Nazdar Svišti, po delším odmlčení je tu zase náš oblíbený oddílový časopis Vlček ve kterém naleznete přehled akcí a soutěží, které jsme během 5 měsíců spolu prožili. Jak pak se tak dívám do kalendáře konečně, ale jistě se blíží již vytoužené a dlouho očekávané letní prázdniny o kterých jako o každých letních prázdninách pořádáme letní tábor. Letos to bude již náš 6 letní tábor, který se bude odehrávat tentokrát v Olomouckém kraji poblíž městečka Domašov nad Bystřicí. Ti, kteří s námi jedou nebudou litovat, máme pro ně nachystáno spoustu dobrodružných a zábavných her a soutěží, takže se těšte již dnes… ☺ ☺ ☺ Na konec bych vám chtěl všem popřát pěkné vysvědčení a letní prázdniny, hlavně bez úrazu a těším se na další spolupráci v novém školním roce 2006/07.
Aleš
V tomto čísle najdete: 1) Sviští vánoční schůzka
2) Uzlářská regata 2006 3) Jarní třináctka 2006 4) Soutěž o nejhezčího Sviště 5) Horolezecká přednáška 6) Výprava do Vsetína 7) Osvětim 2006 8) Hurá do Beskyd !!! 9) Zajímavá pohádka 10) Informace z ústředí
Vánoční schůzka začala stejně jako ta oddílová, ale rozdíl tu byl v klubovně svítil vánoční stromeček, na stole byli chlebíčky ze salátek, cukrovím, tyčinkami a atd. a šest členů oddílu bylo jaksi nervózní, že by menší tréma před zahájením vánoční soutěže VyVolený Svišť ??? Ve čtyři hodiny jsme oficiálně zahájili vánoční schůzku, a hned jsme pak mohli představit naše soutěžící, kteří se přihlásili do naší vánoční soutěže. Byli to tito: Roman, Orel, Harry, Lipo, Hroch, a Čiko. Soutěž začala nástupem našich soutěžících před diváky za znělky VyVolených a pak následovalo představení soutěžících. První úkol byl nějak zaujmout diváky, někteří nám zazpívali, další soutěžící Orel nám předvedl kouzelnickou scénku a dokonce jsme se dočkali i když nám Hroch zahrál na flétnu. Druhý úkol byl uzlování na čas. No, nebudu vás napínat na druhém místě skončil Gepard a vítězen vánoční soutěže VyVolený Svišť se stal Hroch. Gratulujeme, Hroch vyhrál velice pěkné ceny, kde mimo jiné byl i poukaz na slevu na Jarní třináctku, dále pak se mohl těšit na tričko, hrníček, klíčenku a další, samozřejmě se znakem VyVolených. Po skončení soutěže, následovalo předávání vánočních dárečků, které si děti na začátku donesli z domova. Každý byl nadmíru spokojený s tím co dostal. Jelikož pomalu schůzka se blížila, ke konci jsme si všichni popřáli veselé vánoce a šťastná nový rok a pomalu jsme se rozešli zpátky do našich domovů. - Aleš –
Představování našich VyVolených.
Největší jedlíci na schůzce… (Veka, Hujer, Ája, Hanys, Radim a Veka 2)
Naši VyVolení ☺
Na schůzce vystoupila i skupina T.A.T.U.
Vánoční hostina
Losování dárků…
Oddílovým Ježíškem pro tyto vánoce byl určen Tuki s Hujerem.
Dne 28.ledna 2006 se konal již 23.ročník neoficiálního mistrovství ČR v uzlování, na tuto soutěž mohli jet jen ti nejlepší z nás, byli to tito: Míša, Chůva, Roman a Orel. Jako každý rok se vázalo stejně, všichni začali lodním uzlem a pak mohli pokračovat podle libosti, mohli i takto: ambulančka, zkracovačka, škoťák, rybařík a všichni zase končili stejným uzlem a to dračí smyčkou. Po zopakování všech důležitých pravidel jsme mohli začít. Ještě jsme stihli si jemně rozcvičit hbité prstíky a pak po zaznění svého jména či přezdívky jsme nastoupili na plac. No nebudu to dlouho prodlužovat nakonec se naši sviští favorité umístili takto: Chůva – 12.místo z 37, Míša – 21.místo z 48, Roman – 43.místo z 48 a Orel – 14.místo z 25. Po vyhlášení celkových výsledku jsme si jako každý rok, šli napravit někam chuť. Letos jsme zamířili do KFC, kde jsme si všichni dopřáli kuřecí meny alias Longer… Po snězení jsme ještě debatovali jak to příští rok všem natřem a pak jsme se odebrali zpátky na Ostravské nádraží, kde jsme nasedli na vlak, který nás zavezl zpět do našeho města Český Těšín. - Aleš -
Tak už konečně jedem na tu uzlářskou regatu, kde to všem natřem… ☺
23.ročník uzlařské regaty
Naše favoritka Chůva
Naše „místečko“ na uzlařské regatě.
