Analýza ekonomického potenciálu Libereckého kraje

U doufaVYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA OBOR FINANCE A ŘÍZENÍ

Analýza ekonomického potenciálu Libereckého kraje

Vedoucí práce: Ing. Bc. Pavel Kvasnička

Jihlava 2008

Monika Havlová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Analýza ekonomického potenciálu Libereckého

kraje“

vypracovala

samostatně

s použitím

odborné literatury

a

informačních zdrojů, které uvádím v Seznamu použité literatury a informačních zdrojů.

V Jihlavě dne 20. května 2008 ………………………………..

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Bc. Pavlu Kvasničkovi za odborné vedení práce, cenné rady a za podporu a trpělivost při jejím vytváření. Děkuji také Mgr. Michaelu Ottovi, vedoucí odboru regionálního rozvoje a evropských projektů Krajského úřadu Libereckého kraje, za poskytnutí podkladů k tomuto tématu.

Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na ekonomický potenciál Libereckého kraje a jeho postavení

v rámci

České

republiky

v porovnání

s ostatními

kraji

v oblasti

makroekonomických ukazatelů pro inovační strategie. V první části práce jsou vysvětleny základní pojmy, které souvisejí s rozvojem a inovacemi. Ve druhé části je charakterizován Liberecký kraj a ostatní kraje České republiky, porovnány kraje z hlediska historického, současného a budoucího vývoje. Podstatnou částí práce je srovnání krajů v oblasti vědeckotechnického potenciálu, kde jsou sledovány aspekty vědeckotechnických parků, vysokoškolských studií a také komparace krajů z hlediska čerpání prostředků z Evropské unie pro jejich rozvoj.

Annotation Bachelor Arbeit konzentriert sich auf das wirtschaftliche Potenzial der Region Liberec und ihre Position in der Tschechischen Republik im Vergleich mit anderen Regionen im Bereich der makroökonomischen Indikatoren für die Innovationsstrategie. Im ersten Teil der Arbeit werden grundlegende Konzepte in Bezug auf Entwicklung und Innovation erklärt. Im zweiten Teil zeichnet sich durch Liberec Region und anderen Regionen der Tschechischen Republik, im Vergleich der Region in Bezug auf die historische, aktuelle und zukünftige Entwicklung. Der entscheidende Teil der Arbeit ist ein Vergleich der Bezirke im Bereich der wissenschaftlichen und technologischen Potenzial. Sie werden von wissenschaftlichen und technischen Aspekte der Parkanlagen, Studien und auch ein Vergleich der Regionen in Bezug auf die Mittel von der Europäischen Union für ihre Entwicklung überwacht.

OBSAH Úvod ............................................................................................................................................. 1 1 Teoretická část.................................................................................................................... 3 1.1 Regionální rozvoj......................................................................................................... 3 1.1.1 Rozvoj a růst ....................................................................................................... 3 1.1.2 Teorie regionálního rozvoje ................................................................................ 4 1.1.3 Teorie ekonomického růstu (zpracováno dle Skokan, 2004).............................. 5 1.2 Inovace......................................................................................................................... 7 1.2.1 Inovační teorie a modely inovací ........................................................................ 7 1.2.2 Inovační výkonnost (zpracováno dle Kadeřábková, 2005)............................... 10 1.3 Vědeckotechnické parky............................................................................................ 13 1.3.1 Základní pojmy ................................................................................................. 13 1.3.2 Základní typy VTP............................................................................................ 14 1.4 Klastry ....................................................................................................................... 16 1.4.1 Definice klastrů................................................................................................. 16 1.4.2 Vznik klastrů..................................................................................................... 16 2 Liberecký kraj .................................................................................................................. 18 2.1 Všeobecná charakteristika ......................................................................................... 18 2.2 Socioekonomická analýza Libereckého kraje............................................................ 20 2.2.1 Ekonomický potenciál....................................................................................... 20 2.2.2 Lidské zdroje..................................................................................................... 23 3 Základní charakteristika krajů České republiky.......................................................... 26 3.1 Hlavní město Praha.................................................................................................... 26 3.2 Středočeský kraj ........................................................................................................ 28 3.3 Jihočeský kraj ............................................................................................................ 29 3.4 Plzeňský kraj.............................................................................................................. 31 3.5 Karlovarský kraj ........................................................................................................ 33 3.6 Ústecký kraj ............................................................................................................... 34 3.7 Královéhradecký kraj................................................................................................. 36 3.8 Pardubický kraj.......................................................................................................... 37 3.9 Vysočina .................................................................................................................... 39 3.10 Jihomoravský kraj...................................................................................................... 40 3.11 Olomoucký kraj ......................................................................................................... 42 3.12 Zlínský kraj................................................................................................................ 43 3.13 Moravskoslezský kraj ................................................................................................ 45 4 Srovnání krajů České republiky..................................................................................... 47 4.1 Srovnání z historického pohledu ............................................................................... 47 4.2 Srovnání ze současného pohledu ............................................................................... 51 4.3 Výhled do budoucnosti .............................................................................................. 56 5 Operační program podnikání a inovace......................................................................... 59 5.1 Strukturální fondy EU................................................................................................ 59 5.2 Programy podpory ..................................................................................................... 60 Závěr .......................................................................................................................................... 63 Seznam použité literatury a inofrmačních zdrojů ................................................................. 65 Přílohy........................................................................................................................................ 68

ÚVOD Území nynější České republiky bylo na počátku minulého století jednou z hospodářsky nejrozvinutějších částí Evropy. Tvořilo nejprůmyslovější část Rakousko-Uherska. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 se tehdejší Československo dokonce zařadilo do první dvacítky nejvyspělejších států světa. Výrazné postavení bylo ovlivněno velkými zvraty, převážně druhou světovou válkou.

Po druhé světové válce došlo k významným změnám v hospodářství, které nastaly v důsledku společenských změn. Všechny průmyslové podniky byly zestátněny a došlo k útlumu tradičních hospodářských odvětví, jako jsou sklářství, potravinářství a textilní průmysl. Vývoj českého hospodářství za socialismu se nepříznivě odrazil ve ztrátě konkurenceschopnosti. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se české hospodářství ocitlo znovu na začátku. V rámci restitucí došlo k návratu podniků a půdy dřívějším majitelům. Některé významné podniky byly prodány zahraničním investorům, jiné koupili čeští zájemci. (Czech Republic, 2008)

V současné době patří Česká republika k nejrychleji se rozvíjejícím zemím v regionu střední a východní Evropy a dohání zpoždění, které získala díky historickému vývoji. I přes dynamický rozvoj země některé regiony České republiky zaostávají za jinými. Je to dáno především tím, jak se kraje vyrovnaly s významnými změnami v posledních letech. Každý region má svá specifika, která ho odlišují od ostatních regionů. Na základě nich si kraj uvědomuje, jaké jsou jeho schopnosti, využívá je a pomocí nich odstraňuje i negativní vlivy. Aby se kraj mohl dále rozvíjet a zdokonalovat, musí využívat inovace. Inovace vždy hrály rozhodující roli v ekonomice. Jejich úloha se však v posledních letech zásadně změnila. V současné ekonomice inovace přestavují hlavní konkurenční výhodu vyspělých ekonomik, a tak snad nikdo nepochybuje o změnách, které probíhají v ekonomice a společnosti.

Tématem této bakalářské práce je analyzovat ekonomický potenciál Libereckého kraje, protože ekonomika nejen tohoto kraje, ale celé České republiky si prošla dlouhým

1

vývojem a současná doba naznačuje, že stále existují velké rezervy v potenciálu jednotlivých krajů.

Cílem bakalářské práce je porovnat Liberecký kraj s ostatními kraji České republiky v oblasti základních makroekonomických ukazatelů pro inovační strategie. Pomocí inovační strategie se kraje snaží podpořit větší konkurenceschopnost podnikatelů, zvýšit atraktivitu regionu pro podnikání a cestovní ruch.

Bakalářská práce je postavena především na srovnání, které je doplněno analýzou a syntézou. V práci nejsou použity žádné utajované informace.

2

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Regionální rozvoj Pojem rozvoj je neurčitý pojem, který lze určit pouze na základě konkrétních kvalitativních postojů. Používá se v různých souvislostech a s různým nejednoznačným významem, jako je např. rozvoj ekonomický, regionální, technický, organizační a jiný. Rozvoj popisuje proces orientovaný na určitý cíl, který podléhá neustálým změnám. Většinou začíná odstraňováním největších nedostatků. Dlouho splýval s pojmem ekonomický (hospodářský) rozvoj, zvláště s pojmem ekonomický růst.

1.1.1 Rozvoj a růst Ekonomický růst Ekonomický růst je chápán jako zvýšení celkového produktu země během určitého období. Měří se většinou jako roční tempo růstu reálného hrubého národního (domácího) produktu dané země. Růst HDP se však může projevit i tehdy, když je velká nezaměstnanost (Skokan, 2004). Ekonomický rozvoj Ekonomický rozvoj znamená dlouhodobé zvyšování ekonomického bohatství země. Je podmíněn vznikem nových výrobních ekonomických aktivit, které vytvářejí nové bohatství, zaměstnanost a také poptávku po výrobcích a službách. I když nelze hospodářský růst ztotožnit s hospodářským rozvojem, je rozvoj bez hospodářského růstu představitelný (Skokan, 2004). Hlavními činiteli ekonomického rozvoje jsou „aktivní“ podnikatelé, kteří nalezli nové ekonomické činnosti, a také podnikatelé „pasivní“ z jejich společenské komunity, dále infrastruktura, která je podporuje a poskytuje jim hmotné nebo nehmotné zdroje. Bez podnikatelů, podnikatelských firem a výrobních průmyslových odvětví nejsou možné strukturální změny, které obnoví nebo vytvoří prosperitu prostupující všemi vrstvami.

3

Podnikatelé se objevují a existují v prostředí specifického území, které představuje složité spojení sociálních, kulturních, politických, průmyslových, zemědělských, občanských, podnikatelských a ekologických proměnných, odlišujících jednotlivá území a komunitu, která na tomto území žije. Podnikatelé jsou koncentrovaným výrazem všech těchto proměnných. Ať už se jedná o rozvinuté nebo zaostalé země, má-li být zachován ekonomický rozvoj, musíme se soustředit na regionální nebo místní kontext, a hovoříme tedy o regionálním rozvoji. Regionální rozvoj Regionální rozvoj je přestavován komplexem procesů, které probíhají v rámci složitého systému regionu. Pro ovlivňování a řízení těchto procesů je proto nezbytné používat systémový přístup. Podporou regionálního rozvoje se zabývá regionální politika (Skokan, 2004). Regionální politika Regionální politika představuje koncepční i výkonnou činnost státních i regionálních institucí zaměřenou na stanovení hlavních směrů a strategických cílů v regionálním rozvoji a vytváření metod, postupů a zdrojů pro jejich realizaci. Za hlavní cíle regionální

politiky

můžeme

přitom

pokládat

podporu

regionálního

rozvoje

orientovaného na vyrovnávání regionálních disparit a dosahování růstu blahobytu regionů. Za rozhodující pokládáme ekonomický rozvoj založený na rozvoji podnikání s podporou regionální infrastruktury spolu s rozvojem sociálním a environmentálním, jejichž hlavním ohniskem zájmu je blahobyt lidí (Skokan, 2004).

1.1.2 Teorie regionálního rozvoje Faktory v regionálním rozvoji Na rozvoj regionu a jeho strukturu působí řada tzv. lokalizačních faktorů, které ovlivňují jak sídelní strukturu, tak zejména umístění firem a institucí v regionu. Jejich znalost umožňuje vlastní ovlivňování regionálního rozvoje. Mezi tyto faktory patří: -

přírodní podmínky – hrály úlohu zejména v minulosti, dnes však opět nabývají na významu, např. z hlediska znečištění životního prostředí

-

dostupnost výrobních faktorů, tj. půdy, pracovních sil a kapitálu

4

-

dostupnost zdrojů vstupů do výroby a přístupů na trhy

-

prostorové rozmístění zdrojů a dopravní infrastruktura

-

úroveň technického pokroku vyjádřená existencí a dalším rozvojem technických dovedností, které umožňují inovaci výrobků i procesů a efektivnější kombinaci výrobních faktorů

-

přítomnosti velkých národních a nadnárodních firem, případně jejich poboček v regionu

-

aglomerační efekty jako důsledek koncentrace podniků a sídel

-

úroveň technické a institucionální infrastruktury a veřejných služeb

-

regionální prostředí, resp. klima přispívající k vytváření a růstu nových podnikatelských firem, k inovacím a ke komunikačním sítím v rámci regionu

-

přítomnost kvalifikované pracovní síly, sítě dodavatelů a služeb a vazby na trhy, které jsou důležité zejména pro malé a střední firmy

-

nehmotné lokalizační faktory, jako jsou sociální prostředí, atraktivnost podmínek pro bydlení, aktivity volného času, možnosti rekreace apod.

Nové a malé firmy jsou závislé zejména na regionálním nebo místním prostředí, na přítomnosti podmínek, které podporují vytváření nových podniků. A právě na tomto prostředí je závislý endogenní nebo autonomní rozvoj. Důležitými regionálními rozvojovými podmínkami jsou zejména kvalifikovaná pracovní síla, síť dodavatelů, služby a spojení na trhy. Pro generování a regionální dynamiku malých a středních firem je obzvlášť důležité zlepšování regionálního prostředí.

1.1.3 Teorie ekonomického růstu (zpracováno dle Skokan, 2004) Teorie růstu v makroekonomii V makroekonomické teorii na národní úrovni je dobře propracovaná teorie ekonomického růstu. Základním cílem ekonomického vývoje země je zlepšování životního standardu obyvatelstva. V dlouhém období lze toho dosáhnout pouze růstem kapacit na výrobu zboží a služeb, tedy růstem potenciálního produktu.

5

Hlavními determinanty ekonomického růstu jsou výrobní zdroje ekonomiky, tj. -

vstupy výrobních faktorů (práce a kapitálu)- objem těchto vstupů ovlivňuje růstu produkce

-

úroveň (stav) použité technologie, kam patří jak úroveň znalostí, tak i efekty vědeckotechnického pokroku a jeho aplikace při výrobě produkce.

Podrobněji lze determinanty ekonomického růstu vyjádřit tak, že potenciální reálný důchod země závisí na: • množství výrobních faktorů, kterými jsou - růst množství práce - růst množství kapitálu • kvalitativním zlepšením výrobních faktorů, kterými jsou - zdokonalování výrobních faktorů (zlepšení kvality pracovní síly – lidský kapitál, zlepšení kvality kapitálu) - zlepšení kombinace výrobních faktorů (zlepšení organizace, lepší zavádění techniky).

Pod pojmem ekonomický růst se nejobecněji rozumí růst potenciálního reálného důchodu, resp. potenciálního produktu v čase. Nejznámějším teorie ekonomického růstu využívá základní myšlenku mikroekonomie, tj. produkční funkci vyjadřující vztah vstupů k potenciálním výstupům na úrovni firmy nebo průmyslového odvětví. Předpokládá, že existuje produkční funkce pro celou národní ekonomiku, která se dá vyjádřit jako vztah mezi hrubým domácím produktem a vstupy kapitálu, pracovní síly a autonomním faktorem růstu, která nazývá „technická změn“. Mezi úsporami z aglomerace a technickým pokrokem existuje zásadní rozdíl. Technický pokrok znamená, že firma, která si osvojí nové technologie, může vyprodukovat více výstupu se stejnými vstupy práce a kapitálu. Je-li technický pokrok ve firmě zaveden, pak je interní záležitostí firmy. Naproti tomu úspory z aglomerace jsou podle definice v dané oblasti pro firmu externím vlivem. Může se však stát, že některé úspory z aglomerace působí na zvýšení rychlosti technických změn, např. u firem v určitých

6

městských oblastech. Úspory z aglomerace se mohou projevovat v invencích a rozvoji nových technologií, ale také mohou spočívat v osvojení si nových technologií.

