ANALÝZA NÁKLADŮ NA ZAMEZENÍ EMISÍ CO2 V RÁMCI DOTAČNÍHO PROGRAMU ZELENÁ ÚSPORÁM

Vysoká škola ekonomická v Praze  Národohospodářská fakulta  Hlavní specializace: Ekonomika a správa životního prostředí   

A NALÝZA NÁKLADŮ NA ZAMEZENÍ EMISÍ  CO 2   V RÁMCI DOTAČNÍHO PROGRAMU  Z ELENÁ ÚSPORÁM   diplomová práce 

Autor: Bc. Martina Priesolová  Vedoucí práce: Ing. Ondřej Vojáček, Ph.D.  Rok: 2011 

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím  uvedené literatury. 

V Praze, dne 1. dubna 2011 

 

 

 

…………...……………………..…………...….  Martina Priesolová 

   

Poděkování 

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Ondřeji Vojáčkovi, Ph.D. za vedení diplomové  práce  a  také  za  jeho  cenné  rady  a  inspiraci.  Můj  dík  rovněž  patří  rodině  za podporu  při studiu a tvorbu potřebného zázemí.   

 

Anotace  Cílem  diplomové  práce  je  zhodnotit  náklady  na  zamezení  emisí  CO2  v  rámci  programu  Zelená  úsporám.  Zkoumaný  dotační  program,  financovaný  z  prodeje  přebytečných  emisních  poukázek  v  rámci  Kjótského  protokolu,  je  stručně  zarámovaný  do  celkového  kontextu politiky ochrany klimatu (zdroje financování, AAU jednotky, pravidla emisního  obchodování,  atp.).  Práce  analyzuje  konkrétní  projekty  a  dosažené  výsledky  následně  porovnává  s předpokladem  možného  vývoje  Programu,  který  zpracovalo  Ministerstvo  životního  prostředí.  Práce  se  na  základě  dostupných  údajů  zabývá  redukcí  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  jednotlivých  opatření.  Analýza  směřuje k vyčíslení průměrných  nákladů  na snížení jedné tuny emisí CO2.  Klíčová slova: emise, náklady, dotace, spotřeba  Annotation:  The  aim  of  this  thesis  is  to  evaluate  the  cost  to  prevent  CO 2  emissions  in  the  Green  Investment  Scheme.  The  research  grant  program,  funded  through  the  sale  of  surplus  emission  of  bills  under  the  Kyoto  Protocol,  is  briefly  framed  in  the  overall  context  of climate policy (funding sources, AAU units, rules of emission trading, etc.). The thesis  analyzes  the  specific  projects  and  then  comparing  the  results  obtained  with  the assumption  of  the  Ministry  of  Environment  on  the  possible  development  of  the  program.  The  thesis  deals  with  the  reduciton  of  CO2  emissions  over  the  life  of  action  based  on available  data.  The  analysis  seeks  to  quantify  of  the  average  cost  of  one  ton  reduction of CO2 emissions.  Keywords: air pollution, cost, grant, consumption  JEL klasifikace: 

F180 

 

 

 

Q530 

 

 

 

Q560 

 

OBSAH  ÚVOD ...................................................................................................................................................................... 1  1. 

2. 

KJÓTSKÝ PROTOKOL ............................................................................................................................... 1  1.1. 

JEDNOTKY AAU .................................................................................................................................................... 2 

1.2. 

EMISNÍ ROZPOČET ČESKÉ REPUBLIKY .............................................................................................................. 3 

1.3. 

NÁKLADY NA ZAMEZENÍ ZNEHODNOCENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ .............................................................. 6 

PROGRAM „ZELENÁ ÚSPORÁM“ .......................................................................................................... 9  2.1. 

PROČ PRÁVĚ TATO OBLAST PODPORY? ............................................................................................................. 9 

2.2. 

ZÁKLADNÍ ÚDAJE K PROGRAMU ZELENÁ ÚSPORÁM ..................................................................................... 12 

2.2.1.  Kdo může o dotace žádat ............................................................................................................................. 13  2.2.2.  Kritéria pro výběr podporovaných opatření a cíle Programu .................................................... 14  2.2.3.  Oblasti podpory ................................................................................................................................................ 15  3. 

4. 

5. 

FINANCOVÁNÍ PROGRAMU ................................................................................................................. 17  3.1. 

FAKTOR GREENINGU ......................................................................................................................................... 17 

3.2. 

NÁSLEDNÁ KONTROLA ..................................................................................................................................... 19 

3.3. 

DOTAČNÍ PROSTŘEDKY .................................................................................................................................... 19 

VÝVOJ PROGRAMU ZELENÁ ÚSPORÁM ........................................................................................... 21  4.1. 

ZMĚNY V PODMÍNKÁCH PROGRAMU .............................................................................................................. 21 

4.2. 

PROGRAM ZELENÁ ÚSPORÁM V ČÍSLECH ....................................................................................................... 25 

ANALÝZA NÁKLADŮ NA ZAMEZENÍ EMISÍ CO2 ............................................................................. 31  5.1. 

PREDIKCE VÝVOJE PROGRAMU ZELENÁ ÚSPORÁM ....................................................................................... 32 

5.2. 

ANALÝZA ZREALIZOVANÝCH PROJEKTŮ V RÁMCI PROGRAMU ................................................................... 49 

5.2.1.  Projekt A – celkové zateplení ..................................................................................................................... 49  5.2.2.  Projekt B – tepelné čerpadlo ...................................................................................................................... 58  5.2.3.  Projekt C – solárně termické kolektory ................................................................................................. 66  ZÁVĚR................................................................................................................................................................... 74  SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................................. 77  PŘÍLOHA ............................................................................................................................................................. 82   

 

Úvod  

Úvod  Problematika změn klimatu je velmi frekventovaným pojmem a to zejména v souvislosti  s globálním  oteplováním.  V Evropě  víceméně  panuje  shoda  o  tom,  že  hlavní  příčinou  tohoto  jevu  je  lidská  činnost,  resp.  znečišťování  ovzduší  oxidem  uhličitým.  Prvním  přijatým dokumentem, který se danou problematikou začal zabývat, a který zavázal své  členy  k plnění  stanovených  cílů,  je  Kjótský  protokol.  Celá  řada  vyspělých  států  přijímá  ambiciózní  cíle  a  realizuje  opatření,  která  redukují  emise  CO2.  Česká  republika  ratifikovala  Kjótský  protokol  v listopadu  2001.  V současné  době  disponuje  přebytkem  emisních  kreditů  ve  výši  zhruba  150  milionů.  Část  těchto  přebytečných  kreditů  byla  zobchodována a finanční prostředky investovány do takového programu a takové oblasti,  které  mají  potenciál  k následnému  snižování  emisí  CO2.  Tímto  programem  je  „Zelená  úsporám“ a oblastí podpory je sektor domácností.  Hodnotit úspěšnost Programu v jeho průběhu není z mého pohledu objektivní. Zhodnotit  však  náklady  na  zamezení  emisí  CO2  se  doslova  nabízí.  A  právě  vyčíslení  nákladů  na snížení  jedné  tuny  emisí  CO2  v rámci  dotačního  programu  Zelená  úsporám  je  předmětem analýzy této práce. Analýza je vztažená jak k jednotlivým oblastem podpory,  tak  ke  třem  konkrétním  a  v praxi  převážně  realizovaným  opatřením.  Cílem  je  vyjádřit  průměrnou  redukci  emisí  CO2  s ohledem  na  životnost  opatření,  investiční  náklady  na projekt  s podílem  soukromých  a  dotačních  prostředků  a  jak  již  bylo  uvedeno  vyčíslit  průměrné náklady na úsporu jedné tuny emisí oxidu uhličitého vlivem realizace daných  opatření.  Zvolené téma je stále aktuální. Program Zelená úsporám (dále jen Program) byl spuštěn  v dubnu  2009  a  bude  ukončen  v prosinci  2012,  případně  dnem  vyčerpání  finančních  prostředků.  Zajímavý  je  rovněž  postoj  veřejnosti,  respektive  žadatelů  a  jejich  reakce  v podobě  snížené  či  zvýšené  poptávky  po  dotačních  prostředcích  v průběhu  Programu.  Program Zelená úsporám je historicky prvním programem, který je financován z prodeje  přebytečných emisních kreditů.  *** 

 

Úvod   První  kapitola  práce  pojednává  o  Kjótském  protokolu,  o  jeho  vzniku,  cílech  a  závazcích  jednotlivých  států.  Česká  republika  ratifikovala  Protokol  v listopadu  2001  a  zavázala  se k 8 %  snížení  emisí  skleníkových  plynů  vůči  referenčnímu  roku  1990.  Jednotlivým  státům  je  přiděleno  určité  množství  jednotek  AAU,  se  kterými  mohou  disponovat.  Jednotka  AAU,  definovaná  v rámci  Kjótského  protokolu,  představuje  obchodovatelné  právo  státu  vypustit  do  ovzduší  jednu  tunu  emisí  skleníkových  plynů.  Kjótský  závazek  Česká  republika  splnila  s výraznou  rezervou,  z čehož  vyplývá  právo  nevyužité  jednotky  AAU  prodat  zemi,  která  naopak  produkuje  emise  oxidu  uhličitého  nad  rámec  svého  závazku.  Výnosy z prodeje jednotek AAU musí směřovat výhradně do speciálních programů a tím  je v případě České republiky program Zelená úsporám. Jednotky AAU mohou být chápány  jako  „mezinárodní  měna“.  Země  přidělené  množství  jednotek  buď  sama  využije,  nebo přebytečné  jednotky  prodá  v rámci  mechanismu  emisních  obchodování.  O jednotkách  AAU  více  v podkapitole  1.1.  Emisní  rozpočet  České  republiky,  název  podkapitoly  1.2,  je  zaměřen  na vývoj  emisí  skleníkových  plynů  od  roku  1990  do současnosti  a na vyčíslení  přebytku  emisních  kreditů.  Obchodování  s emisemi  patří  mezi  tržně  orientované  nástroje,  jejichž  cílem  je  zlepšení  kvality  životního  prostředí  s co nejnižšími náklady. Náklady spojené se snížením znečištění jsou u jednotlivých firem  odlišné. O obchodování s emisemi a o nákladech na zamezení znehodnocování životního  prostředí více v podkapitole 1.3.  Druhá  kapitola  je  již  věnována  samotnému  programu  Zelená  úsporám.  Jednotlivé  podkapitoly  nás  seznámí  se  základními  údaji  Programu  a  to  konkrétně  s  jeho  hlavními  cíly  a  přínosy,  kdo  může  o  dotaci  žádat  a  jaké  jsou  podmínky  pro  její  přiznání.  Dále  do jakých  oblastí  podpory  je  Program  členěn,  jaká  je  výše  dotace  a  dotačního  bonusu.  Snahou  této  kapitoly  je  rovněž  zdůvodnit,  proč  je  podporovanou  oblastí  právě  sektor  domácností.  Zabývá  se  podílem  obytného  sektoru  na  celkové  spotřebě  energie,  z čehož vyvozuje jeho redukční potenciál. Nechybí ani úvaha nad alternativním využitím  finančních prostředků s dosažením větší míry redukce emisí oxidu uhličitého.  Třetí  kapitola  nese  název  Financování  programu  a  její  stěžejní  částí  je  definování  tzv. faktoru greeningu. Ke každému speciálnímu programu, který je financován z prodeje   

Úvod   emisních kreditů, je vyčíslen greening, který odráží přínos pro životní prostředí, v tomto  případě snížení emisí oxidu uhličitého. Čím vyšší úrovně greeningu program dosáhne, tím  spíše  bude  vyjednána  vyšší  prodejní  cena  za  jednotku  AAU  na  mezinárodním  trhu  obchodování s emisemi. Cena za jednu jednotku AAU je kromě míry efektivity programu  také  odvozena  od  míry  následné  kontroly  zrealizovaných  projektů.  Zelená  úsporám  je  dotačním  programem  a  proto  tato  kapitola  také  definuje  pojem  dotace  včetně  jejích  forem.  Vývoji  Programu  je  věnována  čtvrtá  kapitola.  Původní  podoba  Programu  byla  v jeho  průběhu  několikrát  upravována  a  podkapitola  4.1  mapuje  jeho  hlavní  změny.  Jaký  vliv  měly  změny  v  Programu  na  průběh  čerpání  dotačních  prostředků  a  zájem  žadatelů  o jednotlivé  oblasti  podpory,  je  komentován  v  následující podkapitole  4.2.  Závěrem  je  pozornost věnována hlavním mezníkům Programu a aktuálnímu dění.  Poslední  kapitola  diplomové  práce  se  zabývá  praktickým  zpracováním  tématu.  Předmětem této kapitoly je analýza nákladů na zamezení emisí CO2 v rámci jednotlivých  opatření programu Zelená úsporám. Cílem je vyjádřit průměrné náklady na redukci jedné  tuny  emisí  CO2  pro  jednotlivá  podporovaná  opatření.  Nejprve  je  proveden  rozbor  možného  vývoje  Programu,  který  zpracovalo  Ministerstvo  životního  prostředí.  Z dostupných  údajů  je  následně  odvozena  průměrná  redukce  emisí  oxidu  uhličitého  a průměrné  náklady  na snížení  jedné  tuny  emisí  CO2  na  jeden  projekt.  Detailnějšímu  zpracování  podléhají  tři  konkrétní  projekty,  jejichž  kopie  byly  poskytnuty  Státním  fondem  životního  prostředí.  Na základě  stanovených  předpokladů  je  vyčíslena  redukce  emisí  CO2  vlivem  realizace  opatření  za  dobu  jeho  životnosti.  Předmětem  analýzy  budou  rovněž  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  oxidu  uhličitého  pro  daná  opatření.  K jednotlivým  výpočtům  jsou  použity  reálné  hodnoty  převzaté  z kopií  konkrétních  projektů. Dosažené výsledky jsou porovnány s předpokladem možného vývoje Programu,  jehož autorem je Ministerstvo životního prostředí  

 

Kjótský protokol 

1. Kjótský protokol  První kapitola práce pojednává o Kjótském protokolu, o jeho vzniku, cílech a především  o souvislosti  s programem  Zelená  úsporám.  Česká  republika  se  v rámci  Kjótského  protokolu zavázala snížit emise skleníkových plynů o 8 % vůči roku 1990. Tento závazek  se podařilo  k roku  2008  značně  převýšit.  Emisní  přebytek  nám  dává  právo  prodat  jednotky AAU zemím, kterým se kjótský závazek plnit nedaří. Výnosy z prodeje však musí  být  investovány  výhradně  do  takových  programů,  jejichž  cílem  je  další  snižování  emisí  oxidu  uhličitého.  Česká  republika  směřuje  tyto  finanční  prostředky  do sektoru  domácností prostřednictvím realizace programu Zelená úsporám.  V roce  1992  byla  v Riu  de  Janeiru  uzavřena  Rámcová  úmluva  Spojených  národů  o klimatických  změnách  (United  Nations  Framework  Convention  on  Climate  Changes  ‐  UNFCCC). O pět let později přijaly vyspělé země konkrétní závazky na Konferenci úmluvy  v japonském  Kjótu.  Kjótský  protokol  (dále  jen  Protokol)  je  mezinárodní  dohodou  o snížení  průměrných  ročních  emisí  skleníkových  plynů  mezi lety  2008–2012  o 5,2  %  vůči úrovni emisí v referenčním roce 19901. Ratifikace protokolu měla dokázat, že státy  na  sebe  berou  historickou  odpovědnost  a  přispívají  ke zmírnění  klimatických  změn  prostřednictvím redukce emisí. (Moldan, 2010)  Kjótský protokol mohl vstoupit v platnost teprve tehdy, až ho ratifikují země zodpovědné  v roce  1990  minimálně  za  55  %  emisí  skleníkových  plynů.  Stalo  se  tak  16. února  2005  poté,  co  ho  v  listopadu  2004  ratifikovalo  Rusko.  Česká  republika  ratifikovala  Protokol  v listopadu 2001 a přijala redukční cíl ve výši 8 %. (Kolářková, Sutlovičová, 2004)  Redukce  emisí  skleníkových  plynů  je  zajišťována  prostřednictvím  obchodovatelných  emisních  povolení.  Fungování  a  charakteristika  tohoto  tržně  orientovaného  nástroje  včetně možností jeho alokace je představena v příloze č. 1. 

1 Celkového snížení emisí o 5,2 % mělo být dosaženo diferencovanou redukcí – Švýcarsko, ČR sníží o 8 %, Polsko o 6 %,  atd. 

1   

Kjótský protokol  Evropská  unie  vytvořila  v rámci  Protokolu  systém  obchodování  s emisními  právy  s názvem EU ETS (European emission trading scheme)2. Důvodem vzniku tohoto systému  je  vytvoření  efektivnějšího  vnitřního  trhu  s emisními  povolenkami,  ve  smyslu  minimalizovat  společenské  náklady  při  plnění  stanoveného  environmentálního  cíle  vyplývajícího  z Kjótského  protokolu.  (Kreuz,  Vojáček,  2007).  Evropský  systém  obchodování s emisními povolenkami k bližšímu seznámení v příloze č. 2.  Státy,  které  ratifikovaly  Kjótský  protokol,  mohou  dostát  svých  závazků  prostřednictvím  třech  mechanismů.  Jedná  se  o  tzv.  flexibilní  mechanismy.  Cílem  jejich  využití  je  s minimálními  náklady  dosáhnout  maximálního  snížení  emisí.  Jinými  slovy  je  mechanismus  postaven  na  tom,  že  vzhledem  ke  globálnímu  charakteru  není  podstatné,  kde  jsou  emise  sníženy,  klíčovým  faktorem  je  objem  finančních  prostředků,  které  byly  na snížení  vynaloženy.  Jedním  z mechanismů  je  Mezinárodní  obchodování  s emisemi  –  IET  (International  Emission  Trading)  a  obchodní  komoditou  jsou  jednotky  AAU  (viz  dále).  Flexibilní  mechanismy  definované  v rámci  Protokolu  jsou  popsány v příloze č. 3. 

1.1. Jednotky AAU  Následující text nás seznamuje s charakteristikou jednotky AAU. Dozvíme se, jaké právo  vyplývá  z jejího  vlastnictví,  jak  může  stát  naložit  s emisním  přebytkem  a  jaké  jsou  podmínky pro investování výnosu z prodeje přebytečných AAU jednotek.  „Jednotka  AAU3  (jednotka  přiděleného  množství,  Assigned  Amount  Unit)  je  jednotka  definovaná  v rámci  Kjótského  protokolu,  která  představuje  obchodovatelné  právo  státu  vypustit  do  ovzduší  jednu  tunu  emisí  skleníkových  plynů  v období  2008  –  2012.  Jedna  jednotka  AAU  je  ekvivalentem  jedné  tuny  emisí  CO2.  Přebytek  svých  jednotek  může 

2  Tento  systém  je  legislativně  upraven  Směrnicí  Evropského  parlamentu  a  Rady  2003/87/EC,  která  byla  do  české  legislativy  implementována  zákonem  č.  695/2004  Sb.  o  podmínkách  obchodování  s povolenkami  na  emise  skleníkových plynů.  3  Často  dochází  k záměně  dvou  zcela  odlišných  pojmů.  Jsou  jimi  emisní  povolenky  a  emisní  kredity.  „S emisními  povolenkami EUA se obchoduje pouze v rámci evropského systému emisního obchodování EU ETS a obchodují s nimi  jednotliví  znečišťovatelé,  tedy  podniky.  Zatímco  jednotky  AAU  jsou  součástí  celosvětových  mechanismů  Kjótského  protokolu.“ (PVS ČR) 

2   

Kjótský protokol  země,  která  snížila  emise  víc,  než  se  v Kjótském  protokolu  zavázala,  prodat  ostatním  zemím.  Jednotky  přiděleného  množství  představují  vlastně  „emisní  rozpočet“  každé  průmyslově  vyspělé  země,  který  obdržela  na  základě  svého  emisního  cíle  v rámci  Kjótského protokolu.“ (Portál VS ČR)  Obchodování  s jednotkami  AAU  podléhá  přísným  pravidlům.  Výnosy  z prodeje  přebytečných  kreditů  musí  směřovat  výhradně  do  speciálních  programů,  které mají za cíl snížení emisí skleníkových plynů. „Za vypuštěné emise v jedné zemi  se  tedy  snižují  emise  skleníkových  plynů  v  jiné  zemi.“  (Portál  VS  ČR)  Požadavky  jednotlivých  kupujících  výrazně  ovlivňují  podobu  těchto  programů.  V případě,  že  takto  získané  peněžní  prostředky  nebudou  v rámci  programu  do  určitého  data  vyčerpány,  je  prodávající země nucena zbývající sumu vrátit kupci zpět.  O emisním rozpočtu České republiky více v následující kapitole. 

1.2. Emisní rozpočet České republiky  Tato  kapitola  nás  seznamuje  s vývojem  českých  emisí  skleníkových  plynů  od 90. let  do současnosti. Česká republika ratifikovala Kjótský protokol a tím se zavázala splnit svůj  redukční  cíl.  V roce  2008  se  kjótský  závazek  podařilo  převýšit  o 16 %.  O  tom,  jaké  byly  příčiny  dosažení  emisního  přebytku  a  komu  byly  nevyužité  jednotky  AAU  prodány,  pojednává následující část práce.  Útlum a transformace hospodářství po politickém převratu v 90.  letech přinesly zásadní  změny  ve  struktuře  české  ekonomiky.  „V roce  1990  se  emise  skleníkových  plynů  z průmyslové  výroby  podílely  na  celkových  národních  emisích  České  republiky  41  %.  Do roku  2007  se  je  podařilo  snížit  na  32  %  celkových  emisí.  Úspor  bylo  dosaženo  především  technologickou  a  ekonomickou  transformací.  Nemalý  podíl  na  snížení  emisí  měl také zánik některých podniků těžkého průmyslu. (MŽP(c))  Graf  č.  1  ilustruje  vývoj  emisí  skleníkových  plynů  mezi  lety  1990  až  2006  a rozložení  podílu jednotlivých plynů v roce 2006, kde největší zastoupení  nese právě oxid uhličitý. 

3   

Kjótský protokol  Emise CO2 jsou od roku 1994 hodnotu o více než 20 % nižší oproti roku 1990 (emise CH4  poklesly o 35 % a emise N2O o 40 %). (SFŽP, 2009c)  Graf  č.  1:  Trend  celkové  emisní  bilance  (vlevo)  a  podíly  jednotlivých  plynů  v roce  2006  (vpravo) 

  Zdroj: (SFŽP, 2009c, str. 5) 

Česká republika se v rámci Kjótského protokolu zavázala snížit emise skleníkových plynů  o  8  %  vůči  roku  1990.  Závazek  se  podařilo  převýšit  k roku  2008  až  o  16  %.  Graf  č.  2  znázorňuje  vývoj  českých  emisí  skleníkových  plynů  a  kjótský  závazek  ČR.  Tento  emisní  přebytek  dává  České  republice  právo  prodat  jednotky  AAU  ostatním  státům.  Rozdíl  mezi závazkem  a  skutečným  stavem  tvoří  zhruba  150  milionů  emisních  kreditů,  které mohou být zobchodovány. Vzhledem k tomu, že obchodovací období trvá až do roku  2012,  bude  ponechána  rezerva  pro  potencionální  nové  podniky.  Předmětem  obchodu  tedy  bude  100 milionů  kreditů,  tj.  100  milionů  tun  emisí  CO2.  Toto  množství  je  a  bude  zobchodováno v rámci mechanismu mezinárodního emisního obchodování (International  Emission Trading ­ IET) podle článku 17 Protokolu. Očekává se, že výnos z prodeje bude  činit  až 25 mld.  Kč  (při  ceně  10  euro  za  1  AAU  jednotku  –  cena  přímo  závisí  na  faktoru  tzv. „greeningu“, viz dále). Tato výsledná částka je pouhým odhadem, protože vyjednaná  cena jedné jednotky AAU stejně jako i celkový finanční objem zůstávají i nadále důvěrné.  (Portál VS ČR, MŽP 2009a) 

4   

Kjótský protokol  Graf č. 2: Vývoj emisí skleníkových plynů ČR versus závazek v Kjótském protokolu 

  Zdroj: NAP 2008 – 2012, str. 11 

MŽP prodalo zhruba 85 milionů jednotek AAU (stav k 4.1.2011). Většina z nich směřovala  do  Japonska  (japonské  vládě  a  společnosti  Mitsui  &  Co).  Zájem  o  české  emisní  kredity  projevilo také Rakousko, Španělsko a Světová banka. (Euractiv, 2010)  Země, se kterými byla uzavřena smlouva o prodeji jednotek AAU:  •

březen 2009 – Japonsko – 40 mil. jednotek AAU 

•

září 2009 – Japonsko – 20 mil. jednotek AAU 

•

říjen 2009 – Rakousko – 3,5 mil. jednotek AAU 

•

říjen 2009 – Španělsko – 5 mil. jednotek AAU 

•

březen 2010 – Japonsko – 2,5 mil. jednotek AAU 

•

květen 2010 – Světová banka – 2 mil. jednotek AAU 

•

květen 2010 – Japonsko – 2 mil. jednotek AAU 

•

prosinec 2010 – Japonsko – 9,55 mil. jednotek AAU 

V oficiálních  dokumentech  se  uvádí,  že  prodejní  cena  jedné  jednotky  AAU  je  důvěrnou  informací. Přesto se objevují informace o tom, že průměrná cena přesáhla 9 euro za tunu  oxidu uhličitého tedy za jednu jednotku AAU4. Česká republika odhadem disponuje ještě 

4

Pro srovnání Slovensko prodávalo emise za zhruba 5 euro a Ukrajina za necelých 7 euro.

5   

Kjótský protokol  15miliony  tun  CO2  určeným  k prodeji.  Je  však  pravděpodobné,  že  vyjednaná  prodejní  cena  bude  nižší  kvůli  situaci  na  mezinárodním  trhu  s povolenkami.  Důvodem  je  větší  konkurence  a  pokles  zájmu  Japonska  o  nákup  emisních  kreditů  z důvodu  živelné  katastrofy, která zemi zasáhla v březnu 2011. (Baroch, 2011)  O  obchodování  s emisemi  a  nákladech  na  zamezení  znehodnocení  životního  prostředí  více v následující podkapitole. 

