Čalouněný nábytek v kubistickém a rondokubistickém stylu

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Čalouněný nábytek v kubistickém a rondokubistickém stylu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2008

Martin Klúčovský 1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Čalouněný nábytek v kubistickém a rondokubistickém stylu zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: ................

.......................................................... podpis 2

Poděkování:

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí své bakalářské práce paní Ing. Věře Jančové za její odborné vedení, za spoustu cenných rad, věcných připomínek, nekonečnou trpělivost, vstřícnost a ochotu. Dále bych rád poděkoval PhDr. Dagmar Koudelkové za poskytnutí velkého množství podkladů a obrázků. A v neposlední řadě děkuji mé rodině a přátelům za podporu, trpělivost a pomoc při jazykové korektuře mé závěrečné práce.

3

Martin Klúčovský

Čalouněný nábytek v kubistickém a rondokubistickém stylu Upholstered furniture in cubist and rondocubist style

Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá čalouněným nábytkem období kubismu i rondokubismu, zvláště pak jeho tvarováním a dekorováním. Je zde uveden přehled vývoje těchto tvarů a dekorů až po současné trendy. Dále jsou vytvořeny návrhy čalouněného nábytku a dekorů potahů inspirované kubismem. Poukazuje se na jejich možné využití i do budoucna. Text je doplněn dobovými fotkami, ukázkami vzorů a vizualizacemi nových návrhů.

Klíčová slova: čalouněný nábytek, historický vývoj, kubismus, rondokubismus, vzory, design

Abstract: This Bachelor thesis is focused on upholstered furniture of the cubist and rondocubist eras, particularly with regard to its forming and decorating. The overview of the evolution of the shapes and decors is shown, followed by the designs of upholstered furniture and décor of the covering inspired by cubism. I have also indicated their possible utilization in the future. Photographs of the given period, examples of patterns, and visualization of new designs supplement the text.

Key words: upholstered furniture, historical evolution, cubism, rondocubism, patterns, design

4

OBSAH: 1.

ÚVOD........................................................................................................................................ 7

2.

CÍL A METODIKA ................................................................................................................. 8

3.

ROZOR SLOHOVÉHO OBDOBÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO VÝVOJE ............. 9 3.1

SLOH (STYL) .................................................................................................................... 9

3.2

ZÁKLADNÍ DĚLENÍ ........................................................................................................... 9

3.2.1

Gotika .................................................................................................................... 9

3.2.2

Renesance ............................................................................................................ 10

3.2.3

Baroko ................................................................................................................. 10

3.2.4

Rokoko ................................................................................................................. 11

3.2.5

Klasicismus.......................................................................................................... 11

3.3

3.3.1

Empír ................................................................................................................... 11

3.3.2

Biedermeier ......................................................................................................... 12

3.3.3

Historismus.......................................................................................................... 12

3.3.4

Secese .................................................................................................................. 13

3.3.5

Český kubismus.................................................................................................... 14

3.3.6

Art deco ............................................................................................................... 14

3.4 4.

SPECIFIKACE NÁRODNOSTNÍ A ČASOVÉ DĚLENÍ ............................................................. 11

ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI ČESKÉHO KUBISMU .......................................................................... 15

ROZBOR SLOHOVÉHO OBDOBÍ Z HLEDISKA VÝVOJE MATERIÁLŮ A

ODLIŠNOSTÍ V TECHNOLOGICKÉM ZPRACOVÁNÍ ..................................................................... 17 4.1

CHARAKTERISTIKA TVORBY KUBISTICKÉHO NÁBYTKU .................................................. 17

4.2

CHARAKTERISTIKA TVORBY V OBDOBÍ RONDOKUBISMUS .............................................. 18

4.3

PŘEHLED TVŮRCŮ KUBISTICKÉHO NÁBYTKU ................................................................. 20

4.3.1

Josef Gočár.......................................................................................................... 20

4.3.2

Josef Chochol ...................................................................................................... 21

4.3.3

Pavel Janák.......................................................................................................... 22

4.3.4

Vlastislav Hofman................................................................................................ 23

4.3.5

Otakar Novotný.................................................................................................... 25

4.4

VÝROBA V KUBISMU ...................................................................................................... 26

4.4.1

Pražské umělecké dílny........................................................................................ 26

4.4.2

Artěl ..................................................................................................................... 27

4.5

DEKOR V KUBISMU ........................................................................................................ 29

4.5.1

Tvarosloví ............................................................................................................ 29

4.5.2

Plakát, typografie, obálky.................................................................................... 29

4.5.3

Používané vzory v tapetách a malbě vnitřních stěn v kubismu ............................ 30

4.5.4

Dekor textilií v kubismu ....................................................................................... 32

5

4.6

KUBISTICKÝ INTERIÉR.................................................................................................... 33

5. VÝVOJ A UŽITÍ KUBISMU V TVAROVÁNÍ A DEKOROVÁNÍ ČALOUNĚNÉHO NÁBYTKU ............................................................................................................................................... 37

6.

5.1

ČALOUNĚNÝ NÁBYTEK VE STYLU ART DECO .................................................................. 37

5.2

ČALOUNĚNÝ NÁBYTEK POSTMODERNISTICKÉHO KUBISMUS .......................................... 39

5.3

KUBISTICKÉ PRVKY V SOUČASNOSTI.............................................................................. 41

5.4

SOUČASNÉ TRENDY ROKU 2008 ..................................................................................... 43

5.4.1

Vizionářský styl.................................................................................................... 44

5.4.2

Originální styl...................................................................................................... 44

5.4.3

Magický styl......................................................................................................... 45

5.4.4

Vibrující styl ........................................................................................................ 46

VARIANTY APLIKACÍ KUBISTICKÝCH DEKORŮ PRO SOUDOBÉ VÝROBKY . 47 6.1

ČALOUNĚNÝ NÁBYTEK INSPIROVANÝ KUBISMEM .......................................................... 47

6.1.1

Dobové geometrické vzory na současném nábytku.............................................. 48

6.1.2

Kubismem inspirované vzory na současném nábytku .......................................... 48

7.

DISKUSE................................................................................................................................ 51

8.

ZÁVĚR ................................................................................................................................... 52

9.

SUMMARY ............................................................................................................................ 53

10. PŘEHLED LITERATURY A PRAMENŮ.......................................................................... 54 10.1

SEZNAM CITACÍ:........................................................................................................ 54

10.2

DALŠÍ LITERATURA ................................................................................................... 55

10.3

WEBOVÉ STRÁNKY .................................................................................................... 55

11. SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................... 56

6

1. ÚVOD Každá země má ve své nedávné kulturní historii několik období, které přispívají k její jedinečnosti a kterými se velice liší od ostatních. Se vzrůstající globalizací pak tyto odlišnosti nabývají na významu, dávají se více na odiv a nadále se z nich tak čerpá inspirace. Podobně je na tom fenomén českého kubismu a částečně i rondokubismu, nazývaného též české art deco. Právě tyto tendence vládly v naší zemi přibližně mezi lety 1909 - 1925 a minimálně šířkou svého záběru byly celosvětově naprosto ojedinělé. Čeští umělci a architekti, inspirováni revolucí kubistické malby, se pokoušeli něco podobného převést i na pole architektury a užitého umění. Výsledek se pochopitelně od maleb značně lišil, ale vytvořili tím tak velmi originální a bizarní styl. Novou kubistickou estetiku. Četné hrany, ostré úhly, prolamované plochy, jež byly dříve rovné. Hlavním důvodem výběru tohoto tématu pro mou bakalářskou práci je právě výše zmíněná jedinečnost fenoménu kubismu, který musel ve své době nutně působit jako čiré zjevení. Z dnešního pohledu některé jeho aspekty vnímám jako nadčasové, jelikož se v současnosti stále více objevují. Konkrétně mám na mysli tvarování do ostrých úhlů, inspiraci krystalem a nebývale dynamický vzhled, v historii srovnatelný snad jen s barokem, které se v různých formách do interiéru znovu vrátilo. Další podobnosti lze najít i v rovině společensko-politické, kdy zde panovala nevole vůči monarchii a tím i snaha hledat novou národní identitu. Takový způsob revolty již není dnes ve sjednocené Evropě potřeba, zato se hledá právě naše postavení v ní, způsob a prohlubování spolupráce s ostatními evropskými zeměmi a to není bez určitého národního vyhranění zcela možné. Právě tato snaha co nejvíce se přiblížit vyspělejším zemím s sebou pochopitelně nese i vzrůstající úroveň bydlení. Stoupá poptávka po kvalitních produktech, zajímavých tvarech a neotřelém designu. My tak můžeme být svědky nábytku daleko bizarnějších tvarů, ale někdy i nábytku, který se vzhledem nebo jen myšlenkou tomu kubistickému velmi blíží. I když v současnosti se spíše uplatňují inspirace v přírodě a ladných organických křivkách, může nábytek hojně hranatý tvořit možná okrajovou, ale velice zajímavou alternativu. Cílem této práce je tedy vytvořit čalouněný nábytek inspirovaný právě obdobím českého kubismu, který však bere na zřetel současné trendy. 7

2. CÍL A METODIKA Tato bakalářská práce se zaměřuje především na kubistické tvarování a dekorování čalouněného nábytku. Využitím obou těchto specifik jako zajímavého inspiračního zdroje pro dnešní tvorbu. Přetvořením typických dobových vzorů a motivů z různých zdrojů do přijatelné podoby, ale také i jejich aplikaci v téměř nezměněné podobě na současný čalouněný sedací nábytek. Dále chci poukázat na určitou nadčasovost kubistické plasticity, dynamiky, dekonstrukce a její propojení se současnými trendy. V úvodní kapitole této práce provedu rozbor historického vývoje slohů a stylů ovlivňující funkci i vzhled nábytku v průběhu několika staletí až po nábytek kubistický. Rovněž v ní chci upozornit na společné rysy a okolnosti jeho vzniku. Dále budu v práci charakterizovat kubistický nábytek, kde a kým byl vytvářen. Uvedu přehled nejvýznamnějších tvůrců kubistických předmětů a architektury, přiblížím jejich přístup k tvorbě a vzájemné odlišnosti. Věnovat se zde budu i materiálům a na nich používaným vzorům. Definuji zde společné prvky také u vzorů používaných mimo čalouněný nábytek. V další kapitole se zabývám užitím kubismu v tvarování a dekorování. Budu se snažit o nalezení společné kubistické estetiky, art decových prvků a podobných tendencí nejen u nás, ale i za hranicemi naší země. Poté také zobrazit jejich vývoj během 20. století až po současnost. Mým cílem je využití všech těchto poznatků k aplikaci různých kubistických dekorů, tvarů a jejich variant. S ohledem na aktuální trendy budou použity ve vlastních návrzích čalouněného nábytku a tím chci vyzvednout jejich možnou využitelnost i do budoucna.