1.2 Inovace 1.2.1 Inovační teorie a modely inovací I v teoriích ekonomického růstu je značný důraz kladen na úlohy inovací, které plní úlohu klíčového faktoru rozvoje. V teoriích regionálního rozvoje 50. let minulého století se za příčinu nerovnoměrného regionálního rozvoje uvádí vznik a šíření inovací. Schopnost vytvářet inovace v oblasti výrobků, procesů a organizace se proto i dnes chápe jako podstatný determinant podnikatelské konkurence. Inovace jsou chápány jako synonymum pro úspěšný výtvor, přizpůsobení a využití novosti v ekonomické a sociální sféře. Inovace nabízejí nová řešení problémů, a tak umožňují splnit cíle jednotlivce i společnosti. Inovace mají mnoho rolí. Jako hnací síla orientují firmy k ambiciózním cílům, vedou k obnově průmyslových struktur a způsobují vznik nových odvětví v ekonomických činnostech. Inovace znamenají: -

obnovu a zvětšení rozsahu výrobků, služeb odpovídajících trhů

-

vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce

-

zavedení změn v řízení, v činnosti organizace, v pracovních podmínkách a dovednostech pracovních sil. (Skokan, 2004)

Pojem inovace je do jisté míry nejednoznačný. V běžném užívání znamená jak proces, tak i výsledek. Podle definice OECD (organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci) znamená inovace transformaci myšlenky do prodejného produktu nebo služby, nový nebo zdokonalený výrobní nebo distribuční proces nebo novou metodu sociálních služeb. Takto se termín inovace vztahuje k procesu. Používá-li se slovo inovace s odkazem na nový nebo zlepšený produkt, zařízení nebo službu, které jsou úspěšné na trhu, pak je kladen důraz na výsledek procesu. Je proto důležité rozlišovat mezi výrobkovými, procesními a organizačními inovacemi.

7

-

Výrobkové inovace představují zavedení nové služby nebo výrobku na trh nebo jejich zlepšení

-

Procesní inovace znamenají další technický rozvoj výrobního nebo distribučního systému firmy, obvykle ve formě racionalizace

-

Organizační inovace se týkají organizace práce nebo řízení lidských zdrojů (Skokan, 2004).

Inovační procesy a inovační prostředí Pod pojmem inovační proces je kladen důraz na způsob, kterým je inovace navržena, realizována a šířena. Nejedná se o proces s jasně definovaným pořadím aktivit, které automatiky následují. Jde spíše o systém interakcí, příchodů a přechodů mezi různými funkcemi různými účastníky, jejichž zkušenosti, znalosti a know-how jsou vzájemně se posilující a souhrnné. Proto se v praxi dává stále větší význam mechanismu pro interakce uvnitř firmy (spolupráce různých útvarů a účast zaměstnanců v organizačních inovacích) a také napojení firmy na její okolí (ostatní firmy, podpůrné služby, expertizní centra, výzkumné laboratoře apod.). Vztahy s uživateli, jsou právě tak významné, ne-li více než ovládnutí nové techniky.

Inovační proces se chápe jako dynamický proces, který má v ideálním případě tři fáze: -

Invence začíná myšlenkou, návrhem něčeho nového. Fázi lze plánovat a zahrnuje výzkumné a vývojové aktivity.

-

Adopce představuje první použití vynálezu a je doprovázena činnostmi, jako organizování, financování a investice, výrobě a v prodeji.

-

Difúze představuje rozšíření znalosti o invenci. Dochází k celkovému rozšíření inovace, které se pak dají měřit různými ukazateli.

Na generování, adaptaci a difúzi má rozhodující vliv regionální struktura, přičemž za podstatné určující faktory rychlosti prostorové difúze inovací jsou považovány velikost aglomerace, informační a komunikační podmínky a kvalitativní nabídka zdrojů, ale rovněž i specifické individuální vlastnosti podniků usazených v regionu. Dalším významným

faktorem

v inovačních

procesech

8

jsou

podnikatelské

schopnosti

podnikatelů (vynalézavost a kreativita, propagace, organizační talent). V rámci inovačních procesů se uplatňují dva druhy faktorů: -

inovační prostředí, které tvoří soubor prvků jako podnikatelská dynamika v regionu, motivace lidí, historické, kulturní a místní hodnoty, zvyky, úroveň řemesel, spotřebitelské potřeby, atd.

-

Exogenní faktory inovací tvořené ve státě úrovní výchovy, vývoje a výzkumu, technického rozvoje a vzděláváním lidských zdrojů.

Dojde-li k harmonickému propojení prvků inovačního prostředí, které je doplněno exogenními faktory, pak vzniká lokální inovační proces, který je počátkem soběstačného trvalého rozvoje. Inovační proces je tak tvořen interakcí mezi technickým rozvoje, spotřebitelskou poptávkou (pokud jde o kvalitu) a zvyky, historií, kulturou a lokálními znalostmi. Pro tvorbu inovací v určitém prostředí (regionu) jsou důležité následující faktory: -

vysoce kvalifikovaná pracovní síla, univerzity a výzkumná pracoviště

-

služby pro podniky – ekonomické a technické poradenství, průzkum trhu a právní služby zejména pro malé a střední podniky

-

dostatečný počet dodavatelů a subdodavatelů různých komponent

-

dostatečně velký trh a dobrý přístup na trh

-

technická infrastruktura, zejména dopravní sítě

-

přístup ke kapitálu, zejména k rizikovému

-

právní rámec podporující inovace zejména v oblasti intelektuálního vlastnictví

-

existence prostřed a kulturních hodnot a služeb pro vytváření podmínek atraktivního životního stylu

-

formy interakce mezi různými činiteli sítě inovačního systému.

Kromě faktorů regionálního prostředí zde také působí i podnikové charakteristiky, jako jsou např. typ a velikost odvětví, velikost podniku, inovační podnikové funkce, organizační statut podniku a typ podnikatelské inovační strategie a další.

9

Teoretické východisko pro regionální rozvoj Při podpoře ekonomických aktivit v regionech sehrávají významnou roli lokalizační faktory, které působí na rozhodování o umístění firem. Za rozhodující přitom můžeme pokládat: -

úroveň infrastruktury, která zahrnuje především dopravní dostupnost a návaznost na hlavní mimoregionální dopravní cesty z hlediska technické infrastruktury, ale také infrastrukturu institucionální projevující se v úrovni služeb, podpory podnikání a inovací

-

aglomerační efekty zejména se svými pozitivními vlivy projevující se jako výhody lokalizační v rámci jednoho odvětví (specializované subdodávky, servis) nebo výhody urbanizační v rámci různých odvětví, které jsou dány zejména úrovní místní infrastruktury

-

dostupnost půdy s připravenou technickou infrastrukturou zejména pro výrobní účely jako předpoklad příchodu nových investic pro zvýšení zaměstnanosti.

Moderní teorie regionálního rozvoje se orientují na rozvojovou polarizace založenou na růstových pólech i mimo hlavní centra. Rozhodující úlohu zde sehrává inovace a rozvojový proces sám je často interpretován jako posloupnost inovačních procesů. Konkrétním vyjádřením těchto růstových pólů mohou být vědecké, technologické a průmyslové parky a inovační centra, které mohou vytvářet základ tzv. inovační infrastruktury regionu, tj. infrastruktury pro podporu inovací a nabalovat na sebe další dodavatelské řetězce zejména malých a středních firem s důsledkem zvýšení technologické úrovně regionu i atraktivity pro případné investory a zvýšení zaměstnanosti. Tím se zvyšuje akční rádius působení těchto pólů, které mohou vyvolat i růst sousedních zaostalých oblastí (Skokan, 2004).

1.2.2 Inovační výkonnost (zpracováno dle Kadeřábková, 2005) Inovační výkonnost má klíčový význam pro dlouhodobě udržitelnou, tj. kvalitativně založenou ekonomickou výkonnost. Hodnocení inovační výkonnosti přitom vyžaduje komplexní pojetí, které zohlední její dílčí aspekty (fáze) a strukturální specifika.

10

Hodnocení inovační výkonnosti je rozděleno do pěti částí, první čtyři charakterizují základní aspekty vlastní inovační výkonnosti (její vstupy, specifické předpoklady, přímo měřitelné výsledky a zprostředkované efekty), pátá část se vztahuje k informační společnosti: -

vstupy do výzkumu a vývoje

-

předpoklady inovační výkonnosti

-

vědecká a technická výkonnost

-

efekty inovační výkonnosti

-

informační společnost

Význam inovační výkonnosti Řada faktorů jako zlepšení kvality správy a efektivnosti trhů, vybudování infrastruktury, snížení makroekonomické nestability či zvýšení kvality lidských zdrojů může významně přispět k ekonomickému růstu, tyto příspěvky se však nakonec nutně začnou snižovat. Životní úroveň nelze zvýšit bez technických inovací, které jsou zvláště významné pro ekonomiky na hranici nejlepší praxe (tj. na úrovni průlomových inovací). Prostředí, které příznivě působí na inovační aktivity, zahrnuje spektrum faktorů, jako jsou kvalitní univerzity a výzkumná pracoviště s blízkým vztahem k podnikové sféře, právním prostřední, které chrání duševní vlastnictví, veřejné instituce uvědomující si význam znalosti a podnikající účinné kroky k podpoře jejich vzniku, šíření a využití v ekonomice a společnosti, dostupnost specifických kvalifikací a finančních nástrojů pro rozvoj kvalitativně vysoce náročných často i rizikových projektů. Stabilní ekonomické prostředí umožňuje realizovat projekty s dlouhodobějším horizontem výnosů. Velmi významným proinovačním faktorem je rozvoj síťování mezi různými typy zainteresovaných subjektů.

Vstupy do výzkumu a vývoje Výzkum a vývoj patří ke klíčovým zdrojům inovační výkonnosti a jeho vstupy jsou v zemích Evropské unie standardně sledovány v mezinárodně sjednocené metodologii. Vstupy do výzkumu a vývoje jsou hodnoceny zejména podle vynakládaných výdajů a lidských zdrojů a jejich strukturálních charakteristik. Výše vstupů přibližuje politické

11

přednosti země při podpoře inovačních aktivit a do značné míry odráží úroveň jejího ekonomického rozvoje. Předpoklady inovační výkonnosti Předpoklady inovační výkonnosti zahrnují vybrané specifické charakteristiky vstupů. Podporují nebo omezují dosažení vyšších efektů inovačních aktivit. Pozornost je věnována významu vybraných nástrojů při financování výzkumu a vývoje a dostupnosti vysokých kvalifikací. Efekty inovační výkonnosti Efekty inovační

výkonnosti

jsou

cílovým

ukazatelem

inovačních

aktivit

a

zprostředkovaným odrazem efektivnosti vynakládaných inovačních vstupů. Nejčastěji jsou k měření efektů inovační výkonnosti používány údaje o významu tzv. znalostně náročných aktivit (zpracovatelského průmyslu a služeb), a to v podílu na přidané hodnotě nebo vývozu. S využitím těchto ukazatelů je potom možno vyjádřit příspěvek efektů inovačních aktivit k souhrnné domácí makroekonomické výkonnosti (růstu HDP a produktivity). Alternativní hledisko hodnocení efektů inovační výkonnosti klade důraz na význam inovačních aktivit pro mikroekonomickou konkurenceschopnost, jejímž předpokladem i výsledkem je technologická kapacita a kvalita nabídky vstupů, úplnost hodnotového řetězce, sofistikovanost firemních operací a strategií a úroveň rozvoje klastrů. Efekty inovační výkonnosti jsou sledovány podle pěti následujících ukazatelů: -

znalostně náročné aktivity – vývozy technologicky vysoce náročných produktů v % celkových vývozech

-

obchod s technologiemi – licenční poplatky a autorské honoráře

-

technologická připravenost - charakteristiky konkurenční výhody v šetření WEF (technologická kapacita, nabídka kvalitativních faktorů, vládní politika)

-

konkurenční výhoda – charakteristiky konkurenční výhody v šetření WEF (úplnost hodnotového řetězce, sofistikovanost firemních operací)

-

rozvoj klastrů – charakteristiky rozvoje klastrů v šetření WEF (sofistikovanost nabídky vstupů a poptávky, místní dostupnost vstupů, kvalita rozvoje klastrů)

Problémem ukazatelů efektů inovační výkonnosti je buď velmi omezená dostupnost (přímo měřitelných) dat pro účely srovnání v čase či mezi zeměmi nebo omezená

12

vypovídací schopnost dat, na nichž jsou taková srovnání založena. Uvedené nedostatky je možno pouze částečně kompenzovat např. využitím údajů získaných z expertních šetření kvalitativních charakteristik konkurenceschopnosti (tj. měkkých dat s velmi omezenou časovou a mezinárodní srovnatelností) či sofistikovanější analýzou statistik (kvalitativní) struktury produkce či obchodu, která přesahuje tradiční odvětvová hlediska (tj. bere v úvahu zejména pozici země v nadnárodním hodnotovém řetězci).

1.3 Vědeckotechnické parky Vědeckotechnické parky (VTP) jsou v České republice připravovány od roku 1990 a svoji první činnosti zahájily v roce 1991. Vědeckotechnické parky se staly součástí základní struktury Systému inovačního podnikání v ČR a mezi hlavní funkce patří od roku 1991 příprava odborníků pro oblast inovačního podnikání. V současné době existuje ve světě téměř 6 500 vědeckotechnických parků. Vzhledem k rozmanitosti podmínek jejich vzniku platí, že nenajdeme dva stejné VTP (Švejda a kol., 2007).

1.3.1 Základní pojmy Vědeckotechnický park Vědeckotechnický park je instituce orientovaná do oblasti vědy, technologie a inovačního podnikání. Své know-how využívá k vytváření podmínek pro dynamický rozvoj činnosti inovačních firem, pro zabezpečování transferu technologií a výchovu k inovačnímu podnikání. Platí dvě základní funkce – inovační a inkubační. VTP je mezinárodně uznávaný prostředek, který slouží k rychlejšímu překonávání technického zaostávání včetně dosažení konkurenční schopnosti v tržním hospodářství. Dále slouží k výraznému rozvoji malých a středních inovačních firem, které jsou nositelem pokroku, k vytváření nových pracovních příležitostí jako součást aktivní politiky zaměstnanosti a k uskutečňování strukturálních změn v regionech (Švejda a kol., 2007).

13

Inovační podnikání Inovační podnikání je soubor podnikatelských aktivit, které se specializují na soustavnou realizaci inovací. Uvádění výsledků výzkumu a vývoje trhu je předmětem podnikání. Transfer technologií Transfer technologií je procesem převádění poznatků, které umožňují inovovat výrobky, výrobní, pracovní a zkušební metody a služby. Technologiemi se rozumí návody na konstrukci, na výrobu nebo používání veškerých předmětů. Inovační firma Inovační firmy jsou malé a střední firmy, jejichž hlavním předmětem podnikání je realizovat projekt nového produktu (výrobku, technologie, služby) do komerční zralosti a uvést je na trh.

1.3.2 Základní typy VTP (zpracováno dle Švejda a kol., 2007, pokud není uvedeno jinak) Vědeckotechnické parky se člení do tří hlavních typů: -

vědecký park

-

technologický park

-

podnikatelské a inovační centrum

Vědecké parky Vědecké parky představují komplex vědeckovýzkumných, projekčních, konstrukčních, výrobních a ostatních organizací, které se podílejí na inovačním podnikání, umístěných zpravidla v blízkosti vysokých škol a pracovišť Akademie věd ČR. V praxi působí vědecké parky pod různými názvy v závislosti na rozsahu svého předmětu činnosti. Například

to

jsou

vědeckovýzkumné

parky,

vědeckotechnologické

parky

a

vědeckovýrobní parky. Technologické parky V praxi působí jako technologická centra, technologické parky, techno-centra, technoparky apod. Hlavním posláním je zejména podpora technologického transferu a rozvoje

14

high-tech (špičkové technologie v oblasti mikroelektroniky, komunikační techniky, nových materiálů apod.).

