Analýza sňatečnosti a rozvodovosti v krajích ČR

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Analýza sňatečnosti a rozvodovosti v krajích ČR Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor:

Ing. Václav Adamec, Ph.D.

Irena Pánková

Brno 2008

Ráda bych zde poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu ing. Václavu Adamci, Ph.D za čas, který mi věnoval, za odborné vedení, metodickou pomoc, cenné rady a připomínky při zpracování této práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza sňatečnosti a rozvodovosti v krajích ČR vypracovala samostatně s pomocí literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 19. prosince 2008

……………………

Abstrakt Pánková, I. Analýza sňatečnosti a rozvodovosti v krajích České republiky. Bakalářská práce. Brno, 2009. Cílem této bakalářské práce je demografická analýza sňatečnosti a rozvodovosti v České republice v letech 1993 až 2007. Veškerá data jsou získávána z demografických ročenek, které každý rok zpracovává a vydává Český statistický úřad. Míry těchto dvou demografických procesů jsou posuzovány rozvodovosti

pomocí a

ukazatelů

indexu

hrubé

rozvodovosti.

míry

sňatečnosti,

Analýza

hrubé

jednotlivých

míry

ukazatelů

sňatečnosti a rozvodovosti je interpretována pomocí trendové funkce. Výsledné ukazatele analýzy jsou okomentovány a zhodnoceny na úrovni mezikrajového srovnání a srovnání s Českou republikou. Klíčová slova: demografie, sňatečnost, rozvodovost, kraje České republiky

Abstract Pánková, I. Analysis of the marriage rate and the divorce rate in regions of Czech Republic. Bachelor thesis. Brno, 2009. Objective of this bachelor thesis is demographic analysis of the marriage rate and the divorce rate in the Czech Republic from 1993 till 2007. All data are extracted from demographic yearbooks which are processed and published by the Czech Statistical Office. Rates of these two demographic processes are described in terms of these indices: gross marriage rate, gross divorce rate and divorce index. The analysis of these indices is explicated by trendy function. Results of analysis are expounded and analysed in terms of comparison method on level of regions of Czech Republic and Czech Republic as a state. Keywords: demography, marriage rate, divorce rate, regions of Czech Republic

Obsah

5

OBSAH 1.

ÚVODNÍ ČÁST............................................................................................................................... 7 1.1 1.2

2.

LITERÁRNÍ PŘEHLED.................................................................................................................. 9 2.1

VYMEZENÍ DEMOGRAFIE .......................................................................................................9

2.2

HISTORIE DEMOGRAFIE .......................................................................................................11

2.2.1

Svět .......................................................................................................................... 11

2.2.2

Česká republika.......................................................................................................... 12

2.3

Sčítání lidu................................................................................................................ 15

2.3.2

Evidence přirozené měny obyvatelstva......................................................................... 15

2.3.3

Evidence migrací ....................................................................................................... 16

2.3.4

Evidence nemocnosti .................................................................................................. 16

2.3.5

Populační registry...................................................................................................... 17

2.3.6

Výběrová šetření ........................................................................................................ 17 OBECNÉ POJMY ...................................................................................................................19

2.4.1

Sňatek a sňatečnost .................................................................................................... 19

2.4.2

Rozvod a rozvodovost................................................................................................. 21

MATERIÁL A METODIKA ........................................................................................................ 23 3.1

POPIS ANALYZOVANÝCH DAT .............................................................................................23

3.1.1

Hrubá míra sňatečnosti .............................................................................................. 23

3.1.2

Hrubá míra rozvodovosti ............................................................................................ 23

3.1.3

Index rozvodovosti ..................................................................................................... 24

3.2

METODOLOGIE VZNIKU ANALYZOVANÝCH DAT .................................................................25

3.3

METODIKA ZPRACOVÁNÍ ČASOVÝCH ŘAD ..........................................................................26

3.3.1

4.

PRAMENY DEMOGRAFICKÝCH DAT A ZPŮSOBY JEJICH ZÍSKÁVÁNÍ .......................................15

2.3.1

2.4

3.

ÚVOD ....................................................................................................................................7 CÍL PRÁCE .............................................................................................................................8

Časová řada............................................................................................................... 26

3.3.2

Elementární charakteristiky časových řad .................................................................... 28

3.3.3

Modelování časových řad pomocí klasického modelu ..................................................... 29

3.3.4

Typy trendové funkce ................................................................................................. 31

3.3.5

Volba vhodného modelu trendu ................................................................................... 33

VÝSLEDKY A DISKUZE ............................................................................................................. 35 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9

HLAVNÍ MĚSTO PRAHA ..........................................................................................................38 STŘEDOČESKÝ KRAJ ..............................................................................................................40 JIHOČESKÝ KRAJ ...................................................................................................................41 PLZEŇSKÝ KRAJ .....................................................................................................................42 KARLOVARSKÝ KRAJ .............................................................................................................44 ÚSTECKÝ KRAJ ......................................................................................................................46 LIBERECKÝ KRAJ ....................................................................................................................48 KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ .....................................................................................................49 PARDUBICKÝ KRAJ ................................................................................................................50

Obsah 4.10 4.11 4.12 4.13 4.14

6 VYSOČINA ...........................................................................................................................51 JIHOMORAVSKÝ KRAJ ...........................................................................................................53 OLOMOUCKÝ KRAJ ..............................................................................................................54 ZLÍNSKÝ KRAJ ........................................................................................................................55 MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ......................................................................................................57

5.

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 58

6.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 60

7.

SEZNAM GRAFICKÝCH PŘÍLOH ........................................................................................... 62

PŘÍLOHY................................................................................................................................................. 63

Úvodní část

7

1. ÚVODNÍ ČÁST 1.1 Úvod Všeobecně je známo, že klesá počet uzavřených sňatků. V 90. letech u nás došlo k výraznému snížení úrovně sňatečnosti a zároveň se postupně zvyšuje průměrný věk při vstupu do manželství. Bylo to způsobeno příchodem nového módního trendu, který se k nám dostal ze západní Evropy (Německo, Francie). Tento nový trend spočíval v tom, že lidé spolu čím dál častěji žijí v tzv. nesezdaném soužití, kdy muž a žena spolu setrvávají v jedné domácnosti bez uzavření sňatku. Dalším důvodem, proč v 90. letech došlo k poklesu sňatečnosti, byl pád komunistického režimu. Lidé získali volnost a toužili po vlastní seberealizaci, což vedlo k odkládání sňatků, protože zájem lidí se obracel k jiným prioritám jako např. k cestování po světě či budování kariéry. O nízké úrovni sňatečnosti vypovídá i skutečnost, že v roce 2003 zaznamenal Český statistický úřad historicky nejnižší počet sňatků od první světové války. Na konci roku 2004 stát zavedl Státní novomanželskou půjčku, která měla pomoci mladým novomanželům do začátku jejich společného života. Otázkou však stále zůstává, jak se toto promítne do statistických dat o sňatečnosti, protože ta od té doby stoupá pouze minimálně. Stejně jako sňatečnost, tak i rozvodovost byla částečně ovlivněna pádem komunistického režimu. V té době, kdy u nás vládli komunisté, totiž rozvody doprovázely zdlouhavé soudní procesy. S další liberalizací legislativy a rostoucí tolerancí společnosti vůči rozvodům, došlo v průběhu celých 90. let k nárůstu rozvodovosti. Tento dlouhodobý růst počtu rozvodů se zastavil na vysoké úrovni okolo 30 tisíc rozvodů ročně a tento stav se prakticky udržel do dneška. Nastolený trend byl přerušen pouze jednou a to v roce 1999, kdy počet rozvodů výrazně klesl. Toto náhlé snížení způsobila legislativní změna, protože novela Zákona o rodině (č. 91/1998 Sb.) nově upravila podmínky, za kterých může být rozvod uskutečněn (např. ztížila rozvody manželství s malými dětmi). Roční

8

Úvodní část

počet rozvodů v roce 2000 stoupl z důvodu postupného oslabování vlivu zpřísněné legislativy. V roce 2001 vzrostl počet rozvodů opět nad hranici 30 tisíc, to ukázalo, že intenzita rozvodovosti pokračuje ve svém vzestupu, který byl v letech 1999 a 2000 pouze dočasně přerušen.

1.2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je demografická analýza sňatečnosti a rozvodovosti v České republice v letech 1993 až 2007, a to pro každý kraj samostatně a stanovení předpovědi pro rok 2008. Veškerá potřebná data jsou získávána

z demografických

ročenek,

každoročně

zpracovávaných

a

vydávaných Českým statistickým úřadem. Tyto ročenky jsou publikovány jak v knižní, tak v elektronické podobě. Nejjednodušším ukazatelem intenzity sňatečnosti (resp. rozvodovosti) je hrubá míra sňatečnosti (resp. rozvodovosti). Pomocí těchto ukazatelů budeme posuzovat

míry

těchto

dvou

demografických

procesů.