Roman a Orel
Tuki, Chůva a Chrastítko
Chrastítko a Chůva na startu. Tři – dva – jedna – START ☺ ☺ ☺
Je mrazivé nedělní dopoledne 5. února roku 2006 a mi se opět vydáváme za dobrodružstvím. Začínáme tradičně v hale těšínského nádraží a po klasickém rozloučení s rodiči a nasednutí do vlaku jedeme do Frenštátu pod Radhoštěm. Cesta ubíhá ve veselé náladě a tak ani nikomu nevadí že celou cestu stojí s těžkým báglem na zádech a na perónu ho mráz štípe do tváří. Po vysednutí z vláčku se Ali ujímá vedení a určuje směr trasy. Ne že bychom mu nevěřili, ale po několikaletých zkušenostech i Péťa podlehne nutkání prověřit trasu a osloví domorodce. A tak se bez bloudění dostáváme úspěšně k turistické chatě kde nás čeká nevrlý správce s povolením pouze odložit bágly, vyčůrat se a vrátit se až kolem 15 hodiny. A i když jsme notně promrzlí, přesto se podřizujeme a dělíme se na dvě skupiny - pracující a bavící se. Ája s Hanýskem jdou okupovat místní obchod a zajistit tak proviant pro 15 hladových osob a ostatní odchází podívat se na nedaleké skokanské můstky. Po návratu všech prokřehlých Svišťů dochází k ubytování, zdravotnímu filtru, vaření večeře, sušení věcí, zejména bot, rukavic a čepic, bezpečnostnímu proškolení a ostatním nezbytnostem, ale hlavně k oficiálnímu zahájení Jarní 13.Svišťů. Po večeři jsme si zahráli první ze 13 bodovaných her s názvem "Neposedná tužka". Jelikož jsme byli hraví a hodní tak za odměnu byl i Clondike o sladkosti. No a jak už to bývá první noc tak do půl dvanácté jsme nemohli usnout a dělali lumpárny na pokoji k veliké "radosti" dospěláků. Ráno 6.února začalo opravdu mrazivě. Budíček nebylo ani potřeba vyhlašovat, všichni byli o půl osmé vzorně převlečení, umytí a hladově nastoupení na snídani. Prostě jsme už sehraní a nemusíme se nahánět.
Turistická základna ve které jsme strávili jarní třináctku 2006
Po jídle a řádném oblečení jsme šli na nedalekou jízdárnu podívat se na koně, což nám bylo umožněno hlavně díky Ilíkovi která se líbila mladému koňákovi. Tudíž jsme viděli vše a s podrobným výkladem. Dozvěděli jsme se že majitelka jízdárny pochází z Českého Těšína, no svět je malý a o náhody v něm není nouze... Koně se nám líbili ale zima byla veliká a nám opět kručelo v bříšcích a tak jsme spěchali na chatu za Ájou, která na nás už čekala s uvařeným obědem. Po krátkém odpoledním klidu jsme se vydali do města na městský úřad kde je umístěn originál sochy Radegasta. Poté byl rozchod při němž jsme hráli další bodovanou hru s názvem "Slon nebo velbloud". Po utracení většiny kapesného jsme se vrátili na chatu. Večer proběhl hraním her a poslechem Hrochovo sci-fi večerníčku. Úterní ráno bylo opět mrazivé a sněživé. Po provedení ranní hygieny, převlíknutí a úklidu čekalo tzv. "Společné dopoledne" což spočívalo v tom že jsme byli všichni svázáni k sobě provazem a vše jsme tudíž museli dělat společně. Tedy i jít na wc, což po těch schodech nebylo zrovna jednoduché. Bylo to prima a pomohlo nám to i zjistit charakter jednotlivých spoluhráčů. Někteří totiž nechtěli spolupracovat