Aktuální výskyt agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka

Masarykova univerzita Lékařská fakulta

Aktuální výskyt agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Prof. MUDr. Alexandra Ţourková CSc.

Simona Peňáková Brno 2011 1

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením své vedoucí bakalářské práce a ţe jsem pouţila jen uvedené informační zdroje. V Brně 10. 6. 2011

……………………………… podpis 2

PODĚKOVÁNÍ Chtěla

bych

především

poděkovat

vedoucí

mé

bakalářské

práce,

prof. MUDr. Alexandře Ţourkové CSc., za velmi cenné rady a připomínky při zpracování této práce. Neméně bych chtěla poděkovat respondentům – zdravotníkům z FN Brno Bohunice a Nemocnice Třebíč, kteří byli ochotni spolupracovat při realizaci průzkumného šetření pro tuto bakalářskou práci. 3

OBSAH ÚVOD........................................................................................................................... 6 1

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ...........................................................................8 1.1 VYMEZENÍ POJMŮ ............................................................................................... 8 1.2 TEORIE O ZDROJÍCH AGRESIVITY .........................................................................9 1.3 DRUHY AGRESIVITY .......................................................................................... 10 1.4 STUPNĚ AGRESIVITY ......................................................................................... 12

2

AGRESIVITA VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH .................................. 13 2.1 AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ U PACIENTA...................................................................... 13 2.1.1 Projevy agresivního chování u pacienta .................................................... 14 2.1.2 Cyklus napadení ....................................................................................... 14 2.1.3 Příčiny agresivního jednání u pacienta...................................................... 15 2.2 VAROVNÉ SIGNÁLY........................................................................................... 15 2.3 VYHODNOCENÍ RIZIKA AGRESIVITY ................................................................... 16 2.4 ZVLÁDÁNÍ AGRESIVITY ..................................................................................... 17 2.4.1 Zvládání agresivity nefarmakologickými prostředky ................................ 17 2.4.2 Zvládání agresivity farmakologickými prostředky .................................... 19

3

PREVENCE AGRESIVITY ................................................................................ 20 3.1 PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ .................................................................................... 20 3.1.1 Organizační opatření ................................................................................ 21 3.1.2 Technická opatření ................................................................................... 21 3.1.3 Administrativní opatření........................................................................... 22 3.1.4 Následná opatření..................................................................................... 22

4

PRÁVNÍ ASPEKTY ........................................................................................... 24 4.1 ZMĚNA V ZÁKONĚ ............................................................................................ 24

5

VÝZKUMNÉ AKTIVITY VE SVĚTĚ A V ČR .................................................. 25 5.1 STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA PROJEKTU ČMKOS .............................................. 25

6

CÍL PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY ...................................................... 26 6.1 METODIKA ....................................................................................................... 27 4

6.2 REALIZACE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ................................................................. 28 6.3 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU ....................................................... 28 7

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA............................................. 30

8

OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ ................................................. 59

9

DISKUSE ............................................................................................................ 61

10

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ....................................... 64

ZÁVĚR ....................................................................................................................... 66 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ .................................................. 67 ANOTACE ................................................................................................................. 70 ANNOTATION .......................................................................................................... 71 SEZNAM ZKRATEK ................................................................................................. 72 SEZNAM TABULEK ................................................................................................. 73 SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................... 74 SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................... 75

5

ÚVOD Agresivita je bohuţel v posledních letech „moderní doby“ velmi často skloňovaným pojmem. Stále častěji se s ním setkáváme i ve svém kaţdodenním ţivotě. Obklopuje nás na kaţdém kroku. Televizní programy jsou plné „akčních“ fiktivních příběhů, ve kterých je pořádná porce násilí a agresivity zcela samozřejmá a ţádaná. Různé reportáţe z válečných oblastí, o terorismu, o tragických nehodách pak jen dokreslí obraz nepřátelského skutečného světa. Člověk, který je vystaven opakovaně tomuto pohledu uţ přestává vnímat agresivitu tak drasticky a povaţuje ji za součást běţného ţivota. Obecný nárůst těchto negativních jevů ve společnosti souvisí úzce se zvýšeným výskytem agresivity i v resortu zdravotnictví. Zdravotnictví je obor, ve kterém dochází k velmi rychlému rozvoji medicínských oborů a zdravotnických technologií. Zvládání změn klade zejména na zdravotnické pracovníky vysoké nároky a v kombinaci s probíhajícími změnami ve zdravotnictví vzniká často na zdravotnických pracovištích klima vedoucí k nervozitě, stresu a agresivnímu chování nejen samotných pracovníků, ale i pacientů, jejich příbuzných a doprovázejících osob. Je prokázáno, ţe psychické i fyzické násilí ve vztazích zaměstnanců navzájem, zaměstnanců a zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců a tzv. třetích osob (pacienti, rodinní příslušníci a další) zvyšuje náklady, resp. sniţuje efektivitu poskytování zdravotních sluţeb. Zdravotník se dostává do úzkého přímého kontaktu s pacienty a to v situacích, která je pro pacienty stresující. Ti se ocitají v nesnázích, fyzické či psychické nepohodě, s pocity bezmoci a nerovnoprávnosti vůči zdravotníkům. Často se stává, ţe musí čekat na odbornou péči dobu, která jim připadá neúměrně dlouhá. Frustrace, kterou zrovna proţívají, můţe vést aţ k agresivnímu chování směřovanému právě zdravotníkovi. Bohuţel právě zdravotník mnohdy nemůţe rozhodovat o tempu své práce, o tom, v jakém pořadí a době ji bude provádět. Naopak je velmi často nucen reagovat na aktuální situaci a rozhodovat se bez toho aniţ by měl dostatek výchozích informací. Taková práce bývá velmi stresující a důsledkem mohou být závaţná pochybení. Pokud je stres velmi intenzivní, dlouhotrvající, opakující se a zcela chybí odpovídající podpora z okolí, můţe dojít k tomu, ţe zdravotník jiţ není schopen se s ním vypořádat sám a tyto negativní vlivy mohou vést k různým psychickým poruchám a fyzickým onemocněním. Nezřídka dochází k syndromu vyhoření nebo dokonce k odchodu z profese. 6

Pro téma výskytu agresivity u pacientů jsem se rozhodla z důvodu zmapování aktuální situace ve dvou zdravotnických zařízeních z různých měst v České republice. Zaměřila jsem se na zkušenost zdravotníků s agresivitou pacientů a na okolnosti, které mohly přispět k zvládnutí krizové situace. V teoretické části se zabývám nejdříve objasněním pouţívaných pojmů a v dalších kapitolách rozkrývám teoretická východiska, jako jsou zdroje, rozdělení, příčiny a projevy agresivity. Jak vyhodnotit rizika agresivity a provádět prevenci jejího vzniku jsou cenné návody k řešení konkrétních situací. V empirické části jsem získané informace od respondentů vyhodnotila a získala tím objektivní pohled na uvedenou problematiku.

7

1

TEORETICKÁ VÝCHODISKA V různých studiích agresivního chování jsou pouţívány pojmy jako násilí,

agrese, agresivita, agitovanost atd. Určité zpřesnění terminologie je pro orientaci v problematice důleţité.

1.1

Vymezení pojmů Neklid - stav zvýšené pohybové aktivity, která přechází od mírných forem, jako

je zvýšená gestikulace, přešlapování, podupávání, aţ po výrazný celkový neklid, kdy jedinec bezcílně pobíhá a aktivně zasahuje do okolí. 1 Afekt - silný, bouřlivě ale krátce probíhající citový stav. Průběh můţe být buď stenický (zrychlený dech i tep, zčervenání), nebo astenický (zpomalený dech i tep, zblednutí). Afekt patický je znám jako krátkodobý mrákotný stav na vrcholu zlostného výbuchu, jehoţ průvodním projevem je často amnézie na jeho průběh.2 Agitovanost - nepřiměřená, bezcílná motorická a verbální nadměrná aktivita, která způsobuje pacientovi a jeho okolí závaţné těţkosti. 3 V těţších formách můţe agitovanost způsobovat extrémní osobní utrpení pacienta a jeho násilné destruktivní chování. Hněv - je specifická silná emoční rekce, která se můţe vystupňovat aţ do afektu a obvykle předchází samotnému projevu agrese. Můţe být vyvolaná např. poníţením, osobní uráţkou nebo ohroţením vlastního sebepojetí. Vše platí i v případě, kdy se to týká nejbliţší osoby, na které člověku záleţí. 4 Agrese - nepřátelské, útočné jednání vůči určitému objektu (osoba, předmět), který nám překáţí na cestě k uspokojení potřeby. Jedná se o krátkodobý neklid, 1

CHVAL, J., Nejčastější příčiny neklidu na somatickém oddělení, Psychiatrie pro praxi [online], 2008, č. 4, s. 164, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0003.php. 2 HARTL, P., Psychologický slovník, s. 7. 3 TRČKOVÁ, M., TITLBACH, J., a POSPÍŠIL, R., Agitovaný pacient ve zdravotnické péči, Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, č. 2, s. 69. 4 Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 257.

8

jednorázové vybití volnění energie. Jedná se o fyziologickou odpověď, která směřuje k přeţití organizmu. 5 Agresivita - tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě, či okolí. 6 (z lat. aggressio = výpad, útok). Je to stálá individuální dispozice k takovému jednání, která je určovaná hlavně osobností člověka. 7 Hostilita - vyjadřuje trvalejší nepřátelský postoj s hodnocením lidí a událostí.8 Násilí - násilné chování je patologická agrese, jejímţ smyslem je někoho poškodit. Jiná definice charakterizuje násilí jako pozorovatelné fyzické agresivní chování, které je spojeno s různou psychopatologií. 9 Pojem násilí je pouţíván pouze pro interakce mezi lidmi.

Asertivita

-

schopnost

prosadit

se

bez

zjevné

agresivity,

zaloţená

na dostatečném sebevědomí. 10 Jedná se o zastávání vlastních práv, které ţádným způsobem neomezuje práva druhé osoby. 11

1.2

Teorie o zdrojích agresivity Existují různé teorie o tom, které faktory hrají roli v agresivním jednání

u člověka. Pomyslným rozdělením jedince - člověka na dvě části, a tedy psycho (z lat. psyché = duše) versus soma (z lat. soma = lidské tělo), můţeme mluvit o teorii biologické a psychologické.12 V teorii biologické (soma) se hovoří o faktorech, které je moţno popsat anebo vysvětlit neurofyziologicky (tzv. fyziologická centra agrese v rámci centrálního nervového systému – limbický systém. amygdala, hippokampus). 5

VEVERA , J., a kol., Násilné chování a moţnosti jeho ovlivnění 1. díl – výskyt, rozdělení a klinické koreláty, Psychiatrie pro praxi [online], 2002, č. 5, s. 226, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200205-0008.php 6 Srov. HARTL, P., Psychologický slovník, s. 8. 7 Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 258. 8 Srov. HARTL, P., Psychologický slovník, s. 64. 9 Srov. VEVERA , J., a kol., Násilné chování a moţnosti jeho ovlivnění 1. díl – výskyt, rozdělení a klinické koreláty, Psychiatrie pro praxi [online], 2002, č. 5, s. 226, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200205-0008.php 10 HARTL, P., Psychologický slovník, s. 20. 11 Srov. NAKONEČNÝ, M., Motivace lidského chování, s. 205. 12 Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 260.

9

Vlivy mohou být i genetické nebo hormonální. Uvádí se spojitost mezi zvýšenou hladinou testosteronu a projevy agrese. Více neţ 60 % násilných činů spáchají ţeny v týdnu, který předchází začátku menstruace (tzv. premenstruační syndrom). Poměrně dlouho byly podezřívány z vlivu na násilné chování chromozomální poruchy (genotypy XXY a XYY). Studie ze 70. let však tuto teorii neprokázaly. Jedinci s uvedenými genotypy páchaly trestné činy, jak se prokázalo, spíše v důsledku sníţené inteligence. Vyšší míra násilí se objevuje u osob, které jsou zároveň postiţeny syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)13. Psychologická teorie povaţuje agresivitu za člověku vrozenou pudovou výbavu a také za reakci na frustraci (např. sexuální). Vymětal uvádí: „Agresivita má vrozený základ, ale její intenzita a forma jsou do

značné

míry osvojené

během

ţivota,

a

proto

ovlivnitelné

prostředím

a psychologickými prostředky. Slouţí formování a rozvoji osobnosti a plní ochrannou a adaptivní funkci.“14

1.3

Druhy agresivity Všeobecně přijatá klasifikace agrese zatím neexistuje. Podle impulzivity či

promyšlenosti jednání ji můţeme rozdělit na:15  Predátorskou - agrese slouţící k obţivě. Je plánovaná, bez emocí a obětí je kořist.  Ideologickou - zpravidla bez plánování hmotného zisku. Motivem jsou různé ideologie (např. etnické vraţdění, fotbaloví fanoušci).  Pod vlivem alkoholu a drog  Impulzivní – bez hmotného zisku a plánování (nespokojený, frustrovaný pacient).  Agresi pod vlivem halucinací, bludů a jiných psychotických příznaků 13

Srov. VEVERA , J., a kol., Násilné chování a moţnosti jeho ovlivnění, 1. díl – výskyt, rozdělení a klinické koreláty, Psychiatrie pro praxi [online], 2002, č. 5, s. 228-229, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200205-0008.php 14 VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 260. 15 Srov. VEVERA, J., a kol., Násilné chování a moţnosti jeho ovlivnění, 1. díl – výskyt, rozdělení a klinické koreláty, Psychiatrie pro praxi [online], 2002, č. 5, s. 228, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200205-0008.php

10

Podle

motivace

rozeznáváme

čtyři

typy

agresivity.

