RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
AN ECOLOGICAL FOOTPRINT AS SUSTAINABILITY OF THE COMPANY
AN
INDICATOR
OF
ENVIRONMENTAL
VIKTOR TŘEBICKÝ EKOLOGICKÁ STOPA JAKO INDIKÁTOR ENVIRONMENTÁLNÍ UDRŽITELNOSTI PODNIKU ABSTRAKT V současnosti nabývají na významu metody a postupy, pomoc níž mohou podniku hodnotit svoji „udržitelnost“ – tedy dopad na životní prostředí ve vztahu k výkonům v oblasti ekonomické a sociální. Rozvíjí se rámce, jakým je Společenská odpovědnost firem (CSR), která tuto oblast určitým způsobem zastřešuje. Hodnocení udržitelnosti se neobjede bez vhodných indikátorů – měřitelných ukazatelů – a jedním, ze stále populárnějších, i na úrovni podniků, je ekologická stopa. Příspěvek seznamuje čtenáře s konceptem ekologické stopy, příklady aplikace z mimo-podnikové oblasti a možnostmi využití v rámci CCR. Na závěr je uveden příklad využití ekologické stopy v rámci společnosti Nike. Cílem článku je podnítit zájem o využití konceptu ekologické stopy u firem působících v České republice. PŮVOD A VYMEZENÍ KONCEPTU EKOLOGICKÉ STOPY Autory konceptu ekologická stopy jsou dva kanadští vědci z University of British Columbia Mathis Wackernagel a William Rees. Základy metody shrnuli v knize Our Ecological Footprint která poprvé vyšla v roce 1996 a od té doby byla přeložena do mnoha jazyků (do češtiny nikoliv). V této knize se jim podařilo nevídané - přinést velmi snadno pochopitelný recept odpovídající na velmi složité problémy; zachovat si vědeckou erudici a přitom napsat poutavou a populární knihu. Podle W. Rees lidstvo dosud žije na ekologický dluh. Proto se svým kolegou vyvinul metodu, která umožňuje vypočítat vliv, jenž každý z nás má na naší planetu. Pro přiblížení svého konceptu uvádí Rees následující přirovnání: „Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom uživili toto zvíře?´“. Koncept ekologické stopy můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy produktivní země, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Reeds ekologickou stopu přibližuje takto: „Kolik plochy (země a vodních ekosystémů) je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů, které potřebuji ke svému současnému životnímu stylu a k zneškodnění všech odpadů, které při tom produkuji?“ DEFINICE EKOLOGICKÉ STOPY Ekologická stopa stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, město či region nebo celý stát spotřebují v daném roce. K výpočtu se používá oficiální statistika o spotřebě, která je převedena na množství biologicky produktivní země a vodní ploch nutných k vyprodukovaní daných
209
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
zdrojů a k asimilaci odpadů, při používání daných technologií. Vzhledem k tomu, že lidé používají zdroje z celé planety a znečistění, které produkují, ovlivňuje velmi vzdálená místa, tvoří ES součet všech ploch z různých částí Země, odpovědných za naší spotřebu. Kalkulace ekologické stopy je založena na dvou faktech: 1) můžeme kvantitativně stanovit většinu zdrojů, které spotřebováváme, a odpadů, které produkujeme, 2) většina těchto zdrojů a odpadů může být konvertována na odpovídající plochy ekologicky produktivní země (tj. plochy orné půdy, pastvin, lesů apod., obecně ekosystémové plochy nutné k zabezpečení životadárných systémů). Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé město nebo stát) je tedy celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používaní běžných technologií. JEDNOTKY MĚŘENÍ Ekologická stopa je vyjádřena v „globálních hektarech“, které nesmějí být zaměňovány s „reálnými hektary“. Nutnost používat globální hektary vyplývá z toho, že ekologická stopa je součtem různých kategorií biologicky produktivních ploch (např. lesy a pole) s různou produktivitou. Každý globální hektar odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch s „globálně průměrnou produktivitou“. V současné době tvoří biosféru 10,8 miliardy ha biologicky produktivních ploch, což odpovídá méně než ¼ povrchu planety. Z toho je 2,3 miliardy ha plocha produktivních oceánů a moří a 8,5 ha miliardy ha plocha produktivní souše. APLIKACE EKOLOGICKÉ STOPY Takto vymezený a definovaný indikátor samozřejmě nabízí řadu aplikací. Kalkulace individuální ES např. umožňuje srovnání různých životních stylů z hlediska jejich ekologického dopadu. Další možnosti skýtá srovnání osobní ES s průměrem města či státu, jehož je daný člověk obyvatelem, či dokonce s průměrem celosvětovým. Výsledkem pak může být jakési měřítko osobní udržitelnosti, respektive neudržitelnosti a