a tím svým způsobem ubližovali ostatním. Takto svázaní jsme si zvládli zahrát i "Myšičkárnu". K rozvázání došlo až po obědě abychom se mohli obléknout a jít na krytý bazén. Ve vodním fotbale jsme porazili domorodce, hráli vodní honěnou a holky měli to štěstí a vyhřáli se v sauně. Po návratu na chatu jsme s vedením zdravotníka Petra rozvěsili všechny plavky, ručníky a ostatní mokré věci po celé chatě, navečeřeli se, hráli další bodované hry a usínali za dalšího dílu sci-fi večerníčku. Středa 8.února byla také mrazivá. Dopoledne jsme strávili naučnou procházkou na vyhlídkové místo Frenštátu. Jelikož byla mlha, sněžilo a vál ledový vítr tak jsme toho ani moc neviděli, ale to nám vůbec nevadilo, celou cestu tam i zpět jsme dělali blbosti a bavili se házením sněhu po sobě navzájem. Na náměstí jsme měli ještě krátký rozchod k utracení zbytku kapesného. Po návratu byl oběd, prima dlouhý odpolední klid a po něm jsme dohrávali bodované hry. Pak jsme měli osobní volno a večeři a po ní slavnostní vyhlášení výsledků a rozdání diplomů a odměn. Každý měl úsměv na tváři, jelikož mu přibyl další plyšový kamarád a tak se usínalo lépe. I když jsme chtěli kanadskou noc tak představa toho úklidu po ní byla přímo děsivá a tak jsme si raději povídali a povídali a povídali až jsme usnuli a spali bez rošťáren až do rána. To nás čekalo balení, uklízení a rozloučení se s chatičkou. Nahodili jsme si bágly na záda a vydali se na nádraží kde jsme skoro hodinu čekali na vlak který měl kvůli sněhu na kolejích zpoždění. Do Těšína jsme tedy dorazili později než bylo plánováno, ale to vadilo asi jenom čekajícím rodičům, my jsme se totiž skvěle bavili i ve vlaku. Ale všechno krásné končí a tak i pro nás nastal čas udělat ostatním pá pá a vydat se do svých domovů. -Ája- ☺
Zimní koupání v krytém bazéně, který byl poblíž naší základny.
Poblíž základny každé družstvo si postavilo sněhový bunkr a tak mohla začít i sněhová bitva...
Náš usměvavý Jezdec ☺
Super já mám tolik bodů ?! (Hroch a Orel)
Celkové výsledky jarní třináctky 2006 Místo Přezdívka Oddíl 1.)
Chrastítko
2.)
Body
Místo Přezdívka Oddíl Body
Svišti 1.110 b
7.)
Orel
Svišti 710 b
Chůva
Vlčata
980 b
8.)
Dino
Vlčata 670 b
3.)
Hroch
Svišti
930 b
9.)
Casanova
4.)
Hurvínek
----
890 b
10.)
Harry
5.)
Lipo
Vlčata
800 b
6.)
Jezdec
Vlčata
790 b
----
570 b
Vlčata 540 b
Celkové pořadí po 13 her
3.dubna 2006 oslavilo naše turistické středisko Svišti při DDM - Č.T. své 5 výročí svého založení. Při této příležitosti jsme vyhlásili soutěž s názvem "O nejhezčího sviště". O co jde všichni soutěžící nakreslili na obrázek formátu A4 jednoho nebo i více svišťů, to pak odevzdali na DDM - Č.T. Celkem hlasovalo 124 hlasujících, kteří mohli hlasovat buď osobně v DDM na Hrabinské ulici v naší minigalerii nebo prostřednictvím internetu přes naše webové stránky, ale až dlouho nenapínám tři obrázky, které měli nejvíce hlasu měli obrázky z číslem: 6 , 12 (Petra Furiková) a 20 (Klárka Madejová) a všichni obdrželi dárkový balíček, který obsahoval sladkosti a malého plyšáka, všem gratulujeme.
