Alternativní ochrana zeleniny vůči fytoparazitickým háďátkům rodu Ditylenchus a Meloidogyne

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.

Česká zemědělská univerzita v Praze

Alternativní ochrana zeleniny vůči fytoparazitickým háďátkům rodu Ditylenchus a Meloidogyne

O. Douda, M. Zouhar, 2008

Obsah 1.

Cíl metodiky ..................................................................................................................................... 3

2.

Vlastní popis metodiky ..................................................................................................................... 3 2.1.

Literární přehled.............................................................................................................................. 3

2.2. Metodický postup ochrany rostlin vůči hálkotvorným háďátkům r Meloidogyne v polních podmínkách............................................................................................................................................... 10 2.3.

Metodický postup ochrany rostlin vůči háďátku Ditylenchus dipsaci v polních podmínkách ...... 18

3.

Porovnání „novosti postupů“ ......................................................................................................... 20

4.

Popis uplatnění metodiky .............................................................................................................. 20

5.

Seznam použité související literatury............................................................................................. 23

6.

Seznam publikací, které předcházely metodice............................................................................. 25

2

1. Cíl metodiky

Cílem této metodiky je zefektivnění ochranných opatření vůči fytoparazitickým háďátkům rodů Ditylenchus a Meloidogyne při produkci zeleniny na území ČR a snížení ekonomických ztrát na zemědělských komoditách vlivem nekontrolovaného šíření těchto škodlivých organismů.

2. Vlastní popis metodiky 2.1.

Literární přehled

Hálkotvorná háďátka rodu Meloidogyne patří v zemědělství k nebezpečným škůdcům. Celosvětově byly hospodářské ztráty způsobené háďátky rodu Meloidogyne vyčísleny na 100 miliard USD/rok (Oka et al., 2000). Z důvodů širokého okruhu hostitelských rostlin a rychlé reprodukce, kdy je jediná samice schopna během svého životního cyklu naklást až 1000 vajec, je ochrana velmi obtížná (Natarjan et al., 2006). Většina druhů škodí v tropických a subtropických oblastech, některé druhy se ale adaptovaly i v klimatických podmínkách mírného pásma (Siddiqui, 2000). Na území České republiky se v průběhu uplynulých osmi let zařadilo mezi významné škůdce háďátko Meloidogyne hapla. Ztráty na výnosech jsou pravidelně hlášeny zvláště z porostů mrkve a petržele lokalizovaných na písčitých půdách v Polabí (Obr. 1 a 2).

3

Obrázek 1: porost petržele napadený háďátkem Meloidogyne hapla

Obrázek 2: ohnisko napadení háďátkem Meloidogyne hapla v porostu mrkve

4

Výskyt dalších dvou druhů jenž jsou schopny škodit v mírném pásmu a patří mezi karanténní druhy (Meloidogyne chitwoodi, Meloidogyne fallax) nebyl na našem území dosud prokázán. Rozšíření některých tropických druhů (např. Meloidogyne incognita, Meloidogyne javanica apod.) lze předpokládat ve sklenících, kde byl monitoring prováděn v letech 2001-2003 a přítomnost druhu Meloidogyne incognita byla na území ČR prokázána. Životní cyklus háďátek rodu Meloidogyne probíhá částečně v půdě, ale hlavní část života tito škůdci tráví přisedlí na kořenech rostlin (Taylor, 1971). Vývoj všech druhů háďátek rodu Meloidogyne je v podstatě obdobný. Líhnou se larvy druhého vývojového stupně, které se aktivně pohybují v půdě a hledají hostitelské rostliny. Kořen hostitelské rostliny napadají těsně za kořenovou špičkou, larva se v tomto místě zachycuje styletem v pletivu hostitelské rostliny a několikrát se svléká. Po diferenciaci pohlaví samičky bobtnají a jejich ocas vyhřezává z kořene ven. Dochází ke vzniku kořenové hálky, která obsahuje jednu či více samiček. Samečci kořen opouštějí, pohybují se v půdě a vyhledávají samičky. Po spáření samička produkuje vajíčka do vaječného vaku tvořeného želatinou. Ve vaječném vaku živé samičky jsou zastoupena vajíčka různých vývojových stadií. Z vaječného vaku se následně vajíčka uvolňují do půdy (Decker, 1969). Jednotlivé druhy rodu Meloidogyne se navzájem liší okruhem hostitelských rostlin a teplotními nároky. Monitoring celosvětově rozšířeného fytoparazitického háďátka Meloidogyne hapla byl v České republice zahájen v letech 2000-2001, přičemž byly zaznamenány ohniskovité výskyty v několika oblastech Středočeského kraje. Dále byly prováděny provokační biologické testy pro zjištění přítomnosti parazita v půdních vzorcích. Pěstitelé na jejichž pozemcích bylo háďátko detekováno byli na výskyt tohoto nekaranténního druhu upozorněni. Význam těchto nálezů a z nich pramenící nebezpečí však nebylo producenty v této době zcela pochopeno. V průběhu let 2001-2008 tak bylo háďátko Meloidogyne hapla rozšířeno mechanizací na mnoho dalších ploch. Toto nekontrolované šíření společně s pěstováním rostlin patřících do hostitelského okruhu Meloidogyne hapla v rychlých sledech vedlo ke zvýšení zastoupení Meloidogyne hapla v půdě. Na území České republiky tak lze v současnosti navštívit lokality, na kterých je možné sledovat symptomy napadení i na rostlinných druzích, u nichž takto intenzivní symptomy nejsou běžné. V současnosti nejsou proti tomuto druhu háďátka v České republice registrovány žádné účinné nematocidy.

