žije asi 1,8 milionu a podle odhadů tvoří 92 % obyvatel Kosova, dále Albánci žijí v západní Makedonii (necelý milion), v Řecku (taky zhruba milion), v Srbsku (cca 600 tisíc) či v Černé Hoře (30 tisíc). Albánci rovněž jezdí za prací do celé Evropy, ČR nevyjímaje.
ALBÁNIE - Albánie, velmi hornatý stát na jihu Balkánu, je (po Moldavsku) druhou nejzaostalejší zemí Evropy - Za hospodářskou zaostalost Albánie může nejen hornatý reliéf a periferní poloha vůči jádrovým oblastem Evropy, ale především komunistický režim, který v Albánii (podobně jako ve všech zemích východní Evropy) panoval v letech 1944 až 1990, a jehož dlouholetou hlavou byl komunista Enver Hodža (albánsky Enver Hoxha). Hodžův režim byl totiž velmi izolacionistický: albánští komunisté nespolupracovali prakticky s žádnou cizí zemí, Albánie se na půl století uzavřela do sebe, což stát neskutečně poškodilo. Reliktem režimu se staly i tisíce bunkrů, které nechal Hodža po celé zemi vystavět v paranoidním strachu z napadení cizím nepřítelem. - Rozloha státu je necelých 29 000 km2, počet obyvatel je pouhých 2,8 milionu. Hlavním městem je Tiranë (česky Tirana).
- Albánci se dělí do dvou kmenů: Ghegové obývají hlavně hornatý sever země, dlouho u nich přetrvávalo rodové zřízení, velká část Ghegů jsou katolíci. Toskové obývají nížinatější jih země, jsou častěji muslimové nebo pravoslavní. Je zajímavé, že kmenové rozdělení Albánie se projevuje např. i v politických preferencích. Přiložená mapa zobrazuje výsledky albánských parlamentních voleb v roce 2009: Ghegy osídlený sever země volil v drtivé většině pravicovou Demokratickou stranu (PD), zatímco Tosky osídlený jih volil Stranu socialistů (PS):
Fyzická geografie: - Jak již bylo řečeno, Albánie je velmi hornatá země. Nížina se nachází jen u pobřeží a v okolí řek. - Albánie se s Černou Horou dělí o Skadarské jezero, s Makedonií se dělí o Ochridské a Prespanské jezero. Obyvatelstvo: - Pro Albánce je typická vysoká porodnost (což jsme zmínili již v souvislosti s Kosovem, kde albánské etnikum v průběhu 20. století zcela převýšilo svým počtem srbské obyvatelstvo). Docela šokující je, že téměř polovinu obyvatel Albánie tvoří děti do 15 let! - Více než polovina Albánců žije za hranicemi své země, především v okolních státech: v Kosovu jich
- Jak již bylo řečeno, v Albánii jsou zastoupeny obě větve křesťanství (západní římskokatolické i východní pravoslavné), polovinu však tvoří muslimové: 50 % muslimové 35 % pravoslavní 15 % římští katolíci 1
- Slavní Albánci: katolická misionářka a nositelka Nobelovy ceny míru Matka Tereza. - Zajímavost: Albánci, stejně jako Bulhaři, používají rozdílnou gestikulaci na souhlas a nesouhlas: když souhlasí, pokyvují hlavou zleva doprava, když nesouhlasí, přikyvují nahoru a dolů.
- POHOŘÍ: Rozlohou malá, ale vysoká pohoří jsou Pirin (v kterém je zřízen národní park, nejvyšší horou je Vichren) a pohoří Rila, jehož nejvyšší hora Musala (2925 m n. m.) s necelými třemi tisíci metry je nejen nejvyšší horou Bulharska, ale celého Balkánu. Název hory pochází z tureckého spojení Mus Allah, tedy Alláhova hora (z dob, kdy Bulharsko bylo součástí osmanské říše). Poněkud nižšími, ale rozsáhlejšími pohořími jsou Rodopy na jihu země a pohoří Stará Planina, které se někdy nazývá i Balkán (dalo jméno celému poloostrovu). Turisticky významný je i nad Sofií situovaný masiv Vitoša se stejnojmenným národním parkem. - NÍŽINY a VODSTVO: na severu se Bulharsko dělí s Rumunskem o Valašskou nížinu (někdy nazývanou i Dolnodunajská nížina, hranici mezi oběma zeměmi tvoří řeka Dunaj), druhou významnou nížinou je Hornothrácká nížina, která je sevřena mezi masiv Staré Planiny a Rodop. Hornothráckou nížinou protéká řeka Marica, která dále tvoří hranici mezi Řeckem a Tureckem a vlévá se do Egejského moře.