Doplňkovým

ukazatelem k obecným mírám sňatečnosti i rozvodovosti pak bude index rozvodovosti. Analýza jednotlivých ukazatelů sňatečnosti a rozvodovosti bude interpretována pomocí lineární a parabolické trendové funkce. Výsledné ukazatele

analýzy

budou

okomentovány

a

zhodnoceny

mezikrajového srovnání a srovnání s Českou republikou.

na úrovni

9

Literární přehled

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Vymezení demografie Demografie je věda, která se zabývá studiem lidských populací, tedy souborů lidí, mezi nimiž na určitém vymezeném území dochází k demografické reprodukci. Ta samotná je chápána jako neustálá obnova populací v důsledku probíhajících přirozených procesů rození a umírání. I když lidské populace zkoumá více vědních oborů (např. geografie, antropologie, sociologie aj.), demografie, která se zabývá demografickou reprodukcí, je v tomto smyslu specifickým nezastupitelným oborem (VYSTOUPIL a TARABOVÁ, 2004) Je

to

společenská

věda,

jejímž

předmětem

zkoumání

jsou

tzv. demografické jevy a demografické procesy, resp. zákonitosti, jimiž se tyto jevy a procesy řídí. Demografické jevy a procesy přímo souvisí s reprodukcí lidských populací, chápanou jednak jako přirozená obnova stavu obyvatelstva prostřednictvím biosociálních procesů, kterými jsou porodnost a úmrtnost a jednak jako celková obnova obyvatelstva, zahrnující i obnovu obyvatelstva jeho stěhováním. Obecně lze tedy reprodukci lidských populací rozdělit na tzv. přirozenou reprodukci, což znamená střídání generací zemřelých generacemi nově narozených novorozenců, a na tzv. celkovou reprodukci, která mimo přirozenou reprodukci zahrnuje také vliv migrace obyvatelstva. To vše na určitém, vymezeném území (ROUBÍČEK, 1997). Demografii lze vymezit jako (KALIBOVÁ, 2001): • elementární obor, poznávající zákonitosti a obecně pravidelnosti vývoje demografických systémů, tj. demografické reprodukce jako omezeného výsledného procesu, • obor,

který

do předmětu

svého

studia

zahrnuje

nejen

proces

demografické reprodukce a jeho podmíněnosti, ale i jeho důsledky, které je možno najít v široké oblasti života lidí.


10

Ve druhém vymezení již demografie ztrácí své hranice a přechází do předmětů studia jiných oborů (např. do lékařství a biologie, ekonomie, sociologie, geografie apod.).


11

2.2 Historie demografie 2.2.1 Svět Zájem o populační otázky byl v minulosti motivován ryze praktickými důvody, vyplývajícími z potřeb vládnoucích tříd. Početní stav populace byl totiž chápán jako zdroj vojenské, hospodářské a politické moci státu a důvody branné a fiskální politiky ovlivnily vznik prvních sčítacích akcí. K úvahám o praktické populační politice dospěli již starověcí filosofové jako Solón, Platón nebo Aristoteles. Modernější formy registrace obyvatelstva se objevují až v polovině 17. století. Za zakladatele demografie je považován John Graunt (1620-1674), který jako první při studiu úmrtnosti v Londýně a jeho okolí objevil důležité pravidelnosti, platné pro celé soubory. Svoje objevy publikoval v roce 1662 v knize „Natural and Political Observation, made upon the Bills of Mortality“. O 30 let později zkonstruoval Edmund Halley (1656-1742) první úmrtnostní tabulky na základě záznamů o úmrtích a porodech. Dalším mužem, který se věnoval studiu úmrtnosti a statistických zákonitostí byl Johann Süssmilch (1707-1767). Všiml si také např., že úmrtí jsou mnohem častější v prvních týdnech a měsících života a že jejich četnost klesá k minimu a to kolem 15. roku života. Rostoucí zájem o ekonomické, sociální a politické problémy ovlivnily na konci 18. a po celé 19. století studium populačních otázek, a to především v Anglii a ve Francii. V té době se za základní předpoklad moci a blaha státu považoval vzrůst obyvatelstva. Na druhé straně se ale stále častěji objevoval názory o nepříznivostech růstu obyvatelstva. Zastáncem a symbolem tohoto názoru byl anglický ekonom Thomas Robert Malthus (1766-1834). Jeho populační princip spočíval v tom, že růst obyvatelstva neustále směřuje k převýšení

12


hranice dané prostředky obživy, neboť podmínky obživy rostou lineárně, zatímco populace roste geometricky (KALIBOVÁ, 2001). Další významnou osobností v historickém vývoji demografie byl Adolf Lambert Quetelet

(1796-1874),

který

zpřesnil

statistické

zjišťování

demografických dat a vypracoval zásady moderních sčítání lidu, které byly poprvé uplatněny při sčítání lidu v Belgii v roce 1846. Tento muž také založil v roce 1853 Mezinárodní statistický úřad, který funguje dodnes a od roku 1911 má sídlo v Haagu a je považován za zakladatele moderní demografie. V 19. století vzniklo samotné označení oboru – termín demografie, který poprvé v roce 1855 použil Francouz Achille Guillard (1790-1876). V té době, se demografie těší velkému zájmu a dochází ke značnému rozvoji demografické metodologie. K tomu významně přispěli jak Němec Wilhelm Lexis (1837-1914), který navrhl demografickou síť a koncepčně připravil konstrukci hrubé a čisté míry reprodukce, tak švédský demograf Axel Gustav Sundbärg, který zase publikoval klasifikaci věkových struktur. Ve 20. století se dále rozvíjely nastolené tendence nastolené v minulých obdobích. Významnou složkou demografie se stala zejména demografická metodologie a na ni navazující demografická analýza (méně se pak rozvíjely syntetické studie a demografická teorie). Důležitý pokrok v demografické metodologii v té době představují práce Alfreda J. Lotky (1880-1949). Je to především

konstrukce

v demografické

modelů

analýze.

stabilní

Na jeho

populace,

práce

které

navazovala

jsou

důležité

zejména

americká

demografická škola (A. J. Coale, N. Keyfitz) a francouzská demografická škola (A. Sauvy, P. Vincent, L. Henry, R. Pressat) (KALIBOVÁ, 2001). 2.2.2 Česká republika V českých

zemích

byl

prvním

významným

statistikem

Josef Antonín rytíř Riegger (1742-1795), který vydal dvanáctisvazkovou práci obsahující přehled dosavadních vědomostí o lidnatosti Čech, výsledky soupisů

13


obyvatelstva z let 1762-1768, 1772-1776, 1781-1786, první záznamy o přirozené měně převzaté z církevních pramenů od roku 1762. Od roku 1786 pak u nás existuje souvislá řada počtu sňatků, porodů a úmrtí, která pokračuje do současnosti. V roce 1970 publikoval lékař Jan Melič (1763-1827) první úmrtnostní tabulky. Ucelenějším způsobem se demografii věnovali na filosofické fakultě Karlovy Univerzity Jan Palacký (1830-1908) a hlavně Jindřich Matiegka (18621943), který v roce 1897 založil na UK Ústav pro antropologii a demografii a od školního roku 1899/1900 začal přednášet Základy demografie. V roce 1918 byl založen Státní statistický úřad, což vedlo ke zkvalitnění demografické

statistiky

a

k systematičtějšímu

demografickému

studiu

československého obyvatelstva. Za faktického zakladatele demografie u nás je považován Antonín Boháč (1882-1950), který organizoval první a druhé sčítání lidu v naší zemi. Stal se místopředsedou Státního statistického úřadu a zároveň byl docentem demografie na UK. O rozvoj demografie se zasloužili i někteří Boháčovi spolupracovníci, především Jaromír Korčák (1895-1989), který se zabýval demografickou analýzou a syntézou a František Fajfr (1892-1969). Druhý zmíněný muž se významně zasloužil o rozvoj české demografie tím, že se podílel na organizaci dvou sčítání lidu (v letech 1950, 1961), zabýval se problémy demografické analýzy a i demografické teorie. Mimo to celý život pracoval ve Státním statistickém úřadě a zároveň byl předsedou Státní populační komise1. Zasloužil se také o založení časopisu „Demografie“, který vychází od roku 1958 (4x ročně) a vydává ho Státní statistický úřad.

Státní populační komise je poradní orgán vlády pro otázky populační politiky. Tato komise prováděla řadu výzkumů v oblasti rodičovství, manželství, antikoncepce a potratů a zaměstnanosti žen. 1


14

V současnosti se mezi nejvýznamnější demografická pracoviště považují především katedra demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK Praha a katedra demografie na VŠE Praha (KALIBOVÁ, 2001).

