1
Albania expedition 30.4.2009 - 8.5.2009 Dan
[email protected]
´ ´I I. D EN 1. Cˇ TVRTEK 30.4. O C EST Eˇ ZA NOCI P ALEN ˇC AROD Eˇ JEK R´ano vyr´azˇ´ım do sˇkoly kde mˇe cˇ ek´a zap´ajen´ı v´yvojov´e desky - takov´y klasick´y zaˇca´ tek vod´ack´e akce. Ve 12.15 m´ame sraz s Mudrou v Kobylis´ıch a vyr´azˇ´ıme autobusem do Kralup pro sotva dva roky star´y VW Crafter, kter´y jeˇstˇe v˚ubec netuˇs´ı co ho cˇ ek´a. Odtamtud kjedeme pro Mudrovy a Martinovy vˇeci, n´asleduje zdlouhav´y n´akup v Globusu. Dalˇs´ı vˇeci bereme na Libeˇnsk´e lodˇenici a koneˇcnˇe jedem pro voz´ık s nesmyslenˇe mal´ymi koleˇcky a konstrukc´ı, kterou propadne rodeovka skoro na silnici. Ale je zadarmo a cˇ erstvˇe po technick´e. Jeho opatrovn´ıci Mudrovi pˇripom´ınaj´ı, zˇ e je potˇreba aby voz´ık byl v p´atek na S´azavˇe v Pikovic´ıch. Jasnˇe, bude tam, pojedem do Pikovic pˇres Alb´anii. Po cel´e Praze je dopravn´ı kolaps odpov´ıdaj´ıc´ı tomu, zˇ e na prodlouˇzen´y v´ıkend hl´as´ı pˇekn´e poˇcas´ı a dnes se p´al´ı cˇ a´ ry! Kolem 18.30 se dost´av´ame na lodˇenici Na C´ısaˇrsk´e Louce. Jirkova prvn´ı slova jsou asi nˇeco jako - ”Kde jste to ukradli - hned to vrat’te!”. Na Sos´akovi je vidˇet nˇejak´y druh stesku po ml´ad´ı bez starost´ı a nostalgie po cˇ asech minul´ych. Ne tak moc cˇ asto mu jde nˇeco vˇeˇrit, jako zˇ e chtˇel nasednout a jet. Kolem osm´e se po Strakonick´e vyd´av´ame na jih. Jedem ve sloˇzen´ı Jirka, Helˇca, Mudra, Martin, Luki a Dan. Jeˇstˇe cestou po naˇs´ı vlasti pozorujem spoustu ohˇnu˚ a slavnost´ı. Na nebi vˇsak vis´ı zlovˇestn´e mraky, kter´e n´ahle pouˇst´ı d´esˇt’ do vˇseho vesel´ı na kopc´ıch a pol´ıch. Na benzince za P´ıskem mˇen´ıme pˇr´ıliˇs d˚umyslnˇe nebo sp´ısˇ naprosto nedomyˇslenˇe um´ıstˇenou zˇ a´ rovku v pˇredn´ım svˇetle a jedeme d´al. ´ II. D EN 2. P ATEK 1.5. O C HORVATSK E´ R AKIJI , M RE Zˇ NICI ˇ ECH KRYS ACH ´ A TR . Sedˇel jsem za dlouh´ych zimn´ıch veˇcer˚u, kter´e letos skuteˇcnˇe dlouh´e byly a r´ypal se ve vˇsem moˇzn´em s vod´ackou t´ematikou. Jen pram´alo to souviselo s uˇcen´ım, kter´e se na mˇe valilo ze vˇsech stran. Napadlo mˇe na v´yzvu “land auswahlen” formul´arˇe str´anek kajak.at odpovˇedˇet Albania. V tu chv´ıli jsem si byl schopen vybavit akor´at tak Alb´anskou, socialisticky rudou vlajku s cˇ ern´ym orlem. Jinak se okruh m´ych vˇedomost´ı z´uzˇil na pocit, zˇe kdyby se mˇe nˇekdo ptal, tak vypust´ım nˇejakou mlhu. Naˇse debata s Mudrou se na podzim toˇcila kolem Bosny a Chorvatska, ale to je pˇrece straˇsn´a buˇrt’a´ rna, kde se leckde vyb´ıraj´ı poplatky za splut´ı a jezd´ı sem uˇz kde ˇ Alb´anie leˇz´ı jeˇstˇe kousek d´al neˇz tento vytouˇzen´y kdo. Ze smˇer jiˇzn´ıho slunce, rakije a tyrkysov´e vody jsem naˇstˇest´ı vˇedˇel. V nepˇr´ıliˇs tuˇcn´em seznamu rˇek, kter´y jsem dostal jako odpovˇed’ na land auswahlen, jsem kliknul nam´atkou a pˇri pohledu na fotky z rˇeky Shala se mi m´alem pˇrestalo b´ıt srdce. Prolistoval jsem zbytek seznamu a uvˇedomil si, zˇe je rozhodnˇe o co st´at. Dalˇs´ı souvislost, kterou jsem si vybavil byla
nˇekolik let star´a zpr´ava cˇ i report´azˇ o tˇrech cˇ esk´ych turistech pohˇreˇsovan´ych v Alb´anii (srpen 2001). To mi nadˇsen´ı ponˇekud uhasilo a m˚uj z´ajem ochladl t´emˇerˇ definitivnˇe po shl´ednut´ı str´anek www.ztracenivalbanii.cz. Moje vod´ack´e n´apady se d´al toˇcily kolem sˇt’our´an´ı v Rumunsku, Bulharsku a jin´ych vesmˇes balk´ansk´ych st´atech. Ale zn´ate ten pocit - maminka pˇred v´anocemi udˇel´a cukrov´ı a vy kolem nˇej tak chod´ıte. Nejdˇr´ıv si rˇ´ık´ate to vydrˇz´ım, ale pak ochutn´ate prvn´ı kousek. S j´ıdlem chut’ jedinˇe roste a nakonec se pod´ıv´ate i do posledn´ı skˇr´ınˇ ky, jestli tam nˇejak´a lah˚udka jeˇstˇe nen´ı schovan´a. Zabrousil jsem na hedvabnastezka.cz, coˇz je cestovatelsk´y web, kde se cˇ lovˇek skuteˇcnˇe m˚uzˇe nabaˇzit dojm˚u z prvn´ı ruky. Po pˇreˇcten´ı nˇekolika cestopis˚u z posledn´ıch let, kde jejich u´ cˇ astn´ıci str´avili i 18 dn´ı v t´eto zemi pouze s batohem na z´adech se mi opˇet Alb´anie zaryla pod nehet. To byl vlastnˇe zaˇca´ tek vˇsech starost´ı, pl´an˚u, vym´ysˇlen´ı a pˇr´ıprav. Letoˇsn´ı prvn´ı dvˇe cˇ´ısla Hydra k n´am seslala znamen´ı v podobˇe dvoud´ıln´eho seri´alu o Alb´anii skuteˇcnˇe aˇz ve chv´ıli, kdy bylo uˇz rozhodnuto. Nˇekdy uprostˇred noci stˇr´ıd´am Mudrlanta v ˇr´ızen´ı. Kupujeme za nemil´ych 35 eur Slovinskou d´alniˇcn´ı zn´amku a za chv´ıli uˇz n´as v´ıtaj´ı prvn´ı Chorvatsk´e dobro doˇsli. Cestou z Ogulinu do Primiˇslje se nˇeco po osm´e rann´ı postupnˇe vˇsichni probouz´ı. Vybavuje se mi naˇse cesta pˇred tˇremi lety a spoustu m´ıst pozn´av´am, jak kdyby se jich cˇ as nedotkl, ani vl´asek nezkˇrivil. Na vysedac´ım m´ıstˇe je st´ale stejnˇe rozstˇr´ılen´a dopravn´ı znaˇcka. Kontrolujeme vodoˇcet ukazuj´ıc´ı 82cm, takˇze ide´aln´ı stav. Voda je cˇ ist´a, bezbarv´a, pˇresnˇe takov´a jako na fotk´ach z cestovn´ıch kancel´aˇr´ı. Schov´av´ame kolo do roˇst´ı za mostem a jedem na nasedac´ı m´ısto. Poplaˇsn´e zpr´avy, kter´e tvrdily, zˇ e na n´astupn´ım m´ıstˇe na Mreˇznici uˇz nen´ı rozstˇr´ılen´y n´avˇes se nepotvrdily. Je tam st´ale. Z auta narvan´eho vˇs´ım proviantem, hydrem, batohy a kr´amy dolujeme slisovanou sn´ıdani. I placatej chleba je chleba a na funkci to nem´a vliv. Prohl´ızˇ´ıme prvn´ı vypeˇcen´e m´ısteˇcko u ml´yna kde se nased´a. V´alec v posledn´ım skoku za ty l´eta nezhubl a nenasytnˇe se sˇkleb´ı pˇres celou sˇ´ıˇrku ˇreky. Jede Mudra a Dan dole v lagunce jist´ı Helˇca a ostatn´ı koukaj´ı na pr˚ujezd z vody. Nev´ım co mˇe to napadlo, ale kdyˇz jsem byl dole tak jsem si ˇrekl, zˇ e vylezu nahoru a budu jistit ze bˇrehu. Vylezu svah a vid´ım Martina jak je vykrysenej v prvn´ım mal´em v´aleˇcku v n´ajezdu. Tv´aˇr´ı se jak sklenice kysel´ych okurek a ˇr´ık´a, zˇ e sorry vole error. Lehce otˇresen na mor´alu nased´a radˇsi aˇz pod. Ostatn´ı jedou v pohodˇe. Vodop´ad je impozantn´ı a sk´acˇ em ho vˇsichni. Martinovi dole spadla sˇpricka a eskymuje lod’ plnou vody. Sm˚ula. Krysa. Cestou od vodop´adu laˇskujeme s zˇ elvami slun´ıc´ımi se na kamenech, ale asi pˇr´ıliˇs brzo zaslechly debatu na t´ema zˇ elv´ı pol´evka a miz´ı nen´avratnˇe v podemlet´ych bˇrez´ıch. Slunce p´al´ı a st´ın n´am pˇrin´asˇ´ı sevˇren´ı soutˇesky s kr´asn´ym dvojskokem. V´alce jsou siln´e a spodn´ı se n´am ani moc nel´ıb´ı. Vyc´ıtily
2
naˇse nesympatie a jako smeˇcka divok´ych sˇelem u´ toˇc´ı na nejslabˇs´ı cˇ l´anek skupiny. Martin krys´ı potˇret´ı. Je z toho trochu otr´aven a my m´ame strach co s t´ım d´al. V Alb´anii hub´ı krysy kalaˇsnikovem. Doj´ızˇ d´ıme k louce, ze kter´e se stal kemp a v kr´asn´em proudu blbneme, stav´ıme lodˇe na sˇpiˇcky (s Dieselem to je z´azˇ itek) a Luk´asˇ tr´ap´ı Martina s technikou eskym´aka. Pod mostem m´a Mudra geni´aln´ı n´apad, zˇ e zat´ımco Jirka, vylosovan´y sˇt’astlivec, pojede na kole pro auto, my pojedeme d´al na soutok s Tounjˇcic´ı, kam pro n´as pˇrijedou. Je to nˇejak´e ˇ ıkal to pˇrece nˇejakej cˇ tyˇri kil´aky a je tam jeˇstˇe p´ar drop´ık˚u. R´ bosˇna´ k, kter´eho kluci potkali v hospodˇe s klienty pˇred dvˇema lety. Bˇehem pˇr´ıprav jsem naˇsel mapy zaminov´an´ı Chorvatska a vˇeˇrte, zˇ e Tounjˇcice, levostrann´y pˇr´ıtok Mreˇznice je po cel´em sv´e prav´em bˇrehu silnˇe zaminov´ana a od soutoku na sebe kab´at z knofl´ık˚u smrti obl´ek´a i Mreˇznice. Pod kaˇzdou vojenskou mapou je v´ystraˇzn´y n´apis Only 60% of all mine areas have been identified. Tak vyr´azˇ´ıme. Mudra, Helˇca a Dan. Prvn´ı zklam´an´ı je, zˇ e skaln´ı prahy, kter´e v horn´ı cˇ a´ sti ˇreku trhaj´ı jsou o pozn´an´ı ˇridˇs´ı a volej mezi nimi o pozn´an´ı volejovatˇejˇs´ı. K prvn´ımu, kter´y hned mus´ıme prohl´ızˇ et doj´ızˇ d´ıme aˇz po neuvˇeˇriteln´ych dvou kilometrech. D´ale n´asleduje sem tam nˇejak´y menˇs´ı a asi po cˇ tyˇrech km p´adlov´an´ı pˇrich´az´ı skuteˇcnˇe ˇ s´ıme nˇekolik cest, impozantn´ı, asi