Antika
Antika Pojem Antika označuje čas a kulturu starověkého Řecka (respektive celé Egejské oblasti) a Římské říše.
Antika trvá od 15.století .století před naším letopočtem (začátek minojské civilizace na Krétě) až do roku 476 našeho
Athény,, centrum klasické antické filosofie
letopočtu (zánik západořímské říše a začátek středověku), středověku) ačkoli byl dříve její počátek pokládán do 8.století, 8 do doby vzniku eposů Illias a Odysseia, dnes ji zahajuje období starověké Minojské civilizace.
Epocha dlouhá dvacet století se rozčleňuje na celkem osm dílčích období, od archaické Kréty a Mykén přes tři epochy antického Řecka až po třetí (p postklasické) období Říma. Během této doby prodělalo umění dlouhý vývoj, jak to dokumentuje vývoj od nejstarších strnulých soch až po dokonalá dynamická sousoší plná emocí. Řím,, střed antického světa
Řecko
Egejská oblast
Olympie
Delfy
Mykény
Athény
Knossos
Troja
Rhodos
Mílétos
Kréta První civilizace Egejské oblasti se objevila na Krétě, šlo o takzvanou civilizaci Minojskou (název dostala podle krále Minoa známého z řecké pověsti o Theseovi). Centrem Minojské kultury byly ohromné paláce, z nichž největší byl palác v Knossu. Ten byl v průběhu dějin několikrát zničen (například přílivovou vlnou po výbuchu Minojská keramika byla na vysoké účelné i estetické úrovni
sopky na ostrově Santorini) a obnoven. Krétu na sklonku druhého tisíciletí před naším letopočtem ovládli příchozí Řekové (Dórské kmeny) a převzali od Minojců mnohé kulturní prvky. Takto vzniklo i takřečené lineární písmo B, nejstarší řecké písmo.
Architektura Minojská civilizace znala a používala sloupy, vodovod, kanalizaci, splachovací záchod i klimatizaci. Mnohé stavby jsou zdobené freskami – výjevy ze života a obrázky zvířat. V barevnosti i stylu kresby těchto obrazů je znatelný vliv sousedního Egypta.
Palác v Knossu – rekonstrukce
Palác v Knossu – vykopávky
Užité umění Minojci
vynikali
ve
zhotovování
rituálních nádob, pohárů z drahých materiálů
(křišťál,
alabastr,
zlato,
bronz, slonovina), šperků i zbraní. Tyto řemeslně
dokonalé
bohatý starověký trh.
výrobky
sytily Přeskakování býků, freska z Knossu
Filosofie Starověcí Kréťané pravděpodobně toužili žít ve světle, radosti a půvabu, z dochovaných památek je cítit velká láska k přírodě, lidem a sportu.
Symboly Fujámské bohyně Jde o sošky žen v bohatých šatech odhalujících poprsí. Jde pravděpodobně o zpodobnění kněžek nějakého hadího kultu, neboť kolem paží mají tyto figurky Hadí bohyně
obtočeny hady a v rukou drží jejich hlavy. Býk Býk je symbolem pudové a tělesné síly, zpodobnění tohoto zvířete nalezneme v minojských stavbách na mnoha místech – ať už pouhé zpodobnění rohů na střechách chrámů, nebo výjev z riskantního (snad) sportu – přeskakování býka. Symbol býka je i v řecké pověsti o Théseovi, který porazil Minotaura – napůl člověka, napůl býka, v Knosském labyrintu (jde pravděpodobně o symbolické osvobození duše z labyrintu pudového života).
Býčí hlava
Minojská Atlantida Do Minojské kultury spadá i starověké osídlení ostrova Santorini (původně Théra), který byl významným obchodním centrem starověkého světa. Skutečnost, že většina ostrova skončila pod mořem po výbuchu sopky kolem roku 1640 před naším letopočtem, se stala důvodem, proč nekteří označují ostrov Santorini za bájnou Atlantidu.