1.3. Náklady na zamezení znehodnocení životního  prostředí  Obchodování  s emisemi  je  jedním  z ekonomických  nástrojů,  které  mají  za  cíl  zlepšit  kvalitu  životního  prostředí  s co  nejnižšími  náklady.  Na  jakém  principu  systém  funguje  a jaké systémy jsou využívány v České republice, odpovídá následující část.  „Jedním  z  ekonomických  nástrojů,  který  má  zajistit  zlepšení  stavu  životního  prostředí  s co nejnižšími náklady, je obchodování s emisemi. Systém funguje na principu snížení  firemních  nákladů  na  zamezení  znečištění  životního  prostředí  a  prostřednictvím  toho  i snížení  nákladů  z  hlediska  celospolečenského.  Každá  firma,  která  se  rozhodne  pro snižování emisí (ať už pod tlakem autority, například státu, nebo z vlastní vůle), má  jiné  náklady  spojené  se  snížením  znečištění.  Díky  systému  obchodování  (na  rozdíl  od zavedení limitů apod.) mohou firmy, jejichž mezní náklady na zamezení znečištění  jsou vyšší než cena povolenek na trhu, nakupovat tyto povolenky od firem s nižšími  náklady  na  zamezení  znečištění  a  tím  snížit  své  náklady  spojené  s  redukcí  znečištění  (více  o  fungování  a  charakteristice  tohoto  tržně  orientovaného  nástroje  v příloze 1). Obchodování s emisemi skleníkových plynů je využíváno v řadě států (USA,  Nový Zéland, Austrálie), v České republice v současnosti fungují dva navzájem propojené  systémy – Evropský systém emisního obchodování a mechanismy Kjótského protokolu.“  (MŽP, 2008‐2011) 

6   

Kjótský protokol  „Náklady 

na 

zamezení 

znehodnocování 

životního 

prostředí 

jsou 

náklady, 

kterými odstraňujeme  samotnou  příčinu  znehodnocování  životního  prostředí  (nikoliv  jen její následky). Jedná se tedy o náklady na prevenci vzniku škod na životním prostředí.  Typickým  znakem  nákladů  na  zamezení  v  ekonomické  teorii  je,  že  čím  více  je  jich  vynaloženo,  tím  je  stupeň  znehodnocení  životního  prostředí  nižší  a  naopak.  Příkladem  mohou být opatření typu čistší produkce.“ (Cenia)  Náklady  na  zamezení  nebo  omezení  vzniku  faktorů  životního  prostředí  je  třeba  chápat  jako náklady obětované (nejlepší) příležitosti. To znamená, že z teoretického hlediska  jde  o  obětované  množství  přínosu,  které  mohl  daný  subjekt  z prostředků  vynaložených  na ochranu životního prostředí získat, pokud by je alokoval jiným způsobem (a který byl  takto  obětován).  Tento  princip  nákladů  obětovaných  příležitostí  platí  u  nákladů  na zamezení vynakládaných spotřebiteli, firmami i vládou. (Šauer, 2005, str. 9)  Náklady na zamezení znehodnocování životního prostředí v rámci  této diplomové práce  rozumějme  jako  vynaložené  náklady  za  účelem  redukce  emisí  oxidu  uhličitého  (CO2)  prostřednictvím realizace podporovaných opatření v rámci Programu.  Výdaje  na  ochranu  životního  prostředí  veřejnoprávních  institucí  mají  významnou  roli  katalytickou,  tj.  vyvolávají  k sobě  následně  výdaje  (kofinancování)  ze  strany  soukromoprávních subjektů. Současně jsou aktivními tvůrci pravidel mechanismů výdajů  na životní prostředí, kterými se potom řídí i soukromá sféra. (Šauer, 2005, str. 38)    Kjótský  protokol  je  mezinárodní  dohodou  o  snížení  průměrných  ročních  emisí  skleníkových  plynů  mezi  lety  2008‐2012  vůči  úrovni  emisí  v referenčním  roce  1990.  Česká republika se zavázala snížit emise o 8 %. Pokud země plní redukční cíl nad rámec  kjótského  závazku,  má  právo  tento  emisní  přebytek  prodat  v rámci  mezinárodního  obchodu  s emisemi,  kde  obchodní  komoditou  jsou  jednotky  AAU.  Jedna  jednotka  AAU  dává  státu  právo  vypustit  do  ovzduší  jednu  tunu  emisí  skleníkových  plynů.  Vytváří  „mezinárodní měnu“, která může být mezi státy flexibilně obchodována v rámci Protokolu  za  účelem  splnění  svých  redukčních  závazků.  Jednotky  přiděleného  množství  tedy  přestavují  emisní  rozpočet  země.  Přidělené  jednotky  může  země  proměnit  v emise  7   

Kjótský protokol  skleníkových  plynů  nebo  nevyužité  jednotky  může  prodat  jiné  zemi,  která  produkuje  emise  nad  rámec  svého  závazku.  Útlum  spolu  s transformací  českého  hospodářství  a zánik  některých  podniků  těžkého  průmyslu  významně  přispěly  k převýšení  kjótského  závazku  až  o  16  %.  Česká  republika  se  rozhodla  zobchodovat  celkem  100  milionů  tun  emisí oxidu uhličitého, z nichž největší část byla prodána Japonsku v rámci mechanismu  mezinárodního  emisního  obchodování.  Obchod  s emisemi  je  jedním  z ekonomických  nástrojů,  jejichž  cílem  je  zlepšení  kvality  životního  prostředí  za  cenu  co  nejnižších  nákladů.  Díky  systému  obchodování  mohou  firmy,  jejichž  mezní  náklady  na  zamezení  znečištění  jsou  vyšší  než  cena  povolenek  na  trhu,  nakupovat  tyto  povolenky  od  firem  s nižšími  náklady  na  zamezení  znečištění  a  tím  snížit  své  náklady  spojené  s  redukcí  znečištění.  Obchodování  s přebytečnými  jednotkami  AAU  má  svá  pravidla.  Výnosy  z prodeje  jednotek  musí  země  směřovat  do takových  programů,  jejichž  cílem  je  další  snižování  emisí  skleníkových  plynů.  Takovým  programem  je  v České  republice  „Zelená  úsporám“.   

8   

Program „Zelená úsporám“ 

2. Program „Zelená úsporám“  Dotačnímu  programu  Zelená  úsporám  je  věnována  druhá  kapitola.  Seznamuje  nás  se základními údaji Programu, s jednotlivými oblastmi podpory a s výší dotace. Dozvíme  se, kdo může o dotaci žádat a jaké jsou podmínky pro její přiznání. Snahou této kapitoly je  také  zdůvodnit,  proč  je  podporovanou  oblastí  právě  sektor  domácností.  Zabývá  se podílem obytného sektoru na celkové spotřebě energie, z čehož vyvozuje jeho redukční  potenciál.  Dotační program Zelená úsporám (dále jen Program) v původním znění Green Investment  Scheme  (GIS)  byl  spuštěn  22.  dubna  2009  na  Den  Země.  Jak  již  bylo  uvedeno  jeho  primárním  cílem  je  snižování  emisí  CO2  prostřednictvím  podpory  instalace  zdrojů  na vytápění  s využitím  obnovitelných  zdrojů  energie  (dále  jen  OZE)  a investic  do energetických  úspor  při  rekonstrukcích  i  v novostavbách.  Je  rovněž  zaměřen  na podporu kvalitního zateplování rodinných, bytových a později také panelových domů,  na  náhrady  neekologického  vytápění  za  nízkoemisní  zdroje  na  biomasu,  účinných  tepelných  čerpadel,  instalace  těchto  zdrojů  do  nízkoenergetických  novostaveb  a  také  výstavby v pasivním energetickém standardu. (SFŽP, 2009d)  „Česká  republika  získala  na  tento  Program  finanční  prostředky  prodejem  emisních  kreditů  Kjótského  protokolu.  Celková  očekávaná  alokace  Programu  je až  25  miliard  korun.  Podpora  v  rámci  programu  Zelená  úsporám  je  nastavena  tak,  aby  prostředky  mohly  být  čerpány  v průběhu  celého  období  od  vyhlášení  programu  do  31.  prosince  2012.  Žádosti  o  podporu  budou  přijímány  do  konce  trvání  Programu,  nebo do vyčerpání finančních prostředků.“ (SFŽP, 2009d) 

2.1. Proč právě tato oblast podpory?  Dříve  než  přistoupíme  k detailnějšímu  rozboru  Programu,  zodpovíme  otázku,  proč  se takto získané finanční prostředky investují právě do sektoru domácností. Jaké důvody  vedly k zaměření podpory na fyzické osoby? 

9   

Program „Zelená úsporám“  Česká  republika  disponuje  nadbytečnými  emisními  kredity  ve  výši  100  mil.,  které  jsou  určeny  k prodeji.  Jeden  kredit  je  ekvivalentem  jedné  tuny  emisí  CO2.  „V  souladu  se zákonem  č.  695/2004  Sb.  jsou  výnosy  z  prodeje  emisních  kreditů  příjmem  Státního  fondu  Životního  prostředí  (dále  jen  Fond  případně  SFŽP)  a  lze  je  použít  pouze na další snižování emisí CO2.“ (SFŽP 2010a, str. 57)  Vzhledem k tomu, že finanční prostředky Strukturálních fondů Evropské Unie (dále  jen  EU)  v rámci  Operačního  programu  Životní  prostředí  jsou  zaměřeny  na  podporu  nepodnikatelských  právních  subjektů  v oblasti  OZE  a  úspor  energie  a  zároveň  je  dle pravidel  Evropské  komise  nemohou  čerpat  fyzické  osoby  v sektoru  domácností,  jsou subjektem podpory Programu Zelená úsporám právě fyzické osoby ‐ oblast bydlení.  Tento  závěr  vychází  z analýzy  absorpční  schopnosti5  různých  oblastí  podpory.  (SFŽP,  2009c)  Domácnosti  se  na  spotřebě  energie podílejí téměř  jednou čtvrtinou (23,9 % v roce  2006)  a  obytný  sektor  patří  s  průmyslem  a  dopravou  k  největším  emitentům  GHGs  (skleníkových plynů – pozn. autora). Potenciál ke snížení spotřeby energie i emisí CO2 je  zde tedy značný. (SFŽP, 2009c, str. 14) Strukturu spotřeby energií znázorňuje následující  graf, kde podíl domácností na celkové spotřebě je vyznačen bílou barvou. 

5 Lze očekávat, že z celkového možného počtu žadatelů bude v rámci Programu při příznivě nastavených podmínkách  během období 2009‐2012 žádat o podporu 10‐20 % majitelů rodinných a bytových domů. Absorpční potenciál je tak  odhadován v rozsahu 200 – 350 tisíc bytových jednotek. (SFŽP, 2009c, str. 19) 

10   

Program „Zelená úsporám“  Graf č. 3: Struktura spotřeby energií 

  Zdroj: SFŽP, 2009c, str. 14 

Nejvýznamnější  položku  v energetické  bilanci  obytných  budov  tvoří  spotřeba  energie  na vytápění a příprava teplé vody. Když se zaměříme na obytné domy typu (SFŽP, 2009c,  str. 14):  a) Rodinné domy s jednou nebo dvěma bytovými jednotkami,  b) bytové domy postavené z cihel (převážně do konce 50. let min. století),  c)  panelové  domy  stavěné  z  železobetonových  prefabrikátů  (preferovaná  technologie  do počátku 90. let minulého století)  zjistíme,  že  většina  výše  zmíněných  domů  již  neodpovídá  současným  energetickým  standardům.  Tento  fakt  se  projevuje  vyšší  spotřebou  energie  a  vyššími  emisemi  CO2  na jednotku obytné plochy. (SFŽP, 2009c)  Z výše uvedeného tedy vyplývá, že redukční potenciál, který sektor českých domácností  nabízí,  zůstával  doposud  nevyužit.  Jako  jeden  z důvodů  se  uvádí  nákladná  počáteční  investice a její dlouhodobá návratnost. Odborné odhady redukčního potenciálu Programu  uvedeny v příloze č. 4.  Ano,  redukční  potenciál  je  v této  oblasti  bezesporu  značný,  otázkou  však  zůstává,  zda by tyto  dotační  prostředky  nemohly  být  využity  v jiné  oblasti  efektivněji,  s vyšší  mírou redukce emisí oxidu uhličitého, tzn. s větším přínosem pro životní prostředí. Pokud  by totiž majitelé rodinných a bytových domů provedli úsporná opatření i za předpokladu,  11   

Program „Zelená úsporám“  že  by  program  Zelená  úsporám  nebyl  spuštěn,  mohly  by  být  tyto  dotační  prostředky  využity  např.  na  zamezení  znečišťování  ovzduší  velkými  nebo  zvlášť  velkými  zdroji  znečištění.  Tuto  úvahu  by  však  podle  mého  názoru  bylo  obtížné  podložit  fakty.  Např. zpracování  dotazníkového  šetření  mezi  žadateli  o  dotaci,  jehož  výstupem  by  bylo  především zjištění, zda by investovali do úsporných opatření i  bez dotačních prostředků  či  nikoli,  by  patrně  nemělo  dostatečnou  a  především  důvěryhodnou  vypovídací  schopnost. Avšak samotný fakt, že domácnosti, které investovaly do kvalitního zateplení  či  instalace  solárních  kolektorů,  pociťují  návratnost  této  investice  každý  měsíc  v nižší  platbě  za  spotřebu  energie,  je  dostatečný  důvod  tato  úsporná  opatření  zrealizovat  i bez dotační  pomoci  státu.  Nehledě  na  estetickou  stránku  věci  ‐  nová  fasáda  pěkně  vypadá.  Zlepšení  kvality  životního  prostředí  nehraje  při rozhodování  domácností  klíčovou roli a je vnímáno jako pozitivní vedlejší produkt. Program z mého pohledu nabízí  pro domácnosti  spíše  jakýsi  nadstandard.  „Díky  dotačním  prostředkům  si pořídím  okna  o třídu  lepší  a  dražší.“  Pravdou  může  být,  že  vyšší  kvalita  následně  implikuje  větší  finanční úsporu. Tímto se ovšem nesnažím existenci a cíle Programu znehodnocovat. Tato  úvaha je však nezbytnou součástí práce. 

2.2. Základní údaje k programu Zelená úsporám  Následující kapitola uvádí některé podmínky pro žadatele, kdo může o dotaci žádat, jaké  jsou jednotlivé oblasti podpory a jaká byla stanovena kritéria  pro výběr podporovaných  opatření.  Program6  podporuje  realizaci  opatření,  která  vedou  k úsporám  energie  a  využití  OZE  v rodinných,  bytových  domech  nepanelové  technologie  (původní  znění  ‐  o  změnách 

6  Program  Zelená  úsporám  a  základní  postupy  poskytování  podpory  upravuje  Směrnice  MŽP  č.  9/2009  a  Směrnici  upřesňující přílohy. 

12   

Program „Zelená úsporám“  Programu více v kapitole 4.1). V úvahu jsou brány pouze akce realizované na území České  republiky7.  Dotace  jsou  úspěšnému  žadateli  vyplaceny  ex  post.  Po  splnění  všech  podmínek  a předložení  potřebných  dokumentů  jsou  rezervované  peníze  připsány  na  jeho  účet.  Je  tedy  v zájmu  žadatele,  aby  dotovaná  opatření  provedl  v co  možná  nejkratším  termínu.  Pro ty,  kteří  nejsou  schopni  pokrýt  investici  z vlastních  zdrojů,  připravily  banky8  zvýhodněné úvěry. (MŽP(b)) 

2.2.1. Kdo může o dotace žádat  Oprávněnými žadateli9 o dotaci jsou (SFŽP, 2009d, str. 1):  •

fyzické osoby podnikající i nepodnikající, 

•

společenství vlastníků bytových jednotek, 

•

bytová družstva, 

•

města a obce (včetně městských částí), 

•

podnikatelské subjekty, 

•

případně další právnické subjekty. 

Žádat  o  podporu  z Programu  je  možné  před  či  po  realizaci  opatření.  Žadatel  obdrží  od Fondu závazné rozhodnutí o podpoře, které mu zaručuje nárok na finanční prostředky  za předpokladu splnění všech stanovených podmínek. (MŽP, 2009)  Po  podání  žádosti  o  podporu,  obdrží  žadatel  vyrozumění  o  poskytnutí  dotace.  Součástí  vyrozumění  je  maximální  možná  částka,  na  kterou  může  dosáhnout.  Pokud  se  žadatel  neodchýlí  od  původního  záměru,  bude  maximální  možná  částka  částkou  reálně  vyplacenou. Samozřejmě však není možné získat podporu přesahující celkové investiční 

7  „Podporu  je  možné  poskytnout  na  zařízení  instalovaná  v obytných  domech,  nikoli  např.  v objektech  určených  k individuální  rekreaci  nebo  průmyslových  objektech,  a  to  ani  v případě,  že  zde  má  žadatel  trvalé  bydliště.“  (SFŽP,  2009d, str. 1)  8 Partnerskými bankami programu Zelená úsporám jsou Česká spořitelna, ČSOB, Hypoteční banka, Poštovní spořitelna,  KB, Modrá pyramida, Unicredit Bank a LBBW Bank Cz.  9 Žadatel o dotaci musí být uveden na výpisu z katastru nemovitostí, tzn. musí být vlastníkem, anebo spoluvlastníkem  dané nemovitosti. (tamtéž) 

13   

Program „Zelená úsporám“  náklady.  Také  jsou  stanoveny  lhůty  pro  jednotlivé  oblasti,  do  kdy  musí  být  investice  zrealizována.10  Program podporuje pouze výrobky, zařízení a technologie, které jsou uvedeny v Seznamu  výrobků  a  technologií  a  služby  firem  uvedených  v Seznamu  odborných  dodavatelů.  Důvodem  tohoto  omezení  je  snaha  zajistit  odpovídající  kvalitu  a  předejít  tak  selhání  podpořených  projektů  v budoucnu.  Registrace  do  seznamů  je  bez  poplatků  a  je  zároveň  volně  přístupná  všem  dodavatelům  a  výrobkům,  které  nejsou  v rozporu  s podmínkami  Programu. (SFŽP, 2009d) 

2.2.2. Kritéria pro výběr podporovaných opatření a cíle Programu  Podporovaná  opatření  splňují  následující  kritéria,  která  se  ztotožňují  s cíli11  Programu (MŽP, 2009, str. 5):  9 efektivnost  vynaložení  prostředků  na  snížení  emisí  CO2  (vyjádřená  tzv.  faktorem  greeningu, viz dále),  9 snížení spotřeby primárních zdrojů energie konečné spotřeby tepla na vytápění,  9 zvýšení výroby tepla z OZE,  9 snížení znečištění ovzduší lokálními polutanty,  9 nastartování dlouhodobých progresivních trendů trvale udržitelného stavění,  9 soulad  s podmínkami  stran  kupujících  tzv.  jednotky  přiděleného  množství  (tedy  emisní kredity podle pravidel Kjótského protokolu).   

10 „Ode dne vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace musí být dotovaná opatření provedeny do 9 měsíců v oblasti C, 18 

měsíců v oblasti A a 24 měsíců v oblasti B. U kombinace více oblastí platí vždy ta delší lhůta. (MŽP(a)) 

11 Konkrétní cíle Programu v číselném vyjádření dostupné na www.zelenausporam.cz, Co přinese Zelená úsporám. 

14   

Program „Zelená úsporám“  Další uváděné přínosy Programu (MŽP, 2009, str. 16):  9 snížení emisí CO2, ale také i dalších znečišťujících látek (SO2, NOx),  9 zlepšení životního prostředí,  9 vytvoření či udržení zelených pracovních míst,  9 snížení  energetické  dovozní  závislosti  a  snížení  výdajů  českých  domácností  za energie,  9 snížení vysokých koncentrací prachových částic. 

2.2.3. Oblasti podpory  Program  je  členěn  do  tří  základních  oblastí  podpory,  které  popisuje  následující  podkapitola. (MŽP, 2009a, str. 5) 

A.   Úspory energie na vytápění  A.1. Celkové zateplení obálky budovy vedoucí k dosažení nízkoenergetického standardu  A.2. Kvalitní zateplení vybraných částí obálky budovy (dílčí zateplení) 

B.   Nová výstavba v pasivním energetickém standardu  B.1 Podpora novostaveb v pasivním energetickém standardu 

C.   Využití obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a ohřev teplé vody  C.1 Výměna neekol. vytápění za nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla  C.2 Instalace nízkoemisních zdrojů na biomasu a účinných teplených čerpadel do novostaveb C.3 Instalace solárně‐termických kolektorů 

D.   Dotační bonus za vybrané kombinace opatření  E.   Podpora na přípravu a realizaci opatření (podpora na projekt)  Přehled o výši dotace včetně informací k dotačnímu bonusu jsou uvedeny v příloze 5.   

15   

Program „Zelená úsporám“  Program  Zelená  úsporám  je  koncipován  jako  program,  který  podporuje  realizaci  široké  řady opatření na snížení energetické náročnosti budov a zvýšení využívání obnovitelných  zdrojů  energie  v nich.  Podpora  je  zaměřena  na  sektor  domácností.  Důvody,  které  vedly  k investování výnosu z prodeje přebytečných kreditů do obytného sektoru je následující.  V první  řadě  musí  být  cílem  Programu  snižování  emisí  oxidu  uhličitého.  Z provedených  analýz  vyplývá,  že  sektor  domácností  disponuje  relativně  značným  redukčním  potenciálem.  Spolu  s průmyslem  a  dopravou  je  řazen  mezi  výrazné  emitenty  skleníkových plynů. Dalším možným důvodem pro podporování této oblasti je, že v České  republice dosud nebyly definovány dotace, které by fyzické osoby v oblasti bydlení mohly  čerpat.  Celá  řada  obytných  domů  již  navíc  neodpovídá  současným  energetickým  standardům,  což  se  projevuje  ve  vyšší  spotřebě  energie  a  vyššími  emisemi  oxidu  uhličitého na jednotku obytné plochy. 

16   

Financování programu 

3. Financování programu  Stěžejní částí této kapitoly je definování faktoru greeningu. Zabývá se vazbou greeningu  na  prodejní  cenu  jednotek  AAU  Dále  jakým  způsobem  mohou  být  prostředky  z prodeje  emisních  kreditů  využity  a  kdo  je  příjemcem  těchto  finančních  prostředků.  Svůj  podíl  na určení  výše  prodejní  ceny  má  také  následná  kontrola  zrealizovaných  projektů.  Definování dotací a jejích forem je diskutováno v závěru kapitoly.  Základní  postupy  k poskytování  finančních  prostředků  z Fondu  v rámci  Programu  upravuje směrnice MŽP č. 9/2009 (dále jen Směrnice). Tato Směrnice v článku 1, odst. 2.  uvádí,  že  prostředky  získané  z prodeje  jednotek  přiděleného  množství  AAU,  lze  použít  pouze  na  podporu  činností  a  opatření  vedoucích  ke  snižování  emisí  skleníkových plynů12. Finanční prostředky takto získané jsou ze zákona13 příjmem  Státní fondu životního prostředí.  Program  je  realizován  tak,  že  peněžní  prostředky  v  rámci  Programu  jsou  uvolňovány  postupně.  O  výši  každé  jednotlivé  dílčí  částky  alokace  a  načasování  jejího  uvolnění  do Programu  rozhoduje  Fond  po  dohodě  s  Řídícím  výborem  Programu.  (Směrnice  MŽP  č. 9/2009, čl. 7, odst. 1). 

3.1. Faktor greeningu  Jak  již  bylo  uvedeno,  výnosy  z prodeje  emisních  kreditů  musí  být  investovány  do programů,  jejichž  cílem  je  další  snižování  emisí  oxidu  uhličitého.  Míra  efektivity  těchto  programů  se  nazývá  „greening“.  Jinými  slovy,  čím  má  program  větší  přínos  pro životní prostředí, tím má větší šanci na vyjednání vyšší ceny s kupci emisních kreditů.  To  znamená,  čím  více  program  snižuje  emise  oxidu  uhličitého,  tím  větší  obnos  finančních  prostředků  za  prodej  kreditů  může  získat  ta  země,  která  program 

12 Nakládání s těmito prostředky se řídí zákonem č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životních prostředí České republiky  ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu. (tamtéž)  13 dle § 12a odst. (3) zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a  nakládání s nimi ve znění zák. č. 315/2008 Sb. 