Instrumentální,

samoúčelnou, agresivitu jako důsledek afektu a agresivitu reaktivní.16 Agresivita instrumentální - jedinec chce pomocí agrese něčeho dosáhnout a agrese se stává pouhým instrumentem, neboli prostředkem (nástrojem). Napodobuje druhé a opakuje učením osvojenou taktiku, kterou si jiţ z minulosti spojuje s dosaţením zamýšleného cíle.

Řadíme do této kategorie např. vývojově podmíněné agresivní

projevy dětí, kdy jim agrese napomáhá k sebeuvědomění. Agresivita samoúčelná - je označována „agresivitou pro agresivitu“. Jedinci přináší poţitek sama o sobě, neboť destrukce můţe být příjemná. Takto si často agresor zvyšuje sebevědomí. Samoúčelná agresivita je výrazným charakterovým rysem a motivací jsou subjektivní potřeby jedince. Zvláště nebezpečná je v případě, kdy nutkavou potřebou agresora je potěšení z fyzického i psychického utrpení druhých (např. sadismus).17 Agresivita jako důsledek afektu - setkáváme se s ní u jedinců sebevědomých a na sebe zaměřených, u tzv. narcistické poruchy osobnosti. Velmi snadno reagují agresivně při pocitu poníţení, na které jsou velmi přecitlivělí. Afekt můţe vyústit aţ v agresivní jednání, na které má posléze jedinec amnézii. Agresivita reaktivní - bývá odpovědí na ohroţení vitálních potřeb či psychické integrity. Např. fyzická či psychická bolest můţe snadno agresivní chování vyvolat. Jejím cílem pak bývá pouze odstranit její zdroj. Agresivitu můţeme také rozdělit na normální a patologickou. Agresivita normální je přiměřená odpověď na nebezpečí zvenčí, jde o motivovaný protiútok. Patologická agresivita vyplývá z psychické choroby či poruchy. Charakterizuje ji chorobná tendence k zlosti a útočným projevům, které nemají adekvátní obsah a podnět. Mezi stálejší osobnostní rysy patří směřování agresivity. U jedince tedy rozlišujeme působení agresivity zaměřené proti sobě, tzv. agresivitu intrapunitivní,

16 17

Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 259. Srov. Tamtéţ, s. 259

11

projevující se hledáním chyb spíše v sobě neţ v druhých. Extrémním projevem můţe být sebevraţedné jednání. Opakem je agresivita extrapunitivní, vedená proti okolí.

1.4

Stupně agresivity Intenzita agresivity má různé stupně. V praxi se zdravotník můţe setkat

s kaţdým z nich a existuje zde určitá závislost na různých faktorech a okolnostech. Jedním z nejvýznamnějších faktorů je osobnost jedince, dále pak jeho aktuální zdravotní a psychický stav. Nejniţším stupněm je agrese vůlí potlačená, kdy lze na dotyčném pozorovat projevy jako napětí, neklid svírání pěstí, kousání se do rtů nebo záškuby lícního svalstva. Dalším je agrese verbální. Pacient buď postupuje přímo (nadává, spílá, vyhroţuje, poniţuje, ironizuje) nebo nepřímo (psaní stíţností, telefonáty). Nejzávaţnějším stupněm z hlediska bezpečnosti zúčastněných osob je agrese fyzická. Zaměření vůči věcem se projeví např. boucháním do dveří, bušením do zdí, ničením šatů apod. Pokud je fyzická agrese zaměřená vůči lidem, můţe mnohdy skončit i zraněním.

12

2

AGRESIVITA VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH Zdravotnickým zařízením rozumíme nemocnici a ambulance jakéhokoliv typu.

Výskyt agresivity v těchto zařízeních se stává globálním problémem. Jiţ z podstaty své profese je drtivá většina zdravotníků vystavena kaţdodennímu kontaktu s pacientem, tedy osobou, která potřebuje pomoc profesionála a často se nachází v mezní ţivotní situaci. Agresorem můţe být ovšem kdokoliv. Nejen pacient, rodinný příslušník, ale i zdravotník, lékař nebo i kterýkoliv jiný zaměstnanec. Obětí můţe být také kdokoliv z uvedených. Ať uţ je terčem fyzického nebo psychického typu agrese, je to situace velmi nepříznivá pro pracovní prostředí, ve kterém je prioritou dobrý, profesionální a efektivní přístup k pacientům. Je tedy velmi důleţité, aby na pracovištích fungovali co nejlépe interpersonální vztahy, organizace práce a všechny kontrolní mechanismy od pomocnic aţ po ředitele nemocnice. I ve výborně fungujícím pracovním prostředí je však moţné setkat se s pacientem, nebo jeho rodinou, kteří mohou být z různých důvodů nespokojeni. Ať uţ jsou důvody nespokojenosti oprávněné či neoprávněné, problém nastává ve chvíli, kdy své negativní emoce projevují agresivním chováním. Bohuţel je současný společenský vývoj poznamenán vzestupem agresivity, brutality a násilí, které se obracejí stále častěji proti zdravotnickému personálu. Agresivní pacient ohroţuje integritu zdravotníka. Snad jiţ jen proto, ţe narušuje jakousi nepsanou smlouvu o vztahu mezi zástupci pomáhajících profesí a jejich klienty. Stále naléhavěji je pro zdravotníky nutné naučit se s agresivním pacientem nebo popřípadě jeho rodinou či doprovodem profesionálně komunikovat a to nejen verbálně. Chybná neverbální komunikace bývá mnohdy prvním z impulsů, který agresivitu můţe vyvolat. Různé náznaky, jako pozvednuté obočí, pohození ramenem, úšklebky, „nevěřícné“ kroucení hlavou atd., jsou zcela neţádoucími projevy. Pro ochranu zdravotníka, pacienta i okolí je proto v tomto resortu velmi důleţité zvládání komunikačních technik.

2.1

Agresivní chování u pacienta Pro zdravotníka je velmi důleţité objasnit si zdroje a formy agresivity. Jak se

agresivita projevuje ve vztahu mezi pacientem a zdravotníkem, zda jsou moţnosti, 13

či způsoby, kterými by mohl zmírnit negativní dopady. Jiţ první kontakt s pacientovou agresivitou zdravotníka znejistí, rozzlobí, popřípadě zamrzí, protoţe agresivita, která není přímo způsobena zdravotním stavem pacienta, je role, na kterou není ani jeden z nich aktuálně připraven a zpravidla se v ní necítí dobře. Jakákoliv situace tohoto druhu působí negativně a přímo ohroţuje profesionalitu zdravotníka a následně i jeho sebevědomí. Nepříjemná pachuť mezi pacientem a zdravotníkem můţe přetrvávat a dále tak komplikovat diagnostický či léčebný proces. Spolupráce a důvěra pacienta nebo jeho příbuzných se poté velmi těţce opět získává.

2.1.1 Projevy agresivního chování u pacienta Nejčastější podobou útočnosti pacienta je slovní (verbální) projev, který je reakcí na to, co se dříve pacientovi přihodilo, čeho chce dosáhnout, a na právě probíhající situaci. Právě ona situace plní funkci spouštěče nepřiměřeného projevu a obvykle tomu předcházejí pocity hněvu, ale i strachu či úzkosti. Slovní projev však můţe velmi snadno a rychle eskalovat do agrese fyzické (brachiální) vůči předmětům, ţivým tvorům, lidem, nebo také vůči vlastní osobě.

2.1.2 Cyklus napadení Při standardním průběhu agrese můţeme mluvit o jakémsi cyklu napadení, kdy rozeznáváme čtyři fáze. 18  Spouštěcí - odklon od obvyklého jednání  Eskalační - jedinec jiţ přestává reagovat na racionální argumenty  Krizová - jedinec ztrácí nad sebou zcela kontrolu  Uklidnění - návrat k základní formě chování, kdy se můţe projevit depresí, lítostí nebo pláčem Zdravotník by měl mít na paměti, ţe optimum je nedopustit přechod ze spouštěcí fáze do fáze eskalační.

18

Srov. HONZÁK, R., Obrana před napadením agresivním pacientem, Diagnóza v ošetřovatelství, 2005, č. 4, s. 195.

14

2.1.3 Příčiny agresivního jednání u pacienta Bývá to zpravidla kombinace následujících okolností, které se kumulují. Nejčastějšími faktory jsou.  Subjektivní pocit ohroţení a strachu (např. ze zákroku), snaha překonat úzkost.  Pocit křivdy a nespravedlnosti ve vztahu k událostem, které povaţuje za významné.  Zklamání v určitém očekávání nebo pacientově snaze (např. dojem, ţe se mu zdravotník dostatečně nevěnuje).  Celková větší zátěţ spojená se zvýšenou dráţdivostí (např. dlouhé čekání nebo předbíhání v ambulancích). Agresivní projev nastává, vnímá-li pacient něco jako zbytečně nepříjemné a obtěţující (např. opakující se otázky).  Proţitek poníţení.  Vztek na osud (ten „po ruce“ není, zdravotník však ano).  Pocit bezmoci (často ve spojení s tělesnými omezeními).  Intenzivní bolest se somatickou příčinou.

2.2

Varovné signály Zkušený, trénovaný a hlavně vnímavý zdravotník je zpravidla schopen

rozpoznat jiţ při prvním kontaktu s pacientem, jeho rodinou či doprovodem první signály, které ho varují před rizikem agrese. Zdravotník by měl věřit svým pocitům, jelikoţ z výzkumů vyplývá, ţe budoucí agresivitu je schopen odhadnout v 75%.19 Za nejvíce trénované jsou obecně povaţováni zdravotníci na chirurgických ambulancích, které jsou takovou nárazníkovou oblastí. Odvíjí se to od skladby pacientů zde ošetřených, kteří jsou velmi často po úrazu, pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky.20 Ale i bez tohoto vlivu je úraz sám o sobě situací, na kterou se pacient předem nijak nemůţe připravit. Stres v tomto případě hraje velmi výraznou roli a reakce bývají občas i bizarní.

19

Srov. TRČKOVÁ, M., TITLBACH, J., a POSPÍŠIL, R., Agitovaný pacient ve zdravotnické péči, Diagnóza v ošetřovatelství, 2006, č. 2, s. 69 20 Srov. GABRIEL, J., Sestry na psychiatrii a chirurgii bývají „vytrénované", Zdravotnické noviny, 2002, roč. 51, č. 19, s. 16 -17.

15

Za jasné signály můţeme povaţovat, pokud u pacienta pozorujeme neverbální projevy, jako je ztuhnutí, zblednutí či zčervenání, hluboké oddechování, semknutí rtů, zubů, zatínání pěstí, podupávání, poklepávání prsty na stole, upřený výhruţný pohled, vzrušenou gestikulaci, vstávání, naklánění se nad stolem, gesta připomínající bití, údery, vstup do osobní zóny druhé osoby. Z verbálních projevů je moţné vypozorovat jiţ první známky, kdy se řeč stává stručnější, úsečnější, hlasitější. Později jiţ nastupují výhruţky, výčitky, poţadavky. 21

2.3

Vyhodnocení rizika agresivity Ve chvíli, kdy má zdravotník právě zmíněný pocit rizika vzniku agresivity, je

vhodné vyhodnotit situaci. Míra rizika se zvyšuje s přítomností kaţdého z těchto faktorů, který můţeme vypozorovat. U pacienta:  Vysoká hladina stresu.  Vliv alkoholu nebo drog.  Násilné jednání v minulosti nebo dokonce soudem uloţený trest pro násilí.  Přítomnost duševní choroby.  Přítomnost jiné nemoci, která by mohla vést ke ztrátě kontroly.  Pocit ohroţení vlastní osoby.  Nereálné představy a poţadavky.  Pocit bezmoci. U zdravotníka:  Osamocení na pracovišti.  Ostatní spolupracovníci nevědí, kde se nachází.  Nemá moţnost spuštění poplachu.  Nemá moţnost útěku.  Strach z pacienta, se kterým se jiţ v minulosti setkal.  Neznalost zásad jednání s agresivním pacientem.  Neznalost cyklu napadení.

21

Srov. KRÁLOVÁ, J., Agresivní pacient, Praktický lékař: časopis pro další vzdělávání lékařů, 2005, roč. 85, č. 4, s. 231.

16

V okolním prostředí:  Přítomnost osob, které jednání pacienta schvalují (hecování).  Prostory pro čekání jsou nevhodné - přeplněné, nevětrané, hlučné, neosvětlené, nepohodlná sedadla apod.  Dostupnost předmětů, které by mohly slouţit jako zbraň – nůţky, nástroje, hole.

2.4

Zvládání agresivity Způsoby zvládání agresivity pacienta je moţno rozdělit na dvě základní

intervence: nefarmakologické a farmakologické. Pro zvládání agresivity se uţívá také termín deeskalace.22 Prostředky, které je vhodné v dané chvíli pouţít, by měl zdravotník zvolit po důkladném zhodnocení situace. Pozorováním pacienta, jeho okolí a zvláště pak moţných faktorů, které zdravotníka znevýhodňují při moţné eskalaci agresivity. Prvním krokem by mělo být zajistit bezpečnost pacienta a eliminovat dráţdivé podněty.

2.4.1 Zvládání agresivity nefarmakologickými prostředky Pokud se zdravotník setká s verbální agresivitou u pacienta, je doporučeno dodrţovat obecně platné zásady: 23  Nechovat se autoritativně, nereagovat stejně, tzn. opačně, neţ pacient očekává (tzv. nekomplementární chování).  Pozorně

vyslechnout

stíţnost

a

zachovat

akceptující

postoj

(např.:

přikyvováním, „Rozumím Vám, chápu…“, parafrázováním). Jeho sdělení povaţovat za významná, i kdyţ s nimi zdravotník nesouhlasí.  Zachovat klid, odzbrojit pacienta vlídným a zdvořilým chováním - podáním ruky, nabídnutím místa.  Snaţit se srozumitelně zformulovat a shrnout situaci, kterou pacient proţívá.