osm metr˚u vysok´y pr´ah. Reˇ ale ani pro jednu nenach´az´ıme mor´al. Mal´a chyba by tu znamenala tˇezˇ k´y u´ raz. Skok je skuteˇcnˇe technicky n´aroˇcn´y, protoˇze tvarem pˇripom´ın´a jakou si kopuli prorostlou keˇri, kter´a sv´ym tvarem znemoˇznˇ uje orientaci v n´ajezdu. V lagunˇe cˇ ek´a p´ar pˇekn´ych valoun˚u, drtiˇcu˚ konˇcetin. Po nˇekolika dalˇs´ıch kilometrech a nˇekolika vesmˇes nez´aludn´ych skoc´ıch se do naˇsich mysl´ı vkr´ad´a nepˇr´ıjem´y pocit, zˇ e cˇ tyˇri kilometry m´ame ´ ı je obklopeno strm´ymi svahy a za sebou uˇz po tˇret´ı. Udol´ neprostupnou zelen´ı. Pt´acˇ ci zp´ıvaj´ı, zˇ elvy se vyhˇr´ıvaj´ı a vˇsude ˇ adn´a stopa po lidsk´e cˇ innosti. Napad´a n´as, zˇ e jsme je klid. Z´ vysedac´ı m´ısto mohli pˇrejet, ale je to dost nepravdˇepodobn´e. Zb´yv´a n´am jedin´e. Jet d´al. V jednom m´ıstˇe m´ıj´ıme most, kter´y doslova seschl vˇekem. Tr´amy jsou pokroucen´e jak sp´alen´e sirky a zˇ elezn´e kramle sotva drˇz´ı ve vyhnil´ych otvorech. Mostu chyb´ı dvˇe pole, ale jinak dalˇs´ıch pˇet dˇel´ı ˇreku. Nevede tady zˇ a´ dn´a cesta ani pˇesˇinka. Po u´ morn´ych tˇrech a p˚ul hodin´ach doj´ızˇ d´ıme na soutok s Tounjˇcic´ı. T´ım vˇsak utrpen´ı nekonˇc´ı, skoro naopak. Zaˇc´ın´a. Kluci s autem tady nejsou a my vysed´ame na soukrom´y pozemek chorvatsk´eho p´ana. Provozuje tu star´y ml´yn a m˚uzˇ ete u nˇej za drobn´y pen´ız pˇrespat ve stanu na louce. Naprosto se mu ale nel´ıb´ı n´asˇ pl´an naloˇzit lodˇe a zmizet. A to i pˇrestoˇze n´as zpoˇca´ tku pozval na rakiji a oˇrechy. Mudra sˇel hledat kluky a my s Helˇcou se snaˇz´ıme chovat ˇ a tady na skupinu morav´ak˚u, kteˇr´ı sluˇsnˇe a komunikovat. Cek´ s dˇetmi na raftu jedou asi tˇri hodiny po n´as. Komunikace je pekelnˇe sloˇzit´a, zˇ a´ dn´y ciz´ı jazyk tenhle cˇ lovˇek neum´ı a chv´ılemi se tv´aˇr´ı dost nepˇr´ıjemnˇe. Pak n´am zase ukazuje, jak m´a vˇsechno zaˇr´ızen´e, wc, umyvadlo, sprchu, j´ıdelnu, ohniˇstˇe. Bere n´as do ml´yna, kde z dˇrevˇen´eho soukol´ı do hrsti nab´ır´a a v dlani mne cˇ erstvˇe umletou mouku. Ukazuje n´am druh´y domek, kde schov´av´a svoje poklady, n´astroje, kter´e zˇ ivily jeho rodiˇce a prarodiˇce. Minulost je tu bl´ızˇ neˇz na Staromˇestsk´em n´amˇest´ı v Praze. Do ruky beru zubat´y ploch´y kus dˇreva a pt´am se na co to je. H´ad´ame a nakonec uhodneme tkalcovskou
pom˚ucku na zpracov´an´ı lnu. R˚uzn´e zemˇedˇelsk´e n´astroje, kter´e nepoj´ı ani kousek zˇ eleza, by mohly vypr´avˇet dlouho do noci. Pˇrij´ızˇ d´ı Jirka s klukama autem a se slovy “tak takhle by to neˇslo” nakl´ad´a naˇse vybaven´ı. [ Kdyˇz Jirka bude m´ıt cˇ as napsat do tohoto voln´eho m´ısta p´ar ˇra´ dek dov´ıte se jak vypad´a venkovsk´y chorvatsk´y pohˇreb ] Bloudili dlouho. Nakonec naˇsemu hostiteli d´av´am dvˇe cˇ esk´a piva a on se slovy “chvala” vyloud´ı na tv´aˇri u´ smˇev a po nˇekolik´at´e vˇsem nab´ız´ı rakiji. Nev´ım jestli to bylo usm´ıˇren´ı, ale jsem r´ad, zˇ e odj´ızˇ d´ıme. Cesta po polˇnaˇck´ach do Kamenice je dlouh´a deset kilometr˚u a kousek pˇred civilizac´ı Jirka zabrzd´ı a se slovy a je hotovo vyskakuje z auta. Jdeme za n´ım a kouk´ame na co kouk´a. Pˇrejeli jsme velk´eho hada. Uˇzovku. Na hladov´e oko jsme dojeli aˇz do Ogulinu a natlaˇcili do n´adrˇze 75 litr˚u nafty. Slunce zapadalo za zelen´e kopeˇcky v´apencov´ych propadliˇst’ a my se vezem dol˚u. Na jih. Do Alb´anie. ´ Eˇ DO T Rˇ ET´I HO SV Eˇ TA , III. D EN 3. SOBOTA 2.5. O BR AN ˇ IVOT Eˇ VE S KHODERU A Rˇ ECE K IR Z ˇ Kolem sedm´e r´ano pobl´ızˇ e Cernohorsk´ eho mˇesteˇcka Bar tankuji plnou a sj´ızˇ d´ım na podruˇzn´e okresky vedouc´ı na Skuobin - Muriquan, naˇs´ı br´anu do Alb´anie. V 8.41 pˇrij´ızˇ d´ıme ˇ na Skuobinskou celnici. Cernohorci jsou podle oˇcek´av´an´ı bez probl´em˚u a najednou konˇc´ı asfalt a jedeme pˇres rozjeˇzdˇen´e pole, po hnˇed´e hl´ınˇe vstˇr´ıc budce, kter´a vypd´a jako obytn´a korba z Avie. Pˇred n´ami stoj´ı nˇekolik merceds˚u a kolem chod´ı spousta lid´ı pˇesˇky, nebo jedou na r˚uzn´ych mopedech a motokolech. Rok v´yroby naˇseho Craftera sem v˚ubec nezapad´a. Celn´ıci se na m˚uj nesmˇel´y pozdrav mire mengjes pousmˇej´ı a zaˇcnou lustrovat naˇse pasy. Doklady od auta jsou taky v poˇra´ dku, ale chyb´ı n´am doklad od majitele o tom, zˇ e m´ame zap˚ujˇcen´y voz´ık. Po necel´e p˚ulhodinˇe se n´am pantomimicky a l´amanou angliˇctinou povedlo celn´ıky pˇresvˇedˇcit, zˇ e nejsme pˇrekupn´ıci voz´ık˚u na lodˇe a byli jsme vpuˇstˇeni do Alb´anie. Najeli jsme znovu na pevn´y asfalt a pomalu proj´ızˇ dˇeli vesniˇckami pobl´ızˇ bˇrehu Skadarskiho jezera. Provoz je ˇr´ıdk´y, ne vˇsak zanedbateln´y. Najednou se vyloupl VW Golf pln´y alb´anc˚u a troub´ı a blik´a na n´as. Nˇekdo ˇr´ık´a nezastavuj, jed’..! Tak je obj´ızˇ d´ıme a pokraˇcujem. Pˇri jejich druh´em man´evru kdy na n´as m´avaj´ı nˇejak´ym pap´ırem zastavujeme a uˇz v´ıme, zˇ e n´am ochotnˇe vezli smlouvu o p˚ujˇcce auta, kterou jsme zapomˇeli na celnici. Trochu se styd´ıme za naˇsi ned˚uvˇeˇrivost a strach, ale zkuste si to sami - jet do Alb´anie. Na vˇetˇs´ı kˇriˇzovatce je vpravo most pˇres sˇirokou ˇreku, kterou lemuj´ı odpadky kam jen oko dohl´edne. Nev´ıme kam jet a naˇsi n´ızkou rychlost vyuˇz´ıvaj´ı m´ıstn´ı dˇeti k tomu, aby si osahali lodˇe, nejsou to vˇsak zˇ a´ dn´a neviˇna´ tka, ale ostˇr´ılen´ı zlodˇeji a snaˇz´ı se n´am vyt´ahnout z lodi cokoli co v n´ı nedrˇz´ı. Radˇeji tedy jedeme kus sˇpatn´ym smˇerem a u rozestavˇen´eho hotelu, kde pobl´ızˇ nezevluje houf Alb´anc˚u, zastavujeme a rad´ıme se. D´av´am kl´ıcˇ ky Jirkovi a jdu se koukat na cestu z pozice pasaˇze´ ra. Vrac´ıme se na kˇriˇzovatku, kde se n´am dˇet znovui snaˇz´ı vyt´ahnout cokoli nepˇripevnˇen´eho z kajaku. Dˇel´ame jako zˇ e nic a kdyˇz vid´ıme zˇ e nic neukoˇristili, jedeme pˇres most do Skadaru. Na druh´e stranˇe mostu je jin´y ˇ svˇet. Mˇesto Skhoder(Skadar). Hustota provozu je obrovsk´a, po silnici jezd´ı kromˇe klasick´ych Mercedes˚u vˇsechno moˇzn´e
3
co m´a kola, kopyta nebo nohy. Kozy meˇc´ı, kola skˇr´ıpaj´ı kolemjdouc´ı si n´as ned˚uvˇeˇrivˇe prohl´ızˇ´ı. Na jedouc´ıch povozech zapˇraˇzen´ych za osly nebo konˇe Alb´anci stoj´ı, protoˇze kdyby sedˇeli asi by to neuvˇeˇritelnˇe drncalo. Kaˇzd´y kdo m´a v autˇe funkˇcn´ı klakson to d´av´a ostatn´ım hlasitˇe najevo a dopravn´ı znaˇcky respektujeme asi jenom my. Ve vzduchu je c´ıtit sp´alen´y nekvalitn´ı benz´ın nebo nekvalitnˇe sp´alen´y benz´ın a nafta, syrov´e ryby a vepˇrov´e maso. Okno nebo vchod kaˇzd´eho domu, kter´y je do hlavn´ı tˇr´ıdy je nˇejak´y kr´ameˇcek, masna, pekaˇr, ryb´aˇr nebo prodejce zeleniny. Jedeme sp´ısˇe instinktivnˇe a na rohu vojensk´eho objektu je bankomat Reiffeisen bank, kter´y zde v m´ıstn´ıch pomˇerech p˚usob´ı neobvykle. Vyb´ır´ame deset tis´ıc lek˚u (asi 2000Kˇc) a pt´ame se policisty na cestu do vesnice ˇ ık´a, zˇ e jedem po dobr´e cestˇe, ale gestikuluje, zˇ e n´as Kir. R´ tam cˇ ekaj´ı velk´e d´ıry a at’ tam nejezd´ıme. Nedb´ame na jeho varov´an´ı a jedeme mˇestem na sever. N´ahle je v cestˇe hlubok´y v´ykop a nˇekolik aut pˇred n´ami se chaoticky ot´acˇ´ı. Sj´ızˇ d´ıme tedy z asfaltu na ujet´e pole a kliˇckujeme mezi zahr´adkami m´ıstn´ıch obyvatel. Na asfalt se vrac´ıme uˇz jen na p´ar set metr˚u. Zaˇc´ın´a Alb´ansk´a zˇ lut´a silnice. Naˇse rychlost se pohybuje mezi 10-20km/h. Kir se zaˇrez´av´a hluboko mezi okoln´ı hory, na jejiˇz u´ pat´ıch jsou ˇr´ıdce rozesety chatrn´e kamenn´e domky m´ıstn´ıch obyvatel. Hlavn´ım zdrojem obˇzivy tˇech, kteˇr´ı neodeˇsli za prac´ı do Skadaru nebo za n´ı nedoj´ızˇ d´ı, jsou mal´a pol´ıcˇ ka s hnˇedou ˇ sypkou hl´ınou obehnan´a z´ıdkami ze skl´adan´ych kamen˚u. Zeny a dˇeti sklonˇen´e do z´ahonk˚u plej´ı cibuli, p´orek a r˚uznou jinou zeleninu. Po cestˇe pokt´av´ame mal´eho kluka, kter´y vede dva osly s n´akladem hl´ıny v plechov´ych torn´ach. Na prav´e stranˇe cesty je kamenn´a z´ıdka, za n´ı propast, na lev´e