojem společnosti. A právě s ohledem na moderní rozvoj lze konstatovat, ţe i přes veškeré překáţky si rodina s pomocí státu zachovává svou hodnotu. Právě stát na sebe přebírá určitou míru zodpovědnosti. Týká se to především sociální oblasti, kdy se stát zaměřuje na podporu rodin nejen v nepříznivé situaci, ale i těch ohroţených či vyloučených. „Rodina je jedním ze základních pilířů státu!“ (Mitchell, 2009, s. 5) „Rodina je společenský útvar zušlechtěný kulturou, morálkou, city. Specifickým rysem rodinných vztahů je prolínání ekonomických, morálních i emocionálních vazeb. Zejména zde působí právo, morálka, zvyklosti a tradice.“ (Kolibová, 2008, s. 70) Ačkoliv je rodina, jak jiţ bylo řečeno, základem dnešní společnosti, podpora zdravé a fungující rodiny je stále v pozadí. Obecně by se na podporu rodin mělo pohlíţet jako na investici do lidského kapitálu1, protoţe je nezbytná nejen pro rozvoj státu. Rodina je tedy nejvýznamnější sociální skupinou, kde dochází k uspokojování prvotních biologických a společenských potřeb všech jejích členů. A je tedy základní jednotkou společnosti. 1

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR. Rodinná politika na úrovni krajů a obcí. první.

2008, 30 s. ISBN 978-80-86878-82-9. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/6778/Rodinna_politika.pdf

10

Pro účely diplomové práce zde uvádím definici rodiny, na základě které jsou v celém textu prováděny analýzy a úvahy. Tu nejzákladnější rodinu tvoří muţ, ţena a jejich děti. Zde rodina vzniká aţ narozením dítěte, tedy příchodem třetího člena rodiny. Širší rodina je tvořena dalšími příbuznými, těmi jsou prarodiče, tety, strýcové a další příbuzní. Rodina vzniklá druhotně, tedy rozvodem, je taková, kdy se jeden člen opět oţení (vdá) a do rodiny přicházejí nemanţelské děti a další příbuzní. Neúplná rodina, v dnešní době častá, je taková, kdy jeden z členů chybí. Roli matky i otce formálně plní pouze jeden člen. K této situaci můţe dojít rozvodem, smrtí, nebo nemanţelským početím. Dnes uţ také rozšířeným typem rodiny je tzv. náhradní, nebo také pěstounská rodina. Ke všem těmto směřuje podpora, které se věnuje tato práce.

1.1.1. Vývoj rodiny Rodina se vyvíjí jiţ od nepaměti. Ţivot lidí v dávných dobách byl naprosto odlišný od ţivota dnešního. Jiţ tehdy se projevily rozdíly mezi ţenami a muţi, ale první typy rodiny byly tzv. skupinové. E. A. Schroeder (2009) uvádí tyto stupně vývoje rodiny. Ve stádové rodině spolu pohlavně obcovali všichni muţští členové se všemi ţenskými členkami společnosti a nazývá to polygamií a polyandrií. Zde byla vţdy známá pouze matka dítěte, otec nikoliv. V další vývojové fázi, krevní rodina, byl dovolen pohlavní styk pouze mezi příbuznými. Rodina panuala, v tomto stupni rodiny naopak není povolena pohlavní aktivita mezi rodinnými příslušníky, čili v rámci jednoho rodu. Ani zde ještě není pro nás známa a tradiční forma manţelství. Tento prvek se objevuje aţ v dalším vývoji. Krebs (2010) popisuje tradiční rodinný model, nám známý, jako vícegenerační souţití, na které nepůsobilo vnější prostředí a které bylo samostatnou ekonomickou jednotkou s konkrétně rozdělenými rolemi. Starší generace se věnovaly výchově dětí a pomoc s nimi a udrţování domácnosti a muţi zabezpečovali rodinu lovem. Ţeny měly za úkol reprodukci a sběr plodin. Členové rodiny na sobě byli vzájemně závislí a to začalo upevňovat jejich citové vazby. Ţeny začaly být vzhledem ke své úloze uctívány, byly povaţovány za ochránkyně rodiny a celého rodu. Matka byla uctívána, coţ bylo doprovázeno různými náboţenskými obřady a vedlo to ke vzniku kultu, který uctíval matku-ţenu. Období, kdy se staly sošky tzv. Venuší výrazem úcty k ţeně, se nazývá matriarchát 2 . V tomto modelu společenské 2

Matriarchát – z latinského Mater = matka, a z řeckého Archein = vládnout

11

organizace hrála hlavní roli ţena. Matriarchát byl chápán jako předchůdce patriarchátu a je tzv. hypotézou německého historika J. Bachofena a později F. Engelse, kteří zasadili matriarchát do pravěku a povaţovali ho za vývojové stádium rané společnosti. Hlavním poutem zde byla vazba matky a dítěte a byla typická tzv. promiskuita. Následně došlo k přechodu k hlavnímu postavení muţe, jako vůdce rodiny. A všechny vztahy směřovaly k němu. Ţena se starala dál o rodinu a muţ zastával těţké práce. Tento model rodiny je nazýván patriarchátem 3 a Kolibová (2008) uvádí, ţe se začal s novodobými dějinami postupně rozpadat. Velký vliv na změnu typického modelu rodiny měly historické a politické události v 19. století, kdy se během industrializace začalo rozpadat typické generační souţití rodiny a byly například povoleny rozvody. Dalším významným faktorem na vývoj rodiny byly obě světové války a hospodářská krize, které působily na ekonomické postavení rodiny. Rodina začala pociťovat nedostatek finančních prostředků a začala klást poţadavky na stát a ţádat o sociální podporu. To je jeden z důvodů, proč začal být kladen důraz na rodinnou politiku jako takovou a byl započat další proces vývoje a přístupu k modelu rodiny a rodinnému ţivotu. Dříve byla manţelství uzavírána v brzkém mládí, nyní začali mladí lidé ustupovat od uzavírání manţelství, udrţují intimní vazby a předmanţelský sex jsou běţnou praxí. Lidé se soustřeďují na seberealizaci, kladou důraz na roli jednotlivce, muţe a ţeny. Rodičovství je čím dál více odsouváno do pozdějšího věku a do popředí vstupuje potřeba kariery. S tím souvisí nárůst počtu neúplných rodin, které nejsou schopny samostatného fungování a vyţadují podporu od státu, který k tomu vyuţívá rodinnou a sociální politiku.

1.2. Rodinná politika V soudobé literatuře se setkáváme s mnoha pojetími definice rodinné politiky, kdy v tom uţším pojetí „znamená rodinná politika dávky a sluţby se zaměřením na páry s dětmi či na samoţivitele. Toto pojetí zahrnuje peněţní a věcnou podporu formou přímých finančních dávek a slev na daních pro rodiny s dětmi, mateřskou či rodinnou dovolenou, zařízení jako

3

Patriarchát – z latinského Pater = otec, a Archein = vládnout

12

jsou dětské domovy apod. Dále se pak setkáváme s širším pojetím, v němţ je rodinná politika zaměřena na všechny oblasti veřejných politik, které mají vliv na rodinu“4.

„Rodinná politika je podoblastí sociální politiky, jejíž důležitost byla velmi dlouhou dobu stavěna do pozadí. V Evropě začal být kladen důraz na její rozvoj především po druhé světové válce.“ (Kolibová, 2008).

„Hlavním cílem rodinných politik v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při opatrování mladé generace realizací principu především sociální solidarity, principu sociální spravedlnosti a principu sociální garance.“ (Krebs, 2010, s. 378)

Ačkoliv nebyla ještě definice rodinné politiky v literatuře jednotně popsána, byla koncipována s ohledem na to, ţe zasahuje do všech oblastí veřejného ţivota, od školství, bydlení, zdravotnictví, daně a pracovní trh. Zároveň je ale rodina soukromou a autonomní, čili nelze v rámci rodinné politiky přebírat její funkce a roli, ale měla by se zaměřit na podporu rodin v oblasti výkonu jejich funkcí. Je důleţité brát v úvahu veškeré vývojové fáze a potřeby rodiny. Zjednodušeně lze říci, ţe rodinou politiku můţeme vnímat jako škálu různých opatření, které se zaměřují na fungování rodiny a významným způsobem zasahují do běţného ţivota. Mezi oblasti, na které by se podpora v rámci rodinné politiky měla zaměřovat, patří podpora vytváření vhodných socioekonomických podmínek pro fungování rodin zaměřující se právě na finanční zajištění rodiny, dále pak na slučitelnost práce a rodiny a sluţby pro rodiny. Do této kategorie patří i finanční a nefinanční podpora rodičovské péče o děti. Dalšími oblastmi jsou podpora všestranně vyhovujících rodinných a rodičovských kompetencí, podpora institutu manţelství a jeho společenské prestiţe, podpora rodin se specifickými potřebami a podpora všech subjektů podporujících rodinu se zapojením krajů a obcí do rodinné politiky.

4

MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J.:2005. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem

na situaci v České republice. Brno: MU,2005.ISBN 80-210-3630-3. Str.14

13

Přesto ţe má v kaţdé zemi rodinná politika odlišný obsah, je v převáţné většině evropských zemí chápána a realizována ve formě podpory poskytované rodinám s dětmi v rámci systému sociální politiky. Nelze ovšem chápat rodinnou politiku jako cíl jediného zájmu, ale jako systém zaloţený na kombinaci mnoha aspektů a prvků rodinné politiky. Pro příznivý vývoj rodinné politiky je důleţité začlenit do její tvorby a realizace co nejvíce kompetentních aktérů, mezi které patří: orgány státní správy na ústřední, regionální (orgány samosprávy) a místní úrovni, nestátní neziskové organizace či odbory, v komerčním sektoru např. zaměstnavatelé nebo poskytovatelé komerčních sluţeb a odborná veřejnost. Dále jsou to vzdělávací instituce, média a široká občanská veřejnost. Z tohoto výčtu lze usuzovat, ţe rodinná politika je jednoznačně široká a plná mnoha účastníků.

1.2.1. Typy rodinné politiky Vzhledem k tomu, ţe je rodinná politika těsně propojena s politikou sociální, existují pokusy o vytvoření určitých typologií rodinné politiky. Lze definovat modely, které jsou v současné době ve světě vyuţívány. Není moţné zařadit ţádnou zemi konkrétně do jedné kategorie, ale je moţné určit, k jakému modelu má sklon. Kamerman a Kahn, jedni z prvních analytiků rodinné politiky, popsali v roce 1978 rodinnou politiku „explicitní a implicitní“ 5 . Explicitní říká, ţe mají dané země rodinnou politiku formulovánu zákonnou formou. Politické směřování k zabezpečení rodiny je jasně stanoveno. Projevuje se zde mírně propopulační zaměření. Naopak u implicitního konceptu se nejedná o pevně stanovenou charakteristiku rodinné politiky. Cíle tohoto konceptu stanoveny jsou, ale primárně nesměřují k rodinám. Rozdílem mezi implicitní a explicitním pohledem je tedy v neexistenci politického programu zaměřeného na rodinu právě u implicitní politiky. Typické země s implicitní politikou jsou např. Dánsko, Itálie, nebo Velká Británie. Naopak explicitní politika je zřejmá v Belgii, Francii či Německu.

5

MATĚJKOVÁ, B. – PALONCYOVÁ, J. 2004. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích II – syntéza

z monografií uvedených ve studii „Rodinná politika ve vybraných evropských zemích I“ s ohledem na situaci v České republice. Praha: VÚPSV. Dostupné z:< http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_139.pdf >. s. 9

14

Dále můţeme rodinnou politiku rozdělit podle cílů a nástrojů, jak jí definoval Krebs. Jsou to modelové situace, které nejsou konkrétně definovány v ţádné zemi, ale spíše se skládá z kombinací těchto modelů6: Sociálně trţní systém: zde se předpokládá, ţe si kaţdá rodina zajistí své primární potřeby pomocí vlastních výkonů. Státní sociální podpora rodin má zde funkci testovací dávky, kdy se testují příjmy rodiny podle minimální úrovně potřeb rodiny, kdy se tyto dávky můţou lišit od určené hranice ţivotního minima. Do tohoto systému zasahují také nestátní subjekty a mohou přebírat roli státu. Liberální systém: je zaloţen především na samostatné aktivitě a zodpovědnosti jednotlivců. Pouze občané na hranici chudoby, tedy ti, kteří mají nejniţší příjmy, mají zajištěnou podporu státu. V tomto systému se do role státu také staví nestátní subjekty. Univerzalistický systém: v tomto stylu se spoléhá na vysokou míru redistribuce. Kdy hlavní roli hraje stát a nestátní subjekty jsou vytlačeny, oproti předchozím systémům. Státní podpora připadá skoro všem rodinám, ať uţ vykazují jakoukoliv míru sociální potřebnosti. Členit rodinnou politiku lze i z hlediska velkorysosti finančních dávek, daní a dalších doplňkových příspěvků (např. na bydlení). V tomto ohledu patří Belgie, Francie, Lucembursko a Německo k těm nejštědřejším státům. Následuje Dánsko, Finsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie. Irsko, Itálie, Nizozemsko či Portugalsko patří mezi státy s nejniţší štědrostí. Nejznámější a nejčastěji zmiňovanou typologií sociálních států je podle Potůčka (1995) Esping – Andersenovo členění, které je postaveno na míře a závislosti vztahu mezi občanem a státem. Tedy do jaké míry je výhodné účastnit se trhu práce: Tzv. liberální režim (anglosaský) je podle předešlé charakteristiky typický nejpasivnější politikou zaměstnanosti.

V tomto systému není rodina příliš

podporována a pomoc státu přichází aţ v krizových situacích. Mezi znaky

6

KREBS, V. 2010. Sociální politika. 5. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-585-4.

15

liberálního reţimu patří slabé odbory či nízké sociální dávky. Tento reţim je běţný ve Švýcarsku, Velké Británii a USA. Sociálně demokratický systém (skandinávský) je charakteristický aktivní politikou zaměstnanosti, štědrostí sociální politiky a zároveň vysokým zdaněním. (Norsko, Švédsko) Konzervativní (bismarckovský) režim je patrný ve Francii, Německu a Nizozemí. Zde jsou ochraňovány osoby se zdravotním postiţením, bez pracovního místa nebo v důchodu. Dochází k dělbě rolí ţen a muţů. Postavení ţen je na úrovni pečovatelek, které se mají starat o domácnost a rodinu a je ekonomicky závislá na muţi. Moţnost skloubit zaměstnání a rodinu je na nízké úrovni. Režim prorodinně orientovaný (latinský) je částečně podobný liberálnímu reţimu a to v nevměšování se do rodinné politiky, zároveň je ale rodině pomáháno v ekonomických a sociálních krizích. Postavení ţen je na nízké úrovni, stejně tak jejich ekonomická aktivita, konflikt zaměstnání a rodiny vede ţeny k odkládání zaloţení své vlastní rodiny. Tzv. postsocialistický režim sociálního státu je přidáván k tomuto výčtu aţ v pozdějším období, protoţe lze nalézt jeho charakteristické znaky v současné době. Tento reţim se zatím postupně utváří a hledá vztah mezi trţní ekonomikou a novými sociálními problémy, kterými je chudoba nebo nezaměstnanost. Dalším moţným členěním rodinných politik je z pohledu rovných příleţitostí ţen a muţů. Tedy míry skloubení pracovního a rodinného ţivota. Sleduje se míra diskriminace ţen na pracovním trhu a ochota muţů účastnit se rodinných povinností (rodičovská dovolená, hlídání dětí). V následující tabulce jsou stručně shrnuté předchozí poznatky o modelech sociálních států a rodinné politiky.

16

Tabulka č. 1: Modely sociálního státu a typy rodinné politiky

typ státu

liberální (anglosaský)

sociálně demokratický (skandinávský)

konzervativní (bismarckovský)

prorodinný (latinský)

postsocialistický

obecné rysy

prvořadá je úloha trhu, pomoc státu náleží tem nejvíce potřebným, minimální stupeň přerozdělování zdrojů

sociální práva každému, stát zajišťuje práci tam, kde není v soukromém sektoru, vysoké daně a vysoký stupeň přerozdělování zdrojů

profesní sdružení zajišťují základní sociální práva, vysoký stupeň přerozdělování zdrojů

diferenciace podle ekonomické aktivity, neexistuje definice minimální mzdy

vysoký stupeň přerozdělování zdrojů, postupný přechod od státního paternalismu k systému pomoci potřebným

hierarchie ve společnosti, loajalita

postupná diferenciace

tradiční rodina je základním prvkem sociální struktury, živitel je hlavním zdrojem příjmů, méně rozvinutý systém institucí péče o děti

nízká úroveň dávek, malá pomoc státu rodinám v péči o děti

vysoká zaměstnanost žen, dlouhá rodičovská dovolená, rozvinutý systém péče o děti, nárok na sociální dávky testované (jejich výše často demotivuje k pracovnímu zapojení)

nevměšování se

politika rovnosti pohlaví, podpora dvoupříjmového rodinného modelu

tradiční jednokariérový model

tradiční jednokariérový model

dvoupříjmový model rodiny

málo rozvinutá

velmi rozvinutá

velmi rozvinutá

málo rozvinutá

rozvinutá

daňové úlevy

univerzální nárokové dávky

dávky, odpočty z daní

dávky, odpočty z daní

především dávky

populační politika

neutrální

child-friendly policy

často propopulační cíle

neutrální

často propopulační cíle

stát

Austrálie, Japonsko, Kanada, Švýcarsko, Velká Británie

Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko

Belgie, Francie, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Rakousko

Itálie, Portugalsko, Řecko, Španělsko

Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko

existuje nerovnost universalizmus, hierarchie ve mezi chudými a solidarita, společnost společnosti, bohatými, rozšířena na úroveň loajalita, stát zavedeno střední vrstvy, podporuje zajištění soukromé zavedeno univers. minimální životní pojištění soc. pojištění úrovně

efekt na sociální strukturu

není stanovena plošné základní výše minimální dávky rodinám, mzdy ovlivňující vysoké ostatní životní minimum, sociální dávky, odpovědnost za dlouhá rodičovská péči o děti spočívá dovolená, rozvinutý na rodičích a systém institucí péče soukromých o děti institucích

podpora rodiny

ovlivňování gender vztahů síť stát. institucí péče o děti forma rodinných dávek

Zdroj: vlastní úprava, KREBS V., J. DURDISOVÁ, O. POLÁKOVÁ, J. ŽIŽKOVÁ:: Sociální politika, Praha:CODEX Bohemia, 1997. ISBN 978-80-7357-276-1

17

1.2.2. Cíle a principy V roce 2005 sepsalo ministerstvo práce a sociálních věcí koncepci s názvem Národní koncepce rodinné politiky, která měla zlepšit celkovou rodinnou politiku v našem státě. Byla zformulována odborníky na základě mnohaletých zkušeností v oboru a praxi. V roce 2008 vznikla na ministerstvu Národní koncepce podpory rodin s dětmi, která nahradila předchozí koncepci. Tato koncepce obsahuje legislativní i nelegislativní opatření, jeţ mají sledovat cíle zaměřené na vytváření a podporu vhodných podmínek k fungování rodiny. Cílům, kterých se snaţí rodinná politika na základě této koncepce dosáhnout, se věnuje diplomová práce v následujícím textu. Hlavním a stěţejním cílem rodinné politiky je vytvoření prostředí vhodného pro vznik a stabilní fungování rodiny. Posilování pro-rodinných názorů a myšlenek ve společnosti vede k naplnění tohoto cíle, kterým je také tlak na zdůrazňování stabilní rodiny a její hodnoty. Rodina je nejlepším ručitelem pro předávání generačních a mezigeneračních hodnot, na kterých dnešní demokratická a svobodná společnost stojí. Tento cíl je snadno dostupný, protoţe dnešní generace mladých lidí tyto hodnoty stále uznává. Mezi základní cíle také patří odstraňování společenských tlaků a bariér, kterým jsou rodiny vystavovány, a je jimi ohroţována jejich funkčnost. Od těchto základních cílů jsou v rámci koncepce odvozené cíle, mezi něţ patří podpora výchovy k vedení partnerského, manţelského a rodičovského ţivota spolu s výchovou o hodnotách rodiny, její zodpovědnosti, funkčnosti a stabilitě mezi mladou generací. To souvisí s odstraňování sociálně - patologických jevů a tím se sniţováním nároků na náklady ze státního rozpočtu. Odvozeným cílem je také posilování hodnot rodičovství a rodičovských kompetencí. Dalším cílem je i posilování ekonomiky a suverenity rodiny a jejích členů prostřednictvím systému sociálního zabezpečení a daňového systému, tak aby byla schopna zabezpečit v průběhu svého vývoje všechny členy rodiny. S tím souvisí i cíl rozvíjet rodinnou politiku jako společenskou aktivitu v rámci veřejné správy za účasti všech jiţ zmiňovaných aktérů. Obecným cílem je také vytvoření příznivého prostředí pro rodiny, které bude umoţňovat lidem uskutečňovat vlastní ţivotní rozhodnutí v naplňování svých osobních, rodičovských a partnerských záměrů. Je nezbytné v rámci dosahování cílů rodinné politiky zachovávat a respektovat odlišné zájmy a potřeby různých členů rodiny, a tedy mezigenerační solidaritu.