22

Srov. ZELMAN, M., HOLLÝ, K., BRAČOKOVÁ, H., Zvládanie akutného psychomotorického nekĺudu a agresivity pacienta, Psychiatrie pro praxi [online], 2006, č. 4, s. 186, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200604-0010.php. 23 Srov. ZACHAROVÁ, E., Agresivní pacient v klinické praxi zdravotníků, Interní medicína pro praxi. [online]. 2009, č. 11, s. 471, http://www.internimedicina.cz/artkey/int-200910-0009.php.

17

 Vyjádřit empatii a pokusit se o obnovení důvěry.  Je – li to moţné, pokusit se nemocnému vyhovět. V případě stupňování agresivity s prvními známkami fyzické agresivity se doporučují další postupy, které mohou přimět pacienta ke spolupráci.  Demonstrace síly (početní převaha, fyzická kondice či tělesná konstituce personálu)  Fyzické omezení (kurty, po nezbytně dlouhou dobu s pravidelnými kontrolami zdravotního stavu pacienta a důkladným zápisem do dokumentace) Fyzické omezení pouţíváme pouze v případě, kdy pacient bezprostředně ohroţuje sebe nebo své okolí a byly vyčerpány jiné prostředky k jeho zklidnění. Za fyzické omezení povaţujeme:  Manuální fixace (omezení pacienta ošetřujícím personálem, provádí ji 3–5 vyškolených pracovníků, kteří pacienta drţí ve stoje nebo na zemi po dobu několika minut).  Upínací popruhy na lůţku (kurty).  Svěrací kazajka.  Síťové lůţko, které je uzavřeno.  Izolační místnost, která je uzavřena. Názory na pouţívání jednotlivých omezovacích prostředků nejsou v zemích Evropské unie sjednoceny. Co je povaţováno za etické v jedné zemi, je neetické v jiném státě. Například ve Velké Británii povaţují za neetická síťová lůţka a preferují manuální fixaci, i kdyţ při tomto způsobu pacifikace můţe dojít k úrazu nebo usmrcení pacienta. Od pouţívání síťových lůţek se i v našich psychiatrických zařízeních upouští. Nejsou vhodná pro omezení agresivních pacientů, ale řada psychiatrů zastává názor, ţe jsou alternativou pro gerontopsychiatrické pacienty, u kterých by vyšší medikace nebo znehybnění jinými metodami vedly k somatickým komplikacím. Za fyzické omezení se nepovaţuje pobyt v síťovém lůţku a izolační místnosti, pokud nejsou uzavřeny, připoutání končetiny při aplikaci infuze, fixace v křesle pro udrţení stability,

18

zábrany u lůţka. 24 Fyzické omezení má trvat co nejkratší dobu, rozhoduje o něm lékař, který jasně definuje a dokumentuje důvody vedoucí k omezení a jeho délku. Fyzicky omezenému pacientovi je třeba věnovat zvýšenou ošetřovatelskou péči, kontrolovat jeho ţivotní funkce, dbát o jeho hydrataci, sledovat prokrvení končetin (v intervalu 20 minut). Lékař musí kurtovaného pacienta kaţdé 2–3 hodiny kontrolovat a rozhodnout o dalším postupu, případné další omezení znovu naordinovat a popsat důvody.25 Pacient také musí být srozumitelně s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav informován o důvodech fyzického omezení. Personál oddělení, kde jsou omezovací prostředky pouţívány, by měl být pravidelně o této problematice proškolen.

2.4.2 Zvládání agresivity farmakologickými prostředky K farmakologické intervenci se přistupuje zpravidla společně s restriktivními prostředky a aţ v případě, ţe nebylo dosaţeno úspěchu psychologickými prostředky. Ke zvládnutí akutního neklidu jsou pouţívána farmaka, od kterých je očekáván rychlý nástup sedace pacienta a s tím související moţnost zkrácení fyzických omezení. Perorální podání medikace není mnohdy pro nespolupráci pacienta moţné, a proto se nezřídka přistupuje k aplikaci léčiv parenterálně.26

24

Srov. HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese. Psychiatrie pro praxi [online]. 2008, č. 4, s. 169, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0005.php. 25 HANUŠKOVÁ, V., Terapie akutního neklidu a agrese. Psychiatrie pro praxi [online]. 2008, č. 4, s. 169, http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0005.php. 26 Srov. Tamtéţ, s. 168

19

PREVENCE AGRESIVITY

3

Zdravotník by měl ve vztahu s pacientem udělat vše proto, aby se z něj nestal agresor. Je pro něj důleţité uvědomit si, ţe na nepřiměřeném chování pacienta a jeho příbuzných se můţe spolupodílet tím, ţe s ním nehovoří s patřičnou úctou, anebo s nimi nehovoří vůbec. Pacient má zákonitě pocit, ţe o něj nejeví dostatečný zájem. Pokud se tedy chce zdravotník vyhnout nespokojenosti pacienta a s ní související agresí, je vhodné dodrţet dvě zásady:27  Dostatečná informovanost – při prvním kontaktu obeznámit pacienta s tím, co ho čeká. Situaci průběţně sledovat a opětovně a bez jeho vyţádání informovat o různých změnách diagnosticko – terapeutického procesu, o délce nebo důvodu čekací doby apod.  Moţnost spolurozhodování – umoţnit pacientovi kdykoliv, v co nejširším rozsahu a ve všech směrech spolurozhodovat.

3.1

Preventivní opatření Pro sníţení případů agresivity ve zdravotnických zařízeních jsou nutná také

preventivní opatření, která je vhodné aplikovat v oblasti organizační, personální, informační, komunikační apod. Neméně důleţité jsou intervence do fyzického prostředí pracoviště.28 Určitá organizační opatření zajišťují větší bezpečnost personálu. Velmi důleţité je však také uvědomit si, ţe k rozvoji konfliktu a následné agrese je vţdy potřeba minimálně dvou lidí, tedy pacienta na straně jedné a zdravotníka na straně druhé. Velká část incidentů, jeţ vyústí ve fyzické napadení zdravotníka, je způsobena jeho chybným vyhodnocením situace, nevhodným často aţ neprofesionálním chováním a nezvládnutou komunikací. Zdravotníci by měli být proškoleni v problematice agresivního chování. Měli by mít k dispozici konkrétní návody a postupy, jak se zachovat v případě svého ohroţení a jak předcházet krizovým situacím. Jako velmi účinný se ukazuje praktický nácvik

27 28

Srov. VYMĚTAL, J., Lékařská psychologie, s. 264 – 265. Srov. Násilí na pracovišti ve zdravotnictví /Rámcový návod pro řešení/, s. 35.

20

postupů při zvládání agresivity a různých řešení typických pracovních situací, při nichţ se agresivita můţe objevit. Jako např. nezvládnutelný pacient, který odmítá ošetření.

3.1.1 Organizační opatření Personální obsazení - přiměřený počet personálu s příslušnou kvalifikací. Zohledněny by měli být:  denní doba (doba “špičky“, převozy pacientů)  charakter poskytované péče (jednotky krizové a akutní péče)  záznamy o násilnickém chování pacienta v minulosti Informace a komunikace - otevřená komunikace mezi zaměstnanci na pracovních schůzkách nebo poradách, můţe do značné míry sníţit jejich napětí a frustraci. Pacientům a jejich příbuzným by měly být také včas a kvalitně poskytnuty informace, které se týkají hlavně čekací doby. Pracovní praktiky - ke sníţení rizika agrese je velmi efektivní stále něco zlepšovat. V dané situaci by měla být vyuţita kombinace různých opatření:  příjmy nebo vyšetření pacientů by měla být rozvrţena podle jejich potřeb a moţností  neţádoucí je velké hromadění lidí a tvoření fronty  ţádoucí je zkrátit čekací dobu na minimum  je vhodné pruţně reagovat na potřeby pacienta, aby necítil pravidla a opatření jako osobní omezování Pracovní doba a náplň - obecně platí, ţe rizikovým faktorem k moţnému vzniku agrese je nadměrná zátěţ zaměstnance (dlouhá pracovní doba, práce přesčas, nedostatek odpočinku, dlouhodobě vysoké pracovní tempo).

3.1.2 Technická opatření Fyzické prostředí - rysy prostředí, ve kterém je poskytována zdravotní péče, jsou klíčové pro prevenci výskytu agrese na pracovišti. Mělo by být udrţováno dobré 21

osvětlení, příjemná teplota, vlhkost a ventilace, zvláště v horkém klimatu. Vhodné jsou relaxační a příjemné barvy. Hluk nebo nepříjemné pachy (např. z chronických ran, vzlínání dezinfekce apod.) by měli být omezeny na minimum. Uspořádání pracoviště - vstup do zařízení by měl být kontrolovatelný a omezený (moţnost otevírání dveří pouze zevnitř, ve večerních hodinách omezení moţnosti vstupu). Místo pro příjem pacientů (recepce) by mělo být dobře označené a dostatečně prostorné, aby se zabránilo příliš těsným kontaktům a vytváření napětí. Čekárny by měly být vybaveny pohodlnými sedadly a pomůckami, které by ukrátily čekací dobu a předcházely tak nudě (např. televize, rádio, hračky, něco ke čtení). Způsob rozestavění nábytku má především zajistit případnou únikovou cestu, aby nevytvářel pasti pro zaměstnance. Ostré předměty a nástroje by měly být uzamčeny, pokud nejsou v pouţívání. Ve všech potencionálně nebezpečných prostorách je vhodná instalace poplachových zařízení a průmyslových kamer.

3.1.3 Administrativní opatření Školení personálu - provádět školení zaměřená na zklidňování agresivity, zlepšování schopností rozpoznávat potencionálně nebezpečné situace. Výcvik v asertivním jednání a eventuálně nácvik sebeobrany v míře odpovídající odhadnutému riziku. Standardizované postupy řešení - je velmi vhodné, aby byly vypracovány postupy řešení násilných incidentů uvnitř zdravotnického zařízení, které mohou napomoci všem zúčastněným (obětem, svědkům, nadřízeným). Minimalizace dopadu na psychické a fyzické zdraví všech je hlavním záměrem.

3.1.4 Následná opatření Dojde-li k incidentu, je vţdy důleţitá podpora ze strany zaměstnavatele. Měla by být provedena důkladná analýza celé události a přijata opatření sniţujících moţnost jejího opakování. Zásadní jsou systémy záznamů a hlášení všech případů fyzického a psychického násilí, i kdyţ se jedná pouze o potencionální nebezpečí. Zdravotník by měl být veden k tomu, aby vše řádně zdokumentoval. 22

Ve zdravotnickém zařízení by měl mít zdravotník, který byl vystaven agresivitě ze strany pacienta, jeho rodiny nebo doprovodu, moţnost poţádat o radu odborníka v oboru klinické psychologie. Následnou rehabilitaci těla i duše zdravotníka není dobré podceňovat. Vyrovnání se s proţitou situací můţe probíhat u kaţdého jedince různě dlouhou dobu a s rozdílným efektem. Podpora od kolegů a nadřízených hraje velmi významnou roli. V některých případech je vhodné i změnit pracoviště, jako prevenci syndromu vyhoření nebo dokonce opuštění profese. Násilí na pracovišti je hlavně doménou pro zaměstnavatele, kteří za ţivot a zdraví zaměstnanců v práci jsou určitou měrou odpovědni.

23

4

PRÁVNÍ ASPEKTY Vzhledem

k mnoţícím

se

případům

fyzického

napadení

zdravotníků

se rozpoutala diskuse nejen mezi odborníky ale také v laické veřejnosti o tom, zda by zdravotník neměl mít status veřejného činitele stejně jako policisté. Institut veřejného činitele je v právním řádu mnoha zemí včetně České republiky zakotven, aby chránil občana a jeho svobodu. Pokud tyto osoby zneuţijí svého práva a je to kvalifikováno jako přečin nebo trestný čin, hrozí mu aţ dvojnásobná sazba (míra trestu), neţ u ostatních osob. Z praxe je známo, ţe veřejní činitelé jsou velmi frekventovaně terčem agresivity. Z výzkumů vyplývá, ţe agresor ať jiţ je zločincem nebo osobou se špatným psychickým zdravím nebo je jeho agresivita pouze epizodní, je úplně jedno, v jakém právním postavení je jeho oběť. Institut veřejného činitele tedy ochránit profesionály před agresí nemůţe. Naopak, mohlo by se stát, ţe by se zaměstnanec poskytující zdravotní péči mohl dostat do situace, kdy bude ţalován svým pacientem například pro nepřiměřenou obranu a bude ohroţen dvojnásobnou sazbou trestu.29

4.1

Změna v zákoně Dne 12. srpna 2009 vstoupila v platnost novelizace trestního zákona č. 40/2009

Sb., s účinností od 1. ledna 2010. Zásadní změny, které se týkají zdravotnických pracovníků při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně ţivota nebo ochraně zdraví a jejich moţného ohroţení jsou zakotveny v § 145 (Těţké ublíţení na zdraví), § 146 (Ublíţení na zdraví) a § 353 (Nebezpečné vyhroţování). Sazby odnětí svobody pro pachatele se pohybují od 1 roku do 12 let podle závaţnosti trestného činu.30

29

Srov. HÁVA, P., a kol., Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních služeb v ČR, s. 8 – 10. 30 Srov. ZÁKON 40/ 2009 Sb., Trestní zákoník. [online] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/sbirkazakonu.aspx. [citováno 2011-03-15]

24

5

VÝZKUMNÉ AKTIVITY VE SVĚTĚ A V ČR V letech 2000 – 2002 probíhaly případové studie ve světě jako součást práce

prováděné v rámci společného programu ILO/WHO/ICN/PCI k násilí na pracovišti v sektoru zdravotnictví. Na základě získaných informací byl v Ţenevě vytvořen rámcový návod a v roce 2004 byl vydán Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče České Republiky dokument „Násilí na pracovišti ve zdravotnictví (Rámcový návod pro řešení)“. V témţe roce byla předloţena Ministerstvu práce a sociálních věcí ţádost o finanční podporu projektu výzkumu násilí na pracovišti. 31 Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) předloţila projekt s názvem „Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních sluţeb“, který je realizován právě v současné době (1. 2. 2010 - 31. 1. 2012).