5

Tato situace spolu s úplným zákazem používání metylbromidu v ochraně rostlin a nedostatkem či nedostupností rezistentních odrůd vede v našich podmínkách k absenci praktických prostředků pro ochranu před háďátkem Meloidogyne hapla. Obdobná

situace

v ochranných

opatřeních

existuje

i

v případě

karanténního

fytoparazitického háďátka Ditylenchus dipsaci (háďátko zhoubné). Tento druh patří v podmínkách České republiky převážně ke škůdcům cibulovin, ale i víceletých pícnin. Ochranná opatření jsou stejně jako v případě druhu Meloidogyne hapla komplikována širokým okruhem hostitelských rostlin - Hooper (1974) uvádí 450 druhů hostitelů, dále existencí morfologicky téměř nerozlišitelných populací s různými potravními nároky a navíc schopností tohoto organismu přežívat nepříznivé klimatické podmínky v anabiotickém stádiu. Stejně jako v případě háďátek rodu Meloidogyne se u háďátka Ditylenchus dipsaci jedná o migratorního endoparazita. Obě pohlaví ale žijí po celou dobu svého vývoje volně. Napadána je nadzemní část rostliny, hlavně stonek, v menší míře listy a sekundárně rovněž kořeny. Příznaky napadení nejsou specifické, jedná se většinou o různé deformace a změny zbarvení napadených rostlin (Obr. 3-6). K tvorbě kořenových hálek nedochází. Při silném napadení může dojít k úplnému zničení porostu. Pro ošetření sadby cibulovin před háďátkem Ditylenchus dipsaci je v České republice registrována Sulka, jiné prostředky chemické ochrany neexistují.

6

Obrázek 3: příznaky napadení česneku háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci)

Obrázek 4: příznaky napadení palic česneku háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci)

7

Obrázek 5: příznaky napadení stonku česneku háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci)

Obrázek 6: poškození česneku způsobené háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci)