18

Jak uvádí koncepce, ve všech cílech musí být zakotvena a zdůrazněna myšlenka o zodpovědnosti rodiny a jejích členů, o kompetentním jednání kaţdého z nich a musí být v souladu s aktuální probíhající reformou sociálního systému. Dle mého názoru by se právě prostřednictvím cílů měly vytvářet přijatelné podmínky pro rodinné prostředí a pro naplňování rodinných funkcí.

Při tvorbě a realizaci rodinné politiky je podle koncepce nutné dodrţovat tzv. principy. Podle nich je stěţejní vztah rodiče a dítěte a aktivní zapojení obou rodičů do výchovy, kdy se stát nebude vměšovat do autonomie rodiny a rozhodovat o jednotlivých rodičovských kompetencích s tím, ţe bude intervenovat bez souhlasu rodičů pouze v případě ochrany dětí a realizace preventivních opatření. Myslím si, ţe rodiče vţdy musejí být vnímáni jako ti, kteří jsou zodpovědní za výchovu a péči o děti především. Rodiče a děti jsou nositelé práv a povinností, které jim jsou zaručeny také v dokumentech o ochraně lidských práv 7 . Podle koncepce musejí základní principy respektovat odlišné a měnící se zájmy různých typů rodin. V rámci rodinné politiky mají být postupně podle potřeb zaváděny rodinně politická opatření týkající se sociálního začleňování, politiky zaměstnanosti, bytové, vzdělávací a zdravotní politiky. Základním východiskem je povinnost vlády realizovat rodinnou politiku v rámci veřejné a sociální politiky.

1.2.3. Vývoj rodinné politiky v České republice O vývoji rodinné a sociální politiky se dá hovořit jiţ od dob Rakouska – Uherska, ke kterému patřily i České země. Ačkoliv se v té době ještě nejednalo o klasickou formu rodinné politiky s prvky, jak jí známe dnes, některé prvky rodinné politiky se uţ začaly objevovat v té době. Potůček (1995) uvádí, ţe ačkoliv byla rodinná politika naprosto v začátcích, pečovala jiţ církev o chudé, staré a nemocné. V 16. aţ 19. století tuto roli převzaly obce. Ale vývoj sociální péče byl pomalý. V 18. století se rozšířilo dobrovolné pojišťování horníků pro případ úrazu nebo úmrtí. Na přelomu 18. a 19. století zavedlo Rakousko – Uhersko povinné pojišťování dělníků a úředníků (Potůček, 1995). 7

Např.: Úmluva o právech dítěte, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Listina

základních práv a svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.

19

Po vzniku samostatného Československa po první světové válce se u nás kladl důraz na sociální politiku a byl u nás patrný největší rozkvět v oblasti reforem a zlepšování ţivotních podmínek, stali jsme se také vzorem pro okolní státy. To ovšem zatlačila do pozadí recese ve třicátých letech, jak uvádí Potůček (1995). Během druhé světové války ţádná podpora rodiny neprobíhala a aţ v období po konci války přicházely změny v oblasti sociální politiky. Sociální pojištění, které se týkalo převáţné většiny obyvatelstva, bylo vypláceno ve formě zaloţené na fondovém principu. Na tom se podíleli jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé a stát. Po nějaké době došlo ke zrušení tohoto systému a jeho nahrazení vyplácením pojištění a dalších dávek přes státní rozpočet. Jak uvádí Potůček (1995), byl to počátek vstupující netransparentnosti do systému vyplácení v oblasti dávek. Skutečně první znatelné prvky rodinné politiky můţeme vysledovat v padesátých letech minulého století, a další rozvoj následoval po celou dobu období komunismu i ruské okupace. Stát na sebe začal přebírat role náleţící rodině nebo jiným institucím, například škole. V rámci rodinné politiky byl kladen důraz na zvýšení porodnosti, a jak uvádí Höhne (2008), především s cílem co nejvíce ekonomicky aktivních občanů v budoucnosti. Proto byl vládou nastaven štědrý systém příspěvků a podpor pro rodiny. Zákon o dani ze mzdy ze začátku roku 1953 daňově zvýhodňoval pracující rodiče a znevýhodňoval vysokým zdaněním muţe, kteří vyţivovali pouze jednu závislou osobu. Tento systém se také snaţil zvýhodňovat rodiny podporou ve formě úlev na dani a jinými dávkami. Podle Krebse (2010) bylo ale nastavení dávek ve formě absolutních čísel a ty se nepřizpůsobovaly valorizačním změnám. Postupem času tyto dávky pozbyly svému účelu a ţeny byly nuceny vrátit se do zaměstnání. Před rokem 1989 se z důvodu udrţování plné zaměstnanosti začaly plošně rozšiřovat institucionální zařízení 8 péče o děti od nejniţšího věku. Také Potůček (1995), který se problematice věnuje, uvádí, ţe tato zařízení měla především zajistit zrychlení návratu do zaměstnání. Proto byla tato zařízení z převáţné části podporována státem. Ačkoliv tento systém silně zvyšoval státní výdaje, byla v rámci státní rodinné politiky podporována hromadná péče o děti právě z ekonomických důvodů rodiny. Postupně byly v rámci zvyšování porodnosti a zamezení odkládání manţelství a s ním spojených závazků zvyšovány mateřské příspěvky nebo porodné. V 60. a 70. letech se silně podporovaly mladé a začínající rodiny. V následujícím období došlo k mnoho změnám především způsobených porevolučním přechodem na trţní ekonomiku. V oblasti rodinné politiky byly rodiny nuceny přizpůsobit se 8

Např. jesle a školky

20

novým úpravám státního reţimu. Rodinu ovlivnilo například deregulování nájemného, se kterým souvisí příspěvky na bydlení. Vzhledem k ekonomickým změnám se také začaly rodinám vyplácet tzv. vyrovnávací příspěvky. Naopak se po revoluci nastavil systém indexování dávek. Ten přinesl mnoho výhod oproti předchozímu v tom, ţe byla dávkám zachována jejich reálná hodnota. Nejzásadnější změnu zaznamenal příspěvek na dítě, který si svou podobu (s malými změnami) zachoval dodnes. V roce 1995 byl přijat nový zákon o státní sociální podpoře, který se zaměřil na cílování dávek a tím sníţení jejich štědrosti. Celkově došlo od vzniku samostatné České republiky k mnoha změnám v oblasti rodinné politiky, které byly více či méně závislé na politickém rozloţení vlády s tím, ţe v období „levicové“ vlády byly výdaje na rodinnou politiku vţdy vyšší, neţ v období vlády „pravicové“. Ta se zaměřovala na reformu důchodového systému. Byl změněn systém poskytování dávek, například porodné bylo přiděleno vţdy jen na první dítě, či byla zavedena variabilita délky rodičovské dovolené. Celkově se Česká republika začala po revoluci velice rychle přibliţovat západoevropskému modelu. Probíhající změny byly rychlejší neţ v ostatních státech západní Evropy. Největší vliv na ně potom měly změny v demografii. Sníţila se porodnost, ale i úmrtnost. Vzhledem k tomuto faktu se změnilo demografické rozloţení obyvatelstva, které stárlo. Věk partnerů uzavírajících manţelství se zvyšoval spolu s věkem prvorodiček. Rodinné politice se od roku 2002 začal naplno věnovat resort ministerstva práce a sociálních věcí, který vytvořil jiţ zmiňovanou koncepci rodinné politiky.

21

1.3. Sociální politika Předchozí kapitola se věnovala problematice rodinné politiky, jejíţ definice není jednoznačná i přes její dlouhodobé zkoumání. Obdobně je tomu i u politiky sociální, jejíţ souvislost s rodinnou politikou je dána tím, ţe jsou její některé charakteristické prvky na ní aplikovatelné. Otázkou je, proč zde zdůrazňuji definování rodinné politiky vůči sociální politice. Toto vymezení je nutné vzhledem k rozšířené představě, ţe rodinná politika je součástí sociální politiky. Autoři zabývající se sociální politikou se jednoznačně neshodují na definici jejího pojmu. Jedním z převládajících názorů, který zastává Krebs (2010) je, ţe se sociální politika „koncentruje k rozvoji sociální sféry a hledá odpovědi na zcela specifické otázky, na něţ nereagují a neodpovídají ostatní sféry ţivota společnosti, respektive politiky, které je usměrňují.“ Pro účely této diplomové práce charakterizuji sociální politiku následovně. Slovo před slovem politika, „sociální“, znamená „společenské“. Z obecného hlediska potom znamená „politika“ činnost, která řeší nějaký specifikovaný cíl. Konkrétní slovo před „politikou“ vţdy znamená ten daný cíl a směřování k němu. Čili lze definovat sociální politiku jako záměrnou a účelnou činnost, která by měla směřovat k utváření přiměřených podmínek vedoucích k rozvoji společnosti a jedinců. Krebs (2010) říká, ţe „sociální politika je určitá společenská činnost, která směřuje k ovlivňování sociální reality“. Zájem o řešení této problematiky je čím dál tím větší a přibývá stále více autorů, kteří se jí věnují. Sociální oblast také zasahuje do mnoha dalších odvětví, jako je ekonomie, právo či sociologie.

Je součástí kaţdého společenského uskupení a mají na ní vliv politické,

ekonomické a v neposlední řadě mravní normy.

1.3.1. Objekty a subjekty sociální politiky S ohledem na velmi časté zaměňování pojmů objekty a subjekty sociální politiky jsou v následujícím textu stručně objasněny.

22

Všechny obyvatele země, určité skupiny lidí i jednotlivce můţeme chápat jako objekty sociální politiky. Patří sem rodiny s dětmi, nemocní, nezaměstnaní, zdravotně postiţení atd. Jsou to právě oni, na které je sociální politika směřována a kterým jsou sociální opatření určena. Tato opatření lze rozdělit na taková, která jsou určena všem, jako například právo na zdravotní péči, nebo rovný přístup ke vzdělání. Další opatření jsou určena jen některým skupinám či jednotlivcům. Tomeš (2010) definuje objekty tak, ţe „sociální politika zpravidla směřuje k rozvoji nebo k podpoře a pomoci určitým identifikovatelným jedincům, které jednotliví autoři označují jako účastníky, aktéry, klienty, zákazníky; pro zjednodušení budeme všechny, na něţ sociální subjekty zaměřují své úsilí a činnosti, souhrnně označovat jako objekty sociální politiky“9 Pod pojmem subjekty sociální politiky chápeme ty, kteří jsou za ní zodpovědní objektům. Stěţejním subjektem, který určuje nejen obsah, cíle, pojetí a úkoly sociální politiky na daném území je stát a jeho orgány. Na vytváření a provádění sociální politiky se podílejí všechny sloţky státní moci – zákonodárná, výkonná a soudní. Nejzásadnější role náleţí parlamentu, který na základě koncepce sociální politiky a svého zvoleného programu schvaluje rozpočet a přijímá rozhodující legislativní opatření. Vláda spolu se správními orgány zodpovídají za provádění sociální politiky právě podle přijatých legislativních opatření parlamentu. Dalším subjektem je samospráva, resp. obce, které spravují veřejné záleţitosti pouze ve svém okruhu působnosti. Okrajově lze do této skupiny zařadit i tzv. instituci sousedství, která však v poslední době oslabuje. Zaměstnavatelé (firmy), jakoţto subjekt sociální politiky zabezpečují opatření, která stanovil stát a jeho orgány a realizují vlastní (dobrovolné) činnosti, jeţ souvisí s péčí o zaměstnance a jejich rodiny. Občanské iniciativy, dobročinné organizace a charitativní instituce mají svou působnost jen ve vymezeném okruhu sociálních, zdravotních a jiných sluţeb, kdy je hlavním kritériem jejich činnosti uspokojování veřejného zájmu. Dalším subjektem jsou odborové organizace, které hájí zájmy svých členů jak v pracovní, tak v sociální oblasti. Často se sami účastní příprav, nebo přímo provádí různá sociálně politická opatření. Dalším významným subjektem jsou církve, které zaměřují svou činnost na sociální sluţby spojené s duchovními a charitativními sluţbami.

9

TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 439 s. ISBN 978-

80-7367-680-3, s. 22

23

Subjekty sociální politiky lze podle charakteristiky uvedené výše rozdělit na veřejnoprávní, mezi které patří stát a jeho orgány a soukromoprávní, kterými jsou právnické nebo i fyzické osoby10. U nás v současné době začínají převaţovat nestátní subjekty působící v oblasti sociální, ačkoliv si stát stále svou funkci zachovává a má rozhodující vliv.

1.3.2. Typy sociální politiky Sociální politiku rozlišujeme podle míry účasti státu na jejím provádění a realizování sociálně politických opatření. Pro potřeby diplomové práce je zde uvedeno členění, které vyuţívají také země OECD 11 , které se zabývají problematikou sociálních politik. Podle Titmusse (1979) rozlišujeme tři základní modely, které jsou následující. Institucionálně redistributivní typ, který je někdy označován jako občanský, nebo sociálně-demokratický, je universalistickým typem, kde má dominantní roli stát. Pod něj spadá veškerá populace bez ohledu na její sociální potřeby. Je zde evidentní rozsáhlá redistribuce, omezení či dokonce rušení nestátních subjektů. Nejblíţe se k této charakteristice blíţí skandinávské státy. V bývalém Československu byly tyto prvky také patrné. Průmyslově výkonový typ má svůj původ v představě, ţe mají být primárně uspokojovány sociální potřeby na základě pracovního výkonu a vlastních zásluh. Stát však zaručuje jen základní společensky uznávaná minima a je vytvářen prostor pro působení a vznik nestátních subjektů. S tímto typem politiky se můţeme setkat v Belgii, Francii, Německu, nebo Rakousku. Reziduální typ se spoléhá pouze na zákony, instituce a trh. Silný důraz se klade na rodinu. Role státu je potlačena a vstupuje do procesu aţ tehdy, kdy ostatní instituce selţou. Nejvíce se uplatňuje reziduální typ v USA a ve Velké Británii se k němu přibliţují.

10

TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 439 s. ISBN 978-

80-7367-680-3 11

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – Organization for Economic Cooperation and Development

24

Ţádný z uvedených základních typů sociální politiky se nikde nevyskytuje v čisté podobě. Vţdy je ale převaha jednoho z typů, který má dominantní roly.

1.3.3. Principy sociální politiky Existence rozmanitých, vzájemně spjatých institucí, nástrojů a systémů je základní předpoklad pro realizaci a naplňování cílů sociální politiky. Při volbě těchto cílů je nutné respektovat a dodrţovat významné principy sociální politiky, kde se uplatňují tyto čtyři základní: princip sociální spravedlnosti, sociální solidarity, subsidiarity a participace. Krebs (2010) uvádí ještě jeden a to princip garance, kterému se diplomová práce také stručně věnuje. Princip sociální spravedlnosti: je hlavní principem sociální politiky, kterým

rozumíme

pravidla,

podle

kterých

jsou

ve

společnosti

přerozdělovány prostředky mezi jednotlivé subjekty s cílem veřejného blahobytu. Jak uţ bylo napsáno v předcházejícím textu, je slovo „sociální“ velmi těţko vysvětlitelné. Stejně obtíţné je to i se sociální „spravedlností“ a je potřeba se na tento pojem dívat z více úhlů. Macek (1946) ještě definoval tři zásady spravedlnost. Každému stejně, je obtíţně proveditelná a můţe naráţet na některé veřejné zájmy. Každému podle jeho potřeb, kdy je rozdělována práce mezi členy společnosti na základě jejich moţností a schopností, ale výsledky této práce jsou rozdělovány mezi členy podle jejich potřeb, o kterých rozhoduje stát. Zásada, kdy jsou odměny odvozovány od pracovního výkonu, se nazývá každému podle jeho zásluh. Problém můţe nastat v objektivnosti stanovování míry těchto zásluh. Tomeš (2011) dodává, ţe pojem principu sociální spravedlnosti je relativní a doplňuje ještě jednu zásadu, a to života. Princip sociální solidarity je zaloţen na sounáleţitosti jedinců a sociálních skupin a jejich vzájemné podpoře při vytváření ţivotních podmínek a přerozdělování prostředků. Solidaritu lze rozdělit podle toho, kdo ji organizuje na mezinárodní, nebo celostátní. Potom můţe být členěná na mezigenerační, zdravých vůči nemocným, bezdětných s rodinami s dětmi, 25

apod. Neměla by při aplikaci tohoto principu nastat situace, kdy dojde k útlumu aktivit jedinců na úkor společnosti. Proto vyvstává otázka, do jaké míry solidaritu uplatňovat, aby nedocházelo k jejímu zneuţívání a naopak. Solidarita se týká všech, kteří do systému přispívají a i těch, kteří z něj čerpají.

