AKTUÁLNÍ OTÁZKY SOCIÁLNÍ POLITIKY TEORIE A PRAXE

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní

AKTUÁLNÍ OTÁZKY SOCIÁLNÍ POLITIKY – TEORIE A PRAXE V. ročník

Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní

Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě Odbor sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje Odbor komunitních služeb Magistrátu města Pardubic Asociace nestátních neziskových organizací v ČR TyfloCentrum Pardubice, o.p.s.

AKTUÁLNÍ OTÁZKY SOCIÁLNÍ POLITIKY – TEORIE A PRAXE V. ročník

Tato publikace prošla externí recenzí a za jazykovou úpravu zodpovídá autor příspěvku.  Univerzita Pardubice, 2011 ISSN 1804-9095 (Print) ISBN 978-80-7395-413-0 (Print) ISSN 1804-9109 (Online) ISBN 978-80-7395-414-7 (Online)

Úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři, dostává se Vám do rukou nové číslo časopisu „Aktuální otázky sociální politiky – teorie a praxe“. Časopis volně navazuje na recenzované sborníky z konferencí, které Fakulta ekonomicko–správní Univerzity Pardubice vydává již od roku 2007. Konference tradičně probíhá na půdě Magistrátu města Pardubic a diskuze se účastní zástupci akademické obce, státní správy a nestátních neziskových organizací. Prezentovaná témata jsou důležitá pro regionální sociální politiku, neboť jejich obsahy zásadně ovlivňují životy mnoha lidí. Propojení těchto tří základních aktérů sociální politiky se ukazuje jako velmi přínosné nejenom do oblasti teorie a praxe, ale má hlubší dopad na fungování celého systému s důrazem na potřeby občanů ať jsou již příjemci sociální pomoci či nikoliv. Široké názorové spektrum odborníků skýtá příležitost pro zajímavé příspěvky a následné diskuze. Možnost podobných setkání není bohužel v našich podmínkách tak častá, jak by si celá problematika sociální politiky zasluhovala. Proto naše fakulta přichází s iniciativou nového časopisu, který by přiblížil tato témata co nejširšímu počtu zájemců bez ohledu na to, zda se konferencí účastní. Recenzovaný časopis je tematicky zaměřen na oblast sociální politiky, sociální práce a na oblast sociálních služeb ve veřejné správě. Za základní tématické pilíře můžeme považovat aplikace teoretických poznatků do praxe, představení různých aspektů spojených s danými oblastmi (např. psychologický, etický, zdravotně-sociální, ekonomický, environmentální, právní aspekt apod.), představení nových pohledů na danou oblast či propojování vědních oborů. Periodikum je určeno vědeckým, pedagogickým a odborným pracovníkům neziskového sektoru a veřejné správy a současně také studentům daných oborů. Časopis si klade za cíl otiskovat široké spektrum příspěvků relevantních pro oblast sociální politiky, sociální práce a veřejné správy v kontextu sociálních služeb. Naší snahou je, aby příspěvky pokrývaly nejrůznější aspekty výzkumu, praxe, teorie a vzdělávání. Časopis se člení na sekci Vědecké statě a sekci Odborná sdělení. Sekce Vědeckých statí nabízí příležitost publikovat texty primárně akademických pracovníků, studentů doktorských programů, případně dalších zájemců o tuto oblast v souladu s požadavky a nároky vědecké práce. Druhá část přináší reportáže a příklady dobré praxe z oblasti sociální politiky, sociální práce, veřejné správy, z fungování nestátních neziskových organizací apod. Toto rozdělení není náhodné a vychází z dlouholeté zkušenosti pracovníků naší fakulty s propojováním výsledků tvůrčí i praktické činnosti zmiňovaných zainteresovaných aktérů sociálního dění. Pevně věříme, že časopis si najde své místo v knihovnách vědeckých institucí, státních úřadů i nestátních neziskových organizací a bude inspirací pro všechny čtenáře.

doc. Ing. et Ing. Renáta Myšková, Ph.D. děkanka Fakulty ekonomicko – správní Univerzity Pardubice

Vážení čtenáři, příspěvky otištěné v tomto časopise odrážejí témata diskutována na konferenci, která nese stejné jméno, jako periodikum, které jste právě otevřeli. Konferenci pořádala Univerzita Pardubice: Fakulta ekonomicko–správní společně s Filozofickou fakultou Ostravské univerzity v Ostravě, Odborem sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje, Odborem komunitních služeb Magistrátu města Pardubic, Asociací nestátních neziskových organizací v ČR a TyfloCentrem Pardubice, o. p. s. V letošním roce se uskutečnil jubilejní pátý ročník. Setkali se na ní lidé z politiky, akademické sféry, veřejné správy a nestátních neziskových organizací. Konference byla pestrou přehlídkou témat, jimiž se v uplynulém roce zabývala vědeckovýzkumná, pedagogická i realizační pracoviště, a to nejen v pardubickém regionu. Aktuálnost přednesených témat podtrhl obsah úvodních příspěvků reflektujících různé aspekty současné světové ekonomické krize s jejími průvodními sociálními důsledky. Na ně navázaly příspěvky věnované konkrétním problémům sociální práce. Účastníci setkání měli příležitost se zamyslet jak nad obecnými otázkami sociální politiky, tak nad otázkami každodenní praxe v sociálních službách a ve zdravotnictví. Ohlédnutí za uplynulým Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení EY2010 umožnilo zhodnotit sociální začleňování včetně uplatnění osob na trhu práce. Významným aspektem se přitom ukázala účinnost sociální politiky a sociální práce ve vztahu ke konkrétnímu člověku, ke klientu. Důležitá je nejen dostatečně pevná záchranná sociální síť, ale i dostatečně empatický a informovaný přístup všech, kteří poskytují služby a pomoc těm, kteří to potřebují. Moderní sociální systém se neobejde bez dobře odborně připravených pracovníků s bohatými zkušenostmi z praxe. Věřím, že časopis poskytne mnoho podnětů všem, kteří si ho přečtou.

PhDr. Karel Schwarz předseda Asociace nestátních neziskových organizací v České republice viceprezident Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení – EAPN (European Anti-Poverty Network)

OBSAH: Vědecké statě ANTALOVÁ, M., PONGRÁCZOVÁ, E.: Sociálna kvalita a sociálna ekonomika ...... 7 BRYCHTOVÁ, Š.: Spirituální inteligence a její vliv na sociální status a úspěch v tržní společnosti ................................................................................................................ 15 GRENČÍKOVÁ, A., ŠPANKOVÁ, J.: Nové trendy pri prepúšťaní zamestnancov .... 23 HEJZLAROVÁ, E. M.: Uplatňování a podoby přímé finanční pomoci fyzickým osobám na úrovni obcí .............................................................................................. 28 HUSÁKOVÁ, M., PECHOVÁ, M.: Nezamestnanosť a podpora uplatnenia absolventov na trhu práce .......................................................................................... 36 KONEČNÝ, S.: K vymedzeniu predmetu sociálnej politiky ...................................... 44 LIEDERMANOVÁ, I.: Sociální práce a obec v samostatné působnosti ..................... 53 MANDYS, J.: Bezdomovectví a kriminalita .............................................................. 60 MANDYS, J., NEŽÁDALOVÁ, P.: Dilemata sčítání bezdomovců v roce národního sčítání obyvatel ......................................................................................................... 66 MURA, L.: Sociálna rovina podnikania ..................................................................... 73 NÁDVORNÍKOVÁ, L.: Vybrané problémy zaměstnávání osob se zdravotním postižením ................................................................................................................. 82 PANUŠ, J.: Analýza sociálních sítí – využití v praxi ................................................. 88 RIEVAJOVÁ, E., OŠKOVÁ, S.: Starobné dôchodkové sporenie v dôchodkovom systéme SR ................................................................................................................ 94 Odborná sdělení BRODSKÁ, T.: Sociální (ne)smysl ......................................................................... 104 ČERNÁ, M.: Participace lidí se zážitkem chudoby na rozhodnutích, která se jich týkají ................................................................................................................................ 109 HEJZLAR, P., HALÍŘ, M., HERELOVÁ, H.: Hodnocení efektivity sociálních služeb pro duševně nemocné .............................................................................................. 115 LIBERDOVÁ, E.: Ohluchlí lidé mimo okruh zájmu sociálního začleňování .......... 128 ŘÍZEK, Z.: Nové tendence multikulturalismu v současné Evropě ........................... 134 SCHWARZ, K.: Partnerství veřejné správy, podnikatelů a nevládních neziskových organizací v sociální oblasti..................................................................................... 140 ŠÁNDOROVÁ, Z.: Nové možnosti ve vzdělávání zdravotnické profese zdravotně sociální pracovník ................................................................................................... 146 ZÁVRUKA, M.: Problematika střídavé péče rodičů o nezletilé děti ........................ 155

Vědecké statě

6

SOCIÁLNA KVALITA A SOCIÁLNA EKONOMIKA Mária Antalováa), Eva Pongráczováb) a)

Ekonomická univerzita v Bratislave, b)Ekonomická univerzita v Bratislave

Abstract: There exists developed theory of the social quality on ontological and epistemological level, which is accepted as political project of the European Union. This strategy is possible to achieve with supported tools of other policies, for instance social policy and in its frame social economics. At present time social economics is developing and forming as scientific discipline and its mission helps to implementate the social quality at mega and national level. Therefore is important to definite the relationship between these two categories. Keywords: Social Quality, Social Economics, Social Enterprise, Quality of Life, Social Inclusion, Social Cohesion

1. Úvod Hoci sa sociálna kvalita stala pre Európsku úniu základným cieľom, a to nielen pre sociálnu politiku ale aj pre hospodársku politiku, politiku životného prostredia ako aj iné politiky, veľmi málo sa pertraktuje odborníkmi v danej oblasti. Rovnakú situáciu môžeme konštatovať i v oblasti sociálnej ekonomiky, ktorá svojim špecifickým poslaním posilňuje integritu spoločnosti. Z toho dôvodu sme sa zamerali práve na obe kategórie, abysme objasnili ich vzájomnú prepojenosť a podmienenosť. Cieľom nášho príspevku je identifikovať oba sociálne fenomény, konkretizovať ich vzájomný vzťah a poukázať na ich prepojenosť a podmienenosť na teoretickej rovine vedeckého poznania.

2. Sociálna kvalita ako vedecko-politický fenomén Sociálna kvalita − termín, ako aj koncepcia − vznikli v Európe a predstavujú úplne nový prístup k sociálnej realite zameraný na každodenné podmienky života ľudí. Jej koncepcia má rozpracovanú teóriu na ontologickej a epistemologickej úrovni, vyjadrenú v ekonomických, politických, právnych, sociologických a environmentálnych vzťahoch. Prešla viac ako 10-ročným vývojom a stala sa nikdy nekončiacim procesom, dopĺňaným inováciami, širšími a hlbšími poznatkami zo strany vedcov a politikov, a to na teoretickej, metodologickej, empirickej, ale i politickej rovine. Z toho dôvodu ju možno považovať za vedecký rámec, ale tiež za politický projekt. Ako vedecký problém tvorí konceptuálnu schému, na základe ktorej analyzujeme sociálnu realitu, a ako politický projekt predstavuje stratégiu zameranú na podporu sociálnej dimenzie Európy a vytvára súbor opatrení na realizáciu potrebných krokov. Vzťahy medzi vedeckým a politickým aspektom sú pomerne komplikované. Ich podstata spočíva i v odpovedi na nasledujúce základné otázky: 7

1. Ako transformovať existujúce problémy sociálnej reality do relevantných vedeckých otázok? 2. Ako aplikovať vedecké výsledky do riešení praktických problémov? Obe upozorňujú na fakt, že veda a politika predstavujú špecifické logické rámce. Kvantifikované hodnoty sociálnej kvality závisia nielen od vedeckých faktorov (definícia problému, tvorba výskumného projektu, spôsob kvantifikácie) alebo od politických faktorov (závislosť od mocenských vzťahov, kontrola politík), ale aj od ich vzájomného prepojenia. A tak vedci, ako i politici stoja pred dôležitou úlohou: Akým spôsobom vytvoriť koncept vedeckej validity sociálnej kvality s jej politickou aplikovateľnosťou. Konštruktívny vzťah medzi vedou a politikou pripúšťajú i samotní autori koncepcie sociálnej kvality, avšak ten, podľa nich, pozostáva z realizácie nasledujúcich nevyhnutných 5 krokov:1 1. vybudovať výskumnú databázu na medzinárodnej úrovni, 2. uznať potrebu komunikácie výskumu a politiky, 3. posilniť status sociálnej vedy vo verejnej politike, 4. presadiť potrebu základných zručností v sociálnych analýzach u tvorcov politík, 5. vybudovať konštruktívny dialóg medzi sociálnymi vedcami a tvorcami politík potvrdzujúci zámer ich spoločnej misie. Sociálna kvalita v svojej podstate predstavuje multikauzálny, multidimenzionálny a multiperspektívny vedecký program. Jeho aplikácia do rôznych typov politík závisí nielen od schopností zamestnancov Európskej komisie, ako i jej inštitúcií efektívne včleniť vedecké výsledky do existujúcej sociálnej reality, ale aj od schopností aktivizácie rôznych aktérov. Kooperácia a vzájomné vzťahy znamenajú pre rozvoj spoločnosti viac ako významné ekonomické zásahy, a to najmä v období krízy. Tá môže spomaliť, až zastaviť jej proces implementácie. P. Herrmann, ktorý rozvíja myšlienky pôvodných autorov, tvrdí, že základ sociálnej kvality je potrebné vidieť v nasledujúcich 5 premisách:2 1. Teória sociálnej kvality predstavuje úsilie o jej aplikovateľnosť vo všetkých krajinách, čo znamená, že jej globálna dimenzia je vnímaná ako orientácia štátov na sociálnu politiku. 2. Je založená na termíne sociálna, v ktorom je ľudské bytie najhlavnejším elementom. Sociálny svet sa vytvára v priestore medzi sebarealizáciou ľudí ako

1

BECK, W. – VAN DER MAESEN, L. J. G. – WALKER, A. 2001. Social Quality: a vision for Europe. Hague/Boston/London: Kluwer Law International, 2001. ISBN 90 411 1523 4. 2 HERRMANN, P. 2009. Social Quaity – Looking for a Global Social Policy. In: NTU Social Work Review. No. 19/2009. p. 135 – 138. http://www.press.ntu.edu.tw/ejournal/files/%E5%B7%A5%E4%BD%9C%E5%AD%B8%E5%88%8A%5C00 19_200906%5C4.pdf

8

sociálnych bytostí a formovaním kolektívnych identít. Je to priestor, v ktorom dochádza k napätiu a konfrontácii záujmov. Tie je potrebné harmonizovať, a to prostredníctvom kolektívneho vyjednávania, dosahovania dohôd a vytváraním podmienok spoločenskej harmónie. 3. Prístup k sociálnej kvalite nemožno chápať z pohľadu dezintegrovaného systému, ktorý si vyžaduje zásadné zásahy, ale sa zakladá na principiálne integrovanej a vyrovnanej spoločnosti, ktorej stabilita bola narušená nesprávnymi procesmi diferenciácie. V takejto situácii systém nie je dlhodobo udržateľný pre vznikajúce napätie a konflikty. Samotná implementácia sociálnej kvality predstavuje stabilizačný prvok daného systému. (Z uvedeného dôvodu bola teória sociálnej kvality neskôr rozšírená o kondicionálne a konštitučné faktory. Poznámka autorky.) 4. Sociálna kvalita predstavuje analytický nástroj, ale aj normatívny rámec. Nemožno ju hodnotiť za dobrú alebo zlú, lebo kvalita je jej základnou črtou, ale možno ju vnímať ako nástroj na dosiahnutie vyššej spoločenskej kvality. 5. O sociálnej kvalite hovoríme ako o vízii založenej na princípoch a možnostiach integrovanej spoločnosti. Nevychádza z neo-sociálno-demokratických prístupov, ktoré sú zamerané na stredo-triedne orientovanú sociálnu politiku, ale politiku pre všetkých.

3. Sociálna ekonomika a jej poslanie pri implementácii sociálnej kvality Občianska spoločnosť zakotvená v treťom sektore, posudzovaná aj ako dobrovoľnícky alebo neziskový sektor a definovaná ako sociálny priestor mimo trhu a štátu, získava vážnosť v celosvetovom meradle. Predovšetkým v spojitosti s globalizáciou, s nedokonalosťou a problémami sociálnych systémov v európskych štátoch, nadobúda tento sektor čoraz väčší význam. V priestore občianskej spoločnosti v duchu morálky, humanizmu a sociálnej solidarity vznikajú rôzne iniciatívy na uspokojenie starých i nových sociálnych potrieb. Rodí sa nový vedný odbor – sociálna ekonómia a nový nástroj sociálnej politiky v podobe sociálnej ekonomika. Sociálnu ekonomiku môžeme považovať za súčasť ekonomiky, ktorá je riadená solidaritou, jej primárnou úlohou je napĺňanie sociálnych cieľov, v mnohých prípadoch sleduje spoločenské ciele. Sociálna ekonomika je reálnym javom, ale zatiaľ neexistuje žiadna presná definícia ani právny rámec tohto fenoménu. Ministri poverení problematikou sociálnej ekonómie členských krajín Európskej únie sa zhodli na nasledovných konštatovaniach: Ø cieľom sociálnej ekonomiky nie je zisk, ale vzájomná solidarita, Ø sociálna ekonomika nie je založená na kapitáli, ale na participatívnej demokracii, Ø sociálna ekonomika môže významnou mierou prispievať k začleňovaniu

9

znevýhodnených osôb rôznych kategórií do spoločnosti.3 Sociálnu ekonomiku môžeme chápať aj ako faktor budovania a rozvoja sociálneho kapitálu, a to prostredníctvom ekonomickej činnosti združených občanov. Sociálna ekonomika rozvíja a posilňuje aj sociálne siete v alternácii aktivít tretieho a verejného sektora a v konsenze s nimi. Rastúci význam sociálnej ekonomiky spolu so záujmom o podnikanie, ktoré sleduje okrem ekonomických i sociálne ciele viedli k vzniku sociálneho podnikania a sociálnych podnikov ako nového inštitútu ekonomickej teórie a praxe. Je to reakcia na potreby spoločnosti vyvolané najmä rastom nezamestnanosti a chudoby, nepriaznivým demografickým vývojom, sociálnou marginalizáciou, sociálnym vylúčením, krízou rodiny. „Sociálna exklúzia je javom odrážajúcim nerovnosť jednotlivcov alebo celých skupín obyvateľov na živote spoločnosti. Táto nerovnosť je výsledkom nedostatku príležitostí rovnakou mierou podieľať sa na redistribúcii rôznych zdrojov spoločnosti“.4 Uvedené problémy sa v čase globálnej finančnej a hospodárskej krízy prehĺbili a viedli k hľadaniu inovatívnych postupov na ich riešenie. Základným aktérom sociálneho podnikania je sociálny podnik, ktorý môže nadobudnúť rôzne organizačné formy. Tento inovatívny podnikateľský model sa teší veľkému úspechu najmä vo vyspelých ekonomikách, ale rozvíja sa i v krajinách východnej Európy (SR, ČR, Maďarsko, Poľsko). Vo všeobecnosti sociálne podniky môžeme charakterizovať nasledovne: Ø majú sociálne, komunitné a etické zameranie, Ø činnosti týchto podnikov sú podriadené komerčnému podnikateľskému modelu, Ø nie sú zamerané na zisk pre jednotlivca ale pre podnik a sú v spoločnom vlastníctve, Ø sociálny cieľ je uprednostňovaný pred dosahovaním zisku, Ø uplatňuje sa demokratické riadenie a rozhodovanie, Ø vznikajú ako reakcia na neuspokojený dopyt vychádzajúci z komunity, Ø ponúkajú inovatívne riešenia sociálnych problémov spoločnosti, Ø tvoria nové pracovné miesta, Ø budujú silné a súdržné komunity, Ø prispievajú k tvorbe sociálneho kapitálu, Ø napomáhajú sociálnemu začleneniu,

3

Závěry ze setkáni ministrů SE konaného 26. 10. 2002 v rámci programu medzinárodní konference o šírení sociální ekonomie. 4 OŠKOVÁ, S. 2010. Problematika sociálneho vylúčenia v EÚ. In Nové výzvy pre sociálnu politiku v období globálnej krízy: elektronický zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: Národohospodárska fakulta EU, 2010. ISBN 978-80-225-2973-0.