8

S omezováním možností použití některých tradičních chemických látek vyvstala celosvětově snaha o vývoj ochranných metod využívajících alternativních prostředků. V nematologii bylo mnoho pozornosti věnováno alternativním metodám ochrany vůči hálkotvorným druhům háďátek Meloidogyne incognita, Meloidogyne arenaria a oběma karanténním druhům Meloidogyne chitwoodi a Meloidogyne fallax. Navrhované postupy zahrnují solarizaci půdy prováděnou samostatně (Kaşkavalci, 2007; Nico et al., 2003), nebo v kombinaci s dalšími metodami (Wang et al., 2006), použití biologické ochrany (Van Damme et al., 2005; Siddiqui and Shaukat, 2003; Wishart et al., 2004) a biofumigace (López-Péres et al., 2005; Ritzinger a McSorley, 1998; D’Addabo a Sasanelli, 1998 aj., viz. dále). V případě testování účinnosti biofumigace na populační hustotu háďátka Meloidogyne chitwoodi (Mojtahedi et al., 1991) byl při skleníkových experimentech detekován pozitivní účinek přidání rozdrcených rostlin řepky (Brassica napus L.) odrůdy Jupiter na snížení počtu hálek na kořenovém systému experimentálních rostlin. Nižší účinnost vykazovalo přidání rozdrcené pšenice. Vyšší účinnost řepky byla zřejmě dána obsahem glukosinolátů v této plodině. Rovněž AlRehiayani a Hafez (1998) zjistili značnou redukci počtu tohoto druhu háďátek po smíchání půdy s posklizňovými zbytky řepky, ředkvičky (Raphanus sativus L.), kukuřice (Zea mays L.) a bobu (Vicia faba L.). Obdobně dobrých výsledků dosáhli při ochraně před háďátkem Meloidogyne arenaria pomocí ricinu (Castor communis L.) a liány Mucuna pruriens (L.) DC. Ritzinger a McSorley (1998). López-Péres et al. (2005) studoval závislost vnější teploty na účinnost rostlinných zbytků rajčete (Solanum lycopersicum L.), brokolice (Brassica oleracea L.) a melounu (Citrullus lanatus (Thunb.) Matsum. & Nakai), vůči háďátku Meloidogyne incognita, přičemž rostlinné zbytky byly používány i v kombinaci se slepičím trusem. Nejvyšší účinnost byla ve všech variantách pozorována při 30ºC, nejnižší při 20ºC. Přidání slepičího trusu účinnost ošetření dále zvyšovalo. Jiný přístup využívá pro potlačování háďátek různých rostlinných látek. Vyšší rostliny obsahují široké spektrum aktivních složek, které mohou být použity k ochraně rostlin (Chitwood, 2002). Přestože přesný mechanismus účinku není vždy znám, bylo demonstrováno, že látky rostlinného původu mohou mít při snižování populační hustoty háďátek velký význam. Pokud bereme v úvahu rod Meloidogyne, byl zjištěn pozitivní účinek etanolového extraktu z pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris) na líhnutí, mortalitu háďátek, napadení hostitelských rostlin a na tvorbu hálek (de Costa et al., 2003). Rovněž in vitro testování vlivu extraktů na životaschopnost larev háďátka druhu Meloidogyne incognita ukázalo pozitivní účinek extraktu z rostliny druhu 9

Eugenia winzerlingii (Cristóbal-Alejo et al., 2006). Proti hmyzu se často používají různé formulace azadirachtinu (sekundárního metabolitu rostliny Azadirachta indica). Hrubé vodné extrakty z této rostliny použité pro moření osiva významně snižují počet samic a vaječných vaků na kořenech rajčat (Javad et al., 2008). Značná pozornost byla také věnována účinkům extraktů z aksamitníku (Tagetes spp.; např. Natarajan et al., 2006). Použití určitých produktů rostlinného metabolismu je rovněž možné. Bylo např. demonstrováno, že aplikace elicitorů na listy snižuje počet háďátek druhu Meloidogyne chitwoodi na kořenech brambor (Collins et al., 2006). Nematocidní potenciál extraktů z léčivých rostlin ve vztahu k ochraně cibulové zeleniny před háďátkem zhoubným (Ditylenchus dipsaci) byl rovněž testován. Extrakty z čerstvých listů jitrocele většího (Plantago major) a routy vonné (Ruta graveolens) chránily před napadením rostliny s vysokou účinností. Na druhou stranu extrakt připravený vařením sušených listů routy měl podstatně nižší účinnost – 42,9% rostlin bylo napadeno, což bylo patrně způsobeno změnou nebo zničením nematocidní látky během extrakce či sušení listů. Nízký stupeň napadení byl zjištěn také u variant s čerstvými extrakty z Aristotelia chilensis a merlíku vonného (Chenopodium ambrosioides) a při použití extraktu 2. typu (připraven vyvařením) z Ovidia pillopillo (Insunza a Valenzuela; 1995).

2.2.

Metodický postup ochrany rostlin vůči hálkotvorným háďátkům rodu Meloidogyne v polních podmínkách

Úvodem vlastního metodického postupu je třeba se zmínit o hlavní, ale bohužel často opomíjené skutečnosti. Základem všech ochranných opatření vůči fytoparazitickým háďátkům byla, je a vždy bude prevence. Preventivní opatření sledují cíl zabránit šíření háďátek na další, nové, doposud neinfikované lokality. Zajistit podmínky vedoucí ke splnění tohoto základního cíle je nezbytnou součástí ochranných opatření proti fytoparazitickým háďátkům a nejen proti nim. Použití certifikovaného osiva a sadby, dezinfekce zemědělské mechanizace či omezení vstupu na zamořené lokality jsou technicky možné způsoby, jak tyto podmínky zajistit. Nezbytným prvkem v omezeném spektru ochranných opatření proti fytoparazitickým háďátkům je precizní monitoring výskytu spojený s vytýčením ploch a intenzity jejich zamoření. Získání reprezentativního vzorku je jedním z nejdůležitějších úkolů při monitoringu 10

