Alkohol a vývoj mozku Ivan Boháček Publikováno: Vesmír 79, 234, 2000/4 Obor: Medicína Rubrika: Aktuality Mozek dětí, jejichž matky během těhotenství pily alkohol, bývá menší, děti vykazují různé poruchy chování – od hyperaktivity k depresím a psychózám. Alkohol prostřednictvím receptorů pro dva neurotransmitery – glutamát a GABA – způsobí, že v mozku odumře mnoho neuronů. Pokusy na mláďatech potkanů během prvních dvou týdnů po porodu odpovídají u lidí vývojovému stadiu v třetím trimestru těhotenství. Science 287, 947–948, 1056, 2000
Výzva Evropské komisi: zdraví musí mít přednost Ladislav Csémy, Karel Nešpor Publikováno: Vesmír 85, 644, 2006/11 Rubrika: Aktuality Eurocare sdružuje 45 dobrovolných nevládních organizací z celé Evropy, jejichž cílem je prevence a mírnění škod působených alkoholem. Tato organizace vyzývá Evropskou komisi, aby přijala preventivní opatření. Svou výzvu odůvodňuje: Evropané pijí více alkoholu než lidé jiných kontinentů, alkohol připravuje evropské ekonomiky o 125 miliard eur ročně. Alkohol působí Evropanům obrovské zdravotních škody od kolébky až ke hrobu. Každoročně se rodí přes 60 000 dětí s nízkou porodní váhou v důsledku toho, že nastávající matky pijí alkohol. Pití alkoholu v těhotenství bývá také příčinou vrozených vad a dalších trvalých poškození. Více než čtvrtina úmrtí mladých mužů je působena alkoholem; každoročně alkohol působí 10 000 sebevražd. V pozdějším věku umírá 50 000 Evropanů na rakovinu vyvolanou alkoholem včetně 17 000 případů rakoviny prsu u žen. Alkohol je příčinou toho, že jedno z šesti evropských dětí je zneužíváno. Sedm milionů dětí žije v rodinách ničených alkoholem. Dvě pětiny případů domácího násilí vůči ženám páchají muži pod vlivem alkoholu, alkohol je též příčinou dvou pětin všech vražd. Uvedené údaje potvrzují i data od nás. V zájmu zdravotního stavu české populace je třeba uvedenou výzvu podpořit.
Alkoholické těhotenství v USA i v ČR Ladislav Csémy, Karel Nešpor Publikováno: Vesmír 85, 259, 2006/5 Rubrika: Aktuality Hlavní lékař USA vydal nedávno doporučení těhotným, aby se alkoholu úplně vyhýbaly. Pití se může na dětech projevit všelijak – od mírných poruch učení po fetální alkoholový syndrom (nižší intelekt, poruchy růstu, abnormality v oblasti hlavy aj.), jímž v USA trpí 0,5 až 2 lidé z 1000 narozených. Hlavní lékař USA shrnuje současný stav: Alkohol požívaný v těhotenství zvyšuje riziko souvisejících vrozených vad. Žádné množství alkoholu nelze v těhotenství považovat za bezpečné.
Alkohol může poškodit plod kdykoli během těhotenství (i v prvních týdnech, kdy žena o svém těhotenství neví). Postižení kognitivních funkcí a poruchy chování, k nimž došlo v důsledku pití alkoholu v těhotenství, mají trvalý charakter. Alkoholovým poškozením plodu lze předejít. Ženy, které už v těhotenství alkohol pily, by měly přestat, aby riziko aspoň zmírnily. Ty, které plánují těhotenství, by se měly alkoholu úplně vyvarovat. A protože v USA je polovina těhotenství neplánovaných, měly by ženy v plodném věku spolupracovat se svým lékařem. Ti by měli spotřebu alkoholu u žen v produktivním věku soustavně zjišťovat. V České republice je celková spotřeba alkoholu podstatně vyšší než v USA (před otěhotněním u nás pijí alkohol tři čtvrtiny žen) a totéž lze říci o pití v těhotenství (viz Vesmír 83, 308, 2004/6). Tak vznikají škody na genetickém fondu populace a také těžké škody ekonomické. Přitom by se tomu dalo předejít.