Podnikatelská a inovační centra Jejich hlavním posláním je podporovat začínající podnikatele při tvorbě inovačních projektů, startu firmy a samotném podnikání. Pomáhá při tvorbě inovačních příležitostí, podporuje kooperaci mezi inovačními firmami, zprostředkovává firmám přístup na mezinárodní trhy, zabezpečuje propagaci, účast na výstavách apod. Organizuje také odborné semináře, kurzy, setkání firem, nabídky a poptávky technologií.

Zakladateli vědeckotechnických parků jsou regionální orgány, orgány státní správy, vysoké školy, výzkumné a vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce, soukromé firmy (Společnost vědeckotechnických parků ČR, 2008).

Hlavní cíle vědeckotechnologických parků jsou uskutečňování strukturálních změn, využití výzkumného a vývojového potenciálu, vznik malých a středních inovačních firem, konkurenční schopnosti výrobků, vytváření nových pracovních příležitostí, podíl na rekvalifikaci, mezinárodní spolupráce.

Přijetí firmy do vědeckotechnologického parku se berou v úvahu nejrůznější hlediska: -

popis inovovaného výrobku nebo technologie, jejichž vývoj firma připravuje při inovační trh

-

předpokládaná konkurenční schopnost na trhu

-

předpokládaná kalkulace nového produktu

-

marketingová a odbytová koncepce

-

patentová situace – předpokládá-li se ochrana výrobku či technologie patenty

-

podnikatelská koncepce firmy

-

plán platební schopnosti, časový plán a plán potřeby pracovníků

Kritéria pro přijímání firem do VTP jsou zpracovány tak, aby umožňovaly realizaci projektu VTP a plánů firem v souladu s jejich profilem, zaměřením a cíli.

15

1.4 Klastry 1.4.1 Definice klastrů Jako geograficky soustředěná odvětví, lze definovat klastry. Klastry získávají svoji výkonnostní a konkurenční výhodu tím, že využívají umístění v určité lokalitě a všech faktorů, které s tím souvisí. Zjednodušená definice říká, že klastr je (geograficky soustředěná) skupina vzájemně provázaných odvětví, jejichž vazby navzájem posilují a zvyšují jejich konkurenční výhodu. V této definici přitom za konkurenční výhodu považujeme schopnost firmy (odvětví) působit na globálních trzích. Odvětví je zde definováno v užším slova smyslu specifickým druhem zboží, služeb. Geografickou soustředěností klastru se myslí dosažitelná vzdálenost, tj. oblast, kam lze vycestovat v rámci jednoho pracovního dne. Klastry vedou ke zvýšenému ekonomického růstu zejména ze tří důvodů: 1. zvyšují produktivitu tím, že umožňují přístup ke specializovaným strupům a zaměstnancům, zvyšují možnosti přístupu k informacím, k institucím a veřejným statkům 2. zvyšují inovační kapacitu firem zrychlováním difúze technologických znalostí a inovací. Navíc konkurenční tlaky uvnitř každého klastru zvyšují samotné firemní pobídky i novacím 3. stimulují rychlejší tvorbu nových firem, protož mnozí zaměstnanci se stávají podnikateli v tzv. Spin-off firmách vzniklých odštěpením od původní firmy v důsledku nižší bariér vstupu (Skokan, 2004).

1.4.2 Vznik klastrů Klastry procházejí vývojovými etapami, které zahrnují vznik, růst, úpadek nebo transformaci. Historické okolnosti a ekonomické podmínky často způsobují vznik klastrů. Je to především dostupnost materiálů a surovin, znalosti a dovednosti

16

ve výzkumu, umístění firem, potřeby určitých skupin zákazníků, umístění firem produkující technické inovace, které stimulují růst jiných firem. Klastry vznikají obvykle tehdy, když určitý počet vzájemně závislých firem, které jsou geograficky provázané a umístěné v určité oblasti, vidí silný potenciál svého růstu. To nastává např. proto, že firmy jsou: -

konkurenceschopné na mezinárodních trzích

-

v regionu strategické (třeba i malé, ale s významem pro regionální ekonomiku)

-

v novém, rozvíjejícím se sektoru s velkým potenciále růstu (např. internetové firmy)

-

v oblasti, která má potenciál rozvoje (odpovídající podnikatelskou infrastrukturu).

I když každý klastr je jedinečný, je snaha nalézt obecný postup a společný přístup, jak podpořit rozvoj.

17

2 LIBERECKÝ KRAJ 2.1 Všeobecná charakteristika Liberecký kraj se rozprostírá na severu

Obr. 1: Mapa ČR s vyznačeným

České republiky. Hlavním městem kraje a

současně

přirozeným

Libereckým krajem

centrem

regionu je téměř stotisícový Liberec. Ten se sousedním městem Jablonec nad Nisou vytváří jednu aglomeraci. Hranice kraje jsou na severu zároveň státní hranicí s Polskem a částečně se Spolkovou

republikou

Německo.

Východní část kraje sousedí s Králové -

Zdroj: http://www.shocart.cz/cs/mapa-online.php

hradeckým krajem, na jihu přiléhá ke Středočeskému kraji a na západě ke kraji Ústeckému.

Obr. 2.Okresy Libereckého kraje Liberecký kraj vznikl v roce 2000 a zahrnuje území 4 okresů – Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily na celkové výměře 3 163 km2, což představuje 4% z celkové rozlohy České republiky a s výjimkou hlavního města Prahy má nejmenší rozlohu v České republice.

Zdroj: http://www.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/charakteristika_kraje

Od 1. 1. 2003 se na jeho území nachází 10 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a v rámci nich 21 územních obvodů pověřených obcí. Trvalé bydliště zde má cca 430 tisíc obyvatel. Průměrná hustota 135,6 obyvatel na 1 km2 převyšuje nepatrně republikový průměr. Nejvyšší koncentrace obyvatel je v okresech Jablonec nad Nisou (219,7 obyvatel na 1 km2) a Liberec (172,7 obyvatel na 1 km2). Na území 18

Libereckého kraje se nachází celkem 215 samosprávných obcí (3. nejnižší počet mezi 14 kraji České republiky), z toho 38 se statutem města (Český statistický úřad, 2006). Liberecký kraj je značně hornatý. Území kraje zahrnuje sever České kotliny, východní část Lužických hor, Jizerské hory a západní Krkonoše s Krkonošským podhůřím. Nejvyšším bodem kraj je 1 435 m vysoký vrchol Kotel nedaleko Harrachova v okrese Semily. Nejnižší bod 208 m n. m. leží v okrese Liberec v místě, kde řeka Smědá opouští území České republiky. Nejznámějším vrcholem kraje je Ještěd, který je se svými 1 012 m nejvyšším vrcholem Ještědského hřebenu. Klima v severovýchodní části kraje (Jizerské hory, Krkonoše a podhůří) spadá do lehce chladné oblasti. Západní a jihozápadní část má podmínky mírně teplé oblasti. Vody jsou z území kraje odváděny do tří řek. Západ kraje tvoří povodí Ploučnice, východ kraje leží v povodí horního Labe a sever se nachází v povodí Odry (Nisy). Vydatné zdroje povrchových vod v horských oblastech a podzemních vod vytvářejí z Libereckého kraje velice významnou a perspektivní zásobárnu pitné a užitkové vody. Perspektivní využití mají minerální prameny a naleziště rašeliny (Otta, 2007). Liberecký kraj je krajem s nejmenším podílem orné a zemědělské půdy a s nejvyšším podílem lesní půdy. Lesy zaujímají v současné době více než 43 % území (Český statistický úřad, 2007). Velký rozsah přírodních a kulturních hodnot, které jsou soustředěný na poměrně malém území, je dán šesti velkoplošných chráněných oblastí nacházejících se v kraji – Krkonošský národní park (část) a chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, Lužické hory, Český ráj, Kokořínsko a České středohoří. Liberecký kraj má převážně průmyslový charakter. Rozvinuj je zde průmysl skla a bižuterie, výroba a zpracování plastů, strojírenství a odvětví zpracovatelského průmyslu s úzkou vazbou na výrobu automobilů. Tradiční textilní průmysl ztratil v důsledku útlumu v posledních letech svoje dominantní postavení. V zemědělství, které je pouze doplňkovým odvětvím, jsou hlavními plodinami obiloviny a pícniny v návaznosti na chov skotu. V souvislosti s novými tržními podmínkami po roce 1990 nastal značný rozvoj malého a středního podnikání zaměřený zejména na výrobu pro automobilový průmysl, stavebnictví a služby. V oblasti dopravy sehrává důležitou roli spojení Liberce s Prahou, kterým je čtyřproudá rychlostní komunikace. Její prodloužení na státní hranici

19

umožní napojení na dálniční síť Spolkové republiky Německo. Nezanedbatelnou součástí ekonomiky kraje je cestovní ruch, neboť na území kraje se nachází několik významných hraničních přechodů. Oblast tak ročně navštěvují statisíce turistů, kteří jsou přitahováni rozmanitostí celého území (Otta, 2007).

2.2 Socioekonomická analýza Libereckého kraje 2.2.1 Ekonomický potenciál Území Libereckého kraje patřilo již ve 2. polovině 19. století k nejvíce industrializovaným regionům Rakouska-Uherska. Průmysl a služby jsou hlavními odvětvími, která působí na ekonomiku kraje. Liberecký kraj zůstává stále průmyslovým regionem, i když došlo k výrazné změně jeho struktury. Zachovány jsou tradiční výroby (zejména sklářský průmysl), ale došlo v posunu těžiště výroby do oblasti dopravního strojírenství. Rozvoj služeb a posilování jejich významu je nedílnou součástí ekonomického růstu a důrazu neznalostní a inovační ekonomiku. Zejména posílení vysokého školství tvoří základ pro prohubování kvality služeb a růst hospodářství. V kraji zřetelně převládá zpracovatelský průmysl produkující výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Po roce 1989 se v kraji rozvinulo silné zastoupení dopravního strojírenství, kdy za pomoci zejména zahraničního kapitálu začala řada podniků vyrábět komponenty pro automobilový průmysl. Naopak v případě tradičního textilního průmyslu došlo ke značnému poklesu produkce i zaměstnanosti. Průmysl sklářský, výroba bižuterie, si se svým sortimentem i charakterem výrobků udržuje své místo na trhu. Mezi největší průmyslové podniky patří tedy výrobci skla a bižuterie, zejména Jablonecká Preciosa a v roce 2005 nově vytvořená společnost Jablonex Group, která vznikla spojením pěti větších sklářských firem (Otta, 2007). Na následujícím grafu je znázorněna hrubá přidaná hodnota podle odvětví, která v roce 2006 byla ve výši 103 170 mil. Kč. Hrubá přidaná hodnota přestavuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z používání svých výrobních kapacit.

20

Jde zde patrné, že zpracovatelský průmysl (43,1 %) má rozhodující význam pro výši HDP v Libereckém kraji. Graf 1: Hrubá přidaná hodnota v jednotlivých odvětvích 50,0 45,0 40,0

Podíl na HDP v %

35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0

ze m ěd ěl st

ví

a

le sn í

ho do sp bý od vá ář ní st vý n ví ro er r y ba o zp bo st ra a l n ov ýc co ro h zv v su od ate ro ls el vin ký ek p ob tři r ů ch ny m ,t od do ep ysl ,o pr la av pr ,v av a, st od y av sk y s eb la po po do n t ře ic ho vá tv bn st ní í íh in ,p s o tv oš z ía bo t ží pe y a ub te ně y l t o e žn ko v ic - m ání tv ía un ika po ce ji ko šťo v m ve ni er ře zd čn ctví jn ra á ís vo ad lu os tn žb m ta ic i y ni tv tn st í, ív ra ve eř t iv t ej a né er. šk a ,s s o oc oc lst iá ví iá l ln í a ní č i n os ob nos t ní sl už by

0,0

Odvětví

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1371-07

Hrubý domácí produkt, který vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku statků a služeb vytvořených za jeden rok výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci (Sojka, 1997), v Libereckém kraji v průběhu 90. let i později výrazně rostl. V roce 1995 dosahoval 48 900 mil. Kč, v roce 2001 86 416 mil. Kč a v roce 2005 vzrostl na 99 488 mil. Kč. Kraj se tak podílel na celkovém HDP České republiky 3,5 %. Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele v roce 2006 v kraji

21

představoval 266 553 Kč a průměrná úroveň HDP vyjádřená na 1 obyvatele České republiky v roce 2006 činila v Libereckém kraji 84,7 % (Český statistický úřad, 2006). Graf 2: Podíl Libereckého kraje na tvorbě hrubého domácího produktu v roce 2007 3,5%

Česká republika

Liberecký kraj


Podnikatelské prostředí se dá označit za relativně dobré. Počet ekonomických subjektů v Libereckém kraji se neustále zvyšuje, i když dochází ke zmírňování dynamiky. V celkovém pohledu není průmysl vázán na velké podniky, které by v případě problémů významně ohrozily zaměstnanost v regionu, průmyslová základna je diverzifikována, s výrazným podílem malých a středních firem. Nejvýznamnější průmyslové podniky se soustřeďují do oblasti automobilového průmyslu. Mezi tyto podniky patří PEKM Knobloch s. r. o. Liberec nebo Delphi Packard Elektric ČR s. r. o. Česká Lípa. Tyto podniky byly většinou restrukturalizovány pomocí kapitálu ze zahraničí. U investorů ze zahraničí se zvyšuje poptávka po vzdělaných odbornících v technických oborech. Začíná se projevovat nedostatek kvalifikovaných, technicky vzdělaných či řemeslně zručných odborníků (Otta, 2007). Počet ekonomický subjektů rok od roku roste. V roce 2005 bylo v kraji 108 207 ekonomických subjektů, a z toho bylo 90 669 fyzických osob, a v roce počet vzrostl na 112 830 a na 92 659 (ekonomické subjekty uvádím v příloze č. 2) (Český statistický úřad, 2006; Liberecký kraj v číslech 2005). Tab. 1: Počet ekonomických subjektů podle vybrané právní formy v roce 2005 Akciová společnost Společnost s ručením omezeným Veřejná obchodní společnost Družstvo Zdroj: Liberecký kraj v číslech, 2005

22

453 7 638 537 348

Silnou tradici v Libereckém kraji má cestovní ruch a dlouhodobě patří v kraji mezi obory hospodářství s významným ekonomickým přínosem. Výhodou mnoha oblastí cestovního ruchu v kraji je jejich komplexnost. Liberecký kraj nabízí návštěvníkům především aktivní vyžití v zimní sezóně. Je to dáno přírodními podmínkami, které přímo vybízejí k běžeckému a sjezdovému lyžování a dalším zimním sportům. V kraji jsou

kvalitně rozvinutá střediska zimních sportů,

která umožňují

pořádání

mezinárodních akcí a závodů. V době jejich konání několikanásobně zvyšují návštěvnost daného místa.

Liberecký kraj nabízí také poměrně bohatou nabídku

příležitostí pro letní pobytovou turistiku u vody na březích přehrad, řek a rybníků spojenou s možnostmi provozování vodních sportů a rybaření. Mezi nejvíce využívané vodní plochy paří především Máchovo jezero, Hamerské rybníky či přehrady u městských aglomerací. Na území kraje se bohužel nenachází ani jedna kulturněhistorická památka, která by byla zapsaná do celosvětového seznamu dědictví UNESCO. Neznamená to ale, že zde není velké množství kulturně-historických památek a objektů. Jedná se zejména o národní kulturní památky (Bezděz, Frýdlant, Sychrov, Trosky,…) městské památkové zóny (Liberec, Frýdlant, Česká Lípa,…), vesnické památkové rezervace (Kořenov – Jizerka, Lhota, …) a vesnické památkové zóny (Kravaře, Sloup, …). V kraji se nachází také velké množství dalších památek – zámků, hradů, zřícenin. Působí zde řada muzeí, divadel, botanická a zoologická zahrada, která je nejstarší v České republice.