fytoparazitických háďátek. Ohniskovitý výskyt háďátek nedává ke splnění tohoto úkolu dobré předpoklady. Proto byl připraven, a v praxi odzkoušen systém, který umožňuje přesné zaměření ohnisek s vysokou koncentrací hálkotvorných háďátek. Jestliže je na testovaném pozemku pěstována v době monitoringu plodina spadající do hostitelského okruhu M. hapla, je situace poněkud snazší než v případě bez vhodné krycí plodiny. Rozdělením pozemku na souřadnicovou síť a odběrem rostlin v místech, kde se vytyčené souřadnice protínají (Obr. 7), je zjištěna úroveň infestace rostlin a tím i půdy na místě odběrů. Výhodou při napadení hálkotvornými fytoparazitickými háďátky je skutečnost, že je možné napadení rostlin posuzovat přímo na pozemku. Rostlinu je vhodné vyjmout pomocí lopatky (tak aby nedošlo k odtržení postranních kořenů) z půdy, oklepat zeminu, která ulpěla na kořenovém systému a vizuálně zhodnotit přítomnost hálek (Obr. 8 a Obr. 9) na kořenovém systému. K vizuálnímu hodnocení napadení kořenů je vhodné použít markerovací stupnici dle Kinlocha (1990), kde index 0 znamená kořenový systém bez hálek a index 5 udává, žer 75 % kořenového systému je pokryto hálkami.

Obrázek 7: příklad výsledků průzkumu napadení pozemku háďátkem Meloidogyne hapla;. Červené body udávají pozitivní výskyt

11

Obrázek 8: markerovací stupnice pro vizuální hodnocení stupně napadení mrkve háďátkem Meloidogyne hapla vč. detailu jednotlivých kategorií

12

Obrázek 9: detail kořenových hálek

Obrázek 10: vaječný vak samice háďátka Meloidogyne hapla vyhřezlý z kořenové hálky

13

Obrázek 11: obarvená samice háďátka Meloidogyne hapla v kořenové hálce

Přítomnost živých samic a vaječných vaků lze určit mikroskopicky (Obr. 10 a 11.) Za předpokladu, že monitorovaný pozemek není kryt vhodnou hostitelskou plodinou je nutné provést odběr půdních vzorků a provést provokační biologické testy. V tomto případě byla testována metoda znáhodněného odběru vzorků (cik cak W; Obr. 12) s využitím GPS pro přesné stanovení místa odběru.

14

Obrázek 12: schéma postupu při odběru vzorků; rostliny použité k provokačním biologickým testům

Takto získané vzorky je vhodné umístit do kontejnerů (cca 0,5 l) a vysadit do nich hostitelské rostliny. Pro Meloidogyne hapla je vhodné zvolit mrkev obecnou (Obr. 12) a to jakoukoli odrůdu nabízenou na českém trhu, neboť všechny z nich jsou k napadení tímto háďátkem náchylné. Po dvou měsících jsou již na infestovaných (pozitivních) vzorcích rostlin patrné příznaky napadení, hálky a zduřeniny na kořenech. Ochranná opatření uvedená v této metodice je vhodné cíleně aplikovat na místa s nejvyšším výskytem háďátka. Jak je patrné z výzkumů prováděných v letech 2003-2008 řešitelským týmem, ke vnesení háďátka na pozemek dochází často pomocí zemědělských strojů, přičemž v prvních letech infestace vznikají samostatná ohniska napadení. Dalším rozšiřováním se háďátko šíří do pásů zpravidla ve směru, v němž je pěstitel zvyklý pozemek obhospodařovat. V rámci projektu „Vývoj alternativních ochranných opatření vůči hálkotvorným fytoparazitickým háďátkům“ se ukázala jako nejjednodušší, nejefektivnější a nejlépe v polních podmínkách využitelná metoda ochrany využívající biofumigaci kombinovanou se solarizací. Tento postup je založen na homogenizaci a zapravení meziplodiny a následném zakrytí pozemku polyetylénovou fólií. Před začátkem sanačních prací je vhodné napadené rostliny sklidit a snížit tak množství přirozeného inokula v půdě. Tento postup je využitelný i samostatně, kdy provokační hostitelská rostlina nejprve aktivuje háďátka v půdě, které s ní vytvoří kompatibilní vztah. Následně je 15

