ANALÝZA NABÍDKY A ZHODNOCENÍ VZDĚLÁVACÍHO POTENCIÁLU DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI

ANALÝZA NABÍDKY A ZHODNOCENÍ VZDĚLÁVACÍHO POTENCIÁLU DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI

Ing. Pavel Beneš Mgr. Lenka Křížková

Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, o.p.s. Riegrova 1, Plzeň

květen 2007

Analýza nabídky a zhodnocení vzdělávacího potenciálu dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji

OBSAH ÚVOD..................................................................................................................................... 3

1

DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ........................................... 4 1.1 Další profesní vzdělávání v systému celoživotního vzdělávání ............................. 4 1.2 Zakotvení dalšího profesního vzdělávání v právních předpisech .......................... 5 1.3 Interpretace systému dalšího profesního vzdělávání pro průzkum dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji.............................................................. 7

2

ANALÝZA DOSTUPNÝCH VEŘEJNÝCH ZDROJŮ O NABÍDCE DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI .................................................. 9 2.1 Zhodnocení dosažitelných databází a informačních zdrojů .................................. 9 2.2 Shrnutí ................................................................................................................13

3

REALIZACE PRŮZKUMU NABÍDKY DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI ....................................................................................................15 3.1. Příprava průzkumu reálné nabídky......................................................................15 3.2. Metoda a cíle dotazování ....................................................................................17 3.3. Zhodnocení výsledků dotazování ........................................................................18

4

VÝSTUPY PRŮZKUMU NABÍDKY DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI ................................................................................................22 4.1 Zhodnocení datové základny MŠMT – vývoj databáze ........................................22 4.2 Ověření reálné nabídky DPV - současnost ..........................................................26 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5

Krajské subjekty.................................................................................................. 26 Mimokrajské subjekty ......................................................................................... 26 Sídlo subjektu ..................................................................................................... 27 Zaměření akreditovaných vzdělávacích programů ............................................. 28 Druh vzdělávacích subjektů ................................................................................ 29

4.3 Jiné akreditace ministerstev ................................................................................29 4.4 Zhodnocení zvolené metody průzkumu ...............................................................31 4.5. Shrnutí výsledků průzkumu nabídky dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji .....................................................................................................................33 5

ROZŠÍŘENÉ OVĚŘENÍ METODIKY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH ..............................34 5.1 Výzkumný vzorek ................................................................................................34 5.2 Metoda ................................................................................................................34 5.3 Výstupy rozšířeného ověřování metodiky ............................................................36

6

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ ...............................................................................................38

POUŽITÉ ZDROJE .................................................................................................................40

2


ÚVOD Analýza nabídky a zhodnocení vzdělávacího potenciálu dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji je projektem spolufinancovaným Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Partnery projektu při jeho realizaci bylo Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a Úřad práce v Plzni. Obecným cílem bylo projektu v souladu s cíly Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů vytvořit podmínky pro zvyšování zaměstnanosti a zaměstnatelnosti obyvatel v regionu zlepšením politiky dalšího profesního vzdělávání. Úkolem projektu bylo vyvinout a ověřit metodický nástroj pro průběžnou analýzu nabídky dalšího profesního vzdělávání pro strategické rozhodování a koordinaci rozvoje lidských zdrojů na úrovni kraje, a tím zlepšit kvalitu systému dalšího profesního vzdělávání v kontextu regionálního trhu práce. Při analýze nabídky dalšího profesního vzdělávání (dále DPV) v Plzeňském kraji byly provedeny následující aktivity: 1. Inventarizace dostupných veřejných zdrojů o DPV 2. Vyvinutí metodiky k ověření nabídky 3. Ověření metodiky při průzkumu na vybraném pilotním vzorku vzdělávacích subjektů 4. Vyhodnocení výsledků průzkumu a analýza získaných dat 5. Zhodnocení použité metodiky 6. Navržení vhodné metodiky pro sledování, hodnocení a prezentování nabídky DPV v Plzeňském kraji na základě pilotního ověření Výslednou navrženou metodiku obsahuje Metodická příručka, která je vedle internetového portálu NováProfese dalším výstupem projektu. Předkládaná studie přináší výsledky předchozích bodů, tedy průzkumu nabídky dalšího profesního vzdělávání. Je členěna do pěti kapitol podle jednotlivých kroků realizačního týmu. Před samotným průzkumem bylo nejdříve nutné interpretovat zakotvení systému dalšího profesního vzdělávání v právních předpisech České republiky. Pojem další profesní vzdělávání je proto hned v 1. kapitole studie definován a vymezen vůči pojmům příbuzným. Dále jsou popisovány formy, kterými tento druh vzdělávání může probíhat (rekvalifikace, zvyšování odborné kvalifikace nebo způsobilosti a vzdělávání podle státních norem, doplňování a zlepšování znalostí a dovedností) a statuty vzdělávacích programů (akreditované a neakreditované). V přípravné fázi průzkumu byly také inventarizovány dostupné veřejné zdroje o nabídce DPV s důrazem na regionální hledisko (potřeby zájemců z Plzeňského kraje), šíři a aktuálnost obsažených informací a především na možnosti praktického využití jako hlavního informačního zdroje pro zájemce o další profesní vzdělávání. Výsledky inventarizace přináší kapitola 2. V následující kapitole je podrobně popsána metodika, která byla uplatněna při ověření reálné nabídky DPV v kraji na zvoleném pilotním vzorku, konkrétně mezi vzdělavateli z Plzeňského kraje registrovanými v systému rekvalifikací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Nejdříve je podrobně vysvětlen postup zpracování databáze těchto vzdělavatelů do standardizované podoby. Dále jsou zdůvodněny použité metodické nástroje, definovány cíle dotazování a nakonec jsou prezentovány samotné výsledky dotazování. Čtvrtá kapitola je celá věnována výstupům průzkumu na pilotním vzorku, který se soustředil především na informace o subjektech. Konkrétně je nejdříve zhodnocena datová základna systému rekvalifikací MŠMT z hlediska podchycení vývoje oblasti DPV v Plzeňském kraji. Následně je pozornost zaměřena na analýzu činnosti vzdělávacích subjektů, které v kraji v současnosti působí. Kapitola se také krátce věnuje dalším akreditacím ministerstev, na jejichž častější výskyt v kraji průzkum poukázal, a k závěru je zhodnocena zvolená metoda průzkumu. Poslední pátá kapitola přímo navazuje na vyhodnocení metodiky užité v pilotním průzkumu. Jsou v ní navrženy konkrétní metodické nástroje k zjišťování podrobných informací o kurzech poskytovaných vzdělávacími subjekty v Plzeňském kraji. Navržená metodika je následně ověřena při dotazování na vybraných středních školách Plzeňského kraje.

3


1

DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

1.1

Další profesní vzdělávání v systému celoživotního vzdělávání

Strategie celoživotního učení ČR (MŠMT, 2007) rozlišuje tři formy celoživotního vzdělávání – formální, neformální a informální. Informální učení popisuje jako neinstitucionalizovaný a neorganizovaný proces nabývání dovedností a znalostí prostřednictvím každodenních zkušeností a sociální interakce. Naopak organizované vzdělávání formální vede k získání určitého stupně vzdělání, je institucionalizované a poskytují jej školy. Pod neformální formy vzdělávání jsou řazeny především kurzy různorodého zaměření, které nevedou k získání určitého stupně vzdělání. Jde o takzvané další vzdělávání. Sytém celoživotního vzdělávání dospělých graficky znázorňuje schéma 1. Další vzdělávání dospělých probíhá neformální formou, a to po ukončení počáteční fáze vzdělávání, která zahrnuje vzdělávání primární, sekundární i terciární. Je zaměřené na získávání dovedností a vědomostí, které mohou pomoci absolventovi zlepšit postavení v osobním životě, ve společnosti a na trhu práce. Mohou jej nabízet školy i soukromé vzdělávací instituce, fyzické osoby, neziskové a zájmové organizace i jiné subjekty. Schéma 1: Celoživotní vzdělávání dospělých Formální

Neformální

vede k získání určitého stupně vzdělání a pobíhá na školách

další profesní vzdělávání specifické profesní vzdělávání

Informální probíhá prostřednictvím každodenních zkušeností a sociální interakce

nevede k získání určitého stupně vzdělání a probíhá formou kurzů = další vzdělávání dospělých

ostatní další vzdělávání zájmové vzdělávání

Předmětem našeho zájmu je další profesní vzdělávání (dále označováno také zkratkou DPV), které je obsahově přímo spjaté s výkonem určitého povolání a zaměstnání. Uskutečňuje se v průběhu celého života po ukončení počátečního vzdělávání na základní, střední nebo vysoké škole. Jeho cílem jednoznačně je účastníkova lepší uplatnitelnost na trhu práce. Proto se soustředí výhradně na rozvoj odborných profesních znalostí, schopností a dovedností, které vedou k získání kompetencí k provádění ucelené pracovní činnosti. V této analýze se proto zaměříme na rekvalifikaci nezaměstnaných, uchazečů o práci či lidí, kterým hrozí ztráta zaměstnání. Tedy na způsob vzdělávání, který by měl vést k získání či udržení nového zaměstnání. Současně nás bude zajímat učení směřující ke zvyšování odborné kvalifikace a odborné způsobilosti lidí vykonávajících určitou profesi nebo zaměstnání. Okrajově se dotkneme i jiné podoby DPV, specifického profesního vzdělávání, kterým si udržují či zvyšují svou kvalifikaci a odbornost vykonavatelé konkrétních profesí, a to mnohdy povinně na základě příslušných právních předpisů. Ve většině případů tato forma vzdělávání vyžaduje od účastníků formální vzdělání a praxi v daném oboru (lékaři, zdravotní sestry, auditoři apod.). V případě jiných profesí (např. pracovník sociální péče, úředník samosprávy apod.) však specifické vzdělávání svou náplní a účelem formální vzdělání či praxi v daném oboru a priori nevyžaduje. Mnohdy jsou akce dalšího specifického vzdělávání otevřeny i široké veřejnosti bez zakotvení v daném oboru (např. další vzdělávání pedagogických pracovníků), pro kterou jsou takové aktivity spíše vzděláváním zájmovým bez přesahu do jejich profesního života. Ostatní další vzdělávání je oproti dalšímu profesnímu vzdělávání orientováno především na znalosti a dovednosti, které primárně nevedou k lepšímu postavení na trhu

4


práce. Jedná se o vzdělávání zájmové, jehož smyslem je zlepšení osobního života účastníka nebo jeho postavení ve společnosti. Podle meziresortních dohod do této kategorie spadá i jazykové vzdělávání, které nevede přímo k získání ucelené pracovní činnosti. Avšak naše průzkumy provedené v rámci jiných studií ukazují, že mnoho zaměstnavatelů od svých zaměstnanců žádá, aby se vzdělávali právě tímto směrem. Jazykovou vybavenost považují za jednu ze základních znalostí vedoucích ke zdárnému vykonávání mnoha profesí. Reálná praxe tedy naznačuje, že systém celoživotního vzdělávání dospělých je velmi spletitá oblast, v níž interpretace právních předpisů ne vždy zcela koresponduje s interpretacemi subjektů, které jsou v této oblasti činné. Zároveň jsou však právní předpisy stěžejním východiskem, skrz které lze tento systém rozplétat.

1.2

Zakotvení dalšího profesního vzdělávání v právních předpisech

Vymezení pojmu dalšího profesního vzdělávání na základě platných právních předpisů zůstává dosud problematické. Bezesporu základními právními normami upravujícími tuto oblast jsou zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tématem se však zabývá i řada dalších právních předpisů, jakými jsou například zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce nebo i další předpisy týkající se specifického profesního vzdělávání u odborných profesí. Zákoník práce v části desáté „Péče o zaměstnance“ řeší především odborný rozvoj zaměstnanců, o který má dbát každý zaměstnavatel (§ 227 – 235). Ten zahrnuje zejména: 1. zaškolení a zaučení 2. odbornou praxi absolventů škol 3. prohlubování kvalifikace 4. zvyšování kvalifikace Prohlubováním kvalifikace se podle zákoníku práce nemění její podstata. Rozumí se jím průběžné doplňování kvalifikace, ale i její udržování i obnovování. Naopak zvyšováním kvalifikace se chápe změna hodnoty kvalifikace, a to buď jejím rozšířením či získáním nové. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na studiu a náklady na něj vynaložené hradí. Na zvyšování odborné kvalifikace je zaměřené především specifické profesní vzdělávání, které upravují zvláštní právní předpisy týkající se dané profese, jako je například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách nebo zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávních celků. Zákon o zaměstnanosti oproti tomu používá výhradně pojem rekvalifikace, kterou podle § 108 rozumí „získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování“. Za rekvalifikaci považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Lidé jsou tak rekvalifikování „formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání.“ (zákon č. 435/2004, § 108 odst. 1) Rekvalifikační vzdělávání hrazené z veřejných zdrojů může podle výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k odstavci 2 § 108 tohoto zákona provádět pouze: 1. subjekt, který získá akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR podle podmínek stanovených vyhláškou č. 524/2004 Sb. 2. zdravotnické zařízení s akreditovanými vzdělávacími programy podle podmínek určených Ministerstvem zdravotnictví ČR 3. vzdělávací subjekt podle zvláštních právních předpisů:

5


− střední a vysoké školy, které provádí rekvalifikaci v rámci svých vzdělávacích programů − zařízení, které provádí rekvalifikaci k získání kvalifikačních požadavků pro výkon pracovní činnosti podle státních norem − zařízení, které provádí rekvalifikaci k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti podle příslušných právních předpisů − rekvalifikační střediska zřízená MPSV nebo úřady práce Absolvent akreditované rekvalifikačního kurzu získá rekvalifikační osvědčení. Jde o celostátně platný úřední doklad, který nemá časové omezení a může ho vydávat pouze školící zařízení, které má k tomu pověření MŠMT ČR. Školící zařízení získá o ministerstva akreditaci na základě vyjádření Akreditační komise zřízené MŠMT a složené z odborníků zastupujících různá ministerstva. Ta posuzuje výukový program kurzu, odbornou způsobilost lektorů a materiálně-technické zajištění výuky. Pokud komise žádost o akreditaci schválí, dostane školicí zařízení akreditaci pro příslušný rekvalifikační kurz, a tím i pověření vydávat úspěšným absolventům kurzu rekvalifikační osvědčení pro schválenou pracovní činnost. Konkrétní účel akreditace není ve zmíněných právních předpisech podrobněji objasněn. Praxe ukazuje, že vzdělávání pro dospělé probíhá velmi často formou neakreditovaných kurzů. Akreditace rekvalifikačních programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je státem vyžadovaná ve chvíli, kdy se vzdělávání děje ve veřejném zájmu a s využitím veřejných zdrojů, jako je tomu v případě rekvalifikace placené úřady práce. Zároveň některé certifikáty, získané absolvováním akreditovaného rekvalifikačního kurzu, mohou být jedním z podkladů pro získání živnostenského oprávnění k vykonávání činnosti, na níž byl kurz zaměřen. Takové kurzy bývají časově náročnější a jejich akreditace je zásadní podmínkou k získání živnostenského listu. Akreditovány jsou však i jiné než rekvalifikační kurzy. Všeobecně akreditace vydávají příslušná ministerstva, oborové svazy, profesní sdružení a jiné organizace. Ne vždy je subjekt, který může akreditaci k danému typu dalšího profesního vzdělávání vydávat, určen právními předpisy. V mnohých případech je akreditování prováděno na základě zvláštních právních předpisů jinými subjekty (viz příloha 1). Platnost akreditace je vždy omezena. Všechny výše zmíněné neformální formy vzdělávání nevedou k získání stupně vzdělání. Možnost uznávání výsledků neformálního vzdělávání a znalostí získaných praxí způsobem, který by vedl k formálnímu získání stupně vzdělání, nově řeší zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Ověření, zda si daná osoba osvojila určitou dílčí kvalifikaci, tedy způsobilost vykonávat danou pracovní činnost, probíhá zkouškou. (§ 17, 19, 20). Na základě úspěchu u zkoušek několika dílčí kvalifikací může účastník usilovat o kvalifikaci úplnou, jíž je míněna způsobilost osoby vykonávat řádně všechny pracovní činnosti v určitém povolání (odst. 2 c, § 2). Získání úplné kvalifikace je prostředkem k získání nového stupně vzdělání. Zákon 179/2006 je předpis nový, který na své ověření v praxi teprve čeká. V současnosti v projektu Národního ústavu odborného vzdělávání vzniká národní soustava kvalifikací. Jejím cílem je přesně stanovit náplň jednotlivých dílčích i úplných kvalifikací tak, aby byly srozumitelné vzdělavatelům, zaměstnavatelům i zájemcům o další vzdělávání. Lze předpokládat, že uplatňování nového zákona o uznávání výsledků povede k postupnému sladění systému rekvalifikačních akreditací Ministerstva školství a kvalifikací Národní soustavy kvalifikací. Další projekt realizovaný Národním ústavem odborného vzdělávání, s názvem Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení, probíhá již od srpna 2005. Je zaměřen na rozvoj dalšího profesního vzdělávání provozovaného středními a vyššími odbornými školami. Jeho cílem je využít materiálních i personálních kapacit škol a pomoci jim připravit vzdělávací programy, které by se v budoucnu zapojily právě do naplňování zákona č. 179/2006, Sb.