15


2.3 Prameny demografických dat a způsoby jejich získávání Předpokladem

spolehlivého

zjišťování

je

přesné

definování

demografických jevů a jejich registrace bezprostředně po vzniku události. V dnešní době máme několik základních pramenů, ze kterých jsou získávány údaje dále se hodících pro nespočet různých demografických analýz. Patří mezi ně především sčítání lidu, evidence přirozené měny obyvatelstva, evidence migrací, evidence nemocnosti, výběrová šetření, registry obyvatelstva, historické prameny (KALIBOVÁ, 2001). 2.3.1 Sčítání lidu Tento historicky nejstarší pramen demografických údajů, jehož kořeny sahají několik tisíc let do dějin lidstva, je snímkem okamžikového stavu obyvatelstva. Jde o soubornou statistickou akci sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikace demografických, ekonomických a sociálních údajů, týkajících se v určené době všech osob v zemi. Sčítáni lidu se obvykle provádí buď: • metodou dotazovací (provádí sčítací komisaři), • sebe sčítáním (sčítané osoby pouze vyplní formuláře). Sčítání lidu je obvykle povinné, tzn., že zákon sčítaným osobám ukládá povinnost zodpovědět položené otázky. Tato akce je anonymního charakteru a zjištěné údaje nesmí sloužit k jiným účelům (VYSTOUPIL a TARABOVÁ, 2004) 2.3.2 Evidence přirozené měny obyvatelstva Přirozenou obměnou se v demografii označují procesy rození a vymírání lidských populací. Tento termín je tedy spojením dvou základních složek demografické reprodukce. V širším pohledu se do přirozené měny zahrnuje

16


i sňatečnost, rozvodovost, potratovost a nemocnost. Jak je patrné z názvu, přirozená měna souvisí pouze s přirozenou obnovou populace, tzn., že nezahrnuje migrace (tzv. mechanickou měnu). K této evidenci slouží vytvořené soustavy registračních knih (matrik), v nichž jsou za přesně definované území jednotky, pokrývající beze zbytku celý stát, vedeny v chronologickém pořadí všechna narození (porody živých i mrtvých dětí), sňatky a úmrtí osob, které se v okamžiku události na daném území zdržovaly. Statisticky se z těchto registračních knih zpracovávají až výpisy – ve formě speciálních formulářů. Hlášení o narození, Hlášení o úmrtí a Hlášení o rozvodu zpracovává státní statistika, Žádost o umělé přerušení těhotenství a Hlášení o potratu resort zdravotnictví (KALIBOVÁ, 2001). 2.3.3 Evidence migrací Evidence

migrací

je

vedena

odděleně

pro vnitrostátní

(vnitřní)

a zahraniční (vnější) migraci. Poskytuje informace o změnách v rozmístění obyvatelstva. Základní

údaje

o stěhování

se

zpracovávají

na základě

Hlášení

o stěhování, které se vyplňuje při změně trvalého pobytu za hranice určité územní jednotky. Kromě údajů o příslušné osobě (věk, zaměstnání, národnost, rodinný stav) obsahuje i důvod přestěhování (KALIBOVÁ, 2001). 2.3.4 Evidence nemocnosti Způsob sledování nemocnosti v České republice není v současné době úplně vyhovující a statisticky dostupné údaje o nemocnosti neposkytují ucelenou informaci o vývoji zdravotní situace v naší zemi, dále pak také neumožňují detailní územní pohled ani srovnání dat o nemocnosti s údaji o úmrtnosti. Ukazatele nemocnosti totiž nelze počítat za celou společnost. Poměrně spolehlivé informace lze získat za ekonomicky činné obyvatelstvo na základě statistiky ukončených případů pracovní neschopnosti. Kromě této


17

výběrové statistiky existuje ještě běžná statistika pracovní neschopnosti, založená na evidenci zaměstnavatelů a podléhající působnosti statistických orgánů. V obou případech se však nemocnost sleduje územně nejednotně. V prvním případě podle místa zdravotnického zařízení a v druhém případě podle místa bydliště nemocné osoby. Výsledky evidence nemocnosti publikuje Ministerstvo zdravotnictví v tzv. Zdravotnické statistice (KALIBOVÁ, 2001). 2.3.5 Populační registry Tyto nejmladší prameny informací spočívají v průběžné registraci obyvatel daného státu. Informace do registrů se zjišťují formou tzv. registračních lístků nebo pomocí výpočetní techniky). Každý jednotlivec je do registru zařazen pod svým rodným číslem (při narození) a jeho údaje jsou průběžně doplňovány převáděním vybraných záznamů evidence přirozeného pohybu a z evidence stěhování. Při jednotlivých sčítáních lidu jsou zpravidla údaje v populačním registru kontrolovány a aktualizovány (KALIBOVÁ, 2001). 2.3.6 Výběrová šetření Zvláštní – výběrová – šetření se týkají pouze vybraného souboru obyvatel. Zaměřují se na informace, které není účelné zkoumat u všech obyvatel dané země. Předností výběrových statistických šetření je jejich pohotovost a hospodárnost. Provádějí se jako (KALIBOVÁ, 2001): • doplněk sčítání lidu,

18


• náhrada základní dokumentace především formou mikrocensu, který slouží k aktualizaci některých dat ze sčítání lidu, zejména ve vztahu k životní úrovni obyvatelstva, • doplněk speciální evidence (např. výběrová statistika ukončených případů pracovní neschopnosti), • jednorázová

šetření

(nejčastěji

jsou

využívána

výběrová

šetření

populačního klimatu, tj. postojů obyvatelstva k vlastní reprodukci), •

retrospektivní šetření, sloužící k rekonstrukci vývoje sledovaného procesu u daných osob v minulosti.

19


2.4 Obecné pojmy Pokud jsou analyzovány míry sňatečnosti a rozvodovosti určité populace, je třeba vymezit některé obecné pojmy, které se v této problematice vyskytují. V podstatě je zkoumána struktura obyvatelstva podle rodinného stavu, což znamená podle vztahu jednotlivce k právní instituci manželství. Při této klasifikaci obyvatelstva se výrazem svobodní označují většinou osoby, které nikdy nežily v manželství, s výjimkou osob, jejichž manželství bylo prohlášeno za neplatné. Soubor osob žijících v manželství (ženatí muži a vdané ženy) nepočítá s osobami, jejichž manželství zaniklo ovdověním nebo rozvodem. Výraz ovdovělý je nesporný. Označuje osobu, jejíž manželství zaniklo smrtí partnera (ROUBÍČEK, 1997). 2.4.1 Sňatek a sňatečnost Sňatečnost je demografický proces formování manželství neboli uzavírání sňatků. Sleduje se zde zakládání manželství na základě zákonem daných podmínek. Sňatek je pak demografická událost u jedné a téže osoby opakovatelného charakteru, která nemusí nastat u všech příslušníků sledované populace a tím se také liší narození nebo úmrtí. Neobnovitelnou událostí je pouze první sňatek. Způsob uzavření sňatku předepisuje manželské právo. Někdy spojuje právní důsledky manželství pouze s civilním sňatkem, někdy přiznává právní platnost i církevním sňatkům (u nás platné do roku 1949) (VYSTOUPIL a TARABOVÁ, 2004). Demografie

ale

vymezuje

vedle právních manželství uzavřených

v souladu s příslušnými právními předpisy, platnými v daném státě, také tzv. manželství faktická (též m. konsenzuální, m. dohodou), nazývaná dnes v sociologii také jako nesezdaná soužití či kohabitace. Studium těchto mimomanželských soužití je důležité hlavně tam, kde je tento typ svazků


20

rozšířenější. Pokud jde o naši populaci, byla donedávna převládající typickou formou soužití dvou pohlaví nepochybně právní manželství. V poslední době ale mezi mladou generací roste četnost kohabitací a to často i jako přechodná forma soužití před uzavřením právního manželství (ROUBÍČEK, 1997). Význam faktických manželství je však u nás stále nízký na rozdíl například od zemí na severu Evropy. Lidé v populaci se dělí do dvou skupin podle toho, jestli jsou nebo nejsou schopní uzavřít sňatek. Podle toho tedy sňatkuschopné obyvatelstvo, které tvoří osoby splňující zákonné podmínky vyžadované k sňatku a naopak sňatkuneschopné obyvatelstvo, které tyto podmínky nesplňuje (ROUBÍČEK, 1997). V České republice je uzavření sňatku právně ošetřeno, a to zákonem č. 94/1963 Sb., o právu rodinném. Limitujícími faktory (podmínkami) pro uzavření sňatku jsou: • minimální sňatkový věk – v České republice 18 let. Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství (např. těhotenství partnerky), může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému, ne však mladšímu než 16 let. Návrh na uzavření manželství podává sám nezletilý, kterému není nutno ustanovit opatrovníka, • rodinný stav – sňatek mohou uzavřít pouze osoby svobodné, rozvedené nebo ovdovělé, • určitý stupeň příbuzenských vztahů (pokrevnosti) – v České republice nemůže být manželství uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Totéž platí o příbuzenství založeném na osvojení, pokud toto osvojení trvá (ROUBÍČEK, 1997),