10

Ø podporujú implementáciu sociálnej kvality, Ø prispievajú k zvýšeniu kvality života.

4. Identifikácia vzťahu sociálnej kvality a sociálnej ekonomiky Termín sociálna kvalita a jej teoretická koncepcia vyžaduje identifikáciu vzťahu k ďalším pojmov, ktoré s ňou bezprostredne súvisia, dopĺňajú ju, alebo slúžia ako nástroj na jej monitorovanie. V našom príspevku sa sústredíme predovšetkým na podstatný vzťah sociálnej kvality s sociálnej ekonomiky. Odborníci prezentujú rôzne východiská, ktoré je potrebné prehodnocovať, keďže samotná koncepcia sociálnej kvality ako aj sociálnej ekonomiky sa neustále rozvíja a ich rozširujúci rozsah si vyžaduje ďalšie filozofické, etické, sociologické, ekonomické i politické rozpracovanie. Identifikácia vzťahu medzi obomi kategóriami je pomerne problematická i keď termín sociálna kvalita je potrebné vnímať v širšom zmysle slova. Sociálna ekonomika predstavuje len jeden nástroj, prostredníctvom ktorého možno danú stratégiu implementovať a dané zacielenie podporiť. Zaujímavý prístup k identifikácii nám poskytuje nasledujúca tabuľka, ktorá komponenty sociálnej kvality a sociálnej ekonomiky rozdeľuje do troch faktorov identických pre sociálnu kvalitu: do konštitučných, kondicionálnych a normatívnych a na základe ich obsahovej analýzy odkrýva vzťahy medzi nimi. Podobný prístup použil P. Herrmann v článku Social Quality – Looking for a Global Social Policy, v ktorom identifikoval rozdiely medzi sociálnou kvalitou a kvalitou života.5

5

HERRMANN, P. 2009. Social Quality – Looking for a Global Social Policy. In: NTU Social Work Review. No. 19/2009. p. 170. http://www.press.ntu.edu.tw/ejournal/files/%E5%B7%A5%E4%BD%9C%E5%AD%B8%E5%88%8A%5C00 19_200906%5C4.pdf

11

Tab. 1: Komparácia pojmov sociálnej kvality a sociálnej ekonomiky Konštitučné faktory

Kondicionálne faktory

Normatívne faktory

Sociálna kvalita

Sociálna ekonomika

Sociálna kvalita

Sociálna ekonomika

Sociálna kvalita

Sociálna ekonomika

Ľudská schopnosť

Osobná schopnosť

Sociálna kompetentnosť

Osobná kompetentnosť

Ľudská dôstojnosť

Ľudská dôstojnosť

Spoločenské uznanie

Spoločenské uznanie

Sociálna kohézia

Sociálna kohézia

Solidarita

Podpora

Sociálne cítenie

Sociálne cítenie

Sociálna inklúzia

Sociálna inklúzia

Občianstvo založené na demokracii

Praktický prístup k občianstvu

Ľudská istota

Osobná istota

Sociálnoekonomická istota

Sociálnoekonomická istota

Sociálna spravodlivosť

Spravodlivosť v rovnosti

Zdroj: Časť sociálna kvalita spracovaná na základe publikácie HERRMANN, P. 2009. Social Quality – Looking for a Global Social Policy. In: NTU Social Work Review. No. 19/2009. p. 170. http://www.press.ntu.edu.tw/ejournal/files/%E5%B7%A5%E4%BD%9C%E5%AD%B8%E5%88%8A%5C001 9_200906%5C4.pdf. Časť o sociálnej ekonomike – vlastné spracovanie.

Uvedenou analýzou sme sa dopracovali k nasledujúcemu záveru: Oba termíny majú veľa spoločného, a to vo všetkých faktoroch sociálnej kvality: konštitučných, kondicionálnych i normatívnych. Ich odlišnosť sa však prejavuje v nasledujúcich skutočnostiach: 1. Sociálna kvalita predstavuje stratégiu Európskej únie, v ktorej sa akcentuje proces rozvíjania ľudských schopností, 2. prejavuje sa minimálnou mierou sociálnej exklúzie a maximálnou mierou sociálnej inklúzie, 3. dôraz sa kladie na sociálno-ekonomickú istotu, 4. vhodnosť spôsobov jej implementácie sa posudzuje na základe etických štandardov. 5. Sociálna ekonomika je jedným z implementačných nástrojov sociálnej kvality. Svojim poslaním zabezpečuje: využitie osobných schopností jednotlivcov (najmä uplatnením sa na trhu práce), podporenie sociálnej kohézie, zaistenie čo najväčšej miery inklúzie, vytvorenie väčšej sociálno-ekonomickej istoty.

12

Tab. 2: Sumarizácia rozdielov pojmov sociálna kvalita a sociálna ekonomika Sociálna kvalita

Sociálna ekonomika

Vysoko rozvinutý teoretický základ pozitívnej koncepcie. Zahrnuje všetky podstatné politiky každodenného života. Vízia a stratégia je implementovaná do jednotlivých politík. Predstavuje jeden model.

Rozvinutá pozitívna koncepcia.

Metodológia skúmania sa len utvára.

Metodológia skúmania sa len rozvíja.

Vychádza zo stanovenej stratégie spoločnosti. Môže slúžiť ako databáza pre monitorovanie implementácie sociálnej kvality. Viaceré modely

Slúži ako štandard – norma, ktorá je prijatá Existujú špecifické štandardy na jednotlivých Európskou komisiou. národných úrovniach. Zdroj: Časť sociálna kvalita spracovaná na základe publikácie Sumarizácia názorov na sociálnu kvalitu: VAN DER MAESEN L. J. G., WALKER, A. 2003. Social Quality and Quality of Life. Amsterdam: European Foundation for Social Quality, 2003. http://www.sfi.dk/graphics/ESPAnet/papers/walker.prn.pdf. Časť o sociálnej ekonomike – vlastné spracovanie.

Základnou charakteristikou sociálnej ekonomiky je, že je orientovaná predovšetkým na potreby. Kým sociálna kvalita hovorí o distribúcii príjmov, starostlivosti a sociálnych vzťahov, teda o stave spoločnosti, sociálna ekonomika sa orientuje na kvalitu sociálneho priestoru v podnikateľských subjektoch, ktoré nie sú výlučne orientované na zisk. Svojim poslaním výraznou mierou prispieva k demokratizácii spoločnosti, k sociálnej spravodlivosti a k vzájomnej sociálnej ochrane.

5. Záver Vzájomná prepojenosť a podmienenosť oboch fenoménov – sociálnej kvality a sociálnej ekonomiky – je na teoretickej rovine zjavná. Základnou charakteristikou sociálnej ekonomiky je, že je orientovaná predovšetkým na potreby. Hlavným zdrojom informácií o nej sú zamestnanci sociálnych podnikov. Kým sociálna kvalita hovorí o distribúcii príjmov, starostlivosti a sociálnych vzťahov, teda o stave spoločnosti, sociálna ekonomika sa orientuje na kvalitu sociálneho priestoru v podnikateľských subjektoch, ktoré nie sú výlučne orientované na zisk. Svojim poslaním výraznou mierou prispieva k demokratizácii spoločnosti, k sociálnej spravodlivosti a k vzájomnej sociálnej ochrane, teda k prejavom vedúcim k sociálnej kvalite. A čo je najpodstatnejšie, oba fenomény reflektujú ľudí ako sociálne (nielen individuálne) bytosti či subjekty, inými slovami, kladú dôraz na aktiváciu sociálneho bytia, sebarealizáciu, na formovanie kolektívnych identít, prejavujúcich sa konkrétnou kvalitou svojho života. Príspevok je výstupom projektu Vytvorenie excelentného pracoviska ekonomického výskumu pre riešenie civilizačných výziev v 21. storočí (ITMS 26240120032). Podporujeme výskumné aktivity na Slovensku/projekt je financovaný zo zdrojov EÚ.

13

Použité zdroje: [1]

Antalová, M. 2010. Sociálna kvalita a kvalita pracovného života. Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM 2010. ISBN 978-80-225-3088-0.

[2]

Antalová, M. – Bednárik, R. – Laluha, I. – Tkáčiková, J. 2010. Kvalita života. Teória, metodológia, empíria. Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM 2010. ISBN 978-80-225-3043-9.

[3]

BECK, W. A. − VAN DER MAESEN, L. J. G. −WALKER, A. S. 1997. The Social Quality of Europe. The Hague/London/Boston: Kluwer Law International 1997.

[4]

BECK, W. A. − VAN DER MAESEN, L. J. G. − WALKER, A. S. 2001. Social Quality: A Vision for Europe. Studies in Employment and Social Policy. Hague/London/Boston: Kluwer Law International 2001 ISBN 90 411 1523 4, p. 6.

[5]

BECK,W. − VAN DER MAESEN, L. J. G. −WALKER, A.: Theorizing Social Quality: The Concept´s Validity. Na internete: http://www.ucc.ie/social_policy/Literature_collection/SQ17.pdf

[6]

HERRMANN, P. 2009. Social Quality – Looking for a Global Social Policy. In: NTU Social Work Review. No. 19/2009. p. 170. http://www.press.ntu.edu.tw/ejournal/files/%E5%B7%A5%E4%BD%9C%E5%AD%B 8%E5%88%8A%5C0019_200906%5C4.pdf

[7]

KORIMOVÁ, G. 2007. Predpoklady rozvoja sociálnej ekonomiky. Banská Bystrica: UMB, EF v Banskej Bystrici v spolupráci s OZ Ekonómia. 192 s. ISBN 978-80-8083399-2.

[8]

DEFOURNY, J., NYSSENS, M. 2008. Social Enterprise in Europe- Recent trends and developments, In EMES Working Papers series No. 08/01.

[9]

OŠKOVÁ, S. 2010. Problematika sociálneho vylúčenia v EÚ. In Nové výzvy pre sociálnu politiku v období globálnej krízy: elektronický zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: Národohospodárska fakulta EU, 2010. ISBN 978-80-225-2973-0.

[10] HLÁSNA S. Kvalita života v kontexte výchovy a vzdelávania. In: Retrospektíva a perspektívy poslania Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave. Bratislava: Univerzita Komenského, Pedagogická fakulta, 2007, s. 317 – 321. ISBN 978-80-2412-0.

Kontaktná adresa: doc. PhDr. Mária Antalová, PhD. Ing. Eva Pongráczová Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská cesta 1 852 19 Bratislava e-mail: [email protected], [email protected] tel. č.: +421 2 67291463

14

SPIRITUÁLNÍ INTELIGENCE A JEJÍ VLIV NA SOCIÁLNÍ STATUS A ÚSPĚCH V TRŽNÍ SPOLEČNOSTI Šárka Brychtová Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav veřejné správy a práva Abstrakt: This article tries to clear up of a new term, for present little known in the czech literature – spiritual intelligence. And it tries to sketch its relationship with market society and social statute of its members. Klíčová slova: Spiritual Intelligence, Market Economy, Social Statute

1. Úvod – Spirituální inteligence Na začátku 20. století se velkým tématem stal inteligenční kvocient (IQ). IQ je charakterizován jako kvantitativní údaj o schopnosti řešit logické nebo strategické problémy. Často se označuje jako tzv. racionální inteligence. Daniel Goleman však v polovině 90. let 20. století popularizoval výzkumy mnoha neurologů a psychologů, které ukazují na stejnou důležitost inteligence emocionální (EQ). EQ nám pomáhá s uvědoměním vlastních pocitů i pocitů jiných lidí, úzce souvisí se schopností empatie, vcítění a soucitu. Na přelomu 20. a 21. století řada nových, často ještě nezpracovaných vědecký údajů naznačuje existenci třetího typu inteligence. Aby byl obraz lidské inteligence úplný, musíme, jak se zdá, vzít v úvahu ještě ten její typ, který lze označit jako duchovní nebo spirituální. Jedná se o inteligenci, kterou řešíme problémy smyslu a hodnot života. Díky této inteligenci můžeme chápat své životy i život jako takový v širším a smysluplnějším kontextu. Zdá se, že je to právě duchovní inteligence, která je nutným základem pro efektivní fungování a zhodnocení jak racionální tak emocionální inteligence.1 Tento fakt tvrdí ve své knize fyzička Danah Zohar, která pojem spirituální inteligence použila v odborných knihách jako první v roce 2000. Dále uvádí, že racionální ani emocionální inteligence, ať zvlášť nebo dohromady nemohou vysvětlit komplexnost lidské inteligence, bohatství její duše a fantazii. Vysokou racionální inteligenci mají např. počítače. Zvířata (především vyšší savci jako jsou delfíni, psi, sloni, opice atd.) mají zase velmi vysokou emocionální inteligenci. Ale ani zvířata ani počítače se neptají po vyšší hodnotě a smyslu života, pravidlech, spravedlnosti apod., pohybují se jen uvnitř daných možností. Právě duchovní inteligence dělá z lidí tvořivé bytosti, schopné vyjít za vlastní hranice s přesahem do neuchopitelného transcendentna nebo řešit otázky dobra a zla, snít a přesahovat materiální svět. Teprve duchovní inteligence z nás dělá plně lidské bytosti.

1

ZOHAR, D., MARSCHALL, I. Spirituální inteligence, Praha: Mladá fronta, 2000.

15

Tento fenomén není pouze výtvorem transcendentální představivosti, ale má i vědecké – např. neurologické opodstatnění. Spirituální inteligence působí mimo mozková centra, vychází ze sjednocujících funkcí mozku a integruje všechny typy inteligence. Lidský mozek je navržen tak, že tři základní inteligence mohou pracovat společně, vzájemně se podporovat a prolínat. Nicméně každá z těchto tří inteligencí má oblast, ve které je silná, a mohou tedy fungovat i zvlášť. Jedna z nich může být např. velmi vysoká a ostatní nízké. Z dějin známe, že lidé pravděpodobně s velmi vysokou spirituální inteligencí, žili někdy (možná i často) v našich dějinách v chudobě i na okraji společnosti – dá se předpokládat, že takovými představiteli byli např. Ježíš, František z Assisi a zřejmě i další, pro dějiny ztracení. My dnes žijeme v materiálním světě tržní společnosti a nabízí se tedy otázka, jak tento druh nejvyšší inteligence může vlastně ovlivnit sociální status jejího nositele v současnosti a jakým způsobem. Cílem předkládaného článku samozřejmě nemůže být postihnout plně problematiku vztahu a souvislostí spirituální inteligence a sociálního statusu jednotlivých členů společnosti. To skutečně není v jeho možnostech. Ale snaží se zamýšlet nad tímto fenoménem, často podceňovaným nebo vlastně téměř vůbec neznámým nejen v běžné, ale často i odborné veřejnosti. Žijeme v materiálním světě, kde tyto souvislosti lze pro jejich jemné nuance snadno přehlédnout. Cílem článku je především na tyto skutečnosti upozornit a pokusit se dát je do daných souvislostí.