Ekonomika: - Albánie má krásnou přírodu, hory i teplé moře, má proto vysoký turistický potenciál do budoucna. Zatím však Albánii chybí potřebná infrastruktura, aby dokázala dostatečně nalákat turisty. V posledních letech se však každoročně zvyšuje počet zahraničních turistů.
BULHARSKO - Posledním slovanským státem, který nám zbývá, je Bulharsko. Rozlohou je asi o polovinu větší než ČR (necelých 111 000 km2), avšak žije zde jen 7 milionů obyvatel (jejich počet se sznižuje). Hlavním městem je na západě situovaná Sofie.
Obyvatelstvo: - Jak již bylo v úvodu zmíněno, Bulhaři jsou Slované pravoslavného vyznání. Část Bulharů v éře nadvlády osmanského Turecka však přijala islám a pro tyto muslimské Bulhary se vžilo označení Pomaci. Žijí hlavně na jihu země a čítají asi 130 tisíc příslušníků. Kromě nich žije v Bulharsku i menšina Turků, kteří sem přišli v období jejich nadvlády nad Bulharskem.
Fyzická geografie: - Bulharsko má poměrně pestré přírodní podmínky: nacházejí se zde vysoké hory, úrodné nížiny i mořské pobřeží. Z tohoto důvodu je Bulharsko mimořádně turisticky zajímavé. Podnebí je přechodem mezi mírným a subtropickým klimatem, ve vnitrozemí kontinentálního rázu.
Národnostní mapa Bulharska: zeleně jsou vyznačeny oblasti osídlené Turky. - Bulharsko, podobně jako Rusko, zažívá v posledních dvaceti letech silný úbytek obyvatelstva. Na vině je hlavně nízká porodnost (typická pro téměř všechny evropské státy), ale také velká emigrace Bulharů do
Krajina v pohoří Rodopy 2
zahraničí (a také bulharských Turků, kteří se od 80. let začali navracet do Turecka). Zatímco v roce 1985 mělo Bulharsko téměř 9 milionů obyvatel, dnes žije v Bulharsku jen něco málo přes 7 milionů.
Konstantinopolis (česky Cařihrad), centrum středověkého řeckého státního útvaru byzantské říše. Řekové již ve starověku kolonizovali také dnešní jižní Itálii (oblast Kalábrie) a Sicílii. Římané pak tuto oblast nazvali Magna Graecia (česky Velké Řecko). Zdejší město Syrakusy (současná sicilská Siracusa) bylo největším městem starověké Evropy. Řekové následně během starověku kolonizovali prakticky celé pobřeží Středozemního a Černého moře, jak dokládá přiložená mapa:
Ekonomika: - Jak jsme již řekli, díky teplému klimatu, přítomnosti moře, hor i historických památek má Bulharsko skvělé podmínky pro rozvoj turistického ruchu. Ekonomicky významné jsou přístavy Varna a Burgas, známými přímořskými letovisky jsou města Sozopol, Pomorie, historický Nesebăr [nesebr], Zlaté písky nebo Slunečné pobřeží.
- Dnešní Řecko se však díky pro něj ne vždy příznivým dějinám „omezuje“ jen na poměrně malý státní útvar na březích Egejského moře a přilehlých ostrovech. Řecké osídlení Malé Asie, Sicílie i Černomoří je již minulostí (ačkoli malé kolonie Řeků např. na Černomořském pobřeží, Krymu nebo v Gruzii najdeme dodnes). Hlavním městem už není středověká Konstantinopolis, tedy dnešní turecký Istanbul, ale Athény. Řecko je téměř 2× větší než ČR (132 000 km2) s 11 miliony obyvatel. Řecký název pro Řecko je Ellas, česky Hellada.