6


1.3

Interpretace systému dalšího profesního vzdělávání pro průzkum dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji

Pro potřeby průzkumu trhu dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji byly uvedené poznatky o právních předpisech a systému DPV strukturovány. Cílem třídění bylo vytvořit přehled možných druhů kurzů, jejich statutů a předpisů, na jejichž základě je vzdělavatelé poskytují. Zpřehlednění systému pro potřeby analýzy je základem nejen pro zvolení správných analytických nástrojů, ale i způsob interpretace a využitelnost ze strany zájemců o vzdělávání v Plzeňském kraji. V oblasti dalšího profesního vzdělávání mohou být nabízeny kurzy založené na vzdělávacích programech následujících statutů: 1. Rekvalifikační vzdělávací programy akreditované ministerstvy Jedná se vzdělávací programy, která získala akreditaci v systému rekvalifikačních akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo Ministerstva zdravotnictví, a to způsobem vyplývajícím ze zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. 2. Vzdělávací programy středních, vyšších odborných a vysokých škol Střední a vyšší odborné školy mohou podle § 114 školského zákona (č. 561/2004 Sb.) v rámci vzdělávacích programů akreditovaných oborů uvedených v rejstříku škol poskytovat i odborné kurzy a kurzy jednotlivých předmětů nebo jiných ucelených částí učiva. Tyto kurzy „neposkytují stupeň vzdělání a lze je poskytovat za úplatu. Dokladem o úspěšném ukončení kursu … je osvědčení.“ (§ 114 odst. 4) Takové kurzy splňují podmínky dalšího profesního vzdělávání. Škola musí o akreditaci kurzu nabízeného veřejnosti žádat u MŠMT pouze tehdy, neshoduje-li se program kurzu s náplní programů, jež škola akreditovala pro běžnou výuku a jež jsou zařazeny do rejstříku škol. Podle novely zákona o vysokých školách (zákon č. 147/2001 Sb.) mohou stejně tak poskytovat celoživotní vzdělávání v rámci akreditovaných studijních programů i vysoké školy. Nabízí tak studium nejen pro širokou veřejnost (zájmové kurzy, univerzita třetího věku), ale i pro odborníky, kteří si doplňují či rozšiřují předchozí odborné vzdělání (např. kurzy pro pedagogické pracovníky). 3. Vzdělávací programy kreditované podle zvláštních právních předpisů: Jedná se o vzdělávací programy vedoucí k získání kvalifikačních požadavků pro výkon pracovní činnosti podle státních norem (ČSN, ČSN EN, technická pravidla apod.) nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti podle příslušných právních předpisů. V současné době neexistuje ucelený přehled vzdělavatelů v této oblasti a možných druhů pověření, na jejichž základě svou činnost provozují. 4. Vzdělávací programy specifického profesního vzdělávání akreditované podle zvláštních právních předpisů Celoživotní vzdělávání, doplňování odborných kompetencí a vstřebávání inovací v oboru je povinnou součástí vykonávání mnoha profesí. Podkladem k uznání absolvovaného kurzu a jeho přispění k profesnímu rozvoji je obvykle jeho akreditace. Ne ve všech případech však právní předpis, který výkon dané profese upravuje, konkretizuje subjekt, který může akreditace vzdělávacím programům vydávat. Stejně tak není zpracován přehled profesí, povolání a odborností, které specifické profesní vzdělávání vyžadují. 5. Vzdělávací programy bez úpravy právními předpisy, tj. bez akreditace Jedná se o vzdělávací akce pro dospělé k získání dovedností, které nejsou upravované žádnými právními předpisy. Do této kategorie spadají například kurzy jazykové, motivační, komunikačních schopností, manažerské apod., které akreditaci

7


přímo nevyžadují. Absolventi neakreditovaných kurzů nezískají speciální či profesní kompetence, ale znalosti, které jim umožní lépe vykonávat své zaměstnání nebo povolání. Jedná se o širokou škálu kurzů, které často využívají zaměstnavatelé k doškolování svých zaměstnanců. Řadíme do této kategorie i kurzu jazykové, které ministerstva dle meziresortní dohody vnímají spíše jako vzdělávání zájmové. Na druhé straně je jazykové vzdělávání velmi žádané a tímto směrem se ubírá velký počet vzdělavatelů. Každý vzdělávací subjekt může nabízet současně kurzy různých statutů, tedy kurzy založené na vzdělávacích programech akreditovaných různými institucemi či neakreditované vůbec. Všeobecně se dá říci, že kurzy dalšího profesního vzdělávání jsou nabízeny za účelem 1) rekvalifikovat, 2) zvýšit odbornou kvalifikaci nebo způsobilost, 3) doplnit znalosti a dovednost, a to prostřednictvím vzdělávacích programů následujících statutů: 1. Rekvalifikovat Rekvalifikační vzdělávací programy akreditované ministerstvy (MŠMT a MZ) Vzdělávací programy středních, vyšších odborných a vysokých škol Vzdělávací programy akreditované podle zvláštních právních předpisů 2. Zvýšit odbornou kvalifikaci nebo způsobilost a vzdělávat podle státních norem Vzdělávací programy akreditované podle zvláštních právních předpisů a podle státních norem Vzdělávací programy středních, vyšších odborných a vysokých škol Vzdělávací programy pro specifické profesní vzdělávání akreditované podle zvláštních právních předpisů 3. Doplnit a zlepšit znalosti a dovednosti Vzdělávací programy neakreditované Vzdělávací programy středních, vyšších odborných a vysokých škol Toto utřídění je samozřejmě modelové a vytvořené kategorie se v praxi mnohdy překrývají. Systém dalšího profesního vzdělávání je v zásadě otevřený všem zájemcům, ať už jsou vedeni jakýmikoliv pohnutkami. Například kurz založený na rekvalifikačním vzdělávacím programu akreditované Ministerstvem školství může navštěvovat zájemce, který si chce tímto způsobem „pouze“ zlepšit dovednosti. Stejně tak kurzy akreditované v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (další specifické vzdělávání) mohou z vlastního podnětu a zájmu o oblast navštěvovat i zájemci mimo obor. Pravidlem však je, že pokud má být absolvování daného kurzu právním předpisem stanovenou podmínkou k výkonu určitého zaměstnání či povolání (např. pravidelné zkoušky odborné způsobilosti), jeho vzdělávací program musí být akreditován. Ale ne vždy je přesně stanoveno kým. Praxe však ukazuje, že mnoho profesionálních vzdělávacích subjektů upřednostňuje nabízení kurzů a seminářů založených na neakreditovaných vzdělávacích programech. Orientují se tak především na ty zájemce o vzdělávání, kteří si chtějí zlepšit své odborné znalosti a dovednosti a získání oficiálního dokladu o absolvování pro ně není důležité. V systému DPV mají své pevné místo i kurzy pořádané zaměstnavateli pro své zaměstnance (např. v podnikových školách). Může se jednat o běžné zaškolování i prohlubování odborné kvalifikace. O těchto akcích však většina veřejných zdrojů neinformuje, proto v analýze tento způsob dalšího profesního vzdělávání dospělých nezohledňujeme.

8


2 ANALÝZA DOSTUPNÝCH VEŘEJNÝCH ZDROJŮ O NABÍDCE DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI 2.1

Zhodnocení dosažitelných databází a informačních zdrojů

Trh s dalším profesním vzděláváním pro dospělé je trhem volným, a proto kvalita široké nabídky obvykle není ověřena jinak než praxí. Zároveň je však patrná snaha státu vytvořit nástroje k zmapování nabídky kurzů a k ovlivnění jejich kvality (viz např. zákon 179/2006 Sb.). V současné době nemají zájemci o vzdělávání mnoho možností, kde se o konkrétní nabídce ve svém regionu informovat. V posledních letech vzniklo sice hned několik elektronických portálů, které se tomuto tématu systematicky věnují, avšak většinou nepostihují celou oblast. V rámci první fáze průzkumu nabídky a potenciálu dalšího profesního vzdělávání v kraji jsme proto prozkoumali nejužitečnější informační zdroje z velkého množství veřejně přístupných dat. Jedná se o čtyři základní zdroje: - databáze vzdělávacích programů akreditovaných ministerstvy (MŠMT, MZ, MPSV, MV apod.) - úřady práce a databáze DAT CZ - internetové portály zaměřené na vzdělávání - všeobecné internetové vyhledávače. Informace z veřejných zdrojů a způsob jejich zpracování jsme zhodnotili s ohledem na kvantitu a rozsah prezentovaných dat i jejich využitelnost pro uživatele z Plzeňského kraje. Hlavními kritérii, skrze které jsme zdroje posuzovali, byly: - regionální hledisko - oborový rozsah (např. pouze pedagogika, management, technické oblasti apod.) - statut programů nabízených kurzů (akreditované, neakreditované, upravované konkrétním právním předpisem apod.) - funkčnost a bezchybnost chodu databáze (např. při vyhledávání) - technické a grafické zpracování (snadnost vyhledávání, přehlednost apod.) - druh, rozsah a aktualizace nabízených informací (pouze kontakty firem, názvy, podrobnosti o kurzech – cena, čas, místo apod.) - otevřenost vůči vzdělavatelům – přístupnost a možnost bezplatné registrace pro vzdělávací zařízení - otevřenost vůči zájemcům o vzdělávání - bezplatné užití pro klienty a snadný přístup - principy získávání, vkládání a aktualizování dat (sami realizátoři nebo operátoři) - přidružené aktivity správce zdroje (PR aktivity, rady, užitečné odkazy apod.) Konkrétně byly analyzovány následující databáze, portály a rejstříky: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (www.msmt.cz) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky na svých webových stránkách zveřejňuje databázi udělených akreditací v systému rekvalifikací a databázi akreditací programů pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Databáze akreditací rekvalifikací nemá možnost výběru podle regionálního hlediska ani podle oboru žádaného programu. Tato databáze je primárně určena k vyhledávání podrobnějších informací o vzdělávacích subjektech, o kterých má již uživatel základní informace (název, adresu či město, v němž společnost sídlí), a k ověření, zda byl daný program skutečně akreditován. V podobě, v jaké je prezentována, pak není ani schopna o této oblasti podat ucelenější přehled, a to právě proto, že obsahuje informace výhradně o akreditacích rekvalifikací MŠMT Dále nemá ambice sloužit jako nástroj k vyhledávání informací o DPV pro zájemce o vzdělávání z Plzeňského kraje. Údaje o jednotlivých kurzech se omezují pouze na názvy. Netýkají se formy, obsahu či místa, ani nejsou setříděny dle zaměření. Stejně tak zde není zdůrazněna platnost akreditací jednotlivých kurzů, která je omezena na pouhé 3 roky. Databáze naopak zobrazuje všechny odkazy od roku 1991. 9


Internetové stránky ministerstva školství dále nabízí databázi akreditací v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Opět je zde obtížné vyhledávat se zřetelem na regionální hledisko. Data je možné třídit buď podle názvu vzdělávacího subjektu nebo adresy jeho sídla. Oproti databázi rekvalifikací zde lze zvolit i místo organizování kurzů, které se fakticky často od místa sídla vzdělávajícího subjektu zásadně liší. Po vybrání konkrétního vzdělavatele se uživateli zobrazí názvy aktuálních i neaktuálních kurzů, které jsou od sebe barevně odlišené. Oproti databázi rekvalifikací však tento přehled nabízí i telefonní čísla a emailové spojení na kontaktní či zodpovědné osoby. V tomto ohledu je databáze vzdělávání pro pedagogy informačně hutnější a užitečnější. Ministerstvo zdravotnictví (www.mzd.cz) Ministerstvo zdravotnictví České republiky uděluje akreditace vzdělávacím programům ve dvou oblastech: vzdělávání pro profese lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a vzdělávání pro nelékařské profese. Seznamy vydaných akreditací zveřejňuje i na svém internetovém serveru. Tyto přehledy jsou však velice strohé. Jde o digitální podobu tištěných věstníků s neúplnými údaji a s minimálními možnostmi vyhledávání. Vzdělávání pro nelékařské profese zahrnuje kurzy určené výhradně zdravotníkům (především sestrám) i rekvalifikační programy využitelné pro veřejnost bez zdravotnického vzdělání (př. všeobecný sanitář). Na tento rozpor však databáze neupozorňuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz) Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky spravuje akreditace v oblasti celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a kvalifikačního vzdělávání pracovníků v sociálních službách. Přehled udělených akreditací zveřejňuje na svém portálu pod odkazem „sociální služby“. Tento přehled je zpracován formou chronologického seznamu bez možnosti vyhledávání podle jakýchkoliv kritérií. Slouží tak především ke zpětné kontrole, zda konkrétní kurz daného vzdělavatele akreditaci skutečně získal. Informace od úřadů práce Úřady práce v rámci snahy umístit své klienty na trhu práce mohou nabídnout uchazečům o práci rekvalifikační kurz. Případné účastníky rekvalifikačních kurzů vybírá každý úřad podle vlastních priorit. Za rozhodující se dají považovat uplatnitelnost uchazeče před rekvalifikací a jeho možnosti na trhu práce po rekvalifikaci. V současnosti „trhu rekvalifikací“ vévodí dlouhodobé projekty financované Evropskými sociálními fondy. Cílem těchto projektů je nejen poskytnout novou kvalifikaci, ale především dlouhodobě nezaměstnané či sociálně vyloučené pozitivně motivovat k hledání práce a naučit je některým sociálním návykům, jejichž neznalost je mohla dříve znevýhodňovat. Pokud chtějí pracovníci ÚP umístit klienty do kurzu mimo takovéto projekty, vybírají ze seznamu vzdělavatelů, které si vyhledali, kteří se jim sami nabídli nebo kteří zvítězili ve výběrovém řízení úřadu. Zároveň podporují pouze ty kurzy, které splňují podmínky Zákona o zaměstnanosti, ve kterém jsou definována zařízení, která mohou rekvalifikace poskytovat. Tyto neoficiální seznamy mohou být pro případné uchazeče o další profesní vzdělávání přínosným zdrojem informací, mnohým (především uchazečům méně kvalifikovaným) často nejpřístupnějším. Přehledy vzdělávacích zařízení, které si úřady práce samy vypracovávají, jsou vždy omezené regionálním hlediskem. V žádném případě však nejsou vyčerpávající či úplné, naopak jsou omezené okamžitými nároky jednotlivých pracovišť. Úřady se zajímají pouze o té obory a oblasti, které vyhovují jejich potřebám, jiné zcela pomíjí. Přehledy úřadů práce zároveň nejsou veřejně prezentovány, pouze Úřad práce Plzeň město své vzdělavatelské partnery zveřejňuje na internetových stránkách.