Princip subsidiarity 12 je zaloţen na pomáhání jedince v prvé řadě sám sobě a aţ po té následuje rodina, charitativní organizace, obce a stát. Převzetí vlastní zodpovědnosti a vytváření prostoru pro samostatné sociální jednání vyţaduje výchovu obyvatelstva k tomuto jednání. Člověk je součástí společnosti, vstupuje do různých společenství či sdruţení a navazuje různé vazby a tím vzniká odpovědnost. Tento princip je zaloţen na logické úvaze pomoci nejdříve sám sobě a aţ potom ţádat o podporu rodinu a v poslední řadě stát. V rámci tohoto systému můţou začít jedinci ztrácet sociální jistoty, coţ vede k nárůstu chudoby a posléze i kriminalitě. Princip participace, nebo také spolupodílení se. Z historie se ukazuje, ţe bez určitého ztotoţnění se a spoluúčasti se sociálně politickými opatřeními je obtíţné a občanům by mělo být umoţněno podílet se na aktivitách ovlivňujících jejich ţivoty. Bez aktivního zapojení občanů jsou dopady opatření zákonodárců téměř neúčinné. Tento princip vyţaduje znalosti v rizikových společenských oblastech. Princip garance je zaloţen na zajišťování minimální ţivotní úrovně v okamţiku vzniku nepříznivé ţivotní situace. Stát je v pozici garanta zajišťujícího určité formy jistot, avšak jen v minimální výši. V praxi se vyskytují všechny tyto principy, důvody pro jeden však můţou znamenat námitky proti druhému. V konkrétním sociálním systému závisí na dané sociální situaci. Sociální systém by měl obsahovat vhodnou kombinaci dílčích principů s tím, ţe můţe určitá sociální politika inklinovat k převaze některého z principů. Kromě výše uvedených principů

12

Subsidiarita znamená respektování pravomocí organizačně niţší úrovně

26

se můţeme v sociální politice setkat také s řadou dalších, např. princip univerzality, adekvátnosti, komplexnosti, garance atd. Po obsahové stránce je základním cílem sociální politiky péče o obyvatelstvo k dosaţení sociální spravedlnosti a sociálních jistot občanů. Pro dosaţení cílů sociální politika usiluje o vytvoření rovných podmínek pro svobodný rozvoj osobnosti, umoţnit získávání ţivotních potřeb svobodnou činností a zabránit nebo kompenzovat výjimečné situace. Respektive umoţnit kaţdému jedinci důstojný ţivot. Jednotlivé obsahy politik se liší v závislosti na konkrétních společenských a ekonomických podmínkách zemí, jejich kulturní vyspělosti a jednotlivých vývojových etap. Všechny tyto skutečnosti mají vliv na cíle a úkoly sociální politiky. Kotous (2013) charakterizuje cíle jako ţádoucí a chtěné stavy sociální sféry v budoucnosti. Jako v kaţdé oblasti se jedná o soubor cílů, jejichţ pomocí se bude naplňovat obecný cíl.

27

1.4. Shrnutí Rozdíl mezi sociální a rodinou politikou lze shrnout následovně. Zatímco v oblasti sociální politiky jde v podstatě o státní příspěvky za účelem sociální spravedlnosti a jistoty občanů. Cílovou skupinou jsou potřební lidé, kteří nejsou schopni z důvodu osobních omezení poskytnout dostatečné zabezpečení pro sebe a ty, za které jsou zodpovědní. Pomocí pro ně je ve formě přerozdělování peněz od přispěvatelů a daňových poplatníků směrem k příjemcům pomoci. Podle mého názoru je tedy v zájmu všech občanů, aby pečovali o budoucí generace. Úkolem rodinné politiky je potom konkrétně plně chránit rodinu a povzbuzovat jí, aby v rámci svých funkcí naplnila očekávání. Ta bych definovala tak, ţe rodina by měla svým členům (dětem) poskytnout vhodném prostředí pro start do ţivota, dát jim domov a pomoci jim socializovat se ve smyslu začlenění se do společnosti. Nejedná se však o sociální politiku, nýbrţ o zajištění existence budoucí společnosti. Jako zásadní spatřuji ve vztahu mezi státem a rodinou princip subsidiarity, kdy by stát měl umoţnit rodině především plnit úlohu pomoci sama sobě. A pouze tehdy, kdy to není moţné, přesunout příslušnost na státní orgány. Dalším a velmi podstatným prvkem v rámci podpory rodiny je podle mého mínění právě finanční podpora státu. Aby mohla rodina naplnit očekávání na ní kladená, je důleţitá morální podpora, která je součástí té finanční. Myslím si tedy, ţe morální podpora jde ruku v ruce s finanční podporou.

Závěrem bych ráda, slovy bývalého německého ministra práce a sociálních věcí, Norberta Blüma, shrnula problematiku sociální a rodinné politiky. „Pokud každý myslí jen na sebe a stará se pouze o sebe, jde každý stát do záhuby. Když se ale o sebe nestará nikdo, zvláště když očekává všechno od jiných, pak jde stát též do záhuby.“

28

2. Podpora rodin Rodinná politika, charakterizovaná v první kapitole, představuje za účelem podpory rodiny s dětmi souhrn aktivit a opatření. Jak jiţ bylo řečeno, jedná se o rozsáhlou a průřezovou politiku, která zasahuje do odlišných veřejných oblastí ţivota a společnosti 13 . Zároveň ale zasahuje do soukromé sféry a je tedy nucena respektovat rodinu, její autonomii, potřeby a schopnost samostatně se rozhodovat. Tato kapitola diplomové práce je zaměřena právě na rodinnou politiku, která se soustředí na konkrétní podoby podpory rodině při výkonu jejích přirozených funkcí bez ohledu na zasahování do vnitřního ţivota rodiny a rozdělení jejích sociálních rolí uvnitř rodiny. Podpora rodiny zohledňuje primárně vývojové fáze rodiny, její potřeby a chování v konkrétních situacích. Podle, jiţ zmiňované, Národní koncepce podpory rodin s dětmi z roku 2008 zpracovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí, hrají významnou roli při zajišťování a naplňování potřeb rodin v České republice veřejná a sociální politika spolu s dalšími aktéry společenského ţivota. Všichni tito, jsou představeni v první kapitole diplomové práce. Vzhledem k základním potřebám rodin, jako je zajištění materiálních, sociálních a psychologických zdrojů, jsou definovány klíčové oblasti podpory jak společenské, politické, tak především finanční. Níţe jsou popsány podoby, jakých můţe podpora rodinám nabývat. Jedná se o přímou, nepřímou podporu a nefinanční pomoc. V první subkapitole je věnována pozornost aktivitám k podpoře rodiny. Pro pochopení problematiky jsou objasněny pojmy jako sociální služby, služby na podporu fungující rodiny a činnosti podporované v rámci sociálně – právní ochrany dětí. Další subkapitola se zabývá finanční podporou rodiny ve formě přímé a nepřímé podpory. Závěrečná část kapitoly je věnována problematice slučitelnosti práce a rodiny, především proto, ţe je to v dnešní době velmi diskutované téma a pro souhrnnou analýzu této diplomové práce nezbytné.

13

Bydlení, školství, zdravotnictví, trh práce, infrastruktura

29

2.1. Aktivity k podpoře rodiny Rodinná politika, jak uţ jí známe z předchozího textu, zahrnuje rozsáhlé moţnosti, jak rodinu podporovat a v jakých oblastech. Následující podkapitoly se zaměřují na definování konkrétních aktivit. Vzhledem k soustavnému vývoji v této oblasti v České republice jde o souhrnný pohled na moţnosti, jak rodinu podporovat z pohledu státu. V této subkapitole jsou aktivity k podpoře rodiny s dětmi rozlišeny z pohledu rodinné politiky.

2.1.1. Sociální sluţby Zákonem, který upravuje podmínky poskytování podpory a pomoci nejen rodinám v nepříznivých situacích prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvků na péči, je zákon č. 180/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Mimo jiné se tato právní úprava věnuje také výkonu povolání sociálního pracovníka a sociálně – právní ochraně dětí. Základní zásadou je, ţe nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství má kaţdá osoba. Zároveň forma a rozsah podpory musí zachovávat lidskou důstojnost. Aktivní podpora vychází z individuálních potřeb jedince, kterého motivuje k činnostem, jeţ neprohlubují nepříznivou situaci a nevedou k nim. Zákon sociální sluţbou myslí činnost, nebo soubor činností, které zajišťují pomoc a podporu za účelem sociálního začlenění nebo prevence. Cílem je rozvíjet schopnosti příjemců sluţeb umoţnit jim návrat k samostatnému ţivotu bez potřeby pomoci. Podle zákona vykonávají státní správu obce, kraje a instituce, mezi které patří okresní správy sociálního zabezpečení, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“).14 Poskytovateli sociálních sluţeb jsou územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, ostatní právnické osoby, fyzické osoby, MPSV a jím zřizované organizační sloţky státu. Sociální sluţby jsou poskytovány jako terénní, ambulantní a pobytové těm osobám, které jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu, byl jim udělen azyl, jsou příslušníky členského státu Evropské unie a cizincům, kteří jsou drţiteli povolení 14

Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle zákona č. 180/2006

Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů je výkonem přenesené působnosti.

30

k dlouhodobému pobytu po delší dobu neţ 3 měsíce. Některé vybrané typy sociálních sluţeb15 jsou poskytovány všem legálně pobývajícím osobám na území České republiky. Mezi základní druhy a formy sociálních sluţeb patří sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence. Následuje jejich stručné představení. Sociální poradenství: Obsahuje základní a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje informace potřebné k řešení nepříznivých sociálních situací a kaţdý poskytovatel je povinen tuto činnost zajišťovat. V souvislosti s rodinou a její podporou přispívá bezplatné odborné sociální poradenství manţelskými a rodinnými poradnami. Jedná se o vysoce odborné poradenství poskytováno vzdělanými sociálními pracovníky. Služby sociální péče: jsou určeny lidem se sníţenou soběstačností fyzickou i psychickou a jejich cílem je zajišťovat důstojné prostředí a zacházení. Mezi tyto sluţby patří osobní asistence, pečovatelská sluţba, tísňová péče, podpora samostatného a chráněného bydlení, odlehčovací sluţby, centra denních sluţeb, denní a týdenní stacionáře. Služby sociální prevence: mají napomáhat zabránění sociálnímu vyloučení osob, které jsou ohroţeny krizovou sociální situací, špatnými ţivotními návyky a způsobem ţivota, který vede ke konfliktu se společností. Cílem sociální prevence je napomáhat uţivatelům překonat jejich nepříznivou sociální situaci a zároveň ochraňovat společnost před vznikem a rozšiřováním nepřijatelných společenských jevů. Mezi tyto sluţby patří raná péče, azylové domy, domy na půl cesty, terénní programy, kontaktní a intervenční centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládeţ, terapeutické komunity a především sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi. Pro účely diplomové práce nejvýznamnější sociální sluţba. Je to ambulantní sluţba poskytovaná rodinám s dětmi, u kterých existuje riziko z ohroţení vývoje, mimo jiné i z důvodu dopadů dlouhodobé obtíţné sociální situace, kterou nedokáţí samotní rodiče překonat. Sluţba sociální prevence zahrnuje mimo jiné výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociálně terapeutické činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování práv, zájmů a obstarávání soukromých záleţitostí. 15

Azylové domy, kontaktní centra, noclehárny či terénní programy

31

2.1.2. Sluţby na podporu fungující rodiny Další významnou aktivitou podporující rodiny jsou sluţby na podporu fungující rodiny. V předchozí části byl text věnován sociálním sluţbám, které se zaměřují na pomoc a podporu členům rodiny nacházejících se v nepříznivé situaci. Sluţbami v této subkapitole se myslí takové, které mají preventivní a podpůrný charakter, poskytují se za účelem posilování partnerství, manţelství a rodičovství. Vzhledem k moţnostem poskytovat tyto sluţby jak v komerční, tak nekomerční sféře, otevírá se zde prostor i pro zapojení komunitních sociálních pracovišť, občanských sdruţení, a za podpory místní územní samosprávy také dalších nestátních neziskových organizací a laické veřejnosti. Tato nefinanční podpora je soustředěná zejména na zajištění péče

2.1.2.1.

Komerčně poskytované sluţby na podporu

fungující rodiny Do této kategorie komerčně poskytovaných sluţeb na podporu fungující rodiny lze zařadit mateřské školy, které jsou provozovány soukromými subjekty, tedy nikoliv státem, ale například církevními právnickými osobami, nebo jinými osobami, jejichţ předmět činnosti je, mimo jiné, poskytování vzdělávání nebo školských sluţeb dle školského zákona. Dále do této kategorie patří hlídání dětí do tří let věku16, nerodičovskou osobou, která musí splňovat povinnosti stanovené zákonem. Především odbornou způsobilost pro vlastní výkon této činnosti (všeobecná sestra, zdravotnický asistent nebo ošetřovatel, porodní asistentka, záchranář nebo všeobecný sanitář. Další komerčně poskytovanou sluţbou je hlídání dětí nad tři roky, pomoc s vedením domácnosti17 a poskytování volnočasových a vzdělávacích aktivit pro děti v reţimu zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání.

2.1.2.2.

Nekomerčně poskytované sluţby na podporu

fungující rodiny 16

Hlídání dětí do tří let věku – dle zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání

17

Údrţba domácnosti, rodinné zásobování

32

Aktivity v rámci této kategorie jsou charakterově odlišné od předchozí skupiny především jejich nekomerčností. Patří sem fungování mateřských center, která přispívají aktivitami k prevenci sociálního vyloučení. Centra pro rodinu nebo např. druţiny nabízejí volnočasové aktivity pro děti nebo rodiny s dětmi. Nekomerčně je poskytována podpora v oblasti slučitelnosti profesních a rodinných rolí. Které se věnuje diplomová práce v další subkapitole. V rámci přednáškové činnosti a kurzů je podporována výchova k harmonickému partnerství, manţelství a odpovědnému rodičovství. A v neposlední řadě sem patří další druhy aktivit k podpoře fungující rodiny provozovaných státem, krajem nebo obcí (či svazkem obcí), jako je provozování jeslí, zdravotnických zařízení a mateřských škol.

2.1.3. Činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí Na základě mezinárodního dokumentu Deklarace práv dítěte, kterou přijalo Valné Shromáţdění OSN 20. listopadu 1959 a Úmluvy o právech dítěte (dále jen „Úmluva“) přijaté v roce 1989, ke které Česká republika přistoupila, se zavázala respektovat a zabezpečovat práva dětí stanovená v Úmluvě. Je povinností celé společnosti, se státem v pozici garanta, zajistit ochranu práv dětí. "Sociálně - právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv

tělesným

či

duševním

násilím,

zanedbáváním,

zneuţíváním

nebo

vykořisťováním.“18 Sociálně-právní ochrana je uţším pojmem neţ ochrana dítěte, která zahrnuje soubor veškerých práv a oprávněných zájmů dítěte, je upravována ve vícero právních předpisů. Oblasti, do kterých zasahuje, jsou rodinně-právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní a v neposlední řadě trestní. Z toho vyplývá, ţe není moţné zahrnout ochranu dítěte do jediné právní úpravy. Podle výše zmíněných dokumentů potřebuje dítě kvůli své tělesné a duševní nezralosti zvláštní záruky, odpovídající právní ochranu (před narození i po 18

MPSV ČR. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/14304>

33

něm) a dostatečnou péči. Dalším významným dokumentem je Listina základních práv a svobod, která se ve článku 32 věnuje rodině a dětem, dává je pod ochranu zákona. V České republice je pojem sociálně-právní ochrany dětí upraven zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SPO“) a vymezuje sociálně-právní ochranu jako: -

ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,

-

ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a

-

působení narušených funkcí rodiny,

-

zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůţe být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině.

Jde o velmi širokou definici pojmu a zákonem jsou upravena jen některá opatření z oblasti ochrany dětí. Existuje celá řada právních předpisů věnujících se vţdy specifické oblasti. Patří mezi ně nový občanský zákoník, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe, ve znění pozdějších předpisů, právní předpisy o sociálním zabezpečení, zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů a mnoho dalších úprav. Z výše zmíněných právních úprav vyplývají hlavní principy sociálně-právní ochrany dětí. Tím je nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, dále ochrana rodiny a rodičovství, vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou výchovu a s tím související vliv sociálního prostředí na dítě a rodinu. Přičemţ je ochrana poskytována všem, rodině i dětem, bez ohledu na rozdíly v barvě pleti, pohlaví, jazyce, politického nebo náboţenského smýšlení, národnosti či etnika. Jsou definovány stěţejní činnosti jako: preventivní činnost v rámci sociálně-právní ochrany dětí poradenská činnost v rámci sociálně-právní ochrany dětí činnost v rámci sociálně-právní ochrany dětí v náhradní rodinné péči práce s dětmi vyţadující zvýšenou pozornost v rámci sociálně-právní ochrany dětí zřizování zařízení sociálně-právní ochrany dětí 34

Zákon o sociálně-právní ochraně mimo jiné vymezuje okruh dětí z věcného hlediska ve formě příkladů. Je to proto, ţe se rodiče a děti dostávají do situací, které nelze v zákoně taxativně vyjádřit a popsat. Pro poskytování sociálně-právní ochrany jsou typické situace, kdy „tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, ţe nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Zákon tedy k poskytnutí sociálně-právní ochrany nepředpokládá jednorázovou událost či krátkodobé působení, ale naopak předpokládá, ţe tyto skutečnosti trvají takovou dobu, ţe je třeba situaci vhodným způsobem řešit. Pokud by se jednalo o jednorázovou záleţitost, musela by být takové intenzity, ţe by mohla nepříznivě ovlivnit vývoj dítěte.“19

19

MPSV ČR. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/14304>

35

Tabulka č. 2: Schéma aktivit k podpoře rodin z pohledu rodinné politiky sociální poradenství

sociální služby

základní sociální poradenství, odborné sociální poradenství

osobní asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služby, služby sociální centra denních služeb, denní a péče týdenní stacionáře, chráněné pomoc a podpora bydlení členů rodiny péče, telefonická krizová nacházející se v pomoc, azylové domy, domy na nepříznivé situaci půl cesty, sociálně aktivizační služby sociální služby pro rodiny s dětmi, prevence terénní programy, kontaktní a intervenční centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, terapeutické komunity mateřské školy hlídání dětí do tří let věku komerčně poskytované služby

aktivity k podpoře rodin z pohledu rodinné politiky

hlídání dětí nad tři roky pomoc s vedením domácnosti

preventivní a podpůrný charakter

volnočasové a vzdělávací aktivity mateřská centra služby na podporu fungující rodiny nekomerčně poskytované služby

centra pro rodinu, družiny

přednášková činnost a poradenství jesle, mateřské školy, zdravotnická zařízení činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí

prevence sociálního vyloučení poskytování volnočasových aktivit pro děti nebo pro rodiny s dětmi slučitelnosti profesních a rodinných rolí provozovány státem, krajem nebo obcí

preventivní činnost poradenská činnost náhradní rodinná péče práce s dětmi vyžadující zvýšenou pozornost

Zdroj: vlastní zpracování 36

2.2. Finanční podpora rodiny Finanční pomoc rodinám je patrná ve dvou hlavních okruzích. První je v oblasti daňových opatření a druhý v oblasti systému státního sociálního zabezpečení.