Žloutenka typu C a alkohol Ladislav Csémy, Karel Nešpor, Tomáš Zima Publikováno: Vesmír 83, 487, 2004/9 Rubrika: Aktuality Žloutenka typu C (virová hepatitida C) patří k závažným problémům našeho zdravotnictví. Jen v roce 2002 bylo v České republice zjištěno 858 nových nemocných (tj. dvojnásobek nově zjištěných případů hepatitidy B), z nichž 60 % byli nitrožilní uživatelé drog. Skutečný výskyt žloutenky typu C je ovšem významně vyšší, protože 75 % případů probíhá bezpříznakově. Infekce se přenáší při injekční aplikaci drog, sexuálním stykem nebo z matky na dítě. Uvádí se, že se chronická infekce vyvine u 70 % infikovaných, z nichž 30–60 % může onemocnět chronickým zánětem jater a 5–20 % jaterní cirhózou. Tito pacienti jsou navíc vystaveni zvýšenému riziku rakoviny jater. K rizikovému chování, při němž se infekce přenese, může přispět alkohol. Ten také zhoršuje průběh žloutenky typu C, dlouho se ale nevědělo proč. Terve nedávno se zjistilo, že alkohol podporuje množení viru tím, že ovlivňuje jeden z klíčových buněčných regulátorů – nukleární faktor kappa B – a oslabuje vliv protivirově působícího interferonu alfa. Ti, kdož se obávají infekce, mají možnost se obrátit například na praktického lékaře. Pacienti s hepatitidou typu C by se měli léčit ve specializovaných poradnách, vyhýbat se nechráněnému sexuálnímu styku a zcela se vyvarovat alkoholu. (Hepatology 38, 57–65, 2003/1)
Dospělé děti alkoholiků - DDA 29. března 2008 v 22:23 | Mgr. Michal Polakovič Problematika závislosti na alkoholu je široce rozebírané téma, kterému se v současnosti věnuje mnoho vědních oborů. Jeho škodlivý vliv zejména na organizmus a zdraví člověka je proklamován v odborné i obecně přístupné literatuře a médiích. Z psychologických a sociálních dopadů se akcentují negativní dopady alkoholismu zejména pro samotného jedince, trpícího závislostí na alkoholu, anebo pro jeho děti, pro které je takový rodič zdrojem nejrůznějších sociálních, psychologických i zdravotních komplikací. Co se však stane s dětmi, které vyrůstají v rodině alkoholika? Co se stane s nimi v dospělosti? Jací lidé z nich vyrostou? DDA mají těžkosti při dotahování úkolů do konce. V jejich dětství, kdy rodič pod vlivem alkoholu započal nějaký úkol trvalo dlouho, než jej dokončil. Či už šlo o přípravu večeře anebo vymalování pokoje. Dítě muselo často jeho role zastoupit (uklidit, připravit oběd, nakoupit) a nestihlo vlastní přípravu do školy. Tento scénář si pak přenáší i do dospělosti.