stranˇe je prudk´y svah, ze kter´eho se pnou trnit´e rostliny. V u´ zk´em m´ıstˇe se osl´ıci prod´ıraj´ı kolem naˇseho auta v centimetrov´ych vzd´alenostech a ostr´e hrany torny hrozivˇe houpavou ch˚uz´ı osl˚u m´ıjej´ı n´asˇ lev´y bok. Kontrast mezi naˇsimi zˇ ivoty je syrovˇe hmatateln´y a i pˇres dˇetsk´y u´ smˇev velmi mlad´eho zemˇedˇelce mi nen´ı do sm´ıchu. Pod n´ami teˇce Kir, ˇreka tyrkysovˇe modr´e barvy, kr´asn´ych hladk´ych valoun˚u a skaln´ıch u´ tvar˚u. Obt´ızˇ nost kol´ıs´a mezi ˇ WWIII-WWVI-X. Sirok´ e ˇreˇciˇstˇe peˇrejnat´eho u´ seku stˇr´ıdaj´ı soutˇesky s sˇ´ıˇrkou sotva na otoˇcen´ı lodi a pˇrev´ysˇen´ı nˇekolika metr˚u. Po u´ trpn´ych dvou hodin´ach pˇrej´ızˇ d´ıme most a dost´av´ame se na prav´y bˇreh ˇreky. Po dalˇs´ıch pˇetistech metrech doj´ızˇ d´ıme k m´ıstn´ı krˇcmˇe, nebo chcete-li po italˇstinou ovlivnˇen´e Alb´anˇstinˇe tavernˇe. Pˇred n´ı parkuj´ı dvˇe auta naloˇzen´a kajaky a jejich os´adka se zat´ım vesele l´aduje uvnitˇr. Zastavujeme a rozhodujeme se pro vz´ajemnou druˇzbu a vyz´ısk´an´ı nˇejak´ych informac´ı. Poprv´e se tak setk´av´ame s Gentem Matim, alb´ancem, kter´y n´am opatrovnicky skoro aˇz mateˇrsky poradil informace, za kter´e se plat´ı zlatem. Dovˇedˇeli jsme se, zˇ e cesta na Shalu je dlouh´a 34km a kvalita silnice je o stupeˇn horˇs´ı neˇz do Kiru. Vˇedˇeli jsme, zˇ e vede pˇres 2000m.n.m vysok´e sedlo a nen´ı pˇr´ıliˇs kvalitn´ı, ale Gent n´am pˇri pohledu na naˇse auto vysvˇetlil, zˇ e Shale n´ami letos z˚ustane nedobyta. Nav´ıc Kir nemˇel pr´avˇe nijak v´yzˇ ivnou vodu a Shala by na tom nebyla l´epe, tak n´am to ani moc nevadilo. Rozhodli sme se tedy sjet u´ sek Kiru z vesnice Kir, kde se stˇr´ıdaj´ı m´ısta ˇ vˇsech obt´ızˇ nost´ı i nesj´ızdn´a m´ısta. Rekou teklo asi 8m3 coˇz vadilo pouze v m´ıstech, kde se ˇreka rozlila. Kdyˇz jsme sundali lodˇe z vleku udeˇrila dvan´act´a a z m´ıstn´ı sˇkoly se vyhrnulo asi
tˇricet dˇet´ı r˚uzn´eho vˇeku. Samozˇrejmˇe, zˇ e naˇse lodˇe pro nˇe byly velkou atrakc´ı, kterou si mus´ı osahat, zkusit a okoukat. Bohuˇzel pˇred houfem muslimsk´ych dˇet´ı nen´ı pˇr´ıliˇs vhodn´e zaˇc´ıt se pˇrevl´ekat a tak jsme trpnˇe cˇ ekali a zevlili, neˇz je to pˇrestane bavit. Kdyˇz jsme ve sloˇzen´ı Jirka, Mudra, Dan vyrazili na vodu, tˇri z dˇet´ı po n´as h´azely kameny velk´e jak pˇest a to ve chv´ıli, kdy jsme se k nim otoˇcili z´ady. Kdyˇz jsme po chvilce dojeli k mostu, kde jich st´alo dalˇs´ıch pˇet a vesele na n´as m´avaly, mˇeli jsme strach jak´y na vodˇe cˇ lovˇek nepozn´a. Kamen´ı mˇeli pˇripraven´e na zemi ale d´ıky tomu, zˇ e jsme jeli postupnˇe a st´ale je mˇeli na oˇc´ıch se je neodv´azˇ ili pouˇz´ıt. Chov´an´ı tˇechto dˇet´ı moˇzn´a vystihuje cel´y muslimsk´y svˇet, kter´y se na prvn´ı pohled tv´aˇr´ı jako pˇra´ telsk´y bratˇr´ıcˇ ek, ale jakmile se v´am dostane pod k˚uzˇ i, vraz´ı v´am d´yku do zad, jak k´azˇ e Kor´an. Kir jsme jeli jeˇstˇe nˇekolik kilometr˚u, Luki s Helˇcou si dopˇra´ vali koupel v tyrkysovˇe modr´e vodˇe a Martin na kole fotil kam vidˇel a co zahl´edl. U jedn´e obzvl´asˇt’ fotogenick´e soutˇesky jsme skonˇcili a bˇehem naˇs´ı pˇr´ıtomnosti jsme byli pod neˇcekanˇe ostr´ym a nen´apadn´ym dohledem m´ıstn´ıch, kteˇr´ı jakoby n´ahodou opravovali plot na nejzazˇs´ım c´ıpu pozemku, sˇli pro vodu a nebo jen tak civˇeli. Nebylo n´am zde zrovna pˇr´ıjemnˇe a byli jsme r´adi, kdyˇz jsme se zaˇcali drncat zpˇet do Skadaru. Po cestˇe jsme narazili na Genta Matiho znovu a zrovna mˇel cˇ as, neˇz se jeho skupinka vydov´ad´ı na jedn´e sˇestkov´e soutˇesce. Dostali jsem informace, kter´e jsme vesmˇes znali, ale nepˇresnˇe nebo zkreslenˇe a jednu kter´a n´as obohatila o jeden z nejkr´asnˇejˇs´ıch vod´ack´ych z´azˇ itk˚u, ale o tom aˇz d´ale. Podle pl´anu jsme se vydali na cestu na jih pˇres Skadar, ˇ a voda) pˇr´ıstavn´ı mˇesto Durres, Berat do Corovode (Cern´ Ve Skadaru v m´ıstech, kde byla uzav´ırka na silnici pˇri cestˇe tam, byl z druh´e strany v´ykop jiˇz dˇr´ıv. Kdyˇz jsme najeli do slep´e uliˇcky z jednoho v´ykopu vyskoˇcil Alb´anec, kter´y pravdˇepodobnˇe pˇredt´ım odloˇzil krump´acˇ a plynulou angliˇctinou n´am vysvˇetlil kudy m´ame m´ısto objet. V m´ıstech, kde Kir vt´ek´a do Skadaru jej uˇz lemuj´ı hromady odpadk˚u a ˇreka pˇripom´ın´a smetiˇstˇe. Vzhledem k mal´e hustotˇe os´ıdlen´ı v cˇ a´ stech, kde jsme jeli, jsme toho byli bˇehem p´adlov´an´ı uˇsetˇreni. Alb´anci si sv´e zemˇe skuteˇcnˇe nev´azˇ´ı, nemaj´ı d˚uvod mˇenit po generace zaˇzit´e poˇra´ dky nebo sp´ısˇe nepoˇra´ dky. Kdyˇz maj´ı nˇejak´y odpad, prostˇe ho nˇekde odhod´ı. Kaˇzd´y Alb´anec, kter´y nˇeco znamen´a m´a mercedes, je to auto, kter´e nejl´epe odol´av´a n´astrah´am Alb´anks´ych silnic a nav´ıc je to d˚ukaz toho, zˇ e dotyˇcn´y m´a vkus. Na kaˇzd´em rohu i poli m˚uzˇ ete naj´ıt myˇcku oznaˇcenou jako Lavazza, kde se zpravidla mezi tˇremi plechov´ymi stˇenami nach´az´ı smet´acˇ ek a vapka. I pˇres katastrof´aln´ı stav silnic je potˇreba m´ıt auto naleˇstˇen´e. Benz´ınek je vˇsude jako m´aku, nˇeco jako u´ zemn´ı pl´any pˇri v´ystavbˇe neexistuj´ı, takˇze si vlastn´ık pozemku m˚uzˇ e postavit kde chce co chce. Cel´a zem je vyzbrojena asi p˚ul milionem mal´ych bunkr˚u z e´ ry stalinistick´eho dikt´atora Envera Hodˇzi, kter´e nemilosrdnˇe stˇreˇz´ı kl´ıcˇ ov´a strategick´a m´ısta a sami sebe. Cesta ze Skadaru na Durres je pˇekn´a, ale dost ruˇsn´a silnice prvn´ı tˇr´ıdy aˇz d´alnice o cˇ tyˇrech pruz´ıch. V Durres se v pˇr´ıstavn´ı z´atoce obdivujeme obrovsk´ym kor´ab˚um zakotven´ym v d´alce na moˇri. Za Durres potk´av´ame vlak, kter´y t´ahne ˇ lokomotiva se znakem CKD. Vlak m´a asi cˇ tyˇri vagony a okna jsou z poloviny rozbit´a, poˇcm´aran´a nebo nejsou v˚ubec. Na
4
silnici po cestˇe vedouc´ı na Berat dˇel´ame detailn´ı pr˚uzkum arm´adn´ıch bunkr˚u. Slunce pomalu zapad´a a cˇ ek´a n´as jeˇstˇe p´ar des´ıtek kilometr˚u do Corovode. M´ısto na span´ı jsme naˇsli na odboˇcce k pol´ım p´ar kilometr˚u pˇred Corovode. Vaˇr´ıme, pop´ıj´ıme, hodnot´ıme den, Jirka s Mudrou hrajou na kytary. Nebe je jasn´e a na z´apad od n´as se nad zasnˇezˇ en´ym vrcholkem tvoˇr´ı mrak. Sp´ıme v milion hvˇezdiˇckov´em hotelu a pod n´ami sˇum´ı ˇreka Osum. Mˇes´ıc nˇekolik dn´ı pˇred u´ plˇnkem osvˇetluje u´ dol´ı, kde us´ın´ame k r´anu. IV. D EN 4. N ED Eˇ LE 3.5. O Rˇ ECE O SUM , SEDMI ´ ´ M P Rˇ ATELSTV ´ ´I VODOP ADECH A B ULHARSK E R´ano se probouz´ım pod modr´ym nebem a vrcholky okoln´ıch asi dvoutis´ıcov´ych hor. Osum v u´ dol´ı m´a barvu cˇ erstv´e maltov´e smˇesi a val´ı se n´ım odhadem kolem tˇriceti kub´ık˚u za vteˇrinu. Za chv´ıli vst´av´a Martin a jdeme se po cestˇe pod´ıvat do u´ dol´ı na lanov´y most, pˇres nˇezˇ vede cesta na pol´ıcˇ ka na jinak nepˇr´ıstupn´em druh´em bˇrehu ˇreky. Okoln´ı krajina je porostl´a keˇri a menˇs´ımi stromky, na nen´ı dohled zˇ a´ dn´y domek ani jen´e staven´ı. Most je ze cˇ tyˇr siln´ych ocelov´ych lan a nˇekolika ˇ ıdce osazen´a prkna jsou strouchnivˇel´a a sˇlapat na slabˇs´ıch. R´ nˇe v m´ıstech, kde se pod nimi nepne lano by byl hazard se zˇ ivotem. Kolem jsou pol´ıcˇ ka se sal´atem, mrkv´ı a spostou dalˇs´ı zeleniny. Vyd´av´ame se na cestu do Corovode. Po p´ar kilometrech se kvalita silnice prudce zhorˇs´ı a opˇet si uˇz´ıv´ame alb´anskou mas´azˇ . Kliˇckujeme po serpentin´ach na svahu mezi cˇ ilou rann´ı dopravou a n´ahle se ze zat´acˇ ky vyloupne b´ıl´a Dacia s oranˇzov´ym Riotem Magnumem na stˇreˇse. Zastavuje na pl´acku u silnice a my nev´ah´ame a jdeme se sezn´amit. Sympaticky vyhl´ızˇ ej´ıc´ı tˇric´atn´ık z Bulharska se sympatickou sleˇcnou zastavili, aby fotili krajinu. Prohodili jsme p´ar slov a hned jsme ˇ ci, jak se n´am se dohodli na svoz aut kolem Osumu. Bulhar Caˇ pˇredstavil, prov´adˇel guidy z Corovode u nich v Bulharsku a oni ho na opl´atku pozvali do Alb´anie. Jelikoˇz klienti na ˇ ci byl r´ad, zˇ e sjet´ı Osumu byli domluveni aˇz na