21

• způsobilost k právním úkonům – manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům. Tato osoba může uzavřít manželství jen s povolením soudu, •

pohlaví novomanželů – v České republice mohou uzavřít sňatek pouze osoby odlišného pohlaví. Zákon o registrovaném partnerství byl v ČR sice schválen (Zákon o registrovaném partnerství č. 115/2006 Sb.), ale registrované partnerství není rovnocenné s uzavřením manželství a není tedy ani centrálně statisticky evidováno. Pokud spolu dvě osoby splňující výše uvedené podmínky uzavřou

manželství, jako doklad o této demografické události jim slouží Oddací list, který obsahuje následující informace: jméno, datum narození, osobní stav a rodné číslo novomanželů, místo a datum sňatku, jméno a příjmení rodičů novomanželů, dohodu o budoucím příjmení, název matričního úřadu, popis strany, kde je v matrice sňatek zapsán a jméno a podpis matrikáře. Sňatky jsou evidovány pomocí dokumentu Hlášení o uzavření manželství, které v České republice shromažďuje Český statistický úřad. 2.4.2 Rozvod a rozvodovost Rozvodovost je demografický proces, při kterém dochází k rozpadu manželství právní cestou. Rozvod je faktickým ukončením manželství, uskutečňuje se na základě žádosti a dojde k němu rozhodnutím soudu. Do roku 1949 se rozlišovaly dvě formy rozvázání manželství buď rozvodem (bez možnosti uzavřít další sňatek), nebo rozlukou, která právně rušila manželství a další sňatek umožňovala. U nás dnes platí jediná forma – tj. rozvod, ve smyslu dřívější rozluky. Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném zavedl rozvod jako jedinou formu právního zániku manželství za života manželů (VYSTOUPIL a TARABOVÁ, 2004).


22

V minulosti bylo upouštěno od zjišťování viny na rozvodu, v nynější novele Zákona o rodině (č. 91/1998 Sb.) je tato problematika opět upravena a bez udané příčiny manželství být rozvedeno nemůže. Statistika sleduje odděleně pro muže i pro ženy tyto příčiny rozvodu: • neuvážený sňatek, • alkoholismus, • nevěra, • nezájem o rodinu, • zlé nakládání nebo trestný čin, • rozdílnost povah a názorů, • zdravotní důvody, • sexuální neshody, •

ostatní příčiny. Evidenci rozvodů provádějí okresní soudy, které vyplňují formuláře

k tomuto účelu používané (tzv. Hlášení o rozvodu) a tyto pak dvakrát měsíčně odesílají příslušnému krajskému soudu. Všechna hlášení zpracovává Český statistický úřad, který publikuje absolutní i relativní údaje o rozvodech. Při podrobném zkoumání rozvodovosti se zahrnují také další faktory, které intenzitu rozvodovosti ovlivňují – např. pořadí sňatku (sleduje se rozvodovost prvních i opakovaných sňatků), počet předchozích rozvodů, věk při sňatku, věkový rozdíl manželů, počet dětí v manželství, sociálně-profesní postavení, dosažené vzdělání, státní občanství manželů, nebo velikost obce, ve které manželé žijí.

23

Materiál a metodika

3. MATERIÁL A METODIKA 3.1 Popis analyzovaných dat V této

práci byla

použita

základní statistická

data

týkající

se

problematiky reprodukce manželství. Jedná se o především tyto ukazatele: celkový počet sňatků a celkový počet rozvodů. Tyto údaje byly získány z webových stránek Českého statistického úřadu, který je pravidelně shromažďuje a publikuje v demografických ročenkách České republiky (a to jak v elektronické, tak v písemné podobě). Statistický úřad tyto údaje získává z příslušných úřadů (matriky a okresní soudy), které je pečlivě evidují. Dále jsou použity hrubé míry a indexy, které jsou vypočítány ze základních statistických dat. 3.1.1 Hrubá míra sňatečnosti Nejjednodušším ukazatelem intenzity sňatečnosti je hrubá míra sňatečnosti (hms), která udává počet sňatků (S) na 1000 obyvatel středního stavu (P) v ročním vymezení. hms =

S ⋅ 1000 P

(4.1)

3.1.2 Hrubá míra rozvodovosti Nejjednodušším ukazatelem intenzity rozvodovosti je hrubá míra rozvodovosti (hmro), která udává počet rozvodů (R) na 1000 obyvatel středního stavu (P) v ročním vymezení. hmro =

R ⋅ 1000 P

(4.2)

24


3.1.3 Index rozvodovosti Vzhledem k tomu, že ukazatel hrubé míry rozvodovosti je pouze orientačním ukazatelem, lze využít index rozvodovosti (ir), který je definován jako poměr počtu rozvodů (R) a počtu sňatků (S) ve sledovaném roce. ir =

R ⋅ 100 S

(4.3)

V tomto případě jsou však do poměru dávány dvě různorodé veličiny, neboť počet rozvodů v daném roce nesouvisí s počtem uzavřených sňatků v témže roce (VYSTOUPIL a TARABOVÁ, 2004).


25

3.2 Metodologie vzniku analyzovaných dat Podkladové číselné údaje, nezbytné pro tuto bakalářskou práci, jsou výsledkem zpracování statistických hlášení, konkrétně pak Hlášení o uzavření manželství a Hlášení o rozvodu (od 1. 1. 2005 nahrazeno přebíráním údajů z Informačního systému evidence obyvatel vedené podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech). Údaje za roky 1993–2000 se týkají všech osob (včetně cizinců) s trvalým pobytem na území ČR. Údaje za období od roku 2001 do současnosti se týkají: občanů ČR s trvalým pobytem na území ČR, cizinců s trvalým pobytem na území ČR (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), cizinců s vízy nad 90 dnů, kteří v ČR pobývají déle než jeden rok (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců), cizinců s přiznaným azylem (podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu), občanů zemí EU s přechodným pobytem na území ČR, občanů třetích zemí s dlouhodobým pobytem na území ČR2. [10]

2

Od 1. 5. 2004 (podle zákona č. 217/2002 Sb.)

26


3.3 Metodika zpracování časových řad Pro sledování vývoje sňatečnosti a rozvodovosti je nejvhodnější použít analýzu časových řad, provedenou za pomoci charakteristik vývoje a lineární a parabolické funkce. 3.3.1 Časová řada Časová (též dynamická, vývojová nebo chronologická) řada je chápána jako řada hodnot statistického znaku, uspořádaná v přirozené časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Nezbytnou podmínkou srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení zkoumaného ukazatele. Časové řady se dělí na: •

časové řady úsekové – u těchto řad se hodnota zkoumaného znaku vztahuje zásadně k určitému časovému intervalu nenulové délky. Pro tento

typ

časové

řady

je

charakteristická

sčitatelnost.

Pro srovnatelnost údajů u tohoto typu řad je důležitá konstantní délka časových intervalů jednotlivých údajů, kterou je třeba někdy dosáhnout určitými korekcemi reálných údajů na intervaly o stejné délce. Pro časové řady tohoto typu lze kromě řady běžných hodnot sestrojovat i řady odvozené, •

časové řady okamžikové – u těchto řad se hodnota znaku vztahuje k určitému okamžiku alespoň teoreticky nulové délky. Typickým rysem okamžikových řad je nesčitatelnost hodnot pro jednotlivé časové okamžiky. U obou typů časových řad bývá zkoumaný znak obvykle označován

symbolem Y a jeho konkrétní hodnoty pak y1, y2,…, yt…, yn. Index t = 1, 2,…, n udává příslušný časový interval nebo okamžik a n (počet zjištěných hodnot

27


zkoumaného znaku) je délka časové řady. Rozdíl n – t se nazývá věk pozorování. Jak již bylo uvedeno, existují pro úsekové časové řady i odvozené řady. Pro každou úsekovou řadu lze sestrojit dvě odvozené řady •

Součtová (kumulativní) řada, která vzniká postupným načítáním hodnot časové řady podle schématu k

y1 = y1

k

y 2 = y1 + y 2

: k

y j = y1 + y 2 + ... + y j

(4.4)

: n

k

•

yn = ∑ yt t =1

Klouzavá řada, která vzniká sčítáním (vždy vzhledem k aktuálnímu období) posledních p hodnot časové řady, tj. p

y1 = .

p

y2 = .