DDA má pocit, že nic nestíhá, že se na něj úkoly valí z každé strany. Není naučeno věci plánovat, organizovat, poněvadž je muselo v dětství řešit za pochodu, bez předcházejícího plánu, struktury. DDA lžou i v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu. Lhaní je pro něj návyk, jejž lze velice obtížně zlomit, protože jako dítě těžili z toho, když neříkali pravdu. V dětství šlo o lhaní typu "Maminka nemohla přijít na rodičovské sdružení, protože je dlouho v práci. Táta mi nepodepsal žákovskou knížku, protože je nemocný". Jako dospělí zjišťují, že takové lhaní je neúčelní a může vést k problémům, avšak návyk zůstává. Lhaní přitom není úmyslné s cílem ošidit druhého člověka. DDA se ale naučilo z dětství, že jestli chce zapadnout mezi ostatní, musí zakrýt své negativa (v minulosti to byl alkoholizmus rodiče, nyní cokoliv jiného). DDA posuzují samy sebe bez slitování. Aby ochránili své ego a sebeobran před hodnocením druhých a navenek vystupovali podle svého konceptu "normálního fungování", zastírají některé situace "lží". Chtějí, aby jej jíin hodnotili dobře. K sobě samotním však přistupují o mnoho rigorózněji. S nesnázemi života jsou dobře obeznámeni a naučili se, jak se s nimi vyrovnávat. Co však neznají, je spokojeně plynoucí život, se kterým si nevědí rady. Nevědí, jak jednat. Když se pro tyto lidi věci začínají vyvíjet správným směrem, když vypadají a cítí se lépe, jejich život se pro ně stává nezvládnutelným. A tak přistupují s nevůlí (odporem) ke svým nezdarům, jako i povedeným a zdařeným činnostem. DDA mají problém se bavit. Je to způsobeno modifikací rolí, které na sebe museli v dětství převzít. Později se pak ve hře (na různých oslavách a večírcích) neumí uvolnit, často neumí rozeznat, co je vtip a co je myšlené vážně. Různé vtipy na jejich adresu, které nejsou ani v nejmenším chápány jako útok, berou jako urážku a zraňuje je to. Často neumějí relaxovat, být spontánní. DDA mají problém s důvěrnými vztahy. Vztahy DDA k rodičům často fungovaly podle vzorce "Pojď ke mně - Jdi pryč". Takováto dvoukolejná komunikace se zákonitě odráží i v příštích vztazích a komunikačních vzorcích. Bez znalosti, jaké to je mít trvalý, každodenní, zdravý důvěrný vztah s jinou osobou, je jeho vytváření velice bolestivé a komplikované. Strach z opuštění se stává překážkou ve vytváření vztahů. Problémy se můžou vyskytovat i v oblasti pohlavních rolích muže a ženy. V konfliktech, které se běžně v diadických vztazích objevují a neznamenají nic patologického neumějí DDA fungovat a řešit je. Otázka sexuality bývá tabuizovaným tématem v mnoha rodinách. V rodinách s alkoholovou anamnézou neměly děti množnost si se svými rodiči sednout a na toto téma si společně popovídat. Mnoho jiných témat zůstává pro ně neznámou. DDA neustále hledají a vyžadují pochvalu a ujištění. DDA povzbuzení trvale vyhledávají, nejsou však schopny je pro sebe využít. Zejména od důležitých osob ve svém okolí potřebují slyšet pozitivní zpětnou vazbu, přičemž kritika jim dokáže velmi ublížit. Vnitřně jsou sami k sobě velice kritičtí, z hlediska atribute kauzality, neúspěch často dávají za vinu sobě a svým vlastnostem a když se jim něco zdaří, připisují to náhodě, vnějším situačním faktorům. DDA jsou buď mimořádně odpovědné, nebo mimořádně neodpovědné. Problém spočívá v jejich potřebě být dokonalý. Jako jsme už zmiňovali, vůči sobě jsou velmi kritičtí. Nejsem dokonalý, jsem nula. Když nejsem dokonalý, budu odmítnut a opuštěn. Vím dobře, že dokonalý nejsem, budu-li se však snažit, tak to nikdo nepozná. Proto se stanu dokonalým zaměstnancem, manželem, rodičem, dítětem. Když budu dokonalý, tak mě bude milovat můj šéf, rodiče, manžel, přátelé. Neodpovědnost je připisována dvěma příčinám. Buď jedinec odpovědnost odmítá anebo mu došli síly a je vyčerpán. DDA jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužena. Tento faktor souvisí do značné míry s již zmiňovanými potřebami se zavděčit, být kladně oceňován, být milován. DDA mají pocit, že když druhým nebudou dělat po vůli, když se jim nezavděčí, nebudou je mít rádi.