2. Stádia duchovní inteligence podle S. Pecka Americký psychoterapeut M. Scott Peck, ve své knize Dále nevyšlapanou cestou, připouští, na základě své dlouholeté praxe, různá stádia úrovně duchovní inteligence. Na nich vysvětluje, proč stejné psychoterapeutické metody mohou vést u různých lidí ke zcela jiným výsledkům. Jeho stádia vzešla z praktických pozorování, jeho myšlenka je pozoruhodná. Za nejnižší úroveň považuje tzv. chaoticko-antisociální stádium. V americké společnosti do něj zahrnuje asi 20% populace. Podle Pecka se jedná o stádium s absencí spirituality a lidé v tomto stádiu jsou zcela bez zásad. Jejich vztahy postrádají autentičnost, přátelství je pokrytecké a prospěchářské, laskavost pouze předstíraná. Lidé v tomto stádiu se nacházejí často v potížích, problémech, bez zaměstnání, bez domova apod. Někteří z nich však mohou vykazovat i mimořádné ambice a čas od času i někdo z nich může dosáhnout mocného postavení. Peck nevylučuje ani dosažení vysoké státní funkce. Druhé stádium označuje jako formálně-institucionální. Lidé v něm jsou obvykle závislí na nějaké instituci. Takovou institucí může být např. armáda, vysoce organizovaná obchodní společnost, politická strana nebo církev. Pro lidi v tomto stádiu je velmi typická závislost na neměnnosti forem, konservativismus, stabilita dané

16

organizace… Jsou to jistoty, které pomáhají lidem z tohoto stádia vymanit se z chaosu typického pro populaci stádia prvního.2 Lidé ze stádia třetího, které Peck nazývá skepticko-individuální, mají podle něj daleko vyšší a hlubší spiritualitu než lidé ze stádia druhého, ačkoli nejsou obvykle zbožní v běžném smyslu tohoto slova. Nejsou však ani trochu antisociální. Často jsou hluboce vtaženi do společnosti, ve škole se dobře učí, obvykle jsou vzdělaní a vykonávají klasická záslužná povolání jako jsou učitelé, lékaři, vědci... Jejich uvažování je výrazně racionální a obvykle se snaží být angažovaní i ve společenském dění. Občas se však stane, že člověk ze třetího stádia, při svém hledání pravdy a místa ve společnosti, zvláštním způsobem prozře a pochopí, že ten velký obraz světa není jen krásný, logický a smysluplný, ale že je často neobyčejně podobný těm primitivním mýtům či náboženským pověrám, které postrádají racionalitu a logiku. A právě v té chvíli začíná přecházet do čtvrtého stádia, které Peck nazývá mysticko-komunitní. Slova mystik či mystika jsou v naší kultuře zdeformována ve smyslu jejich vnímání a mají většinou pejorativní nádech. Není ani divu, hledíme-li na věc čistě z pohledu racionálního uvažování. Při hlubším ohledání však zjišťujeme, že jsou to lidé, kteří si po staletí uvědomovali jakousi soudržnost, spojitost mezi lidmi, mezi ženami a muži, mezi člověkem a ostatními tvory, mezi člověkem a zemí a přírodou. Hledali vždy propojení, jednotu, sjednocenost… Avšak také vždy uvažovali i z hlediska paradoxu. Peck považuje teprve toto stádium za skutečný vstup do s věta spirituální inteligence. Široká je brána, však málo, kdo do ní vstupuje… Spirituální inteligence Danah Zohar i Peckovy myšlenky přispívají k vysvětlení i mnohých absurdních jevů současné společnosti, kdy lidé s vysokým IQ mohou být schopny i bezzásadového, arogantního chování, podvodů i zločinů. Lze je aplikovat i na pochopení rozdílné civilizační úrovně jednotlivých společností, náboženských ideologií nepochopitelně ovládajících značnou část světa 21. století. Pravděpodobně se nejen jednotlivci, ale i celé společnosti a národy nacházejí na určitém stupni duchovního vývoje. A duchovní atmosféra ve společnosti odpovídá úrovni spirituality většiny jejich členů. V politicky demokratických a ekonomicky tržních systémech bude pravděpodobně daleko větší část populace ve třetím stádiu než ve zbytku světa. Jejich podíl bude s největší pravděpodobností tím větší, čím vyšší úroveň kvality života společnost dosáhla. To v podstatě odpovídá po všech stránkách vyspělé společnosti např. ve skandinávských zemích - společností s nízkou mírou kriminality; s vysokou mírou vzdělanosti, solidarity, tolerance, snahou o zapojení všech skupin obyvatelstva do rozhodovacích procesů, hustou sociální sítí, technicky vyspělou, ale nikoli přetechnizovanou společností, silným ekologickým vědomím, snahou o smysluplné využití volného času sportem a kulturou a celkově vysokou kvalitou života a životní úrovně. Existují objektivní důvody se domnívat, že

2

PECK, M. S. Dále nevyšlapanou cestou. 1994.

17

v těchto společnostech bude vysoký podíl lidí ve třetím stádiu. O jak vysoký podíl se jedná, se nedá samozřejmě odhadnout, avšak bude pravděpodobně vyšší ve srovnání s jinými státy.

3. Místo duchovní inteligence v tržním systému Kapitalistická společnost je založena na politické svobodě a trhu jako prostředku regulace všech ekonomických a společenských vztahů. Trh zboží určuje podmínky směny, trh práce určuje způsob koupě a prodeje práce. Užitečná práce a užitečná lidská energie se proměňuje ve zboží.3 Taková byla základní struktura kapitalismu, ale platí v podstatě doposud. Avšak moderní kapitalismus v sobě nese i další dimenze. Jeho výsledkem je stále větší koncentrace a centralizace kapitálu a z toho plynoucí i rostoucí sociální polarizace společnosti na všech úrovních od regionální, přes národní až po globální. Sociální pochází od slova společenský. Kde je tedy v této společnosti člověk, co se od něj očekává? Podle E. Fromma je právě lidský problém jeden ze základních problémů moderního kapitalismu. Ten totiž potřebuje lidi, kteří kooperují bez třecích ploch a ve velkém počtu, kteří chtějí konzumovat stále více, jejíž vkus se dá ovlivnit a předvídat. Potřebuje lidi, kteří mají pocit, že jsou svobodní a nezávislí, ale přesto si dají poroučet, nechají se manipulovat a pobízet bez cíle, aniž by si to uvědomovali. Žádoucí je jen jediné – jít dopředu, mít úspěch. Podle Fromma je důsledkem určité odcizení člověka, absence autentické podstaty jedince a poctivé upřímnosti vůči sobě, ostatním i přírodě. Člověk se proměnil ve zboží, jeho životní síly jsou chápány jako investice, jež mu musí přinášet zisk, v tržních podmínkách tak žádoucí a v podstatě zcela nezbytný. Každý se snaží být blíže ostatním, ale v podstatě zůstává zcela sám, zaplaven hlubokým a nepřiznaným pocitem obav a nejistoty. Civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků od povrchních seriálů po adrenalinové sporty, aby si člověk neuvědomoval svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcedenci a jednotě. Míra této potřeby je však jistě u různých lidí různá a jinak se projevuje. Připusťme však, že se E. Fromm nemýlil a tato lidská potřeba tu opravdu je. Její spojení s duchovní inteligencí se potom více než nabízí. Familiárně řečeno, hlad po duchovnu v konzumní společnosti určitě je. Je to dobrý signál, ale lze jej i zneužít; podívejme se na existenci různých podivných skupin a sekt, které jistě útočí i na základě absence emočních a duchovních podnětů v tržním světě koncentrujícího se především na zisk a spotřebu. V. Klaus v jednom ze svých rozhovorů o neviditelné ruce trhu hovořil o komparativních výhodách v tržní ekonomice. E. Fromm ve svých klasických kritických statích často konstatuje, že ve společnosti, kde o sebeužitečnější věc nebo ideu není v tržních podmínkách zájem; lidská energie a schopnost do ní vložená

3

FROMM, E. Umění milovat. Praha: Naklad. J. Šimona. 1996.

18

postrádá jakoukoli směnnou hodnotu. Tato ekonomická struktura se odráží v hierarchii hodnot naší společnosti. Má duchovní inteligence ekonomickou hodnotu a tedy vliv i na sociální status člověka v naší společnosti? Tato otázka se zdá být fundamentální pro člověka, který má sice zájem o spirituální růst, avšak nechce denně meditovat chudobě mimo lidskou společnost podobně jako ve středověku poustevníci. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a pravděpodobně nebude ani zcela jednoznačná. Deaconova neurolobiologická práce o jazyce a symbolické reprezentaci ukazuje, že lidé použili duchovní inteligence k tomu, aby zvětšili svůj mozek. Naprogramovala nás k tomu, abychom se stali tím, čím jsme; dává nám možnost programování k dalšímu růstu a transformaci, k dalšímu vývoji našeho lidského potenciálu. Obracíme se k ní, když potřebujeme být pružní, tvořivý, mít vizi… Dává nám hluboký cit pro smysl životních zápasů v době, kdy se potýkáme s hlubokým smutkem, žalem, chaosem či bezradností. Je to intuitivní cit pro smysl a hodnoty, je to naše svědomí (v hebrejštině mají slova svědomí, kompas, skrytá, vnitřní pravda duše stejný kořen). Měřit duchovní inteligenci nelze, vymyká se jakýmkoli matematickým modelům, jde nad ně a možná i mimo ně. Mezi znaky vysoce rozvinuté duchovní inteligence patří: -

schopnost být pružný (aktivně spontánně přizpůsobivý),

-

vysoký stupeň vědomí sama sebe,

-

schopnost čelit utrpení a zpracovat ho,

-

schopnost čelit bolesti a překonat ji,

-

být inspirován hodnotami a vizemi,

-

neochota zraňovat někoho není-li to nevyhnutelné,

-

sklon vidět propojení mezi různými věcmi (myslet holisticky),

-

výrazný sklon ptát se Proč? nebo Co kdyby? A hledat odpovědi na nejhlubší otázky,

-

být to, čemu psychologové říkají nezávislý na okolí,

-

mít schopnost bránit se proti konvencím.4

Duchovní inteligence nám pomáhá pochopit, kdo jsme, co pro nás věci znamenají a jaký mají význam ostatní v našem vlastním světě. Používáme ji k tomu, abychom plněji realizovali náš potenciál stát se rozvinutými osobnostmi. Jak jde však toto vše dohromady s reálným životem tržní ekonomiky? Může člověk s velmi vysokou duchovní inteligencí dosáhnout úspěchu, sociální prestiže a materiálního zabezpečení? Při pohledu na movité celebrity z oblasti politiky a kultury

4

ZOHAR, D., MARSCHALL, I. Spirituální inteligence, Praha: Mladá fronta, 2000.

19

vyvolává tato otázka úsměv na tváři. Proč je tomu tak, když vlastnosti těchto rozvinutých osobností jsou nanejvýš žádoucí? Kolektivní duchovní inteligence společnosti je však i v moderní době velmi nízká. Žijeme v otupělé době vyznačující se materialismem, sobeckými zájmy, omezenou sebestředností, nedostatkem smyslu a nedostatkem obětavosti. Opak totiž může přinést významné životní komplikace. Co může člověku v sobecké společnosti nesobecké chování přinést? Jako jednotlivci ale můžeme jednat tak, abychom pozvedli naši duchovní inteligenci – ve skutečnosti další vývoj společnosti závisí na tom, zda se dostatek jednotlivců takto zachová a zda lidstvo evoluční krůček do dalšího Peckova stádia spirituální inteligence vykoná či nikoli.

4. Potenciál k transformaci společnosti Přes jistě oprávněnou kritiku moderní civilizace, si však troufám tvrdit, že náš materiální svět a konzumní společnost, jak z vertikálního nazírání do minulosti tak horizontálního pohledu do okolního světa, má vysoký potenciál spirituální inteligence, bohužel stále pouze potenciál. A je to právě ekonomická úroveň a materiální bohatství, které umožnilo mnoha jedincům ve vyspělých tržních ekonomikách realizovat, projevit i předávat svoji vysokou spiritualitu. Knižní trh se plní množstvím knih s duchovní tématikou od průměrné až po skutečně geniální úrovně. Rozvíjí se alternativní medicína, jejíž přínosy mohou být sice kontroverzní, avšak její význam v preventivní medicíně a uvědomování si spojitosti psychiky, kvality života, duchovní vyrovnanosti a zdraví, je nezanedbatelný. Duchovní spiritualita se dostává i na akademickou půdu jiného než religiózního zaměření. Kromě již zmiňovaných Danah Zohar a Iana Marshalla či Scotta Pecka je jejím významným představitelem Kurt Tepperwein, docent mezinárodní Akademie duchovních věd. Vznikají poradenství, která nabízejí firmám školení na téma leadershipu a spirituality. Vysoce aktuální se staly v západním světě i jóga a meditační techniky, které ve společnosti na vysoké ekonomické úrovni dostávají zcela novou dimenzi a dostatečné množství prostoru. Tržní společnost a její jednotliví členové mají tedy, dle mého názoru, sílu a moc zúročit materiální bohatství, které společnost generuje na vysoce duchovní úroveň, to by však musela většina jejich členů opravdu chtít přestat se pohybovat v bludných kruzích pouze a jenom zisku a moci. Toto pojetí začíná být překonáno a společnost pravděpodobně čeká dlouhodobá kvalitativní transformace. Prodělaná ekonomická krize je toho jen dokladem. Šance moderní tržní společnosti na povznesení spirituality je jistě velká, pokud dáme přednost moudrosti, jednotě a solidaritě. Šance na stagnaci je možná ještě větší – pokud honba za ziskem, materiální tupost, bezbřehý konzum a manipulace převáží myšlení většiny jejich členů.

5. Závěr aneb, co tím chtěl autor říci Žijeme v epoše, kdy se otevřeně hovoří o privatizaci zisků a socializaci nákladů. Přibývá signálů, že politika, jak se dnes provozuje, je ve vztahu k prostému občanu velmi problematická. Sociální stát tak, jak byl zamýšlen, se zdá být neudržitelný. 20

Koláč, který společnost vytváří, nestačí financovat celý systém a ve většině zemí včetně ČR dochází k obrovským zadlužením. Je zajímavé, že společnosti, které se tak otevřeně soustředí na úspěch, zisk a především peníze, trpí právě jejím nedostatkem snad všude, kam oko dohlédne. Všichni mluví o penězích a všude jsou jen dluhy…ve státě, v nemocnicích, v domácnostech… Není to ale vina jen politiků a mocných, že se společnost deformuje a vychyluje, že dochází k zakrňování jejich emočních a duchovních složek. Život takové společnosti se zdá chaotický, netransparentní a v konečné fázi i iracionální. Domnívám se, že měnit a kritizovat politiku včetně té sociální vně, nebude v této moderní době stačit. Vnější opravy jsou nezbytné, ale bývají pouze částečně účinné. Změna musí přijít, dle mého názoru zevnitř, změnou myšlení většiny společnosti. Člověk s vysokou emoční a duchovní inteligencí nekoná zlo, nekoná jen pro moc a peníze a nedá se manipulovat. Klasik praví, že dokud nebudou vládnout ti nejlepší, nebude konec běd. Ty nejlepší však musí občané rozeznat a pomoci jim a to nedokáží bez osobního růstu, přemýšlení a hledání pravdy. Budoucnost se teprve tvoří. My všichni ji tvoříme. Cílem článku bylo poukázat na určitou ambivalenci naší společnosti. Na jedné straně možnost duchovního růstu i společnosti, které vyspělý svět do určité míry skutečně umožňuje. Ale na druhé straně i určité její schizoidní rysy, kdy honba za úspěchem, penězi, sociálním statusem, výkonem a tím, co je všeobecně považováno za míru kvality člověka, vede mnohé lidi do izolace od vlastní podstaty své existence, cítí se hrát pouze své role, nikoli skutečně být; být člověkem v pravém smyslu slova. Viktor Frankl popisuje tento stav jako existenciální vakuum. Je mnoho důvodů se domnívat, že naše osobní i celospolečenská nevyrovnanost je následkem odcizení člověka od jeho vlastní podstaty a že důvody problémů jsou velmi často právě v duchovní rovině. Záměrem článku nemohlo být tuto problematiku rozlousknout, ale poukázat, že problémy jsou často v hlubší rovině, než v které se všeobecně řeší – jak ty sociální tak i jiné – osobní či celospolečenské. Použitá literatura: [1]

FROMM, E. Mít nebo být? Praha: Aurora. 2001. ISBN: 80-7299-368-2

[2]

FROMM, E. Umění milovat. Praha: Naklad. J. Šimona. 1996. ISBN 80-85637-26 X.

[3]

HOFFMAN, I. Politické dusno. Deník z 11.4. 2011.

[4]

PECK, M. S. Dále nevyšlapanou cestou. Olomouc: Votobia. 1994. ISBN 8085885-12-3.

[5]

SEDLÁČEK, T. Co www.ihned.cz/autoři.

[6]

ZELENÝ, M. Císař je nahý: Ekonomika i ekonomie světové i naší krize. http.//blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.

dělat,

když

21

homo

economicus

nefunguje.

[7] ZOHAR, D., MARSHALL, I. Spirituální inteligence. Praha: Mladá fronta. 2000. ISBN 80-204-1030-9. Kontaktní adresa: RNDr. Šárka Brychtová, Ph.D. Ústav veřejné správy a práva Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice Studentská 84 532 10 Pardubice email: [email protected]

22

NOVÉ TRENDY PRI PREPÚŠŤANÍ ZAMESTNANCOV Adriana Grenčíková, Jana Španková Trenčianska Univerzita A. Dubčeka v Trenčíne, Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Abstract: Outplacement, as a voluntary form of consultancy to employee after sacking, is also applied and provided by companies in our conditions. This support increases the chance of being employed again, the opportunity of obtaining a view of options in the labour market, information and skills. Of course, it also needed to entertain advantages and disadvantages by an employer, especially those ones of economic nature. On the other hand, it is also a kind of image shaping. Keywords: Outplacement, Personnel Work, Human Resources, Redundancy, Strategic Planning

1. Úvod Zmeny na trhu práce so sebou prinášajú aj množstvo nových skutočností a postupov v oblasti riadenia ľudských zdrojov. V súčasnej dobe, keď miera nezamestnanosti rastie a zamestnávatelia sa chcú udržať na trhu, využívajú rôzne opatrenia – či už zavádzanie skrátených foriem pracovného času, náhradné voľno, čerpanie dovolenky, voľno s náhradou mzdy vo výške až 75% apod. Napriek tomu sa mnohé z firiem nevyhnú prepúšťaniu. Niektoré pri tejto personálnej činnosti realizujú tzv. outplacement, t.j. zaisťovanie pomoci pri strate zamestnania. Cieľom príspevku je priblížiť metódu outplacementu ako účinného nástroja, ktorý je možné využiť pri prepúšťaní bez ohľadu na finančné možnosti prepúšťajúcej firmy

2. Prepúšťanie zamestnancov Prepúšťanie zamestnancov je neoddeliteľnou súčasťou personálnej práce v podniku. Vyžaduje si prípravu, plánovanie práve na takej úrovni ako ostatné činnosti, ak nie na vyššej, v prípade, že sa podnik nachádza v situácii, kedy musí prepúšťať hromadne. Dobre zvládnutý proces uvoľňovania zamestnancov je predpokladom pre stabilizáciu kľúčových zamestnancov, o ktorých firma prísť nechce. Hovoriť o humánnosti v súvislosti s prepúšťaním sa môže na prvý pohľad javiť ako scestné. Zvlášť, ak situácia na trhu práce, v oblasti zamestnanosti v národnom i svetovom hospodárstve vedie k prepúšťaniu v rozsahu oveľa väčšom ako je bežné. Hromadné prepúšťanie sa stalo realitou, pričom väčšina podnikov odôvodňuje svoje konanie snahou ozdraviť podnik, znížiť náklady, udržať konkurencieschopnosť či jednoducho prežiť. V tejto súvislosti nastávajú viaceré otázky. Jednou z nich je, či podnik, ktorý sám potrebuje pomoc na zvládnutie krízovej situácie, bude mať snahu pomôcť nadbytočným zamestnancom pri prekonávaní problémov vyplývajúcich zo straty zamestnania. Domnievame sa, že práve táto situácia je príležitosťou dokázať, že spoločensky zodpovedné správanie nie je iba "logom" firmy, ale aj reálnou súčasťou 23

podnikovej filozofie prejavujúcej sa tak v období úspechoch, ak aj v čase krízy. Pracujúci jednotlivci sú súčasťou podniku, ale aj základom fungovania podniku či ekonomiky. Ak je snahou ozdraviť ekonomiku, nutnosťou je začať práve od základu, čo v našom poňatí chápeme ako zamestnanca. Humanizáciou procesu prepúšťania, podaním pomocnej ruky zamestnancovi, s ktorým sme nútení rozviazať pracovný pomer, to všetko v sebe zahŕňa tzv. outplacement. V praxi sa prejavuje poskytnutím pomoci a podpory prepúšťaným formou poradenstva, nasmerovania pri hľadaní nového uplatnenia na trhu práce. Je veľmi účinný nástroj v prevencii nezamestnanosti, zaradení do pracovného života a znovunadobudnutia zdroja a obživy. Zároveň je efektívnym prostriedkom pri budovaní imidžu podniku a udržaní kvalitnej pracovnej sily.