10


DAT CZ (www.eu-dat.cz) DAT CZ je databáze provozovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Obsahuje širokou nabídku rekvalifikačních vzdělávacích kurzů z celé České republiky. K 9. 11. 2007 v ní bylo zaregistrováno 752 vzdělavatelů, a to včetně pracovišť úřadu práce. V přehledu společností jsou i odkazy na některé evropské státy, v databázi jim však neodpovídá žádná položka. Ministerstvo vsadilo na jednoduchý model, kdy se vzdělávací instituce stávají registrovanými klienty, kteří do databáze zadávají přehled o svých akcích. Mají tak možnost informovat o své firmě. Většina z nich však tuto možnost pomíjí a k 9. 11. 2007 se z Plzeňského kraje do databáze zaregistrovalo 6 úřadů práce a pouze 18 vzdělávacích subjektů. Jenom 13 z nich informuje o svých kurzech podrobněji, dalších 5 subjektů odkazuje výhradně na své adresy a telefonní spojení. Tato databáze je dobře propracovaná. Její hlavní omezení spočívá v jejím striktním zaměřením na rekvalifikační kurzy. Samotné vyhledávání konkrétních společností či akcí v databázi vyžaduje vytrvalost a jistou zběhlost v užívání podobných databázích. Nejčastějšími uživateli DAT CZ jsou samotní pracovníci úřadů práce, jejichž ministerstvo je provozovatelem serveru. EduCity (www.educity.cz) EduCity je zřejmě největší portál s nabídkou vzdělávání a poradenství v Čechách a na Moravě. Podle provozovatele serveru mohou uživatelé k 9. 11. 2007 vybírat z 30 376 kurzů a školení od 2 393 registrovaných dodavatelů veřejného i firemního vzdělávání a poradenství. Nabídka je členěna dle regionálního hlediska, avšak až v pokročilejším stupni vyhledávání. Například pod kurzy rekvalifikačními je registrováno 807 kurzů, z toho 48 uvádí jako region konání Plzeňský kraj. Největší nevýhodou serveru je nutnost placené registrace, pokud chce mít uživatel neomezený přístup ke všem údajům o vzdělavatelích. V opačném případě se objeví sice informace o náplni kurzů, avšak například ne o místech jejich konání. Neomezený přístup ke všem datům je nabízen pouze u těch školících subjektů, kteří sami za svou registraci platí. PilsEdu (www.pilsedu.cz) PilsEdu je centrální server mateřských, základních a středních škol Plzeňského kraje. Podle školského zákona mohou střední, vyšší odborné i vysoké školy nabízet v rámci svých vzdělávacích programů i kurzy pro širokou veřejnost, proto je tento server vítaným zdrojem informací. Obsahuje především seznam škol v kraji (vyjma vysokých) včetně jejich kontaktních údajů. Podrobnějším informacím o dalším vzdělávání pro dospělé se však nevěnuje. Stejně tak vyhledávání informací o kurzech na jednotlivých internetových stránkách škol je poměrně náročné a informace o nich nejsou vždy úplné či aktuální. AIVD (www.aivd.cz) Asociace institucí vzdělávání dospělých České republiky je profesní sdružení, jehož hlavním cílem je prosazovat zájmy a potřeby institucí, které se zabývají dalším vzděláváním. Server této asociace obsahuje informace o svých akcích a seznam členské základny z jednotlivých krajů. Asociace se snaží, aby členství v ní zaručovalo zájemcům o vzdělávání určitou kvalitu. Z Plzeňského kraje asociace registruje pouze 5 vzdělávacích subjektů. www.mujrozvoj.cz Autoři projektu „Můj rozvoj“ považují tento server za „Váš průvodce na cestě vzhůru“. Jde o portál s nejširším záběrem informací o vzdělávacích kurzech, školách, kongresech, rekvalifikacích a školeních. Informace nejsou tříděny podle regionálního hlediska, proto je vyhledávání konkrétních odkazů na Plzeňský kraj poměrně komplikovaný. Největší výhodou portálu je způsob doplňování dat, o které se starají operátoři. Ti sami vyhledávají informace o akcích na internetu, v tištěných prospektech nebo v databázích různých institucí. Především však od organizátorů zjišťují bližší informace telefonicky. Bohužel se tento portál orientuje přednostně na moravské regiony, i přesto je pro obyvatele Plzeňského kraje využitelný.

11


www.rekvalifikace.com Jedná se o obsáhlý server nabídky rekvalifikačních kurzů v České republice. Informace o kurzech i jejich organizátorech je možné vyhledávat buď podle jednotlivých krajů nebo podle oboru kurzů. Provozovatel serveru opět vsadil na vlastní iniciativu vzdělávacích subjektů, které si zde mohou vytvořit vlastní konto a vkládat podrobné informace o svých kurzech. Z tohoto důvodu se na serveru opět prezentují pouze někteří vzdělavatelé (za Plzeňský kraj 7 subjektů) a i úplnost informací o jednotlivých kurzech se odvíjí od míry jejich vlastního úsilí svá konta pravidelně obsluhovat. www.skoleni.cz Na tomto portálu prezentují některé firmy svá školení, semináře i rekvalifikační kurzy, a to různého oborového zaměření. Informace jsou aktualizované a specifikují i místa a data konání. Zároveň je k nahlédnutí podrobný popis jednotlivých vzdělavatelů a jejich činností. Vyhledávání podle regionálního hlediska je snadné. Probíhá podle místa konání kurzu a ne podle oficiálního sídla organizace, což je velice praktické. Bohužel koncem roku se na tomto serveru registrovaly pouze dvě společnosti, které pořádají semináře i v Plzeňském kraji. eLABYRINT (www.elabyrint.cz) Jde o portál, který poskytuje přehled nabídky e-learningových kurzů, tedy vyučování přes internet. Nabízí seznam zaregistrovaných poskytovatelů služeb i jejich tématicky řazených kurzů. Nejčastěji se jedná o jazykové výukové programy. NIDV (www.nidv.cz) Národní institut pro další vzdělávání se zabývá především pořádáním kurzů, přednášek a seminářů pro pedagogické pracovníky. Nenabízí tedy žádné odkazy na vzdělávání pro širokou veřejnost, avšak fakticky jsou kurzy pro pedagogy veřejnosti otevřené. Tento institut má svou pobočku i v Plzni. Nabídka aktuálních kurzů v rámci Plzeňského kraje se na serveru zobrazí pod ikonou „programová nabídka“, po vybrání krajského pracoviště Plzeň. K 9. 11. 2007 jich v nabídce bylo k výběru 86. www.f-autoskoly.cz Tento portál využívají ke své prezentaci některé české a moravské autoškoly. Z Plzeňského kraje se na něm představuje 29 subjektů. Do tohoto průzkumu je řazen především proto, že z hlediska úřadů práce lze za rekvalifikaci považovat i získání řidičského průkazu typu C. Server f-autoskoly nabízí snadné regionální členění. Informace o jednotlivých autoškolách jsou však strohé, pouze některé z nich odkazují i na vlastní internetové stránky s úplnějšími informacemi o kurzech. www.jazykove-skoly.cz Jedná se o portál zaměřený výhradně na jazykové vzdělávání a činnosti s ním spojené (překládání, tlumočení apod.). Poskytovatelé kurzů se mohou registrovat zdarma, přesto tento portál obsahuje informace pouze o 17 vzdělavatelích z Plzeňského kraje, kteří až na dvě výjimky sídlí v Plzni. Portál se zároveň soustředí spíše na kontakty a základní informace o vzdělavatelích a samotným kurzům se příliš nevěnuje. Portály projektů týkajících se dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji Najdi si práci (www.najdisi.cz) Příprava na práci (www.priprava.cz) Návrat do práce (www.scomp.cz) Tyto portály jsou druhořadým zdrojem informací o nabídce dalšího profesního vzdělávání. Do přehledu je řadíme především proto, že se jako jediné soustředí výhradně na Plzeňský kraj. Nabízí však zájemcům pouze kurzy, které jsou součástí dlouhodobých projektů konkrétní organizace, a nejsou tedy otevřené jiným vzdělavatelům nežli realizátorům projektů. Ve středu jejich zájmu jsou především lidé sociálně vyloučení a obtížně uplatnitelní na trhu práce, od čehož se odvíjí i jednostranné oborové zaměření nabízených rekvalifikačních kurzů. Přesto mohou být tyto portály pro zájemce o rekvalifikace přínosným zdrojem informací.

12


Internetové vyhledávače www.seznam.cz www.atlas.cz www.google.cz Tyto vyhledávače poskytují poměrně ucelený přehled o nabídce dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji. Vyžadují však od uživatele jasnou představu o kýženém výsledku a jsou účinné při pátrání po podrobnostech o konkrétních subjektech. Vytvořit si však jejich prostřednictvím ucelenou představu o možnostech v oblasti dalšího vzdělávání je komplikované. Umožňují vyhledávání podle vlastních hesel, zároveň však poskytují i utříděnější přehled pod odkazy „firmy“, „vzdělávání“, „kurzy“ či „rekvalifikace“, a to většinou s možností hledání podle krajů a měst. Tímto postupem může zájemce o vzdělávání získat kontakty na vzdělavatele a základní představu o jeho činnosti. Má i možnost dostat se na konkrétní internetové stránky, jimiž se jednotliví vzdělavatelé prezentují, nebo být odkázán na jednu z výše popsaných databází. Úspěšnost vyhledávání však vždy záleží na aktivitě vzdělávacích subjektů, které se na internetu prezentují, a především pak na schopnosti uživatele orientovat se v tak velkém množství nestrukturovaných dat. Internetové vyhledávače firem Evropská databanka (www.edb.cz) Evropská databanka nabízí možnost vyhledávání různých firem v České republice podle zaměření její činnosti. Dají se tak jejím prostřednictvím zjistit podrobnosti i o poskytovatelích dalšího profesního vzdělávání. Vyhledávání tímto způsobem je však obtížné a pro zájemce o vzdělávací nevyhovující.

2.2

Shrnutí

V současné době neexistuje databáze shrnující informace o všech případných vzdělávacích akcích pro dospělé. Všechny výše popsané databáze poskytují jen zlomkový přehled o nabídce dalšího profesního vzdělávání v České republice. Stejně tak ani dostatečně nepřihlíží k potřebě uživatele vztáhnout získané informace ke své osobě, tedy vybírat kurzy podle regionu jejich uskutečnění. Nadto tyto databáze obvykle nenabízí úplná a aktuální data o kurzech, ale spíše přehledy případných vzdělávacích subjektů. Stejně tak se často soustředí výhradně na určité oborové zaměření (např. management) či kurzy konkrétního statutu (např. rekvalifikační kurzy akreditované MŠMT). Dostupné databáze poskytují poměrně solidní přehled o rekvalifikačních kurzech na základě akreditací MŠMT. A to především díky povinnosti akreditovat rekvalifikační kurzy a úplným databázím Ministerstva školství. Ty jsou nejobsáhlejším a nejkompaktnějším balíkem dat, avšak pouze základních. Vhodně je doplňuje server Ministerstva práce a sociálních věcí DAT CZ, který se orientuje výhradně na rekvalifikační kurzy, a to včetně podrobných informací o jejich realizaci. Zcela chybí ucelená databáze či alespoň částečný přehled o kurzech pořádaných školami a subjekty, které vzdělávají k získání kvalifikačních požadavků pro výkon pracovní činnosti podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti pro výkon pracovní činnosti podle zvláštních předpisů (např. o odborné způsobilosti v elektrotechnice). Stejně tak je velice obtížné vyhledávat takto orientované vzdělavatele podle konkrétních norem či předpisů. Svá autorizovaná školicí střediska na internetových stránkách prezentuje například Česká svářečská společnost ANB (www.cws-anb.cz), útržek informací poskytuje také server Českého institutu pro akreditaci (www.cia.cz). Vzdělávací zařízení certifikuje například i Certifikační sdružení pro personál (www.apccz.cz). Všechny veřejně přístupné zdroje však poskytují pouze zlomkový vhled do organizace školení a kvalifikačních kurzů z této oblasti, která na zpracování teprve čeká. Další uceleně nepodchycenou oblastí je specifické profesní vzdělávání, které obvykle probíhá formou specializovaných krátkodobých seminářů. Vykonavatelé jednotlivých profesí obvykle mají přehled o možnostech účasti ve specializovaných kurzech ve svém oboru, avšak i základní orientace v této oblasti vyžaduje zběhlost v poměrech.

13


Neorganizovaný je také systém prezentace kurzů bez akreditací, které vznikají bez úpravy právními předpisy a zásahů jakékoliv zodpovědné instituce. Zároveň se však jedná o způsob dalšího vzdělávání dospělých, který je prostřednictvím všeobecných internetových vyhledávačů nejsnadněji zjistitelný. Ačkoliv je většina z výše popsaných databází veřejně přístupná a otevřená všem případným vzdělavatelům a zájemcům o vzdělávání (i když někdy za poplatek), nedají se považovat za ideální zdroj informací o nabídce dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji. Předně v přehledech často jednoznačně dominují podnikatelské subjekty, které jsou zvyklé své produkty prezentovat a nabízet veřejnosti v co nejširší míře. Tyto subjekty sice trh s dalším profesním vzděláváním skutečně ovládají, avšak ne až v takové míře, jak by se z některých zdrojů mohlo zdát. Naopak jiní vzdělavatelé, například školy a drobní živnostníci, o svých kurzech většinou neinformují jinak než prostřednictvím vlastních webových stránek, pokud vůbec. Jednotlivé databáze nejsou schopné odpovědět na všechny případné otázky. Nabízí neúplná data, která najdou jen částečného využití zájemci o vzdělávání i institucemi, které se snaží nesystematickou oblast dalšího profesního vzdělávání v republice zmapovat. Jako komplex dostupných zdrojů veřejných informací však mohou tyto databáze posloužit jako výchozí můstek k vytvoření základního přehledu o potenciální nabídce dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji.

14


3 REALIZACE PRŮZKUMU NABÍDKY DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI Po inventarizaci a zhodnocení hlavních dostupných veřejných zdrojů jsme se v další fázi průzkumu zaměřili na jednu, a to databázi rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Jedná se o jedinečný soubor dat, který je nejobsáhlejším a nejkompaktnějším balíkem informací o realizovatelných kurzech. Hlavní výhodou této databáze je, že postihuje vývoj od roku 1991 až do současnosti. Tím zároveň odkazuje na případné vzdělávací subjekty z minulosti a zasahuje do různorodých oborů. Obsahuje tedy údaje i o velmi malých firmách, fyzických osobách i organizacích, které se vzdělávání věnují pouze okrajově a svou činnost samy často veřejně neprezentují. Ačkoliv jsme tedy provedli analýzu dostupných veřejných zdrojů s ohledem na všechny zmíněné statuty a účely dalšího profesního vzdělávání, v průzkumu konkrétní nabídky vycházíme výhradně z databáze rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných ministerstvem. Cílem této fáze průzkumu bylo především: ověřit reálnou nabídku dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji, ověřit využitelnost, hutnost a aktuálnost dat relevantní databáze, konkrétně databáze rekvalifikačních akreditací MŠMT, vytvořit metodiku sběru a zpracování informací o poskytovatelích a kurzech, pilotně ověřit zvolenou metodu průzkumu reálné nabídky, zhodnotit potenciál subjektů dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji. Před zahájením samotného průzkumu tedy bylo nutné získat od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR databázi v aktuální podobě a z důvodu délky trvání průzkumu ji průběžně aktualizovat. Syrová data z databáze tak byla zpracována ve třech etapách: 1. Vytvoření databáze (na základě aktuální databáze ve stavu poskytnutém přímo ministerstvem k 30. 5. 2007) 2. Aktualizace databáze (na základě elektronické podoby databáze k 31. 12. 2007) 3. Zpětné ověření (na základě elektronické podoby aktualizované k 5. 2. 2008) Zpětné ověření proběhlo především kvůli způsobu aktualizování údajů v elektronické verzi databáze, ke které ministerstvo přistupuje přibližně dvakrát za rok. Z toho důvodu bylo nutné zkontrolovat, zda se do systému neregistroval nový poskytovatel, o němž jsme doposud neměli informace. V průběhu průzkumu (od května 2007) však do databáze MŠMT noví vzdělavatelé nevstoupili, pouze byly získány či obnoveny akreditace vzdělávacích programů již registrovaných vzdělávacích institucí.

3.1.