event. identifikace osobních činností či návyků, které jsou z hlediska vlivu na životní prostředí nejproblematičtější. Možné je také srovnání ES (vztažené na jednoho obyvatele) jednotlivých států či regionů. O to se pokusil kolektiv autorů pod vedením Wackernagela v průběžně aktualizované studii Ekologické stopy národů. Poslední verzi této zprávy vydal WWF v roce 2006 pod názvem Zpráva o živoucí planetě.. Obdobnou zprávu o stavu světových ekosystémů vydává WWF každoročně, ale od roku 2002 je založena na ekologické stopě. Zpráva hodnotí ekologickou stopu a dostoupnou ekologickou kapacitu 152 národů světa, které obývá 99,7% obyvatel planety. Výsledky ukazují nárůst globální ekologické stopy o 50% mezi lety 1970 a 1997. To znamená roční nárůst zhruba o 1,5%. Za stejné období poklesl tzv. Index živoucí planety Living planet index (LPI), který hodnotí stav zachovalosti světových lesů, vodních zdrojů a mořských ekosystémů, o 33%. To svědčí o neudržitelnosti vývoje současného světa. Podle výsledků této studie ekologická stopa v současnosti překračuje regenerační kapacitu biosféry bezmála o 25%. To znamená, že pokračování tohoto trendu by mohlo mít vážné důsledky pro celou biosféru, včetně člověka. V roce 2003 činila v globálním měřítku průměrná ekologická stopa 2,2 gha a dostupná biologická kapacita 1,8 gha. Řada ekonomicky vyspělých států však tuto hranici překračuje, naopak ekologická stopa rozvojových států se pohybuje hluboce pod touto hranicí. Autoři rozdělili svět do sedmi velkých regionů. Největší ekologickou stopu na hlavu mají obyvatelé Severní Ameriky (9,4 gha), EUvytváří poloviční ES (4,8 gha /osobu), obyvatelé zbylých států Evropy mají ES 3,8 gha. Na dalších místech je Střední Východ a Centrální Asie (2,2 gha), Latinská Amerika a Karibská oblast (2,0 gha), Asijsko-pacifický region (1,3 gha) a konečně nejmenší ekologickou stopu vytváří Afrika (1,1 gha).
210
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
Z hlediska jednotlivých států jsou na tom nejhůře Spojené arabské emiráty (11,9 gha) a Spojené státy (9,6 gha). Naopak nejmenší ekologickou stopu mají Bangladéš a Afgánistán. Největší ekologický deficit (který je dán rozdílem mezi ekologickou stopou a biologickou kapacitou dostupnou v daném státě, vytváří Spojená arabské emiráty, Kuvajt a Singapur. Česká republika se z hlediska ekologické stopy řadí mezi „ekologické dlužníky“. Velikost tohoto indikátoru činní 4,9 gha/osobu, zatímco dostupná biologická kapacita pouze 2,6 gha/osobu. Průměrný Čech tedy vytváří deficit o velikosti 2,3 gha/osobu. APLIKACE NA ÚROVNI PODNIKU V posledních letech získává ekologická stopa význam i na úrovni podniků. Koncepty jako CSD – Corporate Social Responsibility (společenská odpovědnost firem), Environmental Reporting (environmentální reporting) či Environmental Accounting (environmentální účetnictví) se neobejdou bez měřitelných ukazatelů – indikátorů. Jako indikátory přitom označujeme měřitelné údaje (proměnné, indexy a jiné odvozené kvantitativní charakteristiky), které mají definovatelný vztah ke sledovanému jevu. V případě indikátorů, které popisují „udržitelnost“ podniku, resp. jeho chování a výkon z hlediska široce pojímaného konceptu CSD, musí mít vztah k jedné nebo více oblastí udržitelného rozvoje – ekonomické, sociální nebo environmentální. Tyto indikátory tedy umožňují popisovat ekonomické, sociální a environmentální chování podniku průběžným sledováním, zaznamenáváním a vyhodnocováním souboru přesně stanovených údajů. Příkladem sledovaných indikátorů je spotřeba materiálů (environmentální oblast), podíl vládních příspěvků na financování podniku (ekonomická oblast), či podíl zaměstnanců pokrytých kolektivní smlouvou (sociální oblast). Snahou o sjednocení a vzájemnou srovnatelnost údajů, které různé podniky sledují, tedy snahou o stanovení určitých standardů, je Global Reporting Initiative (GRI http://www.globalreporting.org/). Cílem této iniciativy vzniklé koncem 90. let, která v současné době sdružuje tisíce významných společností, zástupců občanské společnosti a odborných institucí je, aby se reportování ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelů a výkonů firem stalo stejně samozřejmé, jako je v dnešní době vykazování finančních údajů. Proto navrhla tzv. Rámec reportingu udržitelného rozvoje (Sustainability Reporting Framework). Ekologická stopa se řadí mezi tzv. agregované indikátory, jakými je například hrubý domácí produkt (HDP) či Index lidského rozvoje (HDI). Pro tento typ indikátorů je charakteristická