2.2.2 Lidské zdroje Liberecký kraj je počtem obyvatel druhým nejmenším krajem České republiky (po Karlovarském kraji). K 1. 1. 2007 měl kraj celkem 430 774 obyvatel, což představuje 4,2 % obyvatel České republiky. Obyvatelstvo Libereckého kraje má proti republikovému průměru mladší věkovou strukturu. Ke stejnému datu byl v kraji průměrný věk 39,7. Věková skladba v jednotlivých oblastech kraje je ovšem značně rozdílná. Zatímco na Českolipsku patří populace k nejmladším v České republice, naopak na Semilsku je jednou z nejstarších (Český statistický úřad, 2006).

23

Graf 3: Podíl obyvatel Libereckého kraje v rámci České republiky k 1. 1. 2007 4,2%

Liberecký kraj

Česká republika


V roce 2006 bylo v kraji evidování celkem 203 262 osob zaměstnaných na hlavní pracovní poměr. Na celkovém počtu zaměstnaných osob v kraji je z hlediska podílu jednotlivých odvětví nejdůležitější zpracovatelský průmysl. Ten zaměstnává skoro polovinu všech pracovníků v kraji – výrazně více než je podíl tohoto odvětví v České republice. Všechna ostatní odvětví jsou v porovnání s celorepublikovými hodnotami zastoupena méně. Významnost tohoto odvětví souvisí už s historicky významným postavením tradičních odvětví v kraji, jako je průmysl sklářský, textilní a výroba bižuterie.

Počet zaměstnaných v roce 2005 činil 204 300 osob. Nejvíce zaměstnaných osob bylo v průmyslu, obchodu, ubytování a stravování, stavebnictví, dopravě a zdravotnictví. Podle struktury uchazečů o zaměstnání podle vzdělání se o práci ucházejí osoby se základním vzděláním, osoby vyučené nebo se střední školou bez maturity. Nejméně evidovaných uchazečů o práci je se vzděláním vysokoškolským (Liberecký kraj v číslech, 2005).

Míra registrované nezaměstnanosti je vzhledem k České republice podprůměrná. Podle míry nezaměstnanosti v roce 2007 zaujímal Liberecký kraj deváté místo mezi kraji České republiky se 6,05 %. Jak je patrné z následujícího grafu, míra nezaměstnanosti nepřesáhla v kraji do roku 2005 průměrnou nezaměstnanost ČR. V roce 2007 nepatrně přesáhla republikový průměr, a to jen o 0,07 % (Český statistický úřad).

24

Graf 4: Srovnání registrované míry nezaměstnanosti v Libereckém kraji a České republiky od roku 2001 do roku 2007 Kraj Liberecký

Česká republika

12 10 8 6 4 2 0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007


Základní podmínku pro hospodářský rozvoj území vytváří existence infrastruktury, ať už dopravní či technické. Hlavní dopravní osu kraje tvoří rychlostní komunikace R 10 a silnici I/35 Hrádek nad Nisou – Liberec – Turnov – Hradec Králové. Tyto komunikace zajišťují kvalitní a rychlé spojení Libereckého kraje s hlavním městem. Součástí dopravní sítě jsou také silnice II. třídy. Ty jsou určené pro dopravu mezi významnými sídly kraje, a silnice III. třídy, které jsou určeny k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. Území Libereckého kraje se vyznačuje husou sítí železničních tratí. Celková délka tratí činí 548 km, což je 5,7 % v České republice. Na území kraje však existují i další druhy dopravy, ale již méně významné. Letecká doprava má v kraji pouze doplňkovou funkci. Nachází se zde šest letišť a z toho tři mají statut veřejného letiště a ostatní letištní plochy jsou využívány pouze pro rekreační účely. Lodní doprava je v kraji provozována pouze pro rekreační účely, a to na Máchově jezeře (Otta, 2007).

25

3 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY 3.1 Hlavní město Praha Praha je hlavní a zároveň největší město

Obr. 3: Mapa ČR a kraj

České republiky. Leží ve středu Čech na řece Vltavě uvnitř Středočeského kraje. V rámci České republiky má specifické postavení obci i kraje, a jako takové se jí netýká Zákon o obcích (128/2000 Sb.), nýbrž ji upravuje Zákon o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.).


Hlavní město se rozkládá na území 496 km2 a skládá se z 10 městských obvodů, 22 městských správních obvodů a z 57 městských částí. V rámci celé České republiky zaujímá 0,6 % území. K 1. 1. 2007 zde bylo evidováno 1 188 126 obyvatel, což je 12 % populace. Hustota obyvatel na 1 km2 je 2 444 osob (Český statistický úřad, 2006). Graf 5: Podíl obyvatel Prahy v rámci České republiky k 1. 1. 2007

12%

Česká republika

Praha


26

Ekonomika Prahy tradičně zaujímá významné a svou strukturou specifické postavení v hospodářství země. Na hrubém domácím produktu se Praha podílela v roce 2006 24,3 %, což představovalo 784 292 mil. Kč a v přepočtu na jednu osobu to činí 210,6 %. Mezi význačné odvětví sem určitě patří filmový průmysl, turistika, ale nachází se zde i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví – produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů. V Praze se nacházejí význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska: výroba kovodělných výrobků, výroba strojů a zařízení, chemie a farmaceutický průmysl, průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánů, výroba dopravních prostředků (mimi výroby automobilů), zejména kolejní soupravy, motocykly. I když zpracovatelský průmysl hraje značnou roli, na hrubé přidané hodnotě se podílí 9 %. Nejvíce se na hrubé přidané hodnotě podílejí komerční služby, obchod a opravy a doprava) (Turba, 2000). Praha je v rámci České republiky nejrozsáhlejším regionálním trhem práce. Široká nabídka pracovních příležitostí byla důvodem dosavadní nízké míry nezaměstnanosti. Registrovaná míra nezaměstnanosti v Praze v roce 2007 dosahovala hodnoty 2,16 % a byla o polovinu nižší než republikový průměr (Český statistický úřad, 2006).

Výrazným prvkem pražské ekonomiky je cestovní ruch.

Nabídka návštěvnických

aktivit se rozšiřuje a postupně se odstraňuje nižší a malá nabídka některých služeb. Miliony turistů každoročně vyhledávají Prahu a nechávají se okouzlit její atmosférou. Praha má bohatou kulturní nabídky, vysoce rozvinuté turistické služby a i snadnou dopravní dosažitelnost. Hlavním bohatstvím Prahy je nepřeberné množství historických památek všech architektonických slohů. Praha je také zařazena do seznamu Světového dědictví UNESCO. Střed města je nejrozsáhlejším územím tohoto druhu na světě a je v něm soustředěno více než 1 000 památkových objektů. Další památkové objekty jsou na zbylém území města. K historickým objektům patří především věže, díky kterým se hlavnímu městu říká stověžaté město (Klub českých turistů, 2007).

27

3.2 Středočeský kraj Středočeský kraj zaujímá centrální polohu v České

republice.

Sousedí

Obr. 4 Mapa ČR a kraj

s krajem

Jihočeským, Plzeňským,

Ústeckým,

Královéhradeckým,

Libereckým,

Pardubickým,

krajem

Vysočina a Prahou, kterou svým územím obklopuje.


Kraj je tvořen dvanácti okresy – Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník na celkové rozloze 11 015 km2. Svou rozlohou patří k největšímu kraji České republiky, zaujímá 14 % rozlohy. V kraji se nachází 1 146 obcí a z toho 77 se statutem města a 26 obcí s rozšířenou působností. K 1. 1. 2007 bylo v kraji evidováno 1 175 24 obyvatel, hustota zalidnění na 1 km2 je přibližně 106 obyvatel (Český statistický úřad, 2006). Graf 6: Podíl rozlohy Středočeského kraje v České republice 14%

Středočeský kraj

Česká republika


Středočeský kraj lze po hospodářské stránce charakterizovat jako průmyslově – zemědělský s velkým vlivem hlavního města Prahy v jeho středu. Z ekonomického hlediska jsou důležité čtyři oblasti. V současné době dochází k pozitivní změně struktury zdejšího průmyslu a příchodů nových zahraničních investorů. Podnikem světové úrovně je bezpochyby ŠKODA AUTO a. s. Mladá Boleslav. Na území kraje se 28

nachází několik oblastí s dlouholetou průmyslovou tradicí. Mezi nejrozvinutější odvětví patří

strojírenství,

zejména

automobilový

průmysl,

a

to

díky

koncernu

ŠKODA AUTO a. s. a nově také díky Toyota Puegeot Citroen Automobile Czech s. r. o. – továrně na výrobu osobních automobilů v okrese Kolín. Další významné firmy působí v průmyslu chemickém, potravinářském, polygrafickém, keramickém a sklářském. Výrazný útlum zaznamenaly oblasti ocelářství a kožedělného průmyslu (Středočeský kraj, 2006). Na hrubé přidané hodnotě se v kraji nejvíce podílí právě zpracovatelský průmysl, a to více jak 35 %. Pak ho následuje odvětví obchodu a opravy, komerční služby a doprava. Kraj se v roce 2006 na hrubém domácím produktu podílel 10,3 % (Český statistický úřad).

Míra registrované nezaměstnanosti do roku 1999 stoupající charakter, následně klesala, ale v letech 2002 a 2003 opět vzrostla a na konci roku 2003 zaznamenala hodnotu 7,43 %. Poté míra registrované nezaměstnanosti opět klesala a v roce 2007 byla ve výši 4,25 % a drží se tak pod průměrem České republiky (Český statistický úřad, 2006).

Středočeský kraj patří mezi kraje s průměrným podílem zahraničních turistů. Je to dáno zejména jeho polohou v blízkosti hlavního města Prahy a tím, že kraj nepatří mezi příhraniční oblasti. V českém seznamu městských památkových rezervací středních Čech figuruje kromě Kutné Hory, která je zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO, jen Kolín. Mezi nejatraktivnější historické lokality patří hrady (Karlštejn, Křivoklát, Český Šternberk), zámky (Konopiště, Žleby, Lány) a také zříceniny (Žebrák, Okoř) (Klub českých turistů, 2007).

3.3 Jihočeský kraj Jihočeský kraj se nachází na jihu České republiky se sídlem v Českých Budějovicích.


Vedle státní

hranice s Německem a Rakouskem kraj sousedí od západu

k východu

s krajem

Plzeňským,

Středočeským, Vysočinu a s krajem Jihomoravským.


29

Je tvořen 7 okresy – České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor a rozprostírají se na rozloze 10 057 km2, což je 12,8 % rozlohy České republiky. Kraj má celkem 623 obcí, z toho 17 obcí s rozšířenou působností a 52 obcí se statutem města. K 1. 1. 2007 bylo v kraji evidováno celkem 630 006 obyvatel. Průměrná hustota v kraji je 63 obyvatel na 1 km2, což je nejnižší hustota v České republice (Český statistický úřad, 2006). Jihočeská ekonomika je do značné míry založena na využívání místní surovinových zdrojů, což podmiňuje rozvoj dřevařského a papírenského průmyslu, sklářského a keramického průmyslu a průmysl stavebních hmot. Výrazně se prosadil potravinářský průmysl zpracovávající produkty místního zemědělství – pivovarnictví, mlékárenský a masný průmysl. (Středočeský kraj, 2006). V současnosti je nejvýznamnějším odvětvím ekonomiky zpracovatelský průmysl, který vytváří víc jak čtvrtinu hrubé přidané hodnoty kraje. V roce 2006 to bylo konkrétně 36,8 % z hrubé přidané hodnoty. Na tvorbě hrubého domácího produktu se Jihočeský kraj podílí 5,5%, což v běžných cenách roce 2006 představovalo 178 400 mil. Kč. Nezaměstnanost v kraji patří k nejnižším v republice a míra registrované nezaměstnanosti vždy byla pod průměrem České republiky. V letech 2003 až 2005 dosahovala skoro 7 %, ale pomalu klesá. V roce 2007 byla míra nezaměstnanosti ve výši 4,47 % (Český statistický úřad). Graf 7: Míra registrované nezaměstnanosti Středočeského kraje ve srovnání s Českou republikou


30

Cestovní ruch v kraji je podmíněn bohatou a rozmanitou strukturou přírodního i kulturního dědictví. Opírá se o již fungující produkty jako je lázeňství, různý formy zimní i letní turistiky, městské a venkovské památkové rezervace, jedinečná lidová architektura, tradiční slavnosti a výstavy. Svými přírodním atraktivitám patří kraj mezi nejvyhledávanější turistické destinace v republice. Díky pohoří Šumava a Národnímu parku Šumava oblast ročně navštíví tisíce turistů (Klub českých turistů, 2007).

3.4 Plzeňský kraj Plzeňský kraj se rozprostírá na jihozápadě České


republiky. Kraj sousedí na jihozápadě se Spolkovou republikou Německo, na severozápadě s krajem Karlovarským, na severu s Ústeckým, na severovýchodě se Středočeským a na východě s Jihočeským krajem.


Kraj se skládá ze sedmi okresů – Domažlice, Klatovy, Plzeň – jih, Plzeň - město, Plzeň - sever, Rokycany a Tachov. Celková rozloha kraje je 7 561 km2 a je třetím největším krajem České republiky. V kraji se nachází celkem 501 obcí, 15 obcí s rozšířenou působností a 50 se statutem města. Počet obyvatel k 1. 1. 2007 byl 554 537 obyvatel, to představuje přibližně 73 obyvatel na 1 km2 a po Jihočeském kraji je nejméně zalidněným krajem v České republice (Český statistický úřad, 2006). Graf 8: Podíl obyvatel Plzeňského kraje v rámci celé České republiky k 1. 1. 2007


31

Město Plzeň představuje spolu s blízkým okolím dominantní průmyslové centrum s řadou podniků evropského i světového významu. Jeho atraktivita pro lokalizaci nových výrobních investic postupně vyvažuje závislost na odvětví těžkého průmyslu. K významným potravinářským podnikům kraje patří Plzeňský prazdroj a. s., Stock Plzeň a. s. Bohemia Sekt Českomoravská vinařská a. s. ve Starém Plzenci. Plzeňský kraj je díky své poloze přitažlivý pro zahraniční investory. Nejvýznamnější těžební podniky jsou zaměřeny na dobývání kaolinu, vápence, cihlářských a keramických jílů. Mezi důležitá průmyslová odvětví, patří strojírenství, potravinářství, výroba a distribuce energií, hutnictví. Zpracovatelský průmysl se tak nejvíce podílí na výši hrubé přidané hodnotě, která má mírně stoupající charakter. Na tvorbě hrubého domácího produktu se kraj podílí 5 %.

V plzeňském kraji bylo v roce 2006 evidováno 268 700 zaměstnaných osob. Nejvíce zaměstnaných je v odvětví průmyslu, obchodu, dopravě, školství a zemědělství. V rámci České republiky patří kraj k oblastem s nižší mírou nezaměstnanosti. Nejvyšší míru nezaměstnanosti zaznamenali v roce 2003, kdy byla 7,6 %. Od té doby stále klesá a v roce 2007 byla ve výši 4,43 %.

Poloha Plzeňského kraje je velmi významná pro cestovní ruch, jelikož se zde nacházejí významné hraniční přechody, díky kterým do kraje přicházejí zahraniční turisté. Rozmanitost přírodních podmínek je dána především reliéfem kraje. Kraj lze rozdělit na oblast Plzeňská pahorkatina, Český les, Šumava, Brdská vrchovina a hraniční Tepelská vrchovina s Rakovnickou Pahorkatinou. Území je bohaté na přírodní krásy, vzácnou flóru i faunu a množství historicko-umělecké pamětihodnosti. Přírodní zvláštnosti této oblasti jsou zachovány v mnoha přírodních rezervacích. Turisté zde mohou navštívit mnoho kulturních zařízení, jako jsou divadla, kina, galerie, hrady a zámky, jsou zde výborné podmínky pro turistiku, cykloturistiku, sjezdové a běžecké lyžování.