Příprava průzkumu reálné nabídky

Konkrétní způsob zacházení s daty MŠMT v přípravné fázi, tedy zpracování databáze do podoby využitelné k průzkumu, a následně do formy vhodné k dalšímu upotřebení výstupů průzkumu, zjednodušeně zachycuje schéma 2. Schéma 2: Postup zpracování dat z databáze MŠMT

Databáze MŠMT

Základní zpracování

Výchozí databáze

Vyhledávání

Pracovní databáze

Dotazování

Základní databáze

Nejdříve bylo nutné zpracovat syrová data z databáze MŠMT do standardizované výchozí podoby. Tato výchozí databáze byla dále doplněna o potřebné detailní informace o poskytovatelích. Tak vznikla pracovní databáze, která je hlavní stavební bází při samotné

15


realizaci průzkumu (dotazování). Z jeho výsledku dále vznikne základní databáze, která je východiskem pro další zpracovávání informací vzešlých z průzkumu. (viz schéma 2) Hlavní fází přípravy průzkumu je první etapa, při které byla databáze rekvalifikačních kurzů akreditovaných MŠMT a jejich poskytovatelů zpracována do standardizované podoby – tzv. výchozí databáze. Byla využita data od ministerstva ve stavu ke dni 30.5.2007, která sestávala ze 7824 záznamů od roku 1991 a za celou republiku. Každý záznam obsahoval číslo jednací, název subjektu, názvy akreditovaných kurzů, adresu v členění ulice a číslo, místo (resp. pošta a PSČ), a datum zápisu do databáze. Z jednotlivých položek vyplývá, že databáze neumožňuje regionální členění přímo. Z toho důvodu byl proveden výběr záznamů týkajících se Plzeňského kraje na základě poštovních směrovacích čísel. Plzeňský kraj má PSČ v rozpětí 300 00 až 349 99. Tento postup nemusí podchytit poskytovatele akreditovaných kurzů, kteří sídlí v okrajových částech kraje a spadají pod poštu mimo kraj. Naopak se vyskytly tři případy, kdy pošta byla na území Plzeňského kraje, ale sídlo mimo kraj. Tak malý počet „chybných“ případů potvrdil, že tímto postupem lze získat téměř úplný seznam poskytovatelů z Plzeňského kraje. Mimo něj však stojí vzdělavatelé, kteří sídlí zcela mimo kraj (především v Praze), avšak v Plzeňském kraji provozují pobočky, o nichž se databáze MŠMT nezmiňuje. Proto nejsou mimokrajské subjekty zahrnuty do všech rovin průzkumu. Výše uvedeným postupem bylo identifikováno 354 záznamů do datové základny rekvalifikačních akreditací MŠMT z let 1991 – 2007. Ty obsahovaly informace o subjektu a programech, kterým byla v daném období přidělena akreditace. Toto číslo tedy neodpovídá počtu vzdělávacích subjektů v Plzeňském kraji ani souhrnu všech programů akreditovaných od roku 1991. Další zpracování se ubíralo dvěma směry. Jednak bylo nutno eliminovat duplicitní názvy některých poskytovatelů a dále „rozepsat“ jednotlivé kurzy, které byly akreditovány v rámci jednoho rozhodnutí. Prvním krokem odstranění duplicit bylo odhalení různých názvů patřících jednomu poskytovateli akreditovaných kurzů. Příčinou této „chyby“ byly mírné odchylky ve jménu subjektu při různých žádostech o akreditaci (velikost písma, zkratky apod.). Na základě setřídění podle adresy, a následně i podle názvu, se podařilo identifikovat některé duplicity názvu pro tentýž subjekt. Jednalo se pouze o prvotní odstranění duplicit. Další bylo provedeno při zpřesnění identifikace jednotlivých subjektů, kdy byly zjišťovány především IČ, přesný název podle rejstříku a kontaktní údaje. Dále bylo v této fázi provedeno „rozepsání“ kurzů, neboť databáze MŠMT měla pro každé rozhodnutí o akreditaci uvedeny příslušné kurzy v jednom záznamu (řádce). Cílem bylo vytvořit základní databázi na úrovni jednotlivých kurzů, tj. aby každý kurz měl svůj záznam (řádku). Výsledkem byla pracovní databáze 752 kurzů, které byly od Tabulka 1: Zjištěné vzdělávací roku 1991 do května roku 2007 akreditovány, a to 132 subjekty z databáze MŠMT subjekty s oficiálním sídlem v Plzeňském kraji. Rozložení Okres Počet Podíl (%) registrovaných vzdělavatelů podle sídla v jednotlivých Plzeň - město 97 73,50 okresech ukazuje tabulka 1. Domažlice 8 6,10 Téměř celé tři čtvrtiny všech vzdělávacích subjektů Rokycany 7 5,30 s akreditovanými rekvalifikačními programy v posledních 17 Tachov 7 5,30 letech sídlilo v Plzni. Nejméně jich působilo v Plzni – severu a Klatovy 6 4,50 Plzni – jihu, tedy v přilehlých okresech krajského města. Plzeň - jih 4 3,00 Přibližně podobnými díly vzdělavatelé obsluhují obyvatele Plzeň - sever 3 2,30 okresů Domažlice, Rokycany, Tachov, Klatovy, a to Celkem 132 100,00 v sestupné míře dle vyjmenování. V další fázi přípravy průzkumu byla užita kombinace metod a zdrojů k přípravě informačně co nejhutnějších podkladů o vzdělavatelských subjektech, tedy k vytvoření úvodní databáze pro průzkum. Cílem bylo připravit ucelené materiály, které v průběhu samotného průzkumu usnadní práci tazateli, a hlavně zbytečně nezatěžovat dotazované osoby. Kombinací několika informačních zdrojů se podařilo shromáždit všechny dostupné kontaktní údaje (adresy, čísla pevných i mobilních linek, e-maily, webové stránky). Použity byly: - Administrativní registr ekonomických subjektů (ARES) – http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ 16


-

Obchodní rejstřík Živnostenský rejstřík Zlaté stránky v listinné i digitální podobě www stránky (vyhledávače Google, Atlas, Seznam) Albertina – firemní monitor

Zároveň byl upřesněn a sjednocen platný název subjektu a jeho identifikace pomocí IČ. Před zahájením průzkumu tak byla zpracována úvodní databáze, která obsahovala - název vzdělávacího subjektu - IČ - telefonické spojení na subjekt - adresu - názvy rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných u MŠMT daným subjektem v průběhu sledovaného období - datum akreditace jednotlivých vzdělávacích programů Ze skupiny 132 případných informátorů registrovaných u MŠMT nebylo do úvodní databáze nakonec zahrnuto 37 z nich. Celých 21 subjektů z Plzeňského kraje s registrovanými rekvalifikačními programy v uplynulých 17 letech se totiž nepodařilo blíže identifikovat. U většiny z nich nebyl pod uvedeným názvem ani adresou registrován v živnostenském rejstříku žádný subjekt, popřípadě byl zjištěn zánik společnosti. V dalších 16 případech se nepodařilo nalézt kromě adresy jiné kontaktní údaje. Vzhledem k tomu, že finální průzkum byl prováděn telefonicky, byla neznalost telefonního čísla základním nedostatkem, pro nějž byly tyto subjekty z průzkumu vyloučeny. Jednalo se především o subjekty, které do systému akreditací rekvalifikačních programů vstoupily na začátku devadesátých let a ve vzdělávací činnosti na základě akreditací MŠMT dlouho nepokračovaly. Tímto způsobem byla zpracována podrobná pracovní databáze o 95 subjektech, které byly zařazeny do realizační fáze průzkumu. Jednalo se o 72% vzorek z původního počtu uvažovaných akreditovaných vzdělavatelů. Vzhledem k tomu, že data MŠMT pokrývala období celých 17 let, byl vzorek respondentů o 95 jednotlivcích velkým úspěchem, který sliboval abnormální validitu dat.

3.2.

Metoda a cíle dotazování

Samotný průzkum reálné nabídky zjištěných subjektů sídlících v Plzeňském kraji a poskytujících kurzy akreditované MŠMT probíhal formou telefonického dotazování. Telefonická metoda byla zvolena hned z několika důvodů: Telefonické dotazování zaručuje vysokou návratnost dat. Informátor odpovídá okamžitě ve chvíli, kdy je poprvé kontaktován, a nemá možnost zodpovězení dotazů odložit „na později“, jak tomu bývá i dotazníků tištěných. Postihuje všechny respondenty z vybraného výzkumného vzorku. Počet skutečných účastníků průzkumu tak byl dán aktivitou tazatele a ne dotazovaného. Snižuje riziko neporozumění jednotlivým otázkám, smyslu a účelu průzkumu, formě zpracování a roli informátora (např. zda bude za zařazení do databáze platit). Osobní vztah navázaný prostřednictvím telefonu zvyšuje věrohodnost průzkumu a zároveň otevírá možnosti další spolupráce v následných průzkumech i jednáních. Získávání informací ústní formou prostřednictvím telefonu předpokládá větší sdílnost informátora, na nějž jsou zároveň kladeny nižší nároky ohledně formulování odpovědí. Umožňuje rozvinout dotazování v polostrukturovaný rozhovor o souvisejících problémech (o jaké kurzy je zájem, proč o určitý kurz zájem není, proč své kurzy akreditují atd.). Klade menší nároky na tazatele, který nemusí zpracovávat psané odpovědi a může v průběhu dotazování operativně používat informační zdroje k ověření úplnosti získávaných dat. Telefonické kontakty na vzdělávací zařízení jsou snadno zjistitelné údaje.

17


Umožňuje v rámci telefonování provádět i PR aktivity – informovat o průzkumu, jeho cílích a výstupech a zároveň motivovat k aktivní účasti. Hlavními cíly samotného dotazování bylo: především získat přesné údaje o subjektech a základní přehled reálné nabídky akreditovaných rekvalifikačních programů v kraji, informovat o prováděném průzkumu, případném dalším využití jeho výsledků a výhledech do budoucna, navázat vazby se vzdělavateli, které by byly využitelné v rámci případných dalších monitorovacích průzkumů, a motivovat k aktivní účasti, odhalit úskalí a výhody akreditování jednotlivých kurzů vycházející z praxe, poukázat na problémy a specifika dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji. Proto mohli tazatelé využít sdílnosti informátorů a vést je k polostrukturovaným rozhovorům. Ty poskytují hlubší vhled do problematiky a detailnější popis prostředí trhu dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji. Výstupy těchto rozhovorů nejsou kvantitativně zpracovatelné ani reprezentativní, přesto zásadní pro postižení situace. Neméně důležitým úkolem realizace telefonického dotazování bylo i ověření zvolené metody shromažďování a verifikování informací. Konkrétními kritérii k jejímu hodnocení byla schopnost: získat informace od co největšího počtu respondentů získat relevantní (žádané) informace získat informace v podobě kvantitativně zpracovatelné navázat dobré vztahy s informátory Stejně tak bylo zjišťováno: jaké informace a v jakém rozsahu je možné podobným průzkumem sbírat, které komunikační nástroje jsou k tomu nejvhodnější. Samotné telefonické dotazování bylo proto rozděleno do pěti částí, z nichž první tři byly základní a poslední dvě doplňkové. Telefonistky postupovaly následným způsobem: 1. podání informací o projektu, cílích šetření a očekávaných výstupech 2. ověření identifikačních a kontaktních údajů vzdělávacích subjektů 3. zjištění přehledu nabízených rekvalifikačních kurzů akreditovaných MŠMT 4. sběr informací o dalších nabízených kurzech, jejich akreditaci a certifikaci 5. zaznamenání dalších zajímavostí, postřehů a zkušeností z praxe Informátorům byly tedy kladeny základní otázky. Pouze pokud sami prokázali větší míru sdílnosti, rozšířily telefonistky rozhovor i o otázky doplňující. V případě nejasností či momentální časové tísně informátora bylo jako doplňkové metody použito dotazování prostřednictvím e-mailu. Ten mohli představitelé vzdělávacích zařízení upřednostnit, chtěli-li mít jistotu o úplnosti a správnosti podávaných informací, například o přesném názvu daného kurzu. V případě nezastižení informátora na zjištěném telefonním čísle ani po šestém telefonování byl ponechán vzkaz na záznamníku. Dalším krokem před zahájením dotazování bylo zaškolení telefonistek, které musely být dobře obeznámeny nejen s cíly, záměry a plánovanými výstupy projektu, ale zároveň i s platnými právními předpisy týkajícími se dalšího vzdělávání a situací na trhu vzdělávání v kraji. Samotné dotazování probíhalo od května do prosince 2007 a zapojily se do něj dvě telefonistky.

3.3.

Zhodnocení výsledků dotazování

Ačkoliv databáze rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných u MŠMT byla v počátečním stádiu velmi nepřehledná a neposkytovala úplná data, byla před samotným telefonováním dobře připravena.

18


Ze 132 vzdělávacích subjektů, které kdy v posledních 17 letech získaly akreditaci, jich bylo do dotazování zařazeno 95, tedy 72 % z původního počtu. Vyřazeno bylo 37 subjektů již neexistujících, blíže nezjištěných či bez známého telefonního kontaktu. Graf 1: Vzdělávací subjekty registrované v Pouze v 11 případech nebyly subjekty zahrnuté databázi MŠMT a způsob jejich zahrnutí do do dotazování nakonec oslovené, a to 3krát, průzkumu protože zjištěný telefonní kontakt již neexistoval a žádný jiný se nepodařilo najít, dalších 8 subjektů nebylo zastiženo. V takových případech se telefonistky o zastižení snažily minimálně 6krát a následně nechaly vzkaz na 37 84 záznamníku. Subjekty Z předpokládaných 95 informátorů (ze 132 Subjekty v průběhu nezahrnuté registrovaných subjektů) jich tak nakonec bylo průzkumu do skutečně oslovené ve skutečnosti osloveno 84, což je 88 % dotazovaní ze vzdělavatelů zařazených do dotazování a 64 % z celkového počtu subjektů z úvodní databáze. Reálné zahrnutí subjektů 11 registrovaných v databázi MŠMT (o počtu 132) do dotazování znázorňuje graf 1. Subjekty zahrnuté, Mezi oslovenými subjekty se zároveň nevyskytl ale neoslovené jediný, který by odmítl informace poskytnout. Úspěšnost průzkumu tak byla vysoká, a sice 88% v případě všech zařazených informátoru a 100% v případě skutečně oslovených informátorů. Z 95 do průzkumu Graf 2: Výsledky dotazování za 95 subjektů zahrnutých do telefonického zahrnutých průzkumu (absolutně a procentuálně vyjádřené) vzdělavatelů se jich 58 dodnes dalšímu Subjekty neoslovené: 11 vzdělávání věnuje. Telefonní číslo neexistuje - 3 3% Celých 33 (36 % ze 8% zahrnutých do Subjekty nebyly zastiženy - 8 průzkumu) v 23% Subjekty oslovené: 84 současnosti nabízí rekvalifikační kurzy Subjekty aktuálně nabízí kurzy MŠMT - 33 s platnými akreditacemi MŠMT. 4% Subjekty své kurzy MŠMT 36% Další dva (2 %) své nenabízí veřejnosti - 2 akreditované programy Subjekty aktuálně nabízí pouze nenabízí veřejnosti. jiné kurzy než MŠMT - 23 24% Tyto subjekty proto odmítly i zařazení do Subjekty vzdělávací činnost převedly na jinou organizaci - 4 veřejně přístupné databáze, která je 2% Vzdělávání se již nevěnují - 22 jedním z výstupů projektu. Na otázky tazatelek přesto ochotně odpověděly. Dalších 23 subjektů (24 %) nabízí v současnosti výhradně kurzy nikdy neakreditované, s propadlými akreditacemi MŠMT, akreditované u jiných ministerstev či poskytované na základě zvláštních předpisů (viz graf 2). Zbývající subjekty oslovené v průzkumu se dnes již vzdělávání vůbec nevěnují. Čtyři fyzické osoby z nich převedly své aktivity na obchodní společnost a věnují se jim dále jako právnické osoby. Dalších 22 subjektů (23 %) svých vzdělavatelských činností zcela zanechalo, popřípadě ve skutečnosti nikdy žádný kurz neotevřelo. Zajímavou informací dozajista je, že pouze čtvrtina (25 %) vzdělavatelů, kteří si kdy v uplynulých 17 letech akreditovali nějaký rekvalifikační program u ministerstva školství (132), nabízí platné akreditované kurzy veřejnosti dodnes. 19