17   

Financování programu  zavádí.  Použití  prostředků  z prodeje  kreditů  je  dáno  zákonem.  V případě,  že  by  tyto  prostředky  byly  investovány  do  jiné  oblasti,  jednalo  by  se  o  porušení  smluvních  podmínek a kupci by vymáhaly své peníze zpět.  Na  základě  greeningu  je  tedy  stanovena  cena  za  jednu  jednotku  AAU.  Ministerstvo  životního  prostředí  (dále  jen  MŽP)  ve  svém  informačním  listu  č. 3/2009  uvádí:  „Český  program Zelená úsporám je z tohoto hlediska velmi dobře hodnocený. Chválí jej nejenom  japonští  kupci,  ale  i  naši  další  partneři,  například  Světová  banka.  I  díky  tomu  se  našim  vyjednavačům podařilo sjednat velmi dobrou cenu za prodej kreditů.“  Dosažení  požadovaného  faktoru  greeningu  je  mj.  důvodem,  proč  Program  nepodporuje  opatření  provedená  již  v  minulosti  a  proč  mohou  být  použity  pouze  výrobky  obsažené  v Seznamu  výrobků  a  technologií.  Ing.  Plocková,  tehdejší  náměstkyně  Úseku  ostatních  programů  SFŽP,  uvádí:  „Peníze,  ze  kterých  se  vyplácí  dotace,  byly  získány  za  dosažení  určitého  smluvního  vztahu.  Součástí  smlouvy  je  dokument,  který  obsahuje  vyhodnocení  největšího  efektu  greeningu  pro  jednotlivá  dílčí  opatření.(Tato  část  dokumentu  komentována  v kapitole  5.1.)  Peníze  jsou  účelově  určené  právě  na  výběr  opatření,  kde  je  analyticky  doložený  největší  efekt  dosažení  snížení  emisí  CO2  za cenu  co  nejnižších  nákladů.  Ty  jsou  předmětem  tohoto  smluvního  vztahu  a tudíž  podmínkou  přísunu  peněz  na  dotace.  Ti  občané,  kteří  již  zateplili  ze  "svého",  mají  za uplynulé  období  část  investovaných  prostředků  zpět  díky  sníženým  nákladům  na vytápění.  Měli  také  možnost  provést  zateplení  podle  svých  konkrétních  představ  a tedy  většinou  s  nižší  mírou  efektivnosti  ale  také  za  nižších  investičních  nákladů.“  (Tzbinfo, 2009b)  Referenční doba pro určení úrovně greeningu byla stanovena na 15 let. Důvodem je  především  dostatečná  vypovídací  schopnost  výstupů  v rámci  monitoringu  a vykazování  dosažených  úspor.  K redukci  emisí  CO2  však  bude  docházet  po  celou  dobu  životnosti  dotovaného opatření. (MŽP, 2009a) 

18   

Financování programu 

3.2. Následná kontrola  Následná  kontrola  zrealizovaných  projektů  je  jedním  z požadavků  kupců  emisních  jednotek.  Míra  plánované  kontroly  má  také  svůj  podíl  na  určení  výše  ceny  jedné  jednotky AAU. Fond proto vypsal výběrové řízení a vítězem tendru za 13,7 mil. korun se  stala  společnost  Deloitte  Advisory.  Tento  audit  bude  kromě  toků  peněz  zaměřen  na  to,  kolik emisí se České republice podařilo díky Programu ušetřit. (E15, 2010)  Kontroly  ze  strany  Fondu  budou  probíhat  minimálně  na  5%  vzorku.  Smyslem  těchto  kontrol  je  minimalizovat  zneužití  finančních  prostředků  Programu  a  sankcionovat  žadatele v případě odhalení nesplnění smluvně stanovených podmínek. (SFŽP, 2009c) 

3.3. Dotační prostředky  Zelená  úsporám  je  dotačním  programem,  který  je  zaměřen  na  snižování  emisí  CO2  prostřednictvím  realizace  podporovaných  opatření.  A  právě  o  definici  a  formách  dotace  pojednává tato kapitola.  „Obecně  se  dotací  rozumí  poskytování  peněžních  prostředků,  obvykle  bez  právního  důvodu.  A  to  např.  ze státního  rozpočtu  do  rozpočtu  kraje  nebo  obce,  do  fondů,  ale  též  dotace právnickým a fyzickým osobám.„ (Sagit). V případě programu Zelená úsporám se  jedná  o  účelové  dotace,  tzn.,  že  příjemce  (FO,  PO)  s nimi  nemůže  volně  disponovat,  neboť  jsou  poskytovatelem  (SFŽP)  účelově  vázány.  Poskytnutí  dotace  na  realizaci  opatření  není  vymahatelné,  protože  žadateli  nevzniká  právní  nárok.  (Směrnice  MŽP  č. 9/2009).  V rámci  Programu  se  podpora  dle  Směrnice  MŽP  č. 9/2009,  čl.  1,  odst.  4  poskytuje  jednorázově  formou  přímé  dotace  prokázaných  investičních  nákladů  na  realizaci  stanovených opatření.  Poskytováním  dotací  (uvažujme  finanční  prostředky  ze  státního  rozpočtu),  případně  snížením  daňového  výnosu  (nepřímé  dotace)  jsou  vzniklými  náklady  zatíženi  daňový  19   

Financování programu  poplatníci. Jak již bylo zmíněno, výnosy z prodeje emisních kreditů jsou příjmem Fondu  a nepodléhají procesu přerozdělování v rámci státního rozpočtu.    Program  Zelená  úsporám  je  realizován  z výnosu  z prodeje  přebytečných  jednotek  AAU  a tyto  finanční  prostředky  jsou  v rámci  Programu  investovány  na  podporu  činností  a opatření vedoucích ke snižování emisí oxidu uhličitého. Státní fond životního prostředí  je příjemcem těchto prostředků a zároveň realizátorem Programu. Výnos z prodeje AAU  jednotek je očekáván ve výši zhruba 25 mld. korun. Tato částka  je odvozena od faktoru  greeningu.  Výše  prodejní  ceny  je  přímo  úměrná  výši  greeningu,  tzv.  míře  efektivity  daného programu. Čím má program větší potenciál ke snížení emisí oxidu uhličitého, tím  lepší  cenu  za  své  jednotky  daná  země  pravděpodobně  získá.  Český  program  je  z tohoto  pohledu  hodnocen  velmi  dobře.  Nejen  míra  efektivity  Programu,  ale  i  míra  následné  kontroly  zrealizovaných  projektů  ovlivňuje  výši  prodejní  ceny  jednotek  AAU.  Dotace  poskytované  v rámci  dotačního  Programu  jsou  přímé  a  účelové  a jejich  poskytování  je  jednorázové. 

20   

Vývoj programu Zelená úsporám 

4. Vývoj programu Zelená úsporám  Program  byl  spuštěn  22.  dubna  2009  a  od  té  doby  byla  jeho  podoba  několikrát  upravována.  Původní  záměr  investovat  finanční  prostředky,  získané  z prodeje  přebytečných  emisních  kreditů,  pouze  do  sektoru  domácností  byl  v září  2009  výrazně  rozšířen.  Počáteční  malý  zájem  veřejnosti  o  dotační  prostředky  i  přes  velkou  mediální  kampaň,  nekorespondoval  s pozitivním  očekáváním  o  průběhu  Programu.  Tento  fakt  přispěl  k následujícím  změnám  a  především  ke  zmírnění  podmínek  pro  čerpání  dotací.  Reakce  veřejnosti  na  změny  Programu  byla  pozitivní  a  počty  podaných  žádostí  se zvyšovaly  rychlým  tempem.  O  dalším  vývoji  Programu  více  v následujících  podkapitolách. 

4.1. Změny v podmínkách Programu  Počáteční  obezřetnost  potenciálních  žadatelů  byla  důvodem  pro  zmírnění  podmínek  pro přiznání dotací a  rozšíření Programu na panelové domy a veřejné budovy. Tato  kapitola představuje rozdíly v podmínkách Programu oproti původnímu nastavení. Dnem  1. září 2009 vešly v platnost následující změny14 (SFŽP, 2009a):  Oblast A úspora energie na vytápění (zateplování)  •

A.1 celkové zateplení 

•

A.2 dílčí zateplení 

A.1 – navýšení sazby a rozšíření dotací na panelové domy  Podmínky  čerpání  dotací  pro  podoblast  A.1  se  nemění.  Dochází  pouze  k navýšení  sazby  o 250 Kč u rodinných domů a o 150 Kč na metr podlahové plochy u bytových domů. 

14  Bližší  informace  o  změnách  Programu  dostupné  v Informačním  listu  č.  4/2009  ‐  Změny  v  podmínkách  dotačního 

programu Zelená úsporám. 

21   

Vývoj programu Zelená úsporám  Oblast  podpory  byla  v září  2009  rozšířena  také  na panelové  domy  a to  v části  podpory  celkové  zateplení  obálky  budovy  (A.1)  a využití  obnovitelných  zdrojů  energie  pro vytápění a ohřev teplé vody (C)15. (SFŽP(a))  O  rok  později  byl  příjem  žádostí  o  dotace  na  zateplení  panelových  domů  pozastaven16.  Důvod spočíval v nutnosti vyhodnocení průběhu čerpání finančních prostředků určených  pro  bytové  domy  panelové  technologie.  (Tzbinfo,  2010)  „SFŽP  přijal  699  žádostí  pro panelové  domy  za  2,5  miliardy  korun,  z nichž  bylo  realizováno  pouhých  12  žádostí  za 32,5  milionů  korun.  Podle  podmínek  programu  musí  SFŽP  vyčlenit  peníze  na  dotace  pro  bytové  domy  již  po schválení  rekonstrukce.  Pokud  se  pak  bytová  družstva  nebo společenství  vlastníků  rozhodnou  rekonstrukci  neprovést,  finance,  které  se  dají  použít jinde, tak zůstávají zbytečně zablokovány.“ (Finance.cz, 2010)  A.2 – snížení spotřeby o 20 % (dříve: minimálně dvě opatření a výměna zdroje)  Pro přiznání dotace v podoblasti A.2 již nejsou nutná minimálně dvě opatření a výměna  zdroje.  Nyní  je  postačující  podmínkou  dosažení  nižší  hodnoty  měrné  potřeby  tepla  na vytápění a to o 20 %.  A.2 – snížení spotřeby o 30 % (dříve: minimálně tři opatření)  V podoblasti  dílčího  zateplení  byla původně  dotace  vyšší  pro  ty žadatele, kteří zrealizují  minimálně  tři  opatření.  Dotační  bonus  (přehled  kombinací  opatření,  při jejichž  realizaci  žadatel  dosáhne  na  dotační  bonus,  viz  příloha  č.  5)  bude  nově  přiznán  žadatelům,  kteří  dosáhnou snížení hodnoty měrné potřeby tepla na vytápění o 30 %.  Oblast B podpora novostaveb v pasivním energetickém standardu  V části B se ruší povinnost zápisu stavebních firem do Seznamu odborných dodavatelů,  stejně tak použitých materiálů do Seznamu výrobků a technologií. Pro přiznání dotace je 

15  V  případě  Společenství  vlastníků  bytových  jednotek  musí  s  žádostí  o  podporu  z  Programu  souhlasit  alespoň  75 % majitelů bytů. (tamtéž)  16  Ke stejnému  kroku  přistoupil  také  Státní  fond  rozvoje  bydlení,  který  poskytoval  úrokové  dotace  na  program  Nový  panel. Pro rok 2010 byly finanční prostředky již vyčerpány. (tamtéž) 

22   

Vývoj programu Zelená úsporám  rozhodující  konečný  stav,  tedy  samotné  dosažení  pasivního  standardu,  nikoliv  postup  k jeho dosažení.  Také  v této  oblasti  dochází  ke  zvýšení  dotace  o  5­15  %,  konkrétně  na  250 000  Kč  pro rodinný  dům  v pasivním  standardu  s roční  měrnou  potřebou  do  20  kWh/m2  a 150 000 Kč na byt v bytovém domě s roční potřebou tepla na vytápění do 15 kWh/m2.  Oblast C využití obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a přípravu teplé vody  •

C.1 výměna zdrojů na tuhá a kapalná fosilní paliva nebo elektrického vytápění  na nízkoemisní zdroje na biomasu a účinná tepelná čerpadla 

•

C.2  instalace  nízkoemsních  zdrojů  na  biomasu  a  účinných  teplených  čerpadel  do novostaveb 

•

C.3 instalace solárně‐termických kolektorů 

C – dotace je nově fixní částkou (rodinné i bytové domy)  „V části C budou dotace nově poskytovány jen jako fixní částka  na instalaci, nikoliv jako  procentuální  podpora  na  dané  opatření.  Pokud  tedy  například  činila  dotace  na  solární  systém pro ohřev vody v rodinných domech 50 % nákladů, maximálně 55 tisíc, nově činí  dotace fixních 55 tisíc Kč.“ (SFŽP, 2009a)  C.3 – snížení požadavku na minimální roční solární zisk  U solárně termických kolektorů instalovaných na rodinné domy byl upraven požadavek  na  minimální  roční  solární  zisk  (z  původních  2000  kWh  na  1500  kWh).  U solárních  termických kolektorů instalovaných na bytové domy zůstává tento parametr zachován.  C.1 a C.2 – navýšení dotační sazby  U  zdrojů  vytápění  na  biomasu  (podoblast  C.1)  se  zvyšuje  dotace  na  zdroj  z původních  80 na  95  tisíc  Kč.  K navýšení  dotačních  prostředků  došlo  také  v oblasti  instalace  teplených čerpadel (C.2). 

23   

Vývoj programu Zelená úsporám  Dotační bonus  Podmínky  dotačního  bonusu  se  nemění.  Kombinace  vybraných  opatření  vedou  k dotačnímu  bonusu  20 000  Kč  na  rodinný  dům,  případně  50 000  na  bytový  dům.  (přehled  kombinací  opatření,  při  jejichž  realizaci  žadatel  dosáhne  na  dotační  bonus,  viz příloha č. 5)  Nová dotace na projektovou dokumentaci a energetické hodnocení  Dotace bude nově poskytována na projektovou dokumentaci a energetické hodnocení  projektů v oblasti podpory A. Tato část podpory měla být ukončena dnem 31. března  2010, případně dnem vyčerpání částky ve výši 50 milionů Kč. Z důvodu velkého zájmu  žadatelů  o  tento  typ  dotace,  byla  podpora  prodloužena  na neurčito  bez stanovení  finančního stropu pro čerpání. Přehled výše poskytované dotace pro jednotlivé oblasti  podpory viz příloha č. 5.  Ruší se tzv. uznatelné náklady17  V  rámci  celého  Programu  je  zrušena  povinnost  dokládání  uznatelných  nákladů  pro přiznání dotace.  Oblast podpory rozšířena na veřejné budovy18  Počínaje 19. červencem 2010 byl Program rozšířen také na zateplování veřejných budov19. Příjem žádostí měl být ukončen 31. srpna 2010 nebo okamžikem, kdy výše dotace dosáhne vyčerpané částky 6 mld. Kč. (SFŽP(b))  

17 Co ne/lze považovat za uznatelné náklady je dostupné v pokynech k Příloze I/10 Směrnice MŽP č. 9/2009.  18 Tato změna byla ustanovena Dodatkem č. 1 ke Směrnici MŽP č. 9/2009.  19 Na zateplení např. škol, školek, městských úřadů, nemocnic, apod. 

24   

Vývoj programu Zelená úsporám 

4.2. Program Zelená úsporám v číslech  Jak již bylo uvedeno, Program se výrazně odchýlil od svého původního znění. Následující  kapitola mapuje vývoj Programu prostřednictvím průběhu čerpání finančních prostředků  a  počtu  podaných  žádostí.  Grafické  znázornění  vývoje  Programu  vychází  z dat  platných  k listopadu 2009, důvodem je nedostupnost aktuálnějších podkladů.  Níže uvedený graf znázorňuje vývoj Programu z hlediska zpracovaných žádostí od června  do  listopadu  roku  2009.  K datu  22.  listopadu  bylo  registrováno  1603  žádostí.  Graf  č.  4  vypovídá  také  o  počáteční  obezřetnosti  žadatelů.  Jejich  zájem  se  viditelně  zvýšil  až po změně  podmínek  Programu  v září  2009  ve  snaze  usnadnit  a  především  zrychlit  čerpání podpory. Aktuální stav počtu přijatých žádostí viz dále.  Graf č. 4: Počet zpracovaných žádostí Programu 

Zdroj: Stahl, 2009, údaje platné k 22.11.2009 

25   

Vývoj programu Zelená úsporám  Z  hlediska  finančního  objemu  jednoznačně  vede  oblast  podpory  A  úspory  energie  na vytápění  (zateplení).  Největší  počet  žádostí  byl  zatím  přijat  na  oblast  podpory  C  využití obnovitelných zdrojů pro přípravu teplé vody a pro vytápění a největší zájem byl  o  dotace  na  solární  panely  pro  ohřev  vody  a  přitápění  v domácnostech.  K datu  10. března  2010  činila  průměrná  investice  pro  oblast  podpory  A  633  tisíc  Kč  a  byla  podpořená  průměrně  částkou  308  tisíc  Kč.  Podíl  dotace  tedy  činí  48  %  nákladů  na realizaci  opatření.  Průměrná  investice  v oblasti  C  byla  přibližně  190  tisíc  Kč  a průměrná dotace dosahovala 70 tisíc Kč, což je necelých 37 %. (SFŽP, 2009e).   Listopadová  čísla  z roku  2009  na  grafu  č.  5  nás  informují  o  členění  zájmu  žadatelů  dle jednotlivých oblastí a podoblastí Programu. Nejvíce podaných žádostí (557) připadá  na  oblast  podpory  C.3.1  –  instalace  systémů  se  solárně‐termickými  kolektory  na rodinných  domech  (RD)  a  bytových  domech (BD)  pro  přípravu  teplé  vody  a 168 žádostí  pro  přitápění  –  část  podpory  C.3.2.  Druhý  nejvyšší  počet  žádostí  (220)  směřoval do oblasti A.1a – celkové zateplení. 

26   

Vývoj programu Zelená úsporám  Graf. č. 5 2: Podíl jednotlivých oblastí podpory 

Zdroj: Stahl, 2009, údaje platné k 19.11.2009 

 

27   

Vývoj programu Zelená úsporám   

Tabulka č 1. : Čerpání dotačních prostředků 

Tabulka  č.  1  nabízí  přehled 

Dnem 

o výši 

dotačních 

13.12.2009

250 mil 

…

prostředků  a  počtu  podaných 

22.1.2010

500 mil 

…

žádostí  převážně  pro  rok 

11.2.2010 

1 mld. 

6 137 

však 

10.3.2010

1,5 mld. 

8574

připomeňme  některé  důležité 

22.4.2010

cca 4 mld 

přes 19 000

mezníky  Programu.  Program 

květen 2010

6,4 mld. 

22 000

byl  spuštěn  22. dubna  2009. 

1.7.2010

cca 9 mld 

přes 33 000

2010. 

První 

čerpání 

Na 

žádost 

až 13. května. 

začátek 

Fond 

přijal 

V září 

2009 

Vyčerpáno 

Počet žádostí 

Zdroj: Finance.cz, 2010, vlastní zpracování

došlo  ke  zmírnění  podmínek  pro  získání  podpory  a  otevření  Programu  pro  panelové  domy.  Dnem  11.  února  2010  byla  z dostupných  prostředků  vyčerpána  první  miliarda.  Počet podaných žádostí v tu dobu dosahoval počtu přes 6 000, což činilo pouhých 15 %  z původně  očekávaných  40tisíc  registrovaných  žadatelů.  Poté  bylo  možné  sledovat  rapidní  nárůst  počtu  přijatých  žádostí.  Tento  fakt  je  připisován  možnosti  získat  dotaci  rovněž  na projektovou  dokumentaci  a  energetické  hodnocení.  Zpracování  těchto  podkladů  představuje  nemalé  investiční  náklady.  Dalším  důvodem  rychlejšího  čerpání  dotačních  prostředků  je  rozšíření  Programu  na  panelové  domy.  Výzva  pro  budovy  veřejného sektoru byla vyhlášena v červnu 2010. (Finance.cz, 2010) O dalším vývoji více  v následující části.  Zrychlující  se  tempo  podávaných  žádostí  nakonec  přimělo  SFŽP  jejich  příjem  koncem  října  2010  pozastavit.  Bylo  nutné  překontrolovat  jejich  správnost  a  úplnost  a provést vyhodnocení stavu disponibilních prostředků. Příjem žádostí měl být obnoven  dnem 1. února 2011. (Michálek, 2010) Výsledky zjištění uvádí následující tabulky (údaje  platné k dubnu 2011). 

28   

Vývoj programu Zelená úsporám  Tabulka č. 2: Program Zelená úsporám v číslech  Program Zelená úsporám v číslech  Žádosti schválené (37 477)  Žádosti neschválené (41 616)  Alokace pro veřejné budovy  Technická asistence 

8 952 mil. Kč 13 636 mil. Kč 4 000 mil. Kč 977 mil Kč

Celkem (79 093) 

27 565 mil. Kč 

Disponibilní zdroje 

19 698 mil. Kč 

Celková bilance programu  

­ 7 867 mil. Kč 

Zdroj: Chalupa, 2011, sl. 6 

Tabulka  č.  2  nám  dává  přehled  o  aktuálním  stavu  schválených  a  neschválených  žádostí,  včetně  výše  alokace  pro  veřejné  budovy  a  nákladů  na  technickou  asistenci.  Celková  bilance Programu se dostala do deficitu ve výši téměř 8 mld. Kč.  Navrhovaná řešení, která by měla snížit zápornou bilanci Programu, uvádí tabulka č. 3.  Bylo rozhodnuto, že veřejné budovy zatím nebudou v Programu podpořeny a celá alokace  ve výši 4 mld. Kč bude použita pro pokrytí deficitu rodinných a bytových domů. Následuje  návrh  na  snížení  výdajů  na  kontrolu  realizací  u  žadatelů  a  na  technickou  asistenci.  V případě  prodeje  zbývajících  povolenek  by  se  rozpočet  Programu  zvýšil  odhadem  o 6 mld.  Kč.  Pokud  by  došlo  k realizaci  zmíněných  řešení,  výsledná  bilance  Programu  by tak pravděpodobně činila ­517 mil. Kč.  Tabulka č. 3: Další zdroje programu Zelená úsporám  Další zdroje programu Zelená úsporám  Celková bilance programu  Nepodpoření segmentu "veřejné budovy"  Kontrola realizací u žadatelů  Národní zdroje  Snížení výše technické asistence  Prodej zbývajících povolenek  Bilance celkem (předpoklad) 

­ 7 867 mil. Kč  4 000 mil. Kč 1 000 mil. Kč 1 500 mil. Kč 250 mil. Kč 600 mil. Kč  ­ 517 mil. Kč 

Zdroj: Chalupa, 2011, sl. 7 

29   

Vývoj programu Zelená úsporám  Přísně  nastavené  podmínky  pro  čerpání  dotací  z programu  Zelená  úsporám  byly  pravděpodobně  příčinou  jeho  pomalého  startu.  V září  roku  2009  prodělal  Program  klíčové změny a díky tomu se otevřel pro širokou veřejnost. Od té doby tempo podaných  žádostí  neustále  rostlo.  Tato  skutečnost  byla  také  důvodem  pro  pozastavení  příjmu  žádostí  ke konci  října 2010.  Následně  bylo  nutné  zjistit,  kolik  žádostí  bylo  do  Programu  přijato a v jaké celkové výši. Muselo být vyhodnoceno přes 41 tisíc žádostí.  Program měl být opětovně spuštěn 1. února 2011, ale vzhledem ke značnému nárůstu20  podaných  žádostí  před  uzavřením  Programu  byl  příjem  žádostí  odložen  na  neurčito.  V průběhu  zpracování  žádostí  došlo  ke  zjištění,  že  se  bilance  Programu  dostala  do záporných  čísel.  Deficit  byl  vyčíslen  na  8  mld.  korun.  Mezi  navrhovaná  řešení,  která  by mohla  přispět  ke  snížení  deficitu  na  minimum,  patří  např.  nepodpoření  segmentu  veřejných budov a snížení výdajů na technickou asistenci. Pokud by se uskutečnil prodej  zbylých jednotek AAU, který by na účet Fondu připsal odhadem 6 mld. korun, ani v tomto  případě by se bilance Programu nedostala do kladných hodnot. Uvažuje se také o snížení  dotace v řádu několika procentních bodů, aby mohli být uspokojeni všichni žadatelé, kteří  žádost o podporu řádně podali.   

20  V tiskové  zprávě  MŽP  z ledna  2011bylo  uvedeno,  že  za  celý  rok  2009  bylo  přijato  zhruba  3,1  tisíc  žádostí.  Týden 

před pozastavením Programu bylo na Fond doručeno přes 10 tisíc formulářů. Personální a technická kapacita SFŽP byla  v tomto případě nedostačující. 

30   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2 

5. Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Praktická  část  diplomové  práce  směřuje  k analýze  zhodnocení  dopadu  jednotlivých  opatření  na  redukci  emisí  CO2  v rámci  programu  Zelená  úsporám.  Cílem  je  vyčíslit  průměrné  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  CO2.  Dále  budeme  hledat  odpovědi  na otázky, jaké jsou průměrné náklady na projekt, jaká je jejich životnost, jaká je redukce  vyprodukovaných  emisí  CO2,  tzn.  stav  před  a  po  realizaci  opatření  a  kolik  procent  z celkových  investičních  nákladů  pokrývá  dotační  titul.  Jednotlivé  odpovědi  se  budou  vztahovat k podporovaným opatřením.  V první části kapitoly je komentován odhad redukčního potenciálu jednotlivých opatření  a  s ním  souvisejícího  greeningu,  který  zpracovalo  Ministerstvo  životního  prostředí.  Předpoklad  možného  vývoje  Programu  je  součástí  programového  dokumentu,  který  může být kupci požadován jako příloha dohody o nákupu AAU jednotek. Z mého pohledu  je tato část v programovém dokumentu nedostatečně komentována. O tento komentář je  doplněna  podkapitola  5.1.  Z redukčního  potenciálu  a  úrovně  greeningu  navrženým  Ministerstvem životního prostředí jsou následně odvozeny průměrné náklady na snížení  jedné tuny emisí CO2.  Dále  jsou  analyzovány  tři  konkrétní  projekty  v rámci  Programu,  jejichž  kopie  byly  poskytnuty Státním fondem životního prostředí (v případě zájmu jsou kopie k nahlédnutí  u  autora  práce).  K hodnocení  byla  zvolena  tři  často  realizovaná  opatření  co do  počtu  podaných žádostí či objemu finančního čerpání, konkrétně se jedná o oblast podpory:  •

A.1  celkové  zateplení  obálky  budovy  vedoucí  k dosažení  nízkoenergetického  standardu – Projekt A 

•

C.1.2 Výměnu zdrojů na tuhá a kapalná fosilní paliva nebo elektrického vytápění  za účinné teplené čerpadlo – Projekt B 

•

C.3.2  –  Instalaci  solárně‐termických  kolektorů  pro  celoroční  ohřev  teplé  vody  a přitápění – Projekt C 

K výše uvedeným projektům bude za stanovených předpokladů vyčíslena finanční úspora  vlivem  realizace  podporovaných  opatření.  Dále  bude  na  základě  modelové  situace  31   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  vyjádřena redukce emisí CO2 za dobu životnosti opatření a náklady na redukci jedné tuny  emisí  CO2.  Dosažené  výsledky  budou  následně  porovnány  s predikcí  vývoje  Programu  Ministerstva životního prostředí.  Doposud  byl  program  Zelená  úsporám  představován  prostřednictvím  této  práce  v co možná  nejaktuálnějším  znění.  Vzhledem  k tomu,  že  žádosti  o  podporu  projektů,  zpracované  v následujících  podkapitolách,  byly  podány  ještě  před  změnami  podmínek  Programu,  tedy  před  srpnem  2009,  budou  některé  hodnoty  od  těch  aktuálně  platných  odlišné. (změny podmínek Programu viz kapitola 4.1.) 