3. Uvoľňovanie zamestnancov – súčasť personálnej práce Pod personálnou prácou sa spravidla chápe konkrétna práca či pracovné postupy súvisiace s personálnymi činnosťami. Ide najmä o administratívne činnosti (uchovávanie informácii o zamestnancoch, vypĺňanie formulárov, komunikácia s potenciálnymi zamestnancami a pod.), ako aj o priame personálne činnosti, ktoré v podstate na administratívu nadväzujú (výber zamestnancov, zamestnávanie, vzdelávanie, motivácia a pod.). Súčasťou je však aj uvoľňovanie zamestnancov. Samotné uvoľňovanie zamestnancov je pomerne zložitejšia činnosť ako iné personálne činnosti. V prípade, že je iniciátorom samotný zamestnanec, celkovú agendu realizuje najmä personálny útvar, kde sa dokumentuje priebeh uvoľňovania – evidencia žiadosti, výpovedné lehoty, písomné záležitosti v súlade s právnymi a vnútornými predpismi. Zároveň by pre organizáciu malo byť prínosom zistenie príčin, prečo sa zamestnanec rozhodol odísť – napr. výška mzdy, pracovné príležitosti a požiadavky, medziľudské vzťahy resp. faktory na trhu práce. Administratívnu agendu personálny útvar realizuje aj v prípade, ak je iniciátorom prepúšťania organizácia, avšak ak ide o hromadné prepúšťanie, pred začatím musí byť vypracované: • príčiny a dôvod hromadného prepúšťania; • počet zamestnancov, s ktorými sa plánuje rozviazať pracovný pomer; • kritériá výberu zamestnancov; • termín uskutočnenia hromadného prepúšťania; • celkový počet a štruktúru zamestnancov v podniku. Najefektívnejším nástrojom eliminácie pracovnej sily je systematické a precízne plánovanie potreby ľudských zdrojov, ktoré podľa Armstronga (2007, s. 404) umožňuje nielen včas odhadnúť počet pracovníkov, o ktorých treba znížiť pracovnú silu v podniku, ale aj zmraziť proces získavania pracovníkov a umožniť tak, aby nadbytok pracovníkov bol vstrebaný pracovnými miestami, uvoľnenými obvyklými formami odchodov pracovníkov. Zároveň však v tejto súvislosti možno poznamenať,

24

že existujú situácie, kedy ani dobré plánovanie ľudských zdrojov nezabráni neočakávaným problémom. Vždy je však možné eliminovať nadbytočnosť správne zvolenými metódami a technikami, na ktoré poukazuje Armstrong (2007): • zrušenie práce vykonávanej dodávateľským spôsobom, práce na dohody o vykonaní práce a podobných zmlúv – je možné zaškoliť, rekvalifikovať a presunúť niektorých zamestnancov tak, aby táto práca bola vykonávaná organizáciou, čím si udržíme nielen objednávky, ale aj zamestnancov; • zníženie alebo zrušenie nadčasovej výroby – plánovaním výroby je možné týmto spôsobom udržať čo najviac zamestnancov bez toho, aby sme siahali do finančných rezerv organizácie; • zavedenie úväzku na kratšiu pracovnú dobu – nástroj, ktorý nepriamo znižuje nezamestnanosť v prípade prepúšťania môže niektorým zamestnancom vyhovovať, čím si udržíme viacerých zamestnancov (podobne možno využiť aj systém delenia sa o prácu); • ponuka predčasného odchodu do dôchodku – nájdu sa zamestnanci, ktorí uvažujú aj o tejto alternatíve a v prípade vhodnej motivácie je toto cesta ako najjednoduchšie a najbezbolestnejšie predísť prepúšťaniu aspoň niektorých zamestnancov; • motivácia zamestnanca k odchodu – v prípade, že zamestnanec má príležitosť uplatniť sa na trhu práce v inej organizácii, vyšším odstupným mu môžeme pomôcť prekonať neistotu. Rovnako sa nám naskytuje možnosť personálneho leasingu – t.j. dočasné uvoľnenie vlastných zamestnancov pre inú firmu, ktorá môže týmto spôsobom vyriešiť svoj problém v podobe nedostatku ľudských zdrojov ako i problém prepúšťajúcej firmy. Samotné rozhodnutie o prepúšťaní je v podnikoch prijímané negatívne. Zamestnanci prežívajú v tejto súvislosti pocit krivdy, hnevu, odporu i neistoty. Na plecia manažéra je kladená úloha tieto pocity zmierniť či celkom odstrániť a podsunúť zamestnancom myšlienku, že prepúšťanie je možné prijať aj ako príležitosť na nový začiatok. Situácia straty zamestnania je vždy ťažká, je ju však možné aj využiť vo svoj prospech. Užitočné je najmä využitie nástrojov aktívnej politiky trhu práce, ktoré slúžia na získanie opätovného pracovného uplatnenia, príležitosť ponúka i projekt NP 100 – Podpora občanov ohrozených hromadným prepúšťaním v dôsledku finančnej krízy, ako i spoločensky zodpovedné správanie sa niektorých firiem v podobe outplacementu. Samotná myšlienka outplacementu vznikla po II. svetovej vojne v USA ako nástroj reintegrácie vojnových veteránov do hospodárstva i bežného života. Masovejší charakter nadobudla táto forma pomoci prepúšťaným v 80. rokoch 20. storočia opäť v USA v rámci transformačného hnutia za štíhlu výrobu. V tom období sa s ňou začali 25

zaoberať aj personalisti v Európe. V podmienkach SR sa s outplacementom stretávame od polovice 90. rokov minulého storočia. (Španková, 2009) Podstatou outplacemnetu je psychická stabilizácia a aktivizácia odchádzajúceho zamestnanca, analýza je potenciálu i možností uplatnenia sa na trhu práce, ako aj poradenstvo. Footová a Hooková (2002) konštatujú, že outplacement vedie aj k zlepšeniu morálky, posilneniu dôvery a súdržnosti zamestnancov, ako aj redukcii výhrad odborov voči prepúšťaniu. Zároveň prispieva k zlepšeniu imidžu seriózneho a čestného partnera, zlepšeniu zamestnávateľskej povesti. Proces outplacementu

Prepúšťajúca organizácia

Dohoda o ukončení prac. pomeru

Prepúšťaný zamestnanec

Individuálne konzultácie

Outplacementové poradenstvo

Zadanie zákazky

Poradenstvo outplacement

Personálna analýza – vstupné psychologické testy, interview

Nácvik aktivít

Tréningový program zameraný na uplatnenie sa na trhu práce

Sebaprezentácia, sebamotivácia

Zaradenie do vhodných výberov

UMIESTNENIE NA TRH PRÁCE

Popri výhodách však nemožno zabudnúť ani na nevýhody, ktoré so sebou outplacement prináša. Tieto sú v podobe finančných a personálnych rezerv. Na druhej strane však organizácia môže zabezpečiť poskytovanie outplacementu vlastnými zamestnancami, personalistami, ktorí poznajú prostredie i zamestnancov.

4. Záver Hlavným dôvodom uplatňovania outplacementových procesov je snaha o vytvorenie firemnej kultúry, ktorá pozitívne ovplyvňuje kvalitu výrobkov a služieb, úsilie o zmiernenie negatívneho dopadu odchodov na tých, ktorí firmu opúšťajú i tých, ktorí vo firme zostávajú. Pri strategickom riadení ľudských zdrojov je nevyhnutné „brať do úvahy aj vonkajšie podmienky, ako napr. priebeh tzv. priemyslového cyklu, t.j. striedanie obdobia konjunktúry a depresie; možné zmeny v dopyte po výrobkoch či službách organizácie; poprípade možné zmeny konkurenčného prostredia na trhu výrobkov a služieb; možné zmeny na trhu surovín a energií, zmeny v miere otvorenosti národných 26

ekonomík, stabilitu politických pomerov a zákonov spoluvytvárajúcich ďalšie podmienky pre činnosť organizácie.“ (Grenčíková, 2006, s. 190) Snahou je teda zosúladiť záujem firmy s požiadavkami na trhu práce, možnosťami spoločnosti a zároveň správať sa zodpovedne k zamestnancom i spoločnosti. Preto outplacement chápeme jako prejav spoločenskej zodpovednosti i etického rozmeru v riadení ľudských zdrojov. Použité zdroje: [1]

ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2007. 800s. ISBN 80247-1407-8

[2]

FOOT, M., HOOK, C. Personalistika. Brno: CP Books, a.s., 2005, 462s. ISBN 80-7226-515-6

[3]

GRENČÍKOVÁ, A. Personálny manažment – cvičenia, hry, prípadové štúdie. Trenčín: TnU AD, 2006. s. 190. ISBN 80-8075 – 169 – 2

[4]

STÝBLO, J. Outsourcing a outplacement. Praha: ASPI, a.s., 2005. 116s. ISBN 80-7357-094-7

[5]

ŠPANKOVÁ, J. Outplacement – pomoc zamestnancom pri prepúšťaní. In.: „Personálny manažment – trendy na trhu práce v kontexte hospodárskej krízy“ zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. TnU AD Trenčín 2009. s. 290-294. ISBN 978-80-8075-403-7.

[6]

VOJTOVIČ, S. Riadenie personálnych činností v organizácii. Bratislava: Iris. 2008. 396s. ISBN 978-80-89256-17-4

[7]

Zákon č. 311/2001 Z. z. Zákonník práce. 2011 [cit. 2011-03-16] Dostupné na WWW: .

Kontaktní adresa: Ing. Adriana Grenčíková, PhD. PhDr. Jana Španková, PhD. Trenčianska univerzita A. Dubčeka v Trenčíne Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Studentská 3 911 50 Trenčín Email: [email protected] Email: [email protected]

27

UPLATŇOVÁNÍ A PODOBY PŘÍMÉ FINANČNÍ POMOCI FYZICKÝM OSOBÁM NA ÚROVNI OBCÍ Eva M. Hejzlarová Fakulta sociálních věd UK v Praze, Katedra veřejné a sociální politiky Abstract: The paper focuses on the direct financial aid for individuals on the municipal level. Based on original research, it concludes that 12,5 % municipalities implement the tool and identifies three major types of aid:1) natural catastrophes aid, 2) aid while bridging the gaps of the system of social help guaranteed by state and 3) aid to reduct the social impacts of deregulation of the lease. Keywords: Social Policy, Municipality, Direct Financial Aid, Interest-Free Loans, Natural Catastrophe, Reduction of the Social Impacts of Deregulation of the Lease

1. Úvod Sociální politika na úrovni obcí bývá často redukována na aktivity obce v přenesené působnosti, případně na poskytování sociálních služeb a podporu organizací občanského sektoru zaměřených na sociální sféru. Za pozornost nicméně stojí i méně časté aktivity v samostatné působnosti obce (zák. č. 128/2000 Sb., § 35 odst. 2), např. přímá finanční pomoc fyzickým osobám. Důvody jsou minimálně dva. Za prvé lze dnes pozorovat nepoměr mezi stoupajícím zájmem o globální úroveň sociální politiky a pozorností věnovanou sociální politika na lokální úrovni a v samosprávné působnosti obcí. „Obecní“ sociální politika není tematizována takřka vůbec, a to ani v učebnicích (srov. Kolibová 2007, 2008; Konopásková, Sýkorová 1998; Krebs 2010; Petrášek 2007; Potůček 1995; Tomeš 2001, 2010; Typovská 2001), ani v „manuálech“, které vytváří SMOČR pro zastupitele (srov. Pilát, Červinková, Sonntagová 2010). Příspěvek k zmapování této oblasti může být přínosem jak pro akademiky, tak pro veřejnou správu. Za druhé je pozornost věnovaná přímé finanční pomoci v samosprávné působnosti obcí důležitá z hlediska teorie sociální politiky, protože se zde znovu otevírají otázky nad adekvátností financování sociálních služeb, resp. vhodností dávky či otázky hranic sociální politiky jakožto souhrnu aktivit, který je typický svou formalizovaností v podobě přesných pravidel („nahodilá solidarita není sociální politikou“ (Tomeš 2010: 102). Přestože sociální politika obce zpravidla zahrnuje širokou škálu nástrojů a přestože je přímá finanční pomoc fyzickým osobám velmi specifickým nástrojem, může být jedním z indikátorů povahy sociální politiky na úrovni obcí. Příspěvek bude prezentovat výsledky dotazníkového šetření mezi obcemi s přenesenou působností, které odpovědělo na otázky, jak moc je přímá pomoc fyzickým osobám v samostatné působnosti rozšířeným nástrojem a jaké má konkrétní podoby.

28

2. Metodologie a výzkumné otázky Sběr dat probíhal v únoru a březnu 2011 formou dotazníkového šetření s využitím 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Obsahem dotazníku byla finanční pomoc fyzickým osobám v nouzi v roce 2010. Z 227 obcí (205 obcí s rozšířenou působností a 22 pražských městských částí), kterým byl dotazník rozeslán, odpovědělo 177 obcí (tj. 78 %). Vzhledem k původní formulaci dotazníků byly zahrnuty jen obce, u nichž je podmínkou žádost fyzické osoby (vyřazeny byly obce, které „plošně“ podporují např. pěstounské rodiny). Za pomoci těchto dat příspěvek odpoví na následující výzkumné otázky: 1) Jak moc je finanční pomoc obcí v jejich samosprávné působnosti určená fyzickým osobám rozšířeným nástrojem sociální politiky? 2) Jak je finanční pomoc obcí v jejich samosprávné působnosti určená fyzickým osobám koncipována?

3. Rozšířenost finanční pomoci Finanční pomoc fyzickým osobám uplatnilo v loňském roce 23 ze 177 obcí, které v dotazníkovém šetření odpověděly. Zároveň však sedm obcí nad rámec výzkumu informovalo, že podobnou pomoc sice neposkytly v loňském roce, ale někdy v předchozích letech. Dvě obce uvedly, že mají v rozpočtu každoročně vyčleněno 10.000, resp. 50.000 Kč na „pomoc v naléhavých případech“, kterou nicméně v loňském roce nevyužily. Další obec rovněž příspěvek zatím nepřiznává, nicméně uvažuje o vzniku fondu, ze kterého by bylo hrazeno např. školné do ZUŠ nebo zájmové kroužky pro talentované děti ze sociálně slabých rodin.

4. Typologie finanční pomoci Co do rámců finanční pomoci se ve vzorku vyskytly tři hlavní typy: 1) finanční pomoc při živelních katastrofách, 2) finanční pomoc jako „doplnění“ státního systému pomoci v hmotné nouzi a 3) jako formu zmírňování dopadů deregulace nájemného. 4.1. Pomoc při živelních katastrofách Finanční pomoc obce jako výraz solidarity s oběťmi živelních pohrom je formou, již v minulém roce uplatnily dvě obce, počet podpořených osob je nízký, výše pomoci se řádově pohybuje mezi 15.000 a 40.000 Kč (viz tabulka č. 1).

1

Dotazník obsahoval osm otázek tematizujících následující: 1) ne/existenci sociální/ho výboru/komise, 2) počet osob žádajících o finanční pomoc v mimořádné situaci výbor či komisi, 3) počet osob, kterým byla pomoc přiznána, 4) celkovou částku vyplacenou touto formou, 5) z toho částku vyplacenou prostřednictvím poukázek (voucherů), 6) počet osob v samoživitelské situaci, kterým byla pomoc přiznána, 7) kritéria poskytnutí pomoci, 8) institucionalizaci kritérií v nějakém dokumentu.

29

Tabulka č. 1: Obce poskytující pomoc při živelních pohromách a její aspekty Obec Počet podpoř. Celková výše Průměrná výše Rok žadatelů pomoci (v Kč) pomoci (v Kč) Bohumín 1 30.000 30.000 2010 Frýdlant n/Ostravicí 1 20.000 20.000 2009 Holešov 1 15.000 15.000 2007 2 Karlovy Vary 4 175.600 43.900 2010 Zdroj: Autorka

4.2. Pomoc jako „doplnění“ státního systému pomoci v hmotné nouzi Finanční pomoc obce jako „doplnění“ státního systému pomoci v hmotné nouzi je o něco rozšířenějším typem. V loňském roce jej uplatnilo 18 obcí (viz tabulka 2 a 3; v minulých letech pak další tři), pouze šest z nich má pravidla pro přiznání pomoci institucionalizována. Tabulka č. 2: Obce poskytující pomoc jako „doplnění“ státního systému pomoci v hmotné nouzi a její aspekty (bez bezúročných půjček) a její aspekty Obec Počet Celková výše pomoci (v Kč) Prům. výše Dokument3 podpoř. pomoci žadatelů (v Kč) Aš 1 20.000 20.000 Ne Český Brod 52 44.216 850 Ne Dačice 24 60.000 2.500 Ne Dvůr Králové n/L 1 5.000 5.000 Ne Kuřim 1 6.000 6.000 Ne Lysá nad Labem 3 18.960 6.320 Ano Litomyšl 1 49.713 49.713 Ne Mělník 19 56.000 2.947 Ano Mnich. Hradiště 2 7.391 (z toho 3.192 poukazy) 3.696 Ne Most 44 19.500 (vše poukazy) 443 Ne Říčany 1 15.000 15.000 Ano Praha 1 24 256.027 10.667 Ne Praha 2 10 36.200 3.620 Ano Praha 21 1 4.452 4.452 Ne Zdroj: Autorka

Z přehledu je patrné, že finanční pomoc většiny obcí výrazně nepřekročí částku 10.000 Kč. Na druhé straně jsou tu obce, které poskytují pomoc ve výši 15.000, 23.000

2 3

Podrobnosti viz Karlovy Vary (2004). Dostupné dokumenty viz Lysá nad Labem (2007), Mělník (2007), Říčany (2008), Praha 2 (2008).