V rámci dotazování byla zjištěna také řada dalších informací a praktických zkušeností, které pomohly k pochopení problematiky a upozornily na možné mezery či specifika podmínek v Plzeňském kraji. Tyto údaje byly v průběhu dotazování průběžně vyhodnocovány a byl stanoven okruh nejčastějších problémů, se kterými se poskytovatelé dalšího profesního vzdělávání setkávají. Seznámení telefonistek s těmito problémy a souvisejícími právními předpisy se ukázalo být klíčové pro správné uchopení získávaných údajů a jejich zařazení do vznikajících přehledů. Překvapující bylo, kolik z oslovených vzdělavatelů mělo nedostatek informací o fungování systému dalšího profesního vzdělávání v republice. Několik z nich dokonce nevědělo o omezení platnosti akreditací na tři roky. Jiní proklamovali platnost svých akreditací, které však již v minulosti propadly nebo naopak akreditační komise o jejich platnosti zatím nerozhodla. V několika případech byly telefonistky dokonce žádány o radu, vyjasnění dopadu souvisejících právních předpisů či odhady budoucího vývoje dalšího vzdělávání v kraji. Samotný průběh telefonického dotazování tak předně naznačil hned několik důležitých bodů vhodných k diskuzi. Dotazování poukázalo na ochotu představitelů vzdělávacích subjektů spolupracovat na zmapování reálné nabídky dalšího profesního vzdělávání v kraji a poskytovat konkrétní informace o své činnosti a klientech. Vzdělavatelé vítají průzkum nabídky a případné zpracování jeho závěrů pro veřejnost jako vhodný nástroj informování o svých aktivitách. Byla potvrzena zmatečnost a nestrukturovanost organizování dalšího profesního vzdělávání v České republice, v jehož systému se mnohdy neorientují ani samotní realizátoři (především malé firmy nebo fyzické osoby, jejichž hlavní činností není vzdělávání). S tím souvisí vůle vzdělavatelů po existenci koordinátora jejich činností, který by tuto oblast zmapoval a prosazoval jejich zájmy. V této roli v současnosti vystupují silné obchodní společnosti, které už ze své podstaty nemohou zastupovat zájmy všech účastníků dalšího profesního vzdělávání, a to jak na straně nabídky, tak i poptávky. Mnozí vzdělavatelé v průběhu dotazování odkazovali i na akreditace jiných statutů a od dalších ministerstev. Proto byly zpracovány i databáze: - MŠMT – v rámci systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků - MZ – akreditace v rámci systému rekvalifikací k výkonu nelékařských nezdravotnických povolání - MV – akreditace v rámci systému vzdělávání úředníků územních samosprávních celků - MPSV – akreditace v rámci systému kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách Jedná se o akreditace, ke kterým se uchyluje poměrně velký počet poskytovatelů vzdělávání v kraji. Narozdíl od vzdělávání podle státních norem nebo k získání odborné způsobilosti se jedná o uzavřený a snadno zpracovatelný vzorek. Smyslem zpracování těchto databází bylo především lépe připravit telefonistky na komunikaci s informátory, na které tím byly kladeny nižší nároky. Proto byly do připravených materiálu za Plzeňský kraj zahrnuty pouze informace o kurzech s aktuálně platnými akreditacemi a na vývoj v minulých letech nebyl brán zřetel. Po prvotním ověřování následovala kontrola získaných dat se závěry předcházející roviny průzkumu, tedy s analýzou veřejných zdrojů. Ta především poukázala na nutnost zpracovat i ty záznamy z databáze vzdělávacích programů akreditovaných MŠMT, které přímo neodkazují na Plzeňský kraj. Proto byli následně zjišťováni vzdělavatelé, kteří podle analýzy veřejných zdrojů v oblasti dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji působí, avšak hlavní sídlo mají mimo kraj, a proto na ně databáze MŠMT nepoukazuje. Bylo ověřeno, zda jejich programy v úplné verzi databáze figurují, a v kladném případě byla tato zařízení taktéž telefonicky kontaktována. Data získána tímto způsobem však netvoří jednotný a úplný celek s přímými odkazy na vývoj v minulosti či případné zaniklé mimokrajské vzdělavatele s pobočkami v kraji. Stejně 20


tak není ověřitelné, zda takto byly podchyceny všechny subjekty s akreditovanými programy, které sídlí mimo Plzeňský kraj, avšak svou činností do něj zasahují. Těmito vlastnostmi se skupina zjištěných mimokrajských vzdělávacích subjektů zásadně liší od vzorku subjektů sídlících v kraji. Proto jsou údaje o nich ve výstupech zpracovány zvlášť. Z hlediska procentuální úspěšnosti dotazování, záběru a detailnosti zjištěných údajů a aktivity informátorů hodnotíme průzkum jako velice zdařilý. Dotazování splnilo stanovené cíle tím, že byly jeho prostřednictvím získány úplné údaje o subjektech a částečné údaje o jejich kurzech, vzdělavatelé byli informováni o průzkumu a byly s nimi navázány dobré vztahy, poukázalo na problémy vzdělávání podle akreditací rekvalifikačních programů MŠMT v Plzeňském kraji. Průzkum je proto vhodným výchozím bodem k rozsáhlejším analýzám, debatám a případným systémovým krokům.

21


4 VÝSTUPY PRŮZKUMU NABÍDKY VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI

DALŠÍHO

PROFESNÍHO

Prozkoumání záznamů v databázi rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných MŠMT zpětně za 17 let poskytlo mnoho zajímavých poznatků. Předně nastínilo vývoj a změny na trhu dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji, které odvisí od platných právních předpisů, ekonomické úrovně, sociálních faktorů a mezinárodních trendů. Dále rozkrylo současnou nabídku. Zároveň poukázalo i na vzdělavatele, kteří vzdělávají na základě zvláštních předpisů, akreditací dalších institucí, bez speciálního pověření či se dnes již vzdělávání nevěnují. Průzkum zaměřený výlučně na vzdělávací programy konkrétního statutu (akreditované v systému rekvalifikací MŠMT) tak dokázal postihnout oblast mnohem širší. Při interpretaci výstupů průzkumu postupujeme tedy ve dvou rovinách. První se věnuje vývoji počtu subjektů sídlících v Plzeňském kraji, jejichž rekvalifikační vzdělávací programy kdy figurovaly v systému akreditací MŠMT. Tato na historii orientovaná podkapitola je pojata všeobecně a jejím hlavním cílem je zhodnotit datové základny MŠMT jakožto výchozího zdroje pro podobné průzkumy. Je důležitá také pro postihnutí významu akreditace MŠMT na trhu dalšího profesního vzdělávání, odhalení úskalí a výhod akreditování a poukázání na problémy a specifika dalšího vzdělávání v Plzeňském kraji. Z úhlu zájemců o vzdělávání je podstatnější rozbor současného stavu, tj. analýza dostupnosti dalšího vzdělávání v okresech kraje, oborová pestrost kurzů a aktuální nabídka. Tímto směrem se ubírá druhá podkapitola, která především ověřuje reálnou nabídku dalšího profesního vzdělávání v kraji. Z toho důvodu podchycuje i vzdělavatele s oficiálním sídlem mimo Plzeňský kraji i akreditované vzdělávací programy jiných statutů. Jako doplněk průzkumu přináší předposlední části kapitoly informace o reálné nabídce kurzů založených na programech akreditovaných dalšími ministerstvy. Podstatným výstupem průzkumu je samozřejmě také zhodnocení zvolené metody sběru dat a jejich zpracování

4.1

Zhodnocení datové základny MŠMT – vývoj databáze

Rekvalifikační vzdělávací programy začalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR akreditovat v roce 1991. Od té doby do konce roku 2007 u ministerstva své vzdělávací programy registrovalo 132 subjektů, které v Plzeňském kraji oficiálně sídlí a zároveň zde provozují svou vzdělávací činnost. V prvním roce akreditování zažádal o akreditaci svých vzdělávacích programů rekordní počet vzdělavatelů. Hned 24 vzdělávacích subjektů z Plzeňského kraje získalo akreditaci pro celkem 104 programů. Tento počet subjektů s čerstvě akreditovanými programy nebyl od té doby překonán. V roce 2005 se suma subjektů tomuto číslu velmi přiblížila, a to počtem 23 subjektů, které však dohromady získaly akreditaci pro „pouhých“ 52 vzdělávacích programů. Počáteční nadšení a potřeba akreditovat co největší počet vzdělávacích akcí však brzy opadly. Zaprvé se počet vzdělavatelů v kraji od té doby nikterak významně nerozrostl. Za druhé ti, kteří měli o akreditaci zájem, o ni žádali hned v prvních letech, popřípadě rozšířili svou nabídku jen o několik dalších programů. A nakonec, mnoho subjektů na trhu dalšího profesního vzdělávání nedosáhlo kýženého výsledku a této činnosti se již nikdy v budoucnosti nevěnovalo. Jak již bylo několikrát zdůrazněno, platnost akreditací MŠMT je omezena na 3 roky. To znamená, že v každém roce je v systému více platných akreditací, než kolik jich bylo v daném roce přiděleno. Při sledování vývoje počtu subjektů a počtu akreditovaných vzdělávacích programů v databázi proto může být postupováno ne pouze na základě prvého vstupu subjektu do systému, ale i na základě každé přidělené akreditace. Při interpretaci těchto dat je tedy nutné zohlednit: počet subjektů počet vzdělávacích programů s platnou akreditací 22


Dále je možné sledovat ve dvou rovinách: počet uznaných akreditací (nové i obnovené), resp. jejich držitelů (nováčků v systémů i subjektů již dříve registrovaných) v daném roce, počet platných akreditací, resp. jejich držitelů v daném roce. Stejným způsobem postupují i grafy 3 a 4, které zachycují vývoj počtu subjektů a akreditovaných programů v systému. Jak již bylo řečeno, největšímu počtu vzdělavatelů byly akreditace vzdělávacích programů uznány hned v roce 1991, kdy bylo zároveň akreditováno největší množství programů, konkrétně 104. Nejnižší počet subjektů akreditoval své programy v roce 1995. Od té doby, především pak od roku 1999, je počet v daném roce akreditovaných vzdělávacích programů a jejich držitelů v zásadě stabilní. V případě subjektů se pohybuje kolem 20 jedinců s výrazným poklesem v posledních dvou letech (viz graf 3). V případě programů se pohybuje kolem 50 uznaných akreditací (viz graf 4). Graf 3: Vývoj počtu subjektů s rekvalifikačními vzdělávacími programy akreditovanými MŠMT

Graf 4: Vývoj počtu rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných MŠMT Programy s platnými akreditacemi v daném roce Programy s novými akreditacemi v daném roce

Subjekty s novými akreditacemi

19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07

30 25 20 15 10 5 0

200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07

Počet programů

50 45 40 35

19 91

Počet subjektů

Subjekty s platnými akreditacemi

19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07

Počet subjektů

Aktuální počet platných akreditací a jejich držitelů je však výrazně vyšší. V obou případech dosáhl vrcholu v roce 1993, ve kterém byly zúročeny rekordní aktivity za předchozí dva roky (50 subjektů se 193 akreditovanými programy). Naopak nejužší nabídku akreditovaných vzdělávacích programů měli zájemci o vzdělávání k dispozici v letech 1994 – 1997, a to především v důsledku na čerstvé akreditace slabého roku 1995. Od roku 1999 je pak nabídka opět v zásadě stabilní. Pohybuje se přibližně kolem 140 vzdělávacích programů s platnými akreditacemi (viz graf 3), které jsou nabízené přibližně 40 subjekty (viz graf 4). Číselné zpracování vývoje zachycuje tabulka v příloze 2. Prvním vstupům subjektů Graf 5: Počet subjektů poprvé vstupujících do systému rekvalifikací v daném roce a počet těch, kteří v systému po prvním vstupu nesetrvali do systému rekvalifikačních akreditací 26 a jejich solidnosti, tedy 24 První vstup do systému akreditací MŠMT setrvání v systému i po 22 vypršení platnosti první 20 Neobnovení akreditací po prvním vstupu do systému 18 akreditace, se věnuje graf 16 5. Na první pohled je 14 zřejmé, že trh dalšího 12 profesního vzdělávání 10 v Plzeňském kraji je 8 6 trhem aktivním a 4 otevřeným. Po celé 2 sledované období do něj 0 neustále vstupují nové subjekty. Největší počet nováčků se z výše nastíněných důvodů registroval v prvních třech letech existence databáze (1991 – 1993), 23


19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07

Procenta (%)

nadprůměrné množství vzdělavatelů se poprvé registrovalo i v letech 1998 (10), 2002 (12) a 2004 (8). Naopak nejméně nových poskytovatelů (pouze 3) bylo v systému zaznamenáno v letech 1995 a překvapivě 2007. (viz graf 5) Dá se tedy usuzovat, že vzdělavatelé sídlící v Plzeňském kraji vstupovali do systému rekvalifikačních akreditací ve dvou hlavních vlnách. První proběhla v začátcích uvedení systému v praxi. Druhou, která trvá do současnosti, lze datovat rokem 1999. V tomto období vstupuje do systému a tedy i na volný trh dalšího vzdělávání každoročně několik nových subjektů, jejichž počet se pohybuje kolem osmi. V posledních třech letech je možné sledovat určitý pokles zájmu o vstup do systému, což poukazuje na částečné nasycení trhu vzdělávacími subjekty. Z pohledu historie akreditování graf 5 podchycuje především subjekty, jejichž vstup do systému nebyl solidní, tj. získané akreditace po vypršení jejich platnosti již neobnovily ani se nezapojily s novým programem. Je tak zřejmé, že v první vlně vstupování do systému rekvalifikačních akreditací se sice zapojil rekordní počet vzdělavatelů, avšak zároveň také rekordní počet z nich již o akreditaci nikdy znovu nepožádal. (viz graf 5) Číselné zpracování vývoje zachycuje tabulka v příloze 3. Graf 6: Nesolidnost zapojení do systému rekvalifikačních akreditací Poměrně vyjádřenou vzdělávacích subjektů z Plzeňského kraje (%) nesolidnost zájmu subjektů sídlících 90 v Plzeňském kraji a 80 poprvé zapojených do 70 systému rekvalifikačních 60 50 akreditací znázorňuje graf 40 6. Ukazuje, že největší 30 podíl subjektů bez zájmu 20 ve vzdělávání na základě 10 akreditace dále 0 pokračovat byl mezi poskytovateli poprvé registrovanými v letech 1992, 2001 a 2005. Naopak největší podíly těch, kteří v činnosti pokračovali i v dalších obdobích, je mezi nováčky z let 1996, 1997, 2006 a 2007. (viz graf 6) Výsledky solidnosti zapojení do systému z posledních 3 let jsou však prozatím neúplné. Křivka grafu zachycuje pouze ty subjekty, které při dotazování prohlásily, že na základě získané akreditace nevzdělávají a nehodlají tak činit ani v budoucnu. Po vypršení platnosti akreditací získaných v letech 2005 – 2007 však může být jejich počet vyšší. Průzkum ukázal, že poměrně vysoká míra nesolidních vstupů do systému rekvalifikačních akreditací odkazuje na: Ukončení vzdělávacích aktivit Mnohé subjekty od svých vzdělávacích záměrů odstupují a této činnosti se dále nevěnují nebo se jí ani věnovat nezačaly. Nevyjasněnost statutu akreditace Statut akreditovaných vzdělávacích programů a zastřešení systému dalšího vzdělávání právními předpisy jsou poměrně nevyjasněné. Někteří vzdělavatelé považují akreditování spíše za potvrzení dobrého jména, ale pro konkrétní zaměření svých kurzů jej v zásadě nepotřebují. Proto také k zapojení do systému akreditací někdy přistupují laxně. Nepřehlednost a nestabilita systému Systém rekvalifikačních akreditací je nepřehledný a nestabilní. V minulosti byla akreditace u určitých programů vyžadována, avšak dnes již ne a obráceně Poskytovatelé zároveň vnímají, že není kam se obrátit pro rady. Stává se tedy, že své programy již neakreditují, ale dle vyjádření ministerstva školství by měli (viz příloha 1)

24


Vzdělávání bez akreditací MŠMT Mezi poskytovateli jsou znatelné silné tendence vzdělávat bez akreditací MŠMT. Jedná se především o větší společnosti orientované na vzdělávání zaměstnanců šité na míru konkrétním firmám. Změny souvisejících právních předpisů Jedná se například o kurzy pro turistické průvodce, které dle vyhlášky č. 295/2001 Sb., o provádění a obsahové náplni zkoušky odborné způsobilosti pro výkon průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu mohou provádět výhradně školy. Stejně tak kurzy připravující pracovníky v sociálních službách, dříve akreditované MŠMT, musí být dle nového zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách akreditovány Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Tím byla přerušena platnost kurzů hned dvou krajských vzdělavatelů, z nichž pouze jeden okamžitě získal akreditaci MPSV a nadále vyučuje. Druhý však svou vzdělávací činnost prozatím pozastavil. Vzdělávání podle zvláštních právních předpisů Podle zvláštních právních předpisů probíhá vzdělávání podle státních norem i vzdělávání k získání odborné způsobilosti. Tento směr dalšího profesního vzdělávání se týká mnohých profesí, především dělnických. Tento směr DPV se orientuje i na průběžné doškolování a přezkoušení. Jde o druhy kurzů, které mají v České republice dlouholetou tradici, jistý okruh klientů a představují pro poskytovatele jistotu činnosti v průběhu celého roku. Proto se někteří z nich tradičně orientují výhradně tímto směrem a kurzy jiných statutů do své nabídky nezařazují. Upřednostnění zapojení se do jiného systému akreditací Jiné zastřešení ministerského systému akreditací, jehož upřednostnění bylo v průběhu průzkumu zaznamenáno, bylo: - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR – systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků - Ministerstvo vnitra ČR – systém vzdělávání úředníků územních samosprávních celků - Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR – systém kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách Těmito směry, především co se vzdělávání pedagogů týče, se často ubírají střední školy a univerzita. Jedná se o oblast jim blízkou a orientovanou na klientelu, jejímuž fungování dobře rozumí. Zároveň nabízí určitou jistotu stálého přísunu zájemců o vzdělávání, a to z toho důvodu, že např. pedagogům a úředníkům samosprávy povinnost vzdělávat se ukládá zákon. Na poskytovatele orientované na vzdělávání lékařů, nelékařských zdravotníků a jiné orientace specifického profesního vzdělávání průzkum nepoukázal. A to proto, že se jedná o oblast rekvalifikačnímu vzdělávání velmi vzdálenou. Pouze jediný informátor z databáze MŠMT uvedl souběžnou rekvalifikační akreditaci pro nezdravotnická povolání udělenou ministerstvem zdravotnictví. Zvláštní statut středních, vyšších odborných a vysokých škol Střední, vyšší odborné a vysoké školy k poskytování rekvalifikačních kurzů s obsahem v souladu s jejich vzdělávacími programy o akreditaci MŠMT žádat nemusí. Proto mohou nabízet např. kurzy výpočetní techniky hrazené z veřejných peněz prostřednictvím úřadů práce, a to bez záznamů v systému. V minulosti tato skutečnost nebyla dostatečně vyjasněná, proto mnohé střední školy vyučovaly na základě rekvalifikačních akreditací MŠMT. Avšak i školy musí získat akreditaci v případě vzdělávání v rámci jiných systémů (např. vzdělávání úřední, sociálních pracovníků, pedagogů apod.). Podobně se školy musí řídit zvláštními právními předpisy v případě vzdělávání podle státních norem a k získání odborné způsobilosti (např. kurzy svářečské, elektrotechnické, řidičské průkazy apod.).