Dne 30.4. se konala tradiční oddílová schůzka, dnes nebude probíhat stejně jako minule, ale dozvíme se jaké vybavení používají "vysokohorští turisté" a dokonce si toto vybavení můžeme, alespoň trošku vyzkoušet. Jelikož naše klubovna byla moc malá, všichni jsme se přesunuli do velkého sálu, který se nachází v prostorech tzv. "U mlýna". Nejprve nám pan Schulz (taťka od Srnky) vysvětlil jaké vybavení se vlastně používá ve vysokohorské turistice a pak jsme mohli si ji vyzkoušet na vlastní kůži. Bylo to velice zajímavé a doufejme, že v budoucnu něco podobného si vyzkoušíme na menších umělých či opravdových skalách. :-) - Aleš -
Již od časného rána směřovaly naše zraky k obloze za účelem zjištění počasí. K našemu štěstí byl krásný, slunečný dubnový den. Pro některé z nás, předlouhou cestu vlakem si každý krátil jiným způsobem. Někteří hráli karty, někteří poslouchali hudbu a někteří dali přednost verbální komunikaci s jinými členy výletu. Snad jen malá Janička, nejmladší člen výpravy stíhala vše najednou. Po přestoupení jsme již vytouženě vyhlíželi nádraží města Vsetín. Dalším naším cílem se stalo muzeum historie Vsetínska. Překvapilo nás, že po cestě jsem zahlédli mnoho pro nás nečekaných živočichů. Po zhruba hodinové prohlídce již zmiňovaného muzea a zakoupení suvenýrů v podobě turistických známek a náramků, následovala svačina v travnatém parčíku. Někteří se nespokojili s lavičkami a proto si udělali v krásně zelené trávě piknik. Snad nejvíce nás pobavilo zjištění Áji, že nemá nástroje potřebné ke konzumaci své svačiny. A tak přišel na řadu malinký nožík právě zakoupený v muzeu. Čistá improvizace. Od našich nejmladších členů výpravy byl oznámen nápad o návštěvě místního dětského hřiště, které jsme zahlédli cestou do muzea. Všichni souhlasili, nikdo neprotestoval a tak jsme se dali na cestu. Ovšem již po chvíli cesty se nad našimi hlavami objevily tmavomodré mraky, které dávaly předzvěst velkého lijáku. A stalo se. Náhle začalo pršet jako z konve. Ale měli jsme štěstí, již jsme totiž byli na hřišti a tak jsme déšť přečkali téměř bez úhony v zastřešeném altánku. Po dešti jsme tedy strávili na dětském hřišti zhruba další půl hodinku. Při cestě na vlak jsme byli vyprovokováni líbeznou vůní která se valila z jedné pizzerie. Rozhodlo se tedy o návštěvě této pizzerie. Názvy jídel v jídelním lístku vypadaly lákavě ale většina z nás byla stejně pro klasickou pizzu. Dobře jsme si smlsli a po zaplacení se už opravdu vyrazilo na zpáteční vlak. Je samozřejmé že na zpáteční cestě se již tak nedovádělo. Únava byla jasně vidět. Cesta zpátky se zdála být mnohem delší než ta do Vsetína. Po příjezdu do Těšína si své děti „rozebraly“ maminky a tatínkové a ostatní příbuzní. My instruktoři s našimi vedoucími jsme si ještě zašli zahrát bowling a tím ze sebe vydali poslední skrytou energii a po krásném nedělním slunečním dni se odebrali do svých domovů. - Tuki -
Cesta do Vsetína (Harry, Jelen, Tygr, Bráník a Lvíček), Obr.2 – Tygr a Harry
Vsetínský zámek
Odpolední siesta (Lvíček a Tygr)
Účastníci výpravy
Náš nejmenší a nejživější svišť – Janička ☺
Cesta zpátky, někteří byli unavení a někteří byli až moc živí…☺