odpoledne, Caˇ nemus´ı cˇ ekat a m˚uzˇ e jet s n´ami. S popisem cesty od Genta Matiho jsme vyjeli vstˇr´ıc nasedac´ımu m´ıstu. Nad Corovodou asfalt skonˇcil a tak jsme se drncavou cestou rychlost´ı mezk˚u dr´apali na n´ahorn´ı planinu, kter´a po prav´e stranˇe mizela v u´ ctyhodn´e hloubce pr˚urvy soutˇesky. Na jednom m´ıstˇe bylo moˇzn´e do soutˇesky nahl´ednout a posoudit charakter onoho ˇ ci byli vˇsak zaj´ımavˇejˇs´ı. V kousku. Informace, kter´e mˇel Caˇ jednom m´ıstˇe soutˇesky pˇrit´ek´a zleva vysok´y vodop´ad a den pˇredt´ım neˇz jsme tam byli j´ım teklo tolik vody, zˇ e celou ˇreku uzavˇrel. Voda pad´a z v´ysˇky patn´acti aˇz dvaceti metr˚u a vjet pod masu by pravdˇepodobnˇe znamenalo smrt. Guidi z cestovky v Corovode vˇsak ˇr´ıkali, zˇ e trv´a nˇekolik hodin neˇz voda opadne a tak museli sv´e klienty vyt´ahnout z kaˇnonu na lanech. Dnes by jiˇz voda mˇela b´yt mal´a, protoˇze v noci neprˇselo. M´ıstn´ı lid´e na pozemc´ıch okop´avali zeleninu a svoje keˇr´ıky s olivami. Tady jsou na vod´aky zvykl´ı, Osum je z Alb´anie vod´acky asi nejvyhled´avanˇejˇs´ım c´ılem. Jeho splut´ı na vlastn´ı n´aklady nestoj´ı ani LEK natoˇz pak euro, ale jednomyslnˇe jsme se shodli na tom, zˇ e to je jen ot´azka velmi kr´atk´eho cˇ asu, kdy se to zmˇen´ı. Dojeli jsme asi deset kilometr˚u k mostu, kde je kaˇnon u´ zk´y jen p´ar des´ıtek metr˚u a sˇli se pod´ıvat
na u´ dajn´e nasedac´ı m´ısto. Cesta k vodˇe se totiˇz skl´adala z prod´ır´an´ı kˇrovinami po u´ zk´e pˇesˇince v pˇr´ıkr´em svahu a na konci slezen´ı dvoumetrov´e ˇr´ımsy. Na nasedac´ım m´ıstˇe d´av´ame obˇed v podobˇe sal´am˚u a eidam˚u a jdeme do hydra. Voda nezmˇenila svou barvu a tak prvnˇe jedu po maltov´e smˇesi dol˚u vstˇr´ıc kolm´ym stˇen´am Osumsk´e soutˇesky. Pr˚utok se tak´e od veˇcera moc nezmˇenil a slibuje, zˇ e obt´ızˇ nost popisovan´a jako WWI-WWII plat´ı jen za letn´ıch stav˚u. Stˇeny skal jsou vrstven´e pl´aty hornin, kter´e na nich vytv´aˇr´ı sp´ary vedouc´ı v pˇribliˇznˇe horizont´aln´ım smˇeru pod´el vody. T´ım p´adem je neuvˇeˇritelnˇe dobˇre znateln´e jak ˇreka upaluje z kopce. Kdyˇz se sp´ary zrovna obr´at´ı tak, zˇ e se po proudu svaˇzuj´ı nahoru, pˇrijde v´am, zˇ e i vrac´ak nen´ı vodorovn´y, ale stoj´ı z kopce. N´ami sj´ızˇ dˇen´y u´ sek bylo moˇzno rozdˇelit na dvˇe cˇ a´ sti. Horn´ı soutˇeska, kter´a se po kilometru aˇz dvou n´ahle otevˇrela do sˇir´e krajiny, aby se po p´ar stech metrech znovu semkla mezi kamenn´e stˇeny skaln´ıho masivu. Obt´ızˇ nost jsme celkem jednomyslnˇe ohodnotili jako ˇ WWIII. Reka se celou cestu poˇra´ d klon´ı neuvˇeˇritelnˇe z kopce a je to pouh´ym okem velmi dobˇre viditeln´e. Vrac´aky jsou, ale je jich obecnˇe m´ınˇ neˇz na norm´aln´ıch ˇrek´ach. Zato je ˇreka bohat´a na karfioly a r˚uzn´a dlouh´a, vysok´a a nepˇr´ıjemn´a v´yvaˇriˇstˇe. Spatˇrit se tu d´a sem tam i sifon, ale zˇ a´ dn´y z tˇech co jsme zahl´edli, nebyl bezprostˇrednˇe nebezpeˇcn´y. Pohled z vody pˇripom´ın´a tropick´y deˇstn´y prales, ze skaln´ıch ˇr´ıms se pnou skoro aˇz do vody pop´ınav´e rostliny, terasy a ˇr´ımsy jsou z vrchu porostl´e vegetac´ı a mezi skalami pˇripom´ınaj´ı zahr´adky a tr´avn´ıcˇ ky. Do soutˇesky se z velk´e v´ysˇky spouˇst´ı asi sedm vodop´ad˚u. Od tenk´ych nitek stˇr´ıbra aˇz po masivn´ı bl´ativou a bouˇrlivou ˇreku. Ten nejvˇetˇs´ı z nich skuteˇcnˇe bud´ı respekt. Tryskaj´ıc´ı voda, kter´a tvoˇr´ı mlhu prosvˇetlenou sluncem spolu s hlukem podobn´ym deseti kombajn˚um v dobˇe skliznˇe, d´av´a o jeho pˇr´ıtomnosti vˇedˇet jiˇz o zat´acˇ ku dˇr´ıv. Kdo jede kolem padaj´ıc´ı vody je nemilosrdnˇe otrysk´an kapkami tˇr´ısˇtˇen´ymi v horizont´aln´ım smˇeru a vanut´ymi siln´ym poryvem vˇetru, kter´y ˇ ci n´as filmuje pˇri pr˚ujezdu t´ımto p´asem padaj´ıc´ı voda tvoˇr´ı. Caˇ val´ıc´ı se mlhoviny a pokraˇcujeme d´al. Na kamenn´em n´aplavu na prav´e stranˇe ˇreky jsme v domˇen´ı, zˇ e jsme jiˇz u konce, otevˇreli kaˇzd´y svou lahev Staropramenu a vychutn´avali tu samotu a odtrˇzen´ı od zbytku svˇeta. Helˇca objevila na bˇrehu zˇ elv´ı krun´yˇr, ze kter´eho koukaly zbytky nohou a zetlel´a hlava zˇ elvy. Mudra krun´yˇr lehce vypl´achl od ostatk˚u a uskladnil v kapse sv´e hik´ack´e vesty. Aˇz si od nˇej budete br´at suˇsenku, dobˇre se pod´ıvejte odkud ji vyt´ahl :). V uliˇcce tvoˇren´e kolm´ymi stˇenami po obou stran´ach mˇeˇr´ıme jej´ı sˇ´ıˇrku a spekulujeme kudy se prot´ahne Pulsar s klienty ˇ ciho mˇeˇr´ı 250cm na sˇ´ıˇrku, zat´ımco cestovky, kter´y podle Caˇ uliˇcka nemilosrdnˇe brous´ı naˇse sotva dvoumetrov´a p´adla z obou stran. Kaˇnon se rozhodnˇe nezd´a tak dlouh´y jak ve skuteˇcnosti je. Otev´ırat se zaˇcne aˇz u prvn´ıch domk˚u mˇesteˇcka Corovode a odtamtud tak´e nabyde pˇr´ıtomnosti odpadk˚u a skl´adek. Vystupujeme pod mostem v centru mˇesta a Dan ˇ cim jdou pendlit auta. Caˇ ˇ ciho pˇr´ıtelkynˇe Maria z˚ustala s Caˇ nahoˇre na nasedac´ım m´ıstˇe sama a jako neˇridiˇcka akor´at fotila okoln´ı scen´erie. Naˇsli jsme ji v poˇra´ dku a kdyˇz se mi nesmˇele omlouvala, zˇ e n´am vypila jedno pivo nemohl jsem j´ı nab´ıdnout nic jin´eho, neˇz aby si vzala jeˇstˇe jedno na cestu. Ostatn´ı zat´ım nelenili a obsadili v Corovode m´ıstn´ı hosp˚udku, kde jim zaˇcali nosit veˇsker´e lahodn´e pochoutky rovnou pod nos. O tom ale
5
ˇ cim pˇrijeli, zbyla na nic moc nev´ım, protoˇze kdyˇz jsme s Caˇ mˇe hrom´adka studen´e r´yzˇ e a steak z vepˇrov´eho. Je pravda, zˇ e na mˇe kluci mysleli, a dva kusy ovˇc´ıho a koz´ıho s´yra se ˇ zeleninov´ym sal´atem s olivami mi spravili n´aladu. Cerstv´ e ovoce v podobˇe pomeranˇcu˚ a jablek ji uˇz jen gradovalo. Pomeranˇce v Alb´anii dozr´avaj´ı pˇr´ımo na stromech, takˇze jejich chut’ je pln´a, sladk´a a nezamˇeniteln´a. O moc lepˇs´ı neˇz to, co se d´a koupit u n´as. ˇ ci se k n´am pˇripojuje a jedeme spolu velkou oklikou Caˇ do mˇesta Permat (vzduˇsnou cˇ arou asi 50km - po siln´ıc´ıch nˇeco k tˇr´ı st˚um). Bˇehem noˇcn´ıch pˇresun˚u n´as cˇ asto stavˇela policie, alb´anec s kraden´ym mercedesem by se daleko nedostal, protoˇze se bˇehem tˇechto kontrol pohybuje na silnici nˇekolik policist˚u v neoznaˇcen´em autˇe a maj´ı pˇres silnici nˇejak´y z´ataras, nebo aspo´n znaˇcku STOP POLICIJA. Vˇetˇsinou n´as zkontrolovali jenom podle pas˚u a ani nechtˇeli doklady od auta, natoˇz pak od voz´ıku. Kdyˇz jsme rˇekli nebo si pˇreˇcetli zˇe ˇ si, vˇetˇsinou se usm´ıvali. Obecnˇe s t´ım, zˇe jste z Cech ˇ jsme Ceˇ ˇ vzbud´ıte sympatie. Na protest proti okupaci Ceskoslovenska v srpnu 1968 Alb´anie vystoupila z Varˇsavsk´e smlouvy. Jej´ı dˇejiny jsou ale pohnut´e v´ıc, neˇz by si cˇ esk´y cˇ lovˇek v˚ubec dok´azal pˇredstavit a jeˇstˇe h˚urˇe si lze pˇredstavit, zˇe Alb´anec roku 1968, kter´y obdˇel´aval svoje pol´ıcˇ ko na strm´ych svaz´ıch ˇ v u´ dol´ı Kiru vˇedˇel, kde leˇz´ı tehdejˇs´ı Ceskoslovensko. Vˇzdyt’ elektˇrinu nem´a ani roku 2009, natoˇz pak povˇedom´ı o okupaci v roce 68. Osobn´ı automobilov´a doprava tu byla zak´az´ana aˇz do roku 1999! Permatem proj´ızˇ d´ıme pozdˇe v noci a stany stav´ıme pobl´ızˇ jezera za mˇestem. Nad Permatem se v jasn´e noci tyˇc´ı nˇekolik km dlouh´y zasnˇezˇ en´y hˇreben. Kr´asnˇejˇs´ı dobrou noc n´am Alb´anie snad ani nemohla ˇr´ıct. ´ ´I CH V. D EN 5. POND Eˇ L´I 4.5. O L ENGARICES , T ERM ALN ´ ´I CH A UD ´ Eˇ LU PR UM ˚ Eˇ RN E´ HO ALB ANSK ´ ´ HO OSLA L AZN E R´ano vst´av´am neˇcekanˇe prvn´ı a pozoruji ter´en, kde jsme si v noci ustlali. Kolem jsou zase sam´a pol´ıcˇ ka, nˇekter´a obehnan´a rezav´ymi ploty. V u´ pat´ı mal´e ter´en´ı vyv´ysˇeniny je rovinka, na n´ızˇ je odloˇzeno nˇekolik zemˇedˇelsk´ych stroj˚u. Za stanem tak stoj´ı pluh a br´any na rozb´ıjen´ı hrud. Za vrˇskem je kr´asn´y v´yhled na tyrkysovˇe modr´e jezero, v nˇemˇz se odr´azˇ´ı stˇeny hor ˇ ci uˇz je vzh˚uru a sn´ıdaj´ı s vyr˚ustaj´ıc´ı na mˇestem Permat. Caˇ Mari´ı nˇejakou dom´ac´ı pochoutku. Zdvoˇrilostnˇe si vymˇen´ ujeme nab´ıku k ochutn´an´ı a jeˇstˇe zdvoˇrileji se mu vyh´yb´ame. Kdyˇz se probouz´ı ostatn´ı, z poza horizontu za n´ami se zaˇcnou objevovat ovce. St´ado cˇ´ıtaj´ıc´ı pˇres dvˇe stˇe kus˚u, hl´ıdan´e dvˇema baˇci a nˇekolika psy, se pozvolna vydalo na kaˇzdodenn´ı pastvu. Psi si n´as se z´ajmem prohl´ızˇ´ı, ale znechuceni naˇsi bezmasou sn´ıdan´ı si hled´ı sv´ych oveˇcek. Jezero hl´ıd´a fotogenick´y bunkr vsazen´y do svahu nad n´ım, kter´y za sv´ych cˇ as˚u jistˇe tak´e umˇel hlasitˇe sˇtˇekat. Nejprve jedeme d´ale po ”Landschaftliche schone strasse” pod´el velk´e a vodnat´e Vjosy od n´ızˇ se pˇred mostem pˇres jej´ı pˇr´ıtok Lengarices odboˇc´ı na neoznaˇcenou cestu. Po nˇekolika km tr´eninku skupiny ˇridiˇcsk´eho opr´avnˇen´ı T hled´ame podle instrukc´ı osl´ık´aˇre. Samozˇrejmˇe, zˇ e se to na prvn´ı pokus nedaˇr´ı a doj´ızˇ d´ıme aˇz k term´aln´ım l´azn´ım a klenut´emu mostu. Tohle m´ısto je svˇedkem doby, kterou si netrouf´am odhadnout. Most tvoˇr´ı nepˇrehl´ednuteln´a klenba, kter´a na vrˇsku oblouku bud´ı