: p

y p −1 = .

p

y p = y p −( p −1) + y p −( p −2 ) + ... + y p

(4.5)

: p

y j = y j −( p −1) + y j −( p −2) + ... + y j

: p

y n = y n −( p −1) + y n −( p − 2) + ... + y n

Číslo p se nazývá délka klouzavé části. Klouzavé hodnoty (úhrny) lze určit pouze pro n – (p – 1) posledních období řady. Pro prvních p – 1 období nelze klouzavé stanovit z důvodů chybějících sčítanců. Obecně můžeme pro hodnoty součtové a klouzavé řady psát t

k yt = ∑ y j j =1

pro

t , j = 1,2,..., n

(4.6)

28


p yt =

t

∑y

j =t − p +1

j

pro

j = 1,2,..., n; t = p, p + 1,..., n

(4.7)

Společné grafické znázornění běžných, kumulovaných a klouzavých hodnot se podle nápadné podobnosti se stejnojmenným písmenem nazývá Zdiagram (MINAŘÍK, 2000). 3.3.2 Elementární charakteristiky časových řad Elementární charakteristiky nám při analýze časové řady pomáhají získat rychlou a orientační představu o charakteru procesu, který tato řada reprezentuje (HINDLS, HRONOVÁ, NOVÁK, 2000). K těmto charakteristikám řadíme (MINAŘÍK, 1998) •

Absolutní přírůstek (diference), který je základní charakteristikou, měřící absolutní změnu zkoumaného dynamického jevu (při záporné hodnotě se nazývá absolutní úbytek) a je definován jako rozdíl dvou sousedních hodnot časové řady: d t = y t − y t −1 pro t = 2,3,..., n

(4.8)

Pro časovou řadu o délce n můžeme stanovit n – 1 diferencí. •

Průměrný absolutní přírůstek je pro celou časovou řadu globální charakteristikou. d =

n 1 1 ⋅ ∑ dt = ⋅ ( y n − y1 ) n −1 n − 1 t =2

(4.9)

Tuto charakteristiku lze doporučit pouze v případech monotónně se vyvíjejících, rostoucích nebo klesajících časových řad a to proto, že průměrný absolutní přírůstek závisí bez ohledu na délku časové řady jen na obou krajních hodnotách.

29


•

Koeficient růstu je charakteristikou měřící relativní růst (nebo pokles) zkoumaného dynamického jevu a je definován jako řetězový index

kt =

yt pro t = 2,3,..., n yt −1

(4.10)

Pro časovou řadu o délce n může být určeno opět n – 1 koeficientů růstu. •

Tempo růstu je koeficient růstu vynásoben stem a vyjádřen v procentech.

•

Průměrný koeficient růstu se určuje jako prostý geometrický průměr koeficientů růstu n

k = n −1 ∏ k t = n −1 t =2

y y y 2 y3 ⋅ ⋅ ... ⋅ n = n−1 n y1 y 2 y n −1 y1

(4.11)

Stejně jako u koeficientu růstu i tato charakteristika závisí pouze na obou krajních hodnotách časové řady a pro její použití platí totéž. •

Koeficient přírůstku je charakteristikou relativního přírůstku a je definován s pomocí ukazatelů jako

δt =

dt y − y t −1 y = t = t − 1 = k t − 1 pro t = 2,3,..., n y t −1 y t −1 y t −1

(4.12)

Koeficient přírůstku úzce souvisí s koeficientem růstu (4.10), je roven jeho hodnotě zmenšené o 1.

δ = k −1 •

(4.13)

Tempo přírůstku se uvádí v procentech a je to stonásobek koeficientu přírůstku. [7]

3.3.3 Modelování časových řad pomocí klasického modelu Tradičním jednorozměrný model

výchozím

principem

modelování

časových

řad

je

30


y t = f (t , ε t ) ,

(4.14)

kde yt je hodnota modelovaného ukazatele v čase t, t = 1,2,…,n, εt je hodnota náhodné složky (poruchy) v čase t. V mé práci je k tomuto klasickému modelu přistupováno jedním ze tří možných způsobů a to pomocí klasického (formálního) modelu, ve kterém jde pouze o popis forem pohybu a ne o poznání věcných příčin dynamiky časové řady. Tento model vychází z rozložení řady na čtyři složky (formy) časového pohybu (HINDLS, HRONOVÁ, SEGER, 2002) •

Trendová složka (Tt) Trendem je rozuměna hlavní tendence dlouhodobého vývoje hodnot analyzovaného ukazatele v čase. Trend může být rostoucí, klesající, nebo konstantní (hodnoty ukazatele dané časové řady v průběhu sledovaného období mohou kolísat kolem určité, v podstatě neměnné úrovně).

•

Sezónní složka (St) Je to pravidelně se opakující odchylka od trendové složky, vyskytující se u časových údajů s periodicitou kratší než jeden rok nebo rovnou právě jednomu roku. Příčiny sezónního kolísání mohou být různé. V případě sňatečnosti je možné určité sezónní trendy vypozorovat. V České republice např. je nižší sňatečnost v květnu, což má zřejmě souvislost s tradičním rčením "Svatba v máji, manželství do roka na máry".

•

Cyklická složka (Ct) Tou je rozuměno kolísání okolo trendu v důsledku dlouhodobého cyklického vývoje s délkou vlny delší než jeden rok. Někdy nebývá cyklická složka považována za samostatnou složku, ale je zahrnována pod složku trendovou jako její část, vyjadřující střednědobou tendenci vývoje, která má často kmitavý charakter s neznámou, zpravidla proměnlivou periodou.

31


•

Náhodná složka (εt) Je to taková veličina, kterou nelze popsat žádnou funkcí času. Je to také složka, která zbývá po vyloučení trendu, sezónní a cyklické složky. V ideálním případě lze počítat s tím, že jejím zdrojem jsou drobné příčiny, které jsou vzájemně nezávislé. V takovém případě se jedná o náhodnou (stochastickou) složku. První tři složky tvoří systematickou část průběhu časové řady. Souběžná

existence všech čtyř složek není nutná a je podmíněna věcným charakterem zkoumaného ukazatele. 3.3.4 Typy trendové funkce Za předpokladu, že hodnota časové proměnné se zavede tak, aby platilo ∑ t = 0, tj. t=

2i − n − 1 pro i = 1, 2, …, n 2

(4.15)

Kritérium nejmenších čtverců lze v tomto případě zapsat jako n

∑(y t =1

tj.

minimalizaci

součtu

čtverců

t

− Tt ) 2 = min .

odchylek

skutečných

(4.16)

hodnot

a

jim

odpovídajících hodnot, ležících na trendové čáře (MINAŘÍK, 1998). •

Lineární trend Nejčastěji používaný typ trendové funkce, jehož značný význam spočívá v tom, že je možno jej použít vždy při alespoň orientačním určení základního směru vývoje analyzované časové řady. Trendová přímka má rovnici Tt = b0 + b1t

(4.17)

32


s časovou proměnnou t = 1, 2, …, n a s neznámými parametry b0 a b1 , které určíme ze soustavy normálních rovnic

∑y

= nb0 + b1 ∑ t ,

t

∑ ty

t

= b0 ∑ t + b1 ∑ t 2 ,

(4.18) n

kde symbolem ∑ se vždy rozumí součet přes t od 1 do n, tj.

∑. t =1

(HINDLS, HRONOVÁ, SEGER, 2002). Vzhledem k tomu, že součet hodnot časové proměnné je roven nule (4.15), jsou řešením soustavy normálních rovnic odhady parametrů

b0 =

b1 =

∑y

t

n

= y,

∑y t ∑t t

2

(4.19)

(4.20)

(MINAŘÍK, 1998).

•

Parabolický trend Jde o poměrně často používaný typ trendové funkce. Trendová parabola má rovnici Tt = b0 + b1t + b2 t 2 ,

(4.21)

kde b0, b1 a b2 jsou neznámé parametry a t = 1, 2, …, n je časová proměnná. Protože i tato funkce je lineární z hlediska parametrů, používá se k odhadu parametrů metoda nejmenších čtverců. Neznámé parametry určíme ze soustavy tří normálních rovnic

∑y

t

= nb0 + b1 ∑ t + b2 ∑ t 2 ,

33


∑ y t = b ∑t + b ∑t t

0

∑yt

2

t

Za platnosti podmínky

2

1

+ b2 ∑ t 3 ,

= b0 ∑ t 2 + b1 ∑ t 3 + b2 ∑ t 4 .

∑t

(4.22)

= 0 , k = 1, 3, 5, … je možné nalézt z druhé

k

rovnice triviálně odhad parametru b1 ve tvaru

b1 =

∑yt. ∑t t

(4.23)

2

Zbývající parametry lze získat řešením normálních rovnic

∑y

= nb0 + b2 ∑ t 2 ,

t

∑yt

2

t

= b0 ∑ t 2 + b2 ∑ t 4 ,

(4.24)

odkud

∑ y ∑t − ∑t ∑ y t n∑ t − (∑ t ) 4

b0 =

b2 =

2

t

2

t

4

(4.25)

2 2

,

n∑ yt t 2 − ∑ yt ∑ t 2 n∑ t 4 − (∑ t 2 ) 2

(4.26)

(HINDLS, HRONOVÁ, SEGER, 2002). 3.3.5 Volba vhodného modelu trendu Pokud jde o stanovení dalšího možného vývoje ukazatelů sňatečnosti a rozvodovosti, zaměřili jsme

se na stanovení tendence jejich vývoje.