25


Vzdělávání uzavřené veřejnosti Dva z dotazovaných subjektů uvedly, že opakovaně obnovují akreditaci pro své kurzy, které však využívají výhradně pro interní potřeby bez možnosti účasti veřejnosti. Firemní školy, jejichž cílem je rozšíření znalostí, schopností a dovedností vlastních zaměstnanců, tak nepociťují nutnost své kurzy akreditovat. V případě, že tak činní, jedná se obvykle o jistý bonus pro zaměstnance. Tyto důvody dotazovaní zástupci vzdělávacích subjektů nejčastěji uváděli jako důvody, proč své rekvalifikační důvody MŠMT neobnovily a v několika případech i od svých vzdělávacích záměrů ustoupily úplně.

4.2

Ověření reálné nabídky DPV - současnost

Vzhledem k orientaci na klienty v této části analýzy je nutné pracovat s údaji o všech poskytovatelích, kteří se vzdělávání podle rekvalifikačních akreditací MŠMT na území Plzeňského kraje věnují. Záběr průzkumu je proto rozšířen o ty vzdělavatele působící v kraji, kteří dle obchodního rejstříku sídlí mimo něj. Na úvod je nutné zdůraznit, že většina vzdělavatelů oslovených v průzkumu svou činnost neorientuje výhradně na vzdělávání na základě rekvalifikačních akreditací MŠMT. Naopak svými vzdělávacími aktivitami pokrývají širší záběr. Nejčastěji vedle rekvalifikací nabízí i kurzy neakreditované. 4.2.1 Krajské subjekty Ačkoliv databáze MŠMT v současné době registruje platné akreditace 136 programů od 40 subjektů se sídlem v Plzeňském kraji, průzkum potvrdil reálnou nabídku pouze 128 programů od 33 subjektů. To znamená, že mimo vytvořené přehledy stojí 7 vzdělavatelů s 8 programy. Jednoho z nich se nám žádným způsobem nepodařilo kontaktovat, proto nelze tvrdit, že dnes již nevzdělává. Další svou činnost provozuje výhradně mimo hranice Plzeňského kraje, a to v Praze. Jedna fyzická osoba vzdělávat nikdy nezačala, druhá ji po prvním pokusu zanechala. Jedna firma s platnou akreditací nabízí kurzy výhradně svým vlastním zaměstnancům a veřejnosti se v nejbližší době nehodlá otevřít. Poslední dva vzdělavatelé se v minulosti zabývali programy z oblasti sociálních služeb, proto museli svou činnost na základě nového zákona o sociálních službách (Zákon č. 108/2006 Sb.) pozastavit. Jeden z nich dále vzdělává, avšak na základě akreditace MPSV. Trh s dalším profesním vzděláváním v Plzeňském kraji se tedy oproti začátku devadesátých let ustálil. Do systému akreditací rekvalifikačních programů vstupuje stále méně nováčků (4 v roce 2005, 4 v roce 2006 a pouze 3 v průběhu roku 2007) a zároveň jen málo vstupů do systému akreditací není ze strany vzdělavatelů solidních. Přehled aktuálně činných vzdělavatelů z Plzeňského kraje s platnými rekvalifikačními akreditacemi MŠMT přináší příloha 4. Příloha obsahuje ověřené kontaktní a identifikační údaje subjektů. 4.2.2 Mimokrajské subjekty Na základě analýzy veřejně přístupných zdrojů bylo zjištěno 6 vzdělavatelských subjektů, které databáze rekvalifikačních akreditací MŠMT s Plzeňským krajem nespojuje, ale ony svou činnost na jeho území provozují. Oficiální sídla pěti z nich jsou v hlavním městě Praze, jeden sídlí v Chebu. Vzhledem k tomu, že se jedná o společnosti ve vzdělávacích aktivitách zběhlé a na trhu dalšího vzdělávaní v Plzeňském kraji velmi aktivní, považujeme za důležité je do průzkumu zahrnout. Tyto organizace se širokým polem působnosti jsou obvykle v systému rekvalifikačních akreditací MŠMT reprezentovány i několika desítkami kurzů. V Plzeňském kraji je však nabízí v omezeném množství. Dohromady jejich současná reálná nabídka v kraji sčítá 40 akreditovaných rekvalifikačních programů. Mimokrajští vzdělavatelé však představují pro účely našeho průzkumu zcela odlišný výzkumný vzorek. A to především proto, že není možné ověřit, zda jsme tímto způsobem podchytili všechny mimokrajské vzdělavatele působící v kraji. Tuto skutečnost může ověřit 26


pouze pokračování v monitorování dané oblasti i v budoucnosti a aktivní marketing vůči veřejnosti. Výsledky průzkumu mezi subjekty s oficiálním sídlem v kraji a mimo něj proto interpretujeme zvlášť. Při prezentování výstupů průzkumu v elektronické podobě vůči veřejnosti však údaje za obě skupiny slučujeme a kvalitativně mezi nimi nerozlišujeme. Přehled aktuálně činných mimokrajských vzdělavatelů působících v Plzeňském kraje s platnými rekvalifikačními akreditacemi MŠMT přináší příloha 5. Příloha obsahuje ověřené kontaktní a identifikační údaje subjektů. 4.2.3 Sídlo subjektu Termín „sídlo“ vzdělávacího subjektu je pro využití v průzkumu reálné nabídky dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji a především pro prezentaci výstupů poměrně komplikovaný. Může se k němu přistupovat hned z několika úhlů pohledu: Ve smyslu obchodního práva je oficiálním sídlem subjektu vždy adresa uvedena v obchodním rejstříku. Mnohé subjekty vzdělávají i v jiných místech než je jejich sídlo. Do této kategorie spadají všichni „mimokrajští“ vzdělavatelé, tedy subjekty se sídlem mimo kraj (především v Praze), které však na území Plzeňského kraje intenzivně rozvijí své vzdělávací činnosti. Především v jejich případě proto pro účely průzkumu užíváme termín působiště. Některé subjekty, především drobní živnostníci, pro které vzdělávání v jejich podnikání představuje pouze vedlejší činnost, preferují uvádět adresy svých provozoven (např. kadeřnického salonu). V obchodním rejstříku jsou však často registrovány pod adresou svého trvalého bydliště, které se může od adresy provozovny lišit. Pro klienty vzdělávacích subjektů je však nejdůležitější místo konání kurzu, které se opět může lišit jak od oficiálního sídla, tak působiště i provozovny. Pro účely statistického zpracování výstupů průzkumu definujeme sídlo vzdělávacího subjektu jako adresu registrovanou v obchodním rejstříku (oficiální sídlo). I ověřování kontaktních údajů bylo zaměřeno na tuto informaci. Podle kritéria oficiálního sídla v současnosti na území Plzeňského kraje působí 33 krajských subjektů, které dohromady nabízí 128 vzdělávacích programů s platnou akreditací ze systému rekvalifikací MŠMT. Zároveň zde působí 6 mimokrajských subjektů, které nabízí 40 kurzů stejného statutu. Graficky jsou v této kapitole však zpracována data pouze za vzdělavatele krajské. Graf 7 zachycuje rozvržení krajských vzdělávacích subjektů v rámci jednotlivých okresů. Ukazuje, že výrazná většina vzdělavatelů z Plzeňského kraje provozuje svou činnost na území města Plzně. Jedná se o 23 subjektů, tj. 70 % krajských vzdělavatelů. Ti v nabídce dohromady nabízí 106 vzdělávacích Graf 7: Počet krajských subjektů s platnými akreditacemi programů s platnou akreditací ze programů k 31. 12. 2007 podle sídla systému rekvalifikací MŠMT. To je Rokycany bez započtení mimokrajských Domažlice subjektů téměř 83 % všech 3 akreditovaných kurzů nabízených 2 Tachov krajskými subjekty (viz graf 8). Pouze tři subjekty působí na Klatovy 3 Klatovsku a Rokycansku, dva Plzeň 1 v okresu Domažlice a po jednom město Plzeň - jih sídlí vzdělavatelé v okresech Plzeň – 1 23 jich a Plzeň – sever. Subjekty z okresu Rokycany a Plzeň – sever zároveň nabízí poměrně širokou Plzeň - sever nabídku akreditovaných kurzů, ve zbývajících okresech poskytují kurzy na základě maximálně dvou

27


akreditací. (viz graf 8) Žádný subjekt zabývající se dalším vzděláváním kupodivu nesídlí na Tachovsku. Podobně jako krajské subjekty, i mimokrajští vzdělavatelé obvykle mají hlavní krajské sídlo v Plzni. Často však operují na území celého Plzeňského kraje. Jeden z nich dokonce otevřel pobočky ve všech okresech kraje, na Klatovsku dokonce dvě (dohromady 8 působišť v kraji). Nutno dodat, že členění dle Graf 8: Vzdělávací programy krajských subjektů s akreditacemi platnými k 31. 12. 2007 podle sídla oficiálního sídla s sebou přináší nepřesnosti. Vzdělavatelé sídlící Domažlice Rokycanyy Tachov v různých okresech samozřejmě mohou působit na území celého Klatovy 3 11 kraje, dále pak například jediný 1 zástupce Plzně – severu svou 3 Plzeň - jih 4 vzdělávací činnost provozuje výhradně v provozovně v Plzni. Základní přehled o rozložení vzdělávacích zařízení a jejich Plzeň město programů v kraji však toto členění Plzeň - sever přináší. Při prezentaci 106 shromážděných informací o reálné nabídce DPV v Plzeňském kraji je nezbytné uvádět nejen oficiální sídla, ale i adresy působišť a provozoven. 4.2.4 Zaměření akreditovaných vzdělávacích programů Hlavním problémem při třídění získaných dat bylo stanovení příhodných oblastí zaměření. Cílem průzkumu nebylo vytvořit šířeji platnou klasifikaci oborů (zaměření) dalšího profesního vzdělávání. Na toto téma v současnosti probíhá několik specializovaných projektů s celostátním dopadem. Formulovat vlastní číselníky by nebylo smysluplné. Proto jsme získaná data třídili ryze podle kritéria přehlednosti při prezentaci a jednoznačnosti při interpretaci výstupů. Pro účely našeho průzkumu jsme proto vycházeli z číselníku ISCED 97, který řeší oborové rozčlenění na úrovni počátečního vzdělávání. Nechali jsme se inspirovat i praxí ověřenými způsoby třídění profesního Tabulka 2: Zaměření rekvalifikačních programů vzdělávání na serveru www.seznam.cz a nabízených v Plzeňském kraji přehledy kurzů pro veřejnost na Subjekty www.educity.cz. Zaměření Celkem Krajské Mimokr. Další profesní vzdělávání se nedotýká řady Informatika 32 17 49 oborů, které mají ve školství své pevné místo, Péče o tělo 27 2 29 např. matematiky nebo sociálních a Finance a účetnictví 20 1 21 humanitních věd. Naopak o jiné obory je v této Ostatní 10 1 11 oblasti zvýšený zájem, a to především o Organizace podniku 8 2 10 profese týkající se obchodu a podnikání. Průmysl a výroba 4 5 9 Některé úzce vymezené obory jsme proto pro Řemesla a delnické profese 7 1 8 naše potřeby zahrnuli pod jedinou kategorii, Obchod a marketing 6 2 8 některé naopak vymezili podrobněji, jiné Management 5 3 8 dokonce nezmínili vůbec. Naše třídění tedy Gastronomie 2 6 8 nevycházelo ze specifik jednotlivých oborů, ale Pedagogika 4 0 4 z praxe reálné nabídky dalšího profesního Umělecká řemesla 2 0 2 vzdělávání v Plzeňském kraji. Výsledných 13 Zdravotnictví 1 0 1 kategorií obsažených v tabulce 2 tedy není Celkem 128 40 168 všeobecně platných. Jejich smyslem je pouze prvotní utřídění získaných dat. Nejvíce rekvalifikačních programů nabízených v kraji se soustředí na Informatiku (49 akreditovaných programů). Jde o směr vzdělávání, který je upotřebitelný pro širokou veřejnost a obvykle neklade vysoké nároky na zájemce. Dalším oblíbeným zaměřením je 28


Péče o tělo (29), pod které spadají kurzy masérské, kadeřnické, kosmetické, pedikúry apod. Na tento druh kurzů se orientují především subjekty s oficiálním sídlem v kraji. Ve většině případů se jedná o drobné živnostníky, kteří podnikají v oboru, který jako svou vedlejší činnost i vyučují. Následují programy zaměřené na Finance a účetnictví (21), Organizaci podniku (10), Průmysl a výrobu (9). Pod kategorii Ostatní (11 programů) řadíme např. Operátora Call centra, Manažera jakosti a jiné. Hned čtyři stanovené kategorie jsou orientovány na ekonomiku (Finance a účetnictví, Organizace podniku, Obchod a marketing, Management), což odkazuje na častou spolupráci vzdělavatelů s firmami a úřady práce. Zdravotnictví se věnuje jediný akreditovaný program proto, že na tento směr vzdělávání uděluje akreditace především Ministerstvo zdravotnictví ČR. (viz tabulka 2) Přehled rekvalifikačních vzdělávacích programů krajských i mimokrajských vzdělávacích subjekt s platnou akreditací MŠMT nabízí příloha 6. Příloha obsahuje názvy subjektů a programů, včetně jejich platnosti a zaměření. 4.2.5 Druh vzdělávacích subjektů V Plzeňském kraji v současné době působí 39 vzdělávacích subjektů (33 krajských a 6 mimokrajských), které nabízí rekvalifikační kurzy akreditované MŠMT. V systému jsou zapojeny 4 střední školy, které však již své akreditace z důvodu specifického statutu neobnovují a dospělé vzdělávají na základě běžných vzdělávacích programů. V kraji dále působí 8 velkých krajských vzdělávacích institucí a 3 mimokrajské. Dalších 9 krajských a 3 mimokrajské společnosti sice provozuje vzdělávacích aktivity, zároveň jsou z velké části činné i v jiných oblastech (např. PR, daňové poradenství, účetnictví, vývoj softwarů apod.). Tímto směrem jsou také orientovány jejich vzdělávací programy. Velkou úlohu v kraji hrají drobní podnikatelé, kteří jako vedlejší činnost své živnosti vzdělávají zájemce o jejich profesi. Jedná se především o masérské, kadeřnické a kosmetické služby, manikúru, pedikúru apod. V současnosti je aktivních hned 12 takových drobných vzdělavatelů, kteří tak v kraji představují nejčastější druh vzdělávacích subjektů. Zároveň však obvykle akreditují pouze jeden nebo dva vzdělávací programy. V celkovém počtu v kraji realizovaných rekvalifikačních kurzů tedy nakonec silnou úlohu nehrají. Přesto je nutné jejich roli zdůraznit, a to především proto, že se jedná o subjekty, které příliš nedbají o marketing své činnosti a běžné prostudování všeobecných internetových vyhledávačů na ně málokdy poukáže. Pro velké vzdělávací instituce je typické, že vedle akreditovaných programů poskytují i kurzy neověřené akreditací. Jejich cílem je pokrytí celé škály potřeb zájemců o vzdělávání a při tvorbě a inovaci své nabídky proto musí být flexibilní. Naopak drobní živnostníci, kteří jako vedlejší činnosti i vzdělávají, kurzy neakreditované obvykle nenabízí.