napadená rostlina z pozemku odstraněna a spolu s ní i háďátka. Otázkou zůstává vhodná doba odstranění rostlin. V případě Meloidogyne hapla lze doporučit agrotechnický termín a to po vytvoření viditelných hálek. U tohoto zásahu nelze počítat s účinností vyšší než 15-22 %, neboť inokulum v půdě není z hlediska vývojové fáze homogenní a v průběhu sezóny dospívají další larvy háďátek a hledají hostitelskou rostlinu. Na tomto místě je rovněž velmi důležité zmínit, že sanace půdy tímto způsobem nezajistí absolutní eradikaci háďátka na daném pozemku, pouze může snížit ztráty na výnose způsobené Meloidogyne hapla na ekonomicky únosnou hranici. Dalším krokem je výsev meziplodiny, jejíž zbytky budou sloužit jako biofumigant. Z běžně dostupného sortimentu plodin je možné k tomuto účelu doporučit např. hořčici sarepskou, růžičkovou kapustu nebo zelí bílé. Výsev lze provádět v termínu výsevu při zeleném hnojení, lze aplikovat i na široko. Termín výsevu meziplodiny by měl být zvolen tak, aby bylo možné co nejdelší působení vysokých letních teplot a kombinovat tak působení rozložených glukosinulátů s efektem solarizace, avšak i při pozdějším výsevu je možné dosáhnout snížení populační hustoty háďátek na pozemku. Termín zaorávky meziplodiny by se měl řídit její vegetační fází. Cílem je získat poměrně velké množství zelené hmoty a rovněž pak vysoký obsah glukosinulátů. Pro zaorání tak lze doporučit výšku porostu 30-50 cm. Před vlastním zaoráním je pro zvýšení biofumigačního účinku výhodné meziplodinu homogenizovat, např. pomocí cepového sklízeče. Hloubka zapravení by se měla pohybovat přibližně mezi 15 a 20 cm, hlubší zapravení je zpravidla zbytečné (Obr. 13). Při orbě je důležité, aby byly rostlinné zbytky pokryty půdou. Po provedení této operace je možné přistoupit k zakrytí pozemku polyetylénovou fólií. Jako výhodné se ukázalo použití polorukávu průhledné polyetylénové fólie o tloušťce 90 µm. Položenou fólii je vhodné zajistit proti úletu obsypáním okrajů půdou (Obr. 14). Velikost folie lze přizpůsobit podle velikosti napadené plochy.

16

Obrázek 13:: zaorávka meziplodiny na pozemku infikovaném háďátkem Meloidogyne hapla

Obrázek 14: zajištění polyetylénové fólie proti úletu

17

Fólii je možné na pozemku ponechat do doby zakládání dalšího porostu. Pro další využití sanované pěstitelské plochy lze doporučit osevní postup se zastoupením plodin, které Meloidogyne hapla nenapadá a pokud ano jsou ztráty na výnose minimální (např. česnek, cibule, pór, všechny druhy obilnin). Tento osevní postup rovněž zajistí minimální multiplikaci háďátka na pozemku. Jak už bylo řečeno, k přenosu Meloidogyne hapla dochází zpravidla půdou a to zbytky na mechanizaci. Mechanizaci je tedy vhodné před přejezdem z kontaminovaného pozemku omýt a odstranit tak zbytky půdy na nářadí i traktoru. V oblastech pěstování zeleniny je závlahová voda dostupná a doporučení je tedy proveditelné. Vajíčka háďátek samozřejmě ulpívají na mechanizaci společně s půdou, ovšem jejich likvidace by vyžadovala omytí mechanizace desinfekčním roztokem a pro tyto účely by bylo nutné vybudovat mycí plošinu a odpadní jímku což vzhledem k nekaranténnímu statutu nepovažujeme za nutné.

2.3.

Metodický postup ochrany rostlin vůči háďátku Ditylenchus dipsaci v polních podmínkách

Pro monitoring háďátka zhoubného (Ditylenchus dipsaci) nelze s úspěchem použít diagnostických metod založených na sledování příznaků. Symptomy napadení rostlin česneku mohou pouze upozornit na fytopatologickou příčinu, ale nejsou natolik specifické, aby bylo možné usuzovat na napadení háďátkem zhoubným. Při podezření, že pozemek je napaden háďátkem zhoubným doporučujeme navázat kontakt s autory této metodiky či orgány státní správy (SRS) zabývající se diagnostikou fytoparazitických háďátek. V případě potvrzení výskytu háďátka zhoubného na dané lokalitě lze postupovat podle následující metodiky. Háďátko zhoubné D. dipsaci patří do skupiny osních háďátek. Eradikace tohoto rostlinného prarazita je tedy zaměřena dvěma směry. První skupina zásahů je cílena na přezimující stádia v půdě, ať už se jedná o vajíčka či embryony tak dauer larvy (larva v anabiotickém stádiu schopna přežít dlouhé období bez hostitele) a druhá skupina zásahů pak na vývojová stádia migrující do stonku hostitelské rostliny. Dle výsledků výzkumu této problematiky na území ČR, nejpravděpodobnější cestou přenosu tohoto háďátka je necertifikovaná sadba, která sebou nese riziko zavlečení háďátka zhoubného. Jak již bylo řečeno,