8

3. ROZOR SLOHOVÉHO OBDOBÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO VÝVOJE 3.1

Sloh (styl)

Ráz nebo způsob jakým se projevuje určitý časový úsek, popř. jakým tvoří významné osobnosti nábytkářské tvorby. Sloh je konvenční označení zahrnující všechny typické a charakteristické znaky v určitém časovém vymezení především ve výtvarném projevu, materiálovém a technickém zpracování a v míře utilitarity jednotlivých nábytkových kusů. Mimo časové vymezení charakterizuje sloh též národní, popř. regionální okruh, ve kterém artefakt vznikl, a podobně též specifický rys tvorby výrazného umělce nebo dílny. Pojem sloh ve smyslu označení časové periody s uvedenými charakteristikami se objevuje od počátku 19. století a zřejmě poprvé jej použil F. R. Chateaubriand v roce 1802 ve svém Duchu křesťanství. [Citace č. 1]

3.2

Základní dělení

3.2.1 Gotika Označení středověkého umění, které vzniklo ve Francii zhruba v polovině 12. století. Časové vymezení celé slohové etapy gotického umění se v různých zemích výrazně liší. V zásadě se vymezuje polovinou 12. století do nástupu renesance. Ve střední Evropě, kde déle přetrvával románský sloh, se vymezuje obvykle až od 13. století téměř do první čtvrtiny 16. století. Celou epochu dělíme na tři fáze - ranou, vrcholnou

a

pozdní

gotiku.

Mimo

charakteristickou

vertikalitu

je

zřejmě

nejcharakterističtějším rysem lomený oblouk. V nábytkářství představuje základní typ truhla, stůl, židle, lavice a postel. V pozdní gotice dochází k rozvoji skříňového nábytku a jednotlivé nábytkové kusy se začínají přizpůsobovat interiéru - téměř do pozdní gotiky se jednotlivé kusy nábytku vyrábějí zcela samostatně, bez přihlédnutí ke svému okolí a k interiéru, pro který budou určeny. Z dekorativních technik se mimo kování, většinou železné, používá hlavně řezba (reliéfní řezba), s ornamentálními motivy listovce rozet, erbových znaků nebo s geometrickými a zoomorfními motivy. Vlastní termín vychází z původně pejorativního označení „barbarského“ středověkého umění, nesprávně 9

spojovaného s uměním Gótů. Na označení vymezeného slohového období se používá od 19. stol. [Citace č. 1]

3.2.2 Renesance Významné slohové období vycházející z umění italského quattrocenta a zhruba se stoletým odstupem zasahující zaalpskou Evropu. Renesanci můžeme charakterizovat jako snahu po obrození antického umění a myšlení na počátku novověku. V nábytkářství zaalpské Evropy vymezujeme renesanci zhruba lety 1500-1650. Značně se rozvíjejí nejrůznější ozdobné techniky, především intarzie. Podobně typickým prvkem je profilování nábytkových ploch, zdůrazňující jejich plasticitu a členění. V materiálové skladbě převládá dub a ořech, v obou případech se používá hlavně v masívu. Značnou oblibu zaznamenává kůže a různé druhy textilií. Objevuje se řada nových nábytkových typů - příborník, kabinet, různé typy křesel apod. Honosným a reprezentativním kusem nábytku se stává postel, často s baldachýnem. Vlastní termín pochází z italského rinascimento - obrození a na označení epochy se používá od 16. století. [Citace č. 1]

3.2.3 Baroko Souhrnný název pro umění 17. a 18. století, vycházející z italského uměleckého stylu po roku 1580, který se v 17. století stává téměř univerzálním vzorem pro ostatní evropské země. V jednotlivých zemích nabývá natolik specifické rysy, že hovoříme o německém, francouzském, českém baroku apod. V porovnání s poměrně statickou renesancí je barokní umění podstatně dynamičtější zdůrazňuje vnější výzdobu v bohatství dekoru a záměrně popírá nebo mění přirozenou tektoniku materiálu. Objevuje se značné množství zcela nových nábytkových typů a jejich derivátů, zvláště u sedacího nábytku, na druhé straně téměř mizí např. truhla. Přestože vychází z Itálie, projevuje se v nábytkářství podstatně výrazněji ve Francii a Anglii. Právě v těchto zemích získal projev barokního nábytkářství natolik specifický charakter, že při jeho periodizaci používáme speciální terminologii a s vlastním pojmem barokní umění pracujeme převážně u středoevropského nábytku. Vlastní termín pravděpodobně vychází z portugalského označení nepravidelné, bizarní perly, objevuje se pro označení slohu již od konce 17. století. [Citace č. 1] 10

3.2.4 Rokoko Přímé pokračování barokního slohu, období zhruba vymezené lety 1720-1760, které se ve Francii překrývá s obdobím Ludvíka XV. Charakteristickým znakem je rokaj, který dává celému název (z franc. rocaille). Podobně charakteristické je celkové zjemnění dekoru a odlehčení hmoty - od barokní pompéznosti a monumentality přechází rokoko k jisté hravosti a zjemnění. Vlastní termín rokoko se používá především pro nábytkářství střední Evropy. [Citace č. 1]

3.2.5 Klasicismus V nábytkářské terminologii označení období vymezeného zhruba lety 17701830, vycházejícího především z francouzského stylu Ludvíka XVI. Jako reakce na barokní a rokokové umění vychází z klasického odkazu starého Říma, Řecka a částečně Egypta, ale i z italské renesance. Na vzniku tohoto slohu nesporně zapůsobily vykopávky antické kultury v Herculaneu a v Pompejích, podobně jako teoretické úvahy J. J. Wincklemanna (1717-1768) od poloviny 18. století. Do širšího pojmu klasicismus zahrnujeme též empír a do jisté míry i např. biedermeier. [Citace č. 1]

3.3

Specifikace národnostní a časové dělení

Vlastní nábytkářská terminologie používá na periodizaci vžité názvy jednotlivých období, které jsou ve většině případů identické s panovníky nebo víceméně politickým označením typu vlády v určitém období. Názvy jsou také často odvozeny od stylu výtvarného jazyka dané doby. V následujícím přehledu jsou uvedeny v časovém sledu. [Citace č. 1]

3.3.1 Empír Výrazné slohové období vymezené ve Francii vládou Napoleona I., mezi lety 1804-1815. Vychází z klasických tvarosloví inspirovaného především egyptským, řeckým a římským starým uměním. Velmi rychle proniká do celé Evropy a střední Evropu, zvláště naše území, zasahuje v letech 1810-1840. Zřejmě nejdéle přetrvává v Rusku, téměř do 60. let 19. století. V materiálové skladbě se uplatňují hlavně mahagonové dýhy a eben, jehož černá barva se s oblibou kombinovala s mosazným 11

kováním. Patrně nejoblíbenější barevnou kombinací ve výzdobě nábytku se stává černá, bílá a zlato. Zdůrazňuje se symetričnost, princip architrávu a celková jednoduchost s výraznou, ostrou obrysovou linií. Značně exponovanou roli při tvorbě empírového nábytku sehrál francouzský malíř J. I. David (1748-1825). [Citace č. 1]

3.3.2 Biedermeier Termín označuje v podstatě celý životní styl středoevropské měšťanské společnosti. V nábytkářství jej můžeme vymezit lety 1815-1825 až 1848. Vychází z empíru, jenže ve výzdobném detailu je podstatně jednodušší a skromnější. Nábytek se tvarově zjednodušuje a zbavuje dekoru s přebytkem antických prvků. V dekoraci se uplatňují zvláště motivy kruhů a čtverců, v materiálové skladbě převládá světlá dýha a světlá kořenice. Základní devizou toho slohu bylo pohodlí a příjemné bydlení, to co němčina vyjadřuje příznačně jako Gemütlichkeit (nenucenost). Nábytkové kusy jsou důsledně symetrické a v jejich formě se projevuje vytříbený cit pro materiál a jeho výtvarné možnosti, vždy s vyváženou utilitární složkou. Sedací nábytek je téměř důsledně čalouněný. Vlastní termín biedermeier byl původně chápán ironicky nebo pejorativně a vznikl spojením jmen dvou populárních figurek Biedermanna a Bumelmaiera z povídek V. von Schöffela, uveřejněných od roku 1848 v mnichovském ilustrovaném humoristickém týdeníku Fliegende Blätter. Biedermeieru se říká též měšťanský empír. [Citace č. 1]

3.3.3 Historismus Termín používaný především ve středoevropském nábytkářství pro období zhruba druhé poloviny 19. století (asi 1860-1900). Lze jej charakterizovat jako vědomý, do jisté míry romanticky podbarvený návrat k starším slohovým podobám. Pokud v jeho projevu převažuje právě romantizující složka, hovoříme o romantickém historismu. Patrně nejrozšířenějším typem historismu byl návrat k renesančnímu tvarosloví neorenesance. Podobně vzniká neobaroko, neorokoko, neogotika, neoklasicismus. Poněkud méně se ujaly orientalizující nebo antikizující tendence. Vzhledem na svou nepůvodnost, na zdánlivé napodobování starších slohů, dostává historismus označení pseudosloh. Časově se jednotlivé etapy mnohdy prolínají a jejich přesné vymezení

12

vyznívá poněkud problematicky. Poměrně pregnantní vymezení historismu z hlediska nábytkové tvorby vypracoval německý historik umění dr. Himmelheber, který rozlišuje:

1. Romantischer Historismus, 2. Experimentierender Historismus, 3. Dogmatischer Historismus, 4. Neoklassizismus a 5. Expressiver Klassizismus [Citace č. 1]

3.3.4 Secese Poměrně krátké, ale velmi výrazné období na přelomu 19. a 20. století, vznikající jako reakce na (v závěru století) již spíše eklektický historismus. V nábytkářství se projevuje snaha o vytvoření jednotného interiéru. Charakteristickými prvky jsou měkké linie, mnohdy fantaskního námětu a výrazná stylizace rostlinných motivů. Důslednou snahu o novou originalitu, zbavenou všeho tradičního a často jistou překultivovaností vlastně mnohdy popírá základní konstrukční principy a nerespektuje charakter použitých materiálů. Vznik secese do jisté míry podnítily teoretické práce anglického historika umění Johna Ruskina, dále šířené W. Morrisem. Časově můžeme secesní období vymezit zhruba lety 1890-1914. V tomto období se stává populárním téměř po celé Evropě v řadě národních a regionálních variací pod různými názvy - Art Nouveau, Modern Style, Jugendstil, Liberty secesion, Arts and Crafts, Wiener Moderne, Stilo

Floreale,

Yachting

Style,

Style

metro

apod.