Včera neděle byla, včera byl krásný den … i takto by se dal nazvat včerejší výlet Svišťů na Kozubovou. Sraz byl opět v těšínské nádražní hale v 8 hodin ráno a postupně se nás tam nasbíralo dvanáct a v Třinci přistoupili ještě další dva odvážní. Trošku nás postrašilo počasí, po celou cestu vlakem totiž lilo jako z konve, ale když jsme vystupovali v Bocanovicích začalo svítit sluníčko a tak jsme mohli vyrazit vzhůru k vytyčenému cíli. Červená střecha chaty se zdála nedosažitelná a jako by se ještě vzdalovala, ale to nás neodradilo jelikož panovala dobrá nálada. V čele výstupu se držel Hujer s Tygrem, Jirkou, Dinem, Jezdcem ve středu Ali s Jelenem a nakonec (jak se říká to nejlepší … ) Ája, Hanýsek, Verča, Tuki, Casanova a Chůva se Srnkou. Postupně jsme se tedy cestou necestou z kopce do kopce, po kamení, po jehličí, dokonce i po sněhu ( 7.května ! ) , s přestávkami na posilněnou a vydýchanou dostali k chatě všichni. Chtěli jsme si všichni sednout dovnitř chaty, ale bohužel bylo obsazeno a tak jsme nakoupili pohlednice, turistické známky a nějaké ty laskominy a sedli si na sluníčko ven. Jelikož je tam příjemné posezení a hned vedle les, tak se Svišti rozprchli a hráli na schovávanou a honěnou. Vychutnávali jsme si jarní slunce a dýchali horský vzduch a čerpali pozitivní energii z přírody. Potom jsme se vydali ke kapličce abychom udělali společné foto a jelikož jsme hraví tak jsme dělali různé blbosti jen abychom Alimu to focení ztížili a náramně jsme se přitom nasmáli... Čas neúprosně běžel a tak nám nezbývalo nic jiného než se vydat na zpáteční cestu abychom stihli vlak, ale i tak jsme ještě zvládli z kopce válet sudy, dojíst svačinku a dočerpat tekutiny. Na nádraží jsme byli tak akorát a vlak jel mimořádně na minutu přesně a tak jsme nastoupili a celkem unavení se nechali zavést zpět domů. Tak ať je příští výprava taky tak prima jako tato a ty nebuď lenoch a jeď s námi... - Ája -
Odpolední siesta
Tygr a Jezdec
Turistická chata Kozubová
Jirka
Naše „svištice“: obr.1 – Ája a Veka; obr.2 – Srnka a Chůva
Cesta domů ☺ - Tygr -
- Jezdec -
Dne 6.5.2006 naše turistické středisko Svišti - Český Těšín, pořádalo pro širokou veřejnost poznávací zájezd do německých koncentračních táborů Osvětim na území Polské republiky. Celkem se tohoto zájezdu zúčastnilo více než 30 lidí. Na místě, tedy v Osvětimi jsme spatřili jak děsivé a kruté dny museli snášet muži, ženy i děti z celé Evropy, kteří byli nedobrovolně deportování za svůj původ či názor do největšího koncentračního tábora na světě, tedy do Osvětimi... - Ali -
Žil prý kdysi, kdesi baron Prášil. Proč mu říkali Prášil? Inu proto, že mu pusa jela, jen se prášilo, ale nikdo neví, jestli bylo pravda všechno, co vypravoval. Nu, poslechněte si ho sami. Takto vykládal: "Jednou jsem jel na saních pustou, zasněženou krajinou. Najednou slyším z dálky dlouhé vytí. Vlci! Popohnal jsem koně, ale bylo mi to málo platné. Za chvíli jsem viděl, že se za mými zády žene velikánský vlk. Skočil po mně, ale já jsem se rychle přikrčil na dno saní. Bylo ticho! Pomalu jsem se zvedal a co vidím! Vlk dopadl na mého koně a začal jej požírat od ocasu k hlavě. Jenže když ho sežral celého, ocitl se tak v koňském postroji. Krk měl navlečený v chomoutu. Chytil jsem bič a začal jsem vlka vyplácet. Tak jsem jej zkrotil, že táhl moje saně až do města. Jiná příhoda se mi stala s jelenem. Seděl jsem jednou v lese a jedl třešně. Najednou se objevil krásný jelen. Vyskočím, chytím pušku, ale spletl jsem se a místo náboje jsem ji nabil třešňovou peckou. Jelena jsem trefil, ale pecka ho pochopitelně nezabila a utekl. Víte co se stalo za rok? Potkám Vám v lese zase toho jelena a hle! Mezi parohy mu vyrostl třešňový stromek, plný zralých třešní. To se mu moje pecka zasekla pod kůži a ujala se. Zastřelil jsem ho znovu a měl jsem tak k