snaha o agregaci velkého počtu i relativně nestejnorodých komponentů, do jednoho konečného ukazatele/indexu. V tomto případě nám hodnota indexu/ukazatele dává odpověď na celý problémový okruh. Jedno číslo hodnotí celý soubor procesů ve vybrané oblasti, v některých případech i napříč sektory. Metodika výpočtu těchto indexů je ale poměrně složitá a vyžaduje individuální přístup, tak aby výsledek byl zatížen co nejmenší chybou a splňoval požadovanou objektivnost a reprezentativnost. Ekologickou stopu, přes její relativní novost a metodické problémy, s kterými se dosud potýká, můžeme považovat za agregovaný indikátor environmentální udržitelnosti podniku. Zahrnuje do svého výpočtu celou řadu parametrů týkající se dopadu, jenž podnik vytváří na životní prostředí. Ať už jde o spotřebu energií, materiálů a vody v různých fázích výrobního procesu, či o produkci různých druhů odpadů. Její výhodou je snadná prezentovatelnost v rámci reportingu firem – jde o jedno číslo, pro každého snadno srozumitelné. Další výhodou je, že ekologická stopa je využitelná nejen pro výrobní podniky, ale i sektor služeb. Dokáže postihnout i dopad takových činností, jako jsou služební cesty zaměstnanců či způsob stravování. Mezi nevýrobní a celosvětově působící instituce, které se přihlásily k výpočtu ekologické stopy, je například British Council (Britská rada).
211
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
PŘÍKLADY Pokud je autorovy tohoto příspěvku známu, dosud žádný podnik v České republice si nestanovil (či nezadal stanovení) své ekologické stopy. První kroky k tomuto výpočtu podnikla již zmíněná Britská rada – její kancelář v České republice. Soukromý sektor v tomto případě předběhl sektor veřejný – několik městských úřadů a škol již určilo svojí ekologickou stopu. Zájemci z řad občanů si mou stanovit vlastní ekologickou stopu s využitím jednoduchého dotazníku na stránkách www.hraozemi.cz/ekostopa. Učinilo tak již několik desítek tisíc lidí. Dále proto uvádím příklad významné korporace, která ekologickou stopu používá v rámci svého reportingu – firmu Nike. NIKE Firma (nebo spíše značka, brand) Nike se snaží o vzorový přístup k ochraně životního prostředí. Vytvořila proto firemní ekologický plán, který zahrnuje ambiciózní dlouhodobé cíle, týkající se produktů, které vyrábí: Nulové odpady Nulové zdraví škodlivé chemikálie Uzavření výrobních cyklů Po třech letech tyto cíle vyhodnotila a zjistila, že jsou možná příliš ambiciózní. Přesto se snaží o jejich dosažení soustředěním na udržitelnost svých výrobků. To zahrnuje například následující cíle: Snižovat emise skleníkových plynů ze všech fází výrobního cyklu Postupně vyloučit z výroby řadu chemikálií, které firma dala na „zakázaný list“, včetně PVC a freonů Snižovat spotřebu vody a zlepšit čistění odpadní vody Snížit ekologickou stopu balení a dopravy svých produktů Využívat ke své produkci certifikované produkty organického zemědělství (např. organicky pěstovanou bavlnu) Znovu využívat obnošené a staré produkty ve výrobě (uzavření cyklů). Společnost Nike ve své každoroční ekologické zprávě také vyhodnocuje ekologickou stopu různých součástí svého výrobního cyklu: spotřeby vody, energie a emisí CO2. Zaměřuje se přitom nejen na továrny, které vlastní, ale i na kontraktované provozy (továrny, které vyrábějí pro Nike, ale společnost je nevlastní). Třetí důležitou skupinou, na níž se zaměřuje, jsou dodavatelé materiálů (např. bavlny či gumy) pro výrobu produktů Nike. Obr. 1
212
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
S USTAIAB L E PR O DUC T INNOVAT I ONT CREATION Obrázek 1 ukazuje ekologickou stopu spotřebu vody ve vlastních továrnách (Tier 1) a kontraktovaných provozech (Tier 2). Celková spotřeba vody obou skupinách byla v roce 2002 17,6 mil. m3 vody. Většinu ekostopy (73%) zabrala výroba obuvi, 20% odpovídalo za výrobu oděvů a pouze 3% za výrobu dalších produktů. Jak však firma přiznává, většina vody se spotřebuje při pěstování, zpracování a výrobě produktů, z nichž Nike šije boty a oblečení (Tier 3). Pro tyto dodavatele má Nike speciální program, který má vést k úsporám a lepšímu využití vody. Obr. 2
Obrázek 2 ukazuje ekologickou stopu odpadů Nike. Celkem ve vlastní výrobě a v kontraktovaných provozech vyprodukovala v roce 2002 67 mil tun odpadů. 58% ekostopy odpadů odpovídá za výrobu obuvi, 14% za výrobu oděvů v kontraktovaných provozech a 27% za odpady z vlastních továren. Nike uvádí, že 81% odpadů ve vlastních továrnách recyklovala. U kontraktovaných provozů to bylo 41%.