Z významných,

zvláště

středoevropských středisek se značným vlivem na nábytkářskou a interiérovou tvorbu je třeba jmenovat alespoň Vereinte Werkstätten für Handwerk (Sdružené dílny pro umění v řemesle) v Mnichově, Dresdner Werkstätten für Handwerkskunst (Drážďanské dílny řemeslného umění), Wiener Werkstätte ve Vídni nebo uměleckou kolonii Darmstadt. Z významných návrhářů zvláště Angličany Baillie Scotta, Richarda Riemerschmidta nebo Rakušany Josefa Mariu Olbrichta, Josefa Hoffmanna a Kolomana Mosera. Z myšlenkového a tvůrčího odkazu secese a do jisté míry v určité návaznosti na ni vzniklá hnutí tzv. Werkbundů (německý, švýcarský, rakouský Werkbund) usilující o kultivaci umělecko řemeslné práce a zvláště o obrodu kultury bydlení. Deutscher Werkbund vzniká v roce 1907 v Mnichově, u nás má podobný charakter Artěl (1908) nebo Svaz českého díla. [Citace č. 1] 13

3.3.5 Český kubismus V letech 1911-1920 se výhradně čeští umělci a architekti nechali nebývale inspirovat novou a velmi průkopnickou kubistickou malbou. Značnou roli zde i sehrál vliv Vídně a tamní silná architektonická moderna v čele s Ottou Wagnerem. Ač jde jen o poměrně krátkou epizodu, vůle přiblížit se západní kulturní vyspělosti s ohledem na zdejší tradici byla natolik silná, že mimo jiné vzniklo slušné množství kubistické architektury, nábytku a dalšího užitého umění. Dnes souhrnně nazývaným Český kubismus. Tato snaha však byla v roce 1914 přerušena první světovou válkou, po které už docházelo spíše k dozvukům ze strany individuálních osobností. Většina těchto tvůrců užitého umění se ale přiklonila k módnímu art decu a jeho české formě rondokubismu. Nábytek kubistického období byl specifický ostrými hranami, svou dynamičností a někdy i upozaděním funkce před formou. Z materiálů se často používal dub, jasan, javor a to v masivu nebo i dýze. Byl také nezřídka mořen do tmavých tónů a působil tak občas až ponuře. Originálnost, výjimečnost a široký zásah českého kubismu do různých odvětví z něj udělal světový unikát.

3.3.6 Art deco Zvláště v uměleckém řemesle označení meziválečného období, zhruba 19201940. V nábytkářství se projevuje jednoduchými oblými tvary, hladkými nábytkovými plochami, často lakovanými. Materiálově se uplatňují světlé dýhy, ocelové trubky, kůže a chromované, popř. stříbřené kování. Funkčností a střízlivým dekorem do jisté míry připomíná biedermeier. V Československu art deco svým způsobem navázalo na kubismus a bylo velmi specifické. Označovalo se zde též jako národní sloh, rondokubismus, obloučkový kubismus či národní dekorativismus. Svůj název získalo toto slohové období podle pařížské výstavy z roku 1925 Exposition Internationale des Arts décoratifs et Industriels Modernes. [Citace č. 1]

14

3.4

Širší souvislosti českého kubismu

Samotný pojem kubismus byl přejat od revolučního malířského stylu. Ten vznikl především pod štětci malířů, patřících mezi nejvýznamnější umělce 20. století, Georgese Braque (Francouz) a Pabla Picassa (Španěl). Oba malovali v tehdejším centru uměleckého života, tedy v Paříži. A právě do Paříže svým způsobem českým umělcům otevřel dveře historik umění, mecenáš a kritik umění dr. Vincenc Kramář. Kramář měl v Paříži osobní kontakty a jako jeden z vůbec prvních začal od Pabla Picassa jeho rané kubistické malby nakupovat. Obeznamoval tak s nimi i pražské umělce, především ve spolcích SVU Mánes a Skupině výtvarných umělců v nichž byl jako kritik aktivní. Kubistická malba zde byla v odborných a uměleckých kruzích obdivována a velice kladně přijata. Zanedlouho, okolo roku 1910, tak byly podnikány studijní cesty, především malířů a sochařů, přímo do Paříže. Kubismu v Praze také částečně pomohla tehdejší kulturně-politická situace. Se vzrůstající antipatii vůči rakousko-uherské monarchii, jejím slábnoucím vlivům a vzrůstající tendencí národního uvědomování vznikla touha tvořit na úrovni západních zemí, ale ponechat si charakteristickou kulturní tradici vyplývající ze zdejší gotiky a baroka. Tomu měl právě posloužit francouzský kubismus jako právě vzniklý, revoluční a moderní směr. Po generační roztržce v SVU Mánes roku 1911 se řada mladých členů odtrhla a založila vlastní avantgardní Skupinu výtvarných umělců. Mezi zakladateli byl Vincenc Beneš, Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Ladislav Šíma, Václav Špála, Vratislav H.Brunner, František Kysela, Zdeněk Kratochvíl, Josef Gočár (stal se předsedou), Vlastislav Hofman, Josef Chochol, Pavel Janák a Antonín Matějíček. Kubišta, Matějíček i Kubín brzy ze Skupiny odešli, ale naopak se mimo jiné přidali Otto Gutfreund, bratři Josef a Karel Čapkové, Josef Rozsípal a Václav Vilém Štech. Jen z tohoto výčtu je patrné, jak silné osobnosti sem patřily. Záhy po založení Skupiny výtvarných umělců (SVU) začali vydávat časopis Umělecký měsíčník. Právě v něm začal především Janák (Obnova průčelí, O nábytku a jiném, Hranol a pyramida, Proti náladě v architektuře), ale později i například Hofman (Duch moderní tvorby v architektuře, Poznámky k nábytku) formulovat základní teoretické statě na podporu kubismu jako stylu doby, moderního směru a i prostřednictvím fotografií je dávat do souvislostí s různými, například historickými objekty.

15

Toto snažení vytrvalo se spíše stupňující tendencí až do druhé půle roku 1914, kdy začala první světová válka. Někteří umělci museli přímo narukovat a jiní odcestovali do zahraničí. Po válce a rozpadu Rakouska-Uherska vzniklo 28. října 1918 samostatné Československo. Tato skutečnost dodala umělcům, do té doby tvořící převážně kubistické objekty, nový elán a důvod vytvoření nového, národního a více tradičního výtvarného jazyka. Takzvaný rondokubismus (později označený jako česká forma art deca) se začal objevovat již v roce 1919 výtvarnými pracemi Pavla Janáka. Nejdříve byl tento styl chápán jako pokračování kubismu a do jisté míry tomu tak i bylo. Nejen proto, že mezi nejaktivnější patřil právě Janák a Gočár, ale hlavně některými společnými prvky jako plasticita, dynamika apod. Tyto tendence trvaly přibližně do roku 1925. V oblasti nábytku, užitého umění a architektury nezaznamenaly takový ohlas a zanícení mnoha umělců jako předchozí období kubistické. [Citace č. 2]

16

4. ROZBOR SLOHOVÉHO OBDOBÍ Z HLEDISKA VÝVOJE MATERIÁLŮ A ODLIŠNOSTÍ V TECHNOLOGICKÉM ZPRACOVÁNÍ

4.1

Charakteristika tvorby kubistického nábytku

Tak jako v architektuře a jiných užitkových předmětech i v nábytku se jeho tvůrci snažili o co největší „zdramatizování“ objektu. V tvůrčí fázi se ke kusu nábytku chovali jako k čisté amorfní hmotě, se kterou v myšlenkách pracovali téměř jako sochaři. Nedělili nábytek tak jak bylo běžné na trnož, lub, nohu, dveře, područku atd., byla to pro ně hmota ke zpracování podle vlastních pohnutek a pocitů. Tam, kde hmoty podle jejich názoru přebývalo nebo jí tam nebylo potřeba, tak ji ubrali, často až do míry samotné únosnosti materiálu. Vznikaly tak ostré i tupé úhly, plochy lomené ve více rovinách apod. Tímto způsobem uvažování pak vznikaly konkrétní náčrty a návrhy nábytkových kusů, které se vyráběly hlavně z masivního dřeva často dýhovaného. Dodatečným mořením na tmavé tóny byl zakryt přirozený přírodní vzhled dřeva a byla tak zdůrazněna samotná hmota a její optická tíha. U některého nábytku je vidět, že se architekti inspirovali z předešlých historických stylů, nejčastěji biedermeieru či empíru. Při této tvorbě se nebral příliš ohled na funkci nábytku ani na jeho konstrukci, což mimo jiné činilo velké problémy ve výrobě i dosti zkušeným truhlářům. Stávalo se, že zadaný kus byl téměř nevyrobitelný nebo by nedokázal smysluplně sloužit a musely se provést drobné změny. Při konstrukcích se užívalo zejména dubového, jasanového někdy i bukového dřeva a truhláři si pomáhali například dutými rohy, bez toho by byl už tak dost hmotný nábytek až neúnosný. Ve spojích, kde nebylo možné použít tradičně užívané čepy nebo ozuby, se šroubovaly vruty a překryly se dýhou. Tyto spoje však často praskaly. Stejně jako na truhláře byly kladeny při výrobě podobně vysoké nároky i na čalouníky. Přestože při navrhování kubistického nábytku se tolik nedbalo na pohodlí a ergonomii, značná část tehdejšího sedacího nábytku byla čalouněním změkčena. To bylo jako konečná estetická úprava významné, stejně jako se dbalo na zachování ostrých rohů a lomených ploch i po očalounění. Především u složitých kusů, jako byly

17

gauče a bohatě čalouněná křesla, si museli čalouníci nechat zhotovit složité rámy, na něž pak mohla být látka dle potřeby napínána. Výroba kubistického nábytku byla finančně i časově nákladná, takže byla, až na výjimky, vyráběna výhradně na zakázku, stejně jako konkrétní návrhy. Proto se i na této tvorbě odrážela přání zadavatelů. Zákazníci, zastoupeni spíše movitější intelektuální vrstvou, tak nepřímo ovlivňovali vývoj kubistického nábytku.