30

a 49.713 Kč. Pozoruhodné přitom je, že obce, které mají institucionalizovaná pravidla pro přiznávání pomoci, dávají na jednoho žadatele méně peněz než obce, které rozhodují bez předem daných kritérií a na základě posouzení konkrétní situace. Existuje přitom řada různých modelů, jak obce svým obyvatelům pomáhají. Dačice např. koncipují příspěvek jako další pomoc osobám, které splňují podmínky zákona pro pomoc v hmotné nouzi. V Mělníku je pomoc určena nízkopříjmovým skupinám, ale „příspěvek se poskytuje pouze, pokud žadatel nemůže získat finanční pomoc z jiného dávkového systému nebo požádal-li si o sociální dávku a přiznaná dávka nevyřeší uspokojivě jeho sociální situaci“ (Mělník, 2007). Podobné zacílení má Most, kde se finanční pomoc vyplácí prostřednictvím poukázek na potraviny, a to těm osobám, které nesplňují podmínky pomoci v hmotné nouzi dle zákona, ale které přesto nemohou úspěšně řešit svoji situaci. O přidělení rozhoduje na rozdíl od jiných měst, kde je rozhodnutí na Radě města, vedoucí oddělení dávek ze systému hmotné nouze. Další cílovou skupinou bývají zdravotně hendikepovaní či vážně nemocní; v některých obcích je pomoc designována pro konkrétní jednotlivce, nikoli skupiny. Kromě finančních darů může být pomoc poskytována prostřednictvím voucherů (Mnichovo Hradiště, Most) či bezúročných půjček. Na rozdíl od ostatních nástrojů jsou půjčky „návratné a jejich „sociální efekt“ z hlediska jedince či rodiny je dán výhodnějšími podmínkami jejich poskytování a samozřejmě jejich okamžitou dostupností“ (Krebs a kol. 2010: 69-70). V kontextu stávajícího zadlužení je dalším podstatným rozměrem to, že obec je při zachování bezúročnosti půjčky relativně „bezpečným“ věřitelem, který zadlužení a s ním související riziko sociálního vyloučení dále neprohlubuje. Obce poskytující bezúročné půjčky jsou zachyceny v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Obce poskytujících pomoc prostřednictvím bezúročných půjček a její aspekty Dokument4 Obec Počet podpoř. Celková výše Prům. výše žadatelů pomoci (v Kč) pomoci (v Kč) Kolín 47 200.000 4.255 Ne Nové Město n/Moravě 1 23.000 23.000 Ne Praha 7 42 193.200 4.600 Ano Sokolov 1 10.000 10.000 Ano Zdroj: Autorka

Praha 7 např. zřizuje Humanitní fond, ze kterého jdou mj. bezúročné půjčky a dary občanům, kteří se ocitli v obtížné životní situaci a nemohou ji překonat bez pomoci. Cílovou skupinou jsou domácnosti tvořené příjemci starobního nebo invalidního důchodu a domácnosti tvořené osamělým rodičem, který celodenně, osobně a řádně pečuje o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou 4

Dostupné dokumenty viz Praha 7 (2010) a Sokolov (2006).

31

péči. Tyto cílové skupiny byly vytipovány s ohledem na zmírnění dopadů deregulace nájmů. Sokolov má rovněž Fond sociální podpory, který financuje jednak poskytování sociálních služeb, jednak podporu integrace zdravotně postižených, jednak poskytování půjček v mimořádných situacích. Ty jsou na dobu pěti let udělovány občanům města, kteří jsou zaměstnáni a nemají dluh u finančního úřadu. Půjčka je tedy relativně širokospektrální. 4.3. Pomoc jako forma zmírňování dopadů deregulace nájemného Zmírnit problémy spojené s deregulací nájemného je cílem třetího typu pomoci. Řeší jej části Prahy (viz tabulka č. 4) a formou bezúročných půjček a darů také Praha 7 (viz výše). Tabulka č. 4: Obce poskytující pomoc zmírňující dopady deregulace nájemného a její aspekty Obec Počet podpoř. Celková výše Prům. výše Dokument5 žadatelů pomoci (v Kč) pomoci (v Kč) Praha 2 13 45.600 3.507 Ano Praha 6 122 898.186 7.362 Ano Zdroj: Autorka

Praha 6 poskytuje příspěvek dvěma cílovým skupinám - seniorům čelícím dopadům postupně deregulovaného nájemného a mladým, ekonomicky slabým rodinám, které mohou získat příspěvek na pobyt dětí v jeselských zařízeních (v loňském roce nicméně na příspěvek dosáhli jen senioři). S nájemným souvisí i pomoc města Sokolov, které v roce 2010 projednalo 14 žádostí o prominutí penále, jež vzniklo neuhrazením nájemného a služeb s ním souvisejících. Penále jim bylo prominuto buď zcela, nebo z 50 % (údaj v tabulce chybí, neboť přesnou výši prominutého penále se nepodařilo zjistit).

5. Závěr a diskuze Výzkum ukázal, že finanční pomoc obcí v jejich samosprávné působnosti určená fyzickým osobám není v Česku úplně běžným nástrojem – v loňském roce jej uplatnilo 23 obcí s přenesenou působností (tj. 12,5 %), dalších deset pak uvedlo, že jej uplatnily v minulosti nebo jej plánují implementovat, případně že mají připravena pravidla, nicméně zatím nebyla příležitost je využít. Celkem má tedy „v zorném poli“ tento nástroj sociální politiky téměř 15 % obcí s přenesenou působností. Typově lze uplatňovanou přímou finanční pomoc rozdělit do tří skupin. První je pomoc při živelních pohromách, prostřednictvím které bylo v loňském roce vyplaceno 205.600 Kč pěti žadatelům ve dvou obcích. Druhou je pomoc koncipovaná jako

5

Dostupné dokumenty viz Praha 2 (2009) a Praha 6 (2009).

32

„doplněk“ systému pomoci v hmotné nouzi. Tato forma pomoci je nejrozšířenější co do počtu obcí, které ji v roce 2010 praktikovaly (14; nejsou započítány bezúročné půjčky) – adresována byla 184 žadatelům a její celkový objem byl 598.459 Kč. Třetím typem je pomoc se snahou zmírnit dopady deregulace (v loňském roce bylo vyplaceno 943.786 Kč celkem 135 žadatelům). Tato forma je nejvýraznější co do celkového objemu prostředků, nicméně poskytují ji jen části Prahy (2, 6 a 7; bylo by možné sem rovněž zařadit Sokolov). Krom těchto typů existuje řada méně systémově pojatých příspěvků. Co do formy se v roce 2010 uplatnily přímá výplata (17 obcí), poukazy na potraviny (dvě obce) a bezúročné půjčky (čtyři obce). Pozoruhodné rovněž je, že obce, které mají pro poskytování pomoci oporu v nějakém dokumentu, vyplácejí podpořenému žadateli nižší částky než obce, kde se posuzuje individuálně a komplexněji. Vysvětlením, které by nicméně musel podpořit další výzkum, by mohlo být to, že „tváří v tvář“ funguje solidarita silněji, než když se předem stanoví pravidla a přidělí určitý balík peněz. Kromě praktického dopadu (možný přenos dobré praxe mezi obcemi) má prezentovaný výzkum také zajímavé teoretické souvislosti. Ukazuje totiž, že jen menšina obcí má formalizovaný postup, jak s přímou finanční pomocí nakládat, což rozostřuje vymezení sociální politiky jako výsostně systematické činnosti a posouvá tento nástroj na pomezí sociální politiky a sociální práce. Do budoucna by si další zkoumání zasloužila i otázka, v jakých obcích je tento nástroj typicky uplatňován (ze stávajícího vzorku žádnou jednotící charakteristiku vystopovat nelze). Pozoruhodné by pak rovněž bylo pokusit se situovat obce v rámci různých pojetí sociální politiky. Stávající typologie reflektují státní systémy, nicméně do určité míry by jejich rysy bylo možné aplikovat i na úrovni obcí (při vědomí limitů toho, že zde hodnotíme pouze jeden nástroj, a ne celý jejich komplex). Aktuálně poskytované dávky jsou spíše skromné a testované a přicházejí na řadu až ve chvíli, kdy selhává stát, případně a rodina (jako instituce, které by jedinci mohly potenciálně pomoci). Další zkoumání – ať už ve výše popsaných nebo i jiných směrech – je více než žádoucí. Význam obcí v oblasti sociální politiky bude totiž pravděpodobně s plánovanými vládními škrty vzrůstat. Tento příspěvek vznikl v rámci projektu Specifického vysokoškolského výzkumu 2011 Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze "Analýza trendů sociálního vývoje a veřejných a sociálních politik v ČR v globálním kontextu". Použitá literatura: [1] [2] [3]

KOLIBOVÁ, Helena. Sociální politika 1: studijní materiály pro kombinované studium Veřejná správa a regionální politika. Opava: Optys, 2007. 131 s. KOLIBOVÁ, Helena. Sociální politika 2: studijní materiály pro kombinované studium Veřejná správa a regionální politika. Opava: Optys, 2008. 137 s. KONOPÁSKOVÁ, Helena; SÝKOROVÁ, Jaroslava. Sociální politika. Praha: Institut pro místní správu, 1998. 31 s. 33

[4]

KREBS, Vojtěch, et al. Sociální politika. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 538 s. [5] PETRÁŠEK, Josef. Sociální politika. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2007. 120 s. [6] PILÁT, Miroslav; ČERVINKOVÁ, Iva; SONNTAGOVÁ, Irena. Sociální politika obce. In Svaz měst a obcí ČR. Příručka pro člena zastupitelstva obce. Praha: SMOČR, 2010. s. 89-98. Dostupné z WWW: . [7] POTŮČEK, Martin. Sociální politika. Praha: SLON, 1995. 142 s. [8] TOMEŠ, Igor. Sociální politika: Teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub, 2001. 262 s. [9] TOMEŠ, Igor. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, 2010. 440 s. [10] TYPOVSKÁ, Ludmila. Sociální politika: Studijní texty pro distanční studium. Olomouc: Filosofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 76 s. Použité zdroje: [1]

[2] [3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Karlovy Vary. Fond finanční pomoci občanům v krizových situacích: Statut fondu. 2004. Dostupné z WWW: . Lysá nad Labem. Statut: Charitativní fond města Lysá nad Labem. 2007. Mělník. Pravidla pro poskytování příspěvků občanům z rozpočtu města Mělníka: Příloha č. 1. 2007. Dostupné z WWW: . Říčany. Směrnice města Říčany č. 5/2008: Humanitární fond města. 2008. Dostupné z WWW: . Praha 2. Příloha k usnesení RMČ č. 625 ze dne 18. 11. 2008: Pravidla pro výběr klientů služby tísňové péče „Areíon“. 2008. Dostupné z WWW: . Praha 2. Příloha k usnesení RMČ č. 341 ze dne 9.6.2009: Pravidla sociálního bydlení. Dostupné z WWW: . Praha 6. Poskytování výpomoci sociálně potřebným občanům MČ Praha 6. 2009. Dostupné z WWW: . Praha 7. Sociální opatření k řešení důsledků jednostranného zvyšování nájemného z bytů v roce 2010 na území Městské části Praha 7. 2010. Dostupné z WWW: .

34

[9]

Sokolov. Pravidla pro poskytování bezúročných půjček občanům města, kteří se ocitli v tíživé situaci. 2006. Dostupné z WWW: . [10] Česká republika. Předpis č. 128/2000 Sb.: Zákon o obcích. In Sbírka zákonů. 2000. Kontaktní adresa: Mgr. Eva M. Hejzlarová Katedra veřejné a sociální politiky FSV UK v Praze U Kříže 8, 158 00 Praha 5 - Jinonice e-mail: [email protected] tel. č.: 608 222 627

35

NEZAMESTNANOSŤ A PODPORA UPLATNENIA ABSOLVENTOV NA TRHU PRÁCE Mária Husáková, Michaela Pechová Ekonomická univerzita v Bratislave, Národohospodárska fakulta, Katedra sociálneho rozvoja a práce Abstract: On the development of unemployment in 2009, worked several factors that were associated with the global economic crisis. Big problem is the long term unemployment. The Slovak Republic in December 2010 recorded 48.44 percent of job seekers registered at employment office for more than one year. A big problem in the labor market are young people and its placement . Graduate experience as one of the active labor market measures assist the unemployed graduates in the age of 25 years. Keywords: Unemployment, Young People, Long Term Unemployment, Graduate Practice, Active Labor Market Measures

1. Úvod Tendencia k dosiahnutiu čo najvyššieho vzdelania a zvyšovaniu vzdelanostnej úrovne obyvateľov je charakteristická pre školské politiky väčšiny európskych krajín a jej výsledkom je stále narastajúci počet absolventov s vysokoškolským vzdelaním. Druhou stranou tejto mince je konfrontácia s trhom práce. Vytvorenie spätnej väzby medzi vysokými školami, štátnou správou, trhom práce a praxou je nevyhnutné práve z hľadiska určitej prepojenosti medzi prípravou študentov, budúcich absolventov jednotlivých vysokých škôl so súčasnými i budúcimi potrebami národného hospodárstva. Prehľady o absolventoch škôl, uchádzajúcich sa o zamestnanie sú len súhrnné štatistiky, ktoré síce dávajú rámcový obraz o nezamestnanosti absolventov, ale nemôžu postihnúť špecifiká jednotlivých odborov a najmä samotnú kvalitu zamestnanosti jednotlivých skupín absolventov vysokých škôl.1Cieľom príspevku je poukázať na nepriaznivý vývoj v nezamestnanosti absolventov v SR a zdôrazniť význam absolventskej praxe ako nástroja na podporu zvýšenia zamestnanosti tejto cieľovej skupiny. Priaznivý ekonomický vývoj v SR od roku 2003 nachádzal svoj pozitívny odraz aj v poklese nezamestnanosti. Už začiatkom roku 2008 sa však objavili prvé signály o zmene v nastúpenom pozitívnom trende, následne sa nezamestnanosť začala z mesiaca na mesiac zvyšovať, s jej výraznejším nárastom v septembri 2008 a následne v ďalších mesiacoch a rokoch. Na úrady práce sa prichádzali zaevidovať ľudia s kvalifikáciou, skúsenosťami a so záujmom o prácu. Situácia na trhu práce v priebehu roku 2009 bola významne determinovaná negatívnymi dopadmi hospodárskej krízy, ktoré sa v plnej miere sa premietli do nezamestnanosti v roku

1

Uplatnenie absolventov vysokých škôl v praxi. Ústav informácii a prognóz školstva 2007.

36

2009. Na vývoj nezamestnanosti v roku 2009 pôsobili viaceré faktory, ktoré súviseli so svetovou hospodárskou krízou: - prítok uchádzačov o zamestnanie z hromadného prepúšťania prítok uchádzačov o zamestnanie z krajín EÚ - pretrvávajúci nesúlad medzi štruktúrou voľných pracovných miest a štruktúrou voľných pracovných miest - ukončovanie, resp. pozastavenie samostatnej zárobkovej činnosti - ukončovanie pracovných pomerov na dobu určitú dohodou, z organizačných dôvodov, resp. v skúšobnej lehote - nižovanie zmennosti, skracovanie pracovného času Miera evidovanej nezamestnanosti dosiahla v priemere za rok 2009 hodnotu 11,44 %, čo v porovnaní s rokom 2008 predstavovalo medziročný nárast o 3,79 p. b. (v roku 2008 miera evidovanej nezamestnanosti dosiahla priemernú úroveň 7,65 %). Priemerná dĺžka evidencie uchádzačov o zamestnanie sa v roku 2009 v porovnaní s rokom 2008 (10,18 mesiacov) zvýšila na 11,9 mesiacov .2

Vývoj miery evidovanej nezamestnanosti v rokoch 2009 a 2008 14

11,3

12

10

12,4

12,0 5

12,4 0

12,6 6

12,4 0

10,9 2

10,3 3

9,7 2

12,0

11,8

8,39

9,0 3

8

8,06

7,84

7,59

7,44

7,38

7,47

7,42

7,54

7,36

7,80

7,51

6

4 I

II.

III.

IV. 2008

V.

VI.

VII.

VII.

IX.

X

XI

XII.

2009

Zdroj: ÚPSVR

Od októbra 2008 do januára 2011 sa zvýšil počet uchádzačov o zamestnanie z 228 194 na 395 445 osôb, čo znamenalo nárast počtu nezamestnaných osôb o 73%. V januári 2011 bola vykázaná viac ako 13 % miera nezamestnanosti , čo je najvyššia hodnota za posledných 6 rokov . Ide o nezamestnanosť vykazovanú úradmi práce,

2

Správa o sociálnej situácii obyvateľstva SR za rok 2009. MPSVaR SR 2010.

37

ktorá obsahuje určité skreslenie, nakoľko nezahŕňa osoby nepracujúce, ktoré nepožiadali úrad o sprostredkovanie zamestnania. Dlhodobá nezamestnanosť je jedným z výrazných fenoménov na slovenskom trhu práce za posledných 15 rokov. Aj v období hospodárskeho rastu vykazovalo Slovensko vysokú mieru dlhodobej nezamestnanosti. Už v roku 2008 podľa údajov Eurostatu bolo v SR viac ako 50 % nezamestnaných bez práce viac ako rok. Tento nepriaznivý sociálny jav je už celé roky vnímaný ako ťažko zvládnuteľný sociálnopolitický problém. Slovenská republika k decembru 2010 vykazoval z celkového počtu nezamestnaných 48,44 percenta uchádzačov o zamestnanie evidovaných na úrade práce viac ako jeden rok, čo predstavovalo okolo 200 000 osôb. V uvedenom roku bol podiel žien na počte uchádzačov o zamestnanie s dobou evidencie nad 12 mesiacov 64 %. Tabuľka 1: Štruktúra dlhodobo nezamestnaných v evidencii uchádzačov o zamestnanie Počet rokov na úrade práce Počet osôb Percento zo všetkých uchádzačov o zamestnanie viac ako 12 mesiacov do 2,5 roka viac ako 2,5 roka viac ako 4 roky

184 694 105 462 79 232 53 340

48,44% 27,66% 20,78% 14,0% Zdroj: UPSVaR SR

2. Absolventi na slovenskom trhu práce Popri dlhodobej nezamestnanosti veľký problém predstavujú mladí ľudia nenachádzajúci uplatnenie na trhu práce. Štatistiky hovoria, že v Slovenskej republike ja každý tretí človek vo veku 15-24 rokov nezamestnaný. Mladá populácia vrátane absolventov patrí z hľadiska ohrozenia nezamestnanosťou medzi rizikové skupiny na trhu práce. Obdobie od ukončenia školy je najťažšie a kritické, pretože sa ňom vo vysokej miere prejavuje neskúsenosť absolventa a zároveň obava, prípadne nedôvera zo strany potenciálneho zamestnávateľa. Tak ako sa rast nezamestnanosti dotkol po roku 2008 celej populácie, vo všetkých regiónoch a aj vo všetkých odboroch vzdelania. Za hlavnú príčinu nezamestnanosti vo vzťahu k tomuto segmentu pracovnej sily bol považovaný nástup krízových javov. Vo všeobecnosti sa neočakáva rýchly návrat absolventskej nezamestnanosti na predkrízovú úroveň.3 Veľmi často sa v súvislosti s nezamestnanosťou absolventov argumentuje nesúladom medzi požiadavkami trhu a kvalifikáciou absolventov. Neexistovala spätná väzba o uplatniteľnosti absolventov jednotlivých študijných odborov ako jedno

3

Podľa: Merich, J.: Uplatnenie absolventov stredných škôl v praxi. Ústav informácii a prognóz školstva SR, Bratislava, 2010.