Problematika dětí závislých rodičů a jejich další prospívání a vývoj je hoden komplexního zkoumání a rozpracování tohoto tématu. Jedinec však ještě nemusí mít automaticky labelling neboli nálepku "DDA". Můžeme říct, že dětí alkoholiků nejsou emočně poznamenání o nic více ani o nic méně než děti žijící v jakémkoli jiném stresujícím prostředí. Tak jak závislost ohrožuje samotného závislého člověka jako bio-psycho-sociální bytost, tak je i na dospělém dítěti jako bio-psycho-sociální bytosti, jak se svoji situací vypořádá, jaké mechanizmy zvolí a jakou bude mít sociální síť ve svém prostředí. Důležité zůstává, jak svůj život vezme každý do svých rukou. Zdroj: Geringer Woititzová, Janet: Adult Children of Alcoholics, publikováno: 01.06.2007
Užívání alkoholu u seniorů Zveřejnil: Mgr. Petra Holcnerová | Poslední úprava: 29.06.2011 Zdroj: http://www.adiktologie.cz/ Pozornost médií a odborníků se především zaměřuje na dospělé uživatele alkoholu. V posledních desetiletích se novou cílovou skupinou stali mladiství uživatelé. Poměrně opomíjenou skupinou uživatelů alkoholu jsou však senioři, přestože poruchy vyvolané užíváním alkoholu jsou v této věkové skupině poměrně časté a jsou spojené s významnými zdravotními problémy. Navíc nadměrné užívání alkoholu je v této populaci často nerozpoznáno a nediagnostikováno (Khan et al., 2002). Jedním z vysvětlení je skutečnost, že většina screenigových nástrojů je zaměřena na mladistvé nebo na dospělou populaci, a proto do jejich výsledků není zahrnuta skutečnost nižšího metabolismu alkoholu či změna sociálních rolí, životních okolností a zdravotních charakteristik v důsledku stáří. Navíc senioři symptomy spojené s nadměrným užíváním alkoholu prezentují v atypické formě například v podobě zmatení či depresivních symptomů nebo jako maskované další somatickou nebo duševní poruchou (Reid & Anderson, 1997). Další komplikace v souvislosti s poruchami vyvolanými užíváním alkoholu u seniorů je představa odborné veřejnosti, že staří lidé již nebudou mít přínos z léčby, ačkoliv bylo zjištěno, že staří lidé benefitují z léčby minimálně stejně jako mladší osoby. Někteří odborníci vzhledem k trendu stárnutí populace považují nadměrné užívání alkoholu u starších lidí za skutečné nebezpečí, které se může rozvinout v tichou epidemii (O´Connell et al., 2003). Poruchy vyvolané užíváním alkoholu se u starších lidí objevují častěji u mužů a u osob, které jsou svobodné nebo rozvedené a sociálně izolované. V populaci seniorů s nadměrným užíváním alkoholu lze rozlišit dvě základní skupiny – osoby, které nadměrně užívaly alkohol celý život, a osoby, u kterých se nadměrné užívání alkoholu objevilo až ve stáří. Oba dva druhy nadměrných uživatelů alkoholu pijí potají a doma, což dále může prohloubit jejich samotu a nedostatek sociální podpory (Gambert & Albrecht, 2005). U starších lidí je mírné užívání alkoholu spojeno s podporou chuti, střevní aktivity a se zlepšením nálady (Dufour, 1999). Nadměrné užívání alkoholu však vede k vážnějším onemocněním, častějším návštěvám odborného lékaře, depresivním symptomům, nízké spokojenosti se životem a ke zmenšení sociálních sítí častěji než u osob stejného věku, které užívají alkohol méně nebo zcela abstinují (O´Connell et al., 2003). Dalším problémem spojeným s nadměrným užíváním alkoholu u starších lidí je riziko negativní interakce s jinými užívanými léky (Aira et al., 2005).