5.1

Stručná charakteristika projektu ČMKOS Mapuje aktuální stav a vývoj násilí na pracovištích v resortu zdravotnictví

a sociální péče. Vyvíjí nástroje a postupy pro předcházení, odhalování a zvládání násilí, stresu a dalších negativních jevů na pracovištích - informace, vzdělávání, osvěta a propagace (prevence rizik) a rozvoj sociálního dialogu zejména na úrovni organizací mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (pracovněprávní vztahy, BOZP, rozvoj lidských zdrojů, celoţivotní vzdělávání). Další důleţitou částí projektu je vzdělávání, které se stane součástí profesního celoţivotního

vzdělávání

pracovníků

a

také

vybudování

dobrovolných

a profesionálních zásahových týmů. Tyto profesionální národní týmy budou tvořit odborníci v oborech psychologie, ekonomie, odborník v problematice BOZP a zdravotničtí pracovníci, zejména lékaři a všeobecné sestry. Na jednotlivých pracovištích budou připraveni poskytnout odbornou pomoc při vzniku incidentu. 32

31

Srov. HÁVA, P., a kol., Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních služeb v ČR, s. 2 – 3. Srov. MARTINEK, D., Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb. [online], http://www.cmkos.cz/data/articles/down_1898.pdf. 32

25

6

CÍL PRÁCE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Současný vývoj v resortu zdravotnictví je obecně zaměřen na zvyšování kvality

poskytované péče. S tím souvisí aktivity řady zdravotnických zařízení, která se jiţ stala akreditovanými pracovišti, nebo o to právě usilují. Do jisté míry je tedy moţné očekávat zlepšení informovanosti zdravotníků o problematice agresivity právě v souvislosti s vytvářením různých standardizovaných postupů, a také organizování průzkumů mezi pacienty i zaměstnanci. Komunikační dovedností zdravotníků by v této oblasti měly doznat určitých změn ve smyslu osvojení si nejen teorie ale i kaţdodenního praktického vyuţívání. V rámci profesního celoţivotního vzdělávání zdravotníků jsou přednášky na téma profesionální komunikace velmi ţádané. Hlavním cílem práce bylo zmapovat a objektivizovat výskyt agresivity u pacientů v současné době a zhodnotit tak aktuální situaci ve dvou ve zdravotnických zařízeních z

různých měst v České republice. Dílčími cíli bylo zjištění míry

informovanosti zdravotníků o uvedené problematice a jejich praktické vyuţívání. Na základě prostudování uvedené literatury lze předpokládat níţe uvedené výsledky průzkumného šetření. Určitým vodítkem byly pro mne i zkušenosti, které jsem získala za dobu své praxe ve zdravotnictví. Zvláště pak v posledním roce, kdy pracuji na chirurgické ambulanci ve funkci vedoucího pracovníka.

Cíl 1: Zmapovat výskyt agresivity u pacientů na zkoumaných pracovištích a vyhodnotit rozdíly v četnosti výskytu v závislosti na charakteru pracoviště. Očekávaný výsledek 1: Předpokládám, ţe výskyt agresivity ze strany pacienta zaznamenalo nejméně 85 % zdravotníků. Očekávaný výsledek 2: Předpokládám, ţe nejvyšší výskyt zaznamenali zdravotníci na jednotkách intenzivní péče a ambulancích s nepřetrţitým provozem. Cíl 2: Vyhodnotit formy agresivity, se kterými se zdravotníci nejčastěji setkali na svých pracovištích a zároveň definovat nejčastějšího agresora a jeho oběť. Očekávaný výsledek 3: Předpokládám, ţe minimálně 75% zdravotníků se setkalo nejčastěji se slovní (verbální) agresivitou u pacienta. 26

Očekávaný výsledek 4: Předpokládám, ţe fyzická agresivita se nejčastěji vyskytuje u muţů. Očekávaný výsledek 5: Předpokládám, ţe agresorem bývá nejčastěji pacient. Očekávaný výsledek 6: Předpokládám, ţe nelékařský zdravotnický pracovník je nejčastější obětí. Cíl 3: Zjistit, nakolik a jakou formou jsou zdravotníci informováni o problematice agresivity pacientů, zda vyuţívají své znalosti o zvládání agresivity v praxi a případný zájem o další vzdělávání v této oblasti. Očekávaný výsledek 7: Předpokládám, ţe informace na téma komunikace s agresivním pacientem získávají zdravotníci nejčastěji školením na pracovišti nebo návštěvou odborné přednášky či semináře. Očekávaný výsledek 8: Předpokládám, ţe nejméně 80% zdravotníků zvládá komunikaci s agresivním pacientem nebo jeho rodinou a zná hlavní zásady. Očekávaný výsledek 9: Předpokládám, ţe nejméně 90% zdravotníků si při setkání s agresivním pacientem přivolá na pomoc další osobu. Očekávaný výsledek 10: Předpokládám, ţe zájem o zdokonalování se v této oblasti má minimálně 90% respondentů. Cíl 4: Zmapovat názory zdravotníků na způsob vyrovnání se s psychickou zátěţí, kterou lze po setkání s agresivním pacientem očekávat. Očekávaný výsledek 11: Předpokládám, ţe po setkání s agresivním pacientem by zdravotníci nejvíce vyuţili sluţeb odborníka v oboru psychologie.

6.1

Metodika Vzhledem k povaze zkoumané problematiky byla zvolena kvantitativní metoda

dotazování. Základní pomůckou pro shromáţdění informací k danému tématu této bakalářské práce byl anonymní dotazník (viz Příloha 1). Pro zaručení anonymity a mohli respondenti pouţít obálku, která byla přiloţena k dotazníku.

27

Pro získání informací byl vytvořen dotazník, který obsahoval v úvodu objasnění zkoumané problematiky a následně pak 20 otázek s instrukcemi k jeho vyplnění. Do úvodní části anonymního dotazníku byly zařazeny demografické otázky, které se týkaly základních informací o respondentech, jako jsou, pohlaví, věk, typ oddělení, a délka ošetřovatelské praxe. Zbývající část dotazníku obsahovala otázky, týkající se zkoumaného problému. Dotazník se skládá z 20 poloţek a obsahuje otázky:  uzavřené poloţky číslo: 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 14, 15, 17, 18 (celkem 14)  polozavřené poloţky číslo: 4, 12, 13, 16, 20 (celkem 5)  otevřené poloţky číslo: 19 (celkem 1)

6.2

Realizace průzkumného šetření Výzkumné šetření proběhlo ve Fakultní Nemocnici Brno, Bohunice, Jihlavská

20 a v Nemocnici Třebíč, příspěvkové organizaci, Purkyňovo Náměstí 2 od ledna do dubna roku 2011. Ještě před vlastním výzkumným šetřením bylo provedeno pilotní šetření. Prvotní dotazník byl předloţen 8 zdravotnickým pracovníkům, splňujícím charakteristiky cílové skupiny respondentů a podle jejich doporučení byly následně upraveny otázky (např. přeformulováním poloţky č. 16, tak aby mohli respondenti vybrat více odpovědí). Za účelem šetření bylo vyhotoveno 150 dotazníků. Na základě povolení obou náměstkyní pro ošetřovatelskou péči (viz. Příloha 2 a 3) bylo ve FN Brno distribuováno 75 dotazníků a vrátilo se 50 kusů, to znamená 66,67% návratnost. V Nemocnici Třebíč byl distribuován stejný počet dotazníků, tedy 75 kusů a vrátilo se jich 67, to znamená 89,33% návratnost. Uvedený rozdíl v návratnosti bylo moţné předpokládat vzhledem k větší a častější moţnosti průběţného sbírání dotazníků v Nemocnici Třebíč, která je pracovištěm autora. Z celkového počtu distribuovaných 150 dotazníků se tedy vrátilo 117, to znamená 78% celková návratnost. Pro neúplné a chybné vyplnění bylo nutno 2 dotazníky vyřadit. 6.3

Charakteristika zkoumaného vzorku Jako zkoumaný vzorek byli pro výzkumné šetření vybráni nelékařští zdravotničtí

pracovníci ze dvou různých nemocnic, ve dvou různých městech České republiky. Záměrně nebyli předem vyloučeni ani zástupci profese pomocného zdravotnického personálu, jako jsou ošetřovatelé, ošetřovatelky, sanitáři a sanitářky. Vzhledem k tomu, 28

ţe jsou mnohdy s pacienty většinu své pracovní doby v těsnějším kontaktu, neţ sestra (zdravotnický asistent). Jejich práci nezatěţuje mnoţství administrativy, na rozdíl právě od středního zdravotnického personálu. Pracoviště respondentů nebyla vybrána náhodně. Pro výzkum bylo přínosem rozdělit dotazované přibliţně ve stejném počtu na čtyři typy pracoviště, a to ambulance s ranním provozem, ambulance s nepřetrţitým provozem, standardní oddělení a jednotky intenzivní péče. Zastoupení oborů respondentů bylo náhodné.

29

7

VÝSLEDKY PRŮZKUMU A JEJICH ANALÝZA V následující části práce jsou uvedeny analýzy jednotlivých poloţek

v dotazníku, které byly od respondentů (zdravotníků) získány. Jednotlivé tabulky jsou pro větší názornost doplněny grafickým zpracováním. Výsledky byly vyhodnoceny pomocí čísel v absolutní četnosti [n] a relativní četnosti [%], která vyjadřuje daný podíl k celkovému počtu v procentech. Výjimkou jsou tabulka a graf 4, u poloţky č. 4, kde je uvedena četnost pouze v absolutních číslech. Pro celkové hodnocení bylo pouţito celkem 115 dotazníků. U poloţek, ve kterých respondenti mohli zvolit více moţností odpovědí, je součet absolutních čísel větší neţ 115. Jedná se o poloţky č. 16 a 20. A naopak, u poloţek, kde respondenti byli odkázáni u některých případů na poloţky jiné, neţ následující, je součet absolutních čísel logicky menší neţ 115. Jedná se o poloţky č. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 19. Pro všechny výpočty a konstrukce tabulek a grafů byl vyuţit Microsoft Office Word 2010 a Microsoft Office Excel 2010. Ve většině případů bylo pouţito výsečových grafů. Pouze u dvou poloţek byly vhodnější pro lepší přehlednost grafy pruhové.

30

Poloţka č. 1: Jaké je Vaše pohlaví? Tabulka 1: Pohlaví respondentů

Odpovědi respondentů

Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Muţi

8

6,96

Ţeny

107

93,04

Celkem

115

100,00

Graf 1: Pohlaví respondentů

Z tabulky 1 k otázce na pohlaví respondentů vyplývá, ţe u nelékařských zdravotnických pracovníků poměr mezi ţenami a muţi vypovídá o obecně známé feminizaci v tomto oboru. Ţen - respondentek bylo 107 (93,04 %) a muţů - respondentů bylo 8 (6,96 %).

31

Poloţka č. 2: Jaká je Vaše profese? Tabulka 2: Profese respondentů


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Všeobecná sestra/zdravotnický asistent Ošetřovatelka/ošetřovatel Sanitářka/sanitář Celkem

99

86,09

4

3,48

12

10,43

115

100,00

Graf 2: Profese respondentů

Z odpovědí na otázku profese respondentů vyplývá procentuální zastoupení středního a pomocného zdravotnického personálu (SZP a PZP). SZP, tzn. všeobecných sester nebo zdravotnických asistentů bylo 99 respondentů (86,09 %) a PZP, tzn. ošetřovatelek, ošetřovatelů, sanitářek a sanitářů bylo 18 (13,91 %).

32

Poloţka č. 3: Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví? Tabulka 3: Délka Praxe


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Do 1 roku

5

4,35

1 – 5 let

26

22,61

6 – 10 let

14

12,17

11 – 15 let

13

11,30

16 – 20 let

15

13,04

20 a více

42

36,52

Celkem

115

100,00

Graf 3: Délka praxe

Z odpovědí respondentů na otázku jak dlouho pracují v oboru zdravotnictví, vyplývá, ţe největší počet respondentů – 42 (36,52 %) pracuje déle neţ 20 let. Dále pak chronologicky následují délky praxe: 1 – 5 let u 26 respondentů (22,61 %) 16 – 20 let u 15 respondentů (13,04 %) 6 – 10 let u 14 respondentů (12,17 %) 11 – 15 let u 16 respondentů (11,3%) méně neţ 1 rok u 5 respondentů (4,35 %). 33

Poloţka č. 4: Jaké je Vaše nynější pracoviště? Tabulka 4: Pracoviště respondentů

Absolutní četnost [n] Odpovědi respondentů

Lůţkové oddělení – JIP

Lůţkové

Ambulance

oddělení -

nepřetrţitý

standardní

provoz

Ambulance ranní provoz

Jiné

Chirurgie

23

15

10

6

0

Interna

10

16

3

8

0

Ortopedie

3

3

0

0

0

ORL

0

2

0

0

0

Neurologie

0

4

0

4

0

Urologie

0

0

0

2

0

Plicní

0

1

0

1

0

Rehabilitace

0

1

0

0

0

Gynekologie

0

2

0

1

0

36

44

13

22

0

Celkem Celkem

115

Graf 4: Pracoviště respondentů

V tabulce 4 jsou uvedeny počty respondentů v závislosti na typu pracoviště pouze v absolutní četnosti. Relativní četnost by nebyla relevantní vzhledem k velikosti 34

některých z oborů. Z grafického znázornění je však dobře patrné, které obory mají nepřetrţitý provoz v ambulancích a to interní a chirurgické oddělení, která v mnoha nemocnicích přebírají funkci pohotovostní sluţby. Poloţka č. 5: Setkal/a jste se na svém nynějším pracovišti s agresivním chováním pacienta? Tabulka 5: Setkání s agresivitou

Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Odpovědi respondentů ano Chirurgie

ne

ano

ne

JIP

23

0

20

0

Stand. odd.