18

pro ošetření sadby lze použít moření Sulkou, ovšem použití certifikované sadby riziko zavlečení minimalizuje. Pro eradikaci klidových stádií je vhodná kombinace zařazení provokační plodiny a následné biofumigace. V první fázi dochází k aktivaci v půdě přítomných klidových stádií háďátka pomocí provokační plodiny. Na území ČR Ditylenchus dipsaci způsobuje škody zejména na porostech česneku. Na podzim je tedy vhodné vysadit na napadenou lokalitu česnek a to jakoukoli dostupnou odrůdu. Háďátka v půdě budou již na podzim a dále pak v jarních měsících aktivní a napadnou rostliny česneku. Tyto rostliny doporučujeme v měsíci květnu sklidit (agrotechnický termín je obtížné stanovit, rostliny by neměly vykazovat žádné příznaky napadení háďátky). Termín byl testován a optimalizován pro oblast jižní Moravy. Rostliny je nutné zničit, nevkládat do kompostu či jinak skladovat. Po sklizni provokační plodiny lze na lokalitu vysít jednu z výše uvedených biofumagačních plodin a postupovat stejně jako v případě Meloidogyne hapla. Pro ošetření porostu byly rovněž testovány extrakty z aksamitníku vzpřímeného (Tagetes erecta), durmanu obecného (Datura stramonium) a rovněž z dřeviny Pongamia pinnata. V tomto případě cílíme ochranný zásah na rostliny samotné a to ve dvou až třech následných opakování. K napadení rostlin česneku dochází zpravidla v jarních měsících, kdy maximální teploty dosahují 12-19°C. V tomto období migrují háďátka z půdy a ve vodním filmu na povrchu rostlin nacházejí cestu do hostitelské rostliny. První ošetření lze tedy termínovat do tohoto období. Použité rostlinné extrakty působí rovněž repelentně a zajistí ochranu rostlině po dobu několika týdnů v závislosti na srážkách. U těchto extraktů byly rovněž zjištěny systémové účinky. Ošetření lze zopakovat nejdříve po třech týdnech. Doporučená optimální dávka se v případě všech extraktů pohybuje mezi 800-1100 ml/ha. Fytotoxicita rostlinných extraktů by mohla způsobit při zvýšení dávky či při častější periodě aplikací poškození ošetřených rostlin. Je důležité upozornit, že pro aplikaci rostlinných extraktů není v registru přípravků uveden žádný pro eradikaci háďátek. V tomto ohledu musí pěstitel zažádat ve spolupráci se SRS Ministerstvo životního prostředí o výjimku pro aplikaci. Vzhledem k tomu, že háďátko zhoubné spadá do seznamu karanténních škodlivých organismů (na osivu a sadbě), není tento krok ničím výjimečným. Jmenované rostlinné extrakty použitelné pro eradikaci D. dipsaci nejsou v ČR běžně dostupné na trhu. V tomto ohledu je možné obrátit se na autory metodiky.

19

3. Porovnání „novosti postupů“ V předložené metodice jsou shrnuty postupy ochrany rostlin využívající alternativních metod, jako je biofumigace a použití rostlinných extraktů. Postupy uvedené ve vlastní metodické části lze v našich podmínkách označit jako novum – v České republice nebyla dosud podobná problematika řešena a jedná se tedy o první podobnou práci tohoto druhu a rozsahu.

4. Popis uplatnění metodiky Metodika je určena široké pěstitelské veřejnosti. Uplatnění navržených postupů lze předpokládat v produkčních oblastech zeleniny ČR a při ochraně rostlin pěstovaných ve sklenících. Některé zde uvedené postupy lze rovněž použít při testování účinnosti rostlinných esencí a extraktů na mortalitu fytoparazitických háďátek rodu Ditylenchus a Meloidogyne.