38

z rozhodujúcich kritérií braných do úvahy pri výbere konkrétneho študijného odboru zo strany mladých ľudí. Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR pripravilo s využitím údajov Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny a Ústavu informácií a prognóz v školstve prehľad absolventskej miery nezamestnanosti jednotlivých vysokých škôl podľa skupín študijných odborov. Absolventská miera nezamestnanosti sa počíta ako podiel počtu nezamestnaných absolventov školy k 30. septembru 2009 a počtu absolventov tejto vysokej školy v rokoch 2008 a 2009. Približne odráža, aký podiel študentov, ktorí ukončili štúdium v predchádzajúcich dvoch rokoch, je nezamestnaných .Štatistika absolventskej miery nezamestnanosti zatiaľ pokrýva len absolventov denného štúdia mladších ako 26 rokov. Pritom napríklad v roku 2009 bolo z absolventov magisterského štúdia, ktorí predtým získali bakalársky titul, až 60% starších ako 25 rokov. Toto obmedzenie môže do istej miery ovplyvniť výsledky škôl, ktoré majú napríklad viac starších absolventov, alebo viac externých. 4 Tabuľka 2: Vývoj absolventskej miery nezamestnanosti podľa druhu školy

Zdroj: Uplatnenie absolventov stredných škôl v praxi. UIPŠ SR 2010

4

Absolventská miera nezamestnanosti. Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR, 2010.

39

Vývoj absolventskej miery nezamestnanosti podľa druhu školy (údaje sú v % ) 20 18 16 14 12

Absolventi stredných škôl

10

Absolventi vysokých škôl Absolventi celkove

8 6 4 2 0 VI.09

VII.09 VIII.09 IX.09

X.09

XI.09

XII.09

I.10

II.10

III.10

IV.10

V.10

Zdroj: vlastné spracovanie podľa UPSVaR SR

Tabuľka 3: Nezamestnaní absolventi podľa doby evidencie september 2010 úplné stredné odborné SOU úplné stredné úplné stredné maturita všeobecné odborné SOŠ

VŠ 1. stupeň

VŠ 2.stupeň

do 3 mesiacov

6227

1676

7935

778

792

nad 3 až 6

445

129

583

761

3859

nad 6 až 9

341

165

495

68

19

nad 9 až 12

265

60

310

46

11

nad 12 až 15

1745

244

1871

118

18

nad 15 až 18

24

5

22

81

36

nad 18 až 21

1

0

0

2

0

nad 21 až 24

0

0

1

1

0

nad 24

1

0

2

1

0

Zatiaľ čo absolventi stredných škôl majú problémy zamestnať sa v prvých troch mesiacoch, u absolventov 2. Stupňa vysokoškolského štúdia paradoxne je táto skupina v evidencii uchádzačov až 6 mesiacov. Najlepšie šance uspieť na trhu práce majú dlhodobo absolventi fakúlt zameraných na informatiku. Malý záujem majú zamestnávatelia o absolventov pedagogiky, teológie ale aj študentami preferovaného práva.

40

Tabuľka 4: Záujem zamestnávateľov o absolventov podľa zamerania fakúlt

Zdroj: Profesia.sk, 2010

3. Absolventská prax Absolventská prax ako jeden z aktívnych opatrení trhu práce napomáha nezamestnaným absolventom škôl do veku 25 rokov. Patrí do skupiny nástrojov aktívnej politiky trhu práce, ktoré zvyšujú zamestnateľnosť uchádzačov o zamestnanie. Opatrenie je zamerané na získanie odborných zručnosti a nadobudnutie praktických skúseností, zodpovedajúcich dosiahnutému stupňu vzdelania absolventa. Za absolventa školy vedeného v evidencii uchádzačov o zamestnanie na účely vykonávania absolventskej praxe sa považuje znevýhodnený uchádzač o zamestnanie mladší ako 25 rokov veku, ktorý ukončil sústavnú prípravu na povolanie v dennej forme štúdia pred menej ako dvomi rokmi a nezískal svoje platené zamestnanie a každý uchádzač o zamestnanie mladší ako 25 rokov veku bez ohľadu na to, či skončil sústavnú prípravu na povolanie a bez ohľadu na to, či získal pravidelné platené zamestnanie. Vykonávanie absolventskej praxe sa realizuje v týždennom pracovnom čase 20 hodín na základe dohody o zabezpečení podmienok vykonávania absolventskej praxe medzi zamestnávateľom a úradom práce, sociálnych vecí a rodiny. Počas trvania praxe získavajú nezamestnaní mesačný príspevok vo výške životného minima stanoveného pre jednu plnoletú osobu mesačne, čo v súčasnosti predstavuje sumu 185,38 eura. Príspevok je poskytovaný za účelom úhrady nevyhnutných osobných výdavkov spojených s vykonávaním absolventskej praxe. Trvanie absolventskej praxe je určené v rozsahu najmenej troch a najviac šesť mesiacov, pričom absolvent - uchádzač o zamestnanie musí byť v evidencii uchádzačov o zamestnanie tri mesiace, aby sa mohol uchádzať o absolventskú prax. Od 1. novembra 2009 do konca roka 2010 mali absolventi dočasne uľahčený prístup k absolventskej praxi, keď na uvedené obdobie bola zrušená podmienka minimálneho

41

trojmesačného obdobia evidencie pred nástupom na absolventskú prax a absolventskú prax bolo možné absolvovať bezprostredne po zaradení do evidencie úradu práce. V roku 2010 úrady práce zaradili na vykonávanie absolventskej praxe 21 200 nezamestnaných absolventov škôl, z ktorých prax ukončilo 18 tisíc absolventov. Z hľadiska hodnotenia účinnosti tohto opatrenia je relevantný údaj o uplatnení sa absolventov na trhu práce po ukončení praxe. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny uvádza, že počet takýchto absolventov predstavoval 8 291 absolventov, čo predstavuje cca 40%. V januári 2011 poberalo príspevok na absolventskú prax 7 975 absolventov škôl.

4. Záver Vysoká nezamestnanosť mladých ľudí je jednou zo charakteristických čŕt trhu práce v Slovenskej republike. Za jednu z príčin tohto javu je považovaný nesúlad medzi dopytom po práci a ponukou práce, čo vyvoláva otázky, do akej miery súčasný vzdelávací systém zohľadňuje požiadavky trhu práce. Pritom dôležitým kritériom, ktoré by pri rozhodovaní o voľbe štúdia malo byť brané do úvahy, je uplatnenie absolventov jednotlivých študijných odborov na trhu práce. Absolventské miery nezamestnanosti , prostredníctvom ktorých sa sledujú absolventi po dobu dvoch rokov od ukončenia sústavnej prípravy na povolanie dopĺňajú súčasný informačný systém a poskytujú informácie o štrukturálnych aspektoch nezamestnanosti absolventov.

Príspevok vznikol v rámci projektov VEGA 1/0414/09: Nový rozmer hospodárskej a sociálnej politiky v znalostnej ekonomike, a OP VaV s názvom „Vytvorenie excelentného pracoviska ekonomického výskumu pre riešenie civilizačných výziev v 21. storočí“ ITMS 26240120032. Použité zdroje: [1] [2]

[3] [4] [5] [6]

STANEK, V. a kol: Sociálna politika, Sprint dva. Bratislava 2011. RIEVAJOVÁ, E., HUSÁKOVÁ, M.: Trendy na trhu práce v kontexte politiky skvalitňovania modelu zamestnanosti v EÚ. In: Acta academica karviniensia 1/2008. Karviná 2008. Údaje o počte a štruktúre uchádzačov o zamestnanie a nezamestnaných absolventoch, UPSVAR, Bratislava. MEDRICH, J.: Uplatnenie absolventov stredných škôl v praxi, Ústav informácií a prognóz školstva, Bratislava 2010. Absolventská miera nezemestnanosti. MŠVVŠ SR, 2010. Zákon č. 5/2004 Z.z. o službách zamestnanosti.

42

Kontaktná adresa: Ing. Mária Husáková, CSc., Ing. Michaela Pechová, PhD. Katedra sociálneho rozvoja a práce Národohospodárska fakulta Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská 1 852 35 Bratislava Email: [email protected] Email: [email protected]

43

K VYMEDZENIU PREDMETU SOCIÁLNEJ POLITIKY Stanislav Konečný Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove, Katedra sociálnej práce, Slovenská republika Abstract:The article deals with defining of the object of social policy. Classifies the most common approaches to the definition and evaluates them. Regarded as the best option for the definition of the object of social policy is through the categories of social contingency and extends the definition of the (social) contingency with cases where this is not covered by the laws and intervention by the state. Keywords: social policy, the object of social policy, keyword of social policy,(social) contingency

1. Úvod Je nesporné, že sociálna politika sa uchádza o miesto medzi vednými odbormi nielen de facto, ale aj de iure. Ukazuje sa však, že v jednom zo základných kritérií jej vedeckosti, vo vymedzení svojho vlastného predmetu, ešte má čo robiť... Niektorí autori dokonca uvádzajú, že jednoznačné definičné vymedzenie sociálnej politiky ani neexistuje (napr. Žižková in Krebs a kol. 1997: 13, 99). I tak sa však autori učebníc a monografií stále znovu a znovu pokúšajú o toto vymedzenie. Vymedzenie predmetu sociálnej politiky má pritom kľúčový význam pre celé jej chápanie, pre jej teóriu i prax, pre jej štruktúru atď. Tento príspevok si kladie za cieľ na základe pohľadu na doterajšie prístupy k vymedzeniu tohto predmetu pokúsiť sa prispieť do diskusie na túto tému. Množstvo doterajších pokusov môžeme rozdeliť do troch základných typov: § prístupy, rozlišujúce tzv. širšie a tzv. užšie vymedzenie pojmu sociálna politika; § prístupy, vymedzujúce predmet sociálnej politiky predovšetkým prostredníctvom jej aktérov (subjektov) a ich nástrojov; § prístupy, vymedzujúce predmet sociálnej politiky predovšetkým prostredníctvom jej adresátov (objektov), resp. situácií, v ktorých je týmto adresátom poskytovaná určitá intervencia, prípadne do kombinácie týchto troch základných typov.

2. Prístupy k vymedzeniu predmetu sociálnej politiky Klasifikácia týchto prístupov nie je síce témou tohto príspevku, jednako si však dovolíme aspoň krátky komentár: • užšie a širšie vymedzenie sa netýka len rozlišovania medzi dvoma rovinami pojmu „sociálny“ (ktoré – mimochodom – má v rôznych jazykoch rôzne významové odtienky, v závislosti od šírky synonymického radu tohto pojmu), ale aj medzi rôznymi rovinami „širokého“ či „úzkeho“ chápania pojmu politika (viď anglické polity – polititcs – policy: porovnaj Potůček et alli 2005; Malíková 2003; Kráľová 44

a kol. 2006) a v konečnom dôsledku aj tak ide o to, čím je tento „širší“ či „užší“ rámec „sociálneho“ ale i „politiky“ naplnený (napr. Večeřa 1996: 29; Žižková in Krebs 1997: 16, 20-21; Dimova – Kusev 2003: 74-82; Žilová in Tokárová a kol. 2007: 32 atď.); • vymedzovanie predmetu sociálnej politiky prostredníctvom jej aktérov a nástrojov (vrátane sociálnych práv) nevedie k jednoznačným záverom, pretože aktivity rôznych aktérov v poli sociálnej politiky sa príliš často prelínajú a dopĺňajú a väčšina nástrojov sociálnej politiky má v praxi takisto alternatívny charakter (napr. Krebs in Krebs a kol. 1997: 139-142; Baldock et alli 1999: 469-487; Dimova et alli 2000; Holovatyj et alli 2004: 10-12; Kováčiková in Tokárová a kol. 2007: 114 atď.); • relatívne jednoznačnejšie vyznievajú pokusy vymedziť predmet sociálnej politiky prostredníctvom jej adresátov (napr. Lampert 1998 atď.): problémom tu ostáva multiplicita problémov u toho istého nositeľa, kde takisto klasifikačné kritériá zlyhávajú; • takže napokon sa javia ako najspoľahlivejšie pokusy, stavajúce do jadra vymedzenia predmetu sociálnej politiky faktum, nazývané v rôznych prístupoch sociálny jav, sociálna otázka, sociálny problém sociálna udalosť, sociálny prípad, (nepriaznivá) sociálna situácia, sociálne riziko, (nepriaznivé) sociálne podmienky, (neuspokojené) (sociálne) potreby atď. (napr. Horton 1968; Stanek et alli 1997; Moore 1998; Księżopolski 1999; Walsh et alli 2000:2; Auleytner 2002:61; Stanek a kol. 2004; Opielka 2004 atď.). Toto faktum je potom charakterizovateľné určitým individuálnym alebo nadindividuálnym nositeľom – objektom sociálnej politiky (jednotlivec, rodina, komunita atď.), určitým intervenujúcim aktérom – subjektom sociálnej politiky (štát, verejnoprávne subjekty, podnikateľské subjekty, subjekty tretieho sektoru a pod.), určitými nástrojmi (právnymi, ekonomickými, psychologickými atď.), plniacimi určité funkcie (preventívnu, kuratívnu, prerozdeľovaciu atď.), pričom je tento celok usporiadaný podľa určitých princípov (subsidiarity, solidarity atď.) tak, aby vytváral funkčný celok sociálnej politiky v danej spoločnosti, v danom priestore a v danom čase.

3. Klľúčový pojem sociálnej politiky Rozhodujúce miesto pri definičnom vymedzovaní predmetu sociálnej politiky pritom zohráva práve to, čo sme zatiaľ neutrálne pomenovali „faktum“. Zásadnou otázkou teórie ale aj praxe sociálnej politiky je totiž hľadanie „najmenšieho spoločného menovateľa“ alebo akéhosi „prvočísla“. obsiahnutého v každej sociálnej politike bez ohľadu na model, historickú etapu atď., a zároveň prítomného vo všetkých štruktúrach a procesoch, charakteristických pre sociálnu politiku v jej teoretickom i praktickom rozmere. Tak ako je identifikovaný tento pojem, tak je definovaná celá veda: ak sa psychológia vymedzí cez pojem správania, nejde už o „nejakú“ psychológiu, ale o určitú, konkrétnu psychologickú teóriu – behaviorizmus a pod. Tento základný pojem by pritom mal umožňovať vytvoriť následne celú hierarchiu ďalších pojmov, okrem iného aj terminologicky konzistentných, reprezentujúci 45

zároveň základný terminologický korpus danej teórie. Inak povedané – tento pojem vymedzuje základ predmetu každej vedy. Preto považujeme aj hľadanie takéhoto základného pojmu ako uholného kameňa teórie sociálnej politiky (alebo aspoň určitého prúdu či školy, ktorý môže takto vymedzený pojem reprezentovať) za plne legitímne. Opäť sa aspoň stručne pokúsime sformulovať náš kritický pohľad na niektoré z vyššie uvedených pojmov: • pojem „sociálny jav“ považujeme z hľadiska jeho využitia vo funkcii kľúčovej kategórie sociálnej politiky za príliš všeobecný – jeho využitie v tejto funkcii by viedlo k bezbrehosti chápania sociálnej politiky, ktorá by bola kompetentná a povolaná zaoberať sa všetkými „sociálnymi javmi“ (teda z určitého zorného uhla všetkým okrem javov prírodných), takže by zastrešovala aj problematiku ekonomickú, historickú atď.; • to isté platí do značnej miery aj pre pojem „sociálna otázka“, teda čokoľvek, čo má sociálny obsah a na čo treba dať akúsi odpoveď – a okrem toho ide o pojem, ktorý už historicky nadobudol konkrétny (užší) obsah (Masaryk); • aj použitie pojmu „sociálny problém“ ako (sociálneho) stavu alebo situácie, o ktorej sa určitá relevantná skupina ľudí domnieva, že si vyžaduje riešenie, najčastejšie prostriedkami vonkajšieho inštitucionalizovaného zásahu má svoje limity, hoci v zásade už vyhovuje potrebám teórie sociálnej politiky. Za tradičnú podobu tohto prístupu môžeme označiť Beveridgeovo vymedzenie piatich najväčších sociálnych problémov – „obrovských ziel“ – svojej doby: biedy (want), choroby (disease), nevedomosti (ignorance), špiny (squalor) a lenivosti (idleness), čo je dodnes základom štruktúry viacerých najmä britských monografií o sociálnej politike (napr. Moore 1998), vrátane oxfordskej štandardnej učebnice (Baldock et alli 1999). Problémom však je, že tento pojem je používaný veľmi voľne, nie sú dostatočne rigorózne vymedzené a ani rešpektované jeho definičné znaky a pod., takže nakoniec skĺzava chápanie tohto pojmu do hovorovej roviny a „sociálnym problémom“ sa stáva čokoľvek – meškanie vlakov, problémy v zásobovaní, neporiadok na uliciach a pod. Aj v uvedených publikáciách sa takto Beveridgeovo vymedzenie dopĺňa napríklad o „problémy“ kriminality, životného prostredia, ba aj umenia (Baldock et alli 1999: 437-512), staroby, rodinného života, rovnosti príležitostí a pod. (Moore 1998: 309-398); • obsahovo sa k pojmu „sociálny problém“ blíži pojem „sociálny prípad“, ale jeho použitie pre nami sledovaný účel problematizuje jeho možná personalizácia (zámena predmetu a jeho nositeľa), hraničiaca až so stigmatizáciou, labelingom; • pri „(nepriaznivej) životnej situácii“ a podobne pri „(nepriaznivých) životných podmienkach“ sa do centra pozornosti dostávajú skôr predpoklady, podmienky, východiská toho, čím sa sociálna politika zaoberá ťažiskovo (aj keď sa zaoberá podmienkami, v ktorých rôzne jej subjekty intervenujú), takže hrozí jej zužovanie alebo aj opačne – napríklad pri materialistickom determinizme – neadekvátne rozširovanie jej obsahu; • podobne pojem „sociálne riziko“ (okrem určitého žurnalistického nádychu) vyjadruje síce stav, ktorý môže (ale rovnako dobre nemusí) byť dôvodom pre 46

nasadenie niektorého z nástrojov sociálnej politiky: takto koncipovaná sociálna politika by však mala celkom určite hypostazovanú preventívnu funkciu na úkor ostatných; • „neuspokojovanie (sociálnych) potrieb“ už – podľa nášho názoru – oveľa lepšie vystihuje podstatu situácie, v ktorej dochádza k aktivizácii subjektov sociálnej politiky nasadzovaním nástrojov sociálnej politiky pri intervencii v prospech jednotlivcov, rodín či iných objektov, ktorých nedostatočne uspokojované potreby vedú k ich ohrozeniu; • ďaleko najlepšie však podľa nášho názoru vyjadruje túto podstatu pojem „sociálna udalosť“.