Pro dosažení dostatečně spolehlivé předpovědi je nutné zvolit ze dvou nabízených trendových funkcí tu optimální. Je tedy nezbytné disponovat vhodnými kritérii, která by takovou volbu umožňovala. Při rozhodování o tvaru použité trendové funkce je možno vycházet z těchto informací:

34


•

vizuálního posouzení a srovnání průběhu časové řady,

•

analýzy diferencí a koeficientů růstu,

•

formálních statistických kritérií výstižnosti (koeficient mnohonásobné determinace – R-kvadrát).

Analýza podle diferencí a koeficientů růstu byla popsána v kapitole 3.4.2 Elementární charakteristiky časových řad. R-kvadrát měří celkovou variabilitu dat, vysvětlenou modelem a vychází z regresní analýzy. Pro určení správného trendu, byl vypočítán tzv. adjustovaný R-kvadrát zvlášť pro přímku a zvlášť pro parabolu. A to podle vzorce 2 R ADJ = 1 − (1 − R 2 ) ⋅

(n − 1) , (n − p)

(4.27)

kde n je rozsah souboru a p počet regresních koeficientů. Za nejvhodnější trendovou funkci je pak považována ta, která vede k nejvyšší hodnotě adjustovaného R-kvadrátu.

Výsledky a diskuze

35

4. VÝSLEDKY A DISKUZE Česká republika se od roku 2000 se člení na 14 samosprávných krajů. Jsou to hlavní město Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Pardubický kraj, Vysočina, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Zlínský kraj a Moravskoslezský kraj.

Obr. 1: Kraje České republiky Od začátku devadesátých let se výrazně snižuje počet uzavíraných sňatků v České republice. V roce 2003 byl dokonce počet sňatku (48 943 sňatků) i hrubá míra sňatečnosti (4,8‰) nejnižší od skončení první světové války. Jak je vidět na obrázku Obr. 2: Vývoj sňatečnosti v České republice, počet sňatků od roku 1993 výrazně klesl a od roku 1997 kolísá mezi 50 tisíci a 60 tisíci sňatků ročně až na výjimku v roce 2003. Co se týká průměrného věku při vstupu do manželství, ten byl do roku 1990 relativně nízký, dnes však úměrně s oddalováním vstupu do manželství stoupá věk svobodných snoubenců.

Výsledky a diskuze

36

Zatímco v roce 1990 byl průměrný věk svobodné nevěsty 21,4 let a svobodného ženicha 24,0 let, tak do roku 2007 vystoupal na 26,9 let u nevěsty a na 29,7 let u ženicha.

Obr. 2: Vývoj sňatečnosti v České republice Rozvodovost u nás po roce 1989 dlouhodobě rostla a zastavila se na vysoké úrovni 30 tisíc rozvodů ročně. Tento počet se ustálil prakticky po celá devadesátá léta. Dosavadní maximum počtu rozvodů bylo zaznamenáno v roce 1996 (33 113 rozvodů). V roce 1999 byl dlouhodobý trend mírného růstu rozvodovosti přerušen. Ve srovnání s předchozími roky počet rozvodů výrazně klesl, a to až na úroveň roku 1971, kde ale byla hrubá míra rozvodovosti 2,4 ‰ na rozdíl od 3,2 ‰ v roce 1999 a rozvodový index 25,7 % na rozdíl od 61,4 % v roce 1999. Jak již bylo řečeno, náhlý úbytek rozvodů byl způsoben změnou v legislativě.

Výsledky a diskuze

Obr. 3: Vývoj rozvodovosti v České republice

37

38

Výsledky a diskuze

4.1 Hlavní město Praha V Praze žije nejvíce osob ve věku od 24 do 34 let, což je výborný demografický předpoklad pro kladný vývoj sňatečnosti. Ale mladí lidé se sem často stěhují za prací. Jedná se o typy lidí, kteří preferují budování kariéry před zakládáním rodin, proto často raději žijí v nesezdaném soužití, než aby uzavírali

manželství.

Oddalování

manželství

souvisí

s větší

možností

seberealizace, ale také s horší dostupností levného bydlení. V našem hlavním městě počet uzavřených sňatků do roku 2002 klesal, od roku 2003 dochází opět k mírnému nárůstu. V tomto roce byla také zjištěna nejvyšší hrubá míra sňatečnosti ze všech krajů České republiky, což bylo zřejmě způsobeno dočasným nárůstem počtu sňatků po předchozím období jejich odkladů. Také klesl počet rozvedených osob, které znovu vstoupily do manželství.

Průměrný

věk

ženicha

při

1. sňatku

byl

v posledním

sledovaném období, tedy v roce 2007, 31,0 let, nevěsty pak 28,4 let, což se vymyká celorepublikovému průměru.

Obr. 4: Vývoj sňatečnosti v Praze v letech 1993 až 2007

Výsledky a diskuze

39

Co se týká rozvodovosti, ta je v Praze v rámci krajů České republiky dlouhodobě průměrná, stále se však udržuje na vysoké úrovni. Ubývá rozvodů krátkodobých manželství a roste počet rozvodů dlouholetých manželství a bezdětných manželství.

Obr. 5: Počet rozvodů podle délky trvání manželství v ČR v letech 1993 až 2006

40

Výsledky a diskuze

4.2 Středočeský kraj Stejně jako ve zbytku republiky i ve Středočeském kraji probíhá od začátku devadesátých let populační vývoj ve znamení postupného přechodu k západoevropskému

modelu

reprodukčního

chování.

Pro ten

je

charakteristický především vyšší věk při vstupu do manželství a při zakládání rodiny, častější život v nesezdaných soužitích. Sňatečnost v tomto kraji ve sledovaném období doslova kopíruje průměr naší země. Co se týká rozvodovosti, v tomto směru je Středočeský kraj jedním z regionů s nejvyšší rozvodovostí. Hrubá míra rozvodovosti zde dosahuje v průměru 5,38 ‰ a vyšší hodnoty byly zaznamenány pouze v Karlovarském a Ústeckém kraji.

Výsledky a diskuze

41

4.3 Jihočeský kraj Obecný trend poklesu sňatečnosti se projevuje i v Jihočeském kraji. V roce 2003 zde bylo uzavřeno zatím nejméně sňatků v celé historii regionu. Hodnoty hrubé míry sňatečnosti se ve srovnání s celou republikou skoro neliší. Stejně tak je na tom i hrubá míra rozvodovosti. Tento region se ničím nevymyká průměru České republiky.

Výsledky a diskuze

42

4.4 Plzeňský kraj Plzeňský kraj se v počtu sňatků řadí mezi kraje s nižší úrovní sňatečnosti, ale i tak pokles sňatečnosti v kraji odpovídá celorepublikovému trendu. S ním souvisí rovněž úbytek úplných rodin a přírůstek neúplných rodin, vícečlenných nerodinných domácností i domácností jednotlivců. Pro tento nárůst je, kromě snižování počtu uzavíraných sňatků, příznačný rovněž odklad sňatku do vyššího věku, což je názorně vyobrazeno v grafu Obr. 6: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2006.

Obr. 6: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2006 Stejně jako ve zbytku republiky patří i v Plzeňském kraji rozvodovost mezi nepříznivě se vyvíjející ukazatele, i když ve sledovaném období v meziročním srovnání nedocházelo vždy k nárůstu sledovaných hodnot. Nárůst počtu povolených rozvodů znamenal vzhledem ke snižování množství uzavíraných sňatků zvýšení indexu rozvodovosti ze 48,01 % v roce 1993 až

Výsledky a diskuze

43

na 58,01 % v roce 2007. To je ovšem nižší hodnota než v roce 2003 (72,5 %), představující maximum za celé sledované období.

Obr. 7: Vývoj rozvodovosti v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2007 Ve výše uvedeném grafu Obr. 7: Vývoj rozvodovosti v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2007 je vidět, že vývoj sledovaného ukazatele nevykazuje žádný trend. Až na menší výkyvy je tedy rozvodovost v regionu konstantní.

Výsledky a diskuze

44

4.5 Karlovarský kraj I když v karlovarském kraji klesá počet uzavřených sňatků, vykazuje tento region nejvyšší míru sňatečnosti (viz Obr. 8: Dvě nejvyšší hrubé míry sňatečnosti ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007).