14

1

12,17

0,87

Ambul.-nepřetrţitě

10

0

8,7

0

4

2

3,48

1,74

JIP

10

0

8,7

0

Stand. odd.

16

0

13,91

0

Ambul.-nepřetrţitě

2

1

1,74

0,87

Ambul.-ranní

7

1

6,09

0,87

JIP

3

0

2,61

0

Stand. odd.

3

0

2,61

0

ORL

Stand. odd.

2

0

1,74

0

Neurologie

Stand. odd.

2

2

1,74

1,74

Ambul.-ranní

2

2

1,74

1,74

Urologie

Ambul.-ranní

1

1

0,87

0,87

Plicní

Stand. odd.

1

0

0,87

0

Ambul.-ranní

0

1

0

0,87

Rehabilitace

Stand. odd.

1

0

0,87

0

Gynekologie

Stand. odd.

0

2

0

1,74

Ambul.-ranní

0

1

0

0,87

101

14

87,83

12,17

Ambul.-ranní Interna

Ortopedie

Celkem Celkem

115

35

100,00

Graf 5: Setkání s agresivitou

Z tabulky 5 je zřejmé, ţe s agresivitou ze strany pacienta se na svém nynějším pracovišti setkalo 101 respondentů (87,83 %). 14 respondentů (12,17 %) agresivitu nezaznamenalo. Znázorněním v grafu 5 je převaha kladných odpovědí zjevná.

36

Poloţka č. 6: Pokud ano, jak často? Tabulka 6: Výskyt agresivity

Absolutní četnost [n] Odpovědi respondentů CHIR

Velmi zřídka

Občas

Často

Velmi často

(1–2x za 5 let)

(1–2x za rok)

(1–2x za měsíc)

(1-2x za týden)

Celkem

JIP

0

2

16

5

23

Stand. odd.

2

5

4

3

14

Ambul. -N

0

1

6

3

10

Ambul. - R

0

1

3

0

4

Mezisoučet

*2

*9

*29

*11

*51

JIP

0

0

9

1

10

Stand. odd.

2

11

3

0

16

Ambul. -N

0

1

1

0

2

Ambul. - R

1

1

3

2

7

Mezisoučet

*3

*13

*16

*3

*35

JIP

0

1

2

0

3

Stand. odd.

1

2

0

0

3

Mezisoučet

*1

*3

*2

*0

*6

ORL

Stand. odd.

2

0

0

0

2

NEU

Stand. odd.

1

0

1

0

2

Ambul. - R

0

1

1

0

2

Mezisoučet

*1

*1

*2

*0

*4

URO

Ambul. - R

0

1

0

0

1

TRN

Stand. odd.

0

1

0

0

1

RHB

Stand. odd.

1

0

0

0

1

10

28

49

14

101

INT

ORTOP

Celkem

U poloţky č. 6 bylo cílem zjistit četnost výskytu agresivity v závislosti na typu pracoviště. Tabulka 6 je tedy pouze výchozí sumář pro další tabulky č. 7, 8, 9, 10, 11, ve kterých je četnost výskytu podrobně rozebrána. Poznámka: *Mezisoučet není zahrnut do celkového počtu absolutní četnosti. 37

Tabulka 7: Četnost výskytu agresivity


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Velmi zřídka (1 – 2 x za 5 let)

10

9,9

Občas (1 – 2 x za rok)

28

27,72

Často (1 – 2 x za měsíc)

49

48,51

Velmi často (1 – 2 x za týden)

14

13,86

101

100,00

Celkem

Graf 6: Četnost výskytu agresivity

Tabulka 7 vychází z analýzy poloţky č. 6. Je zde patrno, ţe 14 respondentů (13,86 %) se setkává s agresivitou pacientů 1 – 2 krát týdně, tedy velmi často. Častý výskyt, 1 – 2 krát za měsíc, zaznamenalo 49 respondentů (48,51 %) a občasný výskyt, 1 – 2 krát za rok, 28 respondentů (27,72 %). Velmi zřídka se s agresivitou pacientů setkalo 10 respondentů (9,9 %). Procentuální zastoupení znázorňuje graf 6. 38

Tabulka 8: Agresivita dle pracoviště – velmi často


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

JIP

6

42,86

Standardní oddělení

3

21,43

Ambulance – ranní provoz

2

14,29

Ambulance – nepřetrţitý provoz

3

21,43

14

100,00

Celkem

Graf 7: Agresivita dle pracoviště – velmi často

Z tabulky 8 k poloţce č. 6 vyplývá, ţe nejčastější výskyt agresivity za týden označilo 6 respondentů (42,86%) z jednotek intenzivní péče. Dále pak ve stejném počtu označili takto častý výskyt agresivity 3 respondenti ze standardních oddělení a nepřetrţitých ambulancí (21,43 %). V ambulancích s ranním provozem se velmi často setkali s agresivními pacienty 2 respondenti (14,29 %). 39

Tabulka 9: Agresivita dle pracoviště - často


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

JIP

27

55,1


8

16,33


7

14,29


7

14,29

49

100,00

Celkem

Graf 8: Agresivita dle pracoviště - často

Z tabulky 9 k poloţce č. 6 je patrný výrazný rozdíl v četnosti výskytu agresivity za měsíc mezi JIP pracovišti a ostatními. Na JIP označilo častý výskyt 27 respondentů (55,1 %) a na standardních odděleních 8 respondentů (16,33 %). 7 respondentů (14,29 %) udává častý výskyt na obou typech ambulancí.

40

Tabulka 10: Agresivita dle pracoviště - občas


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

JIP

3

10,71

19

67,86


4

14,29


2

7,14

28

100,00


Celkem

Graf 9: Agresivita dle pracoviště - občas

Tabulka 10 k poloţce č. 6 vypovídá o občasném výskytu agresivity, 1 – 2 krát za rok. 19 respondentů (67,86 %) označilo tuto četnost na standardních odděleních. Na ambulanci s ranním provozem 4 respondenti (14,29 %), 3 respondenti z JIP (10,71 %) a 2 z nepřetrţité ambulance (7,14 %).

41

Tabulka 11: Agresivita dle pracoviště - velmi zřídka


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

JIP

0

0


9

90,0


1

10,0


0

0

10

100,00

Celkem

Graf 10: Agresivita dle pracoviště - velmi zřídka

V tabulce 11 k poloţce č. 6 je patrno, ţe setkání s agresivitou 1 – 2 krát za 5 let označilo pouze 9 respondentů ze standardního oddělení (90,0 %) a 1 z ambulance s ranním provozem (10,0 %).

42

Poloţka č. 7: Se kterým stupněm agrese se setkáváte nejčastěji? Tabulka 12: Nejčastější stupeň agrese


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Agrese vůlí potlačená

26

25,74

Agrese verbální

69

68,32

Agrese fyzická vůči věcem

4

3,96

Agrese fyzická vůči lidem

2

1,98

101

100,00

Celkem

Graf 11: Nejčastější stupeň agrese

U poloţky č. 12 bylo zkoumáno, se kterým stupněm agrese se respondenti setkávají. Z analýzy vyplývá, ţe je to verbální agrese, kterou uvedlo 69 respondentů (68,32 %). S potlačovanou agresí se setkalo 26 respondentů (25,74 %), s fyzickou agresí vůči věcem 4 respondenti (3,96 %) a s fyzickou agresí vůči lidem 2 respondenti (1,98 %). 43

Poloţka č. 8: Byl/a jste v těchto situacích na pracovišti sám/a? Tabulka 13: Faktor osamocení


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Vţdy

2

1,98

Převáţně ano

3

2,97

Občas

23

22,77

Někdy

24

23,76

Nikdy

49

48,51

101

100,00

Celkem

Graf 12: Faktor osamocení

Poloţka č. 8 zkoumá, zda byl zdravotník při setkání s agresivním pacientem osamocen na pracovišti. 49 respondentů (48,51 %) odpovědělo, ţe nikdy, 24 respondentů (23,76 %) někdy, 23 respondentů (22,77 %) občas, 3 respondenti (2,97 %) převáţně ano a 2 respondenti (1,98 %) uvedli, ţe jsou na pracovišti vţdy osamoceni. 44

Poloţka č. 9: Pokud ano, měl/a jste moţnost přivolat si na pomoc jinou osobu? Tabulka 14: Moţnost přivolat si pomoc


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

49

94,23

Ne

3

5,77

52

100,00

Celkem

Graf 13: Moţnost přivolat si pomoc

U poloţky č. 9 byla zkoumána moţnost přivolat si pomoc. Z tabulky 14 vyplývá, ţe 49 respondentů (94,23 %), kteří se při setkání s agresivním pacientem ocitli o samotě, měli moţnost si přivolat na pomoc jinou osobu. 3 respondenti (5,77 %) tuto moţnost neměli. 45

Poloţka č. 10: Pokud ano, vyuţil/a jste této moţnosti? Tabulka 15: Přivolání pomoci


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

28

57,14

Většinou ano

19

38,78

Většinou ne

1

2,04

Ne

1

2,04

49

100,00

Celkem

Graf 14: Přivolání pomoci

Z tabulky 15 k poloţce č. 10 vyplývá, ţe 28 respondentů (57,14 %), kteří při setkání s agresivním pacientem měli moţnost si přivolat pomoc, tak toho vyuţili. 19 respondentů (38,78 %) tuto moţnost většinou vyuţilo. 1 respondent (2,04 %) uvedl, ţe moţnost většinou nevyuţil a 1 uvedl, ţe ne (2,04 %). 46

Poloţka č. 11: S fyzickou agresí jste se setkal/a více: Tabulka 16: Četnost pohlaví agresora


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Muţ

79

78,22

Ţena

1

0,99

21

20,79

101

100,00

Muţ i ţena Celkem

Graf 15: Četnost pohlaví agresora

Z tabulky 16 k poloţce č. 11 je zřejmé, ţe s fyzickou agresí se setkali většinou u muţů, jak uvedlo 79 respondentů (78,22 %). 21 respondentů (20,79 %) uvedlo obě pohlaví stejnou měrou a pouze 1 respondent (0,99 %) označil ţenu.

47

Poloţka č. 12: Agresorem byl nejčastěji: Tabulka 17: Nejčastější agresor


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Pacient

84

83,17

Rodinný příslušník

16

15,84

Někdo jiný (uveďte)

1

0,99

101

100,00

Celkem

Graf 16: Nejčastější agresor

U poloţky č. 12 byl zkoumán nejčastější agresor. Z této tabulky je patrné, ţe nejčastějším agresorem je pacient, jak uvedlo 84 respondentů (83,17 %), dále pak 16 respondentů uvedlo rodinného příslušníka (15,84%) a 1 respondent (0,99 %) uvedl v kolonce jiné – kamarád.

48

Poloţka č. 13: Nejčastější obětí agrese byl: Tabulka 18: Nejčastější oběť


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Lékař

8

7,92

Nelékařský zdravotnický pracovník

75

74,26

Pomocný personál

16

15,84

Jiný pacient

2

1,98

Rodinný příslušník

0

0

Někdo jiný

0

0

101

100,00

Celkem

Graf 17: Nejčastější oběť

Z tabulky 18 k poloţce č. 13 je zřejmé, ţe nejčastější obětí agrese uvedlo 75 respondentů (74,26 %) nelékařského zdravotnického pracovníka. Dále pak 16 uvedlo pomocný personál (15,84 %), 8 uvedlo lékaře (7,92 %) a 2 respondenti uvedli jiného pacienta (1,98 %). Rodinný příslušník nebyl uveden ani jedním z respondentů. 49

Poloţka č. 14: Myslíte si, ţe umíte zvládnout komunikaci s agresivním pacientem nebo jeho rodinným příslušníkem? Tabulka 19: Jistota ve zvládnutí komunikace


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

56

48,7

Ne

5

4,35

Nevím

54

46,96

Celkem

115

100,00

Graf 18: Jistota ve zvládnutí komunikace

Poloţka č. 14 zjišťovala, nakolik jsou si respondenti jisti svými komunikačními dovednostmi s agresivním pacientem. 56 respondentů (48,7 %) opovědělo ano a jen o dva méně, tedy 54 odpovědělo, ţe neví (46,96 %). 5 respondentů (4,35 %) uvedlo, ţe neumí zvládat komunikaci s agresivním pacientem. 50

Poloţka č. 15: Setkal/a jste se někdy s informacemi, které se týkaly komunikace s agresivním pacientem? Tabulka 20: Setkání s informacemi


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

84

73,04

Ne

31

26,96

115

100,00

Celkem

Graf 19: Setkání s informacemi

V poloţce č. 15 bylo zkoumáno, jaké mnoţství respondentů se setkalo s informacemi na téma komunikace s agresivním pacientem V tabulce 20 uvedlo 84 respondentů (73,04 %), ţe se setkali s informacemi na téma komunikace s agresivním pacientem. 31 respondentů uvedlo, ţe nikoliv (26,96 %). 51

Poloţka č. 16: Pokud ano, tak jakou formou? (Můţete označit více moţností) Tabulka 21: Zdroje informací


Absolutní četnost

Relativní četnost

(moţnost více odpovědí)

[n]

[%]