2.2.1. Nepřímá podpora Ve formě nepřímé finanční podpory jsou rodiny s dětmi podporovány prostřednictvím různých daňových opatření, které se týkají hlavně určité formy sníţení daňového zatíţení odráţející přítomnost dítěte v rodině, nevýdělečnou činnost jednoho z manţelů a manţelství jako takové. I v této sféře se během posledních let uskutečnilo mnoho změn. Co se týče podpory rodiny s dětmi a základním principem její finanční zajištění, soběstačnost a sníţení závislosti na různých sociálních dávkách. K nejpodstatnějším daňovým změnám patřilo v roce 2005 nahrazení odčitatelných poloţek z daňového základu slevami (přímými) na dani, které mohly u nezaopatřených dětí fungovat jako daňové bonusy. V současnosti hrají hlavní roli daňové zvýhodnění na vyţivované dítě ţijící s poplatníkem v domácnosti, které je poskytované formou slevy na dani, daňového bonusu, eventuálně jejich kombinací. Tuto změnu přinesla novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Do roku 2007 vdané ţeny a ţenatí muţi, kteří vyţivovali alespoň jedno dítě v rodině uplatnit tzv. „společné zdanění manţelů“. To přinášelo prospěch zvláště rodinám s rozdílnými příjmy manţelů a bylo ve velké míře vyuţíváno. Tento systém byl výhodný, především pokud měl jeden z manţelů nulový příjem (především v období raného rodičovství). Další důleţitou roli hraje nyní odpočet na manţela či manţelku, který ţije s poplatníkem ve společné domácnosti a nemá vlastní příjmy vyšší neţ 68 000,- Kč za jeden kalendářní rok. V tomto případě je moţné poţádat o odpočet daně, tedy uplatnit slevu na dani, která ročně činí 24 840,- Kč na vyţivovanou osobu. V roce 2006 byly také sníţeny dvě nejniţší daňové sazby a bylo rozšířeno první daňové pásmo. Pásma byla zrušena a sjednocena do jedné, tzv. „rovné daně“ o dva roky později. Daňová opatření jako osvobozeni sociálních dávek od daně či odpočty úroků z úvěrů na bydlení z daňového zakladu, nejsou v případě podpory rodin s dětmi tak významné.

37

2.2.2. Přímá podpora Tato forma podpory rodinám s dětmi probíhá ve formě systému sociálního zabezpečení. Během transformace jiţ na počátku 90. let byly vytvořeny následující systémy, které na sebe navazují. Součástí systému státního sociálního zabezpečení je sociální pojištění, které zahrnuje nemocenské pojištění20 a základní důchodové pojištění21. Dále státní sociální podpora, pomoc v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postiţením. Sociální situace, na které se lze připravit, respektive pojistit ve formě odloţení části dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté sociální situace jsou řešeny v rámci sociálního pojištění. Nemocenské pojištění je poskytováno formou následujících čtyř dávek: nemocenská, peněţitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství. Dávky nemocenského pojištění jsou vypláceny okresní správou sociálního zabezpečení ze státního rozpočtu, respektive z příjmu z pojistného. V rámci důchodového pojištění jsou poskytovány starobní, invalidní, vdovský a vdovecký a sirotčí důchod. Tento důchod se skládá ze dvou sloţek. Ze základní výměry stanovené pevnou částkou, která je pro druhy důchodů bez ohledu na délku doby pojištění a výši výdělků stejná a z procentní výměry. Státní sociální podpora řeší situace, kdy je účelné podpořit rodinu a její členy. Jednotlivé dávky jsou přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, rodičovský příspěvek a pohřebné. Dávky státní sociální podpory se dělí na dávky poskytované v závislosti na výši příjmů a ostatní dávky. Dopodrobna se problematice věnuje 3. kapitola diplomové práce vzhledem k tomu, ţe povaţuji tyto dávky za stěţejní v rámci podpory rodin.

20

Upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

21

Upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

38

Obrázek č. 1: Dávky státní sociální podpory

Zdroj: vlastní zpracování

Další formou finanční pomoci je pomoc v hmotné nouzi, v rámci které se poskytuje pomoc rodinám, které nemají dostatečné příjmy a jejich majetkové poměry a celková sociální situace neumoţňuje dostatečné uspokojování základních ţivotních potřeb. Zároveň není moţné tuto situaci zlepšit vlastním přičiněním. Dávky pro osoby se zdravotním postiţením jsou další z formy finanční pomoci. V tomto případě jsou dávky poskytovány osobám se zdravotním postiţením a j jim tak usnadněno řešit nepříznivou situaci, do které se tyto osoby nedostaly vlastním přičiněním.22

22

Upraveno zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, ve znění

pozdějších předpisů

39

Tabulka č. 3: Schéma finanční podpory rodiny

daňové zvýhodnění na vyživované dítě Daňová opatření odpočet na manžela či manželku

Finanční podpora rodiny

Sociální pojištění Systém státního sociálního zabezpečení

nemocenské pojištění, základní důchodové pojištění

Státní sociální přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek podpora na bydlení, porodné, pohřebné Pomoc v hmotné nouzi Dávky pro osoby se zdravotním postižením

Zdroj: vlastní zpracování

40

2.3. Slučitelnost práce a rodiny Mezi nástroje, které jsou určeny na podporu slučitelnosti práce a rodiny, patří mateřská a rodičovská dovolená. Jde o opatření umoţňující rodičům pečovat o dítě v prvních letech ţivota a zároveň také usnadňují návrat do zaměstnání. Je to další forma aktivit k podpoře rodin s dětmi. V posledních letech se jedná o jedno z nejdiskutovanějších témat. Cílem v rámci rodinné politiky a podpory rodin je poskytnout rodičům účinnější pomoc v oblasti slučitelnosti rodičovských a profesních rolí v případech, kdy nechtějí rezignovat na své rodičovství a ani na svou profesní realizaci. Při formování podmínek k uskutečňování kvalitnějších podmínek slučitelnosti profesních a rodinných rolí ovšem nezbytné nejen zohlednění zájmů rodičů ale také dětí. Předpokladem vyšší kvality slučitelnosti profesních a rodinných rolí je potom existence opatření pracovněprávní povahy a finanční a teritoriální sluţby péče o děti23. Mezi různá opatření související s podporou v těhotenství, porodem a následnou péčí o dítě jsou v české republice nastavená opatření, která směřují ke zvýšené ochraně a zároveň zvýhodnění ţen = matek a muţů = otců, kteří jsou v pracovněprávním vztahu. Mezi tyto nástroje patří mateřská dovolená, rodičovská dovolená, pracovní volno, úprava pracovní doby, pruţná pracovní doba, převedení na jinou práci, pracovní cesty a přeloţení, zákazy některých prací, přestávky ke kojení a rozvázání pracovního poměru. Podle Kocourkové (2008) je institut mateřské dovolené historicky nejstarším nástrojem, který vznikl v druhé polovině 19. století za účelem ochrany zdraví ţen a dětí. Při mateřské dovolené náleţí zaměstnankyni v roli matky v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě mateřská dovolená po dobu 28 týdnů24. Na mateřskou dovolenou nastupuje zaměstnankyně zpravidla na počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve ale od počátku osmého týdne před tímto dnem. V této době je zaměstnankyně omluvena pro nepřítomnost v práci. Při péči a z důvodu prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel zavázán k poskytování zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich ţádost rodičovskou dovolenou. A to matce dítěte po skončení mateřské dovolené nebo otci jiţ od narození dítěte. Rozsah dovolené 23

zejména do tří let jejich věku, předškolního a mladšího školního věku dítěte

24

více dětí - 37 týdnů

41

souvisí s výší rodičovského příspěvku, kterému se věnuje 3. kapitola diplomové práce. Během čerpání rodičovského příspěvku nenáleţí matce (otci) náhrada mzdy nebo platu. Pracovní volno je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci/zaměstnankyni po dobu ošetřování dítěte mladšího neţ deset let nebo jiného člena domácnosti a po dobu péče o dítě mladší neţ deset let, které nemůţe být z důleţitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy. Po tuto dobu nepřipadá zaměstnanci/zaměstnankyni náhrada mzdy nebo platu, avšak má nárok na dávku nemocenského pojištění upravenou zvláštními předpisy. V zákoně jsou uvedeny všechny důleţité osobní překáţky v práci, které se pro účely dovolené na zotavenou posuzují jako výkon práce. Patří mezi ně: narození dítěte, doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení, doprovod zdravotně postiţeného dítěte do zařízení sociálních sluţeb nebo do školy nebo školského zařízení, při úmrtí manţela, druha nebo dítěte a účasti na pohřbu a na vlastní svatbu. Rodinné důvody jsou jedny z mnoha, kdy lze zaměstnavatelem poskytnout zaměstnanci pracovní volno. V kaţdém případě je-li překáţka v práci zaměstnanci dopředu známa, musí včas a bez zbytečných průtahů poţádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Překáţku je zaměstnanec vţdy povinen prokázat. Dalším nástrojem je úprava pracovní doby, kdy je zaměstnavatel přihlíţí při zařazování zaměstnanců/zaměstnankyň do směn k potřebám zaměstnankyň/zaměstnanců pečujících o děti. V případě ţádosti zaměstnankyně/zaměstnanec o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu je zaměstnavatel povinen této ţádosti vyhovět. Mzda nebo plat, které zaměstnankyním/zaměstnancům náleţí během kratší pracovní doby, odpovídají kratší pracovní době. Prací přesčas nesmějí být zaměstnáváni těhotné zaměstnankyně. Pečujícím o dítě mladší neţ jeden rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit. Z důvodu lepšího vyuţití pracovní doby a uspokojování osobních potřeb zaměstnanců/zaměstnankyň můţe zaměstnavatel vyuţívat pruţnou pracovní dobu. Během pruţné pracovní doby si sám zaměstnanec zvolí začátek, eventuálně i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem. Na pruţnou pracovní dobu nevzniká právní nárok. Vykonává-li těhotná zaměstnankyně nebo matka do konce devátého měsíce po porodu nebo kojící zaměstnankyně práci, která je pro ni nevhodná (zakázaná, popřípadě která podle lékařského posudku ohroţuje její těhotenství anebo mateřství), musí jí zaměstnavatel převést

42

dočasně na jinou práci, při které můţe dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní pozici.25 Pracovní cesty a přeloţení, zákazy některých prací a přestávky ke kojení jsou dalšími nástroji související s podporou v těhotenství, porodem a následnou péčí o dítě. Rozvázat pracovní poměr můţe zaměstnavatel s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské nebo rodičovské dovolené a se zaměstnancem na rodičovské dovolené jen ve výjimečných případech uvedených v zákoně. Další z důleţitých nástrojů rodinné politiky umoţňující zaměstnaným rodičům návrat do zaměstnání, je systém institucionální péče. Problematice se mimo jiné věnují Matějková a Poloncyová (2005). Pro vyšší kvalitu slučitelnosti profesních a rodinných rolí existují v České republice následující sluţby péče o děti.26 -

-

Sluţby péče pro děti do tří let věku: v současnosti lze u nás rozlišit tyto tři typy sluţeb 

Zdravotnická zařízení typu jesle – v historii



Soukromá zařízení dle z.č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání



Sluţby typu "baby-sitting" dle z.č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání

Sluţby péče pro děti předškolního věku 

Mateřské školami zřízené státem, obcí, krajem, svazkem obcí



Mateřské školy "soukromé", tj. zřízené církevními právnickými osobami či jinými právnickými osobami a firmami nebo např. vysokými školami, jejichţ předmětem činnosti je poskytování vzdělávání nebo školských sluţeb podle školského zákona



Soukromá

zařízení

provozované

v reţimu

zákona

č. 455/1991 Sb.,

o ţivnostenském podnikání, která neposkytují rekreačně-vzdělávací činnosti realizovanou v rámci výchovy a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních zařazených do sítě škol  -

25

Sluţby typu "baby-sitting" dle z.č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání

Sluţby péče pro děti mladšího školního věku

Pokud je zaměstnankyně těhotná a poţádá-li do konce devátého měsíce po porodu nebo kojící zaměstnankyně

pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její ţádosti vyhovět. 26

MPSV.CZ: Slučitelnost profesních a rodinných rolí [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/14472

43

3. Konkrétní dávky pro rodiny s dětmi V předchozí kapitole byly charakterizovány aktivity k podpoře rodin. V následujícím text jsou zhodnoceny konkrétní případy finanční podpory rodin s dětmi, a to přímá podpora v rámci systému státního sociálního zabezpečení a dávky pěstounské péče, které od roku 2013 náleţí do oblasti sociálně – právní ochrany dětí27. Systém státní sociální podpory je upraven zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. V současné době, kdy byl nejenom náš stát zmítán ekonomickou krizí, je systém a fungování sociálního systému aktuálním tématem. V rámci svých volebních programů se mu věnovala kaţdá politická strana a je rozebírán téţ v odborných kruzích. Pojem sociální podpory je všeobecně srozumitelný a obecně přijímaný.28 Pro potřeby diplomové práce bude tento pojem chápán jako komplexní, avšak dále členěný. V případě podpory rodin jde o moţnost předcházet sociálním rizikům, odstraňovat nepříjemné následky vzniklé v důsledku nepříznivých událostí a samozřejmě vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj rodiny a dětí. V systému sociálních dávek v rámci státní sociální podpory se stát podílí na nákladech

29

rodin v případech, které jsou odůvodnitelnými z hlediska sociálního a

ekonomického. Tento systém není příspěvkovým a je financován ze státního rozpočtu, o jehoţ administraci se starají státní orgány. Mezi tyto orgány patří Úřad práce České republiky krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Prostřednictvím

státní

sociální

podpory

je

státem

přispíváno

rodinám

s nezaopatřenými dětmi v případě, kdy se jedná o uznanou sociální situaci. Rodina na její řešení nestačí s vlastními prostředky a silami. Dávky, jejichţ prostřednictvím se podpora děje a je takto označována státní sociální podpora, se zaměřují na veškeré ţivotní cykly

27

Dávky pěstounské péče podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, ve znění zákona č.

401/2012 28

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení, 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno:

Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005, s. 26. 29

Jedná se o náklady ţivotní

44

nezaopatřeného dítěte počínaje jeho narozením aţ po ukončení jeho vzdělávacího procesu. Dále poskytují pomoc rodinám s dětmi v nejrozličnějších obtíţných ţivotních situacích30. Pro účely státní sociální podpory se rodinou myslí souţití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Nezaopatřeným dítětem je dítě po skončení povinné školní docházky, dále pak pokud se připravuje na budoucí povolání nebo je zdravotně postiţené, nejdéle ovšem do jeho 26 let. Dávkám státní sociální podpory se věnuje následující text a sou jimi: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné a další subkapitola je zaměřena na dávky pěstounské péče31.

3.1. Dávky státní sociální podpory Při procesu posuzování oprávněných nároků na dávky státní sociální podpory ze státního rozpočtu se netestuje majetek rodiny, ale pouze její příjmy a to v případě konkrétních dávek. Přídavky na dítě, příspěvek na bydlení a porodné jsou poskytovány v závislosti na příjmu. Rodičovský příspěvek a pohřebné jsou poskytovány naopak bez ohledu na výši příjmů rodiny. Mezi tzv. příjmy rozhodné, které ovlivňují nárok na dávky státní sociální podpory, jsou zahrnovány především příjmy ze závislé činnosti, příjmy z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti, potom dávky nemocenského a důchodového pojištění a podpora v nezaměstnanosti včetně dalších obdobných příjmů z ciziny. Důleţité je, ţe se do rozhodného příjmu započítávají „čisté příjmy“. Dávky nejsou předmětem zdanění, coţ povaţuji za jeden z důleţitých nástrojů podpory rodin s dětmi. Pro stanovení ţivotního minima rodiny je základem pro výpočet hranice příjmů rodiny. Ţivotní minimum je minimální společensky uznávanou hranicí peněţních příjmů k zajištění ţivobytí a dalších potřeb. Je upraveno zákonem č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. K poslednímu zvýšení ţivotního minima

30

Jedná se o nedostatečný příjem, péči o novorozené a malé dítě, péče o dítě se zdravotním postiţením,

neúplnost rodiny atd. 31

příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení

motorového vozidla

45

došlo v roce 2012, a protoţe nebyly splněny valorizační podmínky 32 , nemění se ţivotní minimum ani v roce 2014. Platné částky ţivotního a existenčního minima jsou stanoveny nařízením vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek ţivotního minima a existenčního minima. Ţivotní minimum rodiny je součtem všech částek ţivotního minima jednotlivých členů domácnosti. V příloze je zobrazena aktuální výše ţivotního minima a příklady různých typů domácností. Další důleţitý pojem je existenční minimum, které je minimální výší peněţních příjmů, jeţ jsou povaţovány za nezbytné k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umoţňující přeţití. Aktuální výše existenčního minima je 2 200,- Kč na měsíc.

3.1.1. Přídavek na dítě Základní a podle mého názoru nejdůleţitější dávkou, která je poskytována rodinám s dětmi pomáhá krýt náklady spojené s výchovou a výţivou nezaopatřených dětí. Jedná se o dlouhodobou dávku, na kterou mají nárok rodiny s příjmem do 2,4 násobku ţivotního minima. Pro účely zjištění nároku na dávku se netestuje majetek rodiny, posuzuje se pouze příjem za předchozí kalendářní rok33.

3.1.2. Předchozí právní úpravy Před nabytím účinnosti zákona o státní sociální podpoře byl přídavek na dítě vyplácen podle zákona č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jako forma společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi. Přídavky 32

Vláda je zmocněna zvyšovat částky ţivotního a existenčního minima od 1. ledna podle skutečného vývoje

spotřebitelských cen, pokud nárůst nákladů na výţivu a na ostatní základní osobní potřeby přesáhne ve stanoveném rozhodném období 5 %. Částky ţivotního a existenčního minima můţe vláda za mimořádných okolností zvýšit také mimo termín pravidelné valorizace. 33

Za příjem se povaţuje i rodičovský příspěvek.

46

na děti byly zároveň přiznávány všem dětem jednotně, bez ohledu na majetkové i jiné poměry. Podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, jsou přídavky poskytovány diferencovaně. Nárok na přídavky na nezaopatřené dítě mělo od 1. ledna 1996 dítě, které ţilo v rodině, jejíţ rozhodný příjem byl niţší neţ 3 násobek ţivotního minima rodiny. Z nároku na přídavek na dítě byla vyloučena jen malá část rodin s výrazně nadprůměrnými příjmy. S vyuţitím předchozích údajů lze kalkulovat horní hranice rozhodných příjmů pro přiznání přídavku na dítě k datu 1. ledna 1996, jak je uvedeno v příloze. Od 1. ledna 1996 byl přídavek na dítě konstruován ve třech výměrách. Zvýšená výměra, základní výměra a snížená výměra. Příloha zobrazuje i další vývoj přídavku na dítě v roce 1996, 1997 a 1998, kdy došlo vzhledem k výsledkům celkové ekonomiky k mnoha změnám. Zákon č. 242/1997 Sb., novela zákona o státní sociální podpoře, sníţil výši přídavku na dítě, který byl navíc pouze ve dvou výměrách. Zákon se k 1. lednu 1999 vrátil k rozdělení přídavku na dítě s třemi výměrami. Ovšem ke změnám v přídavku docházelo nadále a to velmi často. Přijetím zákona č. 112/2006 Sb., kterým se mění některé zákony související s přijetím zákona o ţivotním a existenčním minimu a o pomoci v hmotné nouzi se po roce 2007, se změnil přídavek radikálně.