ned˚uvˇeru svou tenkost´ı. Je sloˇzen z kamen˚u bez kousku pojiva a jen za tam kde se chod´ı je pokryt hl´ınou ve sp´ar´ach. Na druh´e stranˇe ˇreky p´ar metr˚u pod mostem vyvˇer´a z pod sk´aly term´aln´ı pramen o teplotˇe 32◦ C. Moˇzn´a zˇ e jiˇz staˇr´ı ˇ Rekov´ e zde obestavˇeli z kamen˚u hr´azku a vytvoˇrili tak mal´e jez´ırko pln´e b´ajeˇcnˇe tepl´e vody. Tady tˇesnˇe nad mostem konˇc´ı kolm´e stˇeny soutˇesky Lengarices, kter´a se t´ahne skrz vysok´e hory pod nimiˇz stoj´ıme. Nasedac´ı m´ısto je vzd´alen´e asi 4km vzduˇsnou cˇ arou a 2.5h pˇesˇky. Silnice k nˇemu vede, ale fakt, zˇ e most pˇres ˇreku ve kter´e se val´ı 15 metr˚u krychlov´ych maltov´e smˇesi spadl, v´as moˇzn´a odrad´ı hned. Pokud ne a rozhodnete se ˇreku zdolat autem s velkou svˇetlou v´ysˇkou, moˇzn´a v´as odrad´ı aˇz nˇekde za polovinou cesty skoro metr hlubok´e koleje od n´akladn´ıch aut voz´ıc´ıch rozbahnˇen´ym ter´enem dˇrevˇen´e uhl´ı. My si radˇsi dopˇra´ li neobvykl´y z´azˇ itek, kdy je vaˇse lod’ pˇripevnˇena na bok osla nebo mezka a vy jdete s p´adlem v ruce n´adhern´y trek pˇres hory. Po bˇedˇe pˇrij´ızˇ d´ı tˇremi obytˇna´ ky rakouˇst´ı slalom´aˇrsˇt´ı d˚uchodci na penzi. Pr´y byli ˇ v Recku, ale protoˇze jsou tam hrozn´e povodnˇe pˇrijeli sem. M´avaj´ı stejn´ym pap´ırkem vytiˇstˇen´ym z kajak.at jako m´ame my. Zorganizovat v´ypravu n´am chv´ıli trvalo a tak vyr´azˇ´ıme kolem 13. hodiny smˇerem k term´aln´ım l´azn´ım, kde se teprve cesta zaˇcne zaˇrez´avat do prudk´ych svah˚u. Rakuˇsa´ ci do toho s n´ami neˇsli, ale jdou s n´ami na pˇeknou proch´azku. Na nebi se zaˇc´ınaj´ı tvoˇrit bouˇrkov´e mraky a tˇesnˇe pˇred odchodem si naˇstˇest´ı vˇsichni bereme alespoˇn bundy. Osl´ıci jdou velmi sviˇznou ch˚uz´ı a na rovn´e cestˇe n´am i s n´akladem pohodlnˇe staˇc´ı. Prvn´ı bouˇrka n´as zastihla uˇz na planinˇe pˇred l´aznˇemi. ˇ adn´a jarn´ı pˇreh´anˇ ka to nebyla a bˇehem p´ar minut jsme Z´ mˇeli mokro v bot´ach vˇsichni. Prˇselo jeˇstˇe dobr´ych tˇricet minut, coˇz n´am na n´aladˇe pˇr´ıliˇs nepˇridalo. Osl´ıci zdolali most u term´aln´ıch pramen˚u s nejistotou a klouz´an´ım kopyt po mokr´ych kamenech nepˇr´ıjemnˇe stavˇen´ych na v´ysˇku. Zaˇcali jsme stoupat do strm´eho svahu korytem potoka. Slunce zase zaˇcalo hˇra´ t a nad lesem se objevily oblaka p´ary. Postupnˇe jsme osychali a sˇkr´abali se do strm´ych svah˚u. Po hodinˇe jsme stanuli na nejvyˇssˇ´ım m´ıstˇe cesty. Skaln´ı zub, kter´y tvoˇr´ı vrcholek hory nab´ız´ı v´yhled do u´ dol´ı, kter´e se rozkl´ad´a pˇred ˇ n´ami. Reka nen´ı vidˇet pˇr´ımo, ale v dˇesivˇe hlubok´e pr˚urvˇe nech´av´a pouze tuˇsit svou pˇr´ıtomnost. Sp´ara se t´ahne aˇz na u´ pat´ı dalˇs´ı hory, kter´e je minim´alnˇe tˇri kilometry vzduˇsnou cˇ arou. N´astupn´ı m´ısto tedy mus´ı b´yt aˇz za t´ımto hˇrbetem. ˇ cim, Mari´ı a naˇsimi Rakuˇsa´ ci odpadaj´ı a d´al jdeme jen my s Caˇ pr˚uvodci. Jsou to dva starˇs´ı p´anov´e mal´eho vzr˚ustu a tv´aˇr´ı oˇslehan´ych zˇ ivotem. Tv´aˇr´ı se na n´as pˇra´ telsky a obˇcas se snaˇz´ı prohodit p´ar slov pomoc´ı nˇem´ych gest. Obleˇceni jsou v kalhoty s naˇzehlen´ymi puky, b´ıl´ych koˇsil´ı a saka, kter´e obˇcas odloˇz´ı pˇres rameno. Boty maj´ı peˇclivˇe udrˇzovan´e a naleˇstˇen´e. Pod rameny si jeden nese cˇ ern´y hlubok´y deˇstn´ık a druh´y m´a nepromokav´y pl´asˇt’. Sem tam se vrhnou ke stromku a utrhnou olistˇen´y proutek, kter´ym usmˇerˇnuj´ı osly ve spr´avnou cestu. Pohledem zpˇet vid´ıme sˇirok´e a otevˇren´e u´ dol´ı doln´ıho toku, kter´e je v tuto chv´ıli jiˇz v u´ ctyhodn´e d´alce. Z ˇreky jsme zat´ım moc nevidˇeli a to co jsme vidˇeli, n´as nevydˇesilo. Dˇes´ı n´as to, co vidˇet nem˚uzˇ eme. Spol´eh´ame na Genta Matiho, kter´y se tv´aˇril, jako zˇ e o n´as m´a skuteˇcnˇe strach a na kdejak´e nebezpeˇc´ı n´as upozorˇnoval. Popis z kajak.at p´ısˇe, zˇ e obt´ızˇ nost m˚uzˇ e dosahovat aˇz WWV, ale zˇ e dotyˇcn´y pisatel ˇreku s´am
6
nejel. Kaˇnon z v´ysˇky nabude obrovsk´e majest´atnosti a vy sami zaˇcnete pochybovat o tom, jestli je moˇzn´e jeho splut´ı pˇreˇz´ıt. Cesta zvolna kles´a, ale poˇra´ d se nach´az´ı beznadˇejnˇe vysoko nad hladinou ˇreky. Po dalˇs´ı p˚ulhodinˇe ch˚uze doch´az´ıme k mal´emu Dry Meadow Creeku. N´adhern´y pot˚ucˇ ek s pr˚utokem kolem metru krychlov´eho vytv´aˇr´ı soustavu n´alevek stejnˇe jako jeho gigantick´y americk´y protˇejˇsek. Pˇreklenut je opˇet kamen´ym klenut´ym mostkem, pod kter´ym se nach´az´ı posledn´ı lagunka pˇred deset a moˇzn´a v´ıc metr˚u vysok´ym vodop´adem. Na druh´e stranˇe je vidˇet po n´ahorn´ı ploˇsinˇe val´ıc´ı se pot˚ucˇ ek bahnit´e hnˇed´e barvy, kter´y jako magnet pˇritahuje gigantick´a sp´ara pod´el kter´e jdeme. Pˇesˇinka se d´ale odkl´an´ı a stoup´ame do druh´eho z vrcholk˚u. Bouˇrkov´e mraky n´am vˇsak naznaˇcuj´ı zˇ e ani alb´ansk´y komunista neporuˇc´ı vˇetru deˇsti. Druh´a bouˇrka je opˇet nespoutan´e vodn´ı peklo. Bahno je vˇsude. Tam kde je vodou kratˇs´ı cesta, v n´ı jdeme. Zaˇc´ın´ame b´yt nerv´ozn´ı. a gestikulac´ı se snaˇz´ıme vyt´ahnout z naˇsich pr˚uvodc˚u jak je to jeˇstˇe daleko na nasedac´ı m´ısto. Ukazuj´ı nˇeco kolem patn´acti minut. Z druh´eho vrcholku se jiˇz otevˇre v´yhled na Lengarices, kter´a se spokojenˇe vine sˇirok´ym balvanit´ym ˇreˇciˇstˇem a v pravotoˇciv´e zat´acˇ ce tˇesnˇe nad mostem se sb´ıh´a do u´ zk´eho vstupu do soutˇesky. Sestup k ˇrece trv´a nˇeco kolem sl´ıben´ych patn´acti minut. Jsme promokl´ı, hladov´ı a vid´ıme jak voda, kter´a mˇela barvu maltov´e smˇesi zhnˇedla aˇz skoro zˇcernala. ˇ adn´e b´ıl´e vlnky se na n´ı netvoˇr´ı. Je to jako kdyˇz teˇce bl´ato. Z´ kameny nejsou vidˇet a voda stoup´a. Pohled z nasedac´ıho m´ısta po proudu je impozantn´ı. Peˇrej WWIV+, kter´a konˇc´ı v zat´acˇ ce odkud jiˇz nen´ı n´avratu. Co je d´al se dozv´ı jen ten kdo pojede. Naˇstˇest´ı se n´azorovˇe shodujeme, zˇ e jet ted’ by byla sebevraˇzda. Je po 16. hodinˇe a m´ame nejvyˇssˇ´ı cˇ as abychom se za svˇetla vr´atili zpˇet. Schov´av´ame hydro do lod´ı a lodˇe do kˇrov´ı a vyd´av´ame se na cestu zpˇet. Pˇrich´az´ıme skoro za svˇetla k term´aln´ım pramen˚um a pro auto uˇz pokraˇcuje jenom Luki. Pˇrij´ızˇ d´ı skoro za tmy a jdeme koneˇcnˇe j´ıst. Po j´ıdle se jdeme koupat do term´alu, kde si vychutn´av´ame mas´azˇ kamen´ım a teplou vodou. Kolem des´at´e n´as vyh´an´ı d´esˇt’ a my jdeme sp´at. Lengarices m´a barvu jako smrt a my mysl´ıme jen na to, co bude z´ıtra. ´ ´ 5.5. O NEJHLUB Sˇ ´I SOUT Eˇ SCE M E´ HO VI. D EN 6. UTER Y ˇ IVOTA , O PO CAS ˇ ´I V HOR ACH ´ ´ ´ Rˇ E Cˇ I . Z A ALB ANSK E R´ano vst´av´ame tv´arˇ´ı v tv´aˇr jasn´emu nebi a sˇediv´e ˇrece, kter´a se zase uklidnila aby n´am ˇrekla jen pojd’te dˇeti moje. Naˇse lodˇe jsou dvˇe a p˚ul hodiny sviˇzn´e ch˚uze pˇres hory na sever od n´as. Tedy to jeˇstˇe nev´ıme jistˇe. Sn´ıd´ame zvolna tvrdnouc´ı peˇcivo a pozorujeme jak se slunce rychle vyhouplo nad jiˇzn´ı hˇreben. Bˇehem balen´ı vˇec´ı kolem n´as projdou dva osl´ıci s lodˇemi rakuˇsa´ k˚u a my vyr´azˇ´ıme asi dvacet minut za nimi. Okoln´ı svahy d´ychaj´ı tˇezˇ kou vlhkost a pod zˇ hnouc´ımi paprsky slunce ji vypaˇruj´ı vzh˚uru. Jdeme stejnou cestou jako pˇredeˇsl´y den a ze sklan´ıch ˇr´ıms se uˇz ani ˇreku nesnaˇz´ıme prohl´ednout. Hlod´a v n´as mal´y plam´ınek nejistoty, ale jsme pˇresvˇedˇceni, zˇ e nasedneme na vodu a pojedeme. Kolem p˚ul dvan´act´e se shled´av´ame s naˇsimi kajaky, kter´e nocovaly pˇeknˇe daleko od n´as. Vstupn´ı m´ısto do soutˇesky se trochu vybarvilo a na vrˇsc´ıch vln se dˇelaj´ı b´ıl´e kresby. Nim´enˇe mi nepˇrijde ani trochu lehˇc´ı. A zat´acˇ ka, za kterou miz´ı ˇreka v kolm´ych