4.2

Charakteristika tvorby v období rondokubismus

Se založením Československé republiky v roce 1918 se vynořila i snaha po vytvoření „národního slohu“. Počáteční fáze snahy po hledání národní identity, státní reprezentace

a

jejich

důstojného

vyjádření,

využívala

uměleckého

řemesla,

odpovídajícího konformnímu vkusu stabilizujícího státu. „Tvorba přestala být objevováním a revoltou, stala se oslavou a okrasou“ (Adlerová). Vznikl dekorativní sloh, v němž snahy o obnovu řemesla slavily své vavříny. Je zároveň posledním tohoto typu, a je to také naposledy, kdy architektura a užité umění čerpají bez zábran z historické paměti, citují, transponují s nepředstíraným patosem a smrtelně vážnou tváří. Postupně vznikal ornamentální systém, plošný nebo reliéfní, do něhož pronikaly i motivy folklórního typu, byť ve stylizované podobě. Zcela nová byla barevnost. Ocitly se zde především národní barvy, červená a modrá, vyhovující vlastenecké náladě doby. Ve srovnání s kubismem před první světovou válkou zůstává sice zachována plasticita tvaru, ale ztrácí svůj dramatický charakter. Do geometrických útvarů jsou řazeny obloukovité a vlnovkovité tvary, navozující praslovanskou mytologii. [Citace č. 3] V případě rondokubismu nebyla snaha autorů tento styl teoreticky podložit tak jako kubismus. Malé množství předmětů, nábytku a architektury k většímu shrnutí či reflexi dosud nedonutil ani historiky. Je jimi brán jako zcela okrajový anomální jev, který neměl vliv na další vývoj. Například Zdeněk Lukeš jej chápe jako „specifickou českou verzi art deca“. Svou dekorativností byl rondokubismus poplatný umělecké zakázkové výrobě. V době, kdy už většina architektů věřila ve výrobu průmyslovou, to byl zřejmý krok zpátky. I přesto vzniklo několik staveb jako krematorium v Pardubicích od Janáka nebo tehdejší budova Legionbanky od Gočára. S architekturou tento styl logicky pronikl i do 18

interiéru a vznikal i rondokubistický nábytek a jiné předměty. Ty byly podobně jako architektura spíše monumentální, statické a dynamice kubismu spíše vzdálené. Tento styl jeho největší zastánci opustili přibližně v roce 1925, s mírnými dozvuky po celé republice ale trval až do 30. let. Nebyl tak produktivní jako předválečný kubismus a z historického hlediska je chápán jako krátká epizoda před nástupem purismu a funkcionalismu.

Obr. 1: Josef Gočár, interiér z výstavy Svazu československého díla, r. 1921

19

4.3

Přehled tvůrců kubistického nábytku

4.3.1 Josef Gočár Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru prof. Jana Kotěry a později, v rámci praxe, s Kotěrou i Janákem spolupracoval na některých projektech. Roku 1908 se stal členem Sdružení architektů Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes) a účastnil se redakční práce na novém časopisu, který SVU Mánes v tom roce začal vydávat. Časopis Styl se věnoval architektuře, urbanismu a užitému umění. Po generační roztržce, ke které došlo roku 1911, Gočár ze SVU Mánes vystoupil a stal se prvním předsedou nově založeného spolku - Skupiny výtvarných umělců (S.V.U.). Na podzim roku 1911 se S.V.U. rozhodla vydávat vlastní časopis, Umělecký měsíčník, který se stal uměleckou revue mladé generace. Umělecký měsíčník věnoval od prvního ročníku pozornost otázkám kubismu. Gočár patřil k nejprogresivnějším architektům evropské moderny. Již kolem roku 1910 začal využívat nejmodernější technologické stavební postupy: kovové a železobetonové skeletové konstrukce. Roku 1912 spolu s Pavlem Janákem, Josefem Chocholem a Odolénem Grégrem založil Pražské umělecké dílny (P.U.D.). V roce 1914 se spolu podílel na přípravě české účasti na výstavě Deutsches Werkbundu, konané v Kolíně nad Rýnem. Gočár byl především organizátor a praktik: byl prvním z protagonistů kubismu, kdo své návrhy architektury, nábytku i lustrů dovedl k realizaci: dům U Černé Matky Boží z let 1911 - 1912 je toho nejlepším dokladem, neboť v tomto domě zásady kubismu spoluvytvářely půdorys i architektonický detail a neprojevily se pouze na fasádě. [Citace č. 4] Co se týče realizovaných návrhů nábytku, patřil Josef Gočár rozhodně k vůbec nejproduktivnějším členům skupiny. Právě jím navrhnutý nábytek tvoří velkou část nábytkové kubistické produkce vůbec. Oproti ostatnímu je i více nápaditý a odvážnější, zvlášť u nábytku pro vlastní byt. Jeho tvorba je velmi rozmanitá. Jako potah při čalounění nejčastěji používal kůži nebo látky se světlým, téměř secesním, květinovým dekorem navrženým Františkem Kyselou. Ty sice do jisté míry odporovaly snaze oprostit se od dekoru, ale na druhou stranu tvořily zajímavý kontrast.

20

Obr. 2: Josef Gočár, křeslo, kol. 1922

Obr. 3: Josef Gočár, křeslo, r. 1922

Obr. 4: Josef Gočár, pohovka, r. 1912-1915, (zdroj: Dagmar Koudelková)

4.3.2 Josef Chochol Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze u prof. Josefa Schulze a na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. Otto Wagnera. Byl členem SVU Mánes a po té i S.V.U. . [Citace č. 4] Josef Chochol byl ve skupině činný především jako architekt a po Praze postavil hned několik jedinečných kubistických staveb. Dokázal se obdivuhodně vcítit do tektoniky objektu, často publikoval svoje teorie, například zde Josef Chochol píše: „Ornamentálnost chceme nahradit zintelektualizovanou živelností formy, a kolik zavrhujeme na dekoru

a ornamentu, tolik nejméně snažíme se docilovat silou

soustředěného a souhrnného účinku, jehož znakem bude chuť matematické jakési

21

přesnosti, drsné strohosti a jadrné režnosti, jíž dáváme přednost před bývalou škrobeností naparfumovaných a jalových dandysmů a perversit, stejně jako před maloměstskou naivně se tvářící bodrostí.“ [Citace č. 5] Z jím navrženého nábytku je známa pouze sedací souprava z roku 1911 pro Anglický kroužek v Obecním domě v Praze. Kromě téměř obyčejné židle a stojacích hodin se jedná o dosti těžké kusy. Křesla, stolek i pohovka byly umístěny na kulovitých nožkách. Zvláště křesla pak budí dojem gotických katedrálových křesel.

Obr. 6: Josef Chochol, křeslo, r. 1911

Obr. 5: Josef Chochol, pohovka, r. 1911

4.3.3 Pavel Janák Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze u prof. Josefa Schulze a současně u prof. Josefa Zítka na pražské německé technice. V letech 1899 - 1905 absolvoval studium architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. Otto Wagnera. Praxi získal v letech 1908 - 1909 v ateliéru prof. Jana Kotěry. Roku 1908 se stal zakládajícím členem družstva Artěl, členem sdružení SVU Mánes, ze kterého, stejně jako jeho kolegové, roku 1911 vystoupil a přešel do výboru nově založené skupiny S.V.U. . Pracoval v redakčním kruhu nově založeného Uměleckého měsíčníku, kde od prvního ročníku publikoval závažné statě o kubismu: texty Hranol a pyramida, O nábytku a jiném. [Citace č. 4] Tyto texty sloužily jako jedny z prvních významných teoretických základů kubismu. 22

Janákův nábytek je také velmi osobitý a snažil se vždy podle svého kréda „vyhovět lidskému účelu“. Z počátku jeho kubistické tvorby navrhnul pro doktora Josefa Borovičku nábytek s ne úplně typickým, šedobílým matným nátěrem. I další jeho kusy jsou velice zajímavé a co do produktivity se dá Janák zařadit hned za Gočára. Navrhl i několik typů židlí, z nichž některé se vyráběly i sériově. Některé z těchto typů židlí si byly na první pohled podobné, výrazně se lišily v tvarech opěráků. Často používal zalamované nohy nebo zúžené a do lichoběžníku zploštěné. Jako čalounický potah volil většinou svislé pruhování, kde světlé pruhy střídaly tmavé. Navrhl také několik druhů nábytkového kování, které se většinou používalo na veškerý kubistický nábytek. V menší míře také navrhl několik vzorů na tapety, šatovky, koberce nebo potahy. Známé je velké množství kubistické malované keramiky navržené pro Artěl. Pavel Janák se svědomitě věnoval jak teorii tak i praxi. Jeho tvorba byla velice bohatá, v mnoha ohledech se dala srovnat s tvorbou jeho blízkého spolupracovníka Josefa Gočára. Obr. 7: Pavel Janák, křeslo, r. 1913

Obr. 8: Pavel Janák, židle, r. 1912

4.3.4 Vlastislav Hofman Studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Josefa Fanty, Jana E. Kouly a Josefa Schulze. Pracoval ve stavebním oboru pražského magistrátu. Byl členem SVU Mánes, odkud spolu s dalšími roku 1911 vystoupil a stal se členem S.V.U., avšak už roku 1912 se do SVU Mánes zase vrátil. Byl také autorem

23

řady teoretických statí, zdůrazňoval tzv. samopohyb hmoty, podle kterého musí architekt hledat její vnitřní formy a silokřivky. Patřil k průkopníkům kubismu. [Citace č. 4] Vlastislav Hofman byl svým způsobem výjimečný architekt. Jeho raný nábytek, měl tradiční pravoúhlé tvary. Zvláště pak u čalouněných židlí a křesel k jídelnímu stolu si až důmyslně pohrál se skládáním dýh do trojúhelníkových polí, odraz světla od různě orientované textury dával pocit hloubky. K čalounění používal nejvíce světlé tóny a jemný geometrický nebo vůbec žádný vzor. Na jeho židlích, křeslech a pohovce jako jakýsi ozdobný prvek umisťoval často po obvodu čalounění mosazné cvočky. V pozdější tvorbě se už více vyhýbal pravým úhlům a při lomení ploch či hran využíval hlavně tupých úhlů. Některý nábytek budí dojem jako by se většině kolmých ploch pokoušel vyhnout jen zkosením a z pravoúhlého obrysu či průhledu tak tvořil pravidelný šesti- až osmihran. Navrhl také pro Artěl několik kovových popelníku, dóz a keramiky. Některé kusy byly nápadně podobné pracím Josefa Hoffmanna z Wiener Werkstätte. Vzhledem k jeho členství ve spolku Tvrdošíjných a užívání kubistických tvarů až do počátku třicátých let, byl nazýván „nejtvrdošíjnějším kubistou“. Jeho tvorba je také všestranná. Působil jako scénograf pro Národní i jiná divadla, dále také jako grafik, malíř, architekt a urbanista. Ve všech těchto polích dosahovaly jeho návrhy až obdivuhodných kvalit.