3.1.3. Současné právní úpravy Od 1. ledna 2008 se na základě novely zákona provedené zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů změnily podmínky nároku na a přídavek na dítě i výše přídavku na dítě. Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě v případě, ţe rozhodný příjem rodiny nepřevyšuje 2,4 násobek ţivotního minima rodiny. Je stanoven pevnými částkami, které jsou závislé pouze na věku dítěte a bez dalšího zvyšování.

47

Tabulka č. 4: Přídavek na dítě vyplácen od 1.1.2008 (v Kč za měsíc) Věk dítěte

Přídavek na dítě

do 6 let od 6 do 15 let od 15 do 26 let

500 610 700

Zdroj: § 18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Přídavek na dítě náleţí zletilému nezaopatřenému dítěti a je přímo vypláceno tomuto dítěti, není-li dále stanoveno jinak a dále je vyplácen osobě, která má dítě v přímém zaopatření. Musí tak být učiněno do konce kalendářního měsíce, v němţ nezaopatřené dítě dovršilo zletilosti. Ve zvláštních případech můţe být příjemcem přídavku také ústav, v případě, ţe je nezaopatřené dítě v jeho přímém zaopatření.34 Jak je uvedeno výše, přídavek na dítě je nárokem dítěte, proto se v tomto případě vyplácí tomuto ústavu.35 Vývoj výše přídavku je zobrazen v příloze č. 3.

3.1.4. Příspěvek na bydlení V roce 2006 vznikal dle zákonné úpravy nárok na příspěvek na bydlení v případě, ţe „rozhodný příjem v rodině je nižší než částka součinu životního minima rodiny a koeficientu 1,60. “36 „Výše příspěvku na bydlení činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou nákladů na domácnost rodiny a podílem, v jehož čitateli je součin částky nákladů na domácnost rodiny a rozhodného příjmu rodiny a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60.“37

34

BŘEŇSKÁ N., BURDOVÁ E., VRÁNOVÁ L. Státní sociální podpora s komentářem a příklady, 12.

aktualizované a doplnění vydání, Olomouc: ANAG, 2008 35

dle §7 odst. 4 zákona o SSP se za plné přímé zaopatření povaţuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti

nebo mládeţ, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení 36

§ 24 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v aktuálním znění roku 2006

37

§ 25 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v aktuálním znění roku 2006

48

V současné době nárok na příspěvek na bydlení vzniká nájemci nebo vlastníkovi bytu, kde je trvale přihlášen ve chvíli, kdy úhrada na bydlení zahrnuje minimálně 30 % celkových příjmů (v Praze 35 %) a zároveň těchto 30 % (v Praze 35 %) příjmů rodiny jsou niţší neţ dané normativní náklady stanovené zákonem. Výplata tohoto příspěvku je časově omezena a to na 84 měsíců za období posledních 10 kalendářních let. Toto omezení neplatí pro domácnosti, kde ţijí pouze osoby starší 70 let a pro osoby se zdravotním postiţením, které bydlí ve speciálně postavených nebo upravených bytech. Výpočet této sociální dávky je trochu sloţitější neţ u jiných dávek. Při výpočtu se bere v potaz několik různých proměnných. Rozhodující je ţivotní minimum rodiny, či jednotlivce, dále pak stanovené normativní náklady na bydlení. Ty v roce 2014 určuje nařízení vlády č. 482/2012 Sb. Je rozlišeno bydlení v osobním vlastnictví nebo v druţstevním bytě a dále pak hraje roli velikost města. Tabulky v příloze zobrazují normativní náklady pro nájemní byty a pro druţstevní byty. Výše příspěvku na bydlení se vypočítá jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení 38 a součinem rozhodného příjmu rodiny 39 a zákonného koeficientu 0,30 (v Praze 0,35). Ţádost o příspěvek na bydlení je podávána na úřadu práce40 na příslušném formuláři a spolu s ní je nutné doloţit osobní doklady (občanský průkaz nebo rodný list) a doklad o výši příjmů rodiny za poslední čtvrtletí. Při posuzování ţádosti o příspěvek na bydlení se za příjem povaţují i některé sociální dávky (přídavky na dítě a rodičovský příspěvek). Dále se musí doloţit náklady na bydlení – nájemné, a další související náklady (faktura za plyn, elektřinu nebo třeba uhlí na vytápění domu/bytu). Dokládá se např. také nájemní smlouva. O příspěvek na bydlení je moţné poţádat aţ 3 měsíce zpětně.

38

nebo skutečnými náklady na bydlení, pokud jsou niţší

39

nebo ţivotního minima rodiny, je-li vyšší

40

v místě trvalého bydliště

49

3.1.5. Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je peněţitou, opakující se obligatorní dávkou státní sociální podpory. Účelem této dávky je zlepšit podmínky rodičů či rodin pečujících o dítě. Tato dávka se netestuje na příjmy.41 Jak uvádí Volková (2008), stát vyjadřuje rodičovským příspěvkem svou podporu rodinám s malými dětmi, které vyţadují pro zdravý duševní a fyzický vývoj celodenní péči. Nárok na tento příspěvek má rodič, který pečuje o nejmladší dítě v rodině celý kalendářní měsíc osobně a celodenně a to nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte a nejdéle do doby, kdy byla na rodičovském příspěvku vyplacena úhrnná částka 220 000,- Kč. V případě vícedětných porodů má na tuto dávku nárok jenom jedno dítě. Vývoj a výše příspěvku je znázorněna v tabulce.

3.1.5.1.

Předchozí právní úpravy

Výše rodičovského příspěvku byla od 1. ledna 1996 aţ do 31. prosince 2006 nastavena jako násobek ţivotního minima rodiče spolu se zákonným koeficientem. Následně od 1. ledna 2007 byla provedena změna ve výši rodičovského příspěvku, kdy tato výše odpovídala 40 % průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelském sektoru v kalendářním roce o dva roky předcházejícím tomu, ve kterém je rodičovský příspěvek poskytován. Například to znamená, ţe v roce 2007 se vyuţívala průměrná měsíční mzda v nepodnikatelské sféře z roku 2005.

3.1.5.2.

Současná právní úprava

Po změně v roce 2007 následovala 1. ledna 2008 další právní úprava a to vlivem zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Byly zavedeny tři výše rodičovského příspěvku, a to v závislosti na době jeho poskytování. Došlo k zákonnému ukončení platnosti všech dosavadních ţádostí o rodičovský příspěvek ve státní sociální sféře

41

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 268.

50

ke dni 31. prosince 2007. Pro nárok na příspěvek bylo nezbytné uplatnit novou ţádost od 1. ledna 2008. V roce 2014 je výše rodičovského příspěvku jednotná pro varianty čerpání. Jak jiţ bylo řečeno, maximální výše této sociální dávky je 220 000,- Kč. Ţadatel/ka

o tento

příspěvek, si můţe sám/a zvolit, zda se rozhodne pro rychlejší nebo pomalejší variantu vyčerpání dávky. Rodičovský příspěvek je moţné pobírat dva, tři nebo aţ čtyři roky s tím, ţe je moţné délku měnit téměř libovolně i v průběhu čerpání. Reálně můţe být vyplacena i niţší částka neţ 220 000,- Kč, protoţe od roku 2012 platí omezení, kdy rodičovský příspěvek můţe být maximálně 70% předchozího výdělku 42 . Rozhodující je tzv. vyměřovací základ. Pokud měl ţadatel příliš nízký vyměřovací základ, můţe být rodičovský příspěvek i niţší. Potom náleţí příspěvek v pevných měsíčních částkách 7 600,- Kč do konce devátého měsíce věku a následně ve výši 3 800 Kč do 4 let věku dítěte. Podle mého názoru je moţné očekávat, ţe vývoj této dávky bude i nadále pokračovat, neboť se jedná o dávku, která patří k těm nejzákladnějším z celého systému státní sociální podpory. Po dobu rodičovské dovolené totiţ nahrazuje většině rodičů jejich příjem.

3.1.6. Porodné Porodné je další v pořadí dávek systému státní sociální podpory, která náleţí do tzv. testovaných dávek. To znamená, ţe je poskytována v závislosti na příjmu. Nárok na tuto dávku, na rozdíl od rodičovského příspěvku, nemá automaticky kaţdý. Je nutné vyhovět určitým kritériím. Základní podmínkou je, ţe mohou o porodné ţádat ty rodiny, kterým se narodilo dítě a zároveň jejich příjmy (za předchozí čtvrtletí) nepřesáhnou 2,4 násobek ţivotního minima. Výpočet se dělá tak, ţe se jako příjem počítá nejen příjem ze zaměstnání (či z podnikání), ale náleţí sem také podpora v nezaměstnanosti, důchody (vdovské, sirotčí, invalidní, starobní) a další sociální dávky. Dokládat se musí příjmy za předchozí kalendářní čtvrtletí (před narozením dítěte) a dokládají se příjmy obou rodičů. Dále platí, ţe na porodné lze uplatnit nárok jen v případě narození prvního dítěte. 42

Před nastoupením na mateřskou/rodičovskou dovolenou

51

V případě splnění podmínek přiznání nároku na porodné, náleţí v roce 2014 při narození 1 dítěte ve výši 13 000,- Kč43 a při narození 2 a více dětí současně je porodné ve výši 19 500,- Kč. Dávka je vyplácena jednorázově, nejpozději do konce kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, v němţ byl nárok na porodné uplatněn. Dle mého názoru je dávka porodného velmi důleţitou pro nastávající rodiče. Předchozí vláda tuto dávku málem zrušila. Pro současnou koalici představuje velice aktuální téma. Dávka s největší pravděpodobností zrušena nebude, naopak by se pravidla pro vyplácení mohla více uvolnit. Porodné by mohlo být přiznáno i na více dětí. Diskutovaná je varianta, kdy na porodné dosáhne rodina s příjmem do 2,7násobkem ţivotního minima. Zavedení porodného i pro druhé dítě shledávám jako vhodné v rámci podpory rodin s dětmi. Ačkoliv si myslím, ţe na druhé a další dítě jsou náklady rodiny niţší a mnoho věcí se dá zdědit. Přesto je tato podpora nezbytná.

3.1.7. Pohřebné Nárok na dávku pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb dítěte, které bylo dnem smrti dítětem nezaopatřeným, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte v den smrti, a to za podmínky, ţe zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území České republiky. Účelem pohřebného je přispět na náklady těm, kterým vznikly v souvislosti s vypravením pohřbu. Nárok na dávku vzniká dnem pohřbení44 a lze ho uplatnit aţ do 1 roku ode dne pohřbení. Výše příspěvku na pohřeb je stanovena pevnou částkou 5 000,- Kč45 a je vyplácena jednorázově. Jde pouze o příspěvek, nikoliv o skutečnou částku rovnající se nákladům na pohřeb.

43

Před 1.1.2008 byla výše dávky 17 760,- Kč

44

dle §2 písm. c) zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se pohřbením rozumí

uloţení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na veřejném nebo neveřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu. 45

Do roku 1997 činila výše příspěvku 3 000,- Kč

52

3.2. Dávky pěstounské péče „Pěstounská péče je formou náhradní rodinné výchovy. Soud svěřuje dítě pěstounovi do péče na jeho žádost v případech, kdy se o něj vlastní rodiče nemohou nebo nechtějí starat.“46 Dávky pěstounské péče jsou dalším finančním nástrojem podpory rodin s dětmi, resp. rodin, které jsou pečující o děti svěřené do pěstounské péče. V roce 2013 došlo v oblasti pěstounské péče k podstatným změnám. Ke dni 31. prosince 2012 byly dávky pěstounské péče zrušeny a od 1. ledna 2013 je jejich právní úprava obsaţena v zákoně č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sociálně-právní ochraně dětí. Jako pěstounská péče se v případě účelů dávek posuzuje péče o dítě poskytovaná osobou vedenou v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu osobou pečující47. Dávkami pěstounské péče jsou: příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla a příspěvek při ukončení pěstounské péče. V rámci podpory rodin s dětmi jsou pěstounské dávky nedílnou součásti diplomové práce. Následující řádky proto věnuji této problematice vzhledem k platným zákonným úpravám k 1. lednu 2013.

3.2.1. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Příspěvek na úhradu potřeb dítěte je určen k uspokojení primárních potřeb dítěte v pěstounské péči a nahrazuje výţivné od rodičů. Nárok na tento příspěvek má nezletilé nezaopatřené dítě, které je svěřené do pěstounské péče, je zachován i po dosaţení jeho zletilosti, nejdéle však do 26. roku věku 46

MPSV.CZ:

Informace

pro

občany

[online].

31.

3.

2012

[cit.

2012-09-05].

http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane 47

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

53

Dostupné

z

dítěte, a to jde-li o nezaopatřené dítě, které trvale ţije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s osobou, která byla do dosaţení jeho zletilosti určena jako osoba pečující. V kalendářním měsíci činí výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte48: a) 4 500,- Kč pro dítě ve věku do 6 let, b) 5 550,- Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let, c) 6 350,- Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let, d) 6 600,- Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let. V případě dítěte, které je podle zákona o sociálních sluţbách osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, zobrazuje výši příspěvku na úhradu potřeb dítěte tabulka v příloze.

3.2.2. Odměna pěstouna Nárok na dávku v podobě odměny pěstouna má osoba pečující a osoba v evidenci. Jestliţe jsou oba manţelé osobou pečující či osobou v evidenci, náleţí odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Výše odměny pěstouna za kalendářní měsíc je podle Ministerstva práce a sociálních věcí následující49: a) 8 000,- Kč, je-li pečováno o jedno dítě, b) 12 000,- Kč, je-li pečováno o 2 děti, c) 20 000,- Kč, 1. je-li pečováno alespoň o 3 děti, 2. je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo ve stupni III (těţká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), 3. jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, ţe nepečuje o ţádné dítě, nebo d) 24 000,- Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně

48

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

49

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

54

těţká závislost) nebo ve stupni III (těţká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Za kaţdé další dítě svěřené do péče osoby pečující se odměna pěstouna zvyšuje o 4 000,- Kč. Odměna pěstouna se povaţuje za příjem ze závislé činnosti a to především pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na úrazové pojištění a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. V okamţiku, kdy je osoba pečující nebo osoba v evidenci rodičem či prarodičem otce, anebo matky svěřeného dítěte, náleţí jí odměna pěstouna vţdy, a to pokud pečuje alespoň o 3 děti nebo o alespoň 1 dítě ve II., III. nebo IV. stupni závislosti. V dalších případech (pečuje-li o 1 nebo 2 zdravé děti či děti v I. stupni závislosti), má nárok na odměnu pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, obzvláště s ohledem na její sociální a majetkové poměry a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Tím chci upozornit na některé, dnes velmi diskutované, případy. Není totiţ pravda, ţe má kaţdý na odměnu pěstouna nárok a podle mého názoru je to dobře. Zároveň v těchto podmínkách vidím nástroj ke sniţování moţností, jak zneuţívat dávky.

3.2.3. Příspěvek při převzetí dítěte

Osoba pečující, která převzala dítě do pěstounské péče, má nárok na příspěvek při převzetí dítěte. Příspěvek se při převzetí dítěte vyplácí jednorázově. Výše tohoto příspěvku činí, jde-li o dítě ve věku50: a) do 6 let, 8 000,- Kč, b) od 6 let do 12 let, 9 000,- Kč, c) od 12 let do 18 let, 10 000,- Kč. Tento příspěvek shledávám velmi účelným především z důvodu přispění na nákup potřebných věcí při příchodu dítěte do domácnosti, resp. náhradní rodinné péče. 50

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

55

3.2.4. Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla „Nárok na příspěvek pečující osoba, která má v pěstounské péči nejméně 3 děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o 3 děti, včetně zletilých nezaopatřených dětí, jež zakládají osobě pečující nárok na odměnu pěstouna.“51 Výše příspěvku činí 70 % z pořizovací ceny motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000,- Kč. Podmínkou dále je, ţe osoba pečující nesmí motorové vozidlo pouţívat k výdělečné činnosti.52

3.2.5. Příspěvek při ukončení pěstounské péče Nárok na dávku příspěvku při ukončení pěstounské péče, tedy poslední v řadě dávek pěstounské péče, má fyzická osoba, která byla v den dosaţení zletilosti v pěstounské péči. Tedy v okamţiku zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Výše jednorázového příspěvku činí 25 000,- Kč. O příspěvek ţádá sama fyzická osoba, která byla do dne své zletilosti v pěstounské péči. Dávku spatřuji jako opodstatněnou, můţe být nástrojem pomoci na další cestě ţivotem.

51

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

52

Zdroj: zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v aktuálním znění

56

3.3. Shrnutí I přes některé nedostatky systému se domnívám, ţe se stát snaţí kvalitně podílet na krytí nákladů na výţivu a ostatních základních potřeb rodin s dětmi, tak jak je uvedeno v §1 zákona o státní sociální podpoře. Systém státní sociální podpory je určen jak rodinám s nezaopatřenými dětmi, tak i dalším osobám při vzniku nepředvídatelných sociálních událostí. Státní sociální podpora a dávky pěstounské péče tedy podle mne splňuje účel, pro který byly přijaty a jsou důleţitou součástí celého systému sociálního zabezpečení. Vzhledem k roztříštění celého systému sociálního zabezpečení u nás do mnoha právních předpisů i do mnoha počtu institucí, které se dávkami zabývají, bylo by na místě tento systém zpřehlednit, zjednodušit a usnadnit přístup k informacím o jednotlivých moţnostech podpory. Dle mého názoru by to zajistilo větší spokojenost občanů a především členů domácností s dětmi.

57

4. Analýza financování aktivit k podpoře rodin Čtvrtá, závěrečná kapitola se zabývá analýzou financování aktivit k podpoře rodin s dětmi. Takových rodin, jak jsou charakterizovány v první kapitole. Nejprve je provedena analýza financování systému státního sociálního zabezpečení, jsou shrnuty konkrétní aktivity k podpoře rodiny a jsou analyzovány celkové výdaje na ně v několika posledních letech. Pěstounské péči a jejímu vývoji od roku 2007 je věnován zvláštní prostor také především z toho důvodu, ţe je v současné době velmi diskutovaným tématem. Pro správné provedení analýzy jsou zapotřebí data mající určitou vypovídající hodnotu a jsou z důvěryhodného zdroje. Tato konkrétní data, pouţitá v diplomové práci, byla získána za pomoci sběru sekundárních dat a to probíhalo několik týdnů. Data byla sebrána z internetových zdrojů a ze statistických ročenek. Další způsob zjišťování dat probíhal ve formě předem stanovených témat, které se týkají financování aktivit k podpoře rodiny s dětmi a lidé z Ministerstva práce a sociálních věcí odpovídali na doplňující otázky týkající se údajů, které nebylo moţné zjistit v průběhu prvního sběru. Výsledkem šetření jsou údaje jak číselné, tak popisné informace, které jsou vyuţity v celé čtvrté kapitole.