Obr. 8: Dvě nejvyšší hrubé míry sňatečnosti ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007 V Karlovarském kraji je rozvodovost trvale vyšší, než je celorepublikový průměr, ale zatímco ve většině regionů České republiky rozvodovost po roce 1990 vzrostla, tak v Karlovarském kraji naopak poklesla, a to až do roku 2002. Od té doby má rozvodovost v tomto kraji nepravidelný vývoj s tendencí mírného vzestupu. Dlouhodobě nejvyšší rozvodovost je v krajích na severozápadě České republiky. V Karlovarském kraji byly koncentrovány tři okresy, v nichž rozvodovost dlouhodobě dosahuje nejvyšší úrovně z celé České republiky, a to Sokolov, Karlovy Vary a Cheb.

Výsledky a diskuze

Obr. 9: Vývoj rozvodovosti v Karlovarském kraji v letech 1993 až 2007

45

Výsledky a diskuze

46

4.6 Ústecký kraj V Ústeckém kraji od roku 1994 počet sňatků klesl pod pět tisíc ročně, kdy dokonce v roce 2003 počet uzavřených manželství nedosáhl ani čtyř tisíc, i když do sňatkuschopného věku již vstoupila generace narozená v průběhu období zvýšené reprodukce žen v sedmdesátých letech. Tento stav se ve sledovaném období v podstatě neměnil. Až opět v roce 2007 počet sňatků překročil pětitisícovou hranici. Z demografického hlediska je v tomto kraji mnohem zajímavější vývoj rozvodovosti. S výjimkou roku 1999 se rozvodovost pohybovala výrazně nad celorepublikovou úrovní rozvodovosti. A jako v celé naší zemi, tak i na Ústecku zákon o rodině, přijatý v roce 1998, způsobil výrazný pokles počtu rozvodů, který se projevil v roce 1999 a mírně i v roce 2000, ale již v dalším následujícím roce se úroveň rozvodovosti vrátila ke svým původním hodnotám.

Obr. 10: Vývoj hrubé míry rozvodovosti ve dvou krajích s nejvyššími hodnotami oproti celorepublikovému průměru v letech 1993 až 2007

Výsledky a diskuze

47

Pokud posuzujeme rozvodovost podle indexu rozvodovosti, je patrné, že i hodnoty tohoto ukazatele ve sledovaném období neustále rostou.

Obr. 11: Vývoj indexu rozvodovosti ve dvou krajích s nejvyššími hodnotami oproti celorepublikovému průměru v letech 1993 až 2007 Vysoká hodnota rozvodového indexu v současné době je především ovlivněna nízkým počtem sňatků.

Výsledky a diskuze

48

4.7 Liberecký kraj Během let 1993 až 1995 se počet uzavřených sňatků v Libereckém kraji snížil o 564, tj. o 19,62 %. Od roku 1995 následoval mírný vzestup počtu sňatků způsobený převážně realizací odložených sňatků. Od poloviny devadesátých let se již počet uzavřených sňatků, s výjimkou poklesu v roce 2003, téměř nemění. Rozvodovost v kraji má od začátku devadesátých let až do roku 2001 klesající tendenci. V následujícím nabírá opačný trend. Celkově se však drží na úrovni srovnatelné s celorepublikovým průměrem. Co se týká délky manželství do rozvodu, zvýšil se podíl manželství rozvedených po 15 letech společného soužití a oproti tomu se snížil podíl rozvedených manželství do deseti let od sňatku. S tím úzce souvisí i zvýšení průměrného věku rozvádějících se osob ve sledovaném období. Tento nárůst je ovšem způsoben také vyšším průměrným věkem snoubenců při vstupu do manželství.

Výsledky a diskuze

49

4.8 Královéhradecký kraj Sňatečnost v souladu s celorepublikovým trendem i v Královéhradeckém kraji v průměru klesá. Nejnižších hodnot dosahovala v letech 2002 až 2006, kdy nepřesáhla hranici 5 ‰. Méně příznivá je též rozvodovost v regionu. Hrubá míra rozvodovosti se drží přibližně na stále stejné úrovni okolo 3 ‰. Je patrné, že v krajském měřítku obyvatelstvo Královéhradeckého kraje nevykazuje výraznější anomálie.

50

Výsledky a diskuze

4.9 Pardubický kraj Vývoj hrubých měr sňatečnosti Pardubického kraje byl ve sledovaném období celkem kolísavý a převyšuje celorepublikový průměr. Pokračuje trend nahrazování sňatků nesezdaným soužitím a oddalování sňatků do vyššího věku. Obdobně

nepravidelný

vývoj

s tendencí

mírného

vzestupu

byl

zaznamenán také u rozvodovosti. Ale i tak se Pardubický kraj řadí mezi ty regiony, ve kterých panuje nižší úroveň rozvodovosti.

Výsledky a diskuze

51

4.10 Vysočina Na Vysočině je situace z hlediska obou sledovaných demografických charakteristik mnohem příznivější než na úrovni ČR. V kraji Vysočina stejně jako v celé republice vykazoval v devadesátých letech počet sňatků klesající tendenci, a to především v první polovině devadesátých let. Poté nastalo období stagnace a pod hranici 2 600 ročně klesl počet sňatků až v roce 2001. Po přechodném mírném zvýšení následujícího roku se v roce 2003 snížil na své dosavadní minimum. Vysočina se od České republiky liší také průměrným věkem snoubenců při prvním sňatku. Vykazuje dlouhodobě nejnižší věk jak u nevěst, tak u ženichů ze všech krajů ČR (např. průměrný věk ženy při prvním sňatku 25,0 let v roce 2003; v Praze 27,0 let). Svědčí to o tom, že transformace demografického chování probíhá na Vysočině pozvolněji než v jiných krajích, což souvisí s nižším stupněm urbanizace v tomto kraji. Zvláštní postavení mezi kraji má Vysočina z hlediska rozvodovosti.

Obr. 12: Index rozvodovosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami v porovnání s hodnotami za celou Českou republiku v letech 1993 až 2007

Výsledky a diskuze

52

Patří mezi první tři kraje s nejnižší hrubou mírou rozvodovosti a zároveň vykazuje nejnižší hodnoty indexu rozvodovosti. Maximální počet rozvodů byl na území kraje Vysočina v devadesátých letech zaznamenán v roce 1996 (1 215 rozvodů), poté jejich počet i vlivem legislativních změn platných od roku 1998 klesal až pod tisícovou hranici. Počínaje rokem 2000 se počet rozvodů opět zvyšoval až dodnes, kdy dosahuje svého maxima (v kraji bylo rozvedeno 1 252 manželství).

Výsledky a diskuze

53

4.11 Jihomoravský kraj I v Jihomoravském kraji změna pohledu mladé generace na instituci manželství dokládá klesající počet sňatků. Vypovídá o tom i trendová parabola, od počátku devadesátých let sňatečnost v kraji klesala. Ale od roku 2001 je patrný rostoucí trend, který přetrvává dodnes. Hrubá míra sňatečnosti se vždy pohybovala na stejné úrovni jako v kraji Vysočina, tzn. pod celorepublikovým průměrem. V posledních pěti letech se však hodnoty tohoto ukazatele mírně zlepšil a vyšplhaly k hodnotám průměru naší země.

Obr. 13: Vývoj hrubé míry sňatečnosti v porovnání s krajem Vysočina a Českou republikou v letech 1993 až 2007 V mezikrajovém srovnání se Jihomoravský kraj společně se Zlínským krajem řadí mezi kraje s nejnižší hrubou mírou rozvodovosti (viz Obr. 16: Vývoj hrubé míry rozvodovosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až2007).

Výsledky a diskuze

54

4.12 Olomoucký kraj Počet sňatků v Olomouckém kraji klesá už od počátku devadesátých let. V roce 2003 hrubá míra sňatečnosti dosáhla ve sledovaném období svého minima (4,53 ‰). Od té doby se pak začala mírně zvyšovat. Olomoucký kraj je názornou ukázkou zvyšování věku svobodných snoubenců při vstupu do manželství. Např. zatímco v roce 1993 vstoupilo do manželství 3 294 ženichů a 2 940 nevěst ve věku od 20 do 24 let, tak v roce 2006 to bylo jen pouhých 576 ženichů a 1 359 nevěst ve stejné věkové kategorii (viz Obr. 14: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Olomouckém kraji v letech 1993 až 2006).

Obr. 14: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Olomouckém kraji v letech 1993 až 2006 Rozvodovost na Olomoucku se drží celorepublikového průměru. Od začátku sledovaného období je zaznamenán menší růst, ale v podstatě se hrubá míra rozvodovosti v kraji drží na stále stejné úrovni okolo 2,95 ‰.