večeři pečeni a k tomu hned třešňový kompot. Jednou jsem se vypravil na lov kačen. Bylo jich na jezeře plno, ale ke své zlosti jsem zjistil, že jsem nechal doma náboje. Ale hned jsem měl nápad. Měl jsem v kapse kus slaniny. Rozkrájel jsem ji, přivázal na kus provázku a hodil do vody. Jedna kačena mou udici uviděla, spolkla slaninu a už byla chycena. A tak jsem chytil druhou, třetí a celý houf. To ale nebyl konec! Najednou se kačeny polekaly a vyletěli do oblak. Mne vytáhly sebou. Na štěstí mne zanesli nad můj zámek a rovnou do komína. Tak jsem se dostal domů. Kačeny jsem ovšem ale nepustil. Byla z nich dobrá pečínka. Ještě chytřeji jsem lovil koroptve. Také jsem tenkrát zapomněl náboje doma, ale to mi nevadilo. Nabil jsem do pušky vrbový prut a jednou ranou jsem prostřelil hned sedm koroptví. Pes mi je pěkně donesl i s prutem. Zlé to ale se mnou bylo, když jsem se jednou v horách setkal na uzoučké stezce s tygrem. Chtěl jsem utéct, ale v tom vidím, že za mnou stojí krokodýl. Oba dravci mně chtěli spolknout. Tygr vyskočil a já jsem honem padl na zem. A co se nestalo. Tygr mne přeletěl a dopadl rovnou do otevřené tlamy krokodýla. Ten jej ovšem nemohl ani spolknout ani vyplivnout, Já jsem rychle utíkal domů pro sekeru. Jednou ranou jsem uťal hlavu krokodýlu i tygrovi a byl jsem zachráněn. Inu, chytrý člověk si musí vždycky poradit."
Dobrou noc
Sbíráme PET víčka - Jako každý školní rok sbíráme PET víčka z PET lahví, letošek nebyl výjimkou. Tedy za 9 měsíců jsme celkem nabírali 142 kg víček. Všechny tyto víčka, pak byli odevzdány org.Radamok (rada dětí moravskoslezského kraje), která vybírá víčka v celém Moravskoslezském kraji a pak je odváží do Uherského Hradiště, kde pak jsou recyklovány. Tak aspoň malou částí pomáháme naší zbídačené přírodě. Od září 2006 vypukne naše sbírání od znova, takže po celé letní prázdniny můžete beze vše zase sbírat, ať může se ti již v září znovu vydělat nové body do celoročního bodování 2006/2007.
Kdy začínáme ? - Ano, tuto otázku si vždy oprávněně pokládáte vždy na konci školního roku, jelikož Svišti vždy mají poslední schůzku na konci měsíce května, kdy je vždy toto zakončení „oslaveno“ opékáním párků, dovádění na „dedemáckém“ hřišti a vyhlášení celoročního bodování. Tedy na 100% vám můžu říct, že první schůzka bude v září, který den, tak to se dozvíte v informačním dopise, který vám bude zaslán nejpozději 2 týdny do konce měsíce srpen. V něm pak naleznete jednak datum první schůzky, ale i hodinu a co si máte na schůzku vzít. Tak nebojte my na Vás přes letní prázdniny nezapomeneme. ☺☺☺
Nové číslo… - Změna je život, asi tímto motem se řídila naše Ája, když si pořídila nové mobilní číslo, tedy prosím přepište si ve vašich mobilech staré číslo, nové číslo na Áju je 739 xxx xxx. Děkujeme ☺
Letní tábor Svišťů - Co ještě podstatného dodat? Já myslím, že vše podstatné bylo vám vše už řečeno, ale pokud přece by jste měli nějakou „otázečku“ rádi vám na ni odpovíme, stačí buď nám napsat na střediskový email (
[email protected] ) nebo zavolat na náš mobil.
Nakonec bych chtěl jen vám připomenout, ať nezapomenete prosím přijít na předtáborovou rodičovskou schůzku, která se koná dne 7.6.2006 (středa) v 16:30 hod. ve sviští klubovně v DDM na Hrabinské 33, děkuji.
Ať máte pohodové letní prázdniny ☺
Časopis Vlček: Turistické středisko Svišti při DDM-Český Těšín. Volně neprodejné!!! Internet: http://stredisko-svisti.wz.cz, Email:
[email protected] Vyšlo: červen 2006, Redaktor: Aleš, Náklad: 40 ks