32

3.5 Karlovarský kraj Území Karlovarského kraje je nejzápadnějším

Obr. 7 Mapa ČR a kraj

územím republiky. Na severu a západě sousedí

se

Spolkovou

republikou

Německo, na východě s Ústeckým a na jihu s Plzeňským krajem.


Kraj je tvořen třemi okresy – Karlovy Vary, Sokolov a Cheb a svojí rozlohou 3 315 km2 zaujímá pouze 4,2 % území České republiky. V regionu je celkem 132 obcí, z toho 7 obcí s rozšířenou působností a 30 se statutem města.

Karlovarský kraj je kraj

s nejmenším počtem obyvatel, k 1. 1. 2007 zde bylo evidováno 304 602 obyvatel. Hustota osídlení je 92 obyvatel na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006). Karlovarský kraj je z hlediska charakteru své ekonomiky velmi specifický v porovnání s ostatními kraji České republiky. Má nemalé a různorodé přírodní a nerostné zdroje, mezi něž patří především minerální a léčivé vody, zásoby hnědého uhlí, ložiska kovových rud, smolince, kaolinu a keramických jílů. Mezi hlavní patří zejména strojírenství, sklářství, výroba keramiky, textilní průmysl, chemický průmysl a těžba především hnědého uhlí a kaolinu. Výrazné postavení v ekonomice mělo a má lázeňství. Na tvorbě hrubé přidané hodnoty se v kraji nejvíce podílí zpracovatelský průmysl, dále obchod, opravy motorových vozidel a výrobků pro osobní spotřebu a těžba nerostných surovin. Na hrubém domácím produktu vytvořeném v České republice se kraj v roce 2006 podílel 2,3 %. Za příznivý faktor pro ekonomiku kraje lze považovat rostoucí vliv podniků pod zahraniční kontrolou jako důsledek zahraničního kapitálu (EC Consultin, 2007).

33

Graf 9: Podíl Karlovarského kraje na tvorbě hrubého domácího produktu v rámci České republiky v roce 2006 2%

Karlovarský kraj

Česká republika


Míra nezaměstnanosti ve všech okresech kraje dosahuje nadprůměrné hodnoty ve srovnání s průměrem republiky. V roce 2007 činila míra nezaměstnanosti v kraji 7,32 %, zatím co v České republice 5,98 % (Český statistický úřad, 2006). Cestovní ruch v Karlovarském kraji se považuje za důležité odvětví rozvoje. S rozvojem cestovního ruchu se pomalu řeší problém nezaměstnanosti a zvýšení služeb. Nejcharakterističtějším rysem Karlovarského kraje je lázeňství ve známém lázeňském trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně. Velká část krajiny kraje je krajinou kulturní. Kulturní a památkové dědictví spolu s přírodním bohatstvím tvoří předpoklad pro rozvoj cestovního ruchu. Jsou zde zastoupeny všechny druhy památek – hrady a zámky, historická městská architektura, stavby lidové architektury, technické památky (Klub český turistů, 2007).

3.6 Ústecký kraj Ústecký kraj se nachází na severozápadě České republiky. Libereckým,

Od

východu

Středočeským,

sousedí


s kraji

Plzeňským

a

Karlovarským a na severozápadě se Spolkovou republikou Německo.


34

Kraj je tvořen sedmi okresy – Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem. Rozkládá se na celkové rozloze 5 335 km2 a představuje tak 6,8 % v rámci České republiky. Kraj má celkem 354 obcí, z toho 16 obcí s rozšířenou působností a 53 se statutem města. K 1. 1. 2007 zde žilo 823 265 obyvatel, což přestavuje 8 % obyvatel v České republice. Průměrná hustota obyvatel je 155 obyvatel na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006) (Český statistický úřad, 2006).

Graf 10: Podíl obyvatel Ústeckého kraje v České republice 8,0%

Česká republika

Ústecký kraj


Vývoj hospodářství byl v kraji ovlivněn rozvojem těžby hnědého uhlí povrchovým způsobem. I přes značnou redukci v minulosti, je průmysl pro kraj velmi významný. Na celkové hrubé přidané hodnotě se v roce 2006 podílel 28,6 %. Ve stejném roce byl na území kraje vytvořen hrubý domácí produkt ve výši 209 041 mil. Kč a na celkovém hrubém domácím produktu se podílel 6,5 % (Český statistický úřad, 2006). Nezaměstnanost v kraji se dlouhodobě drží na více než dvojnásobku, než je průměr ČR. Největší počet nezaměstnaných byl zaznamenán v roce 2003, kdy bylo evidováno 76 499 uchazečů o zaměstnání. Počet nezaměstnaných po roce 2003 pomalu klesá a v roce 2006 bylo zaznamenáno 63 652 osob bez práce. Registrovaná míra nezaměstnanosti v roce 2007 představovala 10,96 % (Český statistický úřad, 2006).

Ústecký kraj má k dispozici poměrně rozsáhlá území s velkým rekreačním potenciálem. Mezi největší prostory patří Krušné hory, oblast Českého středohoří a Lužických hor. Velmi atraktivní je chráněná krajinná oblast Labské pískovce, na jejíž části byl v roce 2002 vyhlášen Národní park České Švýcarsko, je nejhodnotnější oblastí skalních 35

pískovců v republice. V kraji je velké množství cenných památek a velmi rozmanitá příroda. Nacházejí se zde přírodní parky, přírodní památky, národní přírodní rezervace a 3 chráněné krajinné oblasti – České středohoří, Labské pískovce a Lužické hory. Významné jsou léčivé praveny v okolí Teplic (Klub český turistů, 2007).

3.7 Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj leží v severovýchodní části


Čech. Na severu a východě ohraničuje území kraje mezistátní hranice s Polskem. Na jihu území sousedí s krajem Pardubickým a na západě s krajem Středočeským a Libereckým.


Kraj je tvořen pěti okresy – Jičín, Hradec Králové, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov. Celková rozloha kraje je 4 758 km2 a zaujímá tak 6 % území České republiky. Kraj je rozdělen na 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Celkový počet samostatných obcí je 448, z nichž 44 má statut města. K 1. 1. 2007 měl kraj celkem 549 643 obyvatel a průměrná hustota zalidnění na 1 km2 je 115 obyvatel (Český statistický úřad, 2006). V kraji má velké zastoupení zpracovatelský průmysl (výroba dopravních prostředků a zařízení, elektrických optických přístrojů a zařízení), který se v roce 2006 na hrubé přidané hodnotě podílel 33,3 %. Na hrubém domácím produktu se kraj v témže roce podílel 4,6 % a to ve výši 150 207 mil. Kč (Český statistický úřad, 2006). Na zaměstnanosti kraje se podílí odvětví obchodu a opravy, zdravotnictví a sociální péče, veřejné, sociální a osobní služby, dopravy, zemědělství. Největší podíl má ale zpracovatelský průmysl, který zaměstnává přes 30 % všech pracujících osob. Míra nezaměstnanosti v okresech kraje dosahovala v roce2007 hodnotu 4,7 %. Ve srovnání

36

s průměrem republiky, který byl v témže roce 5,98 %, dosahuje podprůměrné hodnoty (Český statistický úřad, 2006). Graf 11: Porovnání míry nezaměstnanosti v Královéhradeckém kraji s Českou republikou v letech 2001 – 2007

Míra nezaměstnanosti v %

12 10 8 6 4 2 0 2001

2002

2003

2004

Královéhradecký kraj

2005

2006

2007

Česká republika


Území Královéhradeckého kraje má pro turisty své kouzlo a přitažlivost po celý rok. Díky své výhodné geografické poloze na severovýchodu Čech se jeho součástí stává pět turistických území: Hradecko, Kladské pomezí, Český ráj, Krkonoše a Podkrkonoší, Orlické hory a Podorlicko. Je zde bohatá nabídka turistických atraktivit, hradů, zámků, církevních a jiných památek. Region také nabízí lázeňské pobyty, skalní města, safari a vojenské pevnosti.

3.8 Pardubický kraj Pardubický kraj se nachází ve východní části Čech.

Centrum

kraje,

kterým

je


město

Pardubice, se nachází asi 100 km od hlavního města

Prahy.

Středočeským,

Kraj

sousedí

s krajem

Královéhradeckým,

Olomouckým, Jihomoravským a Vysočinou.


37

Kraj tvoří území čtyř okresů – Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí, na celkové rozloze 4 519 km2, což představuje 5,7 % plochy České republiky a je tak čtvrtým nejmenším krajem ČR (bez hlavního města Prahy). V regionu je 451 obcí, z toho 15 obcí s rozšířenou působností a 33 obcí se statutem města. Počet obyvatel v kraji k 1. 1. 2007 byl 507 751, a to přestavuje přibližně 5 % z celkového počtu obyvatel. Pod celorepublikovým průměrem je hustota obyvatel, která je 112 obyvatel na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006).

Mezi hlavní průmyslová odvětví v kraji patří strojírenství, elektrotechnika e elektronika, textilní, obuvnický a chemický průmysl, zpracování ropy a potravinářský průmysl. K nejvýznamnějším průmyslovým podnikům s nejvyšším počtem zaměstnanců v kraji se řadí hlavně společnosti Aliachem a. s. odštěpný závod Synthesia Pardubice, KAROSA, a. s. Vysoké Mýto, Rieter CZ, a. s. Ústí nad Orlicí. V rámci Pardubického kraje bývá největší meziroční nárůst tržeb zaznamenáván v odvětví rafinérského zpracování ropy, ve výrobě základních kovů, hutních a kovodělných výrobků a ve zpracovatelském průmyslu (Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, 2006). Největší podíl na výši hrubé přidané hodnotě má zpracovatelský průmysl, jehož podíl v roce 2006 byl 31 % (Český statistický úřad, 2006). Graf 12: Podíl Pardubického kraje na republikovém hrubém domácím produktu v roce 2006 4%

Česká republika

Pardubický kraj


Míra registrované nezaměstnanosti měla v letech 2001 – 2003 stoupající tendenci. Na konci roku 2003 byl kraj hodnotou míry nezaměstnanosti 9,42 % pod celorepublikovým průměrem. Míra nezaměstnanosti v posledních letech klesá. Na konci roku 2006 dosáhla 6,91 % a v roce 2007 dokonce 5,43 % (Český statistický úřad, 2006).

38

Nejzajímavějšími destinacemi cestovního ruchu v kraji jsou zejména města - Litomyšl, Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto a Polička, dále hrady a zříceniny, zámky. Lázeňství v Pardubickém kraji zastupují Léčebné lázně Bohdaneč, které jsou zaměřené na léčbu pohybového ústrojí.

V regionu se nacházejí mnohé významné architektonické a

technické památky a dostihové závodiště. Významné kulturní a sportovní akce (např. Smetanova Litomyšl, Velká pardubická, Czech Open či Zlatá přilba) významně zvyšují návštěvnost kraje (Klub českých turistů, 2007).

3.9 Vysočina Kraj Vysočina má v rámci České republiky centrální s krajem

polohu.

Od

západu

Jihočeským,


sousedí

Středočeským,

Pardubickým a Jihomoravským. Kraj má vnitrozemskou polohu a jeho hranice se nedotýká státní hranice ČR.


Kraj se skládá z pěti okresů – Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou na celkové rozloze 6 796 km2. Kraj má celkem 704 obcí, z toho 15 obcí s rozšířenou působností a 33 se statutem města. Počet obyvatel k

1. 1. 2007 byl

511 645 a řadí se tak k méně lidnatým krajům České republiky a na obyvatelstvu České republiky se podílí 5 %. Na 1 km2 připadá 75 obyvatel (Český statistický úřad, 2006). Graf 13: Velikost kraje Vysočina v rámci České republiky 8,6%

Česká republika

Vysočina


39

Nejvýznamnějším průmyslovým oborem na Vysočině je strojírenství, které se dělí na strojírenství dopravní a ostatní. Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem v kraji je výrobce dieselových vstřikovacích čerpadel pro automobilový průmysl Bosch Diesel, který je největším zaměstnavatelem v kraji a druhým největším podnikem zpracovatelského průmyslu v republice (Krajský úřad Jihlava, 2006). Zpracovatelský průmysl se tak na celkové hrubé přidané hodnotě v roce 2006 podílel 36, 3 %. V tomto roce byl na území kraje vytvořen hrubý domácí produkt dosahující 135 618 mil. Kč a na republikovém hrubém domácím produktu se podílel 4, 2 % (Český statistický úřad, 2006). Z hlediska nezaměstnanosti patřil kraj Vysočina vždy mezi méně problematická území v České rebelce. V roce 2006 bylo evidovláno na hlavní pracovní poměr celkem 233 848 zaměstnaných a registrovaná míra nezaměstnanosti činila 5,63% a byla pod republikovým průměrem (Český statistický úřad, 2006). Krajina Vysočiny má ze značné části pro svoji přírodní i kulturní hodnotu statut chráněných území – největší z nich jsou CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné Hory, dále devět přírodních parků a řada národních přírodních rezervací. Výjimečné je postavení CHKO Žďárské vrchy, která je lyžařskou oblastí celostátního významu a má tradici pořádání mezinárodních závodů. Téměř celé území kraje Vysočina se nachází na Českomoravské vrchovině, která je vhodná pro zimní turistiku a sporty, zejména pro běžecké a lyžařské.

3.10 Jihomoravský kraj Jihomoravský kraj leží na jihovýchodě České


republiky. Kraj sousedí na jihu s Rakouskem, na jihovýchodě se Slovenskem a s pěti kraji České republiky – od západu k východu je to kraj Jihočeský, Vysočina, Pardubický, Olomoucký a Zlínský.


40

Kraj je tvořen sedmi okresy – Blansko, Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo a rozprostírá se na rozloze 7 196 km2 a patří svojí rozlohou ke čtvrtému největšímu kraji. Je rozdělen na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které se dále dělí na celkem 34 obvodů pověřených obecních úřadů. K 1. 1. 2005 bylo v kraji celkem 673 obcí, z nichž má 48 statut města. K 1. 1. 2007 měl kraj 1 132 563 obyvatel. Tento počet je ovlivněn přítomností Brna, druhého největšího města České republiky. Průměrná hustota v kraji činí 157 obyvatel na 1 km2 a tím se řadí na třetí místo (Český statistický úřad, 2006). Dominantním odvětvím ekonomiky v Jihomoravském kraji je zpracovatelský průmysl, který vytváří skoro čtvrtinu hrubé přidané hodnoty kraje. Hrubý domácí produkt vytvořený na území Jihomoravského kraje představuje 10 %. Podle struktury hrubé přidané hodnoty vyplývá, že podíl zemědělství v kraji klesá, a to rychleji než v celé České republice.

V rámci České republiky patří Jihomoravský kraj k oblasti s dlouhodobě nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti. Obecná míra nezaměstnanosti se zde pohybuje okolo 8 %. I když je úroveň nezaměstnanosti poměrně vysoká, je zde snaha snižování počtu nezaměstnaných absolventů škol a mladistvých (Český statistický úřad, 2006). Graf 14:

Porovnání míry nezaměstnanosti Jihomoravského kraje s Českou

republikou v letech 2001 – 2007


41

Jihomoravský kraj svým návštěvníkům předkládá škálu kulturních, přírodních i technických památek. Čtyři lokality jsou zapsány v Seznamech světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. A to brněnská vila Tugendhat, Lednicko-valtický areál, chráněná krajinná oblast Pálava a Bílé Karpaty. Vedle těchto lokalit patří k významným turistickým destinacím také CHKO Moravský kras, Slavkovské bojiště a Národní park Podyjí.

3.11 Olomoucký kraj Olomoucký kraj je rozprostírá na severu střední


Moravy. Na severu ohraničuje území kraje mezistátní hranice s Polskem. Na východě sousedí s krajem Moravskoslezským, na jihu s krajem Zlínským a Jihomoravským a na západě s Pardubickým.