Obr. 9: Vlastislav Hofman, křeslo, r. 1911-1912

Obr. 10: Vlastislav Hofman, pohovka, r.1912

24

4.3.5 Otakar Novotný Studoval v ateliéru prof. Jana Kotěry na pražské Umělecko průmyslové škole a stal se jeho asistentem. Roku 1904 založil vlastní projekční ateliér. Od roku 1902 byl členem SVU Mánes, v letech 1913 - 1915 jeho předsedou (opětovně tuto funkci zastával v letech 1920 - 1932). Otakar Novotný náleží k zakladatelské generaci naší moderní architektury. spolupracoval s architekty S.V.U. a byl spjat s naší avantgardou počátku století i jako její teoretik. Sám svou kubistickou cestu považoval za omyl, ačkoliv se mu podařilo vytvořit několik návrhů, jimiž se zařadil do čela naší architektonické avantgardy. Důstojným epilogem jeho kubistického období je soubor nábytku pocházejícího až z roku 1922. Shrnuje Novotného zkušenosti a poznatky z období kubismu spojené již s tvorbou dvacátých let. Interiér navržený pro MUDr. Ledeče navazuje sice na autorovu předválečnou tvorbu, ale svou koncepcí stojí na prahu dekorativního období dvacátých let. Je budován na základě kompozičních kontrastů: na jedné straně z prvků hladkých, nezdobených, na druhé straně z výrazně dekorativních. Také přístup k řešení jednotlivých kusů je zcela odlišný oproti kubistické tvorbě. Dřívější velkorysé pojetí nábytkových celků vystřídal dokonale propracovaný detail - nejvýmluvnější součást nábytku. Na místo redukovaných kubistických tvarů nastoupila dekorativní, až hravá kompozice, na místo jednolitého řešení je nábytek opět složen z několika architektonických článků, které lze od sebe vzájemně odlišit. Architekt např. jasně odděluje dekorativní nohy s ostrými profily, připomínající průnikem geometrických forem artělovskou keramiku z let 1912 14, od zaoblených stupňovitých rámů, které nesou hladké hranolovité skříně, od nich je opět oddělená zaoblená římsa. Z raně kubistické fáze tu zbyly složité geometrické konstruktivní soustavy, které jsou uplatněny na zasklených dveřích, půdorysně velmi komplikované do tvarů komolých jehlanů, znovu dovnitř prolomených a několik skládaných dýh. Autorův kritický přístup ke kubismu způsobil, že všechny kubistické prvky ztratily svoji původní živelnost a bezprostřednost. Přece však návrh židle je jedním z nejzdařilejších nejen tohoto interiéru, ale celé kubistické vnitřní architektury. Jsou zde spojeny moderní výrazové prvky s podněty převzatými jak z bezprostřední minulosti, tak z minulosti vzdálené, jako byl empír a nebo lidové umění 18. století. [Citace č. 2]

25

Obr. 11: Otakar Novotný, židle, r.1922

4.4

Obr. 12: Otakar Novotný, knihovna, r.1922

Výroba v kubismu

4.4.1 Pražské umělecké dílny Součástí iniciativ Skupiny výtvarných umělců a snahy o zapojení nového umění do každodenního moderního života bylo založení Pražských uměleckých dílen (PUD) v roce 1912 z podnětů architektů Gočára a Janáka za finanční podpory Dr. Grégra. Dílny se zaměřily na výrobu bytového zařízení, především nábytku, ale také doplňků, kování a osvětlovacích těles. Měly svou truhlárnu, čalounictví a kovodílnu. Prakticky všechen nábytek z let 1912 - 1914 byl vyroben v Pražských uměleckých dílnách. PUD pravidelně inzerovaly v uměleckých časopisech. Při zahájení činnosti bylo zdůrazněno, že vedoucí myšlenky jsou především zřetely umělecké, že nábytek má vyhovovat při jakési účelnosti dobrému vkusu, ale současně má být vážným uměním. Vedle přepychového nábytku chtěly PUD vyrábět nábytek občanský, dle osobních potřeb zákazníků, ale také vzorový typový nábytek kancelářský a do bytu, který při plné účelnosti a úspornosti bude vždy přísně umělecký. Ve svých čalounických dílnách

26

zpracovávaly PUD i nábytkové látky, záclony, potahy. Po příchodu války PUD zanikly. [Citace č. 6]

Obr. 13: Expozice PUD na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem, r.1914

4.4.2 Artěl Významnou institucí pro zvelebení a rozvoj uměleckého průmyslu byl od roku 1908 Artěl. Byl založen jako obchod se smíšeným zbožím sdružením výtvarníků různých oborů, malířů, architektů a textilních výtvarníků. Jedním z podnětů pro vznik Artělu byly i vídeňské dílny pro užité umění a řemeslnou výrobu, Wiener Werkstätte. Cílem Artělu bylo postavit proti tovární šabloně krásný účelný tvar, vyvedený v dobrém materiálu. Za dobrý materiál bylo považováno dřevo, papír, látka pálená hlína a keramické techniky. Artěl záhy pracoval na družstevním základě s cílem zaměřit se vedle drobných předmětů jako šperky, grafiky, keramiky, ozdobných dóz i na celkové zařízení bytu. Jelikož neměl vlastní dílny, zadával práce jiným firmám, keramiku například firmě Rydl a Thon ve Svijanech. Zatímco produkce Artělu do roku 1914 oscilovala mezi póly vídeňské geometrické moderny a kubismu, po válce a zejména v první 27

polovině

dvacátých let začal převládat dekorativismus. Ovlivnění dílnami Wiener

Werkstätte nebylo nejspíš jednosměrné. V návrzích Josefa Hoffmanna právě v dvacátých letech lze nalézt postupy typické pro české kubisty již před válkou. [Citace č. 6]

Obr. 14: Pavel Janák, kávový soubor, ukázka ze sortimentu Artělu, r.1911

Obr. 15: Pavel Janák, keramická dóza, ukázka ze sortimentu Artělu, r.1911

28

Dekor v kubismu

4.5

4.5.1 Tvarosloví Co bylo pro samotný kubismus nejtypičtější je obliba v lomených křivkách, které se tak jako sjednocující prvek objevují takřka ve všech oblastech. Charakteristickým rysem tvarosloví kubistického stylu je redukovaný inventář lomených forem. Připustíme-li jistou míru představivosti, mohli bychom kubistické tvarosloví redukovat na jediný element (1). Zbytek (2,3,4) jsou jeho variace:

Obr. 16: Tvarové elementy

1

2

3

4

[Citace č. 7]

4.5.2 Plakát, typografie, obálky Český kubismus nebyl jen dobýváním prostoru, ale také hledal svůj vlastní styl a hrál si s dekorativními prvky. A právě to platí i o užité grafice, především plakátu. Nový plakát ustoupil od symbolických obrazů a začal se vyjadřovat moderní řečí jednoduchých znaků. Duch grafického purismu, střízlivosti, kázně a zcela originální elegance se rozchází s principy ornamentální dekorace a ukazuje cestu novým, konstruktivním uměleckým směrům. [Citace č. 3] Zůstává otázkou do jaké míry je možné hovořit o kubistickém plakátu. Rozhodně to bude oprávněné jen u několika konkrétních děl. V ostatních případech jde spíše o vliv formální estetiky kubismu, která je promísena někdy se secesní stylovostí, jindy s novoklasicistní uměřeností nebo téměř rokokovým ornamentalismem. Důležitým znakem kubistického plakátu oproti staršímu pojetí, založeného na symbolicko-

29

figurativním „příběhu“, je důraz na jednoduchý abstraktní grafický znak, často hvězdicového nebo kosočtvercového charakteru. [Citace č. 6] Obr. 17: Jaroslav Benda, interiér z výstavy Svazu československého díla, r. 1921

4.5.3 Používané vzory v tapetách a malbě vnitřních stěn v kubismu Ve vzorech, narozdíl od grafik, převládal stylizovaný rostlinný dekor s mírně zahrocenými ornamenty, který měl spíše secesní předpoklady. V některých případech se uplatnily geometrické návrhy zejména Pavla Janáka.

Obr. 19: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912

Obr. 18: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912

30

Obr. 20: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916

Obr. 21: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916

Obr. 22: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916

Obr. 23: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912-1913

Obr. 24: Pavel Janák, návrh na tapetu, r. 1912-13

Obr. 25: Pavel Janák, návrh na tapetu, r. 1911

31

4.5.4 Dekor textilií v kubismu Textilie se v kubistických interiérech vyskytovaly nejčastěji ve formě závěsů, koberců a potahových látek na čalouněném nábytku. Přesný vzhled závěsů, jako třeba jejich barevnost, není díky černobílým fotografiím znám, ale je viditelné, že nenesly výrazné vzorování. Byly spíše jednobarevné či páskované. Proužkované potahy se objevovaly často i v návrzích čalouněného nábytku zvláště Pavla Janáka, při výrobě ale bývaly většinou nahrazeny obvyklým sortimentem. Na něm, podobně jako na tapetách a knihách, byl nejčastější Kyselův stylizovaný rostlinný dekor. Barevnost se pohybovala od světlých tonů hnědé s tmavým podkladem, až k tmavě hnědé. Potah tak kontrastoval s často načerno namořeným dřevem. Jako tradiční luxusní materiál se používala i kůže barvená do tmavých tónů hnědé, modré i zelené. Co se týče koberců, i těch bylo několik navrženo. Vzhledem k náročné ruční výrobě, bylo ale vyrobeno jen pár kusů. V interiérech tak zůstávaly dostupnější tradiční perské koberce.

Obr. 26: František Kysela, nábytková látka pro PUD, r. 1913

Obr. 27: František Kysela, nábytková látka pro PUD, r. 1913

32

4.6

Kubistický interiér

Obecně je známo, že se kubismus mimořádně výrazně projevil v nábytkové tvorbě. Málokdy se však uvádí, že tento styl nic nezměnil na tradičním zařízení interiéru. Nadále se vyráběly zavedené nábytkové sestavy pro jídelny, ložnice, pracovny. Kubismus nerozšířil výrobu nábytku o nové typy, ani nevnesl nic nového do zařízení. Jídelna měla stejně jako dříve uprostřed stůl s věncem židlí okolo, u stěny příborník a skleník, v ložnici byly tradičně vedle sebe umístěny manželské postele s nočními stolky po stranách a nechyběla zde toaletka a skříně. Kubistický nábytek v jídelně i ložnici obvykle doplňovaly tradiční perské koberce. Dokonce se nezměnil ani obsah skleníku, jak dokládají dobové fotografie. Paradoxně působí výrazný a čistý kubistický tvar příborníku a skleníku, naplněný tradičním porcelánem s květinovým dekorem a tradičními bibeloty. Ani v zařízení pracovny nedošlo k převratným změnám: psací stůl doplňovala židle nebo křeslo, obvyklá byla pohovka, kuřácký nebo hrací stolek a garnitura křesel. Součástí zařízení pracovny bývala knihovna, která svým rozsahem (a zejména obsahem) odrážela individualitu uživatele - ale i tento aspekt byl záležitostí tradice. Formálně se však kubistický nábytek od tradičních typů lišil výrazným dynamickým tvarem i popřením dekoru, který zastoupila hra s různě skládanou dýhou. Specifikem kubistického nábytku je skutečnost, že autoři jeho návrhu - Josef Gočár, Pavel Janák, Vlastislav Hofman a Josef Chochol - ač zkušení architekti, nebrali ohled na výrobní možnosti. Nábytek brali jako sochu, jejíž složité tvary by sice bylo dobře možné realizovat odlitím, ale výroba tradičním truhlářským způsobem byla velmi obtížná. Řada truhlářů se proto ani nepokusila nezvyklé návrhy uskutečnit. Tato zkušenost později jedním z důvodů proč byly založeny Pražské umělecké dílny. Ráz a barvy interiéru tak tvořil především samotný kubistický nábytek a drobné užitkové předměty jako svítidla, vázy a dózy. Jiné, například zdobné prvky, které by na kubismus přímo odkazovaly nebo ho připomínaly se příliš nevyskytovaly. Závěsy byly často jednobarevné, koberce tradiční perské. Vnitřní výmalba spíše odkazovala květinovým vzory na secesi někdy s prvky geometrických útvarů, pro kubismus typičtějších, jako kosočtverce, trojúhelníky, lichoběžníky apod. To spolu neslo i zajímavý kontrast. Z dochovaných fotek mohou tyto interiéry působit trochu ponuře a to