Výsledky a diskuze

55

4.13 Zlínský kraj Sňatečnost ve Zlínském kraji zdaleka nedosahuje celorepublikové úrovně. Ukazatel hrubé míry sňatečnosti je ve srovnání s ostatními kraji dlouhodobě nejnižší. Srovnatelný je pouze na Vysočině. V devadesátých letech měla sňatečnost klesající tendenci, až se postupně dostala na nejnižší hodnotu za celé sledované období, což bylo 2 496 uzavřených manželství v roce 2003. Ve srovnání s Českou republikou je hrubá míra sňatečnosti ve Zlínském kraji nižší a ve srovnání s ostatními kraji republiky nejnižší.

Obr. 15: Vývoj hrubé míry sňatečnosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007 Co se týká rozvodovosti, ta je v rámci České republiky nejnižší právě ve Zlínském kraji. Přispívá k tomu i příznivé sociální klima. Žije zde největší podíl věřících obyvatel v republice a tito lidé si zakládají na silné tradici rodinného života. To vše se odráží na relativní bezpečnosti a nízké kriminalitě

Výsledky a diskuze

56

v kraji, ale také především na nízké úrovni rozvodovosti. Ta ovšem i přes tyto předpoklady meziročně roste.

Obr. 16: Vývoj hrubé míry rozvodovosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007

57

Výsledky a diskuze

4.14 Moravskoslezský kraj V Moravskoslezském

kraji

je

sňatečnost

podprůměrná.

Společně

s Ústeckým a Karlovarským krajem vykazuje právě tento region nejnižší sňatečnost a v souladu s celorepublikovým trendem neustále dlouhodobě klesá. Počet uzavřených sňatků dosáhl v roce 2003 svého minima (5 642 uzavřených manželství) a od té doby se drží relativně na stále stejné úrovni. Proti tomu počty rozvodů ročně přibývají. Kraj si drží jednu z předních příček v rozvodovosti. Index rozvodovosti v tomto kraji také dosahuje nejvyšších hodnot ve srovnání s Českou republikou. (viz Obr. 11: Vývoj indexu rozvodovosti

ve dvou

krajích

s nejvyššími

hodnotami

oproti

celorepublikovému průměru v letech 1993 až 2007). Z hlediska vývoje sňatečnosti a rozvodovosti v Moravskoslezském kraji byl kritický rok 2003, kdy tento index dosáhl hodnoty 76,75 %, jinak řečeno, v tomto roce připadaly tři rozvody na čtyři uzavřená manželství.

58

Závěr

5. ZÁVĚR Cílem této práce byla analýza vývoje sňatečnosti a rozvodovosti v krajích České republiky. V mezikrajovém srovnání došlo ve sledovaném období ke snížení hrubé míry sňatečnosti ve všech krajích. Úroveň sňatečnosti v České republice je poměrně homogenní, výrazněji nižší sňatečnost oproti průměru naší země je zaznamenána pouze ve Zlínském kraji a na Vysočině, vyšší pak v Karlovarském kraji a v hlavním městě Praze. Sňatečnost zaznamenala své historické minimum nikoli koncem devadesátých let, ale až v roce 2003, kdy bylo poprvé v České republice uskutečněno méně než 50 tisíc svateb. Od roku 2004 počet svatebních obřadů opět stoupal, avšak ne nijak výrazně. Prudší nárůst nově vzniklých manželství přinesl až rok 2007, kdy bylo uzavřeno o 4 297 tisíce manželství více než v roce minulém. Tento nárůst dokonce převýšil přírůstky za předchozí tři léta dohromady (2004 až 2006). Velké rozdíly mezi kraji jsou ve věku svobodných snoubenců při vstupu do manželství. Nejstarší novomanželé jsou v Praze, nad průměr republiky se řadí i Jihomoravský a Karlovarský kraj. Nejmladší snoubenci jsou tradičně na Vysočině. Celkově se hrubá míra sňatečnosti drží na relativně stejné, ale přesto vysoké, úrovni. Rozdíly mezi regiony s vysokou a nízkou rozvodovostí trvají po celé sledované období, ale postupně se zmenšují. Nejnižší rozvodovost je dlouhodobě ve Zlínském a Jihomoravském kraji, nejvyšší naopak v Ústeckém a Karlovarském kraji. Z demografického hlediska je zajímavá měnící se struktura rozváděných manželství. Obecně klesá podíl rozvodů mladých manželství a přibývá rozvodů dlouhotrvajících manželství. Nejvíce se nyní manželé rozvádějí až po patnácti letech a více, tedy v době dospělosti svých dětí, kdy asi nepociťují takovou zodpovědnost za jejich výchovu. Podíl takovýchto rozvodů v roce 2006 představoval 40,78 % z celkového počtu rozvodů.

59

Závěr

Obecně je známo, že sňatečnost meziročně klesá a rozvodovost stoupá. Oba tyto demografické procesy byly ovlivněny pádem komunistického režimu a následným přechodem obyvatel k západoevropskému životnímu stylu. A tak u nás postupně docházelo ke změnám priorit obyvatel a ke změně celkového chování obyvatelstva. Lidé se stále více zaměřují na vlastní kariéru, úspěch a finanční zabezpečení a to vede jak k odkládání budoucích manželství tak i k rušení těch stávajících.

Seznam použité literatury

60

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1.

HINDLS, R., HRONOVÁ, S., NOVÁK, I.: Metody statistické analýzy pro ekonomy. Praha: Management Press, 2000. 2.vyd. 259 s. ISBN 80-7261-01392.

2.

HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J.: Statistika pro ekonomy. Praha: Professional Publishing, 2002. 2.vyd. 415 s. ISBN 80-86419-30-4.

3.

KALIBOVÁ, K.: Úvod do demografie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2001. 2.vyd. 52 s. ISBN80-246-0222-9.

4.

MINAŘÍK, B.: Statistika I. Popisná statistika (druhá část). Brno: MZLU v Brně, 2000. 1.vyd. 207 s. ISBN 80-7157-427-9.

5.

MINAŘÍK, B.: Statistika III. - pro ekonomy a manažery, Brno: MZLU v Brně, 1998. 1.vyd. 156 s. ISBN 80-7157-189-X.

6.

ROUBÍČEK, V.: Úvod do demografie. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 1.vyd. 348 s. ISBN 80-85963-43-4.

7.

VYSTOUPIL, J., TARABOVÁ, Z.: Základy demografie. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 1.vyd. 150 s. ISBN: 80-210-3617-6.

Internetové zdroje 8.

Český statistický úřad. Historie statistiky v Čechách do roku 1918 [online]. [cit. 2007-11-12]. Dostupný z WWW:

9.

Český statistický úřad. Metodické poznámky – pramenná díla [online]. [cit. 2008-03-05]. Dostupný z WWW:

10.

Demografický informační portál. Demografické procesy [online]. [cit. 200504-01]. Dostupný z WWW

Seznam použité literatury

11.

61

Portál veřejné správy České republiky. Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině [online]. [cit. 2003-04-06]. Dostupný z WWW:
12.

Veřejná databáze ČSÚ. Sňatky v krajích [online]. [cit. 2007-06-15]. Dostupný z WWW:

13.

Veřejná databáze ČSÚ. Rozvody v krajích [online]. [cit. 2007-06-15]. Dostupný z WWW:

Seznam grafických příloh

62

7. SEZNAM GRAFICKÝCH PŘÍLOH Obr. 1: Kraje České republiky Obr. 2: Vývoj sňatečnosti v České republice Obr. 3: Vývoj rozvodovosti v České republice Obr. 4: Vývoj sňatečnosti v Praze v letech 1993 až 2007 Obr. 5: Počet rozvodů podle délky trvání manželství v ČR v letech 1993 až 2006 Obr. 6: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2006 Obr. 7: Vývoj rozvodovosti v Plzeňském kraji v letech 1993 až 2007 Obr. 8: Dvě nejvyšší hrubé míry sňatečnosti ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007 Obr. 9: Vývoj rozvodovosti v Karlovarském kraji v letech 1993 až 2007 Obr. 10: Vývoj hrubé míry rozvodovosti ve dvou krajích s nejvyššími hodnotami oproti celorepublikovému průměru v letech 1993 až 2007 Obr. 11: Vývoj indexu rozvodovosti ve dvou krajích s nejvyššími hodnotami oproti celorepublikovému průměru v letech 1993 až 2007 Obr. 12: Index rozvodovosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami v porovnání s hodnotami za celou Českou republiku v letech 1993 až 2007 Obr. 13: Vývoj hrubé míry sňatečnosti v porovnání s krajem Vysočina a Českou republikou v letech 1993 až 2007 Obr. 14: Počet snoubenců ve dvou věkových skupinách v Olomouckém kraji v letech 1993 až 2006 Obr. 15: Vývoj hrubé míry sňatečnosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007 Obr. 16: Vývoj hrubé míry rozvodovosti ve dvou krajích s nejnižšími hodnotami ve srovnání s Českou republikou v letech 1993 až 2007.

Přílohy

Analýza sňatečnosti a rozvodovosti v krajích ČR

Recommend Documents