Kraj je tvořen pěti okresy – Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerova a Šumperk. Kraj má rozlohu 5 267 km2 a zabírá 6,7 % rozlohy České republiky. Kraji se nachází celkem 398 obcí, z toho 13 obcí s rozšířenou působností a 30 se statutem města. K 1. 1. 2007 bylo v kraji evidováno 639 894 obyvatel, což přestavuje 6 % z celkového počtu obyvatel v rámci ČR. Hustota zalidnění je 125 obyvatel na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006). Olomoucký kraj má převážně průmyslový charakter. Dominantní pozici v ekonomice kraje mají podniky zpracovatelského průmyslu v odvětvích všeobecného strojírenství, kovodělného průmyslu a v odvětví elektrických a optických přístrojů. Ze zdrojů je významný průmysl textilní, dále sklářský průmysl a výroba stavebních hmot. Na hrubé přidané hodnotě v kraji se nejvíce podílí zpracovatelský průmysl, a to 31,1 %. Celkový hrubý domácí produkt v kraji v roce 2006 dosahoval 149 436 mil. Kč, což přestavuje 4,6 % z celkového hrubého domácího produktu (Český statistický úřad, 2006).

42

Graf 15: Podíl Olomouckého kraje na tvorbě celkového hrubého domácího produktu v roce 2006 4,6%

Olomoucký kraj

Česká republika

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1371-07 Podle míry registrované nezaměstnanosti patří Olomoucký kraj dlouhodobě ke krajům s jednou z nejvyšších měr v republice, i když za poslední roky podstatně klesla. V roce 2001 dosahovala výše 11,78 %, v roce 2007 byla ve výši 6,73% (Český statistický úřad, 2006). Olomoucký kraj je vhodným místem pro milovníky hor, cykloturistiky a historických i přírodních památek. Nejvýznamnější z hlediska národopisného je oblast Hané, z hlediska aktivního odpočinku pak pohoří Jeseníků. Přirozeným centrem regionu je město Olomouc s významnou památkou – sloupem Nejsvětější Trojice, jež je zapsán na seznamu UNESCO (Klub českých turistů, 2007).

3.12 Zlínský kraj Zlínský kraj se nachází ve východní části


České republiky. Východní hranici kraje tvoří

státní

hranice

se

Slovenskou

republikou. Na jihozápadě sousedí s krajem Jihomoravským, na severozápadě s krajem Olomouckým

a

na

severovýchodě

s Moravskoslezským. Zdroj: http://www.shocart.cz/cs/mapa-online.php

43

Kraj je tvořen čtyřmi okresy – Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetím a Zlín na celkové rozloze 3 964 km2, což přestavuje 5 % celkové plochy České republiky. Kraj má celkem 304 obcí, z toho 13 obcí s rozšířenou působností a 30 se statutem města. K 1. 1. 2007 bylo evidováno 589 839 obyvatel, a to představuje 5 % obyvatel České republiky. Hustota obyvatel činí 150 na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006).

V ekonomice kraje má dominantní postavení průmysl. Průmyslový potenciál kraje je založen na existenci dříve významných strojírenských výrobních podniků. Značný význam mají podniky zpracovatelského průmyslu, zejména plastikářského a gumárenského, hutnictví a kovodělný průmysl, elektrotechnický, chemický průmysl a potravinářství (Metod Konzult IPM, 2002). Zpracovatelský průmysl se v roce 2006 na hrubé přidané hodnotě v kraji podílel 40,2 %. Ve stejném roce byla hrubá přidaná hodnota ve výši 150 102 mil. Kč a představovala tak 4,6 % z celkového hrubého domácího produktu (Český statistický úřad, 2006). Vývoj nezaměstnanosti ve Zlínském kraji kopíruje tendence celé České republiky. Nezaměstnanost se pohybuje okolo průměru České republiky, ale vždy ji mírně překročila, což je patrné z následujícího grafu. Graf 16: Srovnání míry nezaměstnanosti Zlínského kraje s Česko republikou v letech 2001 - 2007

Míra nezaměstnanosti v %

12 10 8 6 4 2 0 2001

2002

2003

2004

Zlínský kraj

2005

2006

2007

Česká republika


44

Zlínský kraj bývá nazýván „regionem s kouzlem rozmanitosti“. Vyniká totiž silnou kulturní tradicí a setkávají se zde tři významné národopisné celky: Valašsko, Slovácko a Haná. Tyto regiony nabízení pestrou škálu příležitostí pro rozvoj cestovního ruchu, a to jak množstvím historických, kulturních a technických památek, včetně památek zahrnutých do seznamu UNESCO, tak i možností sportovně – rekreačního volnočasového využití zejména v horských oblastech (Klub českých turistů, 2007).

3.13 Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj leží na severovýchodě


České republiky. Na severu sousedí s Polskem a na východě se Slovenskem. Dále sousedí na jihu s krajem

Zlínským

a

jihozápadně

s Olomouckým.


Kraj je vymezen šesti okresy – Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Oprava a Ostrava-město a rozprostírá se na rozloze 5 427 km2, což představuje 6,9 % území ČR. Kraj je rozdělen na 22 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, do kterých spadá celkem 299 obcí a toho má 39 statut města. Kraj měl k 1. 1. 2007 celkem 1 249 290 obyvatel a patří k nejlidnatějším krajům České republiky. Hustota osídlení kraje je 230 obyvatel na 1 km2 (Český statistický úřad, 2006).

Graf 17: Podíl obyvatel Moravskoslezského kraje v České republice k 1. 1. 2007 12,1%

Česká republika

Moravskoslezský kraj


45

Kraj je z ekonomického hlediska významným regionem pro Českou republiku. Tvorba hrubého domácího produktu v kraji patří mezi nejvyšší z krajů a v roce 2006 tvořila 10,5 %. Na tvorbě hrubé přidané hodnoty má Moravskoslezský kraj v porovnání s jinými kraji vysoký podíl hornictví a energetiky, naopak nižší podíl tvorby hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu a v komerčních službách.

Míra nezaměstnanosti v kraji je dlouhodobě nad průměrem České republiky. Nejvyšší byla v roce 2003, kdy dosahovala hodnoty 16,84 %, zatímco míra nezaměstnanosti v České republice byla 10,31 %. Míra nezaměstnanosti má v kraji klesající tendenci a v roce 2006 dosáhla 12,58 % (Český statistický úřad, 2006).

Kraj leží na severovýchodě České republiky a je rozčleněn do šesti turistických oblastí. Každá z nich má svůj specifický a neocenitelný ráz. Kraj díky svým přírodním a geografickým podmínkám nabízí širokou škálu nejrůznějších aktivit, jako je paragliding, běžecké a sjezdové lyžování, rekreace u vodních ploch, rekreační a sportovní rybaření, ale také kvalitní golfová hřiště (Klub českých turistů, 2007).

46

4 SROVNÁNÍ KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY 4.1 Srovnání z historického pohledu (zpracováno dle Klub českých turistů, 2007 a 2008) Historický vývoj jednotlivých krajů je poznamenán válkami, převraty, které měly velký vliv na hospodářství. Porovnání krajů ze všech hledisek je velmi náročné a pracné i pro experty, jelikož dějiny našeho hospodářství jsou velmi bohaté na události. Zajisté důležitý rozvoj každého regionu se také zrcadlí v technických památkách. V každém kraji se nacházejí různé památky, které v minulosti sehrály důležitou roli v ekonomickém vývoji. Hlavní město Praha -

Karlův most - založen Karlem IV v roce 1357 a dokončen na počátku 15. století, který je doplněn souborem 31 sochařských děl

-

Sovovy (Odkolkový) mlýny - nejstarší zmínky pocházení ze 14. století a současná podoba pochází z poloviny 19. století

-

Petřínská rozhledna a lanovka – součástí Všeobecné výstavy podle projektu F. Prášila a J. Součka v roce 1891 postavena rozhledna a zároveň postavena i lanovka na vodní pohon

-

Masarykovo nádraží – nejstarší nádraží postavené v letech 1844 – 1845 s použitím první stavební litiny

Středočeský kraj -

Klíčava: Přehrada – rozvoj průmyslu si vyžadoval zvýšené zásobování vodou, proto v roce 1955 byla vystavěna gravitační betonová hráz s úpravou vody

-

Kutná Hora: Mincovna – založena Václavem II. v souvislosti s rozmachem těžby stříbrných rud a od roku 1300 zde byly raženy pražské groše

-

Žampach – Viadukt – nejvyšší kamenný žulový železniční most v České republice byl postaven v letech 1879 – 1899

47

Jihočeský kraj -

Šumava: Schwarzenberský kanál – vybudován v letech 1789 – 1822 k plavení dříví, který byl využíván do 50. let 20. století a v současné době zde probíhají ukázky plavení

-

Koněspřežka – první nejdelší koněspřežní železnice na evropském kontinentě sloužila především k dopravě z Lince do Českých Budějovic a byla vybudována v letech 1825 – 1832

-

Písek: Most – raně gotický kamenný most v Písku, pravděpodobně nejstarší most v České republice, byl postaven v druhé polovině 13. století

-

Rybník Jordán – jeden z největších rybníků v Evropě byl vybudován jako vodárenská nádrž na Kolínském potoce v roce 1492

Plzeňský kraj -

Srní: Vchynicko-tetovský kanál – plavební kanál o délce 15,8 km byl vybudován v letech 1799 – 1800 a sloužil pro dopravu dřeva

-

Kašperské Hory: Zlatorudné doly – v nejvýznamnějším zlatorudném revíru v Čechách se těžilo již ve 14. století, v okolí města jsou četné štoly a jámy

-

Dobřív: Hamr – nejvýznamnější památka svého druhu v České republice dochována patrně ze 20. let 19. století, dosud funkční technologické zařízení

-

Plzeň: pivovar a pivovarské muzeum – pivovar zahájil činnosti v roce 1842, který se v polovině 19. století rozrostl ve velký průmyslový podnik

Karlovarský kraj -

Blatenský vodní příkop – významná památka, která souvisí s rozvojem těžby a zpracování cínové rudy v 16. století

-

Horní Slavkov: Porcelánka Haas a Cžjžek – nejstarší porcelánka v Čechách je součástí podniku Karlovarský porcelán

-

Radošov: Krytý most přes Ohři – most, který ve 14. století převáděl přes řeku Ohři obchodní stezku z německých zemí do Prahy, musel být opakovaně obnovován po požárech, povodních a válkách

-

Hazlov: textilka – vybudována v roce 1901 byla později zmodernizována, která je dodnes v provozu a probíhá zde výroba bezvřetenových přízí

48

Ústecký kraj -

Vrutice: Vodárna – čerpaní stanice postavena v roce 1092 jako součást vodovodu, který zásoboval Litoměřice vodou z podzemních zdrojů

-

Kovářská: Vápenka – torzo vápenky je mimořádnou památkou vápenictví v regionu

-

Benešov nad Ploučnicí: Továrny společnosti Benar – tyto továrny dokládají průmyslovou textilní výrobu z počátku 20. století

-

Kovářská: Železárna – pozůstatky železárny jsou dokladem výrobní činnosti využívající nerostné bohatství Krušnohoří

Liberecký kraj -

Liberec: Vysílač Ještěd – Vysílací věž postavena v letech 1963 – 1969 stojí na místě původní chaty a vyhlídkové věže z konce 19. století

-

Turnov: Kompoziční huť – poslední dochovaná pec na kompozici tj. sklovinu, která zde byla naposledy tavena 1864

-

Hradsko: Textilka – budovy areálu přádelny z období 1887 – 1927, které později byly součástí podniku Krkonošské přádelny hedvábí, od roku 1973 výroba skleněných vláken pod podnikem Vertex, výroba v roce 1992 ukončena

-

Harrachov: Sklárna – první zmínka o sklárně je z roku 1712, kde v roce 1732 zahájily činnost dvě brusírny, a výroba pokračuje do současnosti.

Královéhradecký kraj -

Horní Maršov: Brusírna dřeva – jedna z posledních továren na zpracování dřeva

-

Trutnov: Litinový monument – Památník bitvy na vrcholu Šibeniku, který dodaly železárny v Blansku roku 1868, dokazuje uplatnění železa v monumentální plastice

-

Potštejn: Plátenická manufaktura – plátenickou výrobu připomíná manufaktura postaven roku 1754, která dnes slouží jako hotel

Pardubický kraj -

Kočí: Krytý most – jeden z nejstarších krytých dřevěných mostů v Čechách byl postaven roku 1721

-

Chrudim: Vodárna – byla postavena v roce 1852 v novogotickém stylu, kde se dochovalo vodní kolo

49

-

Semín u Přelouče: Pivovar – pivovar typického venkovského charakteru řemeslné výroby byl založen roku 1691

Vysočina -

Třebíč: Subakova továrna – významná továrna 2. poloviny 19. století, která s novým využitím doplňuje chráněnou lokalitu UNESCO

-

Bělá: Sklárna – založena v roce 1796, dochována v podobě přestavby z let 1821 1822 a v roce 1885 byla doplněno o brusírnu

-

Telč: Parní mlýn – současná podoba areálu pochází z roku 1863, kdy byl objekt přestavěn, provoz ukončen v roce 1957

-

Černvír: Krytý most – nejhezčí ze zachovaných krytých mostů

Jihomoravský kraj -

Brno: Textilní továrna -

vznikla v polovině 19. století na vodním náhonu

středověkého mlýna -

Rudice: Větrný mlýn – zděný větrný mlýn byl vystavěn roku 1865

-

Jevišovice: Přehrada – vodní dílo, které je první moravskou zděnou přehradou a jednou z nejstarších v Evropě, bylo vybudováno v letech 1894 – 1896

-

Blansko: Ježkova strojírna – továrna byla založena roku 1872 a jejím původním výrobním programem byly zemědělské stroje

Zlínský kraj -

Zlín: Baťovy závody – obuvnická firma založena v roce 1894, která po 1. světové válce zaznamenala rozvoj

-

Jarošov: Pivovar – založen v roce 1688 a kvalitou produkovaného piva se řadil k nejlepším v Čechách a na Moravě

-

Kroměříž: Mincovna – renesanční jednopatrová stavba pochází z roku 1665

-

Štípa: Větrný mlýn – nejmenší dochovaný mlýn holandského typu, který byl postaven v letech 1858 – 1860, v roce 1941 ukončil provoz, ale uvnitř se stále nachází původní mlecí zařízení

50

Olomoucký kraj -

Velké Losiny: Papírna – nejstarší papírna s nepřetržitou výrobou papíru od roku 1594 představuje i středoevropský unikát

-

Šumperk: Textilky v centru města - současná podoba byla do významné míry formována rozvojem lnářského a hedvábnického průmyslu

-

Loučná nad Desnou: Vodní dílo Dlouhé Stráně – vodní dílo představuje nejmodernější přečerpávací elektrárnu v Evropě uvedenou do provozu v roce 1996

-

Zlaté Hory: Pozůstatky těžby zlata – těžba je doložena od konce 12. století a s přestávkami trvala do konce 20. století a na hornickou činnost odkazují četné pozůstatky v terénu

Moravskoslezský kraj -

Ostrava – Vítkovice: Důl Hlubina a Vítkovické železárny – silueta komínů, vysokých pecí, technologických mostů a dalších zařízení patří dolu Hlubina, koksovně a vysokým pecím Vítkovic

-

Fulnek: textilka Pollak – dříve významný soukenický průmysl reprezentuje původně strojírenská továrna založená roku 1840, jež byla využita pro výrobu sukna

-

Vrbno pod Pradědem: bývalé bělidlo příze a lněných nití – k nejzajímavějším dokladům lnářské minulosti patří bývalé bělidlo příze a lněných nití, vystavěné v letech 1800 – 1801, které se stalo základem továrny na výrobu nití

I z tohoto nepatrného výčtu technických památek v jednotlivých krajích si každý může udělat obrázek o tom, že i památky se podílely na vytváření ekonomického vývoje.