Ministerstvo práce a sociálních věcí se soustavnou prací snaţí jiţ několik let zdokonalit systém poskytování dotací ze státního rozpočtu nejenom poskytovatelům sociálních sluţeb za cílem zefektivnit a zkvalitnit sluţby. Snaţí se o posílení role uţivatele, navýšení počtu pracovníků ve sluţbách, o větší přehlednost a transparentnost. Tyto změny se týkají jak příjemců dotací ze státního rozpočtu, tak evidence a celkové kontroly. Od roku 2009 nastaly na ministerstvu organizační a personální změny umoţňující zefektivnění systému na základě přijetí zákona č. 108/2006, o sociálních sluţbách.

58

4.1. Analýza

financování

systému

státního

sociálního

zabezpečení V této části je provedena analýza financování systému státní sociální politiky v České republice, kterému se věnuje také předchozí kapitola. Státní sociální podpora je financována plně ze státního rozpočtu. V případě systému sociální péče se potom jedná o vícezdrojové financování, kam patří státní rozpočet, vlastní zdroje krajů a obcí, občané a nestátní subjekty. Respektive se kapitola věnuje analýze dávek závislých na výši příjmů a dávek nezávislých na výši příjmů. Prostor je věnován vývoji výdajů podle interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí v posledních letech. Některé údaje bylo moţné posbírat volně z internetových zdrojů, další byly poskytnuty na vyţádání kontaktní osobou. Některá data a údaje nebylo moţné získat vůbec, a proto v práci chybí. Je kladen důraz na rozebrání kaţdé dávky zvlášť. Analýza je zaměřena na období od roku 2007, kdy došlo k významným legislativním změnám s účinností od tohoto roku a to díky zákonu č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Změny byly vyvolány potřebou stabilizovat veřejné rozpočty. Nejvýznamnější změna se dotýkala odstranění kaţdoroční automatické valorizace dávek a to tak, ţe výše téměř všech dávek byla pevně nastavena. To souviselo s nastavením adresnějšího systému vyplácení dávek a s přenesením finanční podpory rodin s dětmi právě do oblasti daňové. S účinností od 1. ledna 2011 byly v systému státní sociální podpory v souvislosti s úsporným opatřením v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí provedeny podstatné změny v konstrukci některých dávek. Problematice se jiţ věnovala předchozí kapitola a následující analýza na ní navazuje analýzou jak z hlediska legislativních změn, tak především v oblasti výdajů.

Přídavek na dítě Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů bylo nově nastaveno, ţe nárok na přídavek na dítě se vztahuje i na nezaopatřené dítě do 26 let, které ovšem musí ţít v rodině s rozhodným příjmem niţším neţ 2,4 násobkem ţivotního minima rodiny. A výše přídavku byla pevně stanovena v závislosti na věku dítěte. Vzhledem k přechodným

59

opatřením za účelem zmírnění následků celosvětové hospodářské krize 53 byla na druhou polovinu roku 2009 zvýšena výše přídavku na dítě o 50,- Kč a zároveň byla zvýšena hranice příjmů domácností zakládající vznik nároku na zmiňovanou dávku na 2,5 násobek ţivotního minima. V tomto roce bylo na přídavek na dítě vyplaceno celkem přibliţně 4,7 miliardy Kč, tedy o cca 1,5 miliardy Kč méně neţ v předchozím roce. Důvod tohoto poklesu vidím právě ve zmiňované změně násobku ţivotního minima. Přídavek na dítě během sledovaného období prudce klesá a dávka na konci období tvoří pouze 32,5 % oproti roku 2007. Z analýzy vyplývá, ţe v posledních letech se výše ani nárok na dávku pro jednotlivce nijak výrazně nezměnily. Ve snaze zmírnit dopady celosvětové krize byla pouze v roce 2010 dávka na půl roku o 10 % navýšena. Vlivem zmiňované změny v částce ţivotního minima došlo v roce 2012 ke zvýšení maximálního příjmu rodiny splňující nárok na příspěvek. Následkem toho bylo zvětšení okruhu rodin majících na tuto dávku nárok. Myslím si, ţe vyplácení této dávky při nízkém příjmu rodiny je správné, vidím však problém v řešení aktuálních finančních problémů rodiny. Při posuzování nároku na dávku se totiţ posuzuje příjem za předchozí rok.

Příspěvek na bydlení Jak je vidět v tabulce níţe, příspěvek na bydlení si vyţádal více výdajů v roce 2009 oproti předchozímu roku. Je to z důvodu zvýšení nákladů na bydlení a navýšení normativů pro výpočet dávky. V roce 2009 došlo k nárůstu oproti předchozímu roku o 40,8 % a celkově Ministerstvo práce a sociálních věcí vyplatilo téměř 2,3 mld. Kč. Následně v roce 2010 se výdaje opět zvýšily a stejný průběh měla dávka i v posledních letech. Vzhledem k vývoji tato dávka představuje druhou nejvýznamnější v oblasti podpory rodin s dětmi.

Porodné K významným změnám došlo také u porodného. Od počátku roku 2008 byla stanovena výše této dávky na 13 000,- Kč. V roce 2011 má nově nárok na dávku pouze ta ţena, která porodila své první ţivé dítě, a současně je příjem v rodině za kalendářní čtvrtletí

53

Na základě zákona č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability

60

předcházející kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo, nepřevyšující 2,4 násobek ţivotního minima rodiny. Pro doplnění analýzy vývoje výše dávky porodného je zároveň zajímavé poukázat na porodnost jako takovou. Čili jakým způsobem porodnost ovlivňuje výši výdajů na dávku porodného. Podle Českého statistického úřadu se počet ţivě narozených dětí ve sledovaném období sniţoval. Je tedy patrná také závislost výše výdajů na počtu celkem narozených dětí. Porodné má z pohledu celkových výdajů mírně klesající trend, který z důvodu změny v roce 2011prudce poklesl. Následující tabulka ukazuje vývoj výdajů na příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné, kde je zřetelný skok mezi léty 2007 a 2008, způsoben výše zmiňovanou novelou zákona a celkové sniţování výdajů.

Tabulka č. 5: Vývoj výdajů na příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné v letech 2007 aţ 2013 (v tis. Kč) Dávka SSP / rok 2007 2008 2009 Přídavek na dítě 10 236 079 6 232 347 4 736 209 Příspěvek na 1 564 826 1 619 220 2 279 953 bydlení Porodné 2 097 304 1 646 741 1 578 526

2010 2011 3 861 799 3 498 346

2012 3 331 917

3 521 040 4 640 548

5 732 282

1 564 748

291 928

143 847

Zdroj: ZÁKLADNÍ UKAZATELE Z OBLASTI PRÁCE A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE: VE VÝVOJOVÝCH ŘADÁCH A GRAFECH [online]. první. 2013. ISBN 978-80-7421-066-2. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16801/final_press_zakladni_ukazatele_CZ.pdf

Rodičovský příspěvek V roce 2008 se zcela zásadní změny dočkal rodičovský příspěvek. Stanovení výměr a volbě doby čerpání dle právní úpravy je věnována předchozí kapitola. Rodičovský příspěvek představuje největší zastoupení v celkových výdajích na státní sociální podporu. V roce 2010 došlo u tříleté i čtyřleté varianty čerpání k posunu termínu volby variant čerpání a k dalším změnám v konstrukci této dávky došlo v lednu 2012. Nově byl upraven nárok tak, ţe rodiče mohou pruţně volit délku pobírání rodičovského příspěvku a jeho výši podle aktuální sociální situace rodiny. Celkem tak mohou vyčerpat aţ 220 000,- Kč, nejdéle ovšem do 4 let věku dítěte a výši příspěvku je moţné měnit jednou za 3 měsíce. 61

Rodičovský příspěvek je nejvýznamnějším v oblasti sociálních výdajů. V průběhu sledovaného období zaznamenal pouze 13% pokles. Vzhledem k tomu, ţe je tento příspěvek, dle mého názoru, stěţejním v oblasti finanční podpory rodin s dětmi, nelze očekávat jeho zrušení. Právě tento příspěvek představuje největší část finančních prostředků určených na státní sociální podporu. V případě celkových výdajů státu je v průběhu sledovaného období, kromě roku 2009, patrný pouze mírně klesající trend. Dle mého názoru je to z důvodu sniţování porodnosti a dřívějšího návratu matek do zaměstnání. Vzhledem k tomu, ţe je ve většině případů dávka niţší neţ příjem ze zaměstnání, je to kvůli zvýšení finanční situace rodiny. K úvahám také vede otázka rodičovského příspěvku při péči o jedno dítě a při péči o další, respektive druhé a více dětí současné. Příspěvek je totiţ pobírán pouze na jedno dítě.

Pohřebné U dávky pohřebného došlo také k významným změnám. Byl zúţen okruh osob, které mohou uplatňovat nárok na tuto dávku. A od počátku roku 2008 mohou tuto dávku nárokovat pouze ty osoby, které vypravily pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo osobě, která byla ke dni úmrtí rodičem nezaopatřeného dítěte. Díky tomu došlo k výraznému poklesu v letech 2008 a 2009 oproti předchozímu roku. Následující období je charakteristické mírně klesajícím trendem. Podle mého názoru je tato podpora potřebná i v případech nesplnění současných podmínek na podporu. Aby mohli příbuzní takovéto osoby zaplatit náklady spojené s pohřbem, podporu státu by potřebovali.

62

Tabulka č. 6: Vývoj výdajů na rodičovský příspěvek a pohřebné v letech 2007 aţ 2013 (v tis. Kč) Dávka SSP / rok Rodičovský příspěvek Pohřebné

2007

2008

2009

2010

2011

2012

28 690 408 28 294 314 28 585 765 27 721 995 25 708 596 24 949 458 509 416

70 748

16 795

16 315

15 375

14 468

Zdroj: ZÁKLADNÍ UKAZATELE Z OBLASTI PRÁCE A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE: VE VÝVOJOVÝCH ŘADÁCH A GRAFECH [online]. první. 2013. ISBN 978-80-7421-066-2. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16801/final_press_zakladni_ukazatele_CZ.pdf

Sociální příplatek Sociální příplatek patřil do skupiny dávek, u kterých je testován příjem rodiny. Tato dávky byla vyplácena rodičům pečujícím o nezaopatřené dítě v případě, ţe rozhodný příjem rodiny za předcházející čtvrtletí nepřesáhl 2,0 násobek částky ţivotního minima rodiny. Od roku 2008 to byl o 2,2 násobek. Na výši dávky měl vliv věk a počet nezaopatřených dětí, zdravotní stav dítěte a rodiče, osamělost rodiče, studium dítěte, popř. narození vícerčat. V roce 2009 došlo ke sníţení výdajů u sociálního příplatku. V předchozím roce výdaje dosahovaly téměř 3 mld. Kč, sníţení tedy bylo o 6,7 % oproti předchozímu roku. Od 1. ledna 2011 byla účinná změna týkající se omezení nároku pouze na rodiny se zdravotně postiţeným členem. Tzn., ţe v případě, kdy rodič pečuje o dlouhodobě nemocné dítě, dlouhodobě zdravotně postiţené dítě nebo dítě těţce zdravotně postiţené, nebo kdyţ je alespoň 1 z pečujících rodičů o nezaopatřené dítě dlouhodobě těţce zdravotně postiţený nebo je nezaopatřeným dítětem, které je dlouhodobě zdravotně postiţené nebo dlouhodobě nemocné. Od ledna 2012 je tato dávka definitivně zrušena. Tabulka č. 7: Vývoj výdajů na sociální příplatek v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč) Dávka SSP / 2007 2008 rok Sociální 4 607 067 3 174 047 příplatek

2009

2010

2011

2012

2 961 605

3 099 757

786 392

47 590

Zdroj: ZÁKLADNÍ UKAZATELE Z OBLASTI PRÁCE A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE: VE VÝVOJOVÝCH ŘADÁCH A GRAFECH [online]. první. 2013. ISBN 978-80-7421-066-2. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16801/final_press_zakladni_ukazatele_CZ.pdf

63

Dávky pěstounské péče U dávek pěstounské péče došlo v posledních letech k nejrazantnějším změnám. Je to jiţ více neţ rok od nabytí účinnosti zmiňované novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Ta přinesla zásadní změny do celého systému péče o ohroţené děti a aţ nyní, s dostatečným odstupem, je moţné provést první zhodnocený výdajů. Krom toho, ţe novela měla několik cílů jako: vytvoření vhodných podmínek pro systematickou sociální práci s rodinami, zvýšení podpory náhradní rodinné péče, aj., měla i zásadní ekonomické dopady. Některé jsou vyčíslitelné hůře, protoţe se projeví aţ v dlouhodobém horizontu. V případě společenského přínosu pro rodinu a děti je úkolem speciálních analýz a studií zhodnotit vývoj. V současné chvíli existuje mnoho vědeckých prací, které se zabývají otázkami vývojové psychologie a srovnávacími studiemi se zaměřením na výskyt sociálně-patologických jevů. Naopak studie zaměřená na ekonomické aspekty těchto jevů v současné době v České republice nejsou. Následující souhrnná analýza se zaměřuje právě na dávky pěstounské péče, které lze sledovat v několika předcházejících letech. Během jediného roku (2013) se počet pěstounských rodin navýšil o více neţ 10 % z 8900 na 9800. Zajištěna díky tomu byla péče v rodinném prostředí více neţ o 12 % více dětem, neţ v předchozím roce. V tom spatřuji velký pokrok v této specifické oblasti. V pěstounské péči bylo roku 2012 11 350 dětí a v roce 2013 uţ 12 700. Úspěšnost byla i v počtu nárůstu rodin poskytujících krátkodobou pomoc dětem ve formě pěstounské péče na přechodnou dobu. Je to patrné díky tomu, ţe na začátku roku 2012 bylo v České republice jenom sedm rodin zajišťujících tuto nezbytnou sluţbu, zatímco v současné době je jich k dispozici 115. Roku 2013 prošlo pěstounskou péčí na přechodnou dobu celkem 234 dětí. V předchozích letech by musela většina těchto dětí být v kojeneckých ústavech či v dětských domovech. Rozvoj institutu pěstounské péče jdoucí ruku v ruce s navýšením odměny pěstouna a valorizací dalších dávek pěstounské péče se projevil i ve výdajích státního rozpočtu. V roce 2012 byly celkové výdaje státního rozpočtu na pěstounskou péči ve výši 1241 tis. Kč. Roku 2013 jiţ 1951 tis. Kč, o více neţ 57 %. Do konce roku 2012 byla systémová podpora náhradních rodičů omezena na dávky pěstounské péče. Ale od počátku roku 2013 získali pěstouni také nárok na jiné doprovázející a odborné sluţby, jejichţ fungování je zajišťován státním příspěvkem na výkon pěstounské péče. Tento příspěvek je vyplácen obcím, krajům a dalším pověřeným organizacím, které s pěstouny uzavírají dohodu o výkonu pěstounské péče. 64

Tento příspěvek se váţe na uzavření dohody a ta činí 48 000,- Kč ročně. Rok 2013 je charakteristický tím, ţe představoval přechodné období v oblasti uzavírání dohod54. Zároveň tím pádem nedošlo ještě k plnému čerpání státního příspěvku. Výdaje na nový finanční transfer činily 270 mil. Kč a celkové systémové náklady na pěstounskou péči v roce 2013 byly 2,26 mld. Kč. Podrobná struktura výdajů ze státního rozpočtu na podporu pěstounské péče v roce 2013 a v předchozích letech je zobrazena v následujících tabulkách.

Tabulka č. 8: Struktura výdajů ze státního rozpočtu na podporu pěstounské péče v roce 2013 (v Kč) Dávka SSP Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna Příspěvek na zakoupení vozidla Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek při ukončení pěstounské péče Státní příspěvek na výkon pěstounské péče Celkem

2013 800 000 000 1 130 000 000 38 000 000 16 500 000 6 000 000 270 000 000 2 260 500 000

Zdroj: vlastní výpočty z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

54

Nejzazším termínem byl 30. červen

65

Graf č. 1: Struktura výdajů ze státního rozpočtu na podporu pěstounské péče v roce 2013

2013

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte

0% 1% 0%

Odměna pěstouna

12%

36%

Příspěvek na zakoupení vozidla

Příspěvek při převzetí dítěte

Příspěvek při ukončení pěstounské péče

51%

Státní příspěvek na výkon pěstounské péče

Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

Průměrný počet umístěných dětí v náhradní rodinné péči v roce 2013 činil 12 376 dětí55. Roční náklady státu na jedno dítě v pěstounské péči představují 182 651,- Kč, měsíčně potom 15 220,- Kč. Ačkoliv pěstounská péče zaznamenává výrazné meziroční navýšení, myslím si, ţe z pohledu dopadu na dítě, a pro tuto diplomovou práci stěţejní, je ekonomicky nejvýhodnějším typem péče o děti, které jsou nuceny opustit svou vlastní rodinu. Zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc jsou draţší. Stát přispívá částkou 22 800,- Kč měsíčně na jedno dítě.56 Celkové výdaje ze státního rozpočtu na tento typ sluţeb představuje 300 mil. Kč a celková kapacita je pouze 1250 lůţek.57

55

Zjištěno na základě počtu vyplacených příspěvků na úhradu potřeb dítěte, na níţ má nárok kaţdé dítě umístěné

do pěstounské péče. Během roku se počet dávek pohyboval mezi 11 358 a 12 926 dávek. 56

Největším provozovatelem tohoto typu zařízení je Fond ohroţených dětí, tzv. Klokánky, s 50 % podílem

57

Průměrná obsazenost je 1170 dětí

66

Tabulka č. 9: Vývoj výdajů na dávky pěstounské péče v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč)

Dávka SSP / rok Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Dávky pěstounské péče

2007

2008

2009

2010

2011

2012

402 114 433 038 472 139

516 017

549 618

634 450

353 414 392 682 432 470

471 115

504 403

583 148

10 153

14 377

14 966

14 046

14 316

14 857

4 881

3 997

3 384

4 220

4 335

3 692

770 562 844 094 922 959 1 005 398 1 072 672 1 236 147 Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

Graf č. 2: Struktura dávek pěstounské péče v roce 2007 a 2012

Dávky pěstounské péče 700,000 600,000

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte

500,000 Odměna pěstouna

400,000 300,000

Příspěvek při převzetí dítěte

200,000 100,000

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla

0 2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

67

Při porovnání struktury dávek pěstounské péče v roce 2007 a 2013 je patrný značný pokles výdajů státu na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Dávka, která zaznamenává vzestupný vývoj, je odměna pěstouna. Vývoj ostatních dávek pěstounské péče nezaznamenává ţádné razantní výkyvy. Dávky pěstounské péče ovšem zaznamenaly ve sledovaném období nárůst jak v objemu finančních prostředků, tak v počtu vyplacených dávek. Za 12 měsíců roku 2009 si příjemci dávky rozdělili cca 0,9 miliardy Kč, coţ představuje oproti roku 2008 nárůst o 9,3 %. V grafu je patrné, jak dávky v letech 2007 aţ 2013 rostly, coţ lze odůvodnit právě postupným rozšiřováním pěstounství jako takového u nás, coţ hodnotím velice pozitivně a pro budoucí vývoj zároveň motivačně jak pro budoucí pěstounské rodiny, tak pro celkový vývoj společnosti.