5.1. Predikce vývoje programu Zelená úsporám  Ministerstvo  životního  prostředí  ve  spolupráci  s externími  experty  a  energetickými  auditory  zpracovalo  studii,  tzv.  Greening  Plan,  která  může  být  požadována  některými  kupci jako příloha dohody o nákupu jednotek AAU. Odborné odhady, které jsou součástí  studie,  stanovují  například  průměrnou  roční  spotřebu  tepla  na  vytápění,  průměrné  náklady  na  realizaci  úsporného  opatření  či  průměrně  dosažitelnou  úsporu  energie  na vytápění (viz příloha č. 4).  Než  přejdeme  k rozboru  konkrétních  projektů,  je  nezbytné  zdůraznit  pojem  greening  pro následující  postupy  v  praktické  části  práce.  Hodnota  tohoto  faktoru  je  vyčíslena  pro jednotlivá  podporovaná  opatření  a  odráží  jejich  míru  efektivity  (Programu).  Vyjadřuje,  jak  velký  potenciál  má  realizace  opatření  ke  zlepšení  kvality  životního  prostředí.  Čím  větších  hodnot  greening  nabývá,  tím  vyšší  je  prodejní  cena  za jednotku AAU.  Referenční  doba  pro  určení  úrovně  greeningu  je  stanovena  na  15  let.  Důvodem  je  zejména  reálnost  monitoringu  a  vykazování  dosažených  úspor.  Reálně  však  bude  na základě  podpory  docházet  ke  snížení  emisí  CO2  po  celou  dobu  životnosti  opatření.  Tím by  se  hodnoty  greeningu  pro  dlouhodobá  opatření  (zateplení  budovy,  výstavba  budov ve vysokém energetickém standardu) dále vylepšily. (MŽP, 2009a, str. 15) 

32   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Odhady  redukčního  potenciálu  a  s  ním  souvisejícího  „greeningu“  vychází  ze statistických  dat  a  zkušeností  SFŽP  s  podporou  podobných  aktivit.  V  rámci  přípravy  tohoto  Programu  byla  také  provedena  analýza  rizik,  která  byla  vzata  v  úvahu  při návrhu implementačního plánu a monitoringu průběhu a úspěšnosti Programu (SFŽP,  2009c, str. 4)  Následující tabulku zpracovalo Ministerstvo životního prostředí a hodnoty v ní obsažené  jsou  předpokládaným  vývojem  programu  Zelená  úsporám.  Tabulka  byla  převzata  z programového  dokumentu,  který  byl  zveřejněn  8.  března  2009,  tzn.  před  spuštěním  Programu.  „Tento  dokument  primárně  slouží  k  informování  o  tom,  jakým  způsobem  budou  využity  prostředky  z  prodeje  AAU.“  (MŽP,  2009a,  str.  4).  Odhad  vývoje  Programu není dostatečně porovnáván s jeho reálným vývojem z důvodu nedostupnosti  aktuálních údajů.  Tabulka č. 4: Předpokládaný vývoj Programu (a)  A  Opatření  Zateplení (RD)  Zateplení (BD)  Novostavby v pasivním stand. (RD)  Novostavby v pasivním stand. (BD)  Zdroje na biomasu (RD)  Zdroje na biomasu (BD)  Tepelná čerpadla (RD)  Solárně termické kolektory (RD)  Solárně termické kolektory (BD)  ∑ 

B 

C 

D 

E 

Předpokl.  Redukce  Uplatnitelná  Průměrný  počet  emisí CO2  podpora   greening  projektů  za 15 let  (mld. Kč)  (15 let)  (RD a BD)  (mil. tun)  72 500  10 200 4 900 8 70021 34 100 2 900 9 200 41 000 3 900 187 400 

9,3  6,1 1,1 1,2 1,5 0,7 0,6 2,6 1,2 24,3 

5,7  2,1  0,2  0,2  5,4  2,3  1,1  0,9  0,3  18,2 

1 : 9,4  1 : 11,5 1 : 18,4 1 : 21,9 1 : 1,1 1 : 1,2 1 : 4,4 1 : 11,2 1 : 12,8  

Zdroj: MŽP, 2009a, str. 15 

21 Počet bytových jednotek. 

33   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Sloupec A:  Ve sloupci  A  jsou  uvedena  jednotlivá  opatření,  která  jsou  Programem  podporována.  Pro zjednodušení tabulka neuvádí přesné členění oblastí podpory, např. rozdělení oblasti  A  na  celkové  a  dílčí  zateplení.  (Přesné  členění  oblastí  podpory  v kapitole  2.2 Základní  údaje k programu Zelená úsporám.) V tabulce rovněž není zahrnuta podpora panelových  domů a veřejných budov. S podporou těchto oblastí se původně nepočítalo.  Sloupec B:  Hodnoty ve sloupci B nám dávají představu o tom, o jaký typ opatření bude v Programu  pravděpodobně  největší  zájem.  Očekávalo  se,  že  nejvíce  poptávanou  oblastí  podpory  bude  zateplení  rodinných  domů  s počtem  72 500  projektů.  Druhý  největší  zájem  byl  předpokládán  u  opatření  solárně‐termických  kolektorů  instalovaných  na  rodinných  domech  ve  výši  41 000  projektů.  Naopak  nejnižší  počet  podaných  žádostí  se  očekával  u oblasti  podpory  instalace  zdrojů  na  biomasu  v bytových  domech  s počtem  2 900 projektů.  Dále  se  předpokládalo,  že  prostřednictvím  Programu  bude  zrealizováno  celkem  187 400  projektů.  Od  celkového  počtu  pravděpodobně  zrealizovaných  projektů  dle  jednotlivých  opatření,  se  dále  odvíjí  následující  hodnoty  ve sloupci C – Uplatnitelná podpora a sloupci D – Redukce emisí CO2 za dobu 15 let.  Sloupec C:  Ve  sloupci  C  je  uvedena  předpokládaná  alokace  dotačních  prostředků  pro  daný  typ  opatření.  Nejedná  se  tedy  o  celkové  investiční  náklady  na  projekt,  ale  pouze  o  finanční  prostředky  s dotačním  titulem.  Nejvyšší  finanční  objem  se  předpokládal  u  oblasti  podpory  zateplení  rodinných  domů,  do  které  by  mohlo  být  investováno  9,3  mld.  korun  (72 500  projektů).  Naopak  nejnižší  alokovaná  částka  ve  výši  600  mil.  korun  byla  očekávána  u  instalace  tepelných  čerpadel  (9 200  projektů).  Uplatnitelná  podpora  za všechna opatření činí v součtu 24,3 mld. korun, což je zhruba předpokládaný výnos  za prodej přebytečných jednotek AAU.  

34   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Podle reálného monitoringu Programu zveřejněného v listopadu 2009 (viz kapitola 4.2),  je nejvíce poptávána oblast podpory instalace solárně termických kolektorů a z hlediska  finančního objemu vede zateplení.  Sloupec D:  Očekávaná  redukce  emisí  CO2  za  dobu  15  let  (referenční  doba  pro  stanovení  úrovně  greeningu)  pro  dané  typy  opatření  je  vyčíslena  ve sloupci  D.  Dozvíme  se,  jaký  mají  jednotlivá opatření potenciál ke snížení emisí CO2. Hodnoty se však vztahují k celkovému  počtu  zrealizovaných  projektů,  který  se  v Programu  očekává.  Vzhledem  k tomu,  že  je  předpokládán  velký  zájem  žadatelů  o  zateplení  rodinných  domů  (72 500 projektů),  vyplývá z toho vysoká redukce snížení emisí CO2 a to ve výši 5,7 mil. tun za dobu 15 let  Nejnižší  redukce  emisí  CO2  za  toto  období  je  očekávána  u  novostaveb  v pasivním  standardu (4 900 projektů), která činí celkem 0,2 mil tun. Odhadem by měly být emise  CO2 prostřednictvím podporovaných opatření sníženy o 18,2 mil. tun. Tento údaj se  vztahuje k časovému období 15 let.  Sloupec E:  Ve  sloupci  E  je  uveden  průměrný  greening  pro  jednotlivá  opatření  a  hodnoty  jsou  opět  vztažené k časovému období 15 let.  Greening  pro  dané  opatření  definujeme  jako  dodatečnou  úsporu  emisí  skleníkových  plynů (v tomto programu výhradně CO2) vůči podpoře na úrovni příjmů z prodeje 1 AAU.  Vyjadřujeme  jej  poměrem  1:<x>.  Číslo  <x>  ve  jmenovateli  potom  ukazuje,  kolik  jednotek  AAU  je  třeba  na  dodatečnou  úsporu  jedné  tuny  emisí  CO2.(MŽP,  2009a,  str. 15)  Pro  oblast  podpory  zateplení  rodinného  domu  je  průměrný  greening  za dobu  15 let (referenční doba pro stanovení úrovně greeningu) vyčíslen na 1:9,4. To znamená,  že na dodatečnou úsporu jedné tuny emisí CO2 je třeba 9,4 jednotek AAU. Předpokládaný  průměrný greening pro tento Program nabývá hodnot od 1:1,1 (zdroje na biomasu v RD)  do 1:21,9 (novostavby v pasivním standardu ‐ BD) za dané časové období.  Z tabulky  č  4  vyjádříme  průměrné  náklady  na  redukci  1  tuny  emisí  CO2,  průměrné  celkové  náklady  na  redukci  emisí  CO2  a  průměrnou  uplatnitelnou  podporu  vztahující  35   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  se k jednomu projektu. Postup dosažení výše nákladů a výše podpory naznačen v textu  níže na příkladu zateplení rodinného domu (v tabulce č 4 vyznačeno tučně).  •

Předpokládaná  celková  alokace  dotačních  prostředků  je  ve  výši  9,3  mld.  Kč  a předpokládaný  počet  projektů  pro  daný  typ  opatření  je  72 500.  Vydělením  těchto dvou hodnot získáme uplatnitelnou průměrnou podporu na jeden projekt,  která v tomto případě dosahuje 128 276 Kč (sloupec BC v následující tabulce č 5).  9,3 mld./72 500 projektů = 128 276 Kč 

•

Redukce emisí CO2 za dobu 15 let dosahuje 5,7 mil. tun (sloupec D). Tuto hodnotu  vydělíme celkovým počtem 72 500 předpokládaných projektů k danému opatření  (sloupec B) a dostaneme průměrnou redukci emisí CO2 za 15 let na jeden projekt,  která činí 78,6 tun (sloupec CD tabulky č. 5)  5,7 mil./72 500 = 78,6 tun 

•

Průměrný greening za dobu 15 let činí 1:9,4 (sloupec E), tzn. že na snížení emisí  CO2 o 1 tunu potřebujeme 9,4 jednotek AAU. Předpokládáme‐li, že 1 jednotku AAU  Česká  republika  prodala  za  10  euro22,  tak  při  kurzu  25  Kč  za  euro  vyčíslíme  průměrné  náklady  na redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  na  2  350  Kč  (sloupec  EF  v následující tabulce č. 5).  9,4 jednotek AAU x 10 € x 25 Kč/€ = 2 350 Kč 

•

Pokud  průměrná  redukce  emisí  CO2  po  dobu  15let  dosahuje  výše  78,6  tun,  pak celkové  průměrné  náklady  vynaložené  na  redukci  emisí  CO 2  činí  184 710  Kč  (sloupce  FG  v následující  tabulce).  Průměrnou  redukci  emisí  CO2  jsme  vynásobili  průměrnými náklady na snížení jedné tuny emisí CO2.  78,6 tun x 2 350 Kč/t = 184 710 Kč 

22 Prodejní cena jedné jednotky AAU zůstává důvěrná. Pro odhad vývoje Programu byla stanovena prodejní cena jedné  jednotky na 10 euro při kurzu 25 Kč za euro. (MŽP, 2009a, str. 15) 

36   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Průměrné hodnoty uvedené v tabulce č. 5 se vztahují k jednomu projektu a k referenční  době 15 let, která byla stanovena pro určení úrovně greeningu.  Tabulka č. 5: Předpokládaný vývoj Programu (b) – 1 projekt  AB 

Opatření/projekt 

Zateplení (RD)  Zateplení (BD)  Novostavba v pas. stand.(RD)  Novostavba v pas. stand.(BD)  Zdroj na biomasu (RD)  Zdroj na biomasu (BD)  Tepelné čerpadlo (RD)  Solárně termické kol. (RD)  Solárně termické kol. (BD) 

BC 

CD 

Redukce  Uplatnitel.  emisí CO2  podpora  za 15 let  (Kč)  (tun)  128 276 598 039 224 489 137 931 43 988 241 379 65 217 63 415 307 692

DE 

EF 

FG 

Náklady na  Celkové  Průměrný  redukci 1t  náklady na  greening  úsporu  emisí CO2  (15 let)1  emisí CO 2  (Kč) 

78,6 205,9 40,8 22,9 158,4 793,1 119,6 22,0 76,9

(15 let) 

1 : 9,4 1 : 11,5 1 : 18,4 1 : 21,9 1 : 1,1 1 : 1,2 1 : 4,4 1 : 11,2 1 : 12,8

2 350  2 875  4 600  5 475  275  300  1 100  2 800  3 200 

184 710 591 963 187 680 125 925 43 560 237 930 131 560 61 460 246 080

Zdroj: MŽP, 2009a, str. 15, vlastní výpočty 

Sloupec BC.  Ve sloupci  BC  tabulky  č.  5  je  uvedena  předpokládaná  průměrná  alokace  dotačních  prostředků  na jeden  projekt.  Uvažujeme‐li  pouze  opatření  realizovaná  v rodinných  domech,  je předpokládaná  investice  dotačních  prostředků  nejvyšší  u  novostavby  v pasivním  standardu  a  u  zateplení.  U  těchto  oblastí  podpory  A  a  B  je  podpora  přidělována jako fixní částka na m2 podlahové plochy.  Sloupec CD:  Průměrná  redukce  emisí  CO2  za  15  let  na  jeden  projekt  je  vyčíslena  ve sloupci  CD.  Nejvyšších  hodnot  dosahuje  projekt  zdroj  na  biomasu  (BD)  a  zateplení  (BD).  Nejméně  snižuje emise CO2 solárně termické kolektory instalované na rodinných domech. (postup  dosažení výsledků naznačen na str. 35). 

37   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Níže  uvedený  graf  dává  přehled  o  výši  průměrné  redukce  emisí  CO 2  za  dobu  15  let,  které je  prostřednictvím  realizace  jednotlivých  opatření  dosaženo.  Hodnoty  se  vztahují  k jednomu projektu.  Graf č. 6: Průměrná redukce emisí CO2 za 15 let ‐ 1projekt  Průměrná redukce emisí CO2 za 15 let (tun) ­ 1 projekt 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

793

22

23

41

77

79

120

158

206

Průměrná redukce emisí CO2 za  15 let (tun)

  Zdroj: autor, 2011 

Sloupec EF  Průměrné  náklady  na  redukci  1  tuny  emisí  CO2  stejně  jako  celkové  náklady  (sloupce FG tabulky č. 5) jsou odvozeny od úrovně greeningu pro jednotlivá opatření,  resp.  od  prodejní  ceny  za  jednotku  AAU.  Průměrné  náklady  na  redukci  1 tuny  emisí  CO2  budou v případě rodinných domů pravděpodobně nejvyšší u novostaveb v pasivním  standardu (RD) a to ve výši 4 600 Kč. Prostřednictvím solárně‐termických kolektorů (RD)  se předpokládá  snížení  emisí  CO2  o jednu  tunu  za  2 800  Kč.  Nejmenší  náklady  vykazuje  zdroj  na  biomasu.  Průměrné  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  CO2  pro jednotlivá  opatření jsou znázorněny na grafu níže. (postupy výpočtů naznačeny na str. 35) 

38   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf č. 7: Průměrné náklady na redukci 1 tuny emisí CO2 – 1 projekt  Průměrné náklady na redukci 1t emisí CO2/ projekt (Kč) ­ odvozené  z úrovně greeningu  6 000

5 475 4 600

5 000 4 000 3 000

2 350

2 000 1 000

2 800 2 875

3 200

1 100 275

300

0

Průměrné náklady na redukci 1t  emisí CO2 (Kč)

  Zdroj: autor, 2011 

Sloupec FG  V posledním  sloupci  tabulky  č.  5  jsou  vyčísleny  celkové  průměrné  náklady  na  redukci  emisí  CO2  po  dobu  15  let.  (Postup  určení  těchto  nákladů  naznačen  na  str.  35).  Nejvyšší  průměrné  celkové  náklady  jsou  předpokládány  u  projektu  novostavba  v pasivním  standardu (RD) a naopak nejnižších dosahuje zdroj na biomasu.  Jak  již  bylo  uvedeno,  referenční  doba  pro určení  úrovně  greeningu  byla  stanovena  na 15 let.  K redukci  emisí  CO2  však  bude  docházet  po  celou  dobu  životnosti  podporovaného  opatření.  Pro  zateplení  je  počítáno  s životností  30  let  u  novostaveb  v pasivním  standardu  45  let,  tzn.  že  u  těchto  opatření  lze  dosáhnout  vyšší  výsledné  úspory  emisí  CO2.  (MŽP,2009a).  U  zbývajících  oblastí  podpory  je  životnost  stanovena  na 15  let,  což  koresponduje  s referenční  dobou.  Životnost  jednotlivých  opatření  je uvedena ve sloupci B tabulky č. 6. 

39   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Výstupy v následující tabulce jsou vztaženy k životnosti jednotlivých opatření a jsou  rovněž  předpokladem  vývoje  Programu.  Hodnoty  uvedené  v tabulce  jsou  vyjádřeny  pro jeden projekt.  Tabulka č. 6: Předpokládaný vývoj Programu (c) – 1 projekt  A 

Opatření/projekt 

B 

C 

D 

E 

F 

Redukce  Celkové  Průměrný  emisí CO2  Náklady na  náklady na  Životnost  greening  po dobu  úsporu 1t  úsporu  opatření  za dobu  životnosti  emisí CO2  emisí CO2  životnosti  opatření  (Kč)  (životnost)   (tun) 

Zateplení (RD)  Zateplení (BD)  Novostavba v pas. stand. (RD)  Novostavba v pas. stand. (BD)  Zdroj na biomasu (RD)  Zdroj na biomasu (BD)  Tepelné čerpadlo (RD)  Solárně term. kolektory (RD)  Solárně term. kolektory (BD) 

30 30 45  45 15 15 15 15 15

1 : 4,7 1 : 5,8 1 : 6,1  1 : 7,3 1 : 1,1 1 : 1,2 1 : 4,4 1 : 11,2 1 : 12,8

157,2 411,8 122,4  62,56 158,4 793,1 119,6 22,0 76,9

1 175  1 450  1 525  1 825  275  300  1 100  2 800  3 200 

184 710 597 110 186 660  114 172 43 560 237 930 131 560 61 460 246 080

  Zdroj: MŽP, 2009a, str. 15, vlastní výpočty 

Sloupec C:  Ve sloupci C je vyjádřen průměrný greening za dobu životnosti podporovaného opatření.  Daný greening nabývá hodnot od 1:1,1 do 1:12,8. Předpokládáme, že se úroveň greeningu  pro  jednotlivá  opatření  vztahuje  k jejich  době  životnosti.  V případě,  že životnost  přesahuje  referenční  dobu  15  let,  je  greening  přepočítán  na  toto  časové  období.  Např. průměrný  greening  (15  let)  u  zateplení  (RD) 

,

 

,

  průměrný  greening  (30  let). 

Průměrné náklady  na úsporu  jedné  tuny  emisí  CO2  jsou  odvozeny  od  úrovně  greeningu  pro jednotlivá opatření (sloupce E, F tabulky č. 6). Jak již bylo uvedeno, greening odráží  míru  efektivity  opatření.  Potom  nejméně  efektivní  jsou  solární  kolektory  a  naopak  nejvyšší míry efektivity dosahují zdroje na biomasu. 

40   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Sloupec D:  Hodnoty ve sloupci D vyjadřují redukci emisí CO2 po dobu životnosti opatření pro jeden  projekt.  Nejvyšší  průměrné  úspory  emisí  bylo  dosaženo  prostřednictvím  zdroje  na biomasu  a  zateplení,  uvažujeme‐li  realizaci  opatření  pouze  v  rodinných  domech  (viz graf č. 8). Podle reálného monitoringu Programu zveřejněného v listopadu 2009, byl  nejvyšší  obnos  dotačních  prostředků  investován  do oblasti  podpory  A  zateplení.  Toto  opatření přispívá k úspoře emisí zhruba 157 tunami a řadí se tak na 2. místo. Hodnoty ve  sloupci  D,  E,  F  jsou  u  zdroje  na  biomasu,  tepleného  čerpadla  a  solárně  termických  kolektorů  shodné  s tabulkou  č.  5.  Důvodem  je  shodná  doba  životnost  opatření  s referenční dobou pro stanovení úrovně greeningu (15 let).  Postup  výpočtu  redukce  emisí  CO2  po  dobu  životnosti  opatření  je  naznačen na  příkladu  projektu  novostavba  v pasivním  standardu  (RD),  (v tabulce  č.  6  vyznačeno  tučně).  V předchozí  tabulce  č.  5  bylo  uvedeno,  že  realizací  jednoho  projektu  bude  dosaženo  průměrné  redukce  emisí  CO2  za  dobu  15  let  celkem  40,8  tun.  Životnost  novostavby  v pasivním  standardu  je  stanovena  na  45  let.  Předpokládáme‐li  konstantní  účinnost  opatření po celou dobu jeho životnosti (úspora opatření se s přibývajícími lety nesnižuje),  pak redukce emisí CO2 činí 122,4 tun.  Průměrná  redukce  emisí  oxidu  uhličitého  dosažená  realizací  podporovaných  opatření  v grafickém vyjádření níže. Hodnoty se vztahují k jednomu projektu. 

41   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf č. 8: Průměrná redukce emisí CO2 za dobu životnosti opatření v tunách – 1 projekt  Průměrná redukce emisí CO2 za dobu životnosti opatření (tun)  ­ 1 projekt 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

793

412

22

63

77

158 120 122 157

Průměrná redukce emisí CO2 za  dobu životnosti opatření (tun) ‐ 1  projekt

  Zdroj: autor, 2011 

Sloupec E:  Průměrné  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  vztažené  k jednomu  projetu  jsou  uvedeny  ve  sloupci  E  a  jsou  odvozeny  od  úrovně  greeningu  pro jednotlivá  opatření.  Postup  výpočtu  naznačen  na  straně  35.  U  rodinných  domů  dosahuje  nejvyšších  nákladů  na  jednu  tunu  emisí  CO2  solárně  termické  kolektory  a naopak  nejnižších  zdroj  na  biomasu.  Grafické  vyjádření  jejich  výše  pro  jednotlivá  opatření viz graf č. 9. Výše popsané náklady jsou opět odvozeny od úrovně průměrného  greeningu za dobu životnosti opatření, resp. od prodejní ceny za jednu jednotku AAU. 

42   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf č. 9: Průměrné náklady na úsporu 1 tuny emisí CO2 – 1 projekt  Průměrné náklady na úsporu 1t emisí CO2/projekt (Kč) ­ odvozeno  do úrovně greeningu 3500

3 200 2 800

3000 2500 2000 1500

1 100 1 175

1 450 1 525

1 825

1000 500

275

300

0

Průměrné náklady na úsporu 1t  emisí CO2 (Kč)

  Zdroj: autor, 2011 

Sloupec F:  Hodnoty ve sloupci F vyjadřují celkové průměrné náklady na úsporu emisí CO2  za dobu  životnosti  jednotlivých  opatření.  Jak  již  bylo  uvedeno,  celkové  náklady  jsou  odvozeny  od úrovně greeningu pro jednotlivá opatření a tato úroveň se vztahuje k době životnosti  opatření.  Pokud  je  životnost  opatření  delší  než  je  referenční  doba  15  let  pro  stanovení  úrovně greeningu, je greening pouze přepočítán na toto časové období. Proto jsou celkové  náklady  na  úsporu  emisí  CO2  v tabulce  č.  5  a  6  shodné.  (Rozdíly  u  zateplení  (BD)  a novostavby  v pasivním  standardu  (RD  a  BD)  jsou  způsobeny  zaokrouhlením  úrovně  greeningu na jedno desetinné místo).  Dosud  jsme  průměrné  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  a  celkové  průměrné  náklady  na  snížení  emisí  CO2  odvozovali  od  výše  prodejní  ceny  za  AAU  jednotku.  Pro  další  postupy  v praktické  části  práce  je  však  nutné  tyto  náklady  odvodit  od celkových  investičních  nákladů  na  realizaci  projektu.  Z předpokladu  možného  vývoje  Programu  známe  výši  průměrné  podpory  na  jeden  projekt.  V tiskové  zprávě  43   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Ministerstva životního prostředí z prosince 2010 bylo uvedeno,  že se průměrná dotace  v rámci Programu pohybuje mezi 60 až 65 %. Vyjádříme tedy výši nákladů na úsporu  jedné tuny emisí z výše dostupných údajů.  Předpokládaná průměrná podpora na jeden projekt je převzata z tabulky č. 5, stejně jako  výše průměrné redukce emisí CO2 za dobu životnosti opatření. Předpokládáme‐li, že tato  podpora činí 60 % z celkových investičních nákladů (zbývající finanční částka je investicí  žadatele), zjistíme tak celkové průměrné investiční náklady na jeden projekt (viz sloupec  C  tab.  č.  7).  Z těchto  údajů  snadno  vyjádříme  průměrné  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  jednotlivých  opatření,  které  jsou  uvedeny  ve  sloupci  E tabulky  č.  7.  Nejnižších  nákladů  dosahuje  zdroj  na  biomasu  (RD)  a  naopak  nejvyšších  solárně termické kolektory. (V grafickém vyjádření viz graf č. 10)  Tabulka č. 7: Průměrné náklady na snížení j1 tuny emisí CO2 za dobu životnosti opatření  A 

Opatření/projekt 

Zdroje na biomasu (RD)  Zdroje na biomasu (BD)  Tepelná čerpadla (RD)  Zateplení (RD)  Zateplení (BD)  Novostavby v pasivním stand. (RD)  Novostavby v pasivním stand. (BD)  Solárně termické kolektory (RD)  Solárně termické kolektory (BD) 

B 

C 

Celkové  Průměrná  průměrné  uplatnitelná  investiční  podpora na  náklady na  1 projekt  projekt  (Kč)  (Kč)  43 988 241 379 65 217 128 276 598 039 224 489 137 931 63 415 307 692

73 313 402 298 108 695 213 793 996 732 374 148 229 885 105 692 512 820

D 

E 

Průměrné  Průměrná  náklady na  redukce  snížení   emisí CO2  1 tuny emisí  za dobu  CO2 za dobu  životnosti  životnosti  opatření  opatření  (tun)  (Kč)  158  463  793  507  120  909  157  1 360  412  2 420  122  3 057  63  3 675  22  4 815  77  6 669 

Zdroj: autor, 2011 

Následující graf dává přehled o průměrných nákladech na jednu tunu emisí CO2 za dobu  životnosti  jednotlivých  opatření  a  je  seřazen  od  nejnižší  po  nejvyšší  hodnoty  těchto  nákladů.  Výše  nákladů  je  odvozena  od  celkových  průměrných  investičních  nákladů  na jeden  projekt.  Pro  zajímavost  můžeme  tyto  náklady  porovnat  s průměrnými  náklady  44   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  na  úsporu  jedné  tuny  emisí  CO2,  které  byly  odvozeny  od  prodejní  ceny  jedné  jednotky  AAU.  Výše  nákladů  v těchto  dvou  případech  sice  není  shodná,  pořadí  jednotlivých  opatření dle výše nákladů však ano.   Graf č. 10:Průměrné náklady na snížení 1 tuny emisí CO2 za dobu životnosti opatření – 1  projekt  Průměrné náklady na snížení 1 tuny emisí CO2 za dobu životnosti  opatření ­ odvozeno od celkových investičních nákladů 8 000 7 000 6 000 5 000 4 000 3 000 2 000 1 000 0

6 669 4 815 2 420 463

507

909

3 057

3 675

1 360

Průměrné náklady na snížení  1 tuny emisí CO2 za dobu  životnosti opatření

  Zdroj: autor, 2011 

Následující  tabulka  porovnává  průměrné  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  za dobu  15  let  a za  dobu  životnosti  podporovaných  opatření.  Náklady  jsou  odvozeny  od celkových  investičních  nákladů  na  jeden  projekt.  Tyto  náklady  vztažené  k odlišným  časovým obdobím se liší u oblastí podpory zateplení a novostavby v pasivním standardu,  neboť  se  u nich  liší  průměrná  redukce  emisí  CO2,  která  je  vztažena  k době  životnosti  jednotlivých opatření. 