4.2 Srovnání ze současného pohledu Každý region má své přednosti a tím se liší od ostatních. Současnost nabízí mnoho možností na porovnání.

Srovnání ze všech hledisek je velmi náročné, a proto se

zaměřuji na srovnání z hlediska rozlohy, počtu obyvatel, životní úrovně, míry nezaměstnanosti. To vše má velký vliv na ekonomiku a vývoj regionu do budoucna. V následující tabulce jsou seřazeny jednotlivé kraje podle jejich velikosti v km2. Zároveň jsem uvedla, jaký podíl území zabírají v rámci České republiky. Jak je patrné,

51

největším krajem je kraj Středočeský, který obklopující nejmenší kraj, a to hlavní město Prahu. Tab. 2 Pořadí krajů z hlediska rozlohy Pořadí

Kraj

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

Středočeský Jihočeský Plzeňský Jihomoravský Vysočina Moravskoslezský Ústecký Olomoucký Královéhradecký Pardubický Zlínský Karlovarský Liberecký Praha

Rozloha 2 v km v% 11 015 14,0 10 057 12,8 7 561 9,6 7 196 9,1 6 796 8,6 5 427 6,9 5 335 6,8 5 267 6,7 4 758 6,0 4 519 5,7 3 964 5,0 3 315 4,2 3 163 4,0 496 0,6

Zdroj: Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/1371-07

Graf 18: Kraje z hlediska rozlohy Praha Liberecký Karlovarský Zlínský Padrubický Královéhradecký Olomoucký Ústecký Moravskoslezský Vysočina Jihomoravský Plzeňský Jihočeský Středočeský 0

2 000

4 000

6 000

8 000

10 000

12 000

2

Rozloha v km


K 1. 1. 2007 měla Česká republika 10 287 189 obyvatel ve všech 14 krajích (Český statistický úřad, 2006). Všichni obyvatelé se podílejí na výkonu i vývoji české ekonomiky. Kolik obyvatel ke stejnému datu je evidováno v jednotlivých krajích, je patrné z následující tabulky. 52

Graf 19 : Počet obyvatel v jednotlivých krajích k 1. 1. 2007 1 249 290

1 188 126

639 894

Ús tec ký Jih om ora vsk ý Stř ed Hla oč es vn ký ím ěs to Pra Mo ha rav sk os lez ský

630 006

589 839

554 537

0

Zlí ns ký Jih oč es ký Ol om ou cký

200 000

549 643

400 000

Plz eň ský

Ka rlo va rsk ý Lib ere 304 602 ck ý Pa rdu 430 774 bic ký

600 000

Vy 507 751 so Krá čin lov a éh rad 511 645 ec ký

800 000

823 265

1 000 000

1 132 563

1 200 000

1 175 254

1 400 000


Všichni obyvatelé se podílejí na vývoji i výkonu české ekonomiky a vytvářejí tak hrubý domácí produkt. Jelikož se zvyšuje životní úroveň obyvatelstva, hrubý domácí produkt každý rok roste. V roce 1995 byl zaznamenán ve výši 1 466 522 mil. Kč, v roce 2006 se pak vyšplhal na 3 231 576 mil. Kč (Český statistický úřad, 2006). Z následujícího grafu vyplývá, že kraj Praha vytváří skoro čtvrtinu hrubého domácího produktu České republiky a tudíž je hospodářsky nejvýkonnější oblastí. Graf 20: Podíl jednotlivých krajů na celkovém HDP v roce 2007

4,2% 4,0% 4,6% 4,6%

3,5% 2,3%

4,6% 5,0% 5,5%

24,3%

10,5% 6,5%

10,0%

10,3%

Praha

Moravskoslezský

Středočeský

Jihomoravský

Ústecký

Jihočeský

Plzeňský

Královéhradecký

Olomoucký

Zlínský

Vysočina

Pardubický

Liberecký

Karlovarský


53

Pokud vydělíme hrubý domácí produkt počtem obyvatel, získáme hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele, který se používá jako všeobecný ukazatel životní úrovně (Dědek a kol., 2002). Životní úroveň roste především díky dobrým výkonům ekonomiky, které se měří pomocí hrubého domácího produktu. Jak je vidět na následujícím grafu, hrubý domácí produkt stále roste.

Graf 21: Vývoj hrubého domácího produktu České republiky 350 000

HDP v mil. Kč

300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006


Životní úroveň v rámci republiky stále stoupá. Hrubý domácí produkt od roku 1995 stoupl o víc jak polovinu, což je patrné z předchozího grafu. Ovšem růst úrovně v jednotlivých krajích České republiky je různý. Z grafu vyplývá, že nejvyšší úroveň je v hlavním městě Praze, kde úroveň od roku 1995 stoupla o více než 250 %. Naopak nejméně životní úroveň stoupá v kraji Karlovarském a Ústeckém. Graf 21: Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele v jednotlivých krajích

1995

2006


54


Zlínský kraj

Olomoucký kraj

Jihomoravský kraj

Vysočina kraj

Pardubický kraj


Liberecký kraj

Ústecký kraj

Karlovarský kraj

Plzeňský kraj

Jihočeský kraj

Středočeský kraj

700 000 600 000 500 000 400 000 Kč 300 000 200 000 100 000 0

Hl. m. Praha

České republiky v roce 1995 a 2006

Když porovnáme míru nezaměstnanosti v jednotlivých krajích, zjistíme, že největší nezaměstnanost byla a stále je v kraji Ústeckém a Moravskoslezském. Graf 22: Registrovaná míra nezaměstnanosti v jednotlivých krajích České republiky v roce 2002 a 2007 16,00 % registrované nezaměstnanosti

14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00

2001

Moravskoslezský

Zlínský

Olomoucký

Jihomoravský

Vysočina

Pardubický

Královéhradecký

Liberecký

Ústecký

Karlovarský

Plzeňský

Jihočeský

Středočeský

0,00

Hl. m. Praha

2,00

2007


Na území České republiky se nachází celkem 26 veřejných vysokých škol. Nejvíce vysokých škol se nachází v hlavním městě Praze a ve dvou krajích, Karlovarském a Středočeském, se nenachází ani jedna veřejná vysoká škola. Region se sídlem veřejné vysoké školy má velkou výhodu. Vysoké školy přijímají studenty a většina z nich najde uplatnění právě v tom kraji, kde se vysoká škola nachází. V tomto případě dochází i ke zvyšování životní úrovně kraje. Soukromé vysoké školy, kterých se u nás vyskytuje 46, připravují své studenty většinou pro konkrétní společnost. Příkladem takovéto soukromé vysoké školy může být ŠKODA AUTO a. s. Vysoká škola v Mladé Boleslavi, která své studenty připravuje na zaměstnání ve své firmě.

55

Tab. 3: Seznam veřejných vysokých škol Kraj

Hlavní město Praha

Počet studen tů

Vysoká škola Akademie múzických umění

1 200

Akademie výtvarných umění

280

Česká zemědělská univerzita

11 500

České vysoké učení technické

2 000

Univerzita Karlova

42 400

Vysoká škola ekonomická

15 200

Vysoká škola chemicko-techologická

3 000

Vysoká škola umělecko-průmyslová Jihočeský kraj

420

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

8 500

Vysoká škola techinická a ekonomická

2 000

Plzeňský kraj

Západočeská univerzita

14 200

Ústecký kraj

Univerzita J. E. Purkyně

7 000

Liberecký kraj

Technická univerzita

7 000


Univerzita Hradec Králové

5 700

Padrubický kraj

Univerzita Pardubice

7 000

Vysočina

Vysoká škola polytechnická Jihlava

2 000

Janáčkova akademi múzických umění

570

Masarykova univerzita Jihomoravský kraj

30 000

Mandelova zemědělská a lesnická univerzita

6 800

Veterinární a farmaceutická univerzita

2 000

Vysoké učení technické

17 000

Olomoucký kraj

Univerzita Palackého

15 700

Zlínský kraj

Univerzita Tomáše Bati

11 300


Ostravská univerzita

7 700

Slezská univerzia v Opavě

4 000

Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava

17 000

Zdroj: , SKUHROVÁ, Š. a kol. Jak na vysokou školu, 2004

4.3 Výhled do budoucnosti Významnou úlohu nyní a do budoucnosti představují vědeckotechnické parky, podnikatelské inkubátory a centra pro transfer technologií. Tyto subjekty se v důsledku geografické

koncentrace

inovačního

procesu

potenciálem.

56

vyznačují

neobyčejně

vysokých

Nyní se v České republice nachází 18 akreditovaných parků, 11 provozovaných parků a další se připravují.

Tab. 4: Přehled akreditovaných parků v České republice Akreditované parky Akademické a univerzitní centrum, Nové Hrady BIC Ostrava, s.r.o., Ostrava BIC Plzeň, společnost s ručením omezeným, Plzeň CTTV - INOTEX, s.r.o., Dvůr Králové n.L. Podnikatelský a inovační park Agritec, s.r.o., Šumperk Podnikatelský a inovační park H. Brod, s.r.o., Havlíčkův Brod Regionální inov. centrum Frýdek-Místek, s.r.o., Dobrá Technologické inovační centrum, s.r.o., Zlín Technologický inkubátor VUT v Brně, s.r.o., Brno, U Vodárny 2 Technologický park Chomutov o.p.s., Chomutov Technologický Park Řež, a.s., Husinec - Řež TIC ČVUT Praha, Praha Třeboňské inovační centrum (TIC), Třeboň Vědecko - technologický park Ostrava, a.s., Ostrava Vědeckotechnický park UP v Olomouci, Olomouc Vědeckotechnický park VZLÚ Praha, a.s., Praha VTP Agrien, s.r.o., České Budějovice VTP Inovační technologické centrum - VÚK, a.s., Panenské Břežany Zdroj: http://www.svtp.cz/search.php3?search=1&output=1

Tab. 5: Přehled provozovaných parků Provozované parky BIC Brno, Podnikatel. a inovační centrum, s.r.o., Brno Podnikatelské a inovační centrum Most, Most Podnikatelský inkubátor Kroměříž, s.r.o., Kroměříž Podnikatelský inkubátor Vsetín, Vsetín Středisko rozvoje IT OLLI, s.r.o., Brno - sever Technologické centrum Akademie věd ČR, Praha Technologický park Karlovy Vary, s.r.o., Karlovy Technologický park při VÚTS Liberec, a.s., U Jezu 525/4,Liberec Vědecko technologický park Dakol, s.r.o., Petrovice u Karviné Vědeckotechnický park při UTB ve Zlíně, Zlín Vedecko-technologický park ŽIlina, Žilina Zdroj: http://www.svtp.cz/search.php3?search=1&output=1

57

Z uvedených seznamů je zřejmé, že vědeckotechnické parky jsou zřizovány i při vysokých

školách.

Mají

podporovat

hospodářský

rozvoj

kraje,

jeho

konkurenceschopnost, vytvářet podmínky pro realizaci a rozvoj inovačního podnikání. Firmám nabízejí pronájem prostor, pomáhají začínajícím podnikatelům převést nápad do podnikatelského záměru. Dále pomáhají se založením a s následným rozvojem firmy. Každý vědeckotechnický park se snaží svoji pomoc zaměřit do jiné oblasti. Liberecký kraj disponuje jedním Technologickým parkem při VÚTS a má se stát zázemím pro vybrané a podporované firmy. Jsou zde nabízeny kvalitní kancelářské a provozní prostory, které jsou určeny pro 6 – 10 firem.

Pokud srovnáme všech 14 krajů České republiky, zjistíme, že z ekonomického hlediska je na tom nejlépe hlavní město Praha, která je obcí a krajem zároveň. Praha je sice nejmenším krajem České republiky, ale díky své poloze ve středu republiky zaujímala významné postavení i v minulosti, což je patrné z výčtu několika technických památek. V současné době je zde nejmenší míra nezaměstnanosti z celé České republiky. Naopak nejvyšší míra je stále v kraji Ústeckém a Moravskoslezském a jsou stále dost vysoko nad republikovým průměrem. V tomto případě by nejen těmto krajům, ale i ostatním krajům, mohly pomoci vědeckotechnické parky, které se snaží do kraje přilákat nové podniky a pomoci jím se začátkem podnikání. Do budoucna by to znamenalo zvýšení zaměstnanosti, zvýšení životní úrovně, větší výkonnost ekonomiky, ale i rozvoj regionu.

58

5 OPERAČNÍ

PROGRAM

PODNIKÁNÍ A

INOVACE Členství v Evropské Unii přináší České republice jisté výhody. Jednou z nich je právě možnost využít strukturálních fondů EU pro rozvoj konkurenceschopnosti naší podnikatelské sféry v krajích ČR, a to s důrazem na přímé napojení výzkumu – vývoje – inovace – podnikání. Tato kapitola se snaží přiblížit, že kraje České republiky mají možnost pro svůj rozvoj využít dotací, úvěrů či záruk ze strukturálních fondů EU a je zpracována na základě Průvodce podnikatele Operačním programem Podnikání a inovace vydaným Ministerstvem obchodu a průmyslu.

5.1 Strukturální fondy EU Dominantní postavení v celkové hospodářské politice Evropské unie zaujímá regionální a strukturální politika jedno z dominantních postavení. Politika rozvíjí a sleduji činnosti, které vedou k posilování hospodářské a sociální soudržnosti v rámci všech členských zemí EU. Proto se zaměřuje nejvíce na snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony EU a tudíž největší podpora směřuje do nejvíce strukturálně postižených regionů. Jako členský stát Evropské unie má nárok na čerpání prostředků z evropských fondů na financování politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Avšak pro čerpání těchto prostředků je nutné splnění přísných podmínek na straně administrativy, které spravuje jednotlivé programy, a na straně žadatelů a potencionálních příjemců podpory. Česká republika vstoupila v roce 2007 do druhého programovacího období. Jako členský stát v rámci přijaté finanční perspektivy EU má na období let 2007 – 2013 nárok na čerpání prostředků z evropských fondů na financování politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Aby se mohly čerpat tyto prostředky, je nutné splnění přísných podmínek, a to jak na straně administrativy, která spravuje jednotlivé operační programy, tak i na straně žadatelů a potenciálních příjemců podpory. K financování projektů v období 2007 – 2013 budou využívat dva strukturální fondy, a to Evropský fond pro regionální rozvoj, jehož úkolem je odstraňování zásadní 59

regionálních rozdílů v rámci Společenství, a Evropský sociální fond, který přispívá k prioritám Společenství, které jsou zaměřeny na posílení hospodářské a sociální soudržnosti zvyšováním zaměstnanosti a počtu pracovních příležitostí, podporou vysoké úrovně zaměstnanosti a zvyšováním počtu pracovních míst. Operační program Podnikání a inovace Základním předpokladem pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie je příprava příslušných dokumentů – Národního strategického referenčního rámce a operačních programů. Národní strategický referenční rámec je základním národním programovým dokumentem, který určuje finanční alokace ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti za účelem čerpání finančních prostředků 22 operačních programů. Jedním z nich je Operační program Podnikání a inovace. Tento program je zaměřen na zvyšování konkurenceschopnosti sektoru průmyslu a služeb, rozvoj podnikání a podporu podnikatelského prostředí, na podporu inovací, stimulaci poptávky po výsledcích vývoje a výzkumu, na podporu růstu hospodářství založeného na znalostech pomocí kapacit pro zavádění nových technologií a inovovaných výrobků.

5.2 Programy podpory v rámci Operačního programu Podnikání a inovace 2007 – 2013 Hlavní pozornost programů podpory je zaměřena na přímé propojení výzkumu – vývoje – inovace – podnikání, tj. na užší spolupráci vědecko-výzkumné základy s podnikateli. Operační program Podnikání a inovace obsahuje 15 programů podpory zaměřených na přímou podporu podniků, zlepšování podnikatelského prostředí a infrastruktury. U většiny programů se jedná o nevratné dotace.