Užívání alkoholu v evropských zemích Zveřejnil: Mgr. Petra Holcnerová | Poslední úprava: 28.03.2011 Zdroj: http://www.adiktologie.cz/ Přestože konzumace alkoholu v Evropské unii postupně klesá, je to stále oblast s největším počtem uživatelů alkoholu a s nejvyšší úrovní konzumace alkoholu na osobu ve světě (WHO, 2005). Nejčastěji konzumovaným nápojem je pivo (44 %), víno (34 %) a tvrdý alkohol (23 %) (Anderson & Baumberg, 2006). Evropské státy se z hlediska vzorců užívání alkoholu dají rozdělit do tří základních kategorií: 1. kultury pijící víno, jako je Francie nebo Itálie, 2. kultury pijící pivo, kam lze zařadit Německo, Velkou Británii ale i Českou republiku a 3. kultury pijící tvrdý alkohol jako jsou severské státy, kam patří například Finsko či Švédsko, které v poslední době začínají preferovat pivo (Leifmann, 2002). Během posledních 40 let lze konstatovat skutečnost, že rozdílné vzorce konzumace alkoholu mezi jednotlivými státy mají tendenci se sjednocovat (Anderson & Baumberg, 2006). Leifmann (2002) si pro komparativní analýzu vzorců užívání alkoholu v 6 Evropských zemích (Itálie, Francie, Velké Británie, Německo, Švédsko a Finsko) vybral typické zástupce výše uvedených kategorií. V rámci své studie dochází ke zjištění, že vzorce užívání se liší podle geografického umístění jednotlivých státu s tím, že počet denních konzumentů alkoholu je nejvyšší v jižní Evropě a nejnižší v Severní Evropě, zatímco množství alkoholu konzumovaného při jedné epizodě je nevyšší v Severní Evropě a nejnižší v Jižní Evropě. V souvislosti s kontextem užívání dospívá k tomu, že konzumace alkoholu na každodenní bázi zejména u oběda nebo večeře je typická pro středomořské země, zatímco konzumace alkoholu o víkendu je typická pro severoevropské státy. Pro státy z centrální Evropy je typická často konzumace nikoliv na každodenní bázi ale spíše několikrát za týden (Anderson & Baumberg, 2006). Podobný vzorec konzumace alkoholu v severní a jižní Evropě lze také najít u mladistvých (Hibell et al. 2009; Leifmann, 2002). Užívání alkoholu má také typický vztah k socioekonomické úrovni v Evropě, kdy lidé s nižším socioekonomickým statusem pijí méně než ti s vyšším statusem, na druhou stranu je v první skupině mnohem více osob se syndromem závislosti na alkoholu (Anderson & Baumberg, 2006).
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony Zveřejnil: JUDr. Michaela Štefunková PhD. | Poslední úprava: 23.03.2011 Zdroj: http://www.adiktologie.cz/ Podle vládního návrhu zákona bude možné i dítěti mladšímu 15 let uložit ochranné léčení, pokud spáchá čin jinak trestný ve stavu vyvolaném duševní poruchou nebo pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, jde-li o dítě, které se oddává zneužívání takové látky, a jeho pobyt na svobodě bez uložení ochranného léčení je nebezpečný. Stručné shrnutí hlavních cílů novely: I. (k části první a třetí) Novela je především reakcí na obavy široké veřejnosti z nebezpečí, které představují duševně nemocné děti mladší 15 let, které nejsou trestně odpovědné a nelze proto vůči nim vést trestní řízení - narozdíl od mladistvých, t.j. osob ve věku 15 až 18 let (těm již dnes lze uložit i zabezpečovací detenci).
Dítěti mladšímu 15ti let, které spáchá i ten nejzávažnější čin jinak trestný, lze podle dosavadní právní úpravy uložit pouze ochrannou výchovu, která skončí nejpozději v jeho 19 letech. Oproti platné právní úpravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže se nově umožňuje soudu pro mládež uložit dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustí tzv. činu jinak trestného, ochranné léčení, a to i ve formě ústavní, kterou lze podle výsledku léčení přeměnit na ambulantní (a naopak). /Soud nerozhoduje v tr. řízení, ale v občanském soudním řízení § 96/. (Jde o případy, kdy dítě trpí dušení poruchou a čin spáchá ve stavu vyvolaném duševní poruchou nebo pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Až dosud se takové případy řešily léčbou, vykonávanou v rámci uložené ochranné výchovy na základě dobrovolnosti. Léčba mnohdy skončila zároveň s ukončením ochranné výchovy a pacient přestal být pod lékařským dozorem a léčbou.) Podle návrhu ochranné léčení dítěte potrvá dokud to vyžaduje jeho účel. (Tzn., že ve výjimečných