Disk z Faistu, tabulka s dosud nerozluštěným písmem
Mykény Nejstarší památkou osídlení pevninského Řecka je město Mykény rozkládající se na Peloponéském poloostrově. Mykénská kultura je inspirovaná jí předcházející kulturou minojskou. Do města vede Lví brána v takzvaném kyklopském zdivu (mohutné hradby z velkých přesně opracovaných kamenů). Ve městě se nachází rozsáhlé sídliště a hradem (palácem). Jako nový architektonický prvek se zde nalézá nepravá
Maska krále Agamemmnona
kupolová klenba (hrobka nazývaná Atreova pokladnice). Ve zdejších šachtových hrobech byly nalezeny mnohé poklady od šperků, keramiky a zbraní až po zlaté pohřební masky mykénských králů, mezi něž patří i maska připisovaná králi Agamemmnonovi, který podle Homérovy Illiady vytáhl dobýt město Troju.
Lví brána
Rekonstrukce města
Řecko Řecká kultura tvoří přímý základ pozdější evropské civilizace. Řekové přišli na své dnešní území kolem roku 2000 před naším letopočtem z Balkánského poloostrova. Přišli v několika vlnách, kmenech (Acháiové, Dórové, Iónové) a podrobili si původní řecké obyvatelstvo. Období antického řecka se dělí do třech období: Doba Archaická
8-5. 5. století před naším letopočtem
Doba Klasická
5-4. 4. století před naším letopočtem
Doba Helenistická
4.--1. století před naším letopočtem
Společnost Příchozí kmeny nebyly nijak jednotné. Od matriarchálního společenského systému postupně přešli řešli přes patriarchát a kmenové zřízení až po ustanovení otrokářských městských států – polis. Řecké náboženství vznikalo ze starých mytologií. Řekové věřili v duchy i bohy, kteří měli sídlit na hoře Olymp. Byly jim přisuzovány lidské vlastnosti a vznikaly vznikaly mýty o jejich vzájemných sporech, v nichž se chovali jako běžní lidé, jen s mnohem většími schopnostmi. Bohů bylo mnoho, každý měl jiné „zaměření“, staral se o určitou část světa (takzvaný pantheon). Existoval tak Zeus – nejvyšší bůh a vládce bouří, Poseidon, Poseidon, vládce moře, Hádes, vládce podsvětí, Apollon, bůh vědy a umění či Artemis – bohyně lovu a měsíce.
Kalokagathia V Řecku existoval kult dokonalého člověka. Člověk měl být zdatný jak po stránce duševní, tak po stránce tělesné, stál ve středu zájmu umění, veškerá umělecká tvorba směřovala k uctívání hrdinů a personifikovaných bohů.
Architektura Řecká architektura vyniká pravoúhlými půdorysy, řadami sloupů a trojúhelníkovitými štíty. Nejvýraznějším druhem řeckých staveb jsou chrámy, prototypem řeckého chrámu je megaron. Oproti dnešním představám byly starořecké stavby barevně malované. Kromě náboženských staveb se stavěly také stavby světské: Stavby pro veřejné hry (amfiteátry – půlkruhovitá divadla ve svahu a hipodromy – stadiony pro koňské závody) Výuková zařízení pro chlapce (gymnasion a palestra) Soukromé domy (komplex budov kolem čtvercového dvora, domy se budovaly do šířky). Náhrobky a památníky (v helenistické době mají podobu chrámečků). Podle sloupů se rozlišují tři základní řecké slohy, řády:
Dórský řád Nejstarší řád původně pochází z dřevěných staveb, byl nejvíce užíván v pevninském Řecku. Je nejméně zdobný, silné sloupy stojí přímo na podezdívce, jejich dřík je zdoben kolmými, širokými a mělkými žlábky. Nahoře je zakončen prostou hlavicí složenou z okrouhlé podložky (echín) a čtvercové desky (abakus). Nad hlavicemi bývá trám zdobený vlysem – střídavě triglyfy (hranol se třemi svislými žlábky) a metopy (kamenná deska zdobená náboženskými či historickými výjevy).
Iónský řád Iónský řád je typický pro polis v oblasti Malé Asie (dnešní Turecko). Štíhlejší dřík je kanelován (zdoben úzkými dlouhými žlábky), stojí na patce a jeho hlavici zakončují dvě voluty (spirálovité závity). Iónské stavby jsou velice zdobné, v iónském řádu byl postaven také Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů starověkého světa, Erechteion a chrám bohyně Níké na athénské Akropoli.
Korintský řád Nejzdobnější řád vznikl vývojem z řádu ionského až kolem roku 400 před naším letopočtem. Jeho hlavici zakončuje šest reliéfních akantů (listy bodláku zakončené volutami). Tuto halvici údajně vymyslel Kallimachos,
kterého
k ní
inspirovalo
bodláčí
prorostlé košíčkem – záhrobním darem u hrobu mladé dívky.