4.3

Jiné akreditace ministerstev

Ověřit reálnou nabídku kurzů akreditovaných různými ministerstvy mimo systém rekvalifikací nebylo primárním cílem průzkumu. Přesto se v průběhu dotazování ukázalo, že důvěrná znalost i ostatních databází, do kterých vzdělavatelé z Plzeňského kraje vstupují, je velmi důležitá pro efektivitu a validitu průzkumu. Subjekty, které vzdělávají na základě vzdělávacích programů akreditovaných ministerstvy v rámci dalších systémů, představují pro další profesní vzdělávání v kraji především podstatných potenciál, ať už co se vybavení, zkušeností nebo personálního zastoupení týče. Proto jsme se rozhodli zpracovat i data z ministerských databází akreditačních systémů, do kterých vzdělavatelé oslovení při průzkumu vstupovali nejčastěji. Pozornost jsme věnovali i rekvalifikačním programům akreditovaným Ministerstvem zdravotnictví ČR, které nabízí zdravotnická zařízení. Tento systém je stejně jako rekvalifikace MŠMT upravován Zákonem o zaměstnanosti. Pro příbuznost akreditačních systémů jsme proto v rámci průzkumu částečně zpracovali i data z databází:

29


-

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR – systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Ministerstva vnitra ČR – systém vzdělávání úředníků územních samosprávních celků Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – systém kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách Ministerstva zdravotnictví ČR – systém rekvalifikačních akreditací programů realizovaných zdravotnickými zařízeními

Jedná se o systémy vzdělávacích programů: které jsou otevřené veřejnosti (i když to vždy není hlavním účelem daných vzdělávacích aktivit), jejichž nabídka je ověřitelná stejným způsobem jako nabídka rekvalifikačních kurzů MŠMT, jejichž akreditování je upraveno zákonem, který konkretizuje instituci, která akreditaci vydává. Informace o subjektech s akreditacemi výše zmíněných statutů jsme zkompletovali a zpracovali do podoby úvodní databáze jako před průzkumem mezi vzdělavateli ze systému rekvalifikací MŠMT. Pouze v případě rekvalifikačních akreditací MZ, které vedou k získání základního kvalifikačního vzdělání pro zájemce o práci ve zdravotnictví (v nezdravotnických profesích), a akreditací MPSV, které upravují vzdělávání pro práci v sociálních službách jsme zjištěné vzdělavatelé telefonicky oslovili, a to v případě mimokrajských subjektů. Důvodem byla jejich široká otevřenost veřejnosti mimo stanovený obor. V takových případech se akreditace daných vzdělávacích programů dá chápat jako: prostředek k získání potvrzení o intenzivním prohlubování profesních dovedností a znalostí pro výkon určitého povolání (pedagoga, úředníka samosprávy), důkaz o ověření kvality daného vzdělávací programu a tedy i jeho přínos pro veřejnost. U programů pro pedagogické pracovníky a úředníky samosprávy jsme se omezili na vytvoření přehledu subjektů registrovaných v daných akreditačních systémech. Vzdělávání pedagogických pracovníků (MŠMT) K 31. 12. 2007 byly v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků MŠMT registrovány platné akreditace vzdělávacích programů od 34 vzdělávacích subjektů z Plzeňského kraje. Skupina těchto subjektů je specifická především tím, že mnozí z nich nabízí i několik desítek akreditovaných programů. Zároveň se mezi nimi nachází hned 12 škol (základních, středních) a 4 pracoviště univerzity. Dá se předpokládat, že v této oblasti je na území Plzeňského kraje činných i mnoho mimokrajských subjektů. Po nich však nebylo pátráno. Nedá se však nezmínit krajské pracoviště Národního institutu pro další vzdělávání, které má jako jediná organizace s tímto zaměřením celostátní působnost. Přehled zjištěných subjektů, které jsou v daném systému aktuálně zapojeny, nabízí příloha 7. Jejich kontaktní a identifikační údaje však nebyly ověřeny průzkumem. Vzdělávání úředníků samosprávy (MV) K 31. 12. 2007 byly v systému vzdělávání úředníků samosprávy MV registrovány platné akreditace vzdělávacích programů od šesti vzdělávacích subjektů. Ty se soustředí na vstupní vzdělávání, tedy přípravu nově přijatých úředníků, i interpretace různých právních předpisů. Právě druhé jmenované zaměření představuje potenciál pro další profesní vzdělávání i vykonavatelů jiného povolání. Tato oblast nabízí mnoho možností pro mimokrajské subjekty, které však nebyly zjišťovány. Přehled subjektů z Plzeňského kraje, které jsou v systému akreditací MV aktuálně zapojeny, nabízí příloha 8. Jejich kontaktní a identifikační údaje však nebyly ověřeny průzkumem.

30


Vzdělávání pracovníků v sociálních službách (MPSV) Tato oblast vzdělávání je poměrně nová, proto se do ní prozatím v Plzeňském kraji zapojily pouze 3 subjekty. Z nich jediný sídlí přímo v kraji, druhé dva jsou mimokrajské. Oba mimokrajští vzdělavatelé poskytují vzdělávání i v jiných oblastech, krajský reprezentant své aktivity orientuje výhradně na sociální služby. Jeden z krajských subjektů z databáze MŠMT se touto činností v minulosti také zabýval, a to na základě rekvalifikační akreditace od ministerstva školství. O novou akreditaci od ministerstva práce a sociálních věcí si zatím nezažádal. Tři registrované subjekty v kraji dohromady nabízí 7 akreditovaných vzdělávacích programů, které jsou zaměřené především na pečovatelskou činnost a přímou obslužnou péči. Detaily o vzdělavatelích s působišti v Plzeňském kraji registrovaných v systému MPSV nabízí příloha 9. Přehled jejich kurzů s platnou akreditací obsahuje příloha 11. Rekvalifikační vzdělávání nezdravotnických pracovníků ve zdravotnictví (MZ) Vzdělávání nezdravotnických pracovníků upravované Ministerstvem zdravotnictví ČR je zákonem interpretováno jako vzdělávání rekvalifikační. V současnosti se jím v Plzeňském kraji zabývá pět zdravotnických zařízení, které dohromady nabízí 6 kurzů. Jedná se především o vzdělávací programy zaměřené na teoretickou a praktickou přípravu všeobecných sanitářů. Informace o mimokrajských subjektech nabízejících kurzy z tohoto akreditačního systému nebyly zjištěny. Detaily o vzdělavatelích s rekvalifikačními akreditacemi MZ nabízí příloha 10. Přehled jejich kurzů s platnou akreditací obsahuje příloha 11.

4.4

Zhodnocení zvolené metody průzkumu

Průzkum potvrdil, že ideální způsob, jak získat ucelené informace o subjektech dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji, je shromáždění dat alespoň dvěma způsoby současně, a to: analýzou veřejně přístupných databází – ve fázi získávání základních informací a jejich kompletování, šetřením mezi samotnými vzdělavateli – ve fázi ověřování, opravování a doplňování dostupných informací. Žádná veřejně přístupná databáze vzdělávacích subjektů není kompletní, proto je nutné užívat v kombinaci několik zdrojových základen. Databáze rekvalifikačních akreditací MŠMT se ukázala být vhodným východiskem pro tvorbu úvodní databáze vzdělavatelů v kraji. V rámci průzkumu bylo jako hlavní nástroj komunikace mezi vzdělávacími subjekty a realizátory průzkumu zvoleno telefonické dotazování. Pouze v ojedinělých případech bylo užito elektronické pošty. Telefonování, jehož největší výhodou je především vysoká návratnost, se osvědčilo jako vhodná metoda k: navázání kontaktu s velkým počtem vzdělávacích subjektů podrobnému informování o prováděném průzkumu a motivování k účasti na souvisejících aktivitách ověření identifikačních a kontaktních údajů vzdělávacích subjektů získání základních informací o kurzech akreditovaných v systému rekvalifikačních akreditací MŠMT získání souvisejících informací o problémech v oblasti dalšího vzdělávání vycházejících z praxe Prostřednictvím telefonování se především podařilo získat informace od všech vzdělavatelů, kteří byli v průběhu průzkumu osloveni. Shromážděná data byla relevantní k hlavnímu cíli šetření, kterým bylo ověřit nabídku vzdělávacích subjektů registrovaných v systému rekvalifikačních akreditací MŠMT. Proto bylo především zjišťováno, zda se dané subjekty dalším profesním vzděláváním zabývají, a následně byly ověřovány jejich identifikační a kontaktní údaje. Získané informace lze snadno třídit v přehledných soupisech a dále je kvantitativně zpracovávat.

31


Průběh průzkumu dále naznačil, jaké konkrétní ověřené informace prostřednictvím telefonování ideálně získat. Jedná se především o: - název subjektu - kontaktní údaje: - adresa oficiálního sídla - adresa provozoven a působišť (pokud se liší od oficiální adresy) - telefonní spojení - emailová adresa - webové stránky - kontaktní osoba - identifikační údaje (IČ) - názvy vzdělávacích programů akreditovaných v systému rekvalifikací MŠMT - datum vystavení akreditace daného programu

lze

Tyto údaje byli schopni podat všichni vzdělavatelé, proto se staly základem vznikající báze vzdělavatelů z Plzeňského kraje. Dále většina z nich dokáže informovat i o: - statutech ostatních nabízených kurzů (akreditovaných ministerstvy, na základě zvláštních právních předpisů, bez akreditace apod.) - zaměření kurzů, jež vzdělávací subjekt nabízí - institucích, které jim vydávají příslušné oprávnění a certifikáty k provozování vzdělávací činnosti - obvyklé formě kurzů (prezenční, distanční apod.) - frekvenci pořádání akcí - místě, kde se kurzy konají Jednalo se však spíše o všeobecné informace, které nebyly založené na přesných, kvantitativně zpracovatelných datech. Proto nebyly tyto údaje zpracovávány do souhrnných přehledů. Zcela pak nebyli informátoři schopni prostřednictvím telefonického pohovoru podat přesné údaje nabízených kurzů rozličných statutů, konkrétně o: - přesném názvu - délce trvání - hodinové dotaci - ceně - nejbližším termínu konání kurzu Telefonování se tak ukázalo být dostačující metodou při získávání, ověřování a doplňování údajů o vzdělavatelích. K získání přesných informací o kurzech však je využitelné jen výjimečně, a to při opakovaném telefonování a za předpokladu, že vzdělavatel nabízí pouze menší počet akcí. V opačném případě není tento komunikační nástroj vhodný, protože: je v případě doplňování informací za více programů velmi časově náročný pro tazatele i respondenta vyžaduje předchozí přípravu nejen od tazatele, ale i informátora, který samozřejmě potřebuje přesné informace o svých kurzech nejdříve vyhledat Z těchto důvodů navrhujeme k získávání podrobných informací o vzdělávacích aktivitách subjektů působících v Plzeňském kraji použít předem připravené elektronické formuláře, které vzdělavatelé samostatně vyplní. Tento komunikační nástroj při shromažďování přesných informací o vzdělávacích akcích jsme užili při rozšířeném ověření metodiky na středních školách, kterému se věnuje následující kapitola. Nutno dodat, že důležitým faktorem telefonování bylo navázání téměř osobního vztahu mezi tazateli a informátory, kteří za vzdělávací subjekty otázky zodpovídali. Oproti například prostému dotazníkovému šetření se tazatel vždy představil a komunikaci s informátorem dále vedl na úrovni sobě rovných osob, nikoliv institucí. Navázání takto úzkých kontaktů se ukázalo být pro průzkum podstatným momentem, který měl zásadní vliv na návratnost a úplnost získaných dat.

32


Průzkum ukázal, že právnické i fyzické osoby působící v oblasti dalšího profesního vzdělávání v kraji vnímají zmatek a nesystematičnost, které v ní působí. Zároveň pozitivně hodnotí snahu o zmapovaní a koordinaci tohoto pole i příležitost prezentovat své aktivity. Vnímáme proto, že pro úspěšnost průzkumu bylo přínosné, že tazatelky byly informovány o souvisejících právních předpisech, problémech vzdělávacích subjektů a ovlivňujících socioekonomických faktorech. Díky svým znalostem tak vzbudily u respondentů důvěru a mohly i částečně po telefonu podávat k oblasti DPV vzdělavatelům konzultace. Považujeme proto za potřebné informovat zúčastněné vzdělávací subjekty o závěrech průzkumu a možnostech jejich dalšího využití. Touto zpětnou vazbou bychom rádi získanou důvěru vzdělavatelů utvrdili a hlouběji se dostali do jejich podvědomí. Upevněný vztah bude dozajista základem úspěšné spolupráce v následujících průzkumech nabídky, hodnocení vzdělávacího potenciálu a koordinování činností dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji.

4.5.

Shrnutí výsledků průzkumu nabídky dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji

Výsledky průzkumu nabídky dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji lze stručně shrnout takto: Nabídka rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných MŠMT, které realizují subjekty se sídlem v Plzeňském kraji, se v posledních deseti stabilizovala. Pohybovala se přibližně kolem 140 programů, nabízených zhruba 40 subjekty. V roce realizace průzkumu (2007) bylo činných 33 subjektů se sídlem v Plzeňském kraji, jejichž nabídka rekvalifikačních vzdělávacích programů s platnou akreditací MŠMT dohromady činí 128 programů. Na nabídce v Plzeňském kraji se významně podílí také nejméně 6 subjektů sídlících mimo kraj (z toho 5 v Praze), které v kraji realizují 40 rekvalifikačních programů akreditovaných MŠMT. Z 33 subjektů se sídlem v Plzeňském kraji, u kterých průzkum potvrdil, že se věnuji dalšímu profesnímu vzdělávání, jich 70 % sídlí v Plzni a vytváří více než 80 % nabídky. Z hlediska tematického dominují v nabídce programů akreditovaných MŠMT a realizovaných v Plzeňském kraji ty zaměřené na informatiku (49), péči o tělo (29) a finance a účetnictví (21). Celkem bylo pro potřeby sledování vymezeno ještě dalších 10 tematických zaměření. Nabídka rekvalifikačních vzdělávacích programů akreditovaných MŠMT v Plzeňském kraji je poměrně široká. Problémy v současné době mohou vznikat spíše na straně poptávky v souvislosti s vývojem právního předpisů a jejich realizací v praxi. Také klesající nezaměstnanost a rostoucí nedostatek pracovních sil v Plzeňském kraji snižuje zájem zaměstnanců o rekvalifikace z důvodu změny zaměstnání nebo profese. Naopak roste zájem firem o zkvalitňování odborných znalostí svých zaměstnanců.

33


5 ROZŠÍŘENÉ OVĚŘENÍ METODIKY NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH Cílem telefonického průzkumu bylo především navázat kontakty se vzdělavateli, informovat o průzkumu a jeho výstupech, ověřit zjištěné údaje o subjektech, získat základní přehled o jejich nabídce a ověřit metodu sběru a verifikace dat. Primárně byla tedy tato část průzkumu zaměřena na subjekty. Úkolem další fáze průzkumu v rozšířeném ověření metodiky proto bylo především navrhnout metodu sběru podrobných informací o vzdělávacích aktivitách (kurzech) a pilotně ji ozkoušet. Jako výzkumný vzorek vzdělavatelů byly vybrány střední školy, které mají v systému dalšího profesního vzdělávání specifické postavení a ideální podmínky k jeho realizaci. Cílem rozšířeného ověření metodiky tak bylo: ověřit reálnou nabídku DPV na středních školách v Plzeňském kraji, ověřit zvolenou metodu sběru podrobných informací o kurzech.

5.1

Výzkumný vzorek

Jak bylo vysvětleno v kapitole 1.3, školy mají všeobecně velký potenciál pro poskytování akcí dalšího profesního vzdělávání, protože mohou k těmto účelům využívat vzdělávací programy již dříve akreditované pro běžnou výuku. K poskytování rekvalifikačních kurzů v rámci těchto programů nepotřebují akreditaci MŠMT. Přesto jsou často kritizovány, že v oblasti dalšího vzdělávání nejsou aktivní. V dubnu 2008 provedl Ústav pro informace ve vzdělávání rychlé elektronické šetření mezi základními, středními, speciálními a vyššími odbornými školami o jejich aktivitách v dalším vzdělávání. Šetření se zúčastnilo 2 670 škol, z nichž 128 sídlí v Plzeňském kraji. Šetření mimo jiné ukázalo, že školy jsou sice o oblasti dalšího vzdělávání dobře informovány, ale pouze pětina z nich vzdělávání pro dospělou populaci realizuje. Pokud jsou aktivní, orientují se nejčastěji na další vzdělávání pedagogických pracovníků a rekvalifikační akce. Částečně se věnují i vzdělávání zájmovému. Dospělí na školách v rámci dalšího vzdělávání nejčastěji studují informatiku a výpočetní techniku, cizí jazyky, podstatně méně běžné jsou technické předměty, ekonomika a účetnictví. Zajímavé jsou i informace o tom, jakým způsobem školy své klienty získávají. Obvykle volí propagační materiály a inzeráty, ať už prezentované v tištěné podobě nebo prostřednictvím internetu. Méně často školy své klienty hledají prostřednictvím úřadů práce. Šetření tak ukázalo, že se školy příliš dalším vzděláváním dospělých nezabývají. Tato část našeho průzkumu tedy pomůže ověřit, jak jsou v oblasti dalšího vzdělávání aktivní střední školy v Plzeňském kraji. Vzhledem k tomu, že se z naší strany především jedná o pilotní ověření metody, nebyly osloveny všechny školy. Z 50 škol zřizovaných Plzeňských krajem bylo vybráno 8 zařízení. Kritériem výběru této skupiny škol byl cíl o zastoupení: škol různého typu (1 gymnázium, 5 středních odborných škol, 2 učiliště), škol z různých regionů kraje (1 x Domažlice, 1 x Klatovy, 3 x Plzeň,1 x Plzeň – sever, 1 x Rokycany, 1 x Tachov), škol spíše aktivních, aby bylo zaručeno získání žádaných informací, a bylo tedy možno ověřit zvolenou metodu sběru dat.