Zbytky antického Nesebăru
Rilský klášter (Rilski manastir) v pohoří Rila
Fyzická geografie: - Řecko je poměrně hornatým státem, hlavně ve vnitrozemí, nevelké nížiny najdeme jen u pobřeží a v povodí řek. Ze severu z Bulharska zasahuje na území Řecka pohoří Rodopy, centrálním Řeckem se táhne pohoří Pindos. Nejznámějším řeckým pohořím je však bájný Olymp, jehož hora Mytikas je nejvyšším bodem Řecka (2917 m n. m.). - Klima je subtropické (pěstování oliv, vína, citrusů). V Řecku nenajdeme skoro žádné lesy. V minulosti (ve starověku) bylo Řecko sice hojně zalesněné, ale tisíciletá lidská činnost většinu lesů zničila. - Pobřeží je mimořádně členité a proto dlouhé (15 000 km), je tvořeno mnoha zálivy a poloostrovy (největšími poloostrovy jsou Chalkidiki na severu
ŘECKO - Řecko je nejjižnějším státem Balkánského poloostrova. Jedná se o zemi s nejdelší historií v Evropě, která významně ovlivnila naší kulturu. - Řekové již od začátku 1. tisíciletí př. n. l. kolonizovali západní břeh Malé Asie (dnešní Turecko), kde žili 2 tisíce let (vyhnáni byli až po první světové válce). Jejich osídlení dokládají starobylá města Milét, Halikarnásos (dnešní turecký Bodrum) nebo Smyrna (dnešní turecký Izmir). Rovněž turecké město Istanbul je bývalá řecká 3
země a Peloponés na jihu, který je od pevniny dnes již uměle oddělen Korintským průplavem). Největším řeckým ostrovem je Kréta, dalšími velkými ostrovy jsou např. Rhodos u pobřeží Turecka nebo ostrov Evia (Euboia). Menší ostrovy tvoří souostroví Kyklady (turisticky známý je např. sopečný ostrov Théra neboli Santorini), dalším souostrovím jsou Severní a Jižní Sporady, jejichž součástí je souostroví Dodekanésy (Dodekanésos, česky také Dvanáctiostroví). Všechna tato souostroví leží v Egejském moři. Na západě, v Jónském moři, leží Jónské ostrovy (Kerkyra neboli Korfu, Zakynthos, Ithaka ad.). Významným přístavem je severořecké město Thessaloniki (česky Soluň).
- Jelikož antičtí Řekové byli schopnými vědci, používáme dodnes řecká písmena v matematice i fyzice např. pro označování fyzikálních veličin, úhlů, jednotek apod. A nejen písmena, ale i mnoho řeckých slov přebraly dnešní jazyky do svého slovníku, hlavně co se týče odborné terminologie. I běžná slova a složeniny jako auto, demokracie, foto, graf, fobie, různé předpony (např. paleo-, neo-, kilo-) či přípony (-filie) jsou řeckého původu. Ekonomika: - Ekonomika Řecka je postavena na cestovním ruchu. Dlouhé pobřeží, ale i mimořádné množství historických památek dělá z Řecka jednu z nejnavštěvovanějších zemí Evropy. Ze starověkých památek jmenujme za všechny alespoň Akropolis v Athénách, Delfy, na Peloponésu Mykény, Olympii či Spartu, ze středověkých byzantských památek jsou navštěvovány kláštery na poloostrově Athos (nejvýchodnější z tří „prstů“ poloostrova Chalkidiki), kláštery Meteora v severním Řecku, méně známé, ale zajímavé je např. i byzantské město Mystra nedaleko starověké Sparty na Peloponésu. Oblíbená je i Kréta s památkami minojské civilizace (Knóssos).