45   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Tabulka č. 8: Porovnání nákladů na redukci 1 tuny emisí CO2 za 15 let a za dobu životnosti  opatření  za dobu 15 let  Opatření/projekt 

Zdroj na biomasu (RD)  Zdroj na biomasu (BD)  Tepelné čerpadlo (RD)  Zateplení (RD)  Solárně termické kolektory (RD)  Zateplení (BD)  Solárně termické kolektory (BD)  Novostavba v pasivním stand. (RD)  Novostavba v pasivním stand. (BD) 

za dobu životnosti 

Průměrné  Průměrné  Průměrná  náklady na  Průměrná  náklady na  redukce  snížení   redukce  snížení   emisí CO2   1 tuny emisí  emisí CO2  1 tuny  CO2   emisí CO2   158 793 120 79 22 206 77 41 23

463  507  909  2 706  4 815  4 839  6 669  9 126  9 995 

158  793  120  157  22  412  77  122  63 

463  507  909  1 360  4 815  2 420  6 669  3 057  3 675 

Zdroj: autor, 2011 

Následující graf vychází z údajů uvedených v tabulce č. 8 a graficky porovnává průměrné  náklady na snížení jedné tuny emisí CO2  za dobu 15 let a za dobu životnosti jednotlivých  opatření. 

46   

Analýýza nákladů ů na zamezeení emisí CO O2  Graf čč. 11: Porov vnání náklaadů na red dukci 1 tuny emisí CO O2 za 15 lett a za dobu životnostii  opatření  Průměrné náklad dy na snížení 1 tuny em misí CO2 za  odlišná čassová obdob bí 9 995 26 9 12 10 000 1 9 000 8 000 6 669 6 669 7 000 6 000 5 4 839 4 815 4 815 5 000 3 675 4 000 3 057 2 2 706 2 420 3 000 1 360 09 909 90 2 000 507 1 000 463 4663 507 0

Průměrnéé náklady na sn nížení  1 tuny em misí CO2 za dob bu 15 let Průměrnéé náklady na sn nížení  1 tuny em misí CO2 za dob bu životnosti  opatření

  Zdroj: autor, 2011 

  m  této  kapiitoly  bylo  zhodnocen ní  předpok kladu  možžného  vývo oje  Prograamu,  který ý  Cílem zpracovalo  Miniisterstvo  životního  prostředí  p a  odvození  nákladů  na  snížení  jedné  j tuny y  emisí  CO2   pro jeednotlivá p podporovan ná opatření na základ dě dostupných údajů.  Očekávalo o  se,  žee  v rámci  Programu  P b bude  zrealizováno  ceelkem  187 400  projek ktů  a  z toh ho  největšíí  zájem m  projeví  žaadatelé  o  zateplení  z a  solární  terrmické  kollektory  (RD D)  a  naopaak  nejméněě  žádan né  bude  opatření  zd droje  na  biomasu.  b Předpoklád P daná  celková  alokacee  podpory y  dosah hovala  výšee  24,3  mld d.  korun,  což  c je  zhru uba  očekáv vaný  výnoss  z prodejee  emisních h  kredittů.  Průměrrná  uplatnitelná  podpora  budee  dle  odhad du  MŽP  neejvyšší  u  novostavby n y  v pasiivním standardu (RD) a to zhru uba 224 500 Kč na jed den projek kt a na zateeplení (RD)  ve výšši přes 128 8 000 Kč naa jeden projjekt. Celkov vý redukčn ní potenciáll je v rámci Programu u  očekááván  ve  vý ýši  18,2  miil.  tun  emiisí  CO2.  Nejvyšší  prům měrné  red dukce  emissí  CO2  bylaa  vyčísllena  u  zdroje  na  biomasu  (BD))  a  to  ve  výši  v 793  tun  a  u  zatteplení  (BD D)  412 tun n  47 7   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  na jeden  projekt.  Výše  zmíněné  údaje  jsou  vztaženy  k časovému  období  15  let,  což je referenční  doba  pro  stanovení  úrovně  greeningu.  Úroveň  greeningu  je  vyjádřena  poměrem  1:

x

.  Číslo 

x

  ve  jmenovateli  udává,  kolik  AAU  jednotek  je  třeba 

na dodatečnou  úsporu  jedné  tuny  emisí  CO2.  Od  úrovně  greeningu  byly  následně  odvozeny  průměrné  náklady  na  jednu  tunu  emisí  CO2  pro  jednotlivá  opatření.  Předpokládalo  se,  že  tyto  náklady  budou  nejvyšší  u  novostavby  v pasivním  standardu  (RD) ve výši 4 600 Kč a u solárně termických kolektorů (RD) ve  výši 2 800 Kč na jeden  projekt  za  dobu  15  let.  Uvažujeme‐li  životnosti  opatření,  pak  jsou  nejvyšší  průměrné  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  CO2  dosaženy  u  solárně  termických  kolektorů  a to ve výši 2 800 Kč na projekt (náklady jsou stejné z důvodu shodné životnosti opatření  s referenční  dobou)  a  u  novostavby  v pasivním  standardu  (RD)  ve  výši  1 525  Kč  na projekt.  Naopak  nejnižší  náklady  byly  vyčísleny  u  zdroje  na  biomasu  (RD)  275  Kč  na projekt.  Pro  následující  postupy  v praktické  části  jsme  však  potřebovali  vyčíslit  průměrné  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO  2  pro  jeden  projekt,  které  jsou  odvozeny  od  celkových  průměrných  investičních  nákladů  na  jeden  projekt  a  výsledky  jsou  následující.  Tyto  náklady  jsou  nejvyšší  u  solárně  termických  kolektorů  (4 815  Kč)  a novostavby  v pasivním  standardu  (3 057  Kč),  uvažujeme‐li  realizaci  opatření  v rodinných  domech.  Naopak  nejnižších  nákladů  dosahují  zdroje  na  biomasu  ve  výši  463 Kč  za  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  a  to  vše  za  předpokladu,  že  dotace  činí  60  %  z celkových investičních nákladů na jeden projekt.   

48   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2 

5.2. Analýza zrealizovaných projektů v rámci Programu   Následující  kapitola  je  rozdělena  na  tři  části  a  v každé  z nich  je  komentován  jeden  z konkrétních  projektů,  jejichž  kopie  poskytl  Státní  fond  životního  prostředí. Úvodem  je  představena oblast podpory, která byla žadatelem zvolena, včetně podmínek pro získání  dotace na dané opatření. Z údajů uvedených v projektové dokumentaci je vyčíslena roční  úspora  měrné  potřeby  tepla  na  vytápění  (případně  i  na  přípravu  teplé  vody)  a  z toho  vyplývající  roční  finanční  úspora  dosažená  vlivem  realizace  podporovaného  opatření.  Dále je uvedena výše investičních nákladů na daný projekt a kolik procent z nich připadá  na  prostředky  s dotačním  titulem.  Závěrem  budou  prostřednictvím  modelové  situace  vyčísleny  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  oxidu  uhličitého  a  redukce  emisí  oxidu  uhličitého, které lze dosáhnout za dobu životnosti podporovaného opatření za stanových  předpokladů.  Dosažené  výsledky  budou  porovnány  s odhadem  Ministerstva  životního  prostředí o možném vývoji Programu komentovaným v kapitole 5.1. 

5.2.1. Projekt A – celkové zateplení23  Žádost  o  podporu  byla  podána  fyzickou  osobou  nepodnikající  na  oblast  A.1  celkové  zateplení  obálky  budovy  vedoucí  k dosažení  nízkoenergetického  standardu.  Předmětem žádosti je dotace na dvoupodlažní rodinný dům s jednou bytovou jednotkou.  Bylo  provedeno  zateplení  obvodových  stěn  kontaktním  zateplovacím  systémem,  zateplení  stropu  2.  NP,  výměna  všech  oken  za  plastová  s izolačním  trojsklem  a  výměna  vchodových dveří.  Podpora je přidělována jako fixní částka na m2 podlahové plochy celkově zateplené  budovy a má formu dotace. Dotace je poskytována na nejvýše 350 m2 podlahové plochy24  u RD (MŽP, 2009a, str. 6). Podlahová plocha rodinného domu s jednou bytovou jednotkou  žadatele A dosahuje 177,1 m2 před realizací a 181,7 m2 po realizaci opatření. 

23 Veškeré technické údaje v této kapitole jsou převzaty z materiálů poskytnutých Státním fondem životního prostředí 

ČR dne 23. listopadu 2010. Související text je převzat z Příručky pro žadatele o dotaci z programu Zelená úsporám, MŽP,  SFŽP, verze, 2.1, 5.12.2010  24  Pokud  má  RD  podlahovou  plochu  větší  než  limit  350  m 2,  budou  veškeré  výpočty  stanoveny  pro  skutečnou  podlahovou plochu, ale výše dotace bude určena pouze pro 350 m2. (SFŽP, 2009 – 2012) 

49   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  V tabulce  č.  9  jsou  uvedeny  vlastnosti  objektu  před  realizací  podporovaného  opatření.  Elektřina je původním zdrojem tepla pro vytápění v projektu A.  Tabulka č. 9:Technické parametry projektu A    

  

  

VLASTNOSTI OBJEKTU PŘED REALIZACÍ OPATŘENÍ  Typ obytného domu:  Rodinný dům s počtem bytových jednotek 

1 

 

18  177,1 

    181,7 

  

159,03 

Původní zdroj tepla pro vytápění:  Elektřina ‐ Tepelný výkon [kW]:   

  

Podlahová plocha objektu m2 (před a po realizaci)  Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2/rok]  Zdroj: Projekt A, SFŽP ČR 

Pro tuto oblast je podmínkou získání podpory dosažení měrné roční potřeby tepla  na vytápění25  (bez vlivu  otopné  soustavy)  nejvýše  70  kWh/m2  podlahové  plochy  u rodinných  domů.  Zmíněných  hodnot  lze  ve  většině  případů  dosáhnout  kvalitním  zateplením  obálky  budovy,  aniž  by  bylo  nutné  instalovat  systém  nuceného  větrání  a rekuperaci odpadního tepla ze vzduchu. (MŽP, 2009a)  Vyšší  dotaci  může  žadatel  získat  v případě  dosažení  měrné  roční  potřeby  tepla  na vytápění u rodinných domů nejvýše 40 kWh/m2 podlahové plochy. Tyto hodnoty jsou  dosažitelné  pouze  za předpokladu  instalace  systému  nuceného  větrání  s rekuperací  odpadního tepla. (MŽP, 2009a)  Žadatel  podmínku  pro  získání  dotace  splňuje,  neboť  dosáhl  měrné  roční  potřeby  tepla  na vytápění 54,53 kWh/m2  (viz tabulka č. 10). Vzhledem k tomu, že neinstaloval systém  nuceného  větrání  s rekuperací  odpadního  tepla,  nedosáhl  na  vyšší  dotaci.  Dále  je požadováno snížení hodnoty měrné roční potřeby tepla na vytápění po realizaci 

25 Měrná potřeba tepla na vytápění je vypočtené množství tepla v kWh vztažené k 1 m2 podlahové plochy budovy, které  je  za  rok  potřeba  dodat  do  místnosti  na  vytápění.  Nezahrnuje  v  sobě  účinnost  otopné  soustavy  a  zdroje  tepla,  (SFŽP,  2009 – 2012, str. 14) 

50   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  celkového zateplení alespoň o 40 % oproti stavu před jeho realizací26. Žadatel tuto  hodnotu snížil o 65,70 %.  Tabulka  a  grafické  vyjádření  níže  uvádí  hodnoty  měrné  potřeby  tepla  na  vytápění  před a po  realizaci  opatření  za rok  v kWh  na  m2  podlahové  plochy  a  procentní  úsporu  oproti stávajícímu stavu.  Tabulka č. 10: Vlastnosti objektu po realizaci podporovaného opatření – Projekt A  VLASTNOSTI OBJEKTU PO REALIZACI OPATŘENÍ  Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2/rok]:  před realizací opatření 

159,03    

po realizaci opatření 

54,53  54,53 < 70 kWh/m2/rok 

vyhovuje 

Úspora tepla na vytápění (%) 

65,70 

vyhovuje 

65,70 > 40 % 

Zdroj: Projekt A, SFŽP ČR 

Z údajů  uvedených  v projektové  dokumentaci  tedy  vyplývá,  že  roční  měrná  potřeba  tepla  na  vytápění  se  vlivem  realizace  celkového  zateplení  snížila  o  105  kWh/m2  podlahové plochy.   

26 Hodnoty stávající a projektované měrné roční potřeby tepla na vytápění na jednotku podlahové plochy musí 

 být doloženy autorizovaným inženýrem, autorizovaným architektem nebo energetických auditorem na základě údajů  z projektové  dokumentace.  Energetický  audit  budovy  není  požadován.  U  bytových  domů  je  požadováno  provedení  stavebně‐technického posouzení budovy před podáním žádosti o podporu v této oblasti podpory.(MŽP, 2009a, str. 6) 

51   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf č. 12: Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2/rok] 

Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2 /rok] 159,03 200 150 54,53

100 50 0

před realizací

po realizaci

 

Zdroj: autor, 2011 

Zdrojem  tepla  pro  vytápění  je  elektřina.  Pokusíme  se  vyčíslit  finanční  úsporu  díky  realizaci podporovaného opatření za stanoveného předpokladu.  Tabulka  č.  11  spolu  s grafem  níže  uvádí  roční  náklady  na  vytápění  elektřinou  před a po realizaci  celkového  zateplení  a  to  za  předpokladu27,  že  1  MWh  stojí  4 307,46 Kč. V tomto případě by roční úspora dosáhla necelých 79 000 Kč.  Tabulka č. 11: Vlastnosti objektu před a po realizaci opatření – Projekt A  Roční  náklady na  vytápění  elektřinou  (Kč)  159, 177  121 316 Kč 54 181  42 678 Kč Roční úspora:  78 637Kč 

Vytápěná  Měrná  podlahová  PRE, sazba D 02d od 1.1.2011 cena za 1 MWh v Kč potřeba tepla  plocha  na vytápění  objektu  4 307,46  (kWh/m2/rok)  (m2)  VLASTNOSTI OBJEKTU: 

před realizací opatření  po realizaci opatření 

Zdroj: autor, 2011 

27 

Stanovený  předpoklad  vychází  z údajů  dostupných  na:  http://www.tzb‐info.cz/prehled‐cen‐elektricke‐energie,  [online]. [cit. 2010‐02‐26] 

52   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf č. 13: Roční náklady na vytápění elektřinou (Kč) 

Roční náklady na vytápění elektřinou (Kč) 121 316  140 000 120 000 100 000 80 000

42 679 

60 000 40 000 20 000 0

před realizací

po realizaci

 

Zdroj: autor, 2011 

Následující  tabulka  znázorňuje  možnou  výši  dotace  v  Kč/m2  vztahujících  se  k dosažení  měrné  roční  potřeby  tepla  na  vytápění  a  zároveň  požadovaného  snížení  potřeby  tepla  na vytápění. Jak již bylo uvedeno, žadatel splnil obě podmínky pro přiznání dotace a výše  dotace, na kterou realizací podporovaného opatření dosáhl je 1 300 Kč/m2.  Podmínky:  1. Žadatel snížil hodnotu měrné roční potřeby tepla na vytápění po realizaci opatření  o 65,70 %. (podmínkou je snížení alespoň o 40 %).  2. Žadatel  dosáhl  měrné  roční  potřeby  tepla  na  vytápění  u  rodinného  domu  54,53 kWh/m2  podlahové  plochy    (podmínkou  je  dosažení  nejvýše  70  kWh/m2  podlahové plochy). 

53   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Tabulka č. 12: Výše podpory pro oblast podpory celkové zateplení  Jednotka  dotace 

PODPOROVANÁ OPATŘENÍ 

Výše  dotace28 

Výše  dotace   

Rodinné domy (RD)  A.1 Celkové zateplení, snížení měrné roční potřeby  tepla na vytápění o 40 % a dosažení měrné roční  potřeby tepla na vytápění 70 kWh/m2 

Kč/m2 

1 300 

1 550 

A.1 Celkové zateplení, snížení měrné roční potřeby  tepla na vytápění o 40 % a dosažení měrné roční  potřeby tepla na vytápění 40 kWh/m2 

Kč/m2 

1 950 

2 200 

Zdroj: (MŽP, 2009a, str. 13) 

Vzhledem  k tomu,  že  žádost  na  realizaci daného  projektu  byla  podána  v červenci  2009,  vztahují se na ni ještě původní podmínky Programu (viz změny Programu v kapitole 4.1).  Díky změnám podmínek pro čerpání dotací se např. zvýšila dotace o 250 Kč/m2 v obou  případech  dosažení  měrné  roční  potřeby  tepla  na  vytápění 29.  Aktuální  výše  dotace  je uvedena v poslední sloupci tabulky č. 12.  Následující  tabulka  uvádí  přehled  investičních  nákladů  projektu  A,  z nichž  80  %  činí  dotace ve výši 282 100 Kč.  Tabulka č. 13: Výše dotace a investiční náklady projektu A  Výše dotace a investiční náklady:  Skutečné investiční náklady (Kč)  Skutečné výše dotace (Kč)  Soukromé finanční prostředky (Kč)  Dotace/investiční náklady 

351 518  282 100  69 418  80 % 

Zdroj: Projekt A, SFŽP ČR 

Žadatel  má  také  možnost  získat  podporu  na  přípravu  a  realizaci  opatření,  tj. na projektovou  dokumentaci  a  odborný  posudek,  a  to  ve  všech  oblastech  podpory. 

28 Výše dotace v Kč na m2 po změnách podmínek Programu vyhlášených v srpnu 2009.  29  Maximální, výše dotace pro rodinný dům při dosažení měrné roční potřeby tepla na vytápění (70 kWh/m2) je 350 m2  x 1 300 Kč/m2 = 455 000 Kč. Od srpna 2009 se tato částka zvýšila na 542 500 Kč. (SFŽP, 2009 – 2012, str. 15) 

54   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  (MŽP,  2009a).  Na  přípravu  a  realizaci  opatření  může  být  žadateli  pro  oblast  podpory  A  přiznána dotace ve výši 20 000 Kč.  Pokud  žadatel  provede  kombinace  opatření,  získá  dotační  bonus.  Možné  varianty  kombinací opatření včetně výše poskytnuté dotace u RD a BD uvádí příloha č. 5.  V následující  části  práce  se  pokusíme  o  modelovou  situaci  vztaženou  k  Projektu  A  a za stanovených  předpokladů  vyčíslíme  redukci  emisí  CO2  za dobu  životnosti  celkového zateplení rodinného domu.  Jak  již  bylo  uvedeno,  zdrojem  tepla  pro  vytápění  RD  je  elektřina.  Námi  stanoveným  předpokladem  je  výroba  elektřiny  pouze  z  hnědého  uhlí,  50%  účinnost  elektrárny,  přenosové  sítě  i  otopné  soustavy  a  výhřevnost  uhlí  12,61  TJ/Gg30.  Výhřevnost  byla  převzata  z české  národní  inventarizační  zprávy  za  rok  2010  (viz  tabulka  níže).  Pro zjednodušení  modelu  předpokládejme,  že  uživatel  rodinného  domu  vytápí  všechny  místnosti.  Tabulka č. 14: Výhřevnosti, emisní faktory CO2 (CO2 EF) a oxidační faktory hnědého uhlí

    Zdroj: Česká národní inventarizační zpráva, 2010 

Abychom  došli  k požadovanému  výsledku,  je  nutné  převést  hodnoty  na  společné  jednotky.  V posledním  sloupci  níže  uvedené  tabulky  č.  15  je  vyčísleno,  kolik  tun  emisí  CO2  vyprodukuje  rodinný  dům  za  rok  před  a  po  realizaci  komplexního  zateplení  za stanovených předpokladů. 

30 Hodnota výhřevnosti uhlí převzata z české národní inventarizační zpráva, 2010, [online]. [cit. 2010‐02‐26], Dostupné  na: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/narodni_hodnoty/$FILE/OZK‐Narodni_hodnoty_2011‐20110105.pdf 

55   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Tabulka č. 15: Vyprodukované množství CO2 v tunách před a po realizaci celkového zateplení za rok – Projekt A Hodnota v tomto sloupci  udává přepočet výhřevnosti  na výkon, tzn. 12,61/3,6=3,50 

Měrná potřeba tepla na vytápění  vynásobena vytápěnou  podlahovou plochou objektu a  výsledek převeden na MWh, tzn. 

Poznámka: 1h = 3600s neboli  1MWh = 3600MJ 

Projekt A  před realizací  po realizaci 

16,1*1,24=19,9 t emisí CO2 

(159,O3 *177,1)/1000=28,16  MWh za rok

Měrná potřeba  Výkon  Výhřevnost  tepla na  získaný z  uhlí (MJ/t)  vytápění   uhlí (MWh/t)  [kW/m2/rok]  12610   12610 

Kolik daný rodinný dům  vyprodukuje emisí CO2 za rok  udává poslední sloupec. 

3,50  3,50

159,03 54,53

Vytápěná  podlahová  plocha  objektu [m2]  177,1  181,7 

Měrná  potřeba  celkem  t uhlí po  Vyprodukované  započtení  tepla na  t uhlí  množství CO2(t)  účinnosti  vytápění  (MWh/rok)  28,16 8,04 16,1 19,9  9,91 2,83 5,7 7,0 

Hodnoty vyjadřují celkové  potřebné množství tun uhlí na  vytápění objektu, tzn. 

Předpoklad: 50% účinnost  elektrárny, přenosové sítě i  otopené soustavy 

 28,16/3,50=8,04 t uhlí za rok 

8,04/0,5=16,1 t uhlí za rok 

Produkci emisí oxidu uhličitého na jednu tunu hnědého uhlí získáme součinem výhřevnosti a emisního faktoru zahrnující oxidační faktor  (viz česká národní inventarizační zpráva):  12,61 TJ/Gg * 97,99 t CO2/TJ = 1,24 t CO2, tzn. že 1 tuna uhlí se rovná 1,24 tunám emisí oxidu uhličitého  56   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Výsledkem  této  modelové  situace  je,  že  za  stanovených  předpokladů  vyprodukuje  rodinný dům 19,9 tun emisí CO2 za rok. Toto číslo snižuje realizace celkového zateplení  na 7 tun  emisí  CO2  za  rok.  Předpokládaná  životnost  tohoto  podporovaného  opatření  je  30 let.  Vztáhneme­li výpočty k tomuto časovému období,  dostaneme  redukci emisí  ve výši 386 tun emisí CO2.  Průměrná  redukce  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  daného  opatření  je  dle  predikce  Ministerstva životního prostředí ve výši 157 tun.  Kdybychom  však  náš  výsledek  oprostili  od  stanovených  předpokladů,  byla  by  redukce  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  daného  opatření  pravděpodobně  nižší.  Zdrojem  elektřiny  v rozvodné síti je kombinace vody, větru, jádra, atd. („čistějších“ zdrojů), přičemž naším  předpokladem  je  výroba  elektřiny  pouze  z hnědého  uhlí.  Z údajů  české  národní  inventarizační  zprávy  navíc  vyplývá,  že  hnědé  uhlí  dosahuje  velmi  nízké  výhřevnosti  oproti  jiným  zdrojům.  Vytápění  všech  místností  v rodinném  domě  se  rovněž  příliš  neslučuje s realitou. Za předpokladu, že zdrojem energie pro výrobu elektřiny bude koks  (s výhřevností  27,30 TJ/Gg),  dosažená  redukce  emisí  CO 2  za  dobu  životnosti  daného  opatření je výše 178 tun dle ověřených výpočtů.  Skutečné  investiční  náklady  Projektu  A  činily  351 518  Kč.  Redukci  emisí  CO2  za  dobu  životnosti  zateplení  rodinného  domu  jsme  vyčíslili  na  386  tun  za  předpokladu  výroby  elektřiny  pouze  z hnědého  uhlí.  Na  základě  těchto  číselných  údajů  můžeme  vyjádřit  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2,  které  pro  dané  opatření  činí  911  Kč.  Z předpokladů  o  vývoji  Programu  byla  výše  těchto  nákladů  vyčíslena  na  1 360  Kč  (viz  tabulka  č.  7).  Pokud  vezmeme  v úvahu  druhý  předpoklad  –  zdrojem  pro  výrobu  elektřiny je koks – pak při stejných investičních nákladech na Projekt A a celkové redukci  emisí CO2 za dobu životnosti celkového zateplení, činí tento náklad 1 975 Kč.  Závěrem  tedy  je,  že  se  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  a  redukce  emisí  CO2,  vypočtené na základě námi stanovených předpokladů, výrazně neodlišily od průměrných  předpokládaných hodnot Ministerstva životního prostředí. 