33

díky tmavým tonům mořeného dřeva z něhož byl nábytek s oblibou vyroben, absenci ornamentu na nábytku a celkové jednoduchosti. Kubistické interiéry byly někdy řešeny do úplného detailu a vznikaly tak celé nábytkové kolekce dle místa určení. Často ale ve spojení s finančními možnostmi musely být doplněny o nábytkové kusy nebo doplňky, které kubismu nepodléhaly. Ten nejbizarnější nábytek vedle sebe jiný v podstatě nesnesl. Byl navrhován jako solitér v různé míře sloužící svému účelu a působící v interiéru jako abstraktní plastika. Při doplnění jiným, nejčastěji secesním nábytkem a předměty, se muselo o to více dbát na jejich vhodné rozmístění a někdy tak vznikal zajímavý kontrast. Samotná architektura takový problém neměla. Ve spoustě měst toho jsou důkazem kubistické stavby, které i navzdory své nezvyklé fasádě do okolní zástavby až pozoruhodně zapadaly. Často lépe než stavby následujících stylů. Příčinu můžeme najít ve vůli jejich autorů tehdejší domy jakoby „skubizovat“ a pochopitelně i v neobyčejné všestrannosti a kvalitě těchto architektů.

Obr. 28: Vlastislav Hofman, jídelní stůl s čalouněnými židlemi pro herce Mařatku, r. 1911

34

Obr. 29: Pavel Janák, pracovna pro herce Bolešku, r. 1913

Obr. 30: Otakar Novotný, interiér pro nakladatele Štence, r. 1912

35

Obr. 31: Josef Gočár, interiér, r. 1912

Obr. 32: Pavel Janák, ložnice pro Dr. Borovičku, r. 1912

36

5. VÝVOJ A UŽITÍ KUBISMU V TVAROVÁNÍ A DEKOROVÁNÍ ČALOUNĚNÉHO NÁBYTKU Vývoj a užití kubistických tendencí a motivů v letech 1925 - 2008 je velmi těžké s přesností rozpoznat a určit. Během uvedené doby se vyskytla spousta čalouněného nábytku, ať již sériově vyráběného nebo častěji spíše uměleckého, na kterém by se daly některé kubistické tendence, motivy či dekor rozpoznat. U většiny takového nábytku však není jisté zda jeho autoři - designéři - kubistický nábytek vůbec znali či jestli se jím vědomě inspirovali. Například v tvorbě současných designérů lze najít nábytek dotýkající se tvarosloví nábytku kubistického, i když princip jejich tvorby nebo jejího výkladu leží zcela jinde. Jde především o kusy hojně hranaté, nějakým způsobem připomínající nábytek z vrcholné kubistické tvorby nebo vyjadřující podobnost s některými konkrétními kusy. V mé bakalářské práci bych chtěl i na tento nábytek upozornit v souvislosti s jistou nadčasovostí kubistického designu či estetiky, která se v takové míře v žádné jiné době a nikde na světě nevyskytovala.

5.1

Čalouněný nábytek ve stylu art deco

Design čalouněných křesel a židlí světového art deca vychází ze záliby tohoto směru v pohodlí a přepychu. Vyznačují se velkorysými proporcemi a jsou vyrobeny z příjemných a luxusních materiálů. Často jsou navrhovány jako součást sedacích souprav do salónu, které sestávají z pohovky a několika křesel. Převládají na nich čisté linie vycházející z tradičních forem, mohou ale být i mnohem avantgardnější, např. s abstraktními tvary. Vždy však musí být pohodlné a příjemné na pohled. Francouzští tvůrci často vycházeli z předloh 18. století. Křesla a židle s tvarovanými opěradly, štíhlými, zužujícími se nohami jsou zhotovovány z vybraných dřev, např. mahagonu, růžového dřeva a ebenu makasaru. Dekor je dosti bohatý, používá se řezba a intarzie z exotických materiálů včetně laků, želvoviny, imitace žraločí kůže a perleti. Čalounění hraje u křesel a židlí ve stylu art deco velmi důležitou roli. K potažení se používají přepychové materiály, jako jsou kůže (často z exotických zvířat) nebo

37

aksamit. Převládají živé barvy a geometrické nebo exotické vzory. Návrháři čerpají inspiraci z výpravy a kostýmů Ruského baletu, kubistických a fauvistických obrazů a afrického, orientálního nebo lidového umění. [Citace č. 8] Obr. 33: Taburet, kolem r. 1928 Francie

Obr. 34: Pierre Chareau, křeslo, r. 1925 Francie

Obr. 35: Pierre Chareau, křeslo, r. 1928 Francie

Obr. 36: Křeslo, r. 1930 Anglie

Obr. 37: Křeslo, kolem r. 1940 Spojené státy americké

Obr. 38: Křeslo, kolem r. 1940 Itálie

38

Obr. 39: Židle, kolem r. 1930 Spojené státy americké

5.2

Obr. 40: Židle, kolem r. 1930 Francie

Čalouněný nábytek postmodernistického kubismus

Po doznění světové vlny art deca počátkem 40. let a nástup moderny především v podobě funkcionalismu, docházelo k velmi odmítavým postojům vůči dekoru a samotnému zdobení. Tyto tendence vydržely přibližně až do počátku 70. let. Od této doby se začaly prosazovat postmodernistické ideály. Postmodernisté věřili, že úsilí modernismu mělo za následek vytvoření nesrozumitelných knih a uměleckých děl, bezduchých předmětů a nežádoucích staveb s nimiž lidé nemohou žít. [Citace č. 9] Začala vznikat postmodernistická uskupení v čele s italskými uskupeními Memphis a Alchimia. Postmodernisté svým hravým přístupem a ironizováním designu si libovali právě v tom co modernisté odsuzovali. Měli obvykle vztah k secesi, art decu, konstruktivismu, hnutí De Stijl a jiným avantgardním směrům začátku 20. století. Zavedli barvu, dekoraci, texturu a očividné odkazy na historické prvky velmi výstředními návrhy. Ty často postrádaly užitnou hodnotu a jako umění působily především na emoce. V této době někteří postmodernisté začali mimo jiné kubismus i art deco vyhledávat a začleňovat do svých děl. Ve světě toho byl nejlepším příkladem Alessandro Mendini z umělecké skupiny Alchimia. Ten se ve velké části svých prací v tomto období českým kubismem zabýval a inspiroval. Vytvářel tak i „re-designy“ některých konkrétních nábytkových kusů.

39

Obr. 41: Alessandro Mendini, židle ze série Ollo, r. 1930

Obr. 42: Josef Gočár, pohovka, r. 1913

Obr. 43: Alessandro Mendini, pohovka Kandissi, r. 1978

40

Postmodernistické vlivy se rozšířily po celém světě a s určitým zpožděním i do České republiky. Zde to k využití historie a kubismu také svádělo a jedním z prvních byl Milan Knížák, který už v roce 1971 vytvořil sérii nábytku Cocube inspirovanou výhradně kubismem. V roce 1987 bylo založené sdružení Atika společně V. Cimburou, J. Javůrkem, B. Horákem, J. Pelclem a J. Šustou a to hlavně za účelem tvůrčí svobody, snahy vytvářet nábytek individuální povahy přinášející kromě radosti a potěšení i duchovní poselství tvůrce. I v tomto sdružení vznikal nábytek inspirovaný kubismem vesměs od Jiřího Pelcla.

5.3

Kubistické prvky v současnosti

Zájem o problematiku kubistického hnutí, jeho znovu objevení a estetika, která se z něho odvozuje, nepadá pouhou náhodou právě dnes na úrodnou půdu. Přístup postmoderny, rozcházející se s racionalistickou, realistickou a vědecky ověřitelnou koncepcí, uvolňuje místo jiným snahám, více zaměřeným na komunikaci, počítající s nejrůznějšími pocity, dokonce i těmi nejokrajovějšími, v nichž žijí sociální a kulturní protiklady vedle sebe, aniž by proti sobě bojovaly - to ovšem znemožňuje koncentraci dominujících výrazů. Jistě z toho vyplývá ztráta výrazové síly, pokud jde o obsahové sdělení, neboť se snadno rozplyne v nadbytku jiných prvků. V každém případě tento postup prospívá osvobození výrazů považovaných za okrajové, nebo dokonce podřadné, jako třeba kubistické hnutí v architektuře. Protože se opírá o humanistickou základnu a o vývoj průmyslové společnosti, nese s sebou technologická revoluce nový přístup k projektům a zároveň ruší mezioborové bariéry. Jak říká Andrea Branzi, design se zabývá „čerpáním z velkého planktonu technologií, struktur, jazykových a informačních služeb a tvůrci stojí bezbranní tváří v tvář této zničující svobodě“. Dal by nejprve přednost čerpání z minulosti, kterou zná, a revizi již dosaženého z hlediska nových perspektiv. [Citace č. 3] Jak již bylo v této práci naznačeno, v současnosti vzniká čalouněný nábytek jehož estetika se dotýká estetiky nábytku z období kubismu. Je to nejspíš dáno onou tvůrčí svobodou a současně novějšími a invenčnějšími přístupy designérů se snahou vytvářet neustále nový originální nábytek.

41

Obr. 44: Francesco Rota, pohovka Argo, r. 2001

Obr. 45: Dodo Arslan, křeslo Low Res, r. 2003

Obr. 46: Alfredo Häberli, pohovka pro MOROSO, r. 2005

42

Obr. 47: Ronan & Erwan Bouroullec, pohovka a židle Facett, pro Ligne Roset, r. 2005

Obr. 48: Vladimír Žák, křeslo Kubikula, pro UP závody, r. 2008

5.4

Současné trendy roku 2008

Současné trendy v nábytku a bytovém textilu nejsou úplně jednoznačně definovatelné. Stále jsou například oblíbené veskrze minimalistické interiéry, které ale už ve světě vytlačují interiéry daleko rozmanitější s větším důrazem na individualitu a osobitost. V tomhle ohledu pak často platí, že vše je dovoleno. Originalita a dynamičnost jsou stále více vítané. Důkazem toho jsou současné nejvýznamnější světové veletrhy nábytku a bytového textilu jako Salone Internazionale del Mobile v Miláně, Imm Cologne v Kolíně nad Rýnem, Maison & Objet v Paříži či Heimtextil ve Frankfurtu nad Mohanem. Právě s veletrhem Heimtextil již léta spolupracuje holandský designér Gunnar Frank. Se

43

svým týmem na každou sezónu připravuje prezentaci současných trendů. Při jejich sestavování čerpá z poznatků o nových kolekcích nejen ve špičkových textilních firmách, ale hlavně v oborech souvisejících s bytovým textilem a to je mezi jinými i nábytková a dekoratérská tvorba. Následující názvy stylů jsou tedy převzaté z výstižně pojmenované knihy pro sezónu 2008/2009 IT´S TIME TO BE... (JE ČAS BÝT...).