Graf č. 3: Vývoj celkových výdajů dávek pěstounské péče 2007 aţ 2013

Dávky pěstounské péče 2,500,000 2,000,000 1,500,000 1,000,000 500,000 0

2007

Dávky pěstounské péče 770,562

2008 844,094

2009

2010

2011

2012

2013

922,959 1,005,398 1,072,672 1,236,147 2,260,500

Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

Právě popsaný rostoucí trend výdajů na dávky pěstounské péče souvisí se zájmem státu umístit do budoucna co největší počet dětí z kojeneckých ústavů a dětských domovů do náhradní rodinné péče.

68

Celkové výdaje na dávky státní sociální podpory Do celkových výdajů na dávky státní sociální podpory jsou zahrnuty veškeré výše zmíněné dávky. V roce 2008 bylo vyplaceno 41,9 mld. Kč, coţ bylo o 13,7 % méně, neţ předchozí rok (2007 – 48,5 mld. Kč) a to bylo způsobeno zmiňovanou účinností dříve uvedeného zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. V objemu výdajů byl nejvýznamněji zastoupen rodičovský příspěvek, a to 67,7 %, dále přídavek na dítě s 14,9 % a sociální příplatek 7,6 %. K poklesům celkových ročních výdajů došlo v roce 2009 v oblastech především dávek porodného a pohřebného. V případě porodného, kde bylo vyplaceno 1,6 mld. Kč, byl zaznamenán 4,1% pokles výdajů. Výdaje na pohřebné činily 16,7 milionu Kč a oproti roku 2008 poklesly o 76,4 %. Výrazný meziroční úbytek výdajů a počtu dávek pohřebného byl ovlivněn tím, ţe na počátku roku 2008 byla dávka vyplácena ještě podle předchozí platné právní úpravy. Roku 2009 vyplatilo Ministerstvo práce a sociálních věcí přibliţně 1 243 tis. dávek za zhruba 3,4 mld. Kč. Znamená to sice pokles počtu dávek oproti předchozímu období o 3,3 %, ale zároveň narostl objem finančních prostředků o 2,4 %. Z hlediska celkových výdajů bylo vyplaceno 41,1, mld. Kč, coţ představovalo pokles oproti roku 2008 o 2 %. V těchto dvou letech se tedy naplno projevil proces stabilizace a úsporných opatření. V tomto roce se také nevalorizovaly částky ţivotního minima, mzdy meziročně rostly a tím došlo k úbytku příjemců, kteří byli příjmově testování na přídavky na dítě a sociální příspěvek, čili došlo ke sníţení výdajů. Nejvíce je v objemu výdajů v roce 2009 zastoupen opět rodičovský příspěvek s 69,6 %, dále přídavek na dítě, a to 11,5 % a sociální příplatek 7,2 %. V roce 2010 došlo k poklesu oproti předchozímu roku o necelé 1 % ze 41,1 mld. Kč na 40,8 mld. Kč. Úroveň ročních výdajů je v kontrastní pozici vzhledem k roku 2007, kdy celkové výdaje na dávky státní sociální podporu čili 48,5, mld. Kč, coţ bylo především v důsledku dvojnásobného meziročního nárůstu nákladů na rodičovský příspěvek. Následně v roce 2011 došlo k dalšímu meziročnímu poklesu výdajů o 4,8 mld. Kč, tedy o 11,7 % cca 36 mld. Kč. Mezi úsporné legislativní úpravy účinné od počátku roku patřilo omezení nároku u porodného na prvorozené dítě v rodině s rozhodným příjmem do 2,4 násobku ţivotního minima či zúţení nároku na sociální příplatek pouze na rodiny se zdravotně postiţeným členem a úpravy konstrukce rodičovského příspěvku. Výdaje na dávky 69

státní sociální podpory meziročně celkově klesly i přes výrazný nárůst výdajů na příspěvek na bydlení. (viz tabulka XXX) V následujícím roce byly výdaje na dávky o 0,5 mld. Kč opět niţší neţ v předchozím roce, činily cca 35,5, mld. Kč. A to v důsledku výše popsaných legislativních změn. Navzdory tomu byl zaznamenán výrazný nárůst výdajů na příspěvek na bydlení o 1,1 mld. Kč. To bylo způsobeno jak nárůstem průměrného počtu vyplacených příspěvků o 20 tisíc na necelých 163 tisíc, tak nárůstem průměrné vyplacené dávky z 2 726,- Kč na 2 952,- Kč v tomto roce. Na dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče, které jsou od roku 2013 samostatně upraveny zákonem č. 359/199 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, bylo v tomto roce uvolněno cca 37,3 mld. Kč, a to bylo o 1,8 mld. Kč více neţ v předchozím roce. Vliv na to měl především nárůst výdajů na příspěvek na bydlení, o 1,7 mld. Kč, odměnu pěstouna, o 0,6 mld. Kč a na příspěvek na úhradu potřeb dítěte o 0,2 mld. Kč.

70

Graf č. 4: Struktura dávek státní sociální péče a dávek pěstounské péče v letech 2007 a 2012 (v %)

0%

0% 2%

1%

1%

Přídavek na dítě

2007

Příspěvek na bydlení Porodné

1%

9%

Rodičovský příspěvek

21%

Pohřebné Sociální příplatek

3%

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte

4%

Odměna pěstouna Příspěvek při převzetí dítěte 58%

Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Dávky pěstounské péče

0%

2%

0%

Přídavek na dítě

2012

2%

Příspěvek na bydlení

0% 0% 3%

Porodné 9% Rodičovský příspěvek Pohřebné

16%

Sociální příplatek 0%

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna Příspěvek při převzetí dítěte

68% Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Dávky pěstounské péče

Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

Z výše uvedeného grafu je patrná změna ve struktuře dávek od roku 2007 do roku 2012. Ve sledovaném období byl dále vyplácen příspěvek na školní pomůcky, který ale v současné době není vyplácen (od roku 2007 do roku 2009). Při porovnávání dávek státní 71

sociální podpory v roce 2007 a v roce 2012 je vidět značný nárůst výdajů státu na příspěvek na bydlení. Rostoucí trend zaznamenaly také dávky pěstounské péče. Většího poklesu dosáhla dávka pohřebného, a to z důvodu změny legislativy. Vývoj výdajů ostatních dávek byl, aţ na některé dočasné výkyvy, klesajícího trendu. Během sledovaného období bylo nejvíce finančních prostředků na dávky vyplaceno v roce 2007, téměř 49 mld. Kč. Od tohoto roku dochází ke sniţování výdajů. V roce 2012 bylo vyplaceno na dávky státní sociální podpory téměř o čtvrtinu méně finančních prostředků neţ v roce 2007.

Graf č. 5: Vývoj celkových výdajů dávek státní sociální podpory v letech 2007 aţ 2012

Dávky státní sociálny podpory celkem 60,000,000 50,000,000 40,000,000 30,000,000 20,000,000 10,000,000 0

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Dávky státní sociálny podpory 48,475,662 41,881,511 41,081,812 40,791,052 36,013,857 35,455,709 celkem Zdroj: vlastní zpracování z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

V příloze č. XX je uvedena tabulka vývoje výdajů na dávky státní sociální péče a pěstounské péče v letech 2007 aţ 2012, ze které vychází předchozí analýza.

72

4.2. Analýza financování aktivit na místní úrovni V následujícím textu jsou prezentovány zdroje na úrovni krajů a obcí, které je moţné vyuţít k realizaci rodinné politiky. Respektive zdroje, z jakých v současné době lze podporovat rodinu s dětmi.

Obec Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je zastupitelstvo obce oprávněno poskytovat dotace aţ ve výši nad 50 000,- Kč občanským sdruţením, humanitárním organizacím a dalším právnickým a fyzickým osobám působícím mimo jiné, ale hlavně a především v oblasti aktivit vedoucím k podpoře rodin. Finanční prostředky podle zmiňovaného zákona plynou z rozpočtu obce. Konkrétním opatřením je kaţdý rok vyhlašovaná celostátní soutěţ Ministerstvem práce a sociálních věcí a Stálou komisí pro rodinu a rovné příleţitosti Poslanecké sněmovny parlamentu ČR ve spolupráci se Sítí mateřských center, Asociací center pro rodinu a Svazem měst a obcí ČR. Soutěţ je nazývána Obec přátelská rodině a je nástrojem k propagaci rodinné politiky na místní úrovni. Má za cíl probudit v obcích a městech České republiky povědomí o prorodinné problematice. Také chce motivovat obce a města k tvorbě dlouhodobých prorodinných a koncepčních opatření, která mají základ v zjišťování potřeb místních rodin. Soutěţ má za cíl dále představit rodinnou politiky jako celkový souhrn opatření a aktivit souvisejících s oblastí společenského ţivota, coţ patří k zavádění a realizaci opatření a tvorbou prostředí všestranně přátelského rodině na místní úrovni. V rámci vítězství jsou obce pozitivně motivovány nejenom mediálním zviditelněním, ale i zvýšením prestiţe obce. Dále je to větší spokojeností a loajalitou občanů a především finančním oceněním. V rámci velikostních kategorií získávají vítězné obce nárok na neinvestiční dotaci na projekt na podporu rodiny.

73

Tabulka č. 10: Vývoj výše přidělené dotace v soutěţi Obec přátelská rodině v letech 2008 – 2012 (v Kč) rok výše přidělené dotace

2012

2011

5 100 000

6 400 000

2010

2009

2008

5 740 000 7 000 000 6 000 000

Zdroj: vlastní výpočty z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

„Považuji za zásadní všestrannou podporu rodiny jako základní jednotky naší společnosti. Motivace obcí k podpoře jejich rodin je pro posilu prostředí přátelského rodině velmi významná,“ říká předsedkyně Stálé komise Poslanecké sněmovny parlamentu pro rodinu Helena Langšádlová.

Kraj Na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) opravňuje § 59 radu kraje k rozhodnutí o dotaci do 200 000,- Kč a v § 36 zastupitelstvo kraje k poskytnutí dotace ve výši nad 200 000,- Kč. Jedná se v obou případech o dotaci směřující občanským sdruţením, humanitárním organizacím a jiným právnickým a fyzickým osobám působícím na území kraje především v oblasti podpory rodin s dětmi. Finanční prostředky plynou z rozpočtů krajů. Na regionální úrovni je moţnost zaloţit speciální fond určený k podpoře prorodinných aktivit, na který by bylo odevzdáváno odčitatelné procento daní z podnikatelské, nebo výdělečné činnosti fyzických a právnických osob.58 Konkrétním příkladem aktivity krajů v oblasti podpory rodin s děti je podpora projektu Rodinné pasy. Podstatou projektu je realizování a vytváření konkrétního systému poskytování slev a výhod rodinám s dětmi. Jedná se o aktivitu jednotlivých krajů, které jsou do projektu zapojeny. V současné době se jedná o Jihomoravský, Královéhradecký, Kraj Vysočina, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský kraj. Zapojení se do projektu je pro rodiny zcela zdarma pouze na základě registrace. Rodinám je vystavena karta Rodinné pasy a jedinou podmínkou je trvalé bydliště v jednom ze zapojených krajů a alespoň jedno dítě ve

58

podle § 15, odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů lze od základu daně odečíst hodnotu bezúplatného

plnění poskytnutého obcím a krajům na podporu a ochranu mládeţe, na sociální účely

74

věku do 18 let. V rámci projektu mohou drţitelé pasu vyuţívat slevy na celém území České republiky, Slovenské republiky a v oblasti Dolního Rakouska.

Stát Ministerstvo práce a sociálních věcí kaţdým rokem vyhlašuje dotační řízení vedoucí k podpoře rodiny. Nazývá se Dotační program Rodina a ochrana práv dětí. Celkový objem finančních prostředků poskytovaných nestátním neziskovým organizacím v oblasti podpory rodiny je omezen objemem prostředků, které jsou na tyto účely v konkrétním roce vyčleněny ve státním rozpočtu v kapitole 313. Cílem je podporovat sluţby pro rodiny s podpůrným charakterem. Sluţby by měly posilovat rodičovské kompetence, zkvalitňovat rodinné vztahy, podporovat péči o děti rodinami, výchovu a harmonizaci práce a rodiny. Dalším je poskytování celkové pomoci rodinám s dětmi, které se mohou ocitnout v ohroţení, nebo se do ohroţení jiţ dostali a napomáhají předcházet negativním jevům. Tento program podporuje 3 hlavní dotační oblasti: Preventivní aktivity na podporu rodiny; Podpora rodin v agendě sociálně právní ochrany dětí; Zavádění nových a inovovaných postupů a metod do přímé práce s rodinami, jejich pilotní ověření. Následující tabulka zobrazuje vývoj výše přidělené dotace v rámci tohoto dotačního programu v několika posledních letech.

Tabulka č. 11: Vývoj výše přidělené dotace v Dotačním programu Rodina a ochrana dětí v letech 2010 – 2014 (v Kč) rok výše přidělené dotace

2014

2013

2012

90 388 578 96 375 674

30 306 177

2011

2010

103 564 302 108 357 469

Zdroj: vlastní výpočty z interních zdrojů Ministerstva práce a sociálních věcí

75

4.3. Shrnutí Vyplácení dávek státní sociální podpory a dávek pěstounské péče představují podle výše provedené analýzy sociální stát, jakým je Česká republika velkou finanční a administrativní zátěţ. Domnívám se, ţe pro sníţení výdajů, tedy tohoto břemene, je zapotřebí přijmout taková opatření, která budou směřovat k celkovému ekonomickému růstu. Finanční investice do podpory vzdělání, finanční gramotnosti, ale také kvalitního zákonodárství je podle mne vysoce návratná. V případě dávek posuzovaných v závislosti na výši příjmů můţe zároveň docházet k demotivaci ve snaze zvýšit příjmy svou vlastní činností. Je tomu proto, ţe překročením zákonné hranice příjmů, mohou rodiny ztratit nárok na dávku. Potom by bylo vhodné dávky přizpůsobit konkrétním zájmům naší společnosti. Financování aktivit na místní úrovni je analyzováno z pohledu obce, kraje a státu. Rodinnou politiku lze realizovat institucionálně ve více rovinách, protoţe problematika financování by měla být pokryta na ústřední, regionální i místní úrovni. Konkrétním opatřením rodinné politiky na úrovni obce je např. soutěţ Obec přátelská rodině, na úrovni krajů jsou to Rodinné pasy a na úrovni státu potom Dotační program Rodina a ochrana práv dětí. Všechna tato opatření shledávám jako vhodnými kroky ke zlepšení moţností financování rodin.

76

ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce je provedení analýzy státní sociální a rodinné politiky především z pohledu moţností finanční podpory rodin s dětmi. Kromě toho také analyzovat financování aktivit rodinné politiky v České republice. Dílčím cílem práce bylo definovat aktivity vedoucí k podpoře rodin a systém státního sociálního zabezpečení. Domnívám se, ţe cíl mé práce jsem provedením analýzy státní sociální a rodinné politiky v souvislosti s rodinami s dětmi splnila, kdyţ jsem zároveň zpracovala analýzu financování konkrétních aktivit rodinné politiky v České republice. Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. Aby bylo moţné splnit zadané cíle, bylo nejdříve nutné se v první kapitole podrobně zabývat samotným pojmem rodina. Věnovala jsem se charakteristice rodiny a stručně popsala vývoj a její současné podoby, coţ bylo důleţité pro pochopení i následujících analýz a rozborů. Vzhledem k tomu, podpora rodin je v současné době velice aktuálním tématem, je důleţité pochopení problematiky pro adekvátní odůvodnění konkrétní podpory. Proto je také důkladně rozebraná rodinná politika. Jako její hlavní cíl spatřuji vytváření vhodného sociálně-kulturního a ţivotního prostředí pro vznik a stabilní fungování rodiny. V další části byla charakterizována sociální politika, její objekty, subjekty a typy. Ve vztahu mezi státem a rodinou spatřuji jako zásadní princip subsidiarity, kdy stát umoţňuje rodině její samostatné fungování a aţ v případě, kdy toho není schopná, ukládá stát pomoc příslušným orgánům. Aby mohla rodina splnit veškerá na ní kladená očekávání, je důleţitá jejich finanční a morální podpora, které jdou ruku v ruce. Druhou kapitolu jsem zaměřila na samotnou podporu rodin za účelem analyzovat souhrn aktivit a opatření. Aktivity k podpoře rodiny z pohledu rodinné politiky jsem rozdělila na sociální sluţby, sluţby na podporu fungující rodiny a činnosti poskytované v rámci sociálně-právní ochrany dětí. Vzhledem k soustavnému vývoji v této oblasti jsem se pokusila o souhrnný pohled na moţnosti podpory ze strany státu v současné době. Jako na nejvýznamnější oblast podpory jsem se zaměřila na finanční přímou a nepřímou podporu rodin. Zároveň jsem v kapitole stručně uvedla problematiku slučitelnosti práce a rodiny, která je nedílnou součástí aktivit k podpoře a zároveň souvisí se skloubením pracovní povinností a péčí o rodinu. Náplní třetí kapitoly diplomové práce je rozebrání a analýza konkrétních dávek pro rodiny s dětmi. První část je zaměřena na dávky státní sociální podpory, které jsou 77

charakterizovány z pohledu podpory rodin s dětmi. Zákon o státní sociální podpoře prošel v posledních letech mnoha změnami, a jak jiţ bylo řečeno, jednalo se o změny týkající se podmínek nároku na dávky či jejich úplné zrušení jako v případě sociálního příplatku. V příspěvku na bydlení přispívající rodinám na krytí nákladů na bydlení rodinám s nízkými příjmy vidím nevýhodu ve výpočtu této sociální dávky, který je sloţitější neţ u jiných dávek. Vypočítá se jako rozdíl mezi normativními náklady na bydlení a součinem rozhodného příjmu rodiny a zákonného koeficientu. Pro účely posuzování nároku se posuzují všechny osoby přihlášené k trvalému pobytu, podle mého názoru by ale měl okruh vázán pouze na osoby, které byt uţívají. Další dávka, v jejíţ souvislosti se spekuluje o budoucí změně, je porodné. Podle mého mínění dávka slouţí matce k úhradě nákladů spojených s příchodem dítěte do rodiny. Porodné je však poskytováno v závislosti na výši příjmu a ve výsledku tak nárok na dávku vznikne pouze malému mnoţství matek. Podle mého by mělo být porodné poskytnuto kaţdé matce, která porodila ţivé dítě, kromě té, která své dítě předá do osvojení. Zároveň bych navrhla změnu v odstupňování výše dávky podle potu narozených dětí v souvislosti s ţivotním minimem. Prosto je věnován také dalším dávkám nevyjímaje dávky pěstounské péče. Mohu konstatovat, ţe i přes některé nedostatky systému se stát snaţí neustále podílet na krytí nákladů na základní potřeby a výţivu rodin s dětmi. V poslední kapitole je provedena analýza financování aktivit k podpoře rodin. Data, pouţitá v analýze, jsou získána sběrem sekundárních dat, coţ trvalo několik týdnů. Sebrána byla data jak z internetových zdrojů, tak ze statistických ročenek. Následně odpovídala kontaktní osoba na Ministerstvu práce a sociálních věcí na doplňující otázky a témata z oblasti výdajů na dávky. Výsledkem práce jsou následující zjištění, která jsou ovlivněna legislativními změnami v posledních letech, kterým jsem věnovala dostatečný prostor pro pochopení souvislostí. Výdaje na konkrétní dávky (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, rodičovský příspěvek, pohřebné i jiţ zaniklý sociální příplatek) jsou ovlivněny zákonem č.261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů a následně v roce 2011, kdy byl zaveden tzv. „balíček sociálních škrtů“. Vláda se soustavnou činností snaţí o sníţení zadluţení státu a to se projevuje ve výdajích. Ačkoliv celkové výdaje Ministerstva práce a sociálních věcí byly v roce 2012 oproti roku 2011 o 12,2 mld. Kč vyšší, vývoj výdajů na dávky státní sociální podpory a pěstounské péče zaznamenaly opačný trend. Výdaje byly totiţ v roce 2012 oproti roku 2011 o 0,5 mld. Kč niţší. Kdyţ se výdaje meziročně sníţily, příspěvek na bydlení vzrost o 1,1 mld. Kč. Dle mého zjištění to bylo jak díky nárůstu měsíčního počtu vyplacených dávek, tak vyšší průměrnou vyplacenou dávkou. Během 78

analýzy výdajů na dávky pěstounské péče jsem zjistila, ţe díky rozvoji institutu pěstounské péče zároveň vzrostly výdaje v také v této oblasti. Během analýzy financování aktivit na místní úrovni, jsem provedla průzkum z pohledu obce, kraje a státu. Opatření, kterými probíhá podpora, shledávám za vhodné a v rámci moţností jako krok kupředu. Shrnu-li výsledky diplomové práce, mohu konstatovat, ţe vývoj aktivit k podpoře rodinné politiky zaznamenal v posledních letech nespočet změn, které se budou projevovat i v budoucnu a budou pokračovat s kaţdým volebním obdobím dle smýšlení aktuálně zvolené vlády. Podstatně se mění způsob financování rodin v rámci rodinné a sociální politiky. Výdaje na dávky státní sociální politiku a dávky pěstounské péče budou mít vliv na budoucí směřování našeho státu a podle mého názoru budou velkou měrou ovlivňovat budoucí generace. I přes některé výhrady k současnému systému hodnotím pomoc poskytovanou rodinám pozitivně.