Typické stavby ostrova Théra/Santorini Obyvatelstvo: - Řečtina je samostatnou větví v systému indoevropských jazyků. Správné označení je spíše novořečtina, neboť ve starověku Řekové mluvili starou antickou řečtinou, která je hlavně po fonetické stránce novořečtině jen málo podobná. Řekové mají vlastní abecedu, která se podle prvních písmen nazývá alfabeta: Byzantské město Mystra u Sparty na Peloponésu
KYPR - Na ostrově Kypr, který je zhruba 7× menší než Česko (cca 9 200 km2) žije necelých 700 000 obyvatel. Kypr je samostatným státem od roku 1960. Do té doby byl součástí britského koloniálního impéria (dodnes se např. na Kypru jezdí vlevo, podobně jako v Británii). Britové si dodnes na Kypru ponechali dvě vojenské základny (na mapě jsou 4
zaznačeny červenou a fialovou barvou). Hlavním městem je Lefkosía (řecký název), kterou Turci nazývají Lefkoşa [lefkoša]. Na mapách se můžeme setkat i s anglickým názvem Nicosia (česky Nikósie), který pochází ještě z koloniálních dob. Řecko-turecký konflikt na Kypru (od roku 1974): - Ostrov Kypr je sice geograficky řazen k Asii, kulturně však vždy byl součástí Evropy, protože je od starověku osídlen Řeky. Na Kypru však žijí také Turci, kteří sem začali pronikat od roku 1570, kdy ostrov dobyla Osmanská říše (Turecko). V roce 1878 se však Kypr stal součástí britského impéria, jehož součástí byl až do roku 1960, kdy byla vyjednána samostatnost Kypru. Ačkoli Turci tvořili mezi kyperským obyvatelstvem menšinu, získali smlouvou o nezávislosti nadměrná národnostní práva. Ve smlouvě bylo rovněž stanoveno, že nikdy nesmí dojít ke sjednocení Kypru s Řeckem. Řekové a Turci po staletí žili na Kypru relativně bezkonfliktně, i když spory mezi nimi propukaly už dříve. Situaci však vyhrotila v roce 1974 vláda tehdejšího Řecka. Jednalo se o diktaturu tří plukovníků, kteří vládli Řecku od násilného převratu v roce 1967. Nejdříve se těšili relativní popularitě, avšak postupem doby jejich oblíbenost začala klesat a tito plukovníci hledali, čím by si získali znovu prestiž. Napadlo je realizovat dávný sen o sjednocení všech Řeků, že by k Řecku mohli připojit Kypr, který byl také částečně osídlen Řeky (ale i Turky). Provedli proto na Kypr intervenci, na což ale bleskově zareagovalo Turecko (tzv. operace Attila) a obsadilo severní část ostrova, kde ustanovili tzv. Severokyperskou tureckou republiku, mezinárodně uznanou jen Tureckem, aby ochránilo zdejší Turky před připojením k Řecku. Koneckonců, Turci měli s ohledem na smlouvu o nezávislosti Kypru z roku 1960 na tento postup nárok, neboť hrozilo sjednocení Kypru s Řeckem. Tento nezdar řecké intervence na Kypr nakonec zlomil diktatuře plukovníků v Řecku vaz, jejich vláda byla svržena a z Řecka se stal demokratický stát, nicméně Kypr už zůstal rozdělený do dnešních dní, včetně hlavního města Nikósie. Obě části ostrova odděluje tzv. zelená linie (neboli Attilova linie podle názvu turecké operace), což je hlídané „hraniční“ pásmo (na mapě zeleně). Invaze Turků na Kypr z roku 1974 je mimo jiné jedním ze sporných bodů přijetí Turecka do EU. Druhým z problémových bodů jsou vztahy Turecka s Arménií kvůli genocidě z roku 1915, o které jsme se již bavili v souvislosti s Arménií.
Rozdělený ostrov Kypr. Jižní část je osídlena Řeky. Severní část ostrova, oddělná tzv. zelenou linií (i v mapě zobrazena zeleně), je osídlena Turky a byla zde v roce 1974 vyhlášena tzv. Severokyperská turecká republika, kterou však uznalo jen Turecko. Fialově a červeně jsou označeny britské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia.
Zelená linie dělící ulici v hlavním městě Nikósii. Ekonomika: - Kypr, respektive jeho jižní řecká část, je pochopitelně důležitou přímořskou turistickou destinací.
Zbytky středověkého hradu Saranta Kolones u města Pafos. 5