5.4.1 Vizionářský styl Vizionářský styl přináší futuristická a ultramoderní řešení interiéru. Je oproštěný od dekoru, zato vládne organickými tvary čalounění a puristickými, oproštěnými formami nábytku. Počítá s nekonvenčními high-tech materiály, zvláštními povrchy a ultramoderním použitím barev, kde nesmí chybět bílá, černá, šedá v základu a ostře žlutá s fialovou jako akcent. Je platformou pro neokázalý luxus té nejvyšší náročnosti, vyrábět a užívat jej dokáží jen ti nejlepší z nejlepších. [Citace č. 10] Obr. 49: Zaha Hadid, pohovka MOON, pro B&B Italia, r. 2007

5.4.2 Originální styl Originální styl spojuje lásku k přírodním materiálům a nové technologie. Vytříbený vkus s hand made technikami a jedinečnými postupy propojování materiálů. Potkáte zde folklórní textilní motivy i počítačovou grafiku. Barevnost se pohybuje na poli režných, zelených a hnědé, s akcentem v tlumené růžové, oranžové nebo žluté. Dřevo se zde uplatňuje jako nezastupitelný přírodní materiál se svou kresbou, 44

strukturou větví, rustikálním povrchem. Pro originální práci se dřevem je výbornou inspirací veletrh Maison & Objet v Paříži, který vyhledává kvalitní nápady v této oblasti. [Citace č. 10] Obr. 50: Nábytek v originálním stylu (zdroj Ludvika Kanická)

5.4.3 Magický styl Magický styl spojuje luxus, klasické a tradiční prvky prezentuje vždy se spojením

s modernou.

Historické

citace

barokního

textilního

dekoru

nebo

meziválečného stylu Art Deco zde najdeme ve spojení s moderními technologiemi ohýbaného kovu nebo estetiky Bruselu. Výsledek je dramatický až tajemný, posílený jednoznačně tmavými barvami. Světlé neutrální tóny se zde používají pouze jako akcent. [Citace č. 10] Obr. 51: Nábytek v magickém stylu (zdroj: Ludvika Kanická)

45

5.4.4 Vibrující styl Vibrující (nebo také energický) styl staví na hravosti, principech pop artu a kýče. V této oblasti se bravurně pohybuje například designér Marcel Wanders, který při příležitosti milánského veletrhu představil až pohádkovou expozici. Mezi záplavou tradičních dekoratérských technik jako je háčkování, množství romantických textilních a porcelánových dekorů, předimenzovaných rozměrů doplňků (obrovské lampy, květináče, zvonky) si musel nejeden člověk připadat značně umenšený. Precizně provedený bizarní design je zde chápán především jako prostředek k nevšednímu zážitku, návratu do dětství. [Citace č. 10] Obr. 52: Nábytek ve vibrujícím stylu (zdroj: Ludvika Kanická)

46

6. VARIANTY APLIKACÍ KUBISTICKÝCH DEKORŮ PRO SOUDOBÉ VÝROBKY Po důkladném prostudování kubistického stylu ve všech možných odvětvích užitého umění i interiéru jako celku, následoval výběr použitelných vzorů a ornamentů. Ty byly poté upraveny v grafických programech nebo zcela překresleny a doplněny o návrhy vlastní, inspirované různými prvky z kubistické tvorby i následujícího art deca. Při tomto postupu jsem zjistil, že některé prvky hojně používané v kubismu se v určité míře dají nalézt v architektuře a interiérových prvcích v kterémkoliv historickém slohu a časovém období počínaje středověkem. V tomto případě jde spíše o geometrické či plastické ornamenty skládající se z ostrých trojúhelníků, kosočtverců apod. S nadsázkou lze i samotné kubistické tvarosloví označit jako nadměrné používání ostrých úhlů, tvarů a vzorů skládaných vedle sebe či spojených do raportů. Výjimkou nebylo ani používání rostlinných motivů a jejich stylizací zejména v potazích čalouněného nábytku. Později v art decu se přidaly oblouky, kruhy a obdélníky. Rostlinné stylizace a folklórní motivy převládaly nad ostrými vzory. Podobně jako v baroku na pohyb, v kubismu byl kladen důraz především na plasticitu, dynamiku a symetrii. To jsou pojmy, které charakterizují stále větší část současného sedacího i jiného nábytku. Z těchto důvodů jsem se snažil najít dekory inspirované kubismem, které by tyto tendence podtrhovaly, doplňovaly či rozvíjely. V souvislosti s aktuálními trendy bytového designu, jeho důrazu na volnost, svobodu jednotlivce a osobitost vlastních interiérů.

6.1

Čalouněný nábytek inspirovaný kubismem

Nábytek a potahy, které jsou mnou navrženy mají působit jako výzva k využití ostřejších motivů v souladu s použitým nábytkem. Při použití těchto charakteristických kubistických prvků se musí počítat s jejich vhodným užitím a výběrem do vhodného prostředí, ve kterém bude nábytek používán a v jaké míře bude sloužit svému účelu.

47

6.1.1 Dobové geometrické vzory na současném nábytku V první části jsem se zabýval aplikací původních geometrických vzorů na současný čalouněný nábytek dle vlastního návrhu. Vzory byly pouze upraveny v grafickém programu do vhodnějších barev a jinak nepozměněny jsem je aplikoval na vlastní návrh čalouněného nábytku, jehož design vychází z kubistického křesla Vlastislava Hofmana. Cílem bylo dokázat, že je možné využití kubistických geometrických vzorů i dnes, a že jejich aplikace dokáže ještě více zdůraznit již kubismem inspirovaný samotný tvar křesla. Obr. 53: Návrh křesla, potah s dekorem tapety Pavla Janáka

Obr. 54: Návrh křesla, potah s dekorem předsádky knihy od Jaroslava Bendy

6.1.2 Kubismem inspirované vzory na současném nábytku V této části se zabývám vytvořením vlastních potahů založených na prvcích z charakteristických dobových kubistických grafik používaných většinou v knihách a plakátech. Jde jak o stylizované rostlinné motivy tak i o ostré geometrické tvary. Tyto návrhy jsem vytvořil v grafickém programu. Typické prvky jsem spojil do raportů a pokusil se o aplikaci potahů vyhovujících současným trendům ve vzorování i barevnosti.

48

Potahy jsou použité na vlastním návrhu pohovky rovněž inspirované hranatým kubistickým tvaroslovím. V tomto případě jsem se snažil docílit zcela současného návrhu výrobku, který je kompletně inspirovaný estetikou kubismu. Pohovka byla navržena s myšlenkou na příležitostné posezení v manažerských kancelářích.

Obr. 55: Návrh pohovky, varianta potahu č. 1

Obr. 56: Návrh pohovky, varianta potahu č. 2

49

Obr. 57: Návrh pohovky, varianta potahu č. 3

Obr. 58: Návrh pohovky, varianta potahu č. 4

50

7. DISKUSE Stěžejní myšlenkou mé práce je připomenout období českého kubismu a rondokubismu a uvést jej do souladu s vhodnými inspiračními zdroji u současného čalouněného nábytku. Každý člověk se při zařizování prostředí ve kterém tráví velkou část svého času, řídí vlastním vkusem a vybírá si tak věci jež jsou mu libé. Tyto předměty svou barvou, tvarem, velikostí, apod. pak dokáží ovlivňovat i naše duševní rozpoložení. Je například zjištěno, že předměty i vzory tvarované do ostrých úhlů přitahují pozornost. Některé lidi mohou přitahovat svojí dynamikou, ostrostí a určitým tajemnem, zatímco u jiných, zvláště citlivých osob, mohou vyvolávat až pocit strachu a ohrožení. Kubismus a kubistický nábytek je právě všeobecně známý svými ostrými hranami, a je proto důležité brát v úvahu i prostředí do kterého má být takový nábytek umístěn. Dalším aspektem je u čalouněného nábytku jeho nezanedbatelná velikost, kterou je ale možné umenšit vhodně zvolenou barvou potahu či velikostí vzoru. Ve svých návrzích křesla i pohovky jsem se snažil nejen o to, aby na první pohled dokázaly upoutat, ale aby byly také funkční a splňovaly i ergonomická a bezpečnostní hlediska. Je zde představeno několik vzorů v různých barevných variantách. Světlejší varianty nábytek odlehčí a dají vyniknout kubismem inspirovaným vzorům. Oproti tomu varianty tmavší zdůrazní samotný tvar nábytku. V souladu s tím bych si tak tento nábytek dokázal představit spíše v prostředí lehce asertivním. Tím mám například namysli manažerské kanceláře, reklamační oddělení firem, ale třeba i výstavní stánky na veletrzích. V těchto případech by je bylo vhodnější zvolit jako solitéry. Dále by se mé křeslo a pohovka mohly využít i ve stylových klubech a restauracích, jejíchž majitelé chtějí svým zákazníkům nabídnout něco neobvyklého. Věřím, že ve větším množství a s výraznými vzory by tato křesla i pohovky již samy o sobě dokázaly vytvořit jedinečnou atmosféru.

51

8. ZÁVĚR Ve své bakalářské práci zachycuji kubistické a rondokubistické období v co nejširším záběru. Postupně vyzdvihuji prvky, které byly důležité pro jejich vznik, vývoj, zánik, a které jsou důležité i dnes jako jejich odkaz. Po uvedení stručného přehledu historického vývoje nábytku se zabývám charakteristikou tvorby v kubistickém i rondokubistickém stylu. Popisuji zde její filozofii a přístup nejvýznamnějších kubistů k navrhování užitkových předmětů. Zmiňuji i mnohá úskalí, která byla s převedením do výroby spjata a je třeba zdůraznit, že bez osvícených mecenášů a jejich finanční podpory by bylo obtížné tato úskalí překonat. Ani dnes není možný další vývoj nábytku bez smělých vizí a lidí, jež jsou schopni sehnat prostředky na jejich realizaci. Dále v této kapitole podrobně a komplexně rozebírám tvarování a dekorování v kubistických interiérech i mimo něj. Je zde patrné, jak specifická a originální byla jejich estetika. Důkladné prostudování kubistického výtvarného stylu mě dále dovedlo k poznání, že jeho význam není až tak okrajový jak se může zdát. Nalezení společných motivů také v průběhu 20. století až do současnosti pro mne bylo velkým překvapením. Stále více se tu objevuje design, který svými lámanými plochami a četnými hranami překonává i nejsmělejší vize architektů doby kubismu. Zjišťuji, že dnešní trendy doslova nahrávají originálním inspiracím a vybízejí ke kreativnímu přístupu i při čerpání z historie. Všechny zmíněné poznatky jsem zúročil při vlastních návrzích čalouněného nábytku. Dosáhl jsem tak svého cíle, vědomě použít kubismu jako inspiračního zdroje pro současnost a vybídnout k možnému využití i do budoucna. Dospěl jsem také k závěru, že z mezinárodního hlediska je daleko vhodnější využití hlavně kubismu, jelikož rondokubismus byl upnut spíše na vlastenectví a lidové motivy. Vybrané téma pro mne nebylo snadné zpracovat, ale myslím že o to více zkušeností a poznatků mi přineslo. Práce je tedy nepochybně zčásti i odrazem mého subjektivního pohledu na věc. Má bakalářská práce může také sloužit jako zdroj informací pro další studenty i laiky a přimět je k vytvoření jejich vlastního názoru na tuto problematiku.