57   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2 

5.2.2. Projekt B – tepelné čerpadlo  V  oblasti  C  se  podporuje  náhrada  zdrojů  na  tuhá  a  kapalná  fosilní  paliva  a elektrického  vytápění za účinné nízkoemisní zdroje na biomasu a za tepelná čerpadla se stanoveným  minimálním průměrným ročním topným faktorem. (MŽP, 2009a, str. 10)  Žádost  o  podporu  byla  podána  fyzickou  osobou  nepodnikající  na  oblast  C.1.2  Výměnu  zdrojů  na  tuhá  a  kapalná  fosilní  paliva  nebo  elektrického  vytápění  za  účinné  tepelné  čerpadlo.  Dotace  byla  poskytnuta  na  dvoupodlažní  rodinný  dům,  částečně  podsklepený,  s valbovou  střechou.  Jedná  se  o  jednu  bytovou  jednotku  5  +  kk  a  objekt  obývají  4  osoby.  Rodinný  dům  se  nachází  ve  Středočeském  kraji  v obci  Mladá  Boleslav  (viz následující popis objektu).  Tabulka č. 16: Popis objektu – Projekt B  POPIS OBJEKTU:  Zastavěná plocha:  Podlahová plocha  Plocha výplní otvorů:  Plocha stěnových konstrukcí:  Obestavěný prostor zóny:  Počet obyvatel:  Počet bytových jednotek:  Počet vytápěných podlaží:  Počet nevytápěných podlaží: 

254 m2 192,74 m2 29,65 m2 249,39 m2 790,2 m3 4 1 2 1 (suterén)

Zdroj: Projekt B, SFŽP ČR 

Technické  parametry  týkající  se  objektu  před  a  po  realizaci  včetně  technických  údajů  vztahujících se k realizovanému opatření jsou uvedeny ve dvou následujících tabulkách. 

58   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Tabulka č. 17: Vlastnosti objektu před realizací podporovaného opatření – Projekt B  VLASTNOSTI OBJEKTU PŘED REALIZACÍ OPATŘENÍ  Typ obytného domu:  Rodinný dům s počtem bytových jednotek  Původní zdroj tepla pro vytápění:  Tuhá fosilní paliva (uhlí, koks atd.) ‐ Tepelný výkon [kW]:     Účinnost [%]     Původní zdroj tepla pro přípravu teplé vody (TV):  Elektřina ‐ Tepelný výkon [kW]:    Účinnost [%]    

1  22  85     25  90 

Vytápěná podlahová plocha objektu [m2]:  Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2.rok]:  Potřeba tepla pro přípravu TV [kWh/rok]: 

192,74  70  8 100 

Zdroj: Projekt B, SFŽP ČR 

Původním zdrojem tepla pro vytápění jsou tuhá fosilní paliva a původním zdrojem tepla  pro přípravu teplé vody (TV) je elektřina. V dokumentaci projektu B je dále uvedeno,  že celková potřeba tepla na vytápění a pro přípravu TV tedy činí 21 591,80 kWh za rok.  Postup výpočtu naznačen níže.  Vytápěná  podlahová  plocha  objektu  193  m2  x  měrná  potřeba  tepla  na  vytápění  70 kWh/m2.rok 

= 

13 489 

kWh/rok 

+ 

potřeba 

tepla 

pro 

přípravu 

TV 

8 100 kWh/rok = 21 589 kWh za rok.  Graf  č.  14  uvádí  srovnání  měrné  potřeby  tepla  na  vytápění  a  přípravu  TV  v kWh  za  rok  před instalací  tepleného  čerpadla  a  předpokládanou  roční  spotřebu  energie  po realizaci  daného  opatření,  která  pro  provoz  tepelného  čerpadla  činí  9  700 kWh  za rok.  Úspora  měrné  potřeby  tepla  na  vytápění  a  přípravu  TV  činí  11 892  kWh  za rok  díky  realizaci podporovaného opatření. 

59   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Graf  č.  14:  Měrná  potřeba  tepla  na  vytápění  a  přípravu  TV  před  a  po  realizaci  opatření  (kWh/rok) 

Měrná potřeba tepla [kWh/rok] 21 591,8 25000 20000 15000

9 700

10000 5000 0

před realizací

po realizaci

 

Zdroj: autor, 2011 

Následující graf č. 15 s tabulkou č.  18 porovnávají roční náklady na vytápění a přípravu  teplé  vody  před  a  po  realizaci  podporovaného  opatření  za  stanovených  předpokladů.  Náklady  na vytápění  činí  14 400  Kč  ročně  a roční  náklady  pro  přípravu  teplé  vody  dosahují  34 890  Kč  před  realizací  opatření.  Tyto  náklady  v případě  instalace  tepelného  čerpadla  činí  41 782  Kč.  Finanční  úspora  vlivem  realizace  tepelného  čerpadla  dosahuje  výše  přes  7 500  Kč  za  rok.  Tuto  relativně  nízkou  finanční  úsporu  ovlivňuje  poměrně nízká měrná potřeba tepla objektu, která činí 70 kWh na m2 rok. 

60   

Analýýza nákladů ů na zamezeení emisí CO O2  Graf čč.15: Roční náklady naa vytápění aa přípravu TV před a po realizacci opatření  Ročníí náklady n  na vytápěn ní a přípra avu TV (Kč))  49 290 2 500 000 480 000 460 000 4 782 41

440 000 420 000 400 000 380 000 před realiizací

po reealizaci

 

Zdroj: autor,, 2011 

Tabullka č. 18: Ro oční náklad dy na vytáp pění a příprravu TV přeed a po reaalizaci opatření  PŘ ŘEDPOKLA ADY:  cena ččerného uhlí za tunu 

6 000   PRE, ssazba D 02d o od 1.1.2011 cena za 1 MW Wh v Kč 

Sp potřeba  uh hlí (t/rok) 

4 307,46 6  pro vytáp pění (černé uuhlí)  před d  pro příprravu TV (eleektřina = hnědéé uhlí)     po   tepelné ččerpadlo (eleektřina = hněddé uhlí)    

Potřeba   tepla na   vytápění   (kWh/rok) 

2,4   810 00  970 00  Ro oční úsporaa: 

Ročční  náklady na  vytáp pění a  přípra avu TV  (K Kč)  14 400   34 890   41 782   7 508  

Zdroj: autor, 2011 

Progrram  Zelenáá  úsporám m  podporu uje  pouze  tepelná  čeerpadla,  jeejichž  topn né  faktory y  dosáh hnou  v záv vislosti  na  typu  tech hnologie  následujícíc n ch  minimáálních  hodnot  (MŽP,,  2009aa, str. 11):  •

technologgie země – voda:  

4,3 

•

technologgie vzduch – voda: 

3,2 

•

technologgie voda – v voda:  

5,0  61 

 

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Žadatel  B  zvolil  teplené  čerpadlo  s technologií  vzduch  –  voda,  jehož  topný  faktor  dosahuje  hodnoty  3,3.  Splňuje  tedy  stanovenou  podmínku  na  dosažení  minimální  hodnoty.  Tepelná  čerpadla  technologie  vzduch  –  voda  jsou  podporována  nižší  částkou  (je stanoven nižší finanční strop dotace) oproti technologiím země – voda a voda – voda  vzhledem  k  nižším  investičním  nákladům  a  zároveň  horšímu  topnému  faktoru.  (MŽP,  2009a, str. 11)  Žadatel musí doložit, že nový zdroj nahrazuje původní zdroj spalující tuhá nebo kapalná  fosilní  paliva  nebo  původní  elektrické  vytápění  (akumulační  nebo  přímotopné).  To žadatel  prokáže  čestným  prohlášením  o  likvidaci  původního  zdroje  a  záměrem  provozovat  a  udržovat  nový  zdroj  podpořený  z  tohoto  programu  po  dobu  patnácti  let.  MŽP, 2009a, str. 11)  Následující  tabulka  informuje  o  předpokládaných  uznatelných  investičních  nákladech,  které  dosáhly  výše  236 733  Kč.  Tento  předpoklad  vznikl  na  základě  rozpočtu  z projektové  dokumentace  vztahující  se  k danému  opatření.  Skutečné  uznatelné  investiční  náklady  na  opatření  byly  v závěru  podstatně  nižší  a  to  149 229  Kč.  Předpokládaná výše dotace byla vyčíslena na 50 000 Kč.  Tabulka č. 19: Výše dotace a investičních nákladů – Projekt B  Výše dotace a investiční náklady:  Předpokládané uznatelné investiční náklady  (dle rozpočtu z dokumentace k provedení opatření) [Kč]:  Skutečné uznatelné investiční náklady na opatření včetně DPH [Kč]:  Předpokládaná výše dotace:  Soukromé investiční náklady  Dotace/investiční náklady 

236 733  149 229  50 000  99 229   34 % 

Zdroj: Projekt B, SFŽP ČR 

 

62   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Následující  část  uvádí  modelovou  situaci  vztaženou  k Projektu  B,  na  základě  které vyčíslíme náklady na snížení jedné tuny emisí oxidu uhličitého a snížení emisí  CO2  vlivem  realizace  tepelného  čerpadla  pro  vytápění  a  přípravu  teplé  vody  za stanovených předpokladů.  Předpoklady:  •

Neuvažujeme  doplňkový  zdroj  energie  v  případech,  kdy  tepelné  čerpadlo  vlivem  nízkých venkovních teplot není schopné pokrýt energetickou potřebu objektu, 

•

pro  přípravu  teplé  vody:  výroba  elektřiny pouze  z  hnědého  uhlí,  50%  účinnost  elektrárny a přenosové sítě, 90% účinnost zařízení pro přípravu TV a výhřevnost  uhlí 12,61 TJ/Gg, 

•

pro vytápění: černé uhlí, výhřevnost uhlí 23,42 TJ/Gg a 85% účinnost zdroje tepla  pro vytápění. 

V následující  tabulce  jsou  vyčísleny  vyprodukované  emise  CO2  v tunách  za  rok  před a po realizaci tepelného čerpadla na základě stanových předpokladů. 

63   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Tabulka č. 20: Vyprodukované emise CO2 před a po realizaci podporovaného opatření za rok– Projekt B 

Projekt B 

pro vytápění  pro přípravu TV  po  teplené čerpadlo 

před  

MJ/t uhlí31 

MWh/t  uhlí 

23420 12610 12610

6,51 3,50 3,50

Měrná  Vytápěná  celkem t  t uhlí po  vyproduk.  potřeba  podlahová  MWh/rok  uhlí za  započtení  emise CO2  tepla na  plocha  rok  účinnosti  t/rok  vytápění  objektu (m2)  2 (kW/m /rok)  70 192,74  13,49 2,07 2,4 5,2        8,10 2,31 5,1 6,3        9,70 2,77 5,5 6,8 

Zdroj: autor, 2011 

Z výše  uvedeného  tedy  vyplývá,  že  původní  zdroj  tepla  pro  vytápění  (černé  uhlí)  vyprodukuje  za  rok  celkem  5,2  tuny  emisí  CO2  při daných  předpokladech.  Roční  vyprodukované  emise  CO2  původního  zdroje  tepla  pro  přípravu  teplé  vody  (elektřina)  činí  6,3  tun.  Roční  emise  CO2  objektu  tedy  jsou  11,5  tun.  Realizací  dotovaného  tepelného  čerpadla  pro  vytápění  a  rovněž  pro  přípravu  teplé  vody  se  emise  CO2  snížily  na  6,8  tun  za  rok.  Uvažujeme­li  životnost  opatření  (15  let),  tak  se  vlivem  realizace  podporovaného  opatření snížily emise CO2 o necelých 71 tun.  Předpokládaná průměrná redukce emisí CO2 Ministerstva životního prostředí pro toto opatření činí 120 tun za referenční dobu  15 let, která je shodná s dobou životnosti tepelného čerpadla. Nižší  hodnotu redukce emisí CO2 vyčíslenou v modelové situaci, můžeme 

31 Hodnoty jsou převzaty z národní inventarizační zprávy z roku 2010, která se týká použitých výhřevností a emisních faktorů. 

64   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  vysvětlit  volbou  tepelného  čerpadla.  Jeho  topný  faktor  je  relativně  nízký  a  také  z tohoto  důvodu  je  podporovaný  nižší  dotační  částkou  v rámci Programu.  Z dostupných  údajů  vyčíslíme  náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  CO2.  Investiční  náklady  na  projekt  B  činily  149 229  Kč.  Realizací  dotovaného opatření, kterým je v případě projektu B instalace tepelného čerpadla, dosahuje úspora emisí CO2 4,7 tun za rok. Uvažujeme­ li  životnost  opatření  15  let,  zvyšuje  se  tato  redukce  na  71  tun  emisí  CO2.  Náklady  na  redukce  jedné  tuny  emisí  CO2  pak  činí  2 102 Kč. Přičemž z odhadů vývoje Programu Ministerstva životního prostředí jsme tyto náklady odvodili ve výši 909 Kč.  Rozdíl  výsledků  v modelové  situaci  a  odhadu  Ministerstva  životního  prostředí,  týkající  se  redukce  emisí  CO2  a  nákladů  na  jednu  tunu  emisí  CO2,  je  pravděpodobně  způsoben  volbou  tepelného  čerpadla  s nízkým  topným  faktorem  v projektu  B.  Při  volbě  vhodnějšího  tepelného čerpadla by naše výpočty za stanovených předpokladů pravděpodobně odhad MŽP potvrdily. 

65   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2 

5.2.3. Projekt C – solárně termické kolektory  V oblasti  C  je  podporována  instalace  solárně‐termických  kolektorů  na  rodinné  a bytové  domy, a to jak pro ohřev teplé vody, tak na přitápění. (MŽP, 2009a, str. 12)  Žádost  o  podporu  byla  podána  fyzickou  osobou  nepodnikající  na  oblast  podpory  C.3.2 Instalaci  solárně­termických  kolektorů  pro  celoroční  ohřev  teplé  vody  a přitápění.  Podpora  se  vztahuje  na  rodinný  dům  s jednou  bytovou  jednotkou,  kterou  obývají 3 osoby. Rodinný dům je nepodsklepený se dvěma nadzemními podlažími. Objekt  se nachází ve Zlínském kraji v obci Zlín.  Původním  zdrojem  tepla  pro  vytápění  a  pro  přípravu  teplé  vody  (TV)  jsou  plynová  fosilní  paliva.  V rámci  programu  Zelená  úsporám  se  uživatel  C  rozhodl  doplnit  tento  zdroj instalací solárně‐termických kolektorů. Tabulka č. 21 uvádí vlastnosti objektu před  realizací podporovaného opatření.   Tabulka č 21: Vlastnosti objektu před realizací podporovaného opatření ‐ Projekt C  VLASTNOSTI OBJEKTU PŘED REALIZACÍ OPATŘENÍ  Typ obytného domu:  Rodinný dům s počtem bytových jednotek  Původní zdroj tepla pro vytápění:  Plynová fosilní paliva ‐ Tepelný výkon [kW]:    Účinnost [%]     Původní zdroj tepla pro přípravu teplé vody (TV):  Plynová fosilní paliva ‐ Tepelný výkon [kW]:    Účinnost [%]     Vytápěná podlahová plocha objektu [m2]:  Měrná potřeba tepla na vytápění [kWh/m2.rok]:  Potřeba tepla pro přípravu TV [kWh/rok]: 

1  25  87     25  87  163,04  151,29  2 636 

Zdroj: Projekt C, SFŽP ČR 

Tabulka  níže  uvádí  technické  parametry  realizovaného  opatření  a  hodnoty,  které  jsou  určující  pro  získání  podpory  v rámci  Programu.  Součástí  projektové  dokumentace  jsou 

66   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  informace o počtu a umístění solárních kolektorů, o objemu zásobníku TV a akumulační  nádrže a další (viz tabulka č. 22).  Tabulka č. 22: Technické parametry solárně‐termického systému – Projekt C  TECHNICKÉ ÚDAJE O OPATŘENÍCH   Opatření ­ Solárně­termický systém (kolektor + regulace + akumulační nádrž + rozvody)  Využití solárně‐termického systému:  celoroč. příprava TV a přitápění Množství vyrobeného tepla pro přípravu TV [kWh/rok]:  2196 Množství vyrobeného tepla pro přitápění [kWh/rok]:  583    Typové označení solárně‐termického kolektoru:  CPC 12 OEM Počet [ks]:  4 2 Celková absorpční plocha [m ]  8 Objem zásobníku [l]:  750 Typ řídící jednotky:  elektronická střecha domu, sklon 35‐40°C,  Umístění solárních kolektorů  směr J Měrná roční výroba tepla [kWh/m2.rok]:  443    Typové označení akumulační nádrže:  PSK 750 Objem zásobníku teplé vody [l]:  250 Objem akumulační nádrže [l]:  500 Zdroj: Projekt C, SFŽP ČR 

Podmínkou 

pro poskytnutí 

dotace 

je 

dosažení 

minimálního 

ročního 

předpokládaného  zisku  energie  350  kWh/m2  kolektorové  absorpční  plochy  a celkem  2000  kWh  pro instalaci  na rodinném  domě,  nebo  celkem  1000  kWh  na bytovou jednotku pro instalaci na bytovém domě. U instalace, která slouží zároveň  k  přitápění  se  požadované  hodnoty  předpokládaného  zisku  za  instalaci,  zvyšují  1,3krát.  Tato podmínka má zabránit neefektivnímu využívání veřejných prostředků pro technicky  nevhodné instalace (např. na nevhodně orientovaných střechách). (MŽP, 2009a, str. 12)  Uživatel C všechny výše zmíněné podmínky pro získání dotace splňuje (viz tabulka č. 23).  Instalovaný solárně‐termický systém dosahuje 443 kWh měrné roční výroby tepla na m2  plochy.  Vzhledem  k tomu,  že  instalace  slouží  jak  pro  přípravu  teplé  vody,  tak pro přitápění,  vztahuje  se  na ni  podmínky  dosažení  minimálně  2600  kWh  ročního  předpokládaného  zisku  energie.  Roční  předpokládaný  zisk  energie  pro  instalaci  67   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  na rodinném  domě  je  v tomto  případě  3 546  kWh.  Podmínka  dosažení  minimální  hodnoty je splněna.  Tabulka č. 23: Roční předpokládaný zisk energie v kWh – Projekt C  ROČNÍ PŘEDPOKLÁDANÝ ZISK ENERGIE 

kWh 

Roční předpokládaný zisk energie na m2 plochy  Roční předpokládaný zisk energie pro instalaci na RD  

443  3546 

Zdroj: Projekt C, SFŽP ČR 

Údaje  z tabulky  č.  24  se  vztahují  k vlastnostem  objektu  po  realizaci  solárně  termických  kolektorů  a  jsou  opět vztaženy  k projektu  C. Celková  výroba  tepla  ze  solárního  systému  činí 2 779 kWh za rok.  Tabulka č. 24: Vlastnosti objektu po realizaci podporovaného opatření – Projekt C  VLASTNOSTI OBJEKTU PO REALIZACI OPATŘENÍ  Celková výroba tepla ze solárního systému [kWh/rok]:  Úspora tepla pro přípravu teplé vody [kWh/rok]:  Úspora tepla na vytápění [kWh/m2.rok]: 

2 779  2196  583 

Zdroj: Projekt C, SFŽP ČR 

Níže uvedené tabulky č. 25 a 26 vyjadřují roční náklady na vytápění a přípravu teplé  vody před a po realizaci podporovaného opatření. Díky instalaci kombinované solární  soustavy  tak  uživatel  uspoří  2 779  Kč  ročně  a  to  za  předpokladu,  že  1  MWh  zemního  plynu stojí 1 000 Kč.  Tabulka č. 25: Roční náklady na vytápění a přípravu TV před realizací opatření v Kč  PŘED REALIZACÍ  cena zemního plynu za 1 MWh v Kč 

Podlahová  plocha (m2) 

1 000  pro vytápění (plynová fosilní paliva)  pro přípravu TV (plynová fosilní paliva) 

163,04   

Roční  náklady na  Potřeba tepla  vytápění a  přípravu TV  (Kč)  151,29 (kWh/m2.rok)  24 666 2 636 (kWh/rok)  2 636 Celkové náklady:  27 302 

Zdroj: autor 2011 

68   

Analýýza nákladů ů na zamezeení emisí CO O2  Tabullka č. 26: Ro oční náklad dy na vytáp pění a příprravu TV po o realizaci opatření v Kč  Reá álný výkon n  ko olektoru  (k kWh/rok) 

PO REA ALIZACI 

komb binovaná so olární sousstava 

Roční n  náklady  na vytápění a  přípra avu TV  (K Kč) 

277 79  Ro oční úsporaa: 

24 523 2 779 

Zdroj: autor 2011 

Ročníí  náklady y  na  vytáápění  a  přípravu  teplé  vo ody  v porrovnání  se  stavem m  před aa po instalaaci kombinované soláární soustav vy v grafick kém vyjádření níže.  Graf čč. 16: Ročníí náklady na vytápění a přípravu u TV před aa po realizaci opatřeníí v Kč  Ročníí náklady n  na vytápěn ní a přípra avu TV (Kč))

27 3 302 25 5000 24 4000 23 3000

24 4 523

22 2000 21 1000 20 0000

před reaalizací

po reealizaci

 

Zdroj: autor 2011 

Podpo ora je přiděělována jak ko procentn ní částka z  investičnícch nákladů ů na pořízen ní solárně‐‐ termických koleektorů, jejicch montáž  a zapojeníí do systém mu ohřevu  teplé vody y, případněě  do oto opné  sousttavy.  Je  sta anoven  absolutní  strrop  pro  vý ýši  podporry  na  jede en  projektt  (MŽP,,  2009a,  sttr.  12).  Maaximální  vý ýše  dotace  pro  solárn ně‐termick ké  kolektorry  uvedenaa  v přílo oze č. 5. 

69 9   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  V projektu  C  dosáhly  skutečné  uznatelné  investiční  náklady  na  dané  opatření  výše  303 500 Kč a žadateli byla na projekt C uznána podpora ve výši 80 000 Kč, což v tomto  případě činí 26 % z celkových nákladů.  Tabulka č. 26 : Výše dotace a investičních nákladů  Výše dotace a investičních nákladů:  Předpokládané uznatelné investiční náklady  (dle rozpočtu z dokumentace k provedení opatření) [Kč]:  Skutečné uznatelné investiční náklady na opatření včetně DPH [Kč]:  Předpokládaná výše dotace:  Dotace/investiční náklady 

303 500  303 500  80 000  26 % 

Zdroj: Projekt C, SFŽP ČR 

 

70   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Následující  modelová  situace  vyjadřuje  redukci  emisí  oxidu  uhličitého  za  dobu  životnosti  solárně  termických  kolektorů  (15 let)  za stanovených předpokladů.  Předpoklady:  •

Uvažujeme kombinovanou solární soustavu pro přitápění a ohřev teplé vody 

•

Pro přepočet uvažujeme 1 m3 = 10,5 kWh 

•

Výhřevnost zemního plynu převzata z české inventarizační zprávy z roku 2010 

V tabulce č. 27 jsou vyčísleny vyprodukované emise CO2 v tunách za rok před a po instalaci kombinované solární soustavy na základě výše  stanových předpokladů.  Tabulka č. 27: Vyprodukované emise CO2 v tunách za rok před a po realizaci podporovaného opatření – Projekt C  Projekt C  před  

pro vytápění  pro přípravu TV 

po  kombinovaná solární soustava    

MJ/m3 

kWh/m3 

34,16 34,16

kWh/rok  zemní plyn  (m3/rok) 

10,5 10,5   

Zdroj: autor 2011  Celková výroba tepla  ze solární soustavy. 

24666  2636 

2349 251

2779 

2336

vyproduk.  Hustota CO2  emise CO   2 (m3/rok)  (kg/m3)  v t/rok  4479 1,97 8,8  479    0,9  Celkové emise CO2:  9,8  4453    8,8  CO2 

Spotřeba zemního  plynu po odečtení  příspěvku solárních  kolektorů. 

71   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Z výše  uvedeného  vyplývá,  že  vlivem  instalace  solární  soustavy  dosahuje  redukce  emisí  oxidu  uhličitého  1  tuny  za  rok.  Uvažujeme­li  životnost  podporovaného  opatření  15 let,  činí  celková  úspora  emisí  CO2  15  tun.  Relativně  nízká  úspora  emisí  CO2  je způsobena  poměrně  malou  plochou  solární  soustavy  kolektorů.  Celková  výroba  tepla  ze solárů se tak podílí na celkové potřebě tepla objektu zhruba 10%.  Z odhadů  o  možném  vývoji  Programu  uvedených  v programovém  dokumentu  Ministerstva  životního  prostředí  byla předpokládaná  průměrná  redukce  emisí  oxidu  uhličitého  vyčíslena  na  22  tun.  Vyčíslení  nákladů  na redukci  jedné  tuny  emisí  CO2 viz následující text.  Skutečné  náklady,  které  byly  investovány  do  realizace  projektu  C,  činily  303 500  Kč.  Na základě  modelové  situace  bylo  vyčísleno,  že solární  soustava  uspoří  15  tun  emisí  oxidu  uhličitého  za  15  let  svého  provozu.  Náklady  na  redukci  jedné  tuny  emisí  pak dosahují výše 20 233 Kč. Projekt C oproti vysokým investičním nákladům vykazuje  velmi nízkou úsporu emisí za dobu životnosti podporovaného opatření. Tento výpočet se  od  předpokladu  MŽP  značně  odchyluje.  Z  odhadů  Ministerstva  životního  prostředí  byly  tyto  náklady  odvozeny  ve  výši  4  815  Kč.  Rozdíl  v dosažených  výsledcích  je pravděpodobně způsoben značně odlišnou výší přiznané podpory, viz níže.  Odhad MŽP pro dané opatření:  ‐

Dotace ve výši 60 % (stanovený předpoklad) 

‐

Celkové investiční náklady činí více než 105 tis. Kč. 