79

Seznam pouţité literatury Monografie: 1.

BŘEŇSKÁ N., BURDOVÁ E., VRÁNOVÁ L. Státní sociální podpora s komentářem a příklady, 12. aktualizované a doplnění vydání, Olomouc: ANAG, 2008

2.

ESPING-ANDERSEN, Gøsta. Social Foundations of Postindustrial Economies. 1st pub. New York : Oxford University Press, 1999. ISBN 0198742010.

3.

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M.: Sociální zabezpečení, 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2005

4.

HÖHNE, S. 2008. Podpora rodin s dětmi a vliv peněţních transferů na formu rodinného souţití. Praha: VÚPSV. Dostupné z:

5.

KOLIBOVÁ, H. 2008. Sociální politika. Opava : Optys, 2008. ISBN: 978-80-8581967-0

6.

KOTOUS, J., G. MUNKOVÁ a M. ŠTEFKO. Obecné otázky sociální politiky. první. 2013. ISBN 978-80-87439-08-1.

7.

KREBS V., J. DURDISOVÁ, O. POLÁKOVÁ, J. ŢIŢKOVÁ:: Sociální politika, Praha:CODEX Bohemia, 1997.ISBN 978-80-7357-276-1

8.

KREBS, V. 2010. Sociální politika. 5. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-807357-585-4.

9.

MATĚJKOVÁ, B. – PALONCYOVÁ, J. 2004. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích II – syntéza z monografií uvedených ve studii „Rodinná politika ve vybraných evropských zemích I“ s ohledem na situaci v České republice. Praha: VÚPSV. Dostupné z:< http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_139.pdf >.

10.

MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J. 2003. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích I. místo neznámé: Masarykova Univerzita v Brně pro VÚPSV.

11.

MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J.:2005. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem na situaci v České republice. Brno: MU, 2005. ISBN 80210-3630-3 80

12.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR. Rodinná politika na úrovni krajů a obcí. první. 2008, 30 s. ISBN 978-80-86878-82-9. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/6778/Rodinna_politika.pdf

13.

MITCHELL, E. 2009. Finanční podpora rodin s dětmi v České republice v evropském kontextu. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2009. ISBN: 978-80867729-54-1

14.

POTŮČEK, M. 1995. Sociální politika. Praha: Slon. ISBN 80-85850-01-X.

15.

SCHROEDER E. A., Das Recht in der geschlechtl. Ordnung [online].c 1997-2009, [cit. 2014-10-03].Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina

16.

SIROVÁTKA, T., WILDMANNOVÁ, M., BUBNOVÁ, A. 2000. Česká rodina a sociální dávky. [autor knihy] Tomáš Sirovátka. Česká sociální politika na prahu 21. století. Brno: Masarykova univerzita, 2000.

17.

TITMUSS R. M. 1987. The Philosophy of welfare: selected writings of Richard M. Titmuss. Editor Brian Abel-Smith and Kay Titmuss. London: Allen a Unwin

18.

TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 439 s. ISBN 978-80-7367-680-3

19.

TOMEŠ, Igor. Obory sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367868-5.

20.

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 5.vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. s

21.

VOLKOVÁ R., Rodičovská dovolená v ČR a v zahraničí. Národní pojištění 7/2008

22.

WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. Distanční studijní opora. Masarykova univerzita. Brno 2005. ISBN 80-210-3657-5

Internetové zdroje: 23.

Dotace

nestátním

neziskovým

subjektům

na

podporu

http://www.mpsv.cz/cs/890. [online]. [cit. 2014-04-27]. 24.

MPSV ČR. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.mpsv.cz/cs/14304> 81

rodiny:

25.

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

26.

MPSV.CZ: Dávky pěstounské péče [online]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/dpp

27.

MPSV.CZ: Informace pro občany [online]. 31. 3. 2012 [cit. 2012-09-05]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane

28.

MPSV.

Národní zpráva o rodině. [on line]. 2004, [cit. 10-01-23]. Dostupné z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf 29.

MPSV. Národní koncepce podpory rodin s dětmi. [on line]. 2009, [cit. 10-02-23]. Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf 30.

MPSV.CZ:

Slučitelnost

profesních

a

rodinných

rolí

[online].

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/cs/14472 31.

Obec

přátelská

rodině.

[online].

[cit.

2014-04-27].

Dostupné

z:http://www.obecpratelskarodine.cz/cz/akuality/vyhlaseni_souteze.html 32.

Rodinné pasy. [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.rodinnepasy.cz/

33.

ZÁKLADNÍ UKAZATELE Z OBLASTI PRÁCE A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE: VE VÝVOJOVÝCH ŘADÁCH A GRAFECH [online]. první. 2013.

ISBN

978-80-7421-066-2.

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/16801/final_press_zakladni_ukazatele_CZ.pdf

Legislativa: 34.

Vyhláška č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

35.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

36.

Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

37.

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

38.

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 82

39.

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

40.

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

41.

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů.

42.

Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů

43.

Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením, ve znění pozdějších předpisů

44.

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

45.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

46.

Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability

47.

Zákon č. 347/2010 Sb., ze dne 12. listopadu 2010, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.

48.

Zákon č. 366/2011 Sb., ze dne 6. prosince 2011, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

49.

Nařízení vlády č. 409/2011 ze dne 7. prosince 2011, o zvýšení částek ţivotního a existenčního minima.

50.

Zákon č. 331/2012 Sb., ze dne 19. září 2012, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.

51.

Nařízení vlády č. 482/2012 ze dne 20. prosince 2012, kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2013 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení.

83

Seznam obrázků, tabulek a grafů

Obrázek č. 1: Dávky státní sociální podpory

Tabulka č. 1: Modely sociálního státu a typy rodinné politiky Tabulka č. 2: Schéma aktivit k podpoře rodin z pohledu rodinné politiky Tabulka č. 3: Schéma finanční podpory rodiny Tabulka č. 4: Přídavek na dítě vyplácen od 1.1.2008 (v Kč za měsíc) Tabulka č. 5: Vývoj výdajů na příspěvek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné v letech 2007 aţ 2013 (v tis. Kč) Tabulka č. 6: Vývoj výdajů na rodičovský příspěvek a pohřebné v letech 2007 aţ 2013 (v tis. Kč) Tabulka č. 7: Vývoj výdajů na sociální příplatek v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč) Tabulka č. 8: Struktura výdajů ze státního rozpočtu na podporu pěstounské péče v roce 2013 (v Kč) Tabulka č. 9: Vývoj výdajů na dávky pěstounské péče v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč) Tabulka č. 10: Vývoj výše přidělené dotace v soutěţi Obec přátelská rodině v letech 2008 – 2012 (v Kč) Tabulka č. 11: Vývoj výše přidělené dotace v Dotačním programu Rodina a ochrana dětí v letech 2010 – 2014 (v Kč)

Graf č. 1: Struktura výdajů ze státního rozpočtu na podporu pěstounské péče v roce 2013 Graf č. 2: Struktura dávek pěstounské péče v roce 2007 a 2012 Graf č. 3: Vývoj celkových výdajů dávek pěstounské péče 2007 aţ 2013 Graf č. 4: Struktura dávek státní sociální péče a dávek pěstounské péče v letech 2007 a 2012 (v %) Graf č. 5: Vývoj celkových výdajů dávek státní sociální podpory v letech 2007 aţ 2012

84

Seznam příloh Příloha č. 1: Výše ţivotního minima v roce 2014 a příklady ţivotního minima různých typů domácností (v Kč za měsíc) Příloha č. 2: Hranice rozhodných příjmů pro přiznání přídavku na dítě k 1.1.1996 a k 1.1.2008 (v Kč za měsíc) Příloha č. 3: Vývoj výše přídavku na dítě (v Kč za měsíc) Příloha č. 4: Normativní náklady na bydlení (v Kč za měsíc) Příloha č. 5: Výše rodičovského příspěvku od 1.1.1996 (v Kč za měsíc) Příloha č. 6: Výše příspěvku na úhradu potřeb osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby (v Kč za měsíc) Příloha č. 7: Vývoj výdajů na dávky státní sociální péče v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč)

85

Příloha č. 1 Výše ţivotního minima v roce 2014 a příklady ţivotního minima různých typů domácností (v Kč za měsíc)

Pro jednotlivce Pro první dospělou osobu v domácnosti Pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti Pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 6 až 15 let 15 až 26 let (nezaopatřené)

3 410 3 140 2 830 1 740 2 140 2 450

Zdroj: Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.

Jednotlivec 2 dospělí 1 dospělí, 1 dítě ve věku 5 let 2 dospělí, 1 dítě ve věku 5 let 2 dospělí, 2 děti ve věku 8 a 16 let 2 dospělí, 3 děti ve věku 5, 8 a 16 let

3 410 3 140 + 2 830 = 5 970 3 140 + 1 740 = 4 880 3 140 + 2 830 + 1 740 = 7 710 3 140+ 2 830 + 2 140 + 2 450 = 10 560 3 140 + 2 830 + 1 740 + 2 140 + 2 450 = 12 300

Zdroj: vlastní výpočty

86

Příloha č. 2 Hranice rozhodných příjmů pro přiznání přídavku na dítě k 1.1.1996 a k 1.1.2008 (v Kč za měsíc)

Úplná rodina (s oběma rodiči) – počet nezaopatřených dětí

Hranice rozhodných Ţivotní minimum rodiny (v

příjmů pro nárok na

Kč za měsíc)

přídavek na dítě k 1.1.1996 (v Kč za měsíc)

1 dítě do 6 let

6 320

18 960

Dvě děti 5 a 8 let

7 780

23 340

Tři děti 5, 8 a 12 let

9 690

29 070

Čtyři děti 5, 8, 12 a 16 let

11 590

34 770

Zdroj: zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, účinný ke dni 1.1.1996, vlastní výpočty

Úplná rodina (s oběma rodiči) – počet nezaopatřených dětí

Hranice rozhodných příjmů Ţivotní minimum rodiny

pro nárok na přídavek na

(v Kč za měsíc)

dítě k 1.1.2008 (v Kč za měsíc)

1 dítě do 6 let

7 080

16 992

Dvě děti 5 a 8 let

9 040

21 696

Tři děti 5, 8 a 12 let

11 000

26 400

Čtyři děti 5, 8, 12 a 16 let

13 250

31 800

Zdroj: internetové stránky MPSV, autor: MPSV Odbor 21, datum uveřejnění 1. 1. 2009, vlastní výpočty

87

Příloha č. 3 Vývoj výše přídavku na dítě (v Kč za měsíc)

od 1.1.1996 do 30.9.1996 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 423 468 základní 370 409 snížená 185 205

dítě 10 - 15 let 554 485 243

dítě 15 - 26 let 608 532 266

od 1.10.1996 do 30.6.1997 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 452 500 základní 395 437 snížená 198 219

dítě 10 - 15 let 592 518 259

dítě 15 - 26 let 650 569 285

od 1.7.1997 do 30.9.1997 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 474 525 základní 412 460 snížená 208 230

dítě 10 - 15 let 621 544 272

dítě 15 - 26 let 682 597 299

od 1.10.1997 do 31.3.1998 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 400 443 základní 208 230

dítě 10 - 15 let 524 272

dítě 15 - 26 let 576 299

od 1.4.1998 do 31.12.1998 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 422 468 základní 219 243

dítě 10 - 15 let 554 287

dítě 15 - 26 let 608 315

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb., zákon č. 463/1991 Sb., vlastní výpočty

88

od 1.1.1999 do 31.3.2000 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 500 554 základní 437 485 snížená 219 243

dítě 10 - 15 let 656 574 287

dítě 15 - 26 let 720 630 315

od 1.4.2000 do 30.9.2001 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 512 570 základní 448 499 snížená 224 250

dítě 10 - 15 let 676 591 296

dítě 15 - 26 let 740 647 324

od 1.10.2001 do 31.12.2004 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 514 605 základní 474 530 snížená 237 265

dítě 10 - 15 let 714 625 313

dítě 15 - 26 let 784 686 343

od 1.1.2005 do 31.12.2005 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 551 615 základní 482 538 snížená 241 269

dítě 10 - 15 let 727 636 318

dítě 15 - 26 let 797 698 349

od 1.1.2006 do 31.12.2006 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 10 na dítě let let zvýšená 560 624 základní 490 546 snížená 245 273

dítě 10 - 15 let 740 647 324

dítě 15 - 26 let 810 709 335

od 1.1.2007 do 31.12.2007 v Kč za měsíc Výměra přídavku dítě do 6 dítě 6 - 15 na dítě let let zvýšená 576 706 základní 496 608 snížená 256 314

dítě 10 - 15 let 810 698 360

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb., zákon č. 463/1991 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., vlastní výpočty

89

Příloha č. 4 Normativní náklady na bydlení (v Kč za měsíc)

Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1.1.2014 do 31.12.2014 Počet obyvatel obce Počet osob nad 100 tis. 50 000 - 99 999 10 000 - 49 999 do 9 999 Praha v rodině obyvatel obyvatel obyvatel obyvatel 1 7 711 6 156 5 873 5 028 4 809 2 11 081 8 952 8 566 7 409 7 110 3 15 096 12 312 11 807 10 294 9 903 4 a více 18 88 15 542 14 932 13 108 12 636

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb. O státní sociální podpoře v aktuálním znění

Normativní náklady na bydlení pro druţstevní byty a byty vlastníků platné od 1.1.2014 do 31.12.2014 Počet obyvatel obce Počet osob v rodině

Praha

nad 100 tis. obyvatel

50 000 - 99 999 obyvatel

10 000 - 49 999 obyvatel

do 9 999 obyvatel

1 2 3 4 a více

4 488 6 644 9 263 11 792

4 488 6 644 9 263 11 792

4 488 6 644 9 263 11 792

5 028 6 644 9 263 11 792

4 809 6 644 9 263 11 792

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v aktuálním znění

90

Příloha č. 5 Výše rodičovského příspěvku od 1.1.1996 (v Kč za měsíc)

období platnosti 1.1.1996 - 30.9.1996 1.10.1996 - 30.6.1997 1.7.1997 - 31.3.1998 1.4.1998 - 31.3.2000 1.4.2000 - 30.9.2001 1 10.2001 - 30.4.2004 1.5.2004 - 31.12.2004 1.1.2005 - 31.12.2005 1.1.2006 - 31.12.2006

výše příspěvku v Kč zákonný koeficient zaopatřený nezaopatřený rodič rodič 1,1 1 980 2 090 1,1 2 112 2 233 1,1 2 222 2 343 1,1 2 343 2 475 1,1 2 409 2 541 1,1 2 552 2 695 1,54 3 573 3 773 1,54 3 635 3 835 1,54 3 696 3 897

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb., a zákon č. 463/1991 Sb., vlastní výpočty

1.1.2007 - 31.12.2007

40 % průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře

7 582

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb.

Výměra zvýšená základní snížená nižší

Výše dávky 11 400 7 600 3 800 3 000

Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb. O státní sociální podpoře v aktuálním znění let 2009 – 2011

91

Příloha č. 6 Výše příspěvku na úhradu potřeb osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby (v Kč za měsíc)

Dítě ve věku Do 6 let 6 – 12 let 12 – 18 let 18 – 26 let

Dítě ve stupni závislosti I

Dítě ve stupni závislosti II

Dítě ve stupni závislosti III

Dítě ve stupni závislosti IV

(lehká závislost) 4 650 5 650 6 450 6 750

(středně těţká závislost) 5 550 6 800 7 800 8 100

(těţká závislost) 5 900 7 250 8 300 8 600

(úplná závislost) 6 400 7 850 8 700 9 000

Zdroj: zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v aktuálním znění

92

Příloha č. 7 Vývoj výdajů na dávky státní sociální péče v letech 2007 aţ 2012 (v tis. Kč)

Dávka SSP / rok Přídavek na dítě Příspěvek na bydlení Porodné Rodičovský příspěvek Pohřebné Sociální příplatek Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Příspěvek při ukončení pěstounské péče Dávky pěstounské péče Celkem

2007

2008

2009

2010

2011

2012

10 236 079

6 232 347

4 736 209

3 861 799

3 498 346

3 331 917

1 564 826

1 619 220

2 279 953

3 521 040

4 640 548

5 732 282

2 097 304

1 646 741

1 578 526

1 564 748

291 928

143 847

28 690 408

28 294 314

28 585 765

27 721 995

25 708 596

24 949 458

509 416

70 748

16 795

16 315

15 375

14 468

4 607 067

3 174 047

2 961 605

3 099 757

786 392

47 590

402 114

433 038

472 139

516 017

549 618

634 450

353 414

392 682

432 470

471 115

504 403

583 148

10 153

14 377

14 966

14 046

14 316

14 857

4 881

3 997

3 384

4 220

4 335

3 692

-

-

-

-

-

-

770 562

844 094

922 959

1 005 398

1 072 672

1 236 147

48 475 662

41 881 511

41 081 812 40 791 052 36 013 857 35 455 709 Zdroj: interní zdroj Ministerstva práce a sociálních věcí, vlastní zkoumání

93

94