START Program je určen pro podnikatele, kteří s podnikáním začínají poprvé nebo minimálně po 7 letech od ukončení předcházející podnikatelské činnosti a jedná se bezúročný úvěr.

60

PROGRES Jedná se o úvěr určen pro malé a střední podnikatele, kteří realizují rozsáhlejší investičně zaměřené rozvojové projekty. ZÁRUKA Snahou je usnadnit realizace projektů malých a středních podnikatelů pomocí zvýhodněných záruk. ROZVOJ Náplní programu je zvýšit konkurenceschopnost malých a středních podniků, které se nacházejí ve fázi růstu, formou dotace. ICT V PODNICÍCH Pro malé a střední podnikatele, jejichž činnost i se projevují ve zpracovatelském průmyslu, je určen tento program. Jedná o formu dotace. ICT A STRATEGICKÉ SLUŽBY Program, který je určen pro většinu podniků, se snaží podpořit konkurenceschopnost a nabídku nových informačních systému pomocí dotace. EKOENERGIE Pro podnikatele s cílem podpořit rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie a úspor energie, je určen tento program, který má formu dotace. INOVACE Cílem programu je zvýšení inovačního potenciálu podnikatelského sektoru formou dotací. Program je určen pro podnikatele bez omezení. POTENCIÁL Program, jenž je určen pro podnikatele, má za cíl podpořit podnikové center a přispět ke zvýšení počtu podnikatelských subjektů formu dotace. SPOLUPRÁCE Program, vymezen pro právnické osoby, se snaží podporovat vznik a rozvoj projektů na všech úrovních. Jedná se zde o formu podpory. 61

PROSTERITA Podporovat rozvoj subjektů infrastruktury pro průmyslový výzkum, technologický vývoj a inovace včetně podnikatelských inkubátorů a podnikatelských inovačních center má tento program, který je určen pro podnikatele – právnické osoby. ŠKOLICÍ STŘEDISKA Program je určen pro podnikatele má podpořit budování infrastruktury, které určené pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů podnikatelských subjektů. NEMOVITOSTI Program, který můžou využívat územní samosprávné celky a podnikatelské subjekty, podporuje projekty realizovaných ve všech hlavních fázích životního cyklu nemovitosti. PORADENSTVÍ Program je zaměřen na zlepšení kvality a dostupnosti služeb pro malé a střední podniky. Příjemci podpory jsou podnikatelské a poradenské subjekty. MARKETING Snahou je posílit mezinárodní konkurenceschopnosti podniků prostřednictvím podpory účastí na veletrzích a výstavách. Program je určen pouze pro malé a střední podnikatelé.

Na výběru projektů, projektovém řízení, autorizaci plateb a monitorování u dotačních projektů se podílejí agentury CzcechInvest (kontaktní místa v příloze 2), CzechTrade a Česká energetická agentura.

Každý program má svá specifika, cíle podpory, na vybrané projekty poskytují podporu formou dotace, zvýhodněného úvěru nebo zvýhodněné záruky. I z toho důvodu by všechny kraje České republiky měly využít tuto možnost a o určitou dotaci, úvěr či záruku zažádat. Prostřednictvím těchto programů budou realizovat konkrétní podporu podnikatelských subjektů a do budoucnosti tak mohou zvýšit konkurenceschopnost, svůj inovační potenciál, dosáhnout rozvoje ekonomiky kraje a zvýšit tak svůj ekonomický potenciál.

62

ZÁVĚR V rámci České republiky patří Liberecký kraj mezi kraje s mírně podprůměrnou ekonomickou úrovní. Malou rozlohou je dán i nízký počet obyvatel než v jiných regionech, i když počet obyvatel na 1 km2 převyšuje republikový průměr a hustota zalidnění je zde vyšší než v největším kraji České republiky. Jako i v jiném kraji, i zde se vyskytují různé národnostní menšiny, zejména Slováci, Poláci, Rusové a Ukrajinci. Na hrubém domácím produktu České republiky se kraj podílí nízkým procentem, ale rozhodně ne zanedbatelným, protože i tak zvyšuje výkonnost celé české ekonomiky. Hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele se v kraji pohybuje na podobné úrovni jako v ostatních krajích kromě hlavního města Prahy, která se svojí životní úrovní předběhla všechny regiony o několik desítek procent. Na hrubé přidané hodnotě se nejvíce podílejí sektory sekundární a terciální. V regionu existuje relativně dobré podnikatelské prostředí. Míra registrované nezaměstnanosti se v kraji pohybuje okolo celorepublikového průměru a největší podíl zaměstnaných je podobně jako v ostatních krajích ve zpracovatelském průmyslu. Dále obchod a ubytování, stavebnictví, doprava a zdravotní péče. Ze struktury uchazečů o zaměstnání vyplývá, že nejméně zaměstnaných je se vzděláním vysokoškolským.

V rámci České republiky má kraj kvalitní a rychlé spojení s hlavním městem Prahou a to pomocí rychlostí silnice R 10. Region má ale i nedostatky v dopravní infrastruktuře. Jedná se především o absenci rychlého spojení Turnov – Jičín – Hradec Králové. Odstranění tohoto nedostatku by mohlo do kraje i přilákat více podnikatelů ze sousedního Královéhradeckého kraje.

Velmi významný ekonomický přínos má v kraji cestovní ruch, který má zde silné tradice. Ve srovnání s jinými kraji může svým návštěvníkům nabídnout široké spektrum letních i zimních aktivit díky svým turistickým střediskům, jako jsou Jizerské hory, Český ráj či Krkonoše. Region ročně navštíví tisíce turistů jak z České republiky, tak i ze zahraničí. Nejvíce zahraničních hostů přijíždí ze sousedního Německa.

63

Území Libereckého kraje patří stále k významným průmyslovým oblastem České republiky, a to i z toho důvodu, že zde stále fungují tradiční odvětví, jako je výroba skla a bižuterie, a nově se rozvíjející i automobilový průmysl. Je zde však nedostatečná podpora a nedostatečné množství zdrojů pro tradiční řemesla, ale také pro nová odvětví, slabá podpora podnikatelských subjektů. To vše zpomaluje konkurenceschopnost Libereckého kraje. K nápravě například může přispět vědeckotechnický park, kterým Liberecký kraj disponuje, nebo také kraj může využít prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie a to díky Operačnímu programu Podnikání a inovace, který nabízí 15 programů podpory. I když každý program je různý, napomáhá v rozvoji regionu.

V kraji se nachází jediná vysoká škola, Technická univerzita. Na šesti fakultách si studenti mohou vybrat z klasických technických, přírodovědných, humanitních a uměleckých oborů. Univerzita přispívá také k rozvoji kraje, protože láká mnoho studentů z celé České republiky a mnozí z nich po ukončení studia zde najdou uplatnění. Pro svůj růst může region využívat nové zahraniční partnery a investory z celého světa, kteří do kraje přicházejí. Jelikož se kraj nachází na státní hranici s Polskem a částečně i se Spolkovou republikou Německo, dá se do budoucna předpokládat i přeshraniční spolupráce.

64

SEZNAM

POUŽITÉ

LITERATURY

A

INOFRMAČNÍCH ZDROJŮ AGENTURA PRO REGIONÁLNI ROZVOJ. Program rozvoje kraje pro období 2005 – 2008 [online]. Ostrava: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, 2006 [cit. 2008-0510]. Dostupné na WWW:

BENEŠ, P. a kol. Regionální plán Plzeňského kraje [online]. Plzeň: Krajský úřad Plzeňského kraje, 2004 [cit. 2008-05-10].

Dostupné na WWW:
plzensky.cz/article.asp?itm=26205>

Czech Republic [online]. [2008] [cit. 1008-06-14]. Hospodářství České republiky. Dostupné na WWW:

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Informace o regionech, městech a obcí [online]. c2008, 13. 12. 2006 [cit. 2008-05-24]. Dostupné na WWW:

DĚDEK, O. a kol. Průvodce ekonomickými ukazately. Praha: Scientia, spol. s r. o., 2002. ISBN 80-7183-278-2

EC Consultin. Program rozvoje Karlovarského kraje 2007 – 2013 [online]. Karlovy Vary: Krajský úřad Karlovarského kraje, 2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné na WWW:

GaREP. Strategie rozvoje Jihomoravského kraje. [online]. Brno: Krajský úřad Jihomoravského kraje, 2006 [cit. 2008-05-10]. Dostupné na WWW:

65

KADEŘÁBKOVÁ, A. Ročenka konkurenceschopnosti České republiky 2005. Praha: Linde nakladatelství s. r. o., 2005. ISBN 80-86131-64-6

KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Obrazový atlas technických památek, architektury a turistických zajímavostí v ČR. Praha: Klub českých turistů, 2007.

METOD KONZULT IPM. Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje [online]. Zlín: Krajský úřad Zlínského kraje, 2002 [cit. 2008-05-10]. Dostupné na WWW:

MINISTERSTVO OBCHODU A PRŮMYSLU. Průvodce podnikatele Operačním programem Podnikání a inovace. Praha: Ministerstvo obchodu a průmyslu, 2007.

ODBOR HOSPODÁŘSKÉHO A REGIONÁLNÍHO ROZVOJE KRAJSKÉHO ÚŘADU LIBERECKÉHO KRAJE. Liberecký kraj v číslech 2005. Liberec, 2005.

OTTA, M. a kol. Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006 – 2020. Liberec: Krajský úřad Libereckého kraje, 2007

REGIONÁLNÍ ROZVOJOVÁ AGENTURA PARUDICKÉHO KRAJE [online]. Program rozvoje Pardubického kraje. Pardubice: Krajský úřad Pardubického kraje, 2006

[cit.

2008-05-10].

Dostupné

na

WWW:

SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis, 2004. ISBN 80-7329-059-6

SKUHROVÁ, Š. a kol. Jak na vysokou školu. Praha: Fortuna, 2004. ISBN 80-86302-31-8

SOJKA, M. A KOL. Základy ekonomie. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021-205-5

66

SPF GOUP. Program rozvoje Ústeckého kraje 2008 – 2013 [online]. Ústí nad Labem: Krajský úřad Ústeckého kraje, 2007 [cit. 2008-05-10]. Dostupné na WWW:

Společnost vědeckotechnických parků ČR [online]. 2008 [cit. 2008-06-14]. Dostupné na WWW: <www.svtp.cz>

STŘEDOČESKÝ KRAJ. Program rozvoje územního obvodu Středočeského kraje [online].

2006.

[cit.

2008-05-10].

Dostupné

na

WWW:

stredocesky.cz/portal/odbory/regionalni-rozvoj/program-rozvoje-kraje/>

ŠVEJDA, P. a kol. Inovační podnikání. Praha: Asociace inovačního podnikání ČR, 2007. ISBN 978-80-903153-6-5

TURBA, M. A KOL. Strategický plán hl. města Prahy [online]. Praha: Magistrát hlavního

města

Prahy,

2000

[cit.

2008-05-10].

Dostupné

67

na

WWW:

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Mapa České republiky Příloha č. 2 ekonomické subjekty Libereckého kraje Příloha č. 3 Seznam regionálních kanceláří agentury CzechInvest

68

Příloha č. 1: Mapa České republiky

Zdroj: http://www.zemepis.com/krajecr.php

69

Příloha č. 2: Ekonomické subjekty Libereckého kraje

Zemědělství, myslivost, lesnictví Rybolov a chov ryb Těžba nerostných surovin Zpracovatelský průmysl Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody Stavebnictví Obchod, opravy motorových vozidel a výrobků Ubytování a stravování Doprava, skladování a spoje Finanční zprostředkování Činnosti v oblasti nemovistostí a pronájmu Veřejná správa a obrana, sociální zabezpečení Vzdělávání Zdravotní a sociální péče, veterinární činnosti Ostatní veřejné, cosiální a osobní služby Činnosti domácností 0

5000 10000 15000 20000 25000 30000 Počet subjektů

Zdroj: Otta, M. a kol. Strategie rozvoje Libereckého kraje

70

Příloha č. 3: Seznam regionálních kanceláří agentury CzechInvest Regionální kancelář pro Karlovarský kraj Na Vyhlídce 53 360 01 Karlovy Vary Tel.: 353 116 226, 353 116 222 E-mail: [email protected] Asistentka: Lenka Marková Ředitelka: Ing. Markéta Strádalová PM: Ing. Hana Nucová

Regionální kancelář pro Ústecký kraj Mírové náměstí 34 400 02 Ústí nad Labem Tel.: 475 201 158, 475 200 960 E-mail: [email protected] Asistentka: Helena Kotlíková Ředitelka: Mgr. Lucie Podrápská PM: Mgr. Martina Chamasová, RNDr. Jaroslav Koutský

Regionální kancelář pro Liberecký kraj Nám. Dr. E. Beneše č.p. 4/12 460 01 Liberec Tel.: 482 710 353, 482 710 065 E-mail: [email protected] Asistentka: Petra Procházková Ředitel: Lukáš Černý, Bc. PM: Mgr. Jan Marek

Regionální kancelář pro Plzeňský kraj Business Center Bohemia, Anglické nábřeží 1 305 45 Plzeň Tel.: 378 226 630, 378 226 631 E-mail: [email protected] Asistentka: Kateřina Krajčovičová Ředitelka: Ing. Jana Pexová PM: Ing. Stanislav Boháč,

Regionální kancelář pro Jihočeský kraj Husova 5 370 01 České Budějovice Tel.: 387 962 413-414, 387 962 415 E-mail: [email protected] Asistentka: Martina Trajerová Ředitelka: Ing. Monka Vaňatová PM: Ing. Robert Bártů

Regionální kancelář pro Královéhradecký kraj Wonkova 1142 500 02 Hradec Králové Tel.: 495 817 557, 495 817 558 E-mail: [email protected] Asistentka: Iveta Švomová Ředitelka: Ing. Kateřina Pašková PM: Ing. Veronika Špačková

Regionální kancelář pro Pardubický kraj Nám. Republiky 56 530 02 Pardubice Tel.: 466 616 705,147, 466 616 706,144 E-mail: [email protected] Asistentka: Aneta Vlková Ředitel Ing. Tomáš Vaníček PM: Ing. Hana Kučerová, Ing.Lenka Příhodová

Regionální kancelář pro kraj Vysočina Komenského ulice 31 586 01 Jihlava Tel.: 567 155 197, 567 155 198 E-mail: [email protected] Asistentka: Dana Sobotková Ředitelka Ing. Dagmar Strnadová PM: Kamila Malá, Bc.

Regionální kancelář pro Jihomoravský kraj Spielberk Office Centre, Holandská 3 639 00 Brno Tel.: 543 422 781–9, 543 422 791–9 E-mail: [email protected] Asistentka: Petra Juráková Ředitel Ing. Patrik Reichl PM: Ing. Radek Musil, Mgr. Silvie Otiepková, Ing. Kateřina Kadlecová,

Regionální kancelář pro Zlínský kraj Vavrečkova 5262 (23. budova areálu Svit) 760 01 Zlín Tel.: 573 776 260 E-mail: [email protected] Asistentka: Markéta Holíková Ředitel Ing. Martin Kobzáň PM: Ing. Petr Fiala, Mariana Vítová, Bc.

Regionální kancelář pro Olomoucký kraj Jeremenkova 40 B 772 01 Olomouc Tel.: 587 332 186, 587 332 187 E-mail: [email protected] Asistentka: Jana Schmiedtová Ředitel Ing. Jiří Herinek PM: Ing. Pavlína Slepičková, Ing. Lenka Gondová

Regionální kancelář pro Moravskoslezský kraj Nádražní 923/118 702 00 Ostrava Tel.: 595 198 480-4 E-mail: [email protected] Asistentka: Šárka Fišnarová Ředitel Ing. Tomáš Lacina PM: Mgr. Pavel Dominik, Ing. Lenka Matýsková,

71

Analýza ekonomického potenciálu Libereckého kraje

Recommend Documents