Samostatným studiem odborné literatury

27

17,58

Účast na odborném semináři/přednášce

58

37,91

Odborným školením přímo na pracovišti

5

3,3

Informace od zkušenějších kolegů

39

25,27

Internet

23

14,84

2

1,1

154

100,00

Jiné Celkem

Graf 20: Zdroje informací

V tabulce 21 k poloţce č. 16 uvedli respondenti, jakými způsoby získávají informace na téma komunikace s agresivním pacientem a mohli označit i více odpovědí. V 58

případech

(37,91

%)

uvedli

respondenti,

ţe

se

účastní

odborných

seminářů/přednášek, v 39 případech (25,27 %) respondenti uvedli, ţe zdrojem jsou informace od zkušenějších kolegů, ve 27 případech uvedli samostatné studium na toto téma (17,58 %), ve 23 případech si vyhledají informace na internetu (14,84 %) a v 5 případech se zúčastnili odborného školení na pracovišti (3,3 %). Do kolonky jiné uvedli ve dvou případech studium na Střední zdravotnické škole (1,1 %). 52

Poloţka č. 17: Měl/a byste zájem o informace na téma komunikace s agresivním pacientem? Tabulka 22: Zájem o informace


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

94

81,74

Ne

8

6,96

Nevím

13

11,3

Celkem

115

100,00

Graf 21: Zájem o informace

U poloţky č. 17 bylo zkoumáno, zda by respondenti měli zájem o informace na téma komunikace s agresivním pacientem. 94 respondentů (81,74 %) by zájem mělo, 8 respondentů (6,96 %) by zájem nemělo a 13 respondentů (11,3 %) neví. 53

Poloţka č. 18: Znáte hlavní zásady, které byste měl/a dodrţovat při setkání s agresivním pacientem? Tabulka 23: Znalost zásad


Absolutní četnost

Relativní četnost

[n]

[%]

Ano

80

69,57

Ne

35

30,43

115

100,00

Celkem

Graf 22: Znalost zásad

U poloţky č. 18 bylo zkoumáno, zda respondenti znají hlavní zásady, které by měli dodrţet při setkání s agresivním pacientem. 80 respondentů (69,57 %) označilo, ţe zásady znají a v další poloţce je měli moţnost vypsat vlastními slovy. 35 respondentů (30,43 %) uvedlo, ţe zásady neznají a proto se v další poloţce nevyjadřovali. 54

Poloţka č. 19: Pokud ano, uveďte prosím jaké. Tabulka 24: Uvedené zásady

Odpovědi respondentů (vlastními slovy)

Absolutní

Relativní

četnost

četnost

[n]

[%]

Zachovat klid- neodpovídat protiútokem

39

20,74

Mluvit klidně, srozumitelně

33

17,55

Nechovat se autoritativně

14

7,45

Vyslechnout stíţnost

6

3,19

Vyjádřit nesouhlas s agresivním chováním

1

0,53

11

5,85

Vyhovět stíţnosti, pokud to lze

3

1,6

Zaujmout empatický postoj

8

4,26

Získat si důvěru

3

1,6

Přivolat si další osobu

25

13,3

Ponechat si ústupovou cestu

12

6,38

Neotáčet se k agresorovi zády

8

4,26

Respektovat osobní prostor agresora

5

2,66

Udrţovat oční kontakt

3

1,6

Nedělat prudká gesta nebo pohyby

3

1,6

Podat medikaci dle ordinace lékaře

6

3,19

Pouţít mechanické omezení jen v nutném případě

6

3,19

Odstranit ostré předměty

2

1,06

188

100,00

Chovat se vlídně a zdvořile – asertivní jednání

Celkem

55

Graf 23: Uvedené zásady

U poloţky č. 19 byla ověřována kladná odpověď na poloţku č. 18, zda opravdu respondenti doporučované zásady znají, nebo nikoliv. Nejčastější odpověď, zachovat klid- neodpovídat protiútokem, uvedli respondenti ve 39 případech (20,74 %). Ve 33 případech (17,55 %) uvedli, ţe je nutné mluvit klidně, srozumitelně, ve 14 případech (7,45 %) nechovat se autoritativně, v 6 případech (3,19 %) vyslechnout stíţnost, v 1 případě (0,53 %) vyjádřit nesouhlas s agresivním chováním, v 11 případech (5,85 %) vlídné, zdvořilé a asertivní chování, ve 3 případech (1,6 %) vyhovění stíţnosti, pokud to lze, v 8 případech (4,26 %) empatický postoj, ve 3 případech (1,6 %) získání si důvěry, ve 25 případech (13,3 %) přivolání dalších osob, ve 12 případech (6,38 %) ponechat si ústupovou cestu, v 8 případech (4,26 %) neotáčet se k agresorovi zády, v 5 případech (2,66 %) respektovat osobní prostor agresora, ve 3 případech (1,6 %) 56

udrţovat oční kontakt, ve 3 případech (1,6 %) nedělat prudká gesta a pohyby, v 6 případech (3,19 %) podat medikaci dle ordinace lékaře, v dalších 6 případech (3,19 %) pouţít mechanické omezení a ve 2 případech (1,06 %) odstranit ostré předměty. Poloţka č. 20: Uvítal/a byste, po setkání s agresivním pacientem, některou z uvedených moţností? (Můţete označit více moţností) Tabulka 25: Následná opatření

Odpovědi respondentů (moţnost více odpovědí)

Absolutní

Relativní

četnost

četnost

[n]

[%]

Rozhovor s kolegou/kolegyní

48

24,56

Rozhovor s psychologem, psychoterapeutem

31

15,79

Odpovídající volno

50

25,15

Finanční ocenění

64

32,75

4

1,75

197

100,00

Jiné (uveďte) Celkem

Graf 24: Následná opatření

U poloţky č. 20 bylo zkoumáno, jakou z uvedených moţností by respondenti uvítali po setkání s agresivním pacientem a měli moţnost označit i více odpovědí. 57

V nejvíce případech bylo označeno finanční ocenění a to v 64 případech (32,75 %) by uvítali respondenti takovou moţnost. V 50 případech (25,15 %) označili respondenti odpovídající volno, jako druhou nejvíce vítanou variantu. Rozhovor s kolegyní/ kolegou by byl uvítán ve 48 případech (24,56 %). Ve 31 případech (15,79 %) označili respondenti moţnost rozhovoru s psychologem nebo psychoterapeutem. U moţnosti „jiné“ se ve 4 případech (1,75 %) vyjádřili vlastními slovy. Cituji: „Omluva od pacienta.“, „Přání, aby se to neopakovalo.“, „Nejlepší by bylo se s těmito lidmi nesetkávat, zdraví máme jen jedno a peníze to nespraví.“ nebo „Pochvala“.

58

8

OVĚŘOVÁNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSLEDKŮ

Cíl 1: K ověření prvního cíle a očekávaných výsledků 1 a 2 byly vyhodnoceny poloţky dotazníku č. 4, 5 a 6. Z nich vyplývá velmi vysoký výskyt agresivity u pacientů na zkoumaných pracovištích a určité rozdíly v jeho četnosti v závislosti na charakteru pracoviště. Cíl 1 byl splněn. Z průzkumu bylo zjištěno, ţe 87,83 % respondentů zaznamenalo výskyt agresivity ze strany pacienta. Předpokládáno bylo nejméně 85 % zdravotníků. Očekávaný výsledek 1 byl potvrzen. Analýzou dotazníkových poloţek bylo dále zjištěno, ţe na jednotkách intenzivní péče je výskyt agresivity pacientů nejvyšší. Na ambulancích s nepřetrţitým provozem je asi o polovinu menší výskyt. Předpokládáno bylo, ţe nejvyšší výskyt zaznamenali zdravotníci na jednotkách intenzivní péče a ambulancích s nepřetrţitým provozem. Očekávaný výsledek 2 byl částečně potvrzen. Cíl 2: K ověření druhého cíle a očekávaných výsledků 3, 4, 5 a 6 byly vyhodnoceny poloţky dotazníku č. 7, 11, 12 a 13. Vyhodnocení forem agresivity, se kterými se zdravotníci nejčastěji setkali na svých pracovištích a zároveň definování nejčastějšího agresora a jeho oběti bylo analýzou poloţek dobře patrno. Cíl 2 byl splněn. Z průzkumu vyplývá, ţe slovní (verbální) agresivitu u pacienta označilo za nejčastější formu 68,32 % respondentů. Předpokládáno bylo 75 %. Očekávaný výsledek 3 nebyl potvrzen. Předpoklad, ţe fyzická agresivita se nejčastěji vyskytuje u muţů, byl v 78,22 % správný. Očekávaný výsledek 4 byl potvrzen. Za nejčastějšího agresora byl označen v 83,17 % pacient. Předpoklad byl tedy správný. Očekávaný výsledek 5 byl potvrzen. Jako nejčastější oběť byl v 74,26 % označen nelékařský zdravotnický pracovník, jak bylo předpokládáno. Očekávaný výsledek 6 byl potvrzen.

59

Cíl 3: Třetím cílem bylo zjistit, nakolik a jakou formou jsou zdravotníci informováni o problematice agresivity pacientů, zda vyuţívají své znalosti o zvládání agresivity v praxi a jejich případný zájem o další vzdělávání v této oblasti. Vyhodnocením poloţek č. 8, 9, 10, 14, 15, 16, 17, 18 a 19 byly ověřovány očekávané výsledky 7, 8, 9 a 10. Zjištěné údaje poskytly ucelený pohled na informovanost respondentů o problematice. Cíl 3 byl splněn. Bylo předpokládáno, ţe informace na téma komunikace s agresivním pacientem získávají zdravotníci nejčastěji školením na pracovišti nebo návštěvou odborné přednášky či semináře. Z výzkumu vyplynulo, ţe 37,91 % respondentů vyuţívá právě odborné semináře či přednášky. Očekávaný výsledek 7 byl potvrzen. Pouze 48,7 % respondentů však vyslovilo jistotu při zvládání komunikace s agresivním pacientem a znalost hlavních zásad uvedlo 69,57 % dotázaných. Předpokládáno bylo nejméně 80 %. Očekávaný výsledek 8 nebyl potvrzen. Dále z výzkumu vyplynulo, ţe 95,92 % respondentů si při setkání s agresivním pacientem přivolá na pomoc další osobu. Předpoklad, ţe takto jedná 90 % z nich, byl tedy správný. Očekávaný výsledek 9 byl potvrzen. Naopak, předpoklad, ţe zájem o zdokonalování se v oblasti komunikace s agresivním pacientem má minimálně 90% respondentů, se při výzkumu nepotvrdil. Projevilo jej pouze 81,74 % dotázaných. Očekávaný výsledek 10 nebyl potvrzen. Cíl 4: Na zmapování názoru zdravotníků na způsob vyrovnání se s psychickou zátěţí, kterou lze po setkání s agresivním pacientem očekávat, se zaměřovala poslední poloţka v dotazníku. Z výzkumu vyplynuly údaje, které by mohly slouţit jako podnět pro další výzkum a vzdělávání v oblastech psychologie. Cíl 4 byl splněn. Předpokládáno bylo, ţe po setkání s agresivním pacientem by zdravotníci nejvíce vyuţili sluţeb odborníka v oboru psychologie. Z výzkumu však vyplynulo, ţe respondenti by nejvíce uvítali finanční kompenzaci, kterou označili ve 32,75 %. Očekávaný výsledek 11 nebyl potvrzen.

60

9

DISKUSE Agresivita, násilí, napadení jsou v současné době velmi skloňované pojmy,

pouţívané v různých souvislostech. Bohuţel ani ve zdravotnictví se jim není moţno vyhnout a mnoho zdravotníků se s nimi setkává při své práci velmi často. Proto je toto téma tak aktuální a zároveň je hojně medializováno. Diskuse se rozvíjí na všech úrovních. Na internetu je moţné najít mnoho stránek a odkazů, kde se nejen laická veřejnost svobodně vyjadřuje k incidentům, konfliktům, které zde byly zveřejněny. Na pracovištích ve zdravotnických zařízeních je rozebírání různých konfliktních situací snad na denním pořádku. Dobrým znamením je, ţe se diskuse přesunula i mezi odborníky v oblasti psychologie, ekonomie a managementu. Důkazem je právě probíhající celostátní projekt Českomoravské konfederace odborových svazů, jehoţ posláním je vyvinout nástroje, které zdravotníky a jejich pracoviště připraví co nejlépe na zvýšený výskyt agresivity a násilí, a jehoţ hlavní podstatou je, posílit preventivní opatření.33 Cílem mé bakalářské práce bylo zmapování výskytu agresivity pacientů ve vybraných zdravotnických zařízeních, definovat agresora, jeho oběti a také míru a kvalitu informovanosti zdravotníku na dané téma. Z výzkumu vyplynulo, ţe velká většina respondentů (87,83 %) se s agresivitou na svém pracovišti setkala. Ukázalo se, ţe v mém vzorku není rozdíl ve srovnání s celostátními údaji. Např. ve FN Ostrava byla tato zkušenost respondenty uvedena v 90 % a v Nemocnici Třinec v 89 %. Výzkumné šetření bylo zde prováděno v roce 2007.34

Dalším zdravotnickým zařízením, kde proběhlo průzkumné šetření, byla

FN Olomouc právě v letošním roce. Zde deklarovalo setkání s agresivitou 98 % dotazovaných35.

Kaţdý z těchto údajů je poněkud alarmující, je tedy zřejmé,

ţe opatření, popsaná v úvodu práce, jsou velmi ţádoucí a s jejich uvedením do praxe by nemělo být dlouho otáleno.