Řády řecké architektury Dórský Iónský
Korintský
Nejdůležitější památky Doba archaická
Artemidin chrám v Efesu – rekonstrukce
Ruiny chrámu
¨
Dobá klasická
Parthenon, athénská akropole
Erechteion, athénská akropole
Doba helenistická
Divadlo v Mílétu
Apollonův chrám v Mílétu
Sochařství Řecké sochy jsou tvořeny podle předlohy, ideu přesnosti ale převyšuje snaha sn o zachycení
dokonalosti.
Aby
vynikly
dokonalé tvary těla, bývají sochy většinou nahé.
Doba archaická Nejprve
byly
tvořeny
strnulé
sochy
(archaický výraz) dívek (Koré) a nahých mužů
(Kúros).
Později ěji
byl
nalezen
přirozenější pohyb těla vyjadřující klid a harmonii (kontrapost – hmotnost těla zatěžuje jednu nohu, druhá je uvolněná).
Delfský vozataj Vítěz v závodě spřežení při pýthijských hrách. Ve tváři hluboké soustředění, je oděn v šat žlábkovaný jako dórský sloup.
Kůros
Kóré
Kontrapost
Doba klasická Existovaly dva sochařské slohy – vznešený a krásný. Vznešený sloh měl středisko ve městě Argos na Peloponesu, nejznámějšími sochaři jsou Polykleitos (sochař kovu, stanovil pravidlo ušlechtilých proporcí – kánon, poměr hlavy a těla 1:7), Myrón (sochař pohybu, sochy atletů) a Feidiás (největší řecký sochař, vytvořil 12metrů vysokou sochu Dia v Olympii).
Doryforos (Polykleitos)
Diadúmenos (Polykleitos)
Diskobolos (Myrón)
Krásný sloh zastupují sochaři Praxitelés (sochal z mramoru znázornil smyslnou krásu), Skopás (tragické postavy vyjadřujícíc zamyšlený smutek, reliéfy na Mausoleu v Halikarnássu) a Lýsippos (sochal z vápence, vytvořil nový kánon lidské figury – poměr hlavy a těla 1:8, pozvedlé paže – zmocnění se prostoru, socha pozorovatelná ze všech stran).
Afrodite z Knídu (Praxitelés)
Pothos (Skopas)
Apoxyomenos (Lýsippos)
Doba helenistická Sochařství ařství helenistického období má sklon k milosti, smyslnosti, idyličnosti a sentimentalitě, často jsou tvořeny sochy bohyně Afrodíté (Venuše). Poprvé se objevují žánrové výjevy a sochy dětí. Helenismus ovlivnil pozdější římské a renesanční umělce.
Mořští ští hadi rdousí trojského věštce Laokoóna, který varoval před léčkou Řeků, Řeků a jeho syny.
Umírající Gal
Malířství Díla řeckého malířství se dochovala pouze na keramice, ta má rozmanité tvary (například amfora – vejčitý tvar se dvěma uchy). Kresba na keramiku amiku se prováděla rytím do nevypálené hlíny, nejdříve šlo o zdobení geometrickým ornamentem, poté přichšlo pokročilejší zdobení: Černofigurový styl se zaměřuje na boje na zemi a moři a na pohřební figury, vše ztvárňuje v černých postavách na červeném pozadí. Červenofigurový styl naopak zobrazuje červené postavy na černém pozadí a znázorňuje obyčejný život, mnohdy má ale až erotický obsah.
ŘÍM
Římané byli racionální a praktičtí, vymysleli a zavedli nové typy staveb a nové technologické postupy a prosluli nejen jako výjimeční stavitelé, ale také jako právníci, úředníci a válečníci.
Jako vzor Římanům
vždy sloužilo Řecko, i když si ho záhy podrobili. Řecké umění bylo do dováženo i napodobováno.
Flaviův amfiteátr (Koloseum) Římané byli rozpínaví, ví, Římská říše obsáhla rozsáhlé území od Británie po Mezopotámii, Středozemní moře Římané nazývali Naše aše moře. moře Po celé říši postavili 90 tisíc kilometrů silnic (všechny vedly do Říma, odtud známé přísloví), spoustu viaduktů (silniční most) a akvaduktů (most pro vodu).