stˇen´ach ned´av´a zrovna pˇr´ıslib toho, zˇ e se za n´ı ˇreka zklidn´ı i pˇresto, zˇ e je to naˇse zboˇzn´e pˇra´ n´ı. Nased´ame v poˇctu deseti kus˚u na vodu. Na nebi se uˇz zase v´al´ı naˇsedl´e mraky, pomalu a jistˇe se spojuj´ıc´ı a tvoˇr´ıc´ı vˇetˇs´ı a tˇezˇ sˇ´ı. M´ame nejvyˇssˇ´ı cˇ as ˇ ci se pˇripojuje k jet. Za dvˇe hodiny pˇrijde prvn´ı bouˇrka. Caˇ Rakuˇsa´ k˚um a vyr´azˇ´ıme ve dvou skupink´ach velice tˇesnˇe za sebou. Jsem aˇz nezvykle klidn´y, m´am strach co bude, kdyˇz nˇekdo hod´ı krysu, ale p´an pr˚uvodce mezi t´ım zmizel s osl´ıky na cestˇe zpˇet a vˇsechno je najednou jasn´e. Vyr´azˇ´ım za Mudrou, za mnou jede Helˇca, za n´ı Luki, Martin a za Jirkou si uˇz jen pr´azdn´a ˇreka om´ıl´a bˇrehy ve sv´e samotˇe. Hned na startu doch´az´ı k lehk´emu faux-pass. Martin nest´ıh´a prvn´ı vrac´ak, kde se naˇse skupinka chyt´a a vyr´azˇ´ı jako n´asˇ pˇredjezdec do ˇ cim. Mudra vstupn´ıho m´ısta (WWIV) hned za pˇrekvapen´ym Caˇ ho st´ıh´a a aˇz na tuto malou zmˇenu v poˇrad´ı proj´ızˇ d´ıme za magickou zat´acˇ ku a zvolna se smiˇrujeme s t´ım, zˇ e tenhle u´ sek mus´ıme dojet do konce. Naˇse zboˇzn´a i nezboˇzn´a pˇra´ n´ı o klidn´e ˇrece za cˇ tyˇrkov´ym m´ıstem jsou asi tak blb´a jako pl´asˇtˇenka na opalov´an´ı. A tak se v pekeln´em tempu se val´ıme skrz cˇ tyˇrkov´e peˇreje s minimem vrac´ak˚u, prohl´ızˇ´ıme kaˇzd´y s´am asi tˇri vteˇriny pˇred t´ım, neˇz jsme vtaˇzeni do dalˇs´ıho m´ısta. ˇ a voda prosycen´a sˇtˇerkov´ym prachem skˇr´ıpe mezi zubama Sed´ a dˇre pod v´ıcˇ ky. To vˇsak v tu chv´ıli nikdo nevn´ım´a a soustˇred´ı se jen na kaˇzdou dalˇs´ı zat´acˇ ku, vlnu, v´alec... Zastavovat nad tˇezˇ sˇ´ımi m´ısty moc nejde, sp´ısˇ si jen tak pˇribrzdit, coˇz vˇsak m˚uzˇ e p˚usobit nemil´e probl´emy tˇem za v´ami. Proj´ızˇ d´ım pˇekn´y v´alec, ve kter´em mi miz´ı cel´a lod’. To by v m´em pˇr´ıpadˇe nebylo nijak neobvykl´e, ale tady nejsem na S6tce, ale na Dieselovi! St´ıh´am se otoˇcit a kouk´am na Helˇci pr˚ujezd. V pohodˇe, ale ˇreka mˇe nemilosrdnˇe t´ahne kamsi za zat´acˇ ku. Ohl´ızˇ´ım se za Helˇcou a ta gestikuluje zˇ e Martin je hlavou dol˚u. Ot´acˇ´ım se a gestikuluju na Mudru. Moje pocity nejde popsat slovy. Ohl´ızˇ´ım se na Helˇcu a ta s u´ smˇevem gestikuluje, zˇ e Martin zvedl. Uf! Asi po kilometru pˇrich´az´ı dalˇs´ı vypeˇcen´e m´ısto. Dnes uˇz b˚uhv´ı jak vypadalo, ale byl tam v´alec a za n´ım velk´e balvany. Vlevo kolm´a (jak jinak) stˇena a vpravo nev´ım. Opakuje se podobn´a gestikulaˇcn´ı posloupnost jako pˇredt´ım, ale s t´ım rozd´ılem, zˇ e Helˇca naznaˇcuje plaveck´y styl prsa. Kˇriˇc´ım na Mudru a doj´ızˇ d´ıme rakuˇsa´ ky. Jeden z nich taky hodil krysu. Proud n´as t´ahne nemilosrdnˇe d´al ale st´ıh´ame jim ˇr´ıct ”Wir haben den N¨achsten Schwimmer!” Oni ihned reaguj´ı a lezou do ˇreky. Zastavujeme v dalˇs´ı zat´acˇ ce, kde je pˇekn´y vrac´ak. Martin si proplaval asi 100m u´ zkou uliˇcku a byl odloven na domluven´em m´ıstˇe. Prohodil s nimi p´ar slov a doj´ızˇ d´ı n´as. ˇ ci Vypad´a dost vyˇcerpanˇe a d´av´ame mu oddychov´y cˇ as. Caˇ odj´ızˇ d´ı s rakuˇsa´ ky. Vz´ajemnˇe se uklidˇnujeme a snaˇz´ıme se zachovat chladnou hlavu. P´ad ze sk´aly pˇri pokusu opustit kaˇnon by byl jist´y. M´ame za sebou asi kilometr opravdu divok´e vody. Kolm´e stˇeny t´emˇeˇr celou cestu vedly alespoˇn po jedn´e stranˇe pˇr´ımo aˇz do vody. Mˇen´ıme poˇrad´ı a mˇe za Mudrou na sˇpiˇcce stˇr´ıd´a Helˇca. Jedeme dalˇs´ı kus cesty oblbnut´ı vlastn´ım sebeuklidˇnov´an´ım, zˇ e tady uˇz to bude lehˇc´ı, zˇ e se kaˇnon zaˇcne otev´ırat. Chyba. Obt´ızˇ nost neklesla ani o p´ıd’. Martin dvakr´at eskymuje a dost´av´a od n´as znovu oddychov´y cˇ as. Tedy ne, zˇ e bychom ho sami nepotˇrebovali. Doj´ızˇ d´ıme na m´ısto, kde zprava pˇrit´ek´a vodop´ad. Rozhl´ızˇ´ım se a vid´ım, zˇ e stoj´ıme za podivnou vodn´ı kˇriˇzovatkou u´ zk´ych uliˇcek. Ta, kter´a pˇrit´ek´a zleva, je pˇrece mal´y Dry meadow Creek ! Jsme v polovinˇe
7
cesty ! Poprv´e se odvaˇzujeme vyt´ahnout fot’a´ k. Lodˇe m´ame pln´e bezpeˇcnostn´ıho materi´alu, nˇekolika l´ek´arniˇcek, obleˇcen´ı a bot, ve kter´ych jsme sˇli nahoru. Dˇel´ame skupinov´e foto a znovu nased´ame. V duˇs´ıch m´ame uˇz jenom z poloviny cˇ erno. V´ıme, zˇ e tohle uˇz znovu zaˇz´ıt nejde. Pokaˇzd´e uˇz budem vˇedˇet, co zhruba v kaˇnonu cˇ ek´a a kohokoli sem vezmem bude m´ıt jistotu, zˇ e jede s nˇek´ym, kdo uˇz to pˇrece jel. Nevˇeˇrili byste jak tohle dok´azˇ e ovlivnit psychiku v m´ıstech odkud nen´ı ˇ u´ tˇeku. Reka se o stupeˇn um´ırˇnuje a od poloviny ji hodnot´ıme za tˇri. Tedy jenom tu vodu. Nepˇrihl´ızˇ´ıme u toho, zˇ e se v nˇekolikasetmetrov´e v´ysˇce nach´az´ı vrcholky majest´atn´ıch hor a nebliˇzsˇ´ı mˇesto je vzd´alen´e deset kilometr˚u drnc´an´ı po bl´ativ´e polˇnaˇcce a dalˇs´ıch dvacet po ”Landschaftlich schone Strecke”. Doj´ızˇ d´ıme ke kamen´emu poli na prv´em bˇrehu, kde o nˇeco v´ysˇ rostou mohutn´e javory. Vypadaj´ı jak udrˇzovan´a zeleˇn v nˇejak´em mˇestsk´em parku. To je n´asˇ suˇsenkaplatz. Ze sk´aly na druh´e stranˇe padaj´ı b´ıl´e nitky vodop´adu. M´a asi 40metr˚u a n´adhernˇe sem zapad´a. Na svˇetˇe je spousta m´ıst, pro kter´a stoj´ı zato zˇ´ıt a tohle je jedno z nich. Asi v polovinˇe spodn´ı cˇ a´ sti na lev´em bˇrehu hlt´a vodu sifon tvoˇren´y podemlet´ym kamenem, kter´y opustil sv´e m´ısto v´yhledu na vrcholc´ıch a ted’ mu ˇreka naznaˇcuje, zˇ e tam mˇel z˚ustat. Nen´ı bezprostˇrednˇe nebezpeˇcn´y, ale plavat kolem nˇej bych nechtˇel. Doj´ızˇ d´ıme jiˇz znaˇcnˇe otevˇrenˇejˇs´ım kaˇnonem ke sk´ale, pod kterou vyvˇer´a pramen podobn´y tomu u mostu. V jez´ırku se fot´ıme a blbneme. Posledn´ıch nˇekolik peˇrejek a najednou se pˇred n´ami objev´ı antick´y most. Pomalu plujeme pod klenbou a uˇz´ıv´ame si tu euforii, sˇtˇest´ı a radost. Pocit kter´y v tu chv´ıli m´ame je jen tˇezˇ ko k nˇecˇ emu pˇrirovnateln´y. Z auta vytahujem plavky a jdem relaxovat do term´aln´ıho baz´enku. Spadl n´am sˇutr´ak ze srdce a u´ zˇ asn´a ˇreka se do nˇej vryla. Hluboko. ˇ ci s Mari´ı. Cek´ ˇ a je cesta Opouˇst´ı n´as n´asˇ spolucestovatel Caˇ ˇ ıd´ım j´a a vychutn´av´am do Sofie. N´as cˇ ek´a cesta do Korˇce. R´ si neust´al´y pohyb volantem na obˇe strany, cˇ ast´e ˇrazen´ı a v pln´em rejdu v´yhledy boˇcn´ım ok´ynkem na silnici, kter´a se ˇ ciho doj´ızˇ d´ıme a jeˇstˇe nˇekolikr´at se za klikat´ı po u´ boˇc´ı hor. Caˇ cestu potk´av´ame. Cestou pozorujeme d´ılo vojensk´ych strat´eg˚u, kteˇr´ı ozdobili cel´e pohoˇr´ı desetitis´ıci bunkr˚u. Vid´ıme i borov´e lesy napaden´e zav´ıjeˇcem, kter´e po tis´ıc´ıch nen´avratnˇe schnou. Doj´ızˇ d´ıme do Korˇce a tam se naˇse cesty definitivnˇe rozdˇeluj´ı. Na bˇrez´ıch Devollu a jsme ohromeni neuvˇeˇritelnou hustotou odpadk˚u, kter´e velk´a voda navˇesila na vrbiˇcky kolem ˇreky. Kaˇzd´a je do v´ysˇky t´emˇeˇr dvou metr˚u vyzdobena plastikov´ymi s´acˇ ky, PET lahvemi a prostˇe vˇs´ım, co by se norm´alnˇe v´alelo na skl´adce. Jedeme kolem vojensk´eho objektu, kde voj´ak s kalaˇsnikovem kouˇr´ı a bedlivˇe n´as pozoruje. Span´ı jsme naˇsli na soutoku Verby a Devollu v m´ıstˇe pal´ırny dˇrevˇen´eho uhl´ı. Krademe such´e dˇrevo ze zbytk˚u mil´ıˇre a pouˇst´ıme se do dlouh´eho veˇc´ırku. Luki n´am tajuplnˇe oznamuje, zˇ e Jana na nˇej poˇck´a a zˇ e ho nemus´ıme v´ezt do Salzburku. YES! Alb´ansk´a republika se alb´ansky rˇekne Republika e Shqip¨eris¨e a v pˇrekladu to znamen´e zemˇe orl˚u. V Alb´anii se p´ısˇe latinkou. Pouˇz´ıvaj´ı pouze nˇekolik zvl´asˇtn´ıch znak˚u jak´ym je tˇreba obdoba cˇ esk´eho ”ˇc”, kter´a m´a h´acˇ ek d˚umyslnˇe ukryt pod samotn´ym p´ısmenkem, takˇze pˇripom´ın´a srp nebo kotvu. N´azev mˇesta Korˇce se p´ısˇe pr´avˇe t´ımto znakem. Korc¸e¨ . Jazyk je lehce podobn´y italˇstinˇe, trochu bulharˇstinˇe a dalˇs´ım jazyk˚um. ˇ ci s Alb´anci mluvil bulharsky a cˇ asto se domluvil l´epe Caˇ