33

Srov. MARTINEK, D., Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb. [online], http://www.cmkos.cz/data/articles/down_1898.pdf. 34 Srov. SZKANDEROVÁ, M., JAROŠOVÁ, D., Výskyt agresivity ve zdravotnických zařízeních, Profese on-line : recenzovaný časopis pro zdravotnické obory [online].2008, roč. 1, č. 1 , s. 1-9, http://profeseonline.upol.cz/vyskyt-agresivity-ve-zdravotnickych-zarizenich/ 35 Srov. KEJÍKOVÁ, V., Agresivní pacient v ošetřovatelské praxi [online] , http://theses.cz/id/j466yr/Vera_Kejikova_Agresivni_pacient_v_osetrovatelske_praxi.pdf.

61

V rámci průzkumu se také ukázalo, ţe zvláště na jednotkách intenzivní péče je výskyt agresivity u pacientů nejvyšší, coţ není překvapující, jelikoţ právě na těchto odděleních jsou hospitalizováni pacienti ve váţném somatickém stavu. Kvalitativní poruchy vědomí jsou mnohdy průvodním jevem a k jejím symptomům patří i případná agresivita. Velmi často trpí tito pacienti bolestmi a společně s fyzickým omezením je pro ně jejich stav frustrujícím záţitkem. Dalšími v řadě vysoké četnosti výskytu byla standardní oddělení a ambulance s nepřetrţitým provozem. Respondenti ve většině případů udávali, ţe se s agresivitou pacientů setkávají minimálně jednou měsíčně nebo ročně. I na standardním oddělení jsou pacienti ve stresu z bolesti a především z důvodu omezení moţnosti volného pohybu a styku se svými blízkými a na ambulancích s nepřetrţitým provozem jsou ošetřováni pacienti vesměs s akutními potíţemi, které s sebou nesou také určitou míru stresu z nejistoty. Naopak v ranním provozu ambulancí se s agresivitou setkává méně dotazovaných, a pokud ano, tak v menší míře. Je tedy zřejmé, ţe pracoviště, kde se vyskytují pacienti s akutními nebo somatickými potíţemi, jsou více vystaveny agresivitě, neţ ta, na kterých se ošetřují tzv. plánovaní pacienti. Jako nejčastější formu agresivity označili respondenti verbální (slovní) projev. Z výzkumu, který probíhal v roce 2009 v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, Kroměříţské nemocnici a Psychiatrické léčebně v Kroměříţi, vyplývá stejný výsledek. 36 Potvrzuje se tak skutečnost, ţe zdravotníci jsou svými komunikačními dovednostmi v mnoha případech schopni zabránit eskalaci agresivity jiţ v této fázi. Je zároveň velmi dobrým zjištěním, ţe ve valné většině případů nebyl respondent na pracovišti sám a pokud ano, tak si zavolali další osobu na pomoc. Míra ohroţení byla tedy menší. Nejčastějším původcem agresivity byl respondenty označen v 83,17 % pacient. U fyzické agrese uvedlo 78,22 %, ţe se s ní setkávají spíše u muţů, coţ odpovídá obvyklým údajům. Muţi mají obecně vyšší pohotovost k agresi a projevy fyzické agrese nejsou výjimkou, coţ ostatně dokládá i výzkum z FN Ostrava a Nemocnice Třinec, kde byl muţ – pacient definován jako agresor v minimálně polovině případů. 37 Naopak ţeny mají blíţe k agresi slovní a pouţít slova jako zbraň je pro ně typické. Je známo, ţe nejvíce jsou agresí ohroţeny zdravotničtí pracovníci - sestry, ošetřovatelky a sanitáři, kteří jsou s pacientem v neustálém a mnohdy velmi těsném 36

Srov. KRAHULCOVÁ, I., Rizika práce sester při poskytování ošetřovatelské péče agresivnímu klientovi [online]. http://www.theses.cz/id/jg8bnj/downloadPraceContent_adipIdno_10864 37 Srov. SZKANDEROVÁ, M., JAROŠOVÁ, D., Výskyt agresivity ve zdravotnických zařízeních, Profese on-line : recenzovaný časopis pro zdravotnické obory [online]. 2008, roč. 1, č. 1 , s. 1-9, http://profeseonline.upol.cz/vyskyt-agresivity-ve-zdravotnickych-zarizenich/

62

kontaktu. Vzhledem k tomu, ţe je obor ošetřovatelství doménou ţen, jsou obětí agrese většinou ony. Ve vypjatých situacích je proto velmi důleţité, aby uměl zdravotník profesionálně komunikovat a tím mohl agresora uklidnit jiţ v počáteční fázi. Zpracováním dat bylo zjištěno, ţe cca 70 % respondentů zná hlavní zásady komunikace s agresivním pacientem, ale pouze necelá polovina dotázaných si myslí, ţe ji umí zvládnout. Tento rozdíl zřejmě dán tím, ţe teoretické znalosti jsou v krizové situaci mnohdy málo. Zdrojem informací na toto téma jsou sice nejčastěji odborné semináře a přednášky, ale ukazuje se, ţe stále chybí praktický trénink. Nácvikem různých vyhrocených situací by zdravotníci měli mnohem větší jistotu, ţe je umí zvládat. Více jak čtvrtina dotázaných také zmínila, ţe si informace na téma agrese získávají od zkušenějších kolegů, coţ se můţe jevit jako logické, ale ne vţdy je to dobrý zdroj kvalitních a odborných rad. Zejména pro zdravotníky, kteří si nejsou jisti sami sebou, a svými komunikačními dovednostmi by nebylo vhodné spoléhat se pouze a na to, co mu kolega poradí. Přestoţe zdravotníci, v rámci celoţivotního vzdělávání, navštěvují odborné přednášky, je velmi překvapivé, ţe více jak čtvrtina dotázaných (26,96 %) zmínila, ţe se s informacemi na téma agresivity pacienta nesetkala. Pozitivní zjištění je, ţe více neţ 80 % respondentů by mělo o ně zájem. Podobný údaj byl zjištěn také v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, Kroměříţské nemocnici a Psychiatrické léčebně v Kroměříţi. Zdravotníci z těchto zdravotnických zařízení deklarovali zájem v 74 %.38 Z dotazníkového šetření dále vyplynulo, ţe po setkání s agresivním pacientem by zdravotníci nejvíce uvítali moţnost finančního ohodnocení a další v pořadí bylo odpovídající volno. Tato skutečnost zřejmě souvisí s nízkým ohodnocením zdravotníků a jejich vysokým pracovním zatíţením. Moţnost pohovoru s psychologem by vyuţilo asi 15 % respondentů. Z těchto údajů je zřejmé, ţe i zde je nutná dostatečná osvěta o moţných následcích stresu a přepracovanosti. Odborná péče psychologa je bohuţel stále mírným tabu i mezi zdravotníky a hrozící burn-out syndrom mnohdy podceňují.

38

Srov. KRAHULCOVÁ, I., Rizika práce sester při poskytování ošetřovatelské péče agresivnímu klientovi [online]. http://www.theses.cz/id/jg8bnj/downloadPraceContent_adipIdno_10864

63

10

NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Setkání s agresivitou je vţdy nepříjemným záţitkem, ať uţ jsme přímo

účastníkem incidentu nebo jen pozorovatelem. Ve zdravotnických zařízeních je velmi ţádoucí předcházet podobným situacím, a pokud nastanou, tak je nutné mít takové nástroje a prostředky, aby nedošlo především k poškození zdraví a následně i majetku. Pro úspěšné zvládnutí komunikace je nezbytné, aby kaţdý zdravotnický pracovník nejen znal její hlavní zásady, ale aby je uměl pouţívat také v praxi. Jako nejlepší nástroj pro ověření znalostí a praktických dovedností bych navrhovala pravidelné školení zkušenými instruktory přímo na pracovištích. Jeho součástí by byly nezbytně videoukázky chybné, i správné komunikace a následně pak rozbor konkrétních situací tak, aby si mohl kaţdý zúčastněný ověřit své dovednosti. Přednes teoretických statí na přednáškách se zpravidla míjí účinkem a nemá pro zdravotníka jiný přínos, neţ získání kreditních bodů. Na konkrétních pracovištích by měli zdravotníci klást důraz na vytvoření příjemného prostředí a atmosféry. To je velkým úkolem hlavně pro vedoucí pracovníky a management zdravotnického zařízení. Pokud z krizových situací vyplynou nedostatky v organizaci práce, fyzickém prostředí nebo v dodrţování zásad správné komunikace, je nutné zjednat nápravná opatření, která jsou poté průběţně kontrolována. Profese zdravotníka je velmi náročná na komunikační, organizační, praktické dovednosti a mnohdy i znalosti v oblastech práva a psychologie. Atraktivita povolání je hlavně v tom, ţe pomoc druhým je společensky hodnocena velmi vysoko. Aby však zdravotníci vykonávali dobře svoji práci (pomohli pacientům od bolesti, strachu, nemoci) musí být sami v dobré kondici. K tomu zajisté patří i prevence syndromu vyhoření. Proto je velmi vhodné, aby zdravotník proţité krizové situace konzultoval i s odborníkem v oblasti psychologie. Pokud zdravotnické zařízení nenabízí tuto moţnost, můţe docházet k určité fluktuaci pracovníků, nebo přinejmenším ke sníţení pracovního výkonu. V rámci zdravotnického zařízení jsou pracoviště s různou zátěţí. Obor a charakter pracoviště se velkou měrou podílí na četnosti výskytu agresivity pacientů. Pro zaměstnavatele by byla velmi cenná informace o tom, která pracoviště jsou nejvíce ohroţena. Jako řešení vidím určitý interní průzkum zátěţe konkrétních pracovišť, který by umoţnil včasné odhalení rizik výskytu agresivity. Získané informace by mohly být

64

také pomůckou pro vedoucí pracovníky, aby měli moţnost pracovníky motivovat např. finančním ohodnocením.

65

ZÁVĚR Moje bakalářská práce se věnovala tématu agresivních pacientů, které je v současnosti nepříjemnou, ale bohuţel nedílnou součástí práce zdravotníka. Cílem bylo zmapovat a objektivizovat výskyt agresivity u pacientů v současné době a zhodnotit tak aktuální situaci ve dvou zdravotnických zařízeních České republiky. Dílčími cíli bylo zjištění míry informovanosti zdravotníků o uvedené problematice a názory zdravotníků na způsob vyrovnání se s psychickou zátěţí. V teoretické části bakalářské práce je uveden souhrn informací, který přibliţuje dané téma. V empirické části jsou získaná data od respondentů vyhodnocena a umoţňují tak objektivní pohled na uvedenou problematiku. Z průzkumného šetření vyplynulo, ţe výskyt agresivity pacientů je velmi častým jevem ve zmiňovaných zdravotnických zařízeních a neustálé zdokonalování nástrojů na podporu prevence je stále velmi ţádoucí.

66

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ FREUD, Sigmund. O člověku a kultuře. 1. vyd. Praha: Odeon, 1990. 445 s. ISBN 80207-0109-5. GABRIEL, Josef. Sestry na psychiatrii a chirurgii bývají „vytrénované“. Zdravotnické noviny. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. ISSN 0044-1996. 2002, roč. 51, č. 19, s. 19. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Budka, 1993. 297 s. ISBN 80-90 15 49-0-5. HÁVA, Petr, a kol. Násilí na pracovišti v oblasti zdravotnických a sociálních služeb v ČR. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky. 2004. 136 s. ISBN 80-86625-21-4. HONZÁK, Radkin. Obrana před napadením agresivním pacientem, Diagnóza v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Promediamotion spol. s. r. o. ISSN 1801-1349. 2005, roč. 1, č. 4, s. 195-196. IVANOVÁ, Kateřina, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2.vyd., Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 99 s. ISBN 978-80-244-1832-2. KRÁLOVÁ, Jaroslava. Agresivní pacient. Praktický lékař: časopis pro další vzdělávání lékařů. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. ISSN 0032-6739. 2005, roč. 85, č. 4, s. 230-232. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. 1.vyd. Praha: Academia, 1996. 270 s. ISBN 80-200-0592-7. Násilí na pracovišti ve zdravotnictví (Rámcový návod pro řešení). 1. vyd. Praha: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, 2004. ISBN neuvedeno.

67

TRČKOVÁ, Monika, TITLBACH, Jan, POSPÍŠIL, René. Agitovaný pacient ve zdravotnické péči. Diagnóza v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Promediamotion spol. s. r. o. ISSN 1801-1349. 2006, roč. 2, č. 2, s. 69-70. VYMĚTAL, Jan. Lékařská psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 397 s. ISBN 807178-740-X.

Elektronické zdroje: HANUŠKOVÁ, Vlasta. Terapie akutního neklidu a agrese. Psychiatrie pro praxi [online].

4/2008,

[cit.

2011-04-08],

s.

Dostupné

168-169.

z:

http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0005.php. CHVAL, Josef. Nejčastější příčiny neklidu na somatickém oddělení. Psychiatrie pro praxi

[online].

4/2008,

[cit.

2011-02-25],

s.

166-168.

Dostupné

z:

http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200804-0003.php. KEJÍKOVÁ, Věra. Agresivní pacient v ošetřovatelské praxi [online]. Dostupné z: http://theses.cz/id/j466yr/Vera_Kejikova_Agresivni_pacient_v_osetrovatelske_praxi.pd f. [cit. 2011-04-15]. KRAHULCOVÁ, Ivana. Rizika práce sester při poskytování ošetřovatelské péče agresivnímu

klientovi.

Dostupné

z:

http://www.theses.cz/id/jg8bnj/downloadPraceContent_adipIdno_10864. [cit. 2011-0415]. MARTINEK, David. Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních

sociálních

služeb

[online].

Dostupné

http://www.cmkos.cz/data/articles/down_1898.pdf. [cit. 2011-03-15].