případech může ochranné léčení trvat řadu let, nelze vyloučit, že v ojedinělých případech i celý jeho život – to může záviset na pokroku medicínských vědních disciplin). Soudu se stanoví povinnost na podkladě vyžádaných zpráv sledovat výkon ochranného léčení a nejméně jednou za dvanáct měsíců přezkoumat, zda zákonné důvody trvají. O dalším pokračování ochranného léčení nebo o jeho zrušení může soud rozhodnout i z úřední povinnosti bez návrhu oprávněných osob, kterými jsou příslušné zdravotnické zařízení, dítě, na kterém se vykonává ochranné léčení, zákonný zástupce dítěte, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a státní zastupitelství. II. (k části druhé) Dále se navrhuje i doplnění ustanovení § 351a tr. ř. o podrobnější úpravu přeměny ochranného léčení zejména uloženého před 1. 1. 2009 na zabezpečovací detenci. Taková změna ochranného léčení, je možná jen v případě, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 100 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku (jedná se o pachatele zločinu nebo nepříčetného pachatele činu, jenž by byl zvlášť závažným zločinem) a dosavadní vykonávané ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování odsouzeného (zejména v tomto směru přichází v úvahu maření ochranného léčení, odmítání léčby apod.) a současně přeměnu vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na odsouzeného prostředky zabezpečovací detence. Splnění těchto podmínek bude soud zjišťovat z návrhu nebo ze zprávy zdravotnického zařízení, ve které zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky dosavadního vykonávaného ochranného léčení a důvody, pro něž toto nevedlo k splnění jeho účelu. (zdroj: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=4980&d=314252)
Screeningový dotazník CAGE Zveřejnil: Mgr. Lenka Šťastná Ph.D. | Poslední úprava: 04.11.2010 Zdroj: http://www.adiktologie.cz/ Dotazník CAGE byl původně vyvinutý pro lékaře ke screeningovému zjištění problémů s alkoholem. Jeho používání se velmi rozšířilo především poté, co vedle písemné formy dotazníku lékaři začali používat těchto otázek také během diagnostického rozhovoru. Název dotazníku byl utvořen z počátečních písmen anglicky dotazovaných oblastí : C (Cut): pocit potřeby omezit pití alkoholu, 2. A (Annoyed): podráždění okolí z pití alkoholu, 3. G (Guilt): pocit viny v souvislosti s pitím alkoholu, 4. E (Eye-opener): pití alkoholu po ránu za účelem uklidnění nebo zbavení kocoviny. V roce 1991 byla tato forma dotazníku Brownem a Roundsem rozšířena i na ostatní drogy, pod názvem CAGE-AID. Autor: Dr. John Ewing (Bowles Center for Alcohol Studies, University of North Carolina at Chapel Hill) Popis: Dotazník obsahující 4 otázky, které lze pokládat formou rozhovoru na základě dotazníku nebo psanou formou - samotný dotazník. Otázky: 1. Cítil jste někdy potřebu své pití snížit? 2. Jsou lidé ve vašem okolí podráždění a kritizují vaše pití? 3. Měl jste někdy kvůli pití špatné pocity nebo pocity viny? 4. Pil jste někdy alkohol ihned po ránu, abyste se uklidnil nebo se zbavil kocoviny? Účel/použití: Dotazník byl vytvořen za účelem identifikace problémů s alkoholem. Je využíván v lékařské, ošetřovatelské a adiktologické praxi. Spíše než pro vědecké účely je jeho potenciál využití mnohem větší pro účely klinické. Cílová populace: mladiství (od 16 let) a dospělí. Zaměření: nástroj pro identifikaci problémů s alkoholem. Výhody: Použití dotazníku pro výzkum a veřejné účely není zpoplatněno Dotazník je veřejně dostupný Dotazník je časově nenáročný - rychlá administrace a vyhodnocení Dotazník je snadno zapamatovatelný Pro použití dotazníku není potřeba speciální školení Dotazník je stručný, pro klienty srozumitelný Délka administrace: cca 1 min Vyhodnocení: cca 1 min Každá otázka musí být zodpovězena. Každé odpovědi „ano" je přidělen 1 bod. Rozmezí skóre je tedy od 0 do 4 bodů. Skóre 1: Důkaz o ohrožení, potřeba další klinické zkoušky, pokládání doplňujících otázek na množství alkoholu, frekvenci pití alkoholu atd. Skóre 2: Podezření, že by se o závislost mohlo jednat, potřeba další klinické zkoušky nebo doporučení ke specialistovi Skóre 3 a více: Vysoká míra pravděpodobnosti, že je člověk na alkoholu závislý, doporučení návštěvy specialisty a léčby