5.2

Metoda

Stejně jako v předcházející fázi průzkumu bylo jako hlavní metoda navázání kontaktu se školami zvoleno telefonické dotazování. Jeho hlavním úkolem bylo opět informovat, motivovat a získat informace, jejichž objem je pro tento postup únosný. Jedná se především o ověření kontaktních údajů a zjištění, zda je škola v oblasti dalšího vzdělávání skutečně aktivní, popřípadě jaké má v tomto směru zkušenosti nebo problémy. Po navázání základního kontaktu si mohli informátoři vybrat, jakým způsobem chtějí o svých akcích informovat podrobněji:

34


odpovídáním na telefonické dotazy, kdy tazatel vyplní elektronické formuláře s podrobnostmi o kurzech za informátora samostatným vyplněním elektronického formuláře s podrobnostmi o kurzech a jeho zasláním emailem

Oproti předešlé fázi telefonického průzkumu tak byly při sběru informací od škol souběžně používány dva komunikační nástroje: telefonické dotazování elektronické formuláře Úkolem této části průzkumu bylo zajistit sběr konkrétní informace o pořádaných vzdělávacích akcích. Proto se z větší části zaměřila na ověřování zvolených metodických nástrojů. Cílem tedy bylo zjistit: jaké informace o kurzech jsou zjistitelné telefonováním, jaké informace o kurzech jsou zjistitelné prostřednictvím elektronických formulářů, jak velký objem informací je zpracovatelný, jak konkrétní informace o kurzech jsou informátoři schopni poskytnout, jaký komunikační nástroj upřednostňují, jak jsou schopni samostatně elektronické formuláře vyplnit, zda jim jsou formuláře srozumitelné, jaké problémy se mohou vyskytnout při využití výhradně elektronické podoby formuláře, zda zjišťování přináší požadované informace, zda sbíraní informací zároveň funguje jako motivační nástroj. Elektronická podoba formuláře byla při komunikaci s informátory upřednostněna především proto, že: zaručuje rychlou výměnu informací a komunikaci mezi informátory a tazateli, umožňuje snazší zpracování dat, která jsou získána v elektronické podobě, je lze vybavit kolonkou „výběr“, vyplněné formuláře zabírají méně plochy, umožňuje kopírování údajů, jejich opravy apod., a to při zachování přehlednosti a srozumitelnosti vyplněného formuláře, svou formální stránkou více vede informátory k jednoznačným a jasným formulacím, zaručuje snadnější archivování získaných dat a vyhledávání. Formuláře byly předem připraveny realizačním týmem. Před samotným kontaktováním bylo vyplněno co nejvíce informací o subjektech a jejich možných akcích tak, aby byla tazateli co nejvíce ulehčena práce a na informátora byly kladeny co nejmenší nároky. Struktura připravených formulářů byla následující: A. Kontaktní údaje B. Obory a druh studia (nabízené školami v rámci běžné výuky) C. Akreditace, certifikace, osvědčení, oprávnění (podklady, na jejichž základě školy vzdělávají) D. Informace o DPV na škole E. Aktuální nabídka kurzů (pouze vypsání názvů) F. Informace o dotazování V případě, že škola reálně nabízela akce dalšího profesního vzdělávání, jí byl dán k dispozici formulář „Podrobné informace o kurzech“, v němž byly vyplňovány následné informace: Název kurzu Statut či druh kurzu – nabízené možnosti: Kurz v rámci vzdělávacích programů školy Rekvalifikační kurz akreditovaný MŠMT Kurz pro pedagogy akreditovaný MŠMT Kurz pro sociální pracovníky akreditovaný MPSV Kurz pro úředníky samosprávy akreditovaný MV 35


Kurz pro nelékařské profese akreditovaný MZ Kurz v rámci vzdělávací základny Mze Kurz akreditovaný jinou institucí Kurz na základě certifikátu, osvědčení či oprávnění Kurz blíže nespecifikovaný

Forma Obsah kurzu Délka trvání kurzu Hodinová dotace Vstupní požadavky na účastníka Cena na 1 účastníka Termíny konání Místo konání Doklad o absolvování Další informace

Vzor formuláře, který byl pro rozšířený průzkum na středních školách použit, obsahuje příloha 12. Potřebnou důvěru má mezi řediteli a učiteli středních škol Krajské centrum vzdělávání a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, které v Plzeňském kraji v roli koordinátora ve věcech školství působí řadu let. Zároveň mezi školami samo realizovalo projekt týkající se vzdělávání dospělých na školách v Plzeňském kraji, jehož výstupy jsou zpracovány ve studii Školy a podniky společně v dalším profesním vzdělávání, realita nebo fikce?. Proto jsme spolupráci se středními školami v rámci našeho průzkumu přenechali této instituci, jejichž zaměstnanci s námi spolupracovali i při formulování výstupů této části průzkumu. Spolupráce s Krajským centrem vzdělávání si velice vážíme a předpokládáme, že by jeho pozice výhradního prostředníka komunikace se středními školami měla být v budoucích průzkumech upevněna.

5.3

Výstupy rozšířeného ověřování metodiky

Rozšířený průzkum se na vybraných středních školách setkal s maximální vstřícností ze strany zodpovědných pracovníků. Z velké části byla dobrá komunikace s informátory a stoprocentní návratnost dat dána zvolenou metodou oslovení informátorů, a sice telefonováním. To sloužilo nejen jako nástroj k prvotnímu oslovení, ale popřípadě i k opakovanému připomenutí realizace průzkumu. Pouze jedna škola z osmi oslovených neměla zájem o zaslání elektronické podoby formuláře a upřednostnila jeho vyplnění tazatelkou na základě telefonického rozhovoru. To bylo možné především proto, že škola nebyla v oblasti dalšího profesního vzdělávání aktivní. Ostatní školy si vyžádaly elektronické formuláře, které následně samostatně vyplnily. Kombinace telefonování a elektronického formuláře se tedy velice osvědčila jako vhodný způsob navázání kontaktů se vzdělávacími subjekty a získání podrobných informací o aktivitách v oblasti DPV. Bylo ověřeno, že všechny žádané informace jsou prostřednictvím blanketů zjistitelné, a to v neomezeném objemu. Vytvořené formuláře byly všem účastníkům šetření srozumitelné, a ti je byli schopni vyplnit samostatně. Získané informace byly relevantní k cílům rozšířeného průzkumu. V polovině škol akce dalšího profesního vzdělávání v současnosti probíhají, druhá polovina se jim věnovala alespoň v minulosti. Mezi oslovenými se tedy nevyskytla instituce, která by s dalším vzděláváním neměla zkušenosti. Znovu však připomínáme, že k rozšířenému dotazování byly vybrány školy, u nichž se daly tyto aktivity očekávat. Pouze dvě z činných škol však byly schopné podat konkrétnější informace o svých kurzech, včetně termínů konání. V ostatních případech byly školy připravené k nabídce, měly zpracovaný materiály a vybavené vhodné prostory, chyběli jim však zájemci o vzdělávání. Což byla zároveň příčina, proč těchto aktivit zanechaly školy, které se DPV věnovaly pouze v minulosti. Byl tak zdůrazněn zásadní rozdíl mezi vzdělávacími akcemi DPV, které: aktuálně probíhají, 36


jsou školou či jiným subjektem připravené a veřejnosti mohou být nabídnuty, avšak aktuálně neprobíhají.

V mnoha případech se tak školy nachází v situaci, kdy mají kurzy připravené, ale nakonec je neotevírají. Podle Krajského centra vzdělávání, které průzkum realizovalo a zároveň interpretovalo jeho výsledky, je pro střední školy v Plzeňském kraji typické, že: jsou připravené nabídnout velkou škálu kurzů dalšího profesního vzdělávání, dlouhodobě se potýkají s nedostatkem zájemců o DPV, nechtějí se příliš zabývat financováním kurzů a upřednostňují finance získané formou dotace, nejsou aktivní při samostatném vyhledávání zájemců o vzdělávání a spíše vyčekávají, až budou osloveny, jejich aktivity v oblasti DPV jsou většinou výsledkem úsilí konkrétní kreativní osobnosti a ne školy jako celku. Hlavním výstupem rozšířeného ověřování na středních školách je tedy potvrzení, že při monitorování nabídky DPV v kraji je potřeba užívat kombinace dvou komunikačních nástrojů, a sice: telefonát k navázání vazeb, získaní informací o subjektu a motivování, formuláře v elektronické podobě k získání podrobných informací o reálně nabízených (nejlépe i probíhajících) akcích dalšího profesního vzdělávání.

37


6 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Další profesní vzdělávání je zaměřené na vzdělávání dospělých. Probíhá neformální formou, tj. po skončení počátečního nebo terciárního vzdělávání především formou kurzů. Je přímo spjaté s výkonem určitého povolání nebo zaměstnání a jeho cílem je lepší uplatnitelnost na trhu práce. Soustředí se proto na rozvoj odborných profesních znalostí, schopností a dovedností, které vedou k získání kompetencí k provádění ucelené pracovní činnosti. Účastník akce DPV si jejím prostřednictvím svou kvalifikaci zvyšuje, získává zcela novou (rekvalifikace), nebo si pouze zlepšuje a doplňuje své odborné znalosti. Nabízené kurzy lze podle statutu vzdělávacích programů dělit na: - rekvalifikační vzdělávací programy akreditované ministerstvy - vzdělávací programy středních, vyšších odborných a vysokých škol - vzdělávací programy akreditované podle zvláštních právních předpisů (k získání odborné způsobilosti a podle státních norem) - vzdělávací programy specifického profesního vzdělávání akreditované podle zvláštních právních předpisů - vzdělávací programy neupravované právními předpisy, tj. neakreditované V rámci analýzy dostupných veřejných zdrojů o nabídce DPV v Plzeňském kraji bylo prověřeno 18 databází, portálů a rejstříků. Inventarizace zdrojů ukázala, že: - v současné době neexistuje zdroj shrnující informace o všech poskytovatelích a jejich akcích, - zdroje se obvykle soustředí na informování o omezeném okruhu statutů kurzů nebo oborového zaměření, - veřejné zdroje nejméně pokrývají vzdělávání podle zvláštních předpisů (k získání odborné způsobilosti nebo podle státních norem), - nejčastěji jsou veřejnými zdroji prezentovány kurzy poskytované na základě vzdělávacích programů akreditovaných v systému rekvalifikací MŠMT, - zdroje dostatečně nezohledňují požadavek vyhledávání informací podle regionálního hlediska, - při vyhledávání úplných informací je vždy nutné kombinovat různé zdroje, - oblast DPV je nepřehledná nejen pro zájemce o vzdělávání, ale i pro samotné poskytovatele. Dále byl proveden průzkum reálné nabídky dalšího profesního vzdělávání v Plzeňském kraji. Jeho cílem bylo: - ověřit reálnou nabídku DPV, - ověřit využitelnosti, hutnosti a aktuálnosti dat v relevantní databázi, - ověřit zvolenou metodu sběru informací. Výzkumný vzorek zahrnutý do průzkumu tvořila databáze rekvalifikací akreditovaných v systému MŠMT v rozsahu let 1991 – 2007. Byla zvolena kombinace metod a zdrojů k získání základních informací o poskytovatelích z databáze. Telefonickým dotazováním byly následně informace ověřeny, opraveny a popřípadě rozšířeny. Průzkumem byly zjištěny následující skutečnosti. - Databáze rekvalifikačních programů akreditovaných MŠMT je vhodným výchozím zdrojem pro průzkum nabídky DPV, protože je: - je nejobsáhlejším a nejkompaktnějším souborem dat, - podchycuje vývoj, - odkazuje i na poskytovatele, kteří aktuálně poskytují pouze jiné kurzy než akreditované MŠMT. - K získání celistvého přehledu o poskytovatelích a typech akcí DPV v Plzeňském kraji je vždy nutná kombinace metod a zdrojů. 38


-

Telefonické dotazování je dostačující metoda v případě: - navázání kontaktu s poskytovateli, - informování o průzkumu a vytvářené databázi, - ověření identifikačních a kontaktních údajů, - získání základních informací o kurzech, - získání souvisejících informací, - motivování k aktivnímu zapojení vzdělávacího subjektu při kompletaci databáze. - Ke shromáždění podrobnějších informací o kurzech je vhodné telefonování doplnit dalšími metodami (např. elektronickým formulářem) - Vzdělavatelé jsou ochotní účastnit se podobných průzkumů. Na základě výsledků průzkumu byly následně kompletovány informace o akcích z dalších databází ministerstev. Konkrétně se jednalo o systém vzdělávání pedagogických pracovníků (MŠMT), vzdělávání úředníků samosprávy (MV), vzdělávání pracovníků v sociálních službách (MPSV) a rekvalifikační vzdělávání nezdravotnických pracovníků (MZ). Poslední dvě jmenované databáze byly postoupeny do stádia telefonického dotazování. Z důvodu ověření metodiky sběru podrobných informací o kurzech (vytvořených elektronických formulářů) bylo v další fázi průzkumu dotazováno 8 z 50 středních škol zřizovaných Plzeňským krajem. Pilotní ověření rozšířené metodiky ukázalo, že: - telefonování je vhodným způsobem k navázání kontaktu se zástupci středních škol, - vyplňování elektronické podoby formulářů zástupci škol se osvědčilo jako hlavní metoda sběru podrobných informací o kurzech, - střední školy jsou vhodnými poskytovateli dalšího vzdělávání, - jsou připravené realizovat více druhů kurzů, - pouze 4 z 8 oslovených škol jsou v oblasti DPV skutečně aktivní, - největší potíže mají školy se získáváním potřebného počtu účastníků kurzů, - školy nejsou aktivní při propagaci svých dalších vzdělávacích akcí. Smyslem projektu bylo nejen analyzovat nabídku DPV, ale i shromáždit informace o nabídce a utřídit ji do podoby co nejvíce přístupné zájemcům o další vzdělávání z Plzeňského kraje. K uveřejnění jsme proto na základě příloh analýzy zpracovali databázi, která obsahuje: - úplné ověřené informace o poskytovatelích, kteří byli zahrnuti do dotazování a nabízí: - rekvalifikace s akreditacemi MŠMT - rekvalifikace s akreditacemi MZ - kurzy k zvyšování kvalifikace sociálních pracovníků s akreditacemi MPSV - ověřené informace o poskytovatelích, kteří byli zahrnuti do dotazování a nabízí: - kurzy středních škol na základě vzdělávacích programů pro běžnou výuku (střední školy zahrnuté do rozšířeného ověření metodiky) - kurzy neakreditované nebo akreditované podle zvláštních předpisů a státních norem Dále jsou k dispozici neověřené informace o poskytovatelích, kteří nabízí: - kurzy k zvyšování kvalifikace pedagogických pracovníků s akreditacemi MŠMT - kurzy ke vzdělávání úředníků samosprávy s akreditacemi MV Výstupem projektu je proto vedle analýzy i portál NováProfese (www.novaprofese.cz), na kterém jsou poznatky z předkládané analýzy a vzniklá databáze vzdělávacích subjektů činných v Plzeňském kraji prezentovány. Způsoby a zásady při správě, rozšiřování a aktivní užívání vzniklé databáze prezentované na portálu jsou obsaženy v Metodické příručce.

39


POUŽITÉ ZDROJE Průzkum potřeb zaměstnavatelů v Plzeňském kraji zaměřený na oblast lidských zdrojů. RRA, Plzeň 2007. www.rra-pk.cz Strategie celoživotního učení ČR. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha 2007. Studie proveditelnosti infrastruktury pro další vzdělávání, RRA, Plzeň 2006. Školy a podniky společně v dalším profesním vzdělávání, realita nebo fikce? KCVJŠ, Plzeň 2007. Rychlá šetření 2/2008. Další vzdělávání. Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha 2008. www.uiv.cz Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání Vyhláška č. 295/2001 Sb., o provádění a obsahové náplni zkoušky odborné způsobilosti pro výkon průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků Zákon č. 147/2001 Sb., o vysokých školách

40

ANALÝZA NABÍDKY A ZHODNOCENÍ VZDĚLÁVACÍHO POTENCIÁLU DALŠÍHO PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLZEŇSKÉM KRAJI

Recommend Documents