Modelová situace – Projekt C:  ‐

Dotace ve výši 26 % 

‐

Celkové investiční náklady činí zhruba 306 tis. Kč.   

72   

Analýza nákladů na zamezení emisí CO2  Předmětem  této  kapitoly  bylo  zkoumání  tří  konkrétních  projektů,  které  byl  v rámci  programu Zelená úsporám zrealizovány. Důvodem jejich zkoumání bylo získání reálných  čísel v podobě např. vlastností objektu před a po realizaci podporovaných opatření, výše  investičních  nákladů  a  přidělené  dotace,  atp.  Důvodem  bylo  také  získat  představu  o obsahu  projektové  dokumentace.  Cílem  zkoumání  projektů  A,  B,  C  bylo  porovnání  dosažených výsledků s předpokladem vývoje Programu Ministerstva životního prostředí.  Zaměřili jsme se na náklady na redukci jedné tuny emisí oxidu uhličitého a redukci emisí  oxidu  uhličitého  za  dobu  životnosti  podporovaných  opatření.  Dosažené  výsledky  na základě výpočtů v modelové situaci odhady průměrných nákladů na snížení jedné tuny  oxidu uhličitého a redukce emisí oxidu uhličitého za dobu životnosti opatření více méně  potvrdily až na vyčíslení nákladů u solární soustavy, kde bylo dosaženo výrazné odchylky  ve výpočtech. Solárně termické kolektory mají greening 1:11,2, což je v případě realizace  opatření  v rodinných  domech  druhý  nejhorší  greening,  jinými  slovy  opatření  vykazuje  nízkou  efektivitu.  Tento  fakt  náš  výsledek  potvrdil.  Oproti  vysokým  investičním  nákladům pro dané opatření je jeho výsledná redukce emisí CO 2 relativně nízká.   

73   

Závěr 

Závěr  Existence  člověka  a  s tím  související  lidská  činnost  je  nedílnou  součástí  životního  prostředí.  Člověk  vždy  využíval  přírodu  a  přírodní  zdroje  v ní  obsažené  a přetvářel  si ji dle svých potřeb.  Postupně tak začalo docházet k částečné devastaci určitých složek  životního prostředí. Ke snižování jejich kvality značnou měrou  přispívá nárůst populace  a měnící se styl života lidí. Na ochranu životního prostředí je kladen stále větší důraz.  Klimatické  změny  nesou  globální  rozměr  a  jsou  považovány  za  jednu  z nejvážnějších  hrozeb dnešní doby. Názory na tuto problematiku jsou značně kontroverzní a jeden z nich  spatřuje  hlavní  příčinu  jejich  vzniku  ve  vypouštění  skleníkových  plynů  (a  to  zejména  oxidu uhličitého), jejichž původcem je právě lidská činnost. Cílem této práce však nebylo  hodnotit  odborné  závěry  týkající  se  změn  klimatu,  stejně  tak  nebylo  cílem  reagovat  na příčiny či následky těchto změn.  Podnět  ke  snižování  emisí  oxidu  uhličitého  dal  Kjótský  protokol,  který  vešel  v platnost  roku  2005.  Česká  republika  Protokol  ratifikovala  a  zavázala  se  k 8  %  snížení  emisí  oproti roku 1990. Silná orientace Československa na těžký průmysl a jeho následný útlum  spolu  s  restrukturalizací  v 90.  letech  paradoxně  zapříčinily,  že  Česká  republika  splnila  svůj  kjótský  závazek  s výraznou  rezervou.  Prostřednictvím  systému  obchodovatelných  emisních  práv  došlo  k zobchodování  převážné  části  přebytečných  emisních  kreditů  a předpokládaný  výnos  z prodeje  byl  vyčíslen  na  zhruba  25  mld.  korun.  Takto  získané  finanční  prostředky  mohou  být  dle  pravidel  Protokolu  investovány  pouze  do  dalšího  snižování  emisí  CO2.  Doposud  nevyužitý  potenciál  k onomu  snížení  nabízel  sektor  domácností. Vznikl program „Zelená úsporám“.  Program Zelená Úsporám podporuje realizaci široké řady opatření na snížení energetické  náročnosti  budov  a zvýšení  využívání  obnovitelných  zdrojů  energie  v nich.  Nízký  zájem  veřejnosti však během prvních měsíců po jeho spuštění v dubnu 2009 vyvolával stále více  otázek.  V reakci  na  tento  stav  došlo  v srpnu  téhož  roku  k výrazným  změnám  a  to  především  v podobě  zmírnění  podmínek  pro  čerpání  dotace  a  rozšíření  Programu  na panelové domy a jednorázově také na veřejné budovy. Odezva na tyto změny na sebe 

74   

Závěr  nenechala dlouho čekat. Nárůst podaných žádostí byl tak velký, že jejich příjem musel být  ke konci října 2010 pozastaven. Rovněž bylo nutné provést zjištění disponibilního stavu  peněžních  prostředků.  Program  měl  být  opětovně  spuštěn  v únoru  2011.  Vzhledem  k neočekávanému  nárůstu  podaných  žádostí  v posledním  týdnu  před  jeho  přerušením,  pozastavení  Programu  stále  trvá.  Výsledné  zjištění  disponibilních  prostředků  bylo  záporné.  V současné  době  se  očekává  finanční  převis  poptávky  ve  výši  osmi  miliard  korun.  Tato  skutečnost  se  bude  řešit  dalším  odprodejem  emisních  kreditů  a  případně  snížením dotace v řádu několika procentních bodů. Podle mého názoru došlo k celé řadě  pochybení  ze  strany  Fondu.  Proces  administrace  žádostí  nebyl  kontinuálně  sledován  a vyhodnocován.  Fond  včasně  nereagoval  na  vzrůstající  počet  žádostí  a  k pozastavení  příjmu  žádostí  mělo  dojít  dříve.  Důkladný  monitoring  by  pravděpodobně  mohl  předejít  vzniku záporné bilance Programu.  Jak  již  bylo  uvedeno,  Zelená  úsporám  je  koncipován  jako  program,  který  je  zaměřen  na snížení  energetické  náročnosti  budov  a  zvýšení  využívání  obnovitelných  zdrojů.  K podporovaným  opatřením  je  přiřazen  faktor  greeningu,  který  vyjadřuje,  jak  velký  potenciál má dané opatření na zlepšení kvality životního prostředí. Jinými slovy definuje  dodatečnou  úsporu  emisí  CO2.  Hodnota  tohoto  faktoru  následně  odráží  prodejní  cenu  za jednu  jednotku  AAU.  Program  byl  ze  strany  kupců  velmi  pozitivně  hodnocen  a očekávaná  finanční  částka  za  prodej  100  milionů  emisních  kreditů  činí  25  miliard  korun. Nejvíce poptávanou oblastí podpory se staly solárně‐termické kolektory pro ohřev  vody  a  přitápění  v domácnostech.  Z hlediska  finančního  objemu  jednoznačně  vedlo  zateplování rodinných domů.  Ministerstvo  životního  prostředí  vydalo  před  spuštěním  Programu  tzv.  Greening  Plan,  který  může  být  jednotlivými  kupci  vyžadován  jako  příloha  dohody  o  nákupu  jednotek  AAU. Tento programový dokument primárně informuje, jakým způsobem budou využity  AAU  jednotky  a  odhaduje  vývoj  Programu.  Tento  odhad  je  komentován  a  dále  rozpracován  v úvodu  analytické  části  práce.  Očekávalo  se,  že  v rámci  Programu  bude  zrealizováno celkem 187 400 projektů a z toho největší zájem projeví žadatelé o zateplení  a  solární  termické  kolektory  (RD)  a  naopak  nejméně  žádané  bude  opatření  zdroje  na biomasu.  Předpokládaná  celková  alokace  podpory  dosahovala  výše  24,3  mld.  korun,  což  je  zhruba  očekávaný  výnos  z prodeje  emisních  kreditů.  Průměrná  uplatnitelná  75   

Závěr  podpora  bude  dle  odhadu  MŽP  nejvyšší  u  novostavby  v pasivním  standardu  (RD)  a  to  zhruba 224 500 Kč na jeden projekt a na zateplení (RD) ve výši přes 128 000 Kč na jeden  projekt.  Celkový  redukční  potenciál  je  v rámci  Programu  očekáván  ve  výši  18,2  mil.  tun  emisí  CO2.  Cílem  bylo  odvodit  z dostupných  odhadů  Ministerstva  životního  prostředí  průměrné  náklady  na  snížení  jedné  tuny  emisí  CO2.  Tyto  náklady  byly  odvozeny  z celkových  investičních  nákladů  na  jeden  projekt  a  to  za  předpokladu,  že  průměrná  dotace  činí  60  %.  Výsledky  zjištění  jsou  následující.  Nejvyšších  průměrných  nákladů  na redukci  jedné  tuny  emisí  CO2  dosahují  solárně  termické  kolektory  a  novostavba  v pasivním  standardu  a  naopak  nejnižších  zdroj  na  biomasu,  uvažujeme‐li  realizaci  podporovaného opatření v rodinných domech.  Detailnějšímu rozboru byly podrobeny tři konkrétní projekty, jejichž kopie poskytl Státní  fond  životního  prostředí,  v jehož  gesci  je  administrace  Programu.  Na  základě  modelové  situace  bylo  vyjádřeno  snížení  emisí  oxidu  uhličitého  za  dobu  životnosti  opatření  k jednotlivým projektům a vyčísleny byly rovněž náklady na snížení jedné tuny emisí CO2.  Cílem  zkoumání  těchto  konkrétních  projektů  bylo  porovnání  dosažených  výsledků  s předpokladem  vývoje  Programu  Ministerstva  životního  prostředí.  Zaměřili  jsme  se  na náklady na redukci jedné tuny emisí oxidu uhličitého a redukci emisí oxidu uhličitého  za  dobu  životnosti  podporovaných  opatření.  Dosažené  výsledky  na základě  výpočtů  v modelové  situaci,  odhady  MŽP  více  méně  potvrdily,  až  na  vyčíslení  nákladů  u solární  soustavy,  kde  bylo  dosaženo  výrazné  odchylky  ve  výpočtech.  Výše  greeningu u solárně termických kolektorů činí 1:11,2, což je v případě realizace opatření  v rodinných  domech  druhý  nejnižší  greening,  jinými  slovy  opatření  vykazuje  nízkou  efektivitu.  Tento  fakt  náš  výsledek  potvrdil.  Oproti  vysokým  investičním  nákladům  pro dané opatření je jeho výsledná redukce emisí CO2 relativně nízká.  Cílem  této  diplomové  práce  bylo  vyčíslit  náklady  na  zamezení  jedné  tuny  emisí  oxidu  uhličitého  v rámci  Programu.  Pro  další  zkoumání  daného  tématu  by  bylo  zajímavé  sestrojit  Gaussovu  křivku,  pomocí  které  bychom  ověřili  nejčastější  výši  úspory  oxidu  uhličitého pro dané opatření. Z důvodu nedostatku vstupních dat nebylo možné Gaussovu  křivku  v rámci  této  práce  sestrojit.  Další  námět  k rozšíření  daného  tématu  se  týká  vyčíslení návratnosti investice do realizace podporovaného opatření. 

76   

Seznam použité literatury 

Seznam použité literatury  1) Baroch, P.: Zelená úsporám vynesla Česko mezi obchodnickou elitu, Aktuálně.cz,  [online]. [cit. 2011‐02‐27], únor 2011, Dostupné na:    2) Cenia, Česká informační agentura životního prostředí: Ekonomické souvislosti ochrany  životního prostředí, [online]. [cit. 2011‐02‐24], Dostupné na:    3) Euractiv: Vláda prodala Japonsku další kjótské kredity, výnos půjde do programu  Zelená úsporám [online]. [cit. 2010‐09‐01], březen 2010, Dostupné na:    4) Evropská komise (EK): Systém EU pro obchodování s emise, životní prostředí – vzduch,  verze 2009 [online]. [cit. 2010‐08‐23], ISBN 978‐92‐79‐13400‐5, Dostupné na:    5) Evropská komise (EK): Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou  se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s  povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství, leden 2008. [online]. [cit.  2010‐07‐14]Dostupné na:   6) Evropský parlament (EP), Zvláštní výbor pro finanční, hospodářskou a sociální krizi,  Pracovní dokument č. 6, duben 2010. online]. [cit. 2010‐07‐28]. Dostupné na:    7) E15: Program Zelená úsporám prověří Deloitte Advisory, únor 2010. [online]. [cit.  2010‐09‐01]. Dostupné na:   8) Fischerová, G.: Kjótská dohoda na konci, co dál? – Výsledky a perspektivy  mezinárodních dohod pro ochranu klimatu, F.CON., s.r.o., květen 2010. [online]. [cit.  2010‐08‐23]. Dostupné na:    9) Chalupa, T.: Program Zelená úsporám, MŽP, Praha, duben 2011[online]. [cit. 2011‐03‐ 29]<www.mzp.cz/...tz110420zelena_usporam/.../Prezentace%20Zelena%20uspora m.pptx>   77   

Seznam použité literatury  10) Janssen, J.: Implementing the Kyoto Mechnisms: Potential Contributions by Banks and  Insurance Companies, The Geneva Papers on Risk and Insurance Vol. 25 No. 4  (October 2000), 602‐618  11) Jílková, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší klimatu,  IREAS, Praha 2003, ISBN 80‐86684‐04‐0  12) KOLÁŘOVÁ, H. ‐ SUTLOVIČOVÁ, K.: Co je a kde se vzal Kjotsky protokol. [online]. [cit.  2010‐09‐05]. BEDRNÍK, 2, 2004, č. 5, s. 11‐16., Dostupné na:  13) Kreuz, J., Vojáček, O.: Firma a životní prostředí, Vysoká škola ekonomická v Praze,  Nakladatelství Oeconomica – Praha 2007, ISBN 978‐80‐245‐1254‐9  14) McKinsey&Company: Náklady potenciál snižování emisí skleníkových plynů v České  republice, říjen 2008. [online]. [cit. 2010‐07‐28]. Dostupné na:    15) Michálek, L., ředitel SFŽP ČR: Přijímání žádostí o dotace z programu Zelená úsporám  pro rok 2010 bude od konce října přerušeno, říjen 2010.[online]. [cit. 2010‐10‐29].  Dostupné na: < http://www.zelenausporam.cz/clanek/193/1159/prijimani‐zadosti‐ o‐dotace‐z‐programu‐zelena‐usporam‐pro‐rok‐2010‐bude‐od‐konce‐rijna‐ preruseno/>  16) Moldan, B.: Od Kjóta ke Kodani a dál. [online]. [cit. 2010‐08‐13]., časopis Ochrana  přírody, 2010, číslo 2, Dostupné na:    17) MŽP, SFŽP: Program podpory obnovitelných zdrojů a úspor energie v obytných  budovách z prostředků z prodeje emisních kreditů – Zelená úsporám, duben 2009a.  [online]. [cit. 2010‐07‐07]. Dostupné na:    18) MŽP: Obchodování s emisemi, 2008‐2011,[online]. [cit. 2010‐07‐12]. Dostupné na:    19) MŽP: Směrnice MŽP č. 9/2009, č.j.: 3299/M/09. srpen 2009b. [online]. [cit. 2010‐07‐ 12]. Dostupné na:  

78   

Seznam použité literatury  20) MŽP (a): Zelená úsporám. [online]. [cit. 2010‐03‐13]. Dostupné na:    21) MŽP(b), SFŽP: Příručka pro žadatele o dotaci z programu Zelená úsporám – informace  o programu. [online]. [cit. 2010‐07‐20]. Dostupné na:    22) MŽP(c): Politika ochrany klimatu v České republice. [online]. [cit. 2010‐09‐04]. Návrh  Ministerstva životního prostředí ČR, Dostupné na:    23) NAP ‐ Národní alokační plán České republiky 2008 až 2012. [online]. [cit. 2010‐08‐ 13]., listopad 2006, Dostupné na:    24) Portál veřejné správy České republiky: Rakousko koupilo další české emisní kredity,  [online]. [cit. 2010‐08‐13]. Dostupné na:  ,   25) Sagit, Nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava, Dotace, Právní úprava a  její změny. [online]. [cit. 2010‐08‐20]. Dostupné na:    26) SFŽP: Změny v podmínkách dotačního programu Zelená úsporám, Informační list. č.  4/2009, 10. srpen 2009a. [online]. [cit. 2010‐07‐23]. Dostupné na:    27) SFŽP: Program podpory úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů energie na  vytápění v obytných domech, listopad 2009b. [online]. [cit. 2010‐07‐25]. Dostupné na:    28) SFŽP: Program „Zelená úsporám“, Programový dokument, březen 2009c. [online]. [cit.  2010‐07‐27]. Dostupné na:   29) SFŽP: Popis programu, 2009d. [online]. [cit. 2010‐08‐16], Dostupné na:    79   

Seznam použité literatury  30) SFŽP: Aktuální čísla programu Zelená úsporám, listopad 2009e. [online]. [cit. 22010‐ 07‐12], Dostupné na:   31) SFŽP: Zelená úsporám: Miliardy na úspory a zelenou energii pro domácnost,  Informační list č. 3/2009, 7. duben 2009f. [online]. [cit. 2010‐07‐27], Dostupné na:    32) SFŽP, Ukázkové příklady, Komplexní zateplení, [online]. [cit. 2010‐12‐05], Dostupné  na:   33) SFŽP(a): Zateplení panelových domů se Zelená úsporám. [online]. [cit. 2010‐07‐25],  Dostupné na:   34) SFŽP(b): Zelená úsporám pro budovy veřejného sektoru. [online]. [cit. 2010‐07‐25],  Dostupné na:   35) SFŽP(c): Veřejné budovy budou moci čerpat dotace na zateplení i z programu Zelená  úsporám, červen 2010a. [online]. [cit. 2010‐07‐25], Dostupné na:    36) SFŽP(d): Státní fond životního prostředí ČR. [online]. [cit. 2010‐08‐11]. Dostupné na:    37) SFŽP: Zpráva o hospodaření SFŽP ČR za rok 2009, Č. j.: SFZP 0131141/2010, únor  2010a. [online]. [cit. 2010‐07‐27], Dostupné na:   38) SFŽP: Program Zelená úsporám v nejnovějších číslech, březen 2010b. [online]. [cit.  2010‐07‐25]. Dostupné na:    39) SFŽP: Program Zelená úsporám aktuálně, březen 2010c. [online]. [cit. 2010‐07‐23].  Dostupné na:  

80   

Seznam použité literatury  40) Stahl, J.: Tzbinfo – Statistické údaje programu Zelená úsporám, listopad 2009. [online].  [cit. 2010‐07‐23]., Dostupné na:   41) Suchý, J.: Pro – Energy, Emisní obchodování v České republice: novinky z projednávání  Národního alokačního plánu II aneb co s povolenkou. [online]. [cit. 2010‐09‐03].  Ekolegie hospodárnost, Dostupné na: http://www.pro‐energy.cz/clanky2/3.pdf  42) Šauer,  P.:  Náklady  na  ochranu  životního  prostředí,  Pojetí,  efektivnost  a  optimalizace,  Nakladatelství Oeconomica, Praha 5, ISBN 80‐245‐0982‐2  43) Tzbinfo – technické zařízení budov: Zelená úsporám – Změny programu vyhlášeny,  program rozšířen na panelové domy, srpen 2009a. [online]. [cit. 2010‐07‐25].  Dostupné na:   44) Tzbinfo – technické zařízení budov: Zelená úsporám – změny programu a odpovědi na  dotazy čtenářů v rozhovoru s Ing. Irenou Plockovou, červen 2009b. [online]. [cit. 2010‐ 08‐03]. Dostupné na:   45) Tzbinfo – technické zařízení budov: Přerušení příjmu žádostí na opravy paneláků  vzbudilo nevoli, srpen 2010. [online]. [cit. 2010‐10‐29]. Dostupné na: <  http://www.tzb‐info.cz/regenerace‐bytovych‐domu/106573‐preruseni‐prijmu‐ zadosti‐na‐opravy‐panelaku‐vzbudilo‐nevoli?h=7&pl=47>  46) Vinšová, M., Finance.cz, Zelená úsporám po roce a půl. O jaké dotace je největší  zájem?, říjen 2010.[online]. [cit. 2010‐10‐30]. Dostupné na: <  http://www.finance.cz/zpravy/finance/284960/>   

81   

Příloha  1 Obchodovatelná emisní povolení  Obchodovatelná  emisní  povolení  patří  do  skupiny  tržně  konformních  nástrojů.  Snahou  těchto  nástrojů  je  stimulovat  působení  tržních  sil.  Regulované  firmy  jsou  motivovány  k internalizaci  externí újmy  a  významnou  úlohu  zde  hraje  cenová signalizace.  Tento  typ  regulace bere v úvahu individuální náklady/přínosy a dává firmám možnost rozhodovat o  úrovni emisí a volbě technologie. (Kreuz, Vojáček, 2007)  Povolenky  přestavují  kromě  práva  na  emitování  škodlivin  také  finanční  aktivum  (jedná  se o  specifický  cenný  papír).  Povolenka  se  tak  může  stát  předmětem  investování  a výraznou částkou tak přispět do rozpočtu firmy. (Kreuz, Vojáček, 2007)  Základní  rysy  charakterizující  systém  obchodovatelných  emisních  povolení32  je  následující (Jílková, 2003, Kreuz, Vojáček, 2007):  • Veřejná autorita stanoví cíl kvality životního prostředí, zpravidla v podobě celkového  přípustného  množství  emisí  na  určitém  území  za  určitý  čas.  Jinými  slovy  stanoví  cílovou  mez,  které  má  být  dosaženo.  Součástí  mohou  být  pomocné  cíle,  tzn.  cíle  do budoucna. Stát tedy může tento cíl zvýšit nebo snížit dle své představy o budoucím  stavu.  • Dále  se  stanoví  pravidla  přidělení  emisních  práv,  tj.  přidělení  určitého  množství  emisních  povolenek  každému  emitentovi.  Způsob  přidělování  emisních  povolenek  je  jedním z klíčových kroků systému. Dochází k přerozdělování bohatství ve společnosti  a značně ovlivňuje konkurenceschopnost do systému zapojených firem.  Povolenky  mohou  být  přiděleny  na  základě  rozhodnutí  správního  orgánu  či  aukcí.  Způsoby alokace povolenek jsou: 

32  Tuto  myšlenku  poprvé  formuloval  J.H.  Dales  (1968),  The  property  interface.  Polution,  property  and  prices.  Toronto, 

University of Toronto Press 

 

Grandfathering – Přidělení povolenek dle vykázaných (skutečných) emisí v minulosti  (historický  přístup).  V současné  době  je  nejvyužívanějším  způsobem  alokace.  Firmy  získají povolenky dle historických emisí většinou zdarma, případně za poplatek. Tento  způsob  alokace  však  může  ohrozit  samotnou  funkčnost  systému.  V zájmu  firem  je  získat  co  možná  největší  množství  povolenek.  Pokud  firmy  nadhodnotí  své  emise  za minulé  období,  obdrží  tak  více  povolenek  než  ve  skutečnosti  potřebují  na  období  následující.  Ve  chvíli  kdy  nabídka  povolenek  převýší  poptávku,  klesne  jejich  cena.  Nízká  cena  v porovnání  s mezními  náklady  následně  nenutí  firmu  investovat  do čistších  technologií  a  tím  snižovat  znečištění.  Systém  tak  v závěru  neplní  svůj  zamýšlený  účel.  Na  druhou  stranu  bezplatné  přidělené  povolenky  nijak  výrazně  nepůsobí  na  zvyšování  cen  výstupů.  Což  lze  považovat  za  výhodu  tohoto  způsobu  alokace. (Kreuz, Vojáček, 2007)  Benchmarking – „Přidělování povolenek na základě relativního ukazatele (zpravidla  emisního faktoru např. na jednotku produkce).“ (NAP, 2006, str. 2)  Aukce  ‐  Povolenky  nejsou  znečišťovatelům  přidělovány  zdarma,  ale  prostřednictvím  aukce. Nevýhoda výše charakterizované metody Grandfatheringu je u tohoto způsobu  alokace  odstraněna.  Vychází  z předpokladu,  že  subjekt  má  o  svých  individuálních  nákladech, přínosech a emisích mnohem lepší informace, nežli veřejná autorita. Mimo  jiné je také odstraněna povinnost předkládat výkaz o emisích regulující autoritě. Firmy  si nakupují povolenky dle svých předpokládaných potřeb. V období mezi aukcemi jsou  povolenky  dostupné  na  sekundárním  trhu.  Aukce  se  také  mohou  stát  významným  zdrojem  příjmů  do státního  rozpočtu  na  rozdíl  od předchozího  způsobu  alokace,  kde  jsou  výnosy  nulové.  I  přes  tyto  výhody  se  aukce  zatím  příliš  neprosadily  vyjma  systémů  obchodování  ve  Velké  Británii.  Jedním  z důvodů  je  silný  lobbing  ze  strany  znečišťovatelů, a z toho plynoucí slabý politický tlak na prosazení této změny. (Kreuz,  Vojáček, 2007)  • Tato  emisní  práva  jsou  obchodovatelná  (tzn.  jsou  předmětem  koupě  a  prodeje  na trhu).  K emitování  škodlivin  je  oprávněn  pouze  ten,  kdo  disponuje  odpovídajícím 

 

množstvím  povolenek.  V opačném  případě  je  povinen  zakoupit  si  dodatečná  práva  na trhu. Pokud emitent překračuje úroveň přidělených práv, zaplatí pokutu33.  • Cena  povolenek  (cena  převoditelného  práva  na  znečištění)  se  vytváří  na  trhu  dle aktuální situace. Množství je autoritou stanovená veličina (poplatky vice versa).  • Znečišťovatel  porovnává  tržní  cenu  emisních  povolenek  se  svými  mezními  náklady  na zamezení  znečištění.  Jinými  slovy  porovnává  náklady  na  inovace  s náklady  na zakoupení  povolenek.  Obchodovatelná  emisní  povolení  jsou  ekonomickým  nástrojem,  který  vede  k  nákladově  efektivnímu  řešení.  (Stanoveného  cíle  je  tedy  dosaženo  s  minimálními  náklady.)  Na  druhou  stranu  k ochraně  životního  prostředí  relativně více přispějí ti, pro něž je snížení znečištění relativně levnější a naopak.  • Za výhodu obchodovatelných emisních práv lze považovat stimulaci environmentálně  orientovaného  rozvoje.  Jinými  slovy  je  vytvářen  tlak  na realizaci  technologických  inovací  za  účelem  snížení  emisí.  Následně  firma  může  ušetřené  emisní  povolenky  prodat na trhu a tím dosáhnout rychlejší návratnosti investice do těchto technologií.   • Jednoznačná  identifikace  původce  a  určení  kvantitativního  cíle  kvality  životního  prostředí  (např.  celkového  množství  emisí)  je  nezbytné  k uplatnění  tohoto  nástroje.  V opačném případě se nástroj stává nevyužitelným.  • Monitorovací  systém  emisí  musí  být  transparentní  a  důvěryhodný.  K tomuto  účelu  slouží emisní audity.  Následující graf demonstruje princip obchodovatelných povolení. Předpokládejme pouze  dvě  firmy.  Ve  výchozí  situaci  obě  firmy  vypustí  20  jednotek  emisí  během  prvního  obchodovacího období. Veřejná autorita následně rozhodne, že každá firma sníží úroveň  svých  emisí  na  polovinu  oproti  minulému  období.  V druhém  obchodovacím  období  tak mohou  firmy  emitovat  pouze  10  jednotek  emisí.  Druhá  firma  (F2)  má  nižší  náklady  na zamezení  než  první  firma  (F1)  a  tak  sníží  znečištění  o  12  jednotek.  První  firma  je 

33 Pokuta původně činila 40 eur za tunu, dnes je hrazena ve výši 100 eur za tunu. Od roku 2013 bude pokuta vzrůstat 

v souladu s každoroční mírou inflace v eurozoně. (EK, 2009, str. 19) 

 

schopna snížit své znečištění pouze o 8 jednotek. Aby se vyhnula pokutě, musí si odkoupit  od druhé firmy chybějící práva na znečištění ve výši 2 jednotek.  Graf č. 17: Princip obchodovatelných povolení 

  Zdroj: Kreuz, Vojáček, 2007, str. 175, vlastní úprava 

2 EU ETS  Systém EU ETS je založený na čtyřech stěžejních zásadách (EK, 2009, str. 7):  •

jedná se o systém emisních stropů, 

•

zapojení se do něj je pro podniky v příslušných odvětvích povinné, 

•

jeho součástí je přísný rámec dodržování pravidel, 

•

trh  pokrývá  oblast  EU34,  využívá  však  příležitosti  ke  snižování  emisí  i  ve  zbytku  světa,  neboť  přijímá  i  kredity  z  projektů  zaměřených  na  snižování  emisí  v  rámci  Kjótského  protokolu  a  jeho  mechanismu  čistého  rozvoje  a  společné  realizace.  Systém  EU  ETS  umožňuje  formální  propojení  se  slučitelnými  systémy  emisních  stropů  ve  třetích  zemích,  které  ratifikovaly  Kjótský  protokol  (viz.  Propojovací  směrnice). 