ARCHITEKTURA Panteon, chrám všech bohů měl ve své době největší kopuli na světě
Pro římskou architekturu je typická plná zeď, klenba a spojení sloupu s archivoltou (obloukem). Vynalezli a užívali beton. Římané stavěli jak stavby užitkové, tak zábavní i ryze dekorativní – všude na území Římské říše nalezneme lázně, kolonády, obchody s podloubím, čítárny, knihovny, přednáškové i divadelní sály, zastřešená tržiště, amfiteátry (největší je Koloseum), Koloseum) stadiony, vítězné oblouky (památníky triumfálního vítězství bohatě zdobené reliéfy) i rozsáhlé udržované parky s fontánami, to vše v rozsáhlých áhlých městech se zděnými (i vícepatrovými) domy a dlážděnými ulicemi.
Vítězný oblouk
SOCHAŘSTVÍ V sochařství Římané napodobovali své řecké vzory, jejich novinkou jsou ale realistické portréty,
které
se
v Římě
vyvinuly
z pohřebních masek bohatých Římanů až do podoby dodnes známých byst.
Římské bysty
MALÍŘSTVÍ Úroveň
římského
malířství
dokládají
vykopávky
z Pompejí, města pohřbeného roku 79 našeho letopočtu pod vrstvu sopečného popela, kde byly odhaleny malované interiéry přepychových vil. Mezi iluzivními barvami nalezneme napodobení mramoru, ornamentální malbu i obrazy krajin pokrývající celou stěnu. Římané používali jak fresky (malba do vlhké omítky), tak mozaiky (obrazy sestavené z malých sklíček nebo keramických dlaždiček), ždiček), které bývaly jak na podlahách, tak na stěnách domů.
Pompeje, město pohřbené sopečným popelem bylo vykopáno na konci 18.století.
Mozaiky z Pompejí Fresky z Pompejí
KŘESŤANSKÁ ANTIKA V prvním a druhém století našeho letopočtu zažilo svůj rozmach křesťanské hnutí, založené na učení Ježíše z Nazaretu.. Křesťanské učení hlásalo novou morálku, rovnost lidí před bohem a spravedlnost na onom světě. Křesťané byli ale zpočátku v římské říši pronásledování a krutě popravování. Nakonec, roku 313, uznal císař Konstantin křesťanství státním náboženstvím. Tím se přiblížil konec starověku, který nastal v roce 476 pádem západořímské říše, načež začal středověk. V křesťanském umění se objevily nové symboly a nová témata – poslední večeře, ryba, vinný hrozen, pastýř nesoucí ovečku, páv, kotva, pieta a madona, kříž. Nejstarší ukázky křesťanského umění pochází ze stěn římských katakomb, kde se první křesťané scházeli a kam pohřbívali své mrtvé. Ukázkou křesťanského umění závěru starověku poskytuje město Ravenna které se se svými dokonalými dokonal stavbami s kupolemi a mozaikovou výzdobou stalo stal vzorem pro celou pozdější románskou architekturu.
Kostel San Vitale, Ravenna
Fresky s římských katakomb
Starověké pojmy Fajjumské portréty – realistické portréty na dřevě připojované k mumiím. Filigrán – druh zlatnické ozdoby. Glazura – sklovitý povlak keramiky. Granulace – jemná dekorace šperku drobnými zrnky zlata nebo stříbra. Hieroglyfy – značka obrázkového písma, piktogram či ideogram. Intarzie – ozdobné vykládání různobarevným dřevem, slonovinou či kovem na dřevě. Kamej – drahý kámen s reliéfní řezbou. Kúros – archaická řecká socha chlapce s důrazem na tělesnou dokonalost. Kóré – archaická řecká socha dívky v nařaseném oblečení. Mastaba –zděná hrobka ve tvaru nízkého komolého jehlanu. Mozaika – plošný obraz složený z malých keramických, kovových či skleněných částí. Obelisk – čtyřboký sloup ve tvaru komolého jehlanu ukončený nízkým jehlanem. Pilastr – „falešný“ sloup zpola zapuštěný do zdi. Reliéf – plastický obraz na plošném (kamenném) podkladě. Zikkurat – věžovitá stupňovitě uspořádaná stavba s chrámem na vrcholu.
Alexandr Veliký, Casa del Fauno (Faunův dům), Pompeje