5. Oponenti

Odborný oponent: Ing. Jaroslav Rod, CSc., Velký Týnec – Vsisko Oponent ze státní správy: Ing.Vladimír Gaar, SRS

20

Kontaktní osoby: Ing. Ondřej Douda Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně Tel.: 233 022 494; e-mail: [email protected] Ing. Miloslav Zouhar, PhD. Česká zemědělská univerzita Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol Tel. 224 382 611; e-mail: [email protected]

21

Tato metodika vznikla v rámci řešení projektu Národní agentury zemědělského výzkumu MZe, č. QG50087 „Vývoj a ověření alternativních prostředků ochrany zeleniny proti fytofágním háďátkům v podmínkách ČR“. Řešiteli projektu byly Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha a Česká zemědělská univerzita v Praze.

6. Seznam použité související literatury

1. Al-Rehiayani S., Hafez S. (1998): Host status and green manure effect of selected crops on Meloidogyne chitwoodi race 2 and Pratylenchus neglectus. Nematropica, 28(2):213-230. 2. Collins H.P., Navare D.A., Riga E., Pierce F.J. (2006): Effect of foliar applied plant elicitors on microbial and nematode populations in the root zone of potato. Communications in Soil Science and Plant Analysis, 37:1747–1759. 3. Costa S. dos S. da R., Santos M.S.N. de A., Ryan M.F. (2003): Effect of Artemisia vulgaris rhizome extracts on hatching, mortality, and plant infectivity of Meloidogyne megadora. Journal of Nematology, 35(4):437–442. 4. Cristóbal-Alejo J., Tun-Suárez J. M., Moguel-Catzín S., Marbán-Mendoza N., Medina-Baizabal L., Simá-Polanco P., Peraza-Sánchez S. R., Gamboa-Angulo M. M. (2006): In vitro sensitivity of Meloidogyne incognita to extracts from native Yucatecan plants. Nematropica, 36(1):89-97. 5. D'Addabo T., Sasanelli N. (1998): The suppression of Meloidogyne incognita on tomato by grape pomace soil amendments. Nematologica mediteranea, 26:145-149. 6. Decker, H. (1969): Phytonematologie – Biologie und Bekämpfung Planzenparazität nematoden. VEB Detcher Landwirtschaftsverlag, Berlin, 526 p. 7. Hooper D.J. (1974): Ditylenchus dipsaci. Description of Plant – parasitic Nematodes Set 1, No. 14. Commonwealth Institute of Helminthology, 103 St. Peter´s Street, St. Albans, Herts., England. 8. Chitwood D.J. (2002): Phytochemical based strategies for nematode control. Annual Revue of Phytopathology, 40:221-49. 9. Javed N., Gowen S.R., El-Hassan S.A., Inam-ul-Haq M., Shahina F., Pembroke B. (2008): Efficacy of neem (Azadirachta indica) formulations on biology of root-knot nematodes (Meloidogyne javanica) on tomato. Crop Protection, 27:36–43. 10. Kaşkavalci G. (2007): Effects of Soil Solarization and Organic Amendment Treatments for Controlling Meloidogyne incognita in Tomato Cultivars in Western Anatolia. Turkish Journal of Agriculture and Forestry, 31(3):159-167. 11. Kinloch R.A. (1990): Screening for resistance to root-knot nematodes. In: Starr, J.L. (Ed.): Methods for evaluating plant species for resistance to plant-parasitic nematodes. Hyattsville, MD, USA, The Society of Nematologists, p. 24-32. 23