4. Sociálna udalosť Pojem sociálna udalosť nie je v našej ale ani v zahraničnej literatúre vo funkcii východiskového alebo aspoň alternatívne východiskového pojmu neznámy, práve naopak. Používa ho predovšetkým Igor Tomeš, ktorý uvádza, že „vecný obsah a rozsah sociálnej politiky je definovaný úkonmi a udalosťami v živote ľudí, ktoré sú uznané ako sociálne udalosti...“ (Tomeš 2010: 117). Staršia učebnica sociálnej politiky tohto autora (Tomeš 1995) pritom obsahuje okrem iného kapitoly Zdravie a choroba ako sociálna udalosť, Nezamestnanosť ako sociálna udalosť, Staroba ako sociálna udalosť, Chudoba ako sociálna udalosť atď. Môžeme konštatovať, že práve v prácach I. Tomeša bola doposiaľ kategória sociálnej udalosti najvýraznejšie prezentovaná ako základná kategória sociálnej politiky. Okrem tohto autora sa stretávame s pojmom sociálna udalosť ako s východiskovým pojmom sociálnej politiky aj v ďalších českých a slovenských základných učebniciach sociálnej politiky a sociálnej práce, napríklad v textoch A. Žilovej a D. Kováčikovej (in Tokárová a kol. 2007), V. Krebsa a okruhu autorov z pražskej Vysokej školy ekonomickej (Krebs a kol. 1997), o nezamestnanosti či chudobe ako o nepriaznivých sociálnych udalostiach píše aj M. Večeřa (1996: 8), ktorý používa pojem sociálna udalosť aj vo svojej definícii sociálneho štátu atď. V porovnaní s frekvenciou výskytu niektorých iných východiskových kategórií síce kategória „sociálna udalosť“ zaostáva, nie však ani v medzinárodnom kontexte v učebniciach a monografiách o sociálnej politike neznáma, nevyskúšaná, nepreverená. Steven Hick (2000) z Fakulty sociálnej práce Carletonskej univerzity v Kanade vo svojej učebnici Sociálna práca v Kanade napríklad používa pojem udalosť pri vysvetľovaní cieľa sociálnej politiky. Obdobný prístup – aj keď bez explicitného odvolania sa na kategóriu sociálnej udalosti nachádzame aj v publikácii poľskej autorky Katarzyny Głąbickej (2004) atď. Pojem sociálna udalosť sa presadzuje aj v konceptoch sociálnej politiky, kreovaných v procese tvorby legislatívy a iných aktov riadenia, smerujúcich k praxi. U nás sa napríklad s týmto pojmom stretávame už od začiatku 90. rokov. V návrhu koncepcie sociálnej pomoci ešte z roku 1991 čítame, že „sociálna pomoc je založená na prioritnom riešení sociálnych udalostí, determinovaných potrebami občana a nie jeho príslušnosťou k vybranej sociálnej skupine občanov“ (Návrh 1991:3). 47

Najvýznamnejším dokumentom, v ktorom sa používa pojem sociálna udalosť ako skutočne integrujúci pojem sociálnej politiky je Dohovor o minimálnej norme sociálneho zabezpečenia (č. 102), prijatý Medzinárodnou organizácie práce v r. 1952, ktorý používa pojem „krytá sociálna udalosť“ v zmysle, že ide o sociálnu udalosť, krytú týmto dohovorom (a naň nadväzujúcimi právnymi predpismi), hneď v niekoľkých súvislostiach a vo viacerých článkoch. V jednotlivých článkoch tohto dohovoru sa za sociálnu udalosť považujú „každé ochorenie bez ohľadu na jeho príčinu, tehotenstvo, pôrod a ich následky“ (čl. 7), „pracovná neschopnosť spôsobenú ochorením, ktorá má za následok zastavenie zárobku“ (čl. 14), „zastavenie zárobku spôsobené nemožnosťou získať primerané zamestnanie, pokiaľ chránená osoba je schopná a ochotná pracovať“ (čl. 20), „prežitie určeného veku“ (čl. 26), ochorenie, pracovná neschopnosť a stratu zárobkovej schopnosti, pokiaľ sú spôsobené pracovným úrazom alebo určenými chorobami z povolania, a stratu existenčných prostriedkov u vdovy alebo detí spôsobenú smrťou živiteľa rodiny (čl. 32), „zabezpečenie starostlivosti o deti“ (čl. 40), „tehotenstvo, zľahnutie a ich následky“ (čl. 47), „neschopnosť na výkon zárobkovej činnosti, ak táto neschopnosť bude pravdepodobne trvalého rázu alebo bude trvať po vyčerpaní nemocenského“ (čl. 54), „strata prostriedkov na živobytie, ktorú vdova alebo dieťa utrpeli následkom úmrtia živiteľa rodiny“ (čl. 60) atď. Nevýhodou pritom je, že dohovor pojem „(krytá) sociálna udalosť“ nevysvetľuje. Na druhej strane možno za významnú výhodu považovať, že vďaka medzinárodnému charakteru tohto dokumentu existujú jednoznačné oficiálne preklady tohto termínu do veľkého množstva jazykov, napr. (covered) contingency (angl.), l´eventualité (couverte) (fr.), (gedeckte) Fall (nem.), l´evento (coperto) (tal.), (krytá) sociální událost (čes.), przypadek (objęty ochroną) (pol.), (охватаемый) случай (rus.), čo je veľmi zrejmá výhoda oproti iným pojmom, ktorými sme sa zaoberali vyššie. Ak by sme analyzovali typy sociálnych udalostí, uvádzaných v citovanom dohovore, mohli by sme skonštatovať, že majú celý rad spoločných znakov, ktoré by sa mohli stať východiskom všeobecnejšej definície sociálnej udalosti. Vo všetkých týchto prípadoch • ide o určité narušenie harmonického (rovnovážneho) stavu objektu; • ide o také narušenie rovnováhy, pre obnovenie ktorej nemá objekt sociálnej politiky dostatok síl a/alebo prostriedkov; • toto narušenie rovnováhy je prejavom poruchy uspokojovania potrieb, prípadne poruchy podmienok uspokojovania týchto potrieb; • ide o udalosti, ktoré sú uznané ako hodné zreteľa zákonom, resp. štátom. Takto vymedzená sociálna udalosť zahŕňa v sebe aj podstatnú časť obsahu takých pojmov, ktorými je sociálna politika doposiaľ niekedy vymedzovaná, ako sú vyššie spomínané pojmy sociálny jav či sociálny problém (sociálna udalosť je sociálnym javom alebo sociálnym problémom, ale presnejšie vymedzeným), je zrejmý jej vzťah s nepriaznivými životnými podmienkami i s uspokojovaním potrieb atď. Zdá sa, že jediným limitujúcim znakom sociálnej udalosti ako kľúčového pojmu, od ktorého sa môže dobre odvíjať celý pojmový aparát sociálnej politiky, je jeho väzba na 48

to, že táto sociálna udalosť je „krytá“ inštitucionálne – právom, resp. štátom. Takto vymedzená sociálna politika je vlastne len sociálnou politikou štátu. Moderný sociálny štát však nemožno redukovať len na činnosť štátu a jeho orgánov: je založený na pluralite subjektov sociálnej politiky, pre pôsobenie ktoré však vytvára predovšetkým štát rámec a podmienky pôsobenia. Anna Žilová (in Tokárová a kol. 2007: 33) upozorňuje, že „sociálna politika je predovšetkým cieľavedomou činnosťou štátu, ale tiež na nej participujú rôzne inštitúcie, podniky a iné spoločenské subjekty“. A ak má sociálna politika zahŕňať vo svojom predmete aj pôsobenie týchto subjektov, je nevyhnutné upraviť primerane i kritériá, pomocou ktorých vymedzujeme jej kľúčovú kategóriu. V tomto zmysle môžeme vymedziť sociálnu udalosť ako § narušenie stavu harmónie, rovnováhy, ekvilibria, pohody, sociálnej suverenity, teda stavu, v ktorom jednotlivec (ale aj rodina, komunita a pod.) zvrchovane disponuje vyhovujúcimi podmienkami na to, aby mohol napĺňať všetky roly, primerané jeho veku, rodu, vzdelaniu, postaveniu, rolové a statusové funkcie považované za prirodzené v danej kultúre, v danom čase a priestore; § toto narušenie rovnováhy má základ v poruche uspokojovania potrieb, pričom potenciálne môže ísť o poruchu (depriváciu) pri uspokojovaní akejkoľvek ľudskej potreby, vrátane tzv, vyšších potrieb (nie len základných, materiálnych potrieb); § jednotlivec (rodina, komunita atď.) nedisponuje dostatkom (príslušným objemom, kvalitou, aktuálnou disponibilitou) zdrojov a/alebo síl k tomu, aby dokázal svoju rovnováhu obnoviť sám, a preto je nevyhnutná intervencia zvonku, z okolia, zo strany subjektu sociálnej politiky, ktorým môže byť štát alebo aj akýkoľvek iný subjekt § potreby, o uspokojovanie ktorých ide, ale i spôsob ich uspokojovania musia byť spoločensky uznané, nie však bezpodmienečne uznané štátom a právom, ale akýmkoľvek subjektom, ktorý uzná daný stav ako sociálnu udalosť a intervenuje v smere jej eliminácie (obmedzenia a pod.) u jej nositeľa, resp. v jeho prostredí; § subjekty sociálnej politiky disponujú adekvátnymi nástrojmi (vrátane zručností a pod.), ktoré umožňujú účinnú (efektívnu) intervenciu, a tým aj možnosť obnovenia rovnováhy v živote objektu sociálnej politiky.

5. Záver Sociálna politika v tomto chápaní je systémom sociálnych udalostí ich nositeľov (adresátov, objektov sociálnej politiky), intervenujúcich subjektov (aktérov) sociálnej politiky, nástrojov, ktoré pre intervenciu využívajú, ako aj princípov, ktorými sú tieto sociálne udalosti, objekty, subjekty a nástroje sociálnej politiky usporiadané do vzájomných vzťahov vzhľadom ku princípom, ktoré majú v danej spoločnosti, t. j. v danom čase a v danom priestore napĺňať. Pokiaľ sa ukáže, že toto chápanie sa ukáže v diskusii teórie a praxe ako produktívne, budeme môcť považovať cieľ, s ktorým bol tento text napísaný, za splnený.

49

Použité zdroje: [1]

AULEYTNER, J.: Polityka społeczna czyli ujarmienie chaosu socjalnego. Warszawa: Wydawnictwo Wyszej Szkoły Pedagogicznej TWP, 2002. 611 s. ISBN 83-88278-39-8

[2]

BALDOCK, J., MANNING, N., MILLER, S., VICKERSTAFF, S.: Social Policy. Oxford – New York: Oxforf University Press, 1999. 594 p. ISBN 0-19878173-3

[3]

DIMOVA, D., GEORGIEVA, B., JANEVA, N.: Socialna politika – dăržavna – obštinska – firmena. Sofija: Trakija, 2000. 346 s. ISBN 954-9574-59-8

[4]

DIMOVA, D., KUSEV, I.: Socialna politika i socialni dejnosti. Analizi, eseta i technologii. Sofija: Trakija-M, 2003. 190 s. ISBN 954-8401-18-5

[5]

FREVEL, B., DIETZ, B.: Sozialpolitik kompakt. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2004. 241 S. ISBN 3-531-13873-1

[6]

GŁĄBICKA, K.: Polityka społeczna Państwa Polskiego. Radom: Instytut Technologii Eksploatacji, 2004. 222 s. ISBN 83-7204-351-5

[7]

HICK, S.: Social Work in Canada. An Introduction. Toronto: Thompson Educational Publishing, 2000. 288 p. ISBN 1-55077-124-8

[8]

HOLOVATYJ, M. F., LUKAŠEVYČ, M. P., DMYTRENKO, H. A. et al.: Upravlinčiski aspekty sociaľnoj raboty. Kyjiv: Mižrehionaľna Akademija upravlinnja personalom, 2004, 366 s. ISBN 966-608-387-6

[9]

HORTON, John: Order and Conflict Theories of Social Problems as Competing Ideologies. The American Journal of Sociology, 1966, nr. 6, český preklad: Sociální problémy jako ideologická soutěž teorií společenského řádu a konfliktu. In: BAUMAN, Bedřich: Antologie textů ze současné sociologické teorie ve Spojených státech amerických. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968, s. 47 – 64

[10] KAUFMANN, Franz-Xaver: Sozialpolitik und Sozialstaat: Soziologische Analysen. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2005. 406 S. ISBN 3-531-14347-6 [11] KOVÁČIKOVÁ, D.: Vybrané kapitoly z dejín sociálnej práce. In: TOKÁROVÁ, A. a kol. 2007, s. 80-154 [12] KRÁĽOVÁ, Ľ. a kol.: Aktuálne otázky verejnej politiky. Košice: Typopress, 2006. 297 s. ISBN 80-89089-46-1 [13] KREBS, V. a kol: Sociální politika. Praha: Codex, 1997. 327 s. ISBN 80-8596333-7 [14] KSIĘŻOPOLSKI, M.: Polityka społeczna. Katowice: Śląsk, 1999. 291 s. ISBN 83-7164-227-X [15] LAMPERT, H-: Lehrbuch der Sozialpolitik. Berlin: Springer, 1998. 493 S. ISBN 3-540-64789-9 50

[16] MALÍKOVÁ, Ľ.: Verejná politika. Aktéri a procesy. Bratislava: Univerzita Komenského, 2003. 116 s. ISBN 80-223-1800-0 [17] MOORE, S.: Social Welfare Alive! Cheltenham: Stanley Thornes Publishers, 1998. 455 p. ISBN 0-7487-2581-4 [18] NÁVRH koncepcie sociálnej pomoci v Slovenskej republike. Materiál na rokovanie vlády Slovenskej republiky č. 1275/1991. Bratislava: Ministerstvo práce a sociálnych vecí, november 1991 [19] OPIELKA, M.: Sozialpolitik. Reinbek bei Hamburg: Rowolth, 2004. 336 S. ISBN 3-499-55662-6 [20] POTŮČEK, M.: Sociální politika. Praha: SLON, 1995. 142 s. ISBN 80-8585001-X [21] POTŮČEK, M. a kol.: Veřejná politika. Praha: SLON, 2005. 396 s. ISBN 8086429-50-4 [22] SPICKER, P.: Social Policy – Themes and Approaches. Harlow: Prentice Hall, 1995. 278 p. ISBN O-13-354762-0 [23] STANEK, V., LALUHA, I., RIEVAJOVÁ, E., KRAUSOVÁ, A.: Sociálna politika. Bratislava: Ekonóm, 1997. 329 s. ISBN 80-225-0861-6 [24] STANEK, V. a kol.: Sociálna politika. Bratislava: Vydavateľstvo Ekonóm, 2004. ISBN 80-225-1881-6 [25] TOKÁROVÁ, A, a kol.: Sociálna práca. Kapitoly z dejín, teórie metodiky sociálnej práce. Vydanie tretie. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity – AKCENT PRINT – Pavol Šidelský, 2007. 572 s. ISBN 978-80-969419-8-8 [26] TOMEŠ, I.: Sociální politika – teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub, 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9 [27] TOMEŠ, I.: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, 2010. 440 s. ISBN 978-80-7367-680-3 [28] VEČEŘA, M.: Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha: SLON 1996. 112 S. ISBN 80-85850-16-8 [29] WALSH, M., STEPHENS, P., MOORE, S.: Social Policy & Welfare. Cheltenham: Stanley Thornes Publishers, 2000, 386 p. ISBN 0-7487-4591-2 [30] ŽILOVÁ, A.: Vybrané teoreticko-metodologické otázky sociálnej práce. In: TOKÁROVÁ, A. a kol. 1997, s. 31-79 [31] ŽIŽKOVÁ, J.: Základní charakteristiky sociální politiky. In: KREBS, Vojtěch a kol. 1997, s. 13 – 69. [32] ŽIŽKOVÁ, J.: Vývoj sociální politiky. In: KREBS, V. a kol. 1997, s. 99 – 122.

51

Kontaktná adresa: doc. PhDr. Ing. Stanislav Konečný, PhD. Katedra sociálnej práce, Inštitút edukológie a sociálnej práce, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity v Prešove Ul. 17. novembra 1, 080 01 Prešov, Slovenská republika e-mail: [email protected] tel.: + 421 903 234 137

52

SOCIÁLNÍ PRÁCE A OBEC V SAMOSTATNÉ PŮSOBNOSTI Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic Abstract:This paper analyzes social work in the separate jurisdiction of the municipality in the context of a devolved government performance in the social field of view upcoming social reforms. Very general powers of municipalities in social work, social politics and social services as well as the centralization of state administration in the social field are risk factors for the citizens. Their level is directly dependent on periodic electoral arrangements of political parties, their priorities and budgets of municipalities. Key words: Social reform, benefit non-insurance systems, social benefits, care allowance, separate powers of the municipality, material need, social protection, employment office, community planning, mobility allowance, access to social services.

1. Úvod Samostatná působnost obce je dána zákonem 128/2000 Sb., o obcích, kde v § 7 odst.1 se uvádí, že obec spravuje své záležitosti samostatně. Podle § 35 tohoto zákona patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo působnost, která je zvláštním zákonem svěřena krajům nebo správním úřadům jako výkon státní správy. Dle tohoto zákona také obec pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, kdy jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany s rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Stávající zákon o obcích tak v současnosti jako součást samostatné působnosti obce vymezuje péči v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi a je plně v kompetenci samotných obcí. V zákonu 108/2006 Sb., o sociálních službách umožňuje obcím zjišťovat potřeby pro poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na svém území, zajišťovat dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na svém území, spolupracovat s dalšími obcemi, kraji a poskytovateli sociálních služeb při zprostředkování pomoci osobám, případně zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a osobou. Obec může zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účastí osob, kterým jsou poskytovány sociální služby. Zejména v sociální oblasti a v sociální práci je možné na základě historického uspořádání agend sledovat velmi těsné souvislosti. Spojení sociální práce v samostatné i přenesené působnosti obce je pozitivně hodnoceno zejména pro výrazný synergický efekt pro

53

klienta i efektivitu sociální práce jako takové. V tomto kontextu je třeba zaměřit pozornost odborné veřejnosti na možné dopady připravované sociální reformy I. a II.

2. Sociální reformy jako proces změn Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo teze legislativních změn, které by měly v první polovině roku 2011 zahájit legislativní proces sociální reformy a z velké většiny by měly nabýt účinnost od 1. ledna 2012. Jejich cílem je: -

zefektivnění práce orgánů státní správy; snížení administrativní zátěže pro uživatele služeb; úspory prostředků ze státního rozpočtu; lepší zacílení a adresnost sociálních dávek; dosažení maximální možné účelnosti dávek.