Obr. 3
Obrázek 3 ukazuje ekologickou stopu energie spotřebované při výrobě Nike produktů. Celkem ve vlastní výrobě a v kontraktovaných provozech firma spotřebovala v roce 2002 11.000 TJ energie.
213
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
44% energetické ekostopy odpadů odpovídá za výrobu obuvi, pouze 4% za výrobu oděvů a 41% za logistiku (dopravu surovin a produktů). 9% energetické ekostopy vzniklo ve vlastních továrnách Nike. Obr. 4
Jako řada dalších nadnárodních i menších firem (především v zahraničí) se Nike zabývá svým přípěvkem ke globální změně klimatu. Stanovila si obdobný cíl jako vlády, tj. snížit emise CO2 (hlavního skleníkového plynu ze svých vlastních provozů a služebních cest zaměstnanců) o 13% do roku 2005 proti úrovni z roku 1998. Jak firma sama uvádí, tento cíl se jí zatím (v roce 2003) nepodařilo splnit. Emise CO2 měla v tomto roce na stejné úrovni jako v roce 1998. Je to částečný úspěch, neboť plocha továren Nike narostla za dané období o 96.000 m2, tedy o 8,5%. Firmě za stejné období narostly o 26% emise ze služebních cest. Snaží se je vyvážit nákupem tzv. offsetů. Obrázek 4 ukazuje skladbu ekostopy emisí CO2 Nike v roce 2003. největší část opět tvoří ekostopa výroby obuvi (58%), dále logistiky (26% ) zařízení (8%) a výroby oděvů (5%). Služební cesty zaměstnanců Nike představují 5% celkových emisí CO2. ZÁVĚR Soudě podle příkladů ze zahraničí, výpočet ekologické stopy významné společnosti působící v České republice (ať už v domácím, či zahraničním vlastnictví) na sebe nenechá dlouho čekat. Věřím, že tento článek k tomu svým malým dílem přispěje. WEBOVÉ ODKAZY K TÉMATU http://www.hraozemi.cz/ekostopa Kalkulátor osobní ekologické stopy v češtině http://www.hraozemi.cz/ekostopa/napoveda.shtml Řada informací o způsobu výpočtu osobní stopy www.timur.cz Iniciativa TIMUR, výsledky sledování ES ve městech Zahraniční stránky http://www.globalreporting.org/ Celosvštová síť k jednotému reportování firem v oblasti CSR 214
RUSKO, M. – BALOG, K. [Eds.] 2006.
Manažérstvo životného prostredia 2006 Zborník z konferencie konanej 24.-25.2.2006 v Trnave. Strix Žilina. ISBN 80-89281-02-08.
http://www.nike.com/nikebiz/nikebiz.jhtml?page=24 Stráky společnosti NIKE věnované CSR, ekologické stopě atd. http://www.footprintnetwork.org/ Síť expertů a organizací zabývajících se ekologickou stopu, odkazy http://www.regionalprogress.org Stránky k výpočtu ES měst v USA http://www.myfootprint.org/ Kalkulátor osobní ekologické stopy v angličtině http://www.rprogress.org Americká nevládní organizace Redefining Progress, zabývající se mimo jiné ekologickou stopou http://www.bestfootforward.com/ Best Foot Forvard, organizace sídlící v anglickém Oxfordu a zabývající se výpočtem ES na různých úrovních http://www.ecologicalfootprint.com/ Upoutávka na přehlednou knihu o ES - Sparing Nature´s Interest http://www.panda.org/news_facts/publications/living_planet_report/lp_2006/index.cfm WWF – Living Planet Report 2006 – národní kalkulace ekologické stopy ADRESA AUTORA RNDr. Viktor Třebický, Ph.D. EnviConsult, s.r.o. Nad Rokoskou 2361/2A 182 00 Praha 8 Tel. 777 697 388 E-mail:
[email protected] RECENZENT: RNDr. Miroslav RUSKO, PhD. Katedra environmentálneho a bezpečnostného inžinierstva, MTF STU Botanická 49, 917 01 Trnava e-mail:
[email protected]
215