52

9. SUMMARY In my Bachelor thesis I have discussed a cubist and rondocubist era from the broadest possible point of view. I have gradually outlined elements important for their establishment, evolution and cessation; today they are also important as legacy. After a brief introduction describing the historical evolution of furniture I have discussed a characteristic of creation in the cubist and rondocubist styles. I have outlined the philosophy and approach of the most important cubists to designing utilities. I have also mentioned numerous pitfalls connected with the commencement of their production; it is necessary to emphasize that without enlightened benefactors and their financial support it would have been difficult to overcome such pitfalls. Even today further evolution of furniture would be impossible without brave visions and courageous people who are able to raise funds for their implementation. In this chapter I have also discussed in detail and in great complexity the forming and decorating of cubist interiors as well as other elements. Here it is apparent how specific and original their aesthetics was. Thorough study of the cubist art style has also led me to the conclusion that its importance is not as marginal as it may seem. The finding of common motives also in the course of the 20th century up to these days was a great surprise to me. The design which by its broken planes and numerous edges - overcomes even the more audacious visions of the architects of the cubist era is used more and more. I have found out that today’s trends literally play in favour of original inspirations and invite us to adopt a creative approach even if we draw from the history. I have thus reached my goal - to consciously use cubism as a source of inspiration for the present age and to pose a challenge for its possible utilization for the future. I have also came to the conclusion that from the international point of view it is more suitable to use mainly cubism since rondocubism was more focused on patriotism and folk motives. It was not easy for me to process the given topic; but I think that the difficulties I had to face meant even a greater experience for me. It is therefore beyond any doubt that the thesis partly represents my subjective view. My Bachelor thesis may also serve as a source of information for other students or lay people for them to adopt their own view of this topic.

53

10. PŘEHLED LITERATURY A PRAMENŮ

10.1 Seznam citací:

[Citace č. 1]

TOGNER, M. Historický nábytek : Terminologický slovník historického nábytku od gotiky po poč. XX. století. 1. vyd. Praha: Datel - Radim Výrubek, 1993. 123 s. ISBN 80-901961-2-8

[Citace č. 2]

HERBENOVÁ, Olga, et al. Český kubismus 1909 - 1925 : malířství sochařství umělecké řemeslo architektura. 2. upr. vyd. Stuttgart : Gerd Hatje, 1991. 337 s. ISBN 37757-0375-6

[Citace č. 3]

LAMAROVÁ, Milena, et al. Český kubismus : architektura a design 1910-1925. Weil am Rhein : Vitra Design Museum, 1991. 337 s., [4] s. mapové příl. ISBN 3-9802539-7-X

[Citace č. 4]

VLČEK, Tomáš, HORNEKOVÁ, Jana. Muzeum českého kubismu : průvodce stálou expozicí v Domě u Černé Matky Boží. V Praze : Národní galerie, 2004. 95 s. ISBN 80-7035-297-3

[Citace č. 5]

CHOCHOL, Josef. K FUNKCI ARCHITEKTONICKÉHO ČLÁNKU. In Styl V. [s.l.] : [s.n.], 1913

[Citace č. 6]

LAHODA, Vojtěch. Český kubismus. Praha : Brána, 1996. 203 s. ISBN 80-85946-33-5

[Citace č. 7]

TOMAN, Jindřich. Kniha v českém kubismu = Czech cubism and the book. Praha : Kant, 2004. 206 s. ISBN 80-86217-67-1

[Citace č. 8]

MILLER, Judith. Nábytek : světové slohy od antiky až po současnost. Praha : Slovart, 2006. 560 s. ISBN 80-7209-855-1

[Citace č. 9]

BHASKARAN, Lakshmi. Podoby moderního designu : inspirace hlavních hnutí a stylů pro současný design. Praha : Slovart, 2007. 256 s. ISBN 978-80-7209-8

[Citace č. 10] KRBŮŠKOVÁ, Adéla. Trendy 2008. Stolařský magazín. 1.1.2007, roč. 8, č. 12, s. 50-51

54

10.2 Další literatura

1. KARASOVÁ, D. Dějiny nábytkového umění IV. Praha: Argo, 2001. 321 s. ISBN 80-7203-339-5 2. TUROŇ, P. Dekoratérské prvky v období baroka a jejich význam pro tvorbu soudobých interiérů. Diplomová práce. Brno: MZLU Brno, 2005. 82 s 3. ADLEROVÁ, A. České užité umění 1918 -1938. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 262 s 4. Umělecký měsíčník: časopis Skupiny výtvarných umělců, 1911-1913, Praha 5. WELLNER, Karel. Cesta k modernímu ornamentu. Praha : [s.n.], 1923. 13 s., 33 tab. 6. LAMAČ, M. Osma a Skupina výtvarných umělců. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 540 s. LAHODA, V. (ed.) Dějiny českého výtvarného umění IV., (1890-1938). Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0 7. Morant, H. Dějiny užitého umění od nejstarších dob po současnost, , 1983, Praha

10.3 Webové stránky

http://contessanally.blogspot.com/2007/05/salone-del-mobile-2007_6686.html http://www.designdesign.it/cat119_l2.php?n=1 http://blueantstudio.blogspot.com/2007_07_01_archive.html http://www.easterncurio.com/easten%20curio/N%20Sofa/SofaPage1.htm http://vintageandmoderninc.com/HOME/Products/default.aspx?style=2066 http://www.treadwaygallery.com/ONLINECATALOGS/December2005/catalog/0 801-0900.html http://www.theoldcinema.co.uk/English-Art-Deco-Leather-3-piece-Suite-C1930c-7_9-p-1430 http://www.modernism.com/prod_gen.cfm?srow1=80&load=1002 http://www.modernism.com/prod_gen.cfm?srow1=10&load=1001 http://antiquefurnitureartdeco.com/Art%20Deco.htm

55

11. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Josef Gočár, interiér z výstavy Svazu československého díla, r. 1921 Obr. 2: Josef Gočár, křeslo, kol. 1922 Obr. 3: Josef Gočár, křeslo, r. 1922 Obr. 4: Josef Gočár, pohovka, r. 1912-1915 Obr. 5: Josef Chochol, pohovka, r. 1911 Obr. 6: Josef Chochol, křeslo,r. 1911 Obr. 7: Pavel Janák, křeslo, r. 1913 Obr. 8: Pavel Janák, židle, r. 1912 Obr. 9: Vlastislav Hofman, křeslo, r. 1911-1912 Obr. 10: Vlastislav Hofman, pohovka, r.1912 Obr. 11: Otakar Novotný, židle, r.1922 Obr. 12: Otakar Novotný, knihovna, r.1922 Obr. 13: Expozice PUD na výstavě Werkbundu v Kolíně nad Rýnem, r.1914 Obr. 14: Pavel Janák, kávový soubor, ukázka ze sortimentu Artělu, r.1911 Obr. 15: Pavel Janák, keramická dóza, ukázka ze sortimentu Artělu, r.1911 Obr. 16: Tvarové elementy Obr. 17: Jaroslav Benda, interiér z výstavy Svazu československého díla, r. 1921 Obr. 18: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912-1913 Obr. 19: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912 Obr. 20: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916 Obr. 21: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916 Obr. 22: Karel Wellner, návrh na tapetu, r. 1916 Obr. 23: František Kysela, výmalba stěny, r. 1912-1913 Obr. 24: Pavel Janák, návrh na tapetu, r. 1912-13 Obr. 25: Pavel Janák, návrh na tapetu, r. 1911 Obr. 26: František Kysela, nábytková látka pro PUD, r. 1913 Obr. 27: František Kysela, nábytková látka pro PUD, r. 1913 Obr. 28: Vlastislav Hofman, jídelní stůl s čalouněnými židlemi pro herce Mařatku, r. 1911 Obr. 29: Pavel Janák, pracovna pro herce Bolešku, r. 1913 Obr. 30: Otakar Novotný, interiér pro nakladatele Štence, r. 1912

56

Obr. 31: Josef Gočár, interiér, r. 1912 Obr. 32: Pavel Janák, ložnice pro Dr. Borovičku, r. 1912 Obr. 33: Taburet, kolem r. 1928 Obr. 34: Pierre Chareau, křeslo, r. 1925 Obr. 35: Pierre Chareau, křeslo, r. 1928 Obr. 36: Křeslo, r. 1930 Obr. 37: Křeslo, kolem r. 1940 Obr. 38: Křeslo, kolem r. 1940 Obr. 39: Židle, kolem r. 1930 Obr. 40: Židle, kolem r. 1930 Obr. 41: Alessandro Mendini, židle ze série Ollo, r. 1930 Obr. 42: Josef Gočár, pohovka, r. 1913 Obr. 43: Alessandro Mendini, pohovka Kandissi, r. 1978 Obr. 44: Francesco Rota, pohovka Argo, r. 2001 Obr. 45: Dodo Arslan, křeslo Low Res, r. 2003 Obr. 46: Alfredo Häberli, pohovka pro MOROSO, r. 2005 Obr. 47: Ronan & Erwan Bouroullec, pohovka a židle Facett, pro Ligne Roset, r. 2005 Obr. 48: Vladimír Žák, křeslo Kubikula, pro UP závody, r. 2008 Obr. 49: Zaha Hadid, pohovka MOON, pro B&B Italia, r. 2007 Obr. 50: Nábytek v originálním stylu Obr. 51: Nábytek v magickém stylu Obr. 52: Nábytek ve vibrujícím stylu Obr. 53: Návrh křesla, potah s dekorem tapety Pavla Janáka Obr. 54: Návrh křesla, potah s dekorem předsádky knihy od Jaroslava Bendy Obr. 55: Návrh pohovky, varianta potahu č. 1 Obr. 56: Návrh pohovky, varianta potahu č. 2 Obr. 57: Návrh pohovky, varianta potahu č. 3 Obr. 58: Návrh pohovky, varianta potahu č. 4

57