12. López-Pérez J.A., Roubtsova T., Ploeg A. (2005): Effect of three plant residues and chicken manure used as biofumigants at three temperatures on Meloidogyne incognita infestation of tomato in greenhouse experiments. Journal of Nematology, 37(4):489–494. 13. Mojtahedi H., Santo G.S., Hang A.N., Wilson J.H. (1991): Suppression of root-knot nematode populations with selected rapeseed cultivars as green manure. Journal of Nematology, 23(2):170-174. 14. Natarajan N., Corkb A., Boomathia N., Pandia R., Velavana S., Dhakshnamoorthy G. (2006): Cold aqueous extracts of African marigold, Tagetes erecta for control tomato root knot nematode, Meloidogyne incognita. Crop Protection, 25:1210–1213. 15. Nico A.I., Jiménez-Díaz R.M., Castillo P. (2003): Solarization of soil in piles for the control of Meloidogyne incognita in olive nurseries in southern Spain. Plant Pathology, 52:770–778. 16. Oka Y., Koltai H., Bar-Eyal M., Mor M., Sharon E., Chet I., Spiegel Y. (2000): New strategies for the control of plant-parasitic nematodes. Pest Management Science, 56:983–988. 17. Ritzinger C.H.S.P., McSorley R. (1998): Effect of Freshland and Dry Organic Amendments on Meloidogyne arenaria in Greenhouse experiments. Nematropica, 28:173-185. 18. Siddiqi M.R. (2000): Tylenchida Parasites of plants and insects, 2nd edition CAB international, Wallingford, UK. 19. Siddiqui I.A., Shaukat S.S. (2003): Plant species, host age and host genotype effects on Meloidogyne incognita biocontrol by Pseudomonas fluorescens strain cha0 and its genetically-modified derivatives. Journal of Phytopathology, 151:231–238. 20. Taylor, A. L. (1971): Introduction to research on plant nematology (An FAO guide to the study and control of plant parasitic nematodes), FAO, Rome, Italy, 134p. 21. Van Damme V., Hoedekie A., Viaene N. (2005): Long-term efficacy of Pochonia chlamydosporia for management of Meloidogyne javanica in glasshouse crops. Nematology, 7(5):727-736. 22. Wang K.H., McSorley R., Kokalis-Burelle N. (2006): Effects of cover cropping, solarization, and soil fumigation on nematode communities. Plant Soil, 286:229–243. 23. Wishart J., Blok V.C., Phillips M.S., Davies K.G. (2004): Pasteuria penetrans and P. nishizawae attachment to Meloidogyne chitwoodi, M. fallax and M. hapla. Nematology, 6(4):507-510. 24. Zacheo G., Lamberti, F. (1974): Un metodo rapido per l’estrazione di uova di nematode dal suolo e dai tessuti vegetali. Namatologia Mediterranea, 2:55-59.

24

6. Seznam publikací, které předcházely metodice 1. Douda O., Zouhar M., Mazáková J. (2008): Biodisinfection of Soil as a Means of Alternative Management of Northern Root-Knot Nematodes (Meloidogyne hapla) Damaging Carrot. In: Book of Abstracts of the "5th International Congress of Nematology“, 13 – 18 July 2008 Brisbane Australia, pp. 292. 2. Douda O., Zouhar M., Ryšánek P., Mazáková J., Marek M., Lhotský D. (2007): In vitro test of plant essences effect on D. dipsaci mortality. In: Book of Abstracts of the „10th international helminthological symposium – helminths, helminthoses and environment“ September 9 – 14, Stará Lesná, Slovakia.

3. Douda O. (2007): Háďátko zhoubné – nebezpečný škůdce. Úroda, 55: 66 – 69.

4. Douda O., Zouhar M. (2005): Háďátka škodící na zelenině a možnosti ochrany, In: Sborník přednášek ze semináře "Metodika pro integrovaný systém ochrany polní zeleniny vůči škodlivým organismům", 30. listopadu 2005, VÚRV Praha 6, s. 60-65.

5. Douda O. (2005): Host Range and Growth of Stem and Bulb Nematode (Ditylenchus dipsaci) Populations Isolated from Garlic and Chicory, Plant Protection Sciences, 41(3): 104-108.

6. Douda O. (2005): Srovnávací studie hostitelského okruhu tří populací háďátka zhoubného (Ditylenchus dipsaci) na zelenině, In: Sborník příspěvků z konference doktorandů oboru ochrana rostlin, 8. dubna 2005, ČZU Praha, CD.

7. Douda O. (2003): Biologie a škodlivost háďátka zhoubného (Ditylenchus dipsaci) na zelenině, In: Sborník abstraktů "XVI. Slovenská a česká konferencia o ochrane rastlín", 16.-17. september 2003, Nitra, Slovenská republika, s. 172.

8. Zouhar M., Ryšánek P., Douda O., Mazáková J. (2008): Effects of Plant Essences on D. dipsaci Mortality. In: Book of Abstracts of the "5th International Congress of Nematology“, 13 – 18 July 2008 Brisbane Australia, pp. 217.

9. Zouhar M., Douda O. (2007): Axenizace fytoparazitických háďátek rodů Ditylenchus a Meloidogyne a jejich chov v in vitro podmínkách (Metodika pro praxi), s. 32, ISBN 978-80213-1767-3.

25

Název: Alternativní ochrana zeleniny vůči fytoparazitickým háďátkům rodu Ditylenchus a Meloidogyne Autor: Ondřej Douda, Miloslav Zouhar Vydavatel: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Tisk: Edward Fencl - Logus, Matjuchinova 1218, Praha Počet stran: 25 Vydání: první Rok vydání: 2008 ISBN 978-80-7427-004-8