68

z:

SZKANDEROVÁ, Michaela, JAROŠOVÁ, Darja. Výskyt agresivity ve zdravotnických zařízeních. Profese on-line : recenzovaný časopis pro zdravotnické obory [online]. 1/2008, [cit. 2011-03-16], s. 1-9. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/vyskytagresivity-ve-zdravotnickych-zarizenich/. VEVERA, Jan, a kol., Násilné chování a moţnosti jeho ovlivnění I. díl – výskyt, rozdělení a klinické koreláty. Psychiatrie pro praxi [online]. 5/2002, [cit. 2011-02-07], s.

226-229.

Dostupné

z:

http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200205-

0008.php. ZACHAROVÁ, Eva, Agresivní pacient v klinické praxi zdravotníků, Interní medicína pro

praxi.

[online].

11/2009,

[cit.

s.

2011-04-18],

471.

Dostupné

z:

http://www.internimedicina.cz/artkey/int-200910-0009.php. ZÁKON

40/2009

Sb.

Trestní

zákoník.

[online]

Dostupné

z:

http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx. [cit. 2011-03-15].

ZELMAN, Marek, HOLLÝ, Karol,

BRAČOKOVÁ, Helena. Zvládanie akutního

psychomotorického nekĺudu a agresivity pacienta, Psychiatrie pro praxi [online]. 4/2006,

[cit.

2011-02-07],

s.

185-190.

http://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-200604-0010.php.

69

Dostupné

z:

ANOTACE

Jméno a příjmení autora:

Simona Peňáková

Instituce:

Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství

Název práce:

Aktuální výskyt agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka

Vedoucí práce:

Prof. MUDr. Alexandra Ţourková, CSc.

Počet stran:

82

Počet příloh:

3

Rok obhajoby:

2011

Klíčová slova:

agresivita, agresivní pacient, zdravotník, preventivní opatření, komunikace

Cílem bakalářské práce bylo zmapovat aktuální výskyt agresivity pacientů ve zdravotnických zařízeních a informovanost zdravotníků o dané problematice.

70

ANNOTATION

Name and surname:

Simona Peňáková

Institution:

Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing

Title of the Work:

Current incidence of aggressive patiens in health care facilities in terms of healthcare worker

Supervisor of the work:

Prof. MUDr. Alexandra Ţourková, CSc.

Number of pages:

82

Number of attachments:

3

Year of defense:

2011

Key words:

Aggressive, aggressive patient, healthcare, prevention, communication

The aim of this thesis has been to find out the actual incidence of aggressive patients in health care facilities and nurses awareness of the issue.

71

SEZNAM ZKRATEK ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorders (Hyperaktivita s poruchou pozornosti) Ambul. - ambulance apod. - a podobně atd. - a tak dále BOZP - bezpečnost a ochrana zdraví při práci ČMKOS - Českomoravská konfederace odborových svazů FN - Fakultní nemocnice GYN - gynekologické oddělní CHIR - chirurgické oddělení ICN - International Council of Nurses (Mezinárodní rada sester) ILO - Internacional Labour Organization (Mezinárodní organizace práce) INT - interní oddělení JIP - jednotka intenzivní péče např. - například NEU - neurologické oddělení odd. - oddělení ORL - otorinolaryngologické oddělení (ušní ,nosní, krční) ORTOP - ortopedické oddělení PCI - Public Services International (Internacionála veřejných sluţeb) PZP - pomocný zdravotnický personál RHB - rehabilitační oddělení Stand. - standardní SZP - střední zdravotnický personál tj. - to je tzn. - to znamená tzv. - takzvaný URO - urologické oddělení TRN - plicní oddělení WHO - World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) z lat. - z latinského jazyka

72

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Pohlaví respondentů ................................................................................... 31 Tabulka 2: Profese respondentů ................................................................................... 32 Tabulka 3: Délka Praxe ............................................................................................... 33 Tabulka 4: Pracoviště respondentů .............................................................................. 34 Tabulka 5: Setkání s agresivitou .................................................................................. 35 Tabulka 6: Výskyt agresivity ....................................................................................... 37 Tabulka 7: Četnost výskytu agresivity ......................................................................... 38 Tabulka 8: Agresivita dle pracoviště – velmi často ...................................................... 39 Tabulka 9: Agresivita dle pracoviště - často................................................................. 40 Tabulka 10: Agresivita dle pracoviště - občas .............................................................. 41 Tabulka 11: Agresivita dle pracoviště - velmi zřídka ................................................... 42 Tabulka 12: Nejčastější stupeň agrese .......................................................................... 43 Tabulka 13: Faktor osamocení ..................................................................................... 44 Tabulka 14: Moţnost přivolat si pomoc ....................................................................... 45 Tabulka 15: Přivolání pomoci ...................................................................................... 46 Tabulka 16: Četnost pohlaví agresora .......................................................................... 47 Tabulka 17: Nejčastější agresor ................................................................................... 48 Tabulka 18: Nejčastější oběť ....................................................................................... 49 Tabulka 19: Jistota ve zvládnutí komunikace ............................................................... 50 Tabulka 20: Setkání s informacemi .............................................................................. 51 Tabulka 21: Zdroje informací ...................................................................................... 52 Tabulka 22: Zájem o informace ................................................................................... 53 Tabulka 23: Znalost zásad ........................................................................................... 54 Tabulka 24: Uvedené zásady ....................................................................................... 55 Tabulka 25: Následná opatření .................................................................................... 57

73

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Pohlaví respondentů ........................................................................................ 31 Graf 2: Profese respondentů ........................................................................................ 32 Graf 3: Délka praxe ..................................................................................................... 33 Graf 4: Pracoviště respondentů .................................................................................... 34 Graf 5: Setkání s agresivitou ........................................................................................ 36 Graf 6: Četnost výskytu agresivity ............................................................................... 38 Graf 7: Agresivita dle pracoviště – velmi často ............................................................ 39 Graf 8: Agresivita dle pracoviště - často ...................................................................... 40 Graf 9: Agresivita dle pracoviště - občas ..................................................................... 41 Graf 10: Agresivita dle pracoviště - velmi zřídka ......................................................... 42 Graf 11: Nejčastější stupeň agrese ............................................................................... 43 Graf 12: Faktor osamocení .......................................................................................... 44 Graf 13: Moţnost přivolat si pomoc ............................................................................ 45 Graf 14: Přivolání pomoci .......................................................................................... 46 Graf 15: Četnost pohlaví agresora................................................................................ 47 Graf 16: Nejčastější agresor ......................................................................................... 48 Graf 17: Nejčastější oběť ............................................................................................. 49 Graf 18: Jistota ve zvládnutí komunikace .................................................................... 50 Graf 19: Setkání s informacemi ................................................................................... 51 Graf 20: Zdroje informací ............................................................................................ 52 Graf 21: Zájem o informace......................................................................................... 53 Graf 22: Znalost zásad ................................................................................................. 54 Graf 23: Uvedené zásady ............................................................................................. 56 Graf 24: Následná opatření .......................................................................................... 57

74

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dotazník...................................................................................................... 76 Příloha 2: Ţádost o schválení dotazníkového šetření v Nemocnici Třebíč .................... 81 Příloha 3: Ţádost o schválení dotazníkového šetření ve FN Bohunice .......................... 82

75

Příloha 1: Dotazník Dotazník k bakalářské práci na téma

Aktuální výskyt agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka Váţená kolegyně, kolego, jmenuji se Simona Peňáková a jsem studentkou 3. ročníku Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity, oboru Ošetřovatelství. Prosím Vás o spolupráci při vyplnění dotazníku k mé bakalářské práci, která se zabývá tématikou moţného ohroţení zdravotnických pracovníků agresivním chováním ze strany pacientů. Dotazník, který právě pročítáte, by měl být pro tuto práci důleţitým zdrojem informací o tom, jak vnímáte chování svých pacientů a jejich příbuzných, jak vůči Vám samotným, tak vůči celému týmu pracovníků ve zdravotnictví a mnohdy i vůči jiným pacientům. Pevně věřím a doufám, ţe toto téma pro Vás bude zajímavé a při vyplňování budete mít prostor i k zamyšlení se nad touto problematikou. Vyhovující odpověď prosím zakrouţkujte, pokud nebude uvedeno jinak. Dotazník je anonymní. Děkuji Vám za trpělivost a ochotu. 1) Jaké je Vaše pohlaví? a) ţena b) muţ 2) Jaká je Vaše profese? a) všeobecná sestra/ zdravotnický asistent b) ošetřovatelka/ošetřovatel c) sanitářka/ sanitář 3) Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví? a) do 1 roku b) 1 – 5 let c) 6 – 10 let d) 11 – 15 let e) 16 – 20 let f) 20 a více 76

4) Jaké je Vaše nynější pracoviště? Dopište prosím obor. a) lůţkové oddělení – intenzivní péče…….……………………… b) lůţkové oddělení – standardní ………………………………… c) ambulance s nepřetrţitým provozem…………………………… d) ambulance s ranním provozem…………………………………. e) jiné (uveďte)……………………………………………………... 5) Setkal/a jste se na svém nynějším pracovišti s agresivním chováním pacienta? a) ano b) ne Pokud jste odpověděli NE, pokračujte prosím otázkou č. 14 6) Pokud ano, jak často? a) velmi zřídka (1 - 2 x za 5 let) b) občas

(1 – 2 x za rok)

c) často

(1 – 2 x za měsíc)

d) velmi často (1 – 2 x za týden) 7) Se kterým stupněm agrese se setkáváte nejčastěji? a) agrese vůlí potlačená – na dotyčném pozorujeme napětí, neklid svírání pěstí, kousání se do rtů, záškuby lícního svalstva b) agrese verbální – nadávky, spílání, vyhroţování, poniţování, ironie c) agrese fyzická vůči věcem – bouchání dveřmi, bušení do zdí, ničení šatů d) agrese fyzická vůči lidem – útoky ev. končící zraněním 8) Byl/a jste v těchto situacích na pracovišti sám/a? a) vţdy b) převáţně ano c) občas d) někdy e) nikdy Pokud jste odpověděli NIKDY, pokračujte prosím otázkou č. 11

77

9) Pokud ano, měl/a jste moţnost přivolat si na pomoc jinou osobu? a) ano b) ne Pokud jste odpověděli NE, pokračujte prosím otázkou č. 11 10) Pokud ano, vyuţil/a jste této moţnosti? a) ano b) většinou ano c) většinou ne d) ne 11) S fyzickou agresí jste se setkal/a více: a) u muţů b) u ţen c) u obou stejně 12) Agresorem byl nejčastěji: a) pacient b) rodinný příslušník c) někdo jiný (uveďte)……………………………………………………………… 13) Nejčastější obětí agrese byl: a) lékař b) nelékařský zdravotnický pracovník c) pomocný personál d) jiný pacient e) rodinný příslušník f) někdo jiný (uveďte)……………………………………………………………… 14) Myslíte si, ţe umíte zvládnout komunikaci s agresivním pacientem nebo jeho rodinným příslušníkem? a) ano b) ne c) nevím 78

15) Setkal/a jste se někdy s informacemi, které se týkaly komunikace s agresivním pacientem? a) ano b) ne Pokud jste odpověděli NE, pokračujte prosím otázkou č. 17 16) Pokud ano, tak jakou formou? (Můţete označit více moţností) a) samostatným studiem odborné literatury b) návštěvou odborného semináře/přednášky c) odborným školením přímo na pracovišti d) informace od zkušenějších kolegů/kolegyní e) internet f) jiné (uveďte)………………………………………………………………… 17) Měl/a byste zájem o informace na téma komunikace s agresivním pacientem? a) ano b) ne c) nevím 18) Znáte hlavní zásady, které byste měl/a dodrţovat při setkání s agresivním pacientem? a) ano b) ne Pokud jste odpověděli NE, pokračujte prosím otázkou č. 20 19) Pokud ano, uveďte prosím jaké. …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………

79

20) Uvítal/a byste, po setkání s agresivním pacientem, některou z uvedených moţností? (Můţete označit více moţností) a) rozhovor s kolegou/kolegyní b) rozhovor s psychologem, psychoterapeutem c) odpovídající volno d) finanční ocenění e) jiné (uveďte)............................................................................................................

80

Příloha 2: Ţádost o schválení dotazníkového šetření v Nemocnici Třebíč

Náměstkyně pro ošetřovatelskou péči

Nemocnice Třebíč

Mgr. Eliška Klimešová

Purkyňovo nám. 2 674 01 Třebíč

Váţená paní náměstkyně, jmenuji se Simona Peňáková a jsem studentkou Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity v Brně. V rámci bakalářského studia oboru Ošetřovatelství provádím průzkumné šetření o aktuálním výskytu agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka. Tímto bych Vás chtěla poţádat o laskavé svolení s poskytnutím informací, které by slouţily jako výchozí data pro zpracování Bakalářské práce na toto téma a sběr informací by byl proveden formou dotazníků. S Vaším svolením bych výstupy z šetření uvedla jak v Bakalářské práci, tak v případě publikační a přednáškové činnosti. Sběr informací by probíhal od 14. 3. do 30. 4. 2011 na pracovištích chirurgických a interních oborů, v ambulantní části, na standardních odděleních a na jednotkách intenzivní péče. O skutečnostech, které vyplynou z průzkumného šetření a nebudou se týkat uvedené problematiky, zachovám mlčenlivost. Ţádám také o moţnost zveřejnění zdroje informací s konkrétním jménem Nemocnice Třebíč. V případě zájmu předloţím zpracovanou prezentaci. Simona Peňáková Generála Svobody 618/26 674 01 Třebíč Tel.: 724 680 676 [email protected] Pracoviště: Chirurgická ambulance Nemocnice Třebíč Purkyňovo nám. 2 674 01 Třebíč V Třebíči dne 7. 3. 2011

Podpis: ………………………………………

81

Příloha 3: Ţádost o schválení dotazníkového šetření ve FN Bohunice

82

Aktuální výskyt agresivity u pacientů ve zdravotnických zařízeních z pohledu zdravotníka

Recommend Documents