neˇz my s angliˇctinou. Velk´ym pˇrekvapen´ım pro n´as bylo, zˇe anglicky se domluvit d´a. Kaˇzd´y den jsme narazili na nˇekoho, kdo anglicky mluvil. Vˇetˇsinou mladˇs´ı lid´e nebo lid´e kolem tˇric´ıtky. Sem tam se dalo domluvit i rusky, nˇemecky, ale pˇredevˇsim n´am byla nab´ızena italˇstina. Alb´anci maj´ı It´alii jen pˇres moˇre a jezd´ı tam za prac´ı, kter´e je v Alb´anii samotn´e pom´alu. Poˇcas´ı v hor´ach fungovalo s zˇeleznou pravidelnost´ı. V noci je jasno a hvˇezdy by si cˇ ovˇek mohl h´azet po milionech do sklenek Mudrova calvados. R´ano je az˚uro a slunce zaˇcne kolem sedm´e intenzovnˇe hˇra´ t. T´ım se zaˇcne odpaˇrovat vlhkost a tvoˇrit se tˇezˇk´e mraky. Ty se spojuj´ı a formuj´ı, aˇz v´as kolem poledne pˇriprav´ı o sluneˇcn´ı svit zcela. Netrv´a dlouho a pˇriˇzene se jedna, dvˇe nebo tˇri bouˇrky. Veˇcer b´yv´a zataˇzeno a rozjasn´ı se kolem jeden´act´e. Nejlepˇs´ı cˇ as na to j´ıt na vodu je tedy dopoledne. Na Lengarices je to doporuˇcen´ıhodn´e i z hlediska bezpeˇcnosti. Podle opatrovn´ık˚u osl˚u voda stoup´a bˇehem hodiny o metr i v´ıce v z´avislosti na tom, jak siln´a bouˇrka byla. ˇ e ANO V Alb´anˇstinˇe se rˇekne cˇ esk´e NE alb´ansky JO. Cesk´ se rˇekne PO. K tomu jsme se doˇcetli o obr´acen´em k´yv´an´ı, coˇz ˇ vaˇs´ı komunikaci dod´a neuvˇerˇitelnou noblesu. Cetli jsme potom jeˇstˇe jeden text, ve kter´em se p´ısˇe, zˇe v Alb´anii se obr´acenˇe nek´yve ale zkuˇsenost jsme mˇeli opaˇcnou. Jelikoˇz m´alokdo je pˇri temperamentn´ı komunikaci, kdy mus´ı pouˇz´ıvat ruce i nohy schopen udrˇzet hlavu bez hnut´ı, vˇzdycky jsme budili dojem, zˇe se jinak tv´arˇ´ıme neˇz co rˇ´ık´ame. Abych pravdu rˇekl nev´ım, jestli se v Alb´anii k´yve obr´acenˇe. Nˇekde n´am to ani nepˇriˇslo.
´ ´ HO VII. D EN 7. ST Rˇ EDA 6.5. O SM´I CHU A LB ANSK E V ERB Eˇ A D EVOLLU , UM´I RAJ´I C´I CH BOROVIC´I CH A ´ NESMRTELN YCH BUNKRECH .
´ , D’ ABLA
Devoll je obklopen niˇzsˇ´ım pohoˇr´ım, kter´e m´a barvu cˇ erven´e zˇ uly a tmav´ych sˇterkop´ısk˚u. Silnice kop´ıruj´ıc´ı bˇrehy ˇreky je rovn´a u´ zk´a cesta, kter´a se povrchem podob´a rozjeˇzdˇen´e antuce. Je v n´ı mnoˇzstv´ı dˇer a v´ymol˚u, ale je to jedin´a pˇr´ım´a cesta z Korce do Gramsh. V rann´ı dopravn´ı sˇpiˇcce kaˇzdou chv´ıli projede dod´avka, nejˇcastˇeji Mercedes, pln´a ospal´ych obyvatel u´ dol´ı jedouc´ıch do Korˇce za prac´ı. Sp´ıme na kˇriˇzovatce cest, kde se se siln´ym a kaln´ym proudem Devollu spojuje cˇ ist´a horsk´a bystˇrina Verba. V Hydru se doˇc´ıt´ame, zˇ e je sj´ızdn´a asi tˇri kilometry o obt´ızˇ nosti m´ısty pˇresahuj´ıc´ı trojku. Silnice, kter´a k n´ı vede se klikat´ı ve svahu nad n´ami a auta ji sˇnˇeruj´ı ze strany na stranu pˇri vyh´yb´an´ı d´ır´am a kaluˇz´ım. Jirka dˇel´a letmou obhl´ıdku ˇreˇciˇstˇe kam je vidˇet a ˇr´ık´a povˇedomou hl´asˇku - je to trojkov´a soutˇeska, obˇcas se d´a i vyl´ezt. Sn´ıd´ame polotvrd´e peˇcivo a Helˇca s Martinem, otr´aven´ı naˇs´ım profesion´aln´ım v´ybˇerem sn´ıdan´ı, vaˇr´ı nˇejakou pol´ıvku. R´ano se pomalu vleˇce a my se dohadujeme, zˇ e Verbu zkus´ıme. Luki s Martinem jsou po vˇcerejˇs´ım v´ykonu nabaˇzeni a nech´avaj´ı si nezn´amou soutˇesku na jindy. Cestou pˇres kopec nen´ı vidˇet zˇ a´ dn´a vˇetˇs´ı civilizace a tak se nab´ız´ı ot´azka, odkud se ty dod´avky s lidmi berou. V u´ dol´ı Verba nap´aj´ı s´adky a jinak stejnˇe jako ostatn´ı alb´ansk´e ˇreky nen´ı nijak dotˇcena lidskou cˇ innost´ı. Za vˇsechny ˇreky, kter´e jsme v t´eto zemi jeli jsme nevidˇeli jedin´y jez. Nasedac´ı m´ısto a prvn´ıch p´ar set metr˚u je klasick´a vrbiˇck´arna. Po soutoku s pot˚ucˇ kem, jehoˇz
8
jm´eno v mapˇe nen´ı, ale pr˚utokem se Verbˇe vyrovn´a se koneˇcnˇe vezeme pˇeknou trojkovou ˇr´ıcˇ kou. Pravda, m´ısty je to pˇeknej fofr. D´av´ame i dvˇe v Hydru zmiˇnovan´a cˇ tyˇrkov´a m´ısta a na soutoku uˇz n´as cˇ ek´a Luki s Martinem. D´al pokraˇcujeme v obmˇenˇen´e setavˇe a Jirka s Helˇcou sv´azˇ ej´ı auto. Devoll je klasick´a vodnatka, ale i pˇresto si trouf´am ˇr´ıct, zˇ e podobnou ˇreku jste nejeli. Vrbiˇcky na bˇrez´ıch jsou ovˇenˇceny ozdobami z odpadk˚u a v ostr´ych vrac´ac´ıch koluj´ı plechovky a PETlahve. ˇ Reka je sˇirok´a pˇres dvacet m´ısty i tˇricet metr˚u, pr˚utok odhaduji ˇ kolem pades´ati aˇz pˇetasedmdes´ati metry. Reka kr´asnˇe upaluje dol˚u a j´a pˇrem´ysˇl´ım o tom, jak na takov´ehle ˇrece m˚uzˇ e vypadat nesj´ızdn´e m´ısto. Dlouh´e nesj´ızdn´e m´ısto. Sem tam mˇe z mr´akotn´ych pˇredstav probere tuˇcn´y v´alec nebo obrovsk´a vlna. Pˇres nˇekter´e jde i Diesela dostat do vzduchu a pak s mohutn´ym plesknut´ım pˇrist´at na dalˇs´ı vlnu. Jinak je u´ sek nez´aludn´y a ke spadl´emu mostu, kde je prvn´ı tˇezˇ sˇ´ı m´ısto, n´am to trv´a m´alo pˇres tˇricet minut. Stˇr´ıd´am Jirku v ˇr´ızen´ı a ten po ne´uspˇesˇn´em pokusu nakrysit se do Diesela bere sv´eho Kingpina a pokraˇcuj´ı ˇ a je peˇrej s dvˇema velk´ymi s Mudrou a Martinem d´al. Cek´ ’ v´alci a jasn´ym byt ne zcela zadarmo dosaˇziteln´ym pr˚ujezdem. Vˇsichni ji d´avaj´ı na jedniˇcku a Martin vysed´a. Jirka s Mudrou pak d´avaj´ı jeˇstˇe jednu peˇrej a na dalˇs´ı se jdou pod´ıvat. Je to pˇetkov´a mas´azˇ spleti v´alc˚u, obrovsk´ych balvan˚u a nˇekolika moˇzn´ych pr˚ujezd˚u. Tato asi sto metr˚u dlouh´a kr´aska konˇc´ı jedn´ım mal´ym vrac´akem, jehoˇz chycen´ı by bylo rovno chycen´ı vlastn´ıho zˇ ivota. N´asleduje vstup do nesj´ızdn´eho m´ısta. Siln´y proud se val´ı na obrovsk´y balvan uprostˇred ˇreky a vytv´aˇr´ı masivn´ı a zvl´asˇtn´ı v´alec. Vrac´aky na bˇrez´ıch nejsou. Za t´ımto kamenem je jiˇz samotn´a br´ana pekel, za n´ızˇ se oz´yv´a sm´ıch alb´ansk´ych pekeln´ık˚u. Neuvˇeˇriteln´a masa vody pad´a v nˇekolika skoc´ıch do skal a sifon˚u a kles´a tak moˇzn´a o dvacet metr˚u na sto metrech d´elky. Je to impozantn´ı hr˚uzu bud´ıc´ı m´ısto, kter´e prohl´ızˇ´ıme s respektem. D´al uˇz nejedeme, vˇsichni jsou dneˇsn´ım o nˇeco m´enˇe adrenalinov´ym z´azˇ itkem spokojeni. Louˇc´ıme se s u´ dol´ım Devollu a vlastnˇe pomalu s Alb´ani´ı. Jedeme do Podgradce, kde skupujeme lok´aln´ı v´ına, cˇ okol´adu a jin´e dobroty. Ceny jsou v pˇrepoˇctu podobn´e naˇsim. Mlad´e sleˇcny, kter´e pom´ahaj´ı rodiˇcu˚ m v obchodech mluv´ı anglicky a tak m´ame zase lehˇc´ı pr´aci. Jeˇstˇe pˇred podgradcem se Mudra v jedn´e mal´e hosp˚udce snaˇzil vysvˇetlit obsluze, zˇ e ho zaj´ım´a jak´y druh masa serv´ıruj´ı. Takˇze doˇslo na bee-ee-ee nebo mee-ee-ee a nakonec b˚uu˚ -˚uu˚ -˚uu˚ . M´ıstn´ı sleˇcna n´am poradila hosp˚udku na bˇrehu Ohridsk´eho jezera, kde pr´y vaˇr´ı alb´anskou kuchyni. Z j´ıdeln´ıho l´ıstku jsme toho moc nepoznali, byl kupodivu Alb´ansky, ale pˇriˇsel pravdˇepodobnˇe s´am pan kuchaˇr, kter´y n´as s italsk´ym temperamentem a srozumitelnou angliˇctinou provedl j´ıdeln´ım l´ıstkem. Vˇsichni jsme vsadili na mlet´e maso se zeleninov´ym sal´atem (quofte), b´ıl´ym chlebem a m´ıstn´ı pivo z Korˇce. Jako pˇredrm n´am byl s patˇriˇcnou noblesou oflambov´an s´yr v pekelnˇe siln´em destil´atu. V´yborn´e. Hlavn´ı chod taky. Nejv´ıc zdrˇzoval ten nejvˇetˇs´ı. Mudra. Sv´adˇel to na to, zˇ e sme to prej zhltali, zatimco on si to vychutn´av´a. Nasedli jsme do auta a pˇredt´ım se naposledy proˇsli po zemi, kter´a n´as hostila jeden z opravdu vydaˇren´ych t´ydn˚u zˇ ivota. Cesotu pod´el jezera Ohrid stoj´ı spousta mlad´ık˚u, kteˇr´ı prod´avaj´ı cˇ erstv´e u´ hoˇre, pstruhy a dalˇs´ı ryby. Pokusili jsme se usmlouvat u´ hoˇre, ale cena kterou jsme byli ochotn´ı zaplatit byla evidentnˇe pod n´akupn´ı cenou prod´avaj´ıc´ıho. Na alb´ansk´e hranici se od