34 Od 1. ledna 2008 byl navíc dosah systému EU ETS rozšířen za hranice 27 členských států EU, a zahrnuje tak i Island, 

Lichtenštejnsko a Norsko. (EK, 2009, str. 6) 

 

Systém  je  zaváděn  do  praxe  v jednotlivých  obchodovacích  obdobích  (fázích),  (EK,  2009,  str. 8):  Fáze  1  ‐  probíhající  od  1.  ledna  2005  do  31.  prosince  2007,  byla  tříletým  pilotním  obdobím získávání zkušeností a přípravou na klíčovou fázi 2. Úspěšně v ní byla stanovena  cena  za  uhlíkové  emise,  zřízeno  volné  obchodování  s  povolenkami  v  rámci  EU  a vybudována  nezbytná  infrastruktura  pro  monitorování,  ohlašovaní  a  ověřování  skutečných emisí produkovaných dotčenými podniky.  Fáze  2  ‐  probíhající  od  1.  ledna  2008  do  31. prosince 2012,  se  kryje  s  prvním  obdobím  závazků v rámci Kjótského protokolu – pětiletou lhůtou, během níž EU a její členské státy  musejí  splnit  protokolem  dané  emisní  cíle.  Na  základě  ověřených  emisí  nahlášených  v průběhu  fáze  1,  snížila  Komise  množství  emisních  povolenek  ve  fázi  2  o 6,5  %  oproti  roku 2005.  Fáze  3 ‐  bude  probíhat  osm  let,  a  to  od  1.  ledna  2013  do  31.  prosince  2020.  Toto  delší  obchodovací  období  přispěje  k  větší  předvídatelnosti,  která  je  nezbytná  pro  podporu  dlouhodobých investic do snižování emisí (viz dále). 

 

Povolenky přidělené v EU ETS jednotlivým státům v 1. a 2 fázi 

  Zdroj: EK, 2009, str. 14 

Výbor pro environmentální audit Spojeného království nedávno poukázal na to, že systém  EU  ETS  stanovil  příliš  vysoké  maximální  hodnoty  emisí  a  z  toho  důvodu  je  cena  uhlíku  příliš nízká a nepodněcuje k nezbytným investicím do nízkouhlíkových postupů. Očekává  se, že v roce 2020 se bude cena uhlíku pohybovat mezi 20 a 40 EUR za tunu CO2, zatímco,  chceme‐li v hospodářství snížit produkci uhlíku, je třeba stanovit cenu na 100 EUR. (EP,  2010,  str.  3).  Vývoj  cen  emisních  povolenek  mezi  lety  2005  až  2008  znázorňuje  následující graf č 18. 

 

Od  zaavedení  sy ystému  měěl  vývoj  ceeny  emisních  povoleenek  vícem méně  rosto oucí  trend..  V březznu roku 2 2006 se jed dna povolenka obchodovala dok konce za tééměř 33 EU UR. Zhrubaa  o měssíc později  začaly jedn notlivé státty vykazov vat skutečn ný stav svýcch emisí, což ukázalo o  jedno označný přeebytek pov volenek na  trhu. Tato o prealokacce emisních h práv tém měř celé EU U  způso obila  výrazný  propad  ceny.  Ten nto  fakt  ved dl  k uplatnění  přísnějjších  pravid del  s cílem m  obnov vit funkčno ost celého ssystému.  Graf 3: Ceny povoleenek v EU E ETS 

  Zdroj: EK, 2009, strr. 22 

Vývojj po roce 2  2012  V rám mci  revidov vaného  systtému  EU  ETS,  E který bude  fungovat  od  ro oku  2013,  proběhnou p u  tyto h hlavní změn ny (EK, 200 09, str. 11)::  •

mírné  ro ozšíření  pů ůsobnosti  systému  s (v vedle  zahrrnutí  letecttví  od  roku  201235),,  kterým see do něj začlení další průmyslov vá odvětví aa více sklen níkových pllynů a takéé  zařízení n na zachycov vání, přeprravu a geologické sklaadování em misí CO2, 

35 Systé ém EU ETS se b bude vztahovaat i na emise C CO2 z civilního o letectví. Znam mená to, že letecké společnosti všech zemíí 

původu u budou na emiise vyprodukované při letech h do EU, z EU aa v rámci EU po otřebovat povo olenky. 

 

•

nahrazení  stávajícího  systému  národních  stropů  pro  emisní  povolenky  jedním  stropem pro celou EU, 

•

lineární snižování stropu pro povolenky o 1,74 % ročně do roku  2020 a dále, což  znamená, že do roku 2020 se počet emisních povolenek oproti úrovni roku 2005  sníží  o  21%;  v  rámci  zaručení  transparentnosti  a  předvídatelnosti  mají  aktéři  na trhu  informací  o  tomto  lineárním  snižování  k  dispozici  předem,  a  mohou  tak  učinit nezbytné investice do snižování emisí36, 

•

namísto  stávajícího  systému  jejich  bezplatného  přidělování  postupný  přechod  k plnému  dražení  povolenek.  Důvody,  proč  by  aukce  měla  být  základním  principem alokace. 

3 Flexibilní mechanismy  V Protokolu jsou definovány následující tři mechanismy (Suchý, Pro – Energy, str. 62):  •

JI – Joint Implementation (Mechanismus společné realizace) 

Jde  o  projektový  mechanismus,  který  lze  využít  ve  všech  ekonomicky  vyspělých  zemích  (Annex  I),  které  ratifikovaly  a  přijaly  Kjótský  protokol.  Investorská  země  vloží  finance  v podobě  grantu  do  konkrétního  projektu  v zemi  hostitelské.  Za  to  získá  úspory  emisí  docílené díky tomuto projektu. Jednotka používaná pro 1 t CO2e úspor emisí v rámci JI se  nazývá „ERU“ – Emission Reduction Unit  •

CDM – Clean Development Mechanism (Mechanismus čistého rozvoje) 

Je projektový mechanismus, který vyspělé země využívají v rozvojových zemích, které nemají žádný závazek vůči Protokolu (non-Annex I). Podstata mechanismu obdobná jako u JI. Jednotka používaná pro 1 t CO2e úspor emisí v rámci CDM se nazývá „CER“ – Certified Emission Reduction.  

36 K 30 % snížení do roku 2020 by se zavázala pouze za předpokladu, že i další vyspělé země přistoupí k srovnatelným 

redukcím  emisí  a  hospodářsky  vyspělejší  rozvojové  země  přispějí  úměrně  svým  povinnostem  a  příslušným  schopnostem. Do roku 2050 by se celosvětová emisní redukce skleníkových plynů měla dostat nejméně na úroveň 50‐ti  % vůči roku 1990. (EK, 2008) 

 

•

IET – International Emission Trading (Mezinárodní obchodování s emisemi) 

Jde o „Cap and Trade37“ mezi ekonomicky vyspělými zeměmi (Annex I), které mají v rámci  svého závazku přiděleny místo povolenek jednotky přiděleného množství – AAU (AAU –  Assigned Amount Unit), kterými kryjí své národní emise. Tato aktivita může mít charakter  čistě  mezivládního  obchodu  s národními  úsporami  nebo  obchodu  podloženého  konkrétními projekty (Green Investment Scheme).  Možnost  dostát  svých  závazků  více  způsoby,  tedy  flexibilně,  je  pro  podniky  významná  ve smyslu  plnění  cíle  s nižšími  náklady.  „Subjekt  při  nedostatku  emisních  práv  může  získat  dodatečná  práva  nejen  nakoupením  povolenek,  ale  i  realizací  projektů  v rámci  těchto  flexibilních  mechanismů  –  za  úspěšně  realizovaný  projekt  po  jeho  ověření  veřejnou  autoritou  obdrží  odpovídající  množství  práv  emitovat.“  (Kreuz,  Vojáček,  2007,  str. 198)  Tzv.  propojovací  směrnice  –  Linking  directive  (2004/101/EC)  ošetřila  vzájemnou  interakci mezi systém EU ETS a flexibilními mechanismy. (Kreuz, Vojáček, 2007) 

37  Systémy  založené  na  obchodování  s právy  na  znečištění  v rámci  obchodovacího  období,  která  jsou  přidělovány  znečišťovatelům ex ante (tzv. cap and trade systémy). Regulátor předem stanoví množství znečištění, které může být  vypuštěno nad určitým územím během určité doby. (Kreuz, Vojáček, 2007) 

 

4 Redukční potenciál Programu – odborné odhady  Odborné  odhady  redukčního  potenciálu  Programu  jsou  převzaty  z programového  dokumentu Ministerstva životního prostředí.  V  roce  2006  byla  spotřeba  domácností  273,8  TJ  (což  odpovídá  76  048  GWh).  V této  spotřebě  je  zahrnuta  nejen  spotřeba  na  vytápění  (včetně  ztrát  v  kotlích  a  podobně),  ale i na přípravu teplé užitkové vody (TUV) a provoz domácností. Průměrná energetická  náročnost v roce 2006 byla 340 kWh/m2 za rok. Pokud odečteme spotřebu elektřiny na  osvětlení  a  další  domácí  spotřebiče  ve  výši  cca  10  %  (cca  2  000  kWh  ročně  na domácnost), byla v roce 2006 průměrná energetická náročnost větší než 300 kWh/m2  za rok. (SFŽP, 2009c, str. 15)  Na  základě  odborné  studie  Fondu  o  absorpční  schopnosti  zateplení  budov  a  celkových  úsporách  energie  a  emisí  skleníkových  plynů  byly  vyčísleny  následující  odhady  pro rodinné  domy,  bytové  domy  –  nepanelové  technologie  a  bytové  domy  –  spadající  pod program PANEL (SFŽP, 2009c, str. 18)  a) Rodinné domy  •

průměrná roční konečná spotřeba tepla na vytápění: 55 GJ/r, 

•

průměrné  náklady  na  realizaci  úsporného  opatření  (kompletní  zateplení  obálky,  roční spotřeba tepla na vytápění klesne na 70 kWh/m2), vč. DPH: 370 tis. Kč, 

•

průměrně dosažitelná úspora energie na vytápění: 56 % 

b) Bytové domy – nepanelová technologie  •

průměrná roční spotřeba energie na vytápění: 36 GJ/b.j. 

•

průměrné náklady na realizaci úsporného opatření (kompletní zateplení obálky –  roční spotřeba tepla na vytápění klesne na 50 kWh/ m2), vč. DPH: 170 tis. Kč/b.j. 

•

průměrně dosažitelná úspora energie na vytápění: 63 % 

c) Bytové domy – spadající pod program PANEL 

 

Podpora  zateplení  této  kategorie  budov  nebyla  původně  v  rámci  Programu  uvažována.  Důvodem byl překryv s podporou z programu PANEL administrovaného Státním fondem  rozvoje  bydlení  (v  gesci  Ministerstva  pro  místní  rozvoj).  Tento  postoj  byl  však  změněn  v srpnu  2009,  kdy  se  Program  rozšířil  na  bytové  domy  panelové  technologie.  O rok  později  byl  příjem  žádostí  pozastaven  z důvodu  zjištění  disponibilních  finančních  prostředků.  Dále platí předpoklad, že 25 % domů, resp. bytových jednotek v obou kategoriích již bylo  rekonstruováno  s  cílem  snížit  energetickou  náročnost  budovy  a  nejsou  tedy  vhodné  pro podporu  z  navrhovaného  programu.  Lze  očekávat,  že  z  celkového  možného  počtu  žadatelů  bude  v  rámci  Programu  při  příznivě  nastavených  podmínkách  během  období  2009‐2012  žádat  o  podporu  10‐20  %  majitelů  rodinných  a  bytových  domů.  Absorpční  potenciál je tak odhadován v rozsahu 200 – 350 tisíc bytových jednotek.  B. Podpora výstavby v pasivním energetickém standardu,  V České republice se ročně dokončí asi 33 tis. bytů (zdroj ČSÚ, průměr za posledních pět  let).  Zhruba  45  %  těchto  bytů  je  v  rodinných  domech  a  55  %  v  bytových  a  ostatních  domech. Pro určení absorpční kapacity programu je možno využít informaci z Rakouska,  kde do dvou let po zavedení kvalitního podpůrného schématu je realizováno okolo 10 %  výstavby  v  příslušném  regionu  v  pasivním  standardu.  Počet  bytů,  které  by  tedy  mohly  žádat  o  podporu,  budeme  dále  uvažovat  na  úrovni  15  tisíc  během  období  2009‐2012.  To odpovídá asi 6 tisícům rodinných domů a 8 tisícům bytů v bytových domech.  C. Využití obnovitelných zdrojů pro vytápění a ohřev vody  a) Náhrada vytápění fosilními palivy  V České republice je doposud asi 280 tisíc rodinných domů a asi 144 tisíc bytových domů  vytápěno  zdroji  na  tuhá  fosilní  paliva  (hnědé  uhlí,  černé  uhlí,  brikety,  koks).  Pro odhad  absorpční  schopnosti  výměny  uhelných  kotlů  budeme  uvažovat  následující  průměrné  investiční náklady: 

 

•

100 tis. Kč při výměně za účinný nízkoemisní kotel na biomasu (rodinný dům), 

•

250 tis. Kč při výměně za tepelné čerpadlo (rodinný dům), 

•

40 tis. Kč na bytovou jednotku při výměně domovního kotle za účinný nízkoemisní  zdroj na biomasu (bytový dům). 

Podmínky  podpory  jsou  nastaveny  tak,  aby  o  podporu  z  programu  Zelená  úsporám  během  jeho  trvání  požádala  alespoň  třetina  všech  možných  žadatelů,  tj.  asi  90  tisíc  bytových jednotek. U tepelných čerpadel lze předpokládat absorpční kapacitu na úrovni  zhruba 1‐2 tis. instalací ročně.  b) Instalace solárně­termických kolektorů na obytné budovy  V  průběhu  let  2003–2007  bylo  ze  SFŽP  podpořeno  cca  1  500  realizací  fototermických  systémů pro ohřev teplé vody a cca 750 realizací fototermických systémů pro ohřev teplé  vody  a  přitápění.  Na  základě  analýzy  těchto  realizací  můžeme  uvažovat  pro  odhad  absorpční kapacity následující průměrné investiční náklady pro rodinné domy:  •

100 tis. Kč na instalaci fototermického systému pro ohřev TUV, 

•

150 tis. Kč na instalaci fototermického systému pro ohřev TUV a přitápění. 

Pro bytové domy lze pak odhadnout tyto průměrné investiční náklady:  •

50 tis. Kč/b.j. na instalaci fototermického systému pro ohřev TUV, 

•

75 tis. Kč/b.j. na instalaci fototermického systému pro ohřev TUV a přitápění. 

Jedna  instalace  na  rodinném  domě  (plocha  kolektorů  cca  6  m2)  může  ročně  vyrobit  2 500 kWh energie (tedy 9 GJ). Zčásti přitom nahradí elektrické, zčásti plynové ohřívače  teplé  užitkové  vody.  Pokud  by  na  náhradu  každého  z  těchto  zdrojů  připadlo  50  %  solárních instalací, roční úspora emisí CO2 by činila průměrně 1,75 tuny/dům. Instalace  pro  bytové  domy  budou  uvažovány  s  5x  větší  plochou  kolektorů  a  tedy  i  výrobou,  a s předpokládaným průměrným počtem 10 bytů na jeden bytový dům. V České republice  je asi 1,4 mil. rodinných domů a 195 tisíc bytových domů. Lze předpokládat, že na většinu  z nich lze účelně umístit solárně‐termické kolektory. Některé domy mohou mít nevhodně  orientovanou  střechu  či  fasádu,  příp.  mohou  být  zastíněny.  Při stejné  výši  podpory  jako  doposud  a  za  předpokladu,  že  program  podpory  bude  trvalý  a  bude  mít  dostatečnou  propagaci,  lze  dále  odhadovat  počet  žadatelů  zhruba  na  2 ‐  2,5  tis.  ročně  v případě  instalace fototermických kolektorů na rodinné domy a na 0,5 ‐ 1 tis. ročně pro instalace  na bytové domy. 

 

5 Výše dotace a dotační bonus  Následující  tabulka  nabízí  přehled  kombinací  opatření,  při  jejichž  realizaci  žadatel  dosáhne na dotační bonus (znění srpen 2009).  Kombinace opatření 

Výše bonusu (Kč) 

A + C.1  A + C.3  B + C.3  C.2 + C.3.2 

50 000  50 000  50 000  50 000 

Zdroj: tzbinfo, 2009a 

Následující  text  uvádí  přehled  poskytovaných  dotací  pro  jednotlivé  oblasti  podpory  na energetické hodnocení a projektovou dokumentaci (SFŽP, 2009a).  Výše dotace pro rodinné domy pro oblast A  •

Energetické hodnocení … 10 000 Kč 

•

Projektová dokumentace … 10 000 Kč 

Výše dotace pro bytové domy pro oblast A  •

Energetické hodnocení … 15 000 Kč na jeden dům 

•

Projektová dokumentace … 2 000 Kč na bytovou jednotku 

Výše dotace pro výstavbu domů pro oblast B  •

V části podpory B bude pořízení projektu rodinného i bytového domu dotováno  shodně částkou 40 000 Kč na jeden dům. 

Výše dotace pro rodinné domy pro oblast C  •

Energetické hodnocení … 10 000 Kč 

•

Projektová dokumentace … 5 000 Kč 

Výše dotace pro bytové domy pro oblast C   

•

Energetické hodnocení … 15 000 Kč na celý dům 

•

Projektová dokumentace … 15 000 Kč na celý dům 

Následující tabulky nabízejí přehled podpor dle jednotlivých oblastí. Uvedené částky jsou  maximální  a  výše  poskytnuté  dotace  nesmí  převýšit  investiční  náklady  (znění  srpen  2009)   

 

Výše dotace pro rodinné domy je následující: 

  Zdroj: tzbinfo, 2009a 

 

Výše dotace pro bytové domy je následující: 

  Zdroj: tzbinfo, 2009a 

 

Seznam použitých zkratek 

Zkratka 

                 

                                                                    

 

Význam 

AAU 

Assigned Amount Unit (jednotka přiděleného množství, dle zákona č.  695/2004 Sb. v platném znění, v rámci Kjótského protokolu představuje  obchodovatelné právo státu vypustit do ovzduší jednu tunu CO2eq. v období  2008‐2012 

BD  CDM  CO2  ČSÚ  EU 

Bytový dům  Clean Development Mechanism  Oxid uhličitý  Český statistický úřad  Evropská unie 

European emission trading scheme/European Greenhouse Gas Emission  EU ETS   Trading Scheme (obchodování s emisemi CO2 na úrovni firem v rámci  Evropské unie podle směrnice 2003/87/ES  GIS  Green Investment Scheme, český název programu je „Zelená úsporám  GHGs  Greenhouse gases (v překladu ‐ skleníkové plyny)  Gt  Gigatuna, tj. miliarda metrických tun  CH4  Metan  KP  Kjótský protokol  Mt  Megatuna, tj. milion metrických tun  NAP  Národní alokační plán  NOx  Oxidy dusíku  International Emission Trading (mezinárodní emisní obchodování podle čl.  IET  17 Kjótského protokolu  JI  Joint implementatiton  MŽP  Ministerstvo životního prostředí  MWh  Megawatthodina, tj. tisíc kWh  OPŽP  Operační program životního prostředí  RD  Rodinný dům  SFŽP  Státní fond životního prostředí  SO2  Oxid siřičitý  SOD  Seznam odborných dodavatel  SVJ  Společenství vlastníků jednotek  SVT  Seznam výrobků a technologií  OZE  Obnovitelné zdroje energie  TA  Technická asistence  UNFCCC  United Nations Framework Convention on Climate Changes 

Definice38  Administrace ‐ proces od podání žádosti po vyplacení podpory.  Bytovým  domem  ‐  stavba  pro  bydlení,  ve  které  převažuje  funkce  bydlení,  a  není  rodinným domem.  Bytovým domem nepanelové technologie ‐ bytový dům, který není postaven v žádné z  typizovaných konstrukčních soustav panelových bytových domů.  Dotační  bonus  ‐  finanční  zvýhodnění  za  vybrané  kombinace  opatření,  a  to  pouze  při  současném  podání  žádosti,  avšak  maximálně  jednou  pro  daný  objekt  i  při  využití  více  kombinací, uvedených ve Směrnici MŽP č. 9/2009.  Obnovitelné  zdroje  energie  ‐  nefosilní  zdroje  energie,  konkrétně  energie  slunečního  záření, geotermální energie, energie půdy, energie vzduchu a energie biomasy.  Pasivní  dům  ‐  budova  vystavěná  v  pasivním  energetickém  standardu.  Má  velmi  nízkou  roční  potřebu  tepla  na  vytápění,  kterou  lze  krýt  bez  použití  obvyklé  otopné  soustavy  pouze  se  systémem  nuceného  větrání  obsahujícím  účinné  zpětné  získávání  tepla  z  odváděného  vzduchu  (rekuperací)  a  malé  zařízení  pro  dohřev  vzduchu  v  období  velmi  nízkých  venkovních  teplot.  Celkové  primární  energie  spojené  s  provozem  budovy  (vytápění,  ohřev  vody)  nemá  u  těchto  budov  překračovat  hodnotu  60  kWh/(m2a).  Pro  splnění podmínek programu Zelená úsporám  musí pasivní dům zejm. dosáhnout měrné  roční  potřeby  tepla  na  vytápění  max.  20  kWh/m2  u  rodinných  domů  a  15  kWh/m2  u  bytových domů.  Rodinným  domem  ‐  objekt,  ve  kterém  více  než  polovina  podlahové  plochy  odpovídá  požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomu účelu určena, v němž jsou nejvýše tři  samostatné  byty  a  má  nejvýše  dvě  nadzemní  a  jedno  podzemní  podlaží  a  podkroví.  Nikoliv např. objekty určené k individuální rekreaci nebo průmyslové objekty, a to ani v  případě, že zde má žadatel trvalé bydliště. 

38 

Definice  převzaty  ze  slovníku  pojmů  na  stránkách  SFŽP  ČR,(online).  (cit.  2010‐03‐13),  Dostupné  na:  http://www.zelenausporam.cz/sekce/560/slovnicek‐pojmu/ 

 

Solárně­termický kolektor ‐ systém sloužící k absorpci slunečního záření a jeho využití  ve  formě  tepla  určený  pro  celoroční  přípravu  teplé  vody  nebo  pro  kombinaci  celoroční  přípravy teplé vody a přitápění.  Společenství  vlastníků  jednotek  ­  společenství  vlastníků  jednotek  je  právnická  osoba,  která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou,  provozem  a  opravami  společných  částí  domu,  popřípadě  vykonávat  činnosti  v  rozsahu  tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu.  Zdroj  na  biomasu  ‐  výhradně  hlavní  lokální  zdroj  napojený  na  otopnou  soustavu  objektu,  který  využívá  pouze  energii  biomasy  a  zajišťuje  dodávku  tepla  pro  vytápění  obytného domu a případně i přípravu teplé vody.