Změny v oblasti dávek jsou obecně motivovány snahou nashromáždit díky zvýšení efektivity dostatek prostředků pro výplatu dávek osobám, které je potřebují, a zároveň snížit celkový objem prostředků vynakládaných na oblast poskytování dávek ze státního rozpočtu. 2.1. Základní nástroje reformy -

-

zavedení jednotného výplatního místa dávek; snížení počtu vyplácených dávek jejich agregací do větších celků; zavedení efektivního hodnocení příjmů žadatelů o dávky; v hodnocení příjmové situace žadatele bude brán zřetel nejen na jeho osobní příjmy, ale také na příjmové poměry osob, které mají k žadateli vyživovací povinnost nebo bydlí ve společné domácnosti; vyplácení dávek přísně podle jejich účelu prostřednictvím elektronického platebního prostředku, kdy příjemce dávky bude rozhodovat o úhradě určité služby či zboží přímo poskytovatelům těchto služeb či zboží; (úhrada za péči, dovoz jídla, pobytové zařízení atd.) Tyto mechanismy budou promítnuty do všech relevantních agend MPSV. 2.2. Pilíře připravovaných legislativních změn: 2.2.1. Sjednocení procesů výplaty nepojistných dávek sociální ochranyzměny v oblasti výplaty nepojistných dávek sociální ochrany

Základním cílem je zefektivnění systému nepojistných dávek sociální ochrany a zjednodušení jejich výplaty. Připravované kroky jsou vedeny ve dvou hlavních směrech: -

změna organizace a řízení výplaty nepojistných dávek sociální ochrany; 54

-

věcné změny, především agregace nepříspěvkových dávek sociální ochrany.

Nepojistné dávky sociální ochrany v současné době poskytují pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a úřady práce. Stát tak nemá přímé nástroje ke zvyšování kvality a jednotnosti vykonávaných agend. Výsledkem je menší efektivita, nejednotnost vnitřního uspořádání a rozhodování, nepružné řízení a financování výplaty příspěvku na péči, dávek pomoci v hmotné nouzi a dávek sociální péče osobám se zdravotním postižením. V současné době není možné stanovovat nezbytné personální kapacity odpovídající svěřeným úkolům, tj. sociální šetření, správní řízení, sociální práce, kontrola využití dávek. Není možné efektivně a jednotně organizovat a zabezpečovat vzdělávací a metodické moduly, které reagují jak na vývoj v oblasti nepojistných dávek sociální ochrany tak na ad hoc nastalé skutečnosti. Sjednocením výplaty nepojistných dávek sociální ochrany by tyto problémy měly být odstraněny V současnosti se předpokládá sjednocení výplaty dávek do struktury Úřadu práce ČR, a to zejména proto, že úřady práce v současné době již vykonávají část agend, které mají být sjednoceny (zaměstnanost a státní sociální podpora), a disponují informačním systémem schopným komunikovat s informačními systémy převáděných agend. Orgánem rozhodujícím a vyplácejícím nepojistné dávky sociální ochrany budou krajské pobočky Úřadu práce ČR, resp. jeho pobočka hlavního města Prahy. Vzhledem k tomu, že reforma bude představovat významný zásah do současného systému nepojistných dávek sociální ochrany, je spojena s různorodými překážkami a její výsledná forma prochází odbornou diskuzí, nelze s jistou předjímat její konečný výsledek (zejména pokud jde o konkrétní věcné změny). 2.2.2. Opatření ve vztahu k osobám se zdravotním postižením (nově bude upraveno poskytování příspěvku na péči, nový zákon o dlouhodobé péči apod.) Je připraveno zjednodušení posudkového systému a vlastního procesu při zachování uceleného pohledu na každodenní a zcela nezbytné životní potřeby (snížení počtu hodnocených skutečností ze stávajících 36 úkonů na 10 základních životních potřeb). Odlišeny budou také přístupy v posuzování různých věkových kategorií. Dosavadní zastaralá vyhláška 182/1991 Sb. bude nahradit zákonem a sjednotí se soubor dávek, které nyní obsahuje, do dvou – příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcky. Příspěvek na mobilitu je chápán jako vyrovnání příležitostí a měl by být přiznán těm občanům se zdravotním postižením, u nichž je indikována závislost v doméně mobilita nebo orientace. Záměrem příspěvku na mobilitu je odlišit častou a občasnou dopravu a zavést příjmový test. V příspěvku na zvláštní pomůcky je připraveno zavedení pravidla, že tyto pomůcky nemohou nahrazovat lékařské pomůcky, ale mají umožnit lepší socializaci či komfortnější život uživatele. Počítá se zavedením spoluúčasti uživatele na pořízení

55

zvláštní pomůcky. Měl by být vytvořen stálý poradní sbor expertů pro aktualizaci seznamu zvláštních pomůcek Příspěvek na péči bude poskytován v takové výši, aby pokryl část nákladů péče (služeb). Na zbylé části se bude podílet člověk vyžadující péči a případně jeho rodina. Teprve v případě, že oprávněná osoba nemá dostatek prostředků a není pro ni dostupná ani pomoc osob, které k ní mají vyživovací povinnost, bude mít možnost získat doplatek od státu. Řízení bude zjednodušeno (sociální šetření v obvyklém rozsahu budou probíhat pouze v určitých indikovaných případech). Zůstane možnost volby na jaké služby (způsob zajištění péče), bude příspěvek čerpán. U osoby blízké a zároveň v situaci, kdy je oprávněná osoba ve věku 3 -18 let, nebude u pečujících pohlíženo na příspěvek jako na příjem z hlediska daňových povinností. Příspěvek na péči bude čerpán prostřednictvím elektronického platebního prostředku. Bude navrženo zavedení institutu asistenta sociální péče, tj. jiné, než blízké pečující osoby. Ministerstvo práce a sociálních věcí bude s Ministerstvem zdravotnictví spolupracovat na přípravě nového zákona o dlouhodobé péči. Ta bude oddělena od zdravotnické péče (akutní a následné) a také od sociálních služeb. Bude vytvořen samostatný systém dlouhodobé péče s vlastními standardy poskytované péče a vlastními zdroji financování, při zachování principu sdíleného financování péče z obou systémů, tj. zdravotního pojištění a příspěvku na péči. Určitou roli bude hrát i spoluúčast klienta ve formě úhrady části nákladů, stravy a ubytování, ale také například možnost hradit si nadstandardní péči (standardní péči bude nutné definovat). V dlouhodobějším horizontu se počítá se zavedením státem podporovaného spoření občanů kombinovaného s pojištěním. 2.2.3. Oblast zabezpečení osob v hmotné nouzi – úprava výplaty jednotlivých dávek s ohledem na cíle reformy; -

Výplata dávek na základě posouzení příjmové situace nejenom konkrétní osoby v hmotné nouzi, ale též dalších osob, které k ní mají vyživovací povinnost s cílem podpořit odpovědnost v rámci rodiny a upřednostnit ji před odpovědností státu;

-

Výplata dávek ve věcné podobě prostřednictvím elektronického platebního prostředku, což by mělo zajistit větší kontrolu využití dávek a tedy jejich spotřebování na účel, ke kterému jsou určeny (MPSV, 2011). 2.2.4. Oblast rodinné politiky a péče o děti

Dojde ke změnám v sociálně-právní ochraně dětí a bude připraven zákon o službách péče o děti umožňující alternativní péči o předškolní děti zejména rodičovskou výpomoc. V souvislosti se zněním jednotlivých zákonných úprav, je možné vyjádřit obavy z tzv. podvázání samostatné působnosti. Sociální reforma I má negativní dopad na samostatnou působnost v sociální oblasti; jde o oblast, kde je smíšený model výkonu 56

veřejné správy funkční, přenesená působnost funkčně ovlivňuje působnost samostatnou, zejména zjištění potřeb a dostupnosti sociálních služeb na území obce; Sociální reforma I nerozšiřuje žádným způsobem samostatnou působnost měst a obcí ČR, ponechává ji ve stejném rozsahu. Města a obce ztratí v sociální oblasti svou dlouho budovanou pozici, která garantovala funkční systém pro klienta. Plánovaná reforma přenesené působnosti negativně ovlivní působnost samostatnou, která zůstává ve stejném či nižším rozsahu jako dosud (Horecký, 2011).

3. Riziko zhoršení kvality sociální práce S ohledem na plánované přijetí přibližně 2000 zaměstnanců obecních úřadů na Úřad práce má Svaz měst a obcí důvodnou obavu o sociální práci na budoucím Úřadu práce; v současnosti zaměstnává oblast výplaty dávek na obecních úřadech 12 000 zaměstnanců, plánovaný rozsah zaměstnanců Úřadu práce ČR negarantuje kvalitu a udržitelnost sociální práce, kterou dnes zajišťují a garantují obce. 3.1. Kdo bude plánovat sociální služby? Připravovaná změna přechodu kompetencí v přenesené působnosti se přirozeně negativně odrazí v samostatné působnosti měst a obcí ČR v oblasti sociálních služeb. V oblasti sociálních služeb nelze striktně rozlišovat mezi samostatnou a přenesenou působností. Data z dávkových systémů vybraná obcemi na základě přenesené působnosti totiž tvoří základ pro komunitní plánování měst a obcí. Pokud zmíněné kompetence na Úřad práce přejdou, nebude územní samospráva disponovat žádnými relevantními údaji, potřebnými pro smysluplné komunitní plánování. Aby města a obce ČR mohly vykonávat smysluplně svou samostatnou působnost, musí mít přístup k datům o poskytování jednotlivých nepojistných dávek, což návrh Sociální reformy I nezaručuje (je pouze deklarováno odpovědnými realizátory reformy). Návrh MPSV obcím ubírá kompetence v přenesené působnosti a nepřímo odkazuje na jejich roli v působnosti samostatné, kterou jakoby vyzdvihuje. V ustanovení § 94 zákona o sociálních službách jsou tyto kompetence stanoveny jen velmi vágně a samostatná působnost je ponechána toliko na dobrovolnosti jednotlivých obcí. Důvodem tohoto stavu je skutečnost, že na obce počátkem devadesátých let nikdy plošně nepřešly kompetence v sociální oblasti. Logické by bylo, kdyby v rámci Sociální reformy I některé kompetence v sociální oblasti na obce přešly, přirozeně po vyřešení jejich financování. Sociální reforma I však s touto změnou vůbec nepočítá a avízovaná Sociální reforma II (jejíž oficiální návrh nemá Svaz k dispozici) nepředstavuje pro Svaz měst a obcí dostatečné garance, aby podpořil Sociální reformu I (Svaz měst a obcí, 2011). Navrhovanými změnami tak obce přijdou o svou dlouhá léta budovanou pozici v sociální oblasti, kterou dnes vykonávají převážně v přenesené působnosti, avšak jejich role v samostatné působnosti se reformou nezmění, naopak spíše zhorší. Existuje reálné nebezpečí, že přestane mnoho obcí cokoliv vykonávat v sociální oblasti 57

s výjimkou zbytkových kompetencí v přenesené působnosti. Vzhledem k nejasně formulovaným kompetencím v samostatné působnosti budou hrát obce ještě menší roli v systému sociálních služeb než doposud, což neodpovídá přirozené funkci ani potenciálu měst a obcí ČR. Kdo bude spolupracovat s kraji při zpracování střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb? Přes nevyřešení problémů se samostatnou působností přichází MPSV s návrhem, „aby kraj na zajištění dostupnosti poskytovaných sociálních služeb v kraji byl povinen zajistit spoluúčast územních rozpočtů ve výši minimálně 20 % z celkového objemu prostředků z veřejných rozpočtů“. Podle tohoto návrhu stát uhradí 80 % dotace poskytovatelům sociálních služeb v daném kraji a územní samospráva (kraje a obce) zbylých 20 %. Bez ohledu na možný rozpor tohoto ustanovení s normou nejvyšší právní síly nebere tento návrh vůbec v potaz skutečnost, že města a obce se na sociálních službách nepodílejí plošně. MPSV k návrhu použilo statistická data, ze kterých sice vychází konkrétní výše prostředků, které obce do systému vynakládají, avšak tato data nelze tak jednoduše zobecnit. Návrh rovněž nebere v úvahu ani skutečnost, že územní samospráva jako celek dotuje v souladu se zákonem o sociálních službách poskytovatele ze svých vlastních rozpočtů. Podle návrhu by tak územní samospráva vlastně sociální služby dotovala dvakrát. Podobný návrh procentuálního stanovení finančních prostředků z veřejných rozpočtů se objevil rovněž v návrhu Střednědobého národního plánu rozvoje sociálních služeb.

4. Závěr V diskusi o návrhu Sociální reformy I bylo prokázáno, že na obcích velmi dobře funguje provázání výplaty dávek a sociální práce, na které si klienti již zvykli, ale přesto se obcím tato působnost odnímá. Dále se stále výrazněji ukazují limity současného pojetí samostatné působnosti měst a obcí ČR. Namísto řešení otázek spojených se samostatnou působností stanoví stát konkrétní procento výdajů, které musí ostatní veřejné rozpočty na sociální služby přidávat.

Použité zdroje: [1]

HORECKÝ, Jiří. Role a kompetence obcí v oblasti sociálních služeb. Fórum sociální politiky. 2011, 5, 2, s. 28 - 29. ISSN 1802-7488.

[2]

MPSV [online]. 18.5.2011. 18.5.2011 [cit. 2011-05-30]. ZÁKLADNÍ BODY SOCIÁLNÍ REFORMY VLÁDA PŘIJALA I. Dostupné z WWW: .

[3]

MPSV [online]. 17.5.2011 [cit. 2011-05-31]. Materiály MPSV předkládané na jednání Vlády ČR 18. května 2011. Dostupné z WWW: <.>

[4]

Svaz měst a obcí [online]. 18.5.2011 [cit. 2011-05-31]. Rekapitulace kroků Svazu v jednání o první etapě sociální reformy. Dostupné z WWW: . 58

[5]

Svaz měst a obcí [online]. 17.5.2011 [cit. 2011-05-31]. Účastníci kulatého stolu odmítli Sociální reformu. Dostupné z WWW: .

[6]

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů.

[7]

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (o obecních zřízení) ve znění pozdějších předmětů

Kontaktní adresa: Mgr. Ivana Liedermanová Magistrát města Pardubic Vedoucí odboru komunitních služeb Pernštýnské nám. 1 530 21 Pardubice Email: [email protected]

59

BEZDOMOVECTVÍ A KRIMINALITA Jan Mandys Ostravská univerzita v Ostravě, Katedra psychologie a aplikovaných sociálních věd Abstract: The homelessness is connected with various pathological phenomena (drug and alcohol addiction, delinquency etc.). This conference papers is focused on a presentation of basic data about delinquency of homeless people and about criminal offences committed on homeless people. The whole conference paper is based on essential theoretical basis of causes of homelessness. Keywords: Criminality, Homelessness, Causes of Homelessness

1. Úvod Bezdomovectví představuje multifaktoriální sociální problém, který má dvě dimenze. Jednak lze chápat jako aktuální nepříznivá sociální situace, která je spojená s nadužíváním návykových látek (zejm. alkoholu a tabáku), pácháním drobné kriminality, absencí bydlení a mnoha dalších problémů. Na straně druhé je bezdomovectví výsledkem selhání jedince při plnění běžných sociálních rolí (např. zaměstnanec, rodič, dítě apod.) a je tedy důsledkem individuálního životního stylu. Ať chápeme bezdomovectví jako stav či důsledek předchozího života, vždy je spojeno s viditelnou fyzickou i psychickou devastací člověka. Bezdomovectví navíc není v současné době problémem skrytým, jako tomu bylo před rokem 1989, ale bezdomovci často hledají útočiště na veřejných prostranstvích (nádražní haly, obchodní střediska apod.). Tím se dostávají do konfliktu s většinovou společností, která bezdomovce vnímá obvykle spíše negativně. Bezdomovectví svým charakterem nejenom, že vytváří podmínky pro vznik kriminálního chování, ale bezdomovci se také často stávají obětí trestné činnosti druhých osob.

2. Determinanty ovlivňující vznik bezdomovectví Aktuální literatura se přiklání spíše k multifaktoriálnímu pohledu příčin bezdomovectví. Jednu z obecných teorií přinášejí američtí autoři - Muñoz a kol (2005). Ti ve své práci popisují dvě skupiny indikátorů možného vzniku bezdomovectví: 1. Zkušenosti z dětství: nefunkční rodina, sexuální nebo fyzické zneužívání, hrubé zacházení rodičů s dětmi, psychické onemocnění u rodičů. Tyto indikátory jsou potencionálními rizikovými faktory, aby se člověk stal v pozdějším věku bezdomovcem. 2. Zkušenosti z dospělosti: fyzické nebo sexuální násilí v dospělosti, oběť trestné činnosti (okradení, napadení apod.), zkušenost z vězení, délka bezdomovectví

60

(čím je člověk bezdomovcem déle, tím je větší riziko, že jím zůstane), užívání návykových látek. V české literatuře přinášejí širší pohled na příčiny bezdomovectví Hradecký a Hradecká (1996): 1.

Objektivní příčiny – jsou ovlivněny sociální politikou státu, jednotlivci, sociálním zákonodárstvím. Příčiny objektivního charakteru mohou působit na dodržování lidských práv, na zachování integrity práva a respektování zásady rovných příležitostí pro všechny občany, na vzdělanosti a kvalifikaci občanů. Subjektivní příčiny – jsou ovlivněny jednotlivci, rodinami a společenskými skupinami, jejich schopnostmi, rysy, temperamentem, charakterem a věkem. Tyto příčiny můžeme dále dělit na: • Materiální – ztráta zaměstnání, nejisté bydlení, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné příjmy, zadluženost, neschopnost obhospodařovat vlastní rozpočet, ztráta živitele, majetku. • Vztahové – změna struktury rodiny, rodinné nebo manželské problémy, diskriminace ženy, narušené vztahy v rodině, rozdělení či rozpad rodiny, násilí v rodině, sexuální zneužívání, znásilnění. • Osobní – mentální retardace, duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, osamělost, invalidita, alkoholismus, hráčství a další závislosti. • Institucionální – propuštění z ústavu, z vězení, opuštění dětského domova.

2.

Pokud se podíváme na konkrétní determinanty bezdomovectví, může nám posloužit práce britských autorů, kteří v 90. letech na základě empirických výzkumů zjistili následující rizikové faktory Fitzpatrick, Kemp a Klinker (2004; s. 46): 1. „Sexuální a psychické zneužívání v dětství nebo dospívání. 2. Rodinné spory a rozvraty. 3. Delikventní chování a zkušenost s vězením. 4. Předchozí služba u armády. 5. Nedostatek sociálně podpůrných sítí. 6. Dluhy, nezaplacené nájemné nebo hypotéky. 7. Neshody v sousedství. 8. Zneužívání drog a alkoholu. 9. Vyloučení ze