n´as nestydˇeli vybrat poplatek za uˇz´ıv´an´ı silnic. To mi pˇriˇslo skuteˇcnˇe jako tvrd´y vtip. Alb´anie byla bˇehem druh´e svˇetov´e v´alky obsazena faˇsistickou It´ali´ı. Na jej´ım konci bylo za spolu´ucˇ asti komunisz˚u zformov´ano pratyz´ansk´e hnut´ı, kter´e sl´abnouc´ı italsk´e faˇsisty porazilo. V jeho cˇ ele st´al Enver Hodˇza (Enver Hoxha), kter´y se stal v˚udcem pov´aleˇcn´e Alb´anie. Vl´adl aˇz do sv´e smrti roku 1985 a svou zemi miloval natolik, zˇe ji na stranˇe jedn´e dok´azal odpoutat od vlivu Ruska a cel´e Varˇsavsk´e smlouvy a na stranˇe druh´e ji uvrhl do pˇr´ısn´e izolace a b´ıdy. Byl stalinistick´ym dikt´atorem, kter´y vytvoˇril jeden z nejtvrdˇs´ıch reˇzim˚u pov´aleˇcn´e Evropy. Ze strachu pˇred revoluc´ı a imperialisty nechal v zemi budovat nam´ısto tolik potˇrebn´e infrastruktury t´emˇerˇ p˚ul milionu mal´ych bunkr˚u, kter´e jako ostˇr´ızˇ´ı oˇci hl´ıdaj´ı kaˇzd´y metr, byt’ jen trochu strategick´eho kousku kraje. Zemi t´ım uvrhl do obrovsk´ych dluh˚u a chudoby, ze kter´e se dodnes tˇezˇko vzpamatov´av´a. I pˇresto, zˇe je zem´ı bohatou na suroviny, tˇezˇ´ı se jen mal´y zlomek a zemˇe se pochopitelnˇe br´an´ı zahraniˇcn´ım investor˚um. Nach´az´ı se zde loˇziska nejkvalitnˇejˇs´ıho asfaltu v Evropˇe, kter´ym jsou pokryty nejv´yznamˇejˇs´ı paˇr´ızˇsk´e bulv´ary. Ve stˇredn´ı jiˇzn´ı cˇ a´ sti zemˇe jsme vidˇeli obrovsk´e rozlohy borov´ych les˚u napaden´ych mot´ylkem, zav´ıjeˇcem, kter´y (pokus´ım se citovat Helˇcu) vytv´arˇ´ı pavuˇcinov´e kokony na vˇetv´ıch strom˚u, kam klade larvy, kter´e v podobˇe housenek vyˇz´ıraj´ı m´ızu a hub´ı tak stromy. Borovice zde nejsou nijak vysok´e a pˇripom´ınaj´ı lehce pˇrerostl´e plant´azˇe v´anoˇcn´ıch stromk˚u. Ozdoby, kter´e na nich pevnˇe vis´ı vˇsak bud´ı hr˚uzu. Vˇetve s kokony schnou a cel´e des´ıtky aˇz stovky kilometr˚u cˇ tvereˇcn´ıch um´ıraj´ı pˇr´ımo pˇred oˇcima. Epidemie k˚urovce u n´as je proti tomu tich´a a na prvn´ı pohled neviditeln´a. Do z´on n´arodn´ıho parku nikdo nesm´ı, nevedou tam cesty ani stezky. K˚urovec v napaden´em stromˇe nen´ı vidˇet aˇz do doby, kdy strom uschne. Tady na vˇetv´ıch borovic vid´ıme kokony, pavuˇcinov´e n´adory, kter´e sˇ´ırˇ´ı smrt kolem sebe. VIII. D EN 8. Cˇ TVRTEK 7.5. O B OSENSK E´ M SLUNCI , ´ ˇ ED Sˇ TRBA Cˇ KI BUKU A O OSUDU VEGETARI ANA PR ´ JEHN Eˇ Cˇ ´I M . GRILOVAN YM Opusitli jsme bˇrehy jezera Ohrid a vyˇskr´abali se na makedonskou hranici. Podezˇrel´e jim bylo, kdyˇz Luk´asˇ tvrdil, zˇ e si tam moˇzn´a sjedeme jednu ˇreku, o kter´e jsme ani nevˇedˇeli jak se jmenuje. T´ım p´adem jsme si uvˇedomili, zˇ e je to velk´a r´ana na slepo a pˇr´ıliˇsn´a nejistota a po delˇs´ı konfrontaci argument˚u v autˇe vybrali jako dalˇs´ı ˇreku bosenskou Unu. Mudra u´ sek ˇ pod Strbaˇ cki Bukem zn´a a tak v´ıme do cˇ eho jdem. V noci jsme se prostˇr´ıdali v ˇr´ızen´ı a pˇred hranic´ı Bosny padla ˇrada ˇ zase na mˇe. Cekalo mˇe asi tˇri sta kilometr˚u do Bihaˇce celkem plochoou krajinou. K r´anu vˇsichni vstali a pozorovali jsme okol´ı. Potkali jsme jednu vojenskou odminovac´ı cˇ etu a jinak na n´as Bosna budila dojem stejn´y jako Chorvatsko. Sem tam je vidˇet st´at nˇekde meˇsitu a vedle n´ı kostel. Domky jsou cˇ asto novˇe postaven´e a zˇ ivot tu vypad´a poklidnˇe. Na jedn´e odboˇcce jsem vytvoˇril asi tˇricetikilometrov´e zmaten´ı smˇer˚u a tak na ˇ Strbaˇ cki Buk doj´ızˇ d´ıme lehce po obˇedˇe. Cesta, kter´a k nˇemu vede z hlavn´ı silnice je st´ale rozbit´a polˇnaˇcka. V´ıtejte v Alb´anii ;-) nee, za tenhle z´ajezd konˇc´ı asfalt pod koly naposledy. Vodop´ad je impozantn´ı pr´ah na tyrkysovˇe modr´e ˇrece, kter´a
9
m´a pr˚utok, za nˇejˇz by se v t´eto dobˇe rozhodnˇe nemˇela stydˇet. Pod velk´ym skokem je jeˇstˇe jeden menˇs´ı asi cˇ tyˇrmetrov´y pr´ah. N´asleduje asi sto metr˚u rychle tekouc´ıho proudu a pak v´alec kter´y bud´ı respekt. Vypad´a jako smrteln´e masomlejny pod nˇekter´ymi cˇ esk´ymi nechvalnˇe proslul´ymi jezy. Ne lev´e stranˇe vˇsak proud pˇrit´ekaj´ıc´ı zleva vytv´aˇr´ı jazyk, kter´y slibuje teoretickou moˇznost projet´ı. Tˇesnˇe pod t´ımto sˇrotovaˇcn´ım v´alcem je jeˇstˇe jeden pr´ah, d´ıky kter´emu v´alec m´a takovou s´ılu, ale lze ho objet na prav´e stranˇe pˇekn´ym es´ıcˇ kem. Po zbytku jeho sˇ´ıˇrky od lev´eho bˇrehu jde o metrov´y stup´ınek, pˇres nˇejˇz se val´ı podstatnˇe m´enˇe vody a v´alec, kter´y se za n´ım vytv´aˇr´ı, je sp´ısˇe probublan´e v´yvaˇriˇstˇe s kolm´ym skokem do nˇej. Tuto nesm´ırnˇe fotogenickou pas´azˇ nakonec jedem tˇri. Mudra, naj´ızˇ d´ı perfektnˇe stopu, o kter´e jsme debatovali a kolem masov´alce mu nec´akne ani do obliˇceje. Pak uˇz si jen vychutn´av´a let do perliv´e laguny. Jedu j´a a naj´ızˇ d´ım stejnou stopu. Pˇri pohledu na probublan´y posledn´ı v´alec vyl´ez´am na lev´y bˇreh, jen tak pro jistotu, kdyby Jirka potˇreboval pomoc. Na startu straˇsil s t´ım, zˇ e uˇz dva roky nekrysil a zˇ e se boj´ı kdy to pˇrijde. Jelikoˇz dobˇre v´ım, jak se lod’ podobn´a moj´ı S6tce v takov´emhle v´alci chov´a, tuˇs´ım nebezpeˇc´ı a kouk´am na zat´ım bezchybn´y pr˚ujezd kolem masov´alce. Pod n´ım vˇsak Jirka ztr´ac´ı rychlost a do posledn´ıho v´alce pad´a pomalu a jeˇstˇe trochu kˇrivˇe. Eskymuje v probublan´e l´azni a chv´ıli bojuje, ale nakonec tah´a za trhaˇcku. Pˇrece se urodilo. ´ Usek d´al uˇz jede skupinka ve sloˇzen´ı Jirka, Mudra, Helˇca a ˇ a je totiˇz vynesen´ı lod´ı po kolej´ıch na lev´em bˇrehu, Luki. Cek´ coˇz se mi zrovna dvakr´at nechtˇelo absolvovat. S Martinem pokl´ız´ıme auto, suˇs´ıme na prudk´em bosensk´em slunci mokr´e hydro, kter´e bˇehem hodiny skuteˇcnˇe usych´a. Pˇrich´azej´ı ostatn´ı a domlouv´ame se, zˇ e se na veˇceˇri zastav´ıme na grilovan´e jehnˇecˇ´ı, kter´eho po cestˇe bylo nespoˇcet pˇr´ıleˇzitost´ı okusit. Zastavujeme v Ripaˇci a dost´av´ame ov´aln´y tal´ıˇr s grilovanou pochoutkou d˚umyslnˇe vybran´ych cˇ a´ st´ı masa. Balk´ansk´y b´ıl´y chl´eb je neodolateln´y a m´ıstn´ı pivo z Bihaˇce uˇz jenom dod´av´a j´ıdlu cˇ eskou teˇcku. Martin vˇsak se sv´ymi vegetari´ansk´ymi sklony rozhodl, zˇ e se naˇseho obˇzerstv´ı nebude u´ cˇ astnit a poprosil Mudru aby mu objednal smaˇza´ k. V Bosnˇe tuto cˇ eskou pochoutku pravdˇepodobnˇe neznaj´ı a tak Martin dostal pouze hranolky s keˇcupem. Se spokoje´ymi zˇ aludky se vyd´av´ame na cestu dom˚u. Za z´ady se rozkl´ad´a Balk´an, divok´y, kr´asn´y a pram´alo poznan´y. Bosna patˇr´ı k jednˇem z nejzaminovanˇejˇs´ıch zem´ı svˇeta. Zmapovan´a minov´a pole pokr´yvaj´ı 4% rozlohy zemˇe. Na internetu se daj´ı pro kaˇzdou balk´anskou zemi naj´ıt velice podrobn´e mapy zaminov´an´ı, ale sami sebe br´an´ı upozornˇen´ım, zˇe pouze 60% minov´ych pol´ı bylo identifikov´ano. ´ ´I IX. P OD Eˇ KOV AN Spousta z v´as n´as pˇri naˇs´ı cestˇe podpoˇrilo. Moc r´ad bych t´ımto podˇekoval L˚uce za pomoc se zdravotnickou pˇr´ıpravou akce. Ajce dˇekujem za super pˇreklad str´anek whitewater.hu do slovenˇciny. Fantomasovi za spoustu uˇziteˇcn´ych informac´ı a rad o vodˇe, ale i o lidech a m´ıstn´ıch pomˇerech, silnic´ıch a probl´emech. D´ale pak jedn´e z v˚udˇc´ıch osob outdooralbania.com Gentu Matimu za neoceniteln´e informace o ˇrek´ach. Markovi za bezprobl´emov´y objezd a pˇr´ıjezd na jeho lodˇenici
a zap˚ujˇcen´ı kempingov´eho vybaven´ı. Libeˇna´ k˚um od Mudry za voz´ık, kter´y jsem musel pol´ıbit na konstrukci, protoˇze jsme ani jednou nep´ıchli a nebyl s n´ım jedin´y probl´em. Luk´asˇovˇe Janˇe, zato, zˇ e na n´as poˇckala a prodlouˇzila naˇsi akci o jeden nezapomenuteln´y den. D´ale vˇsem, kter´e jsem zde nejmenoval a kteˇr´ı byli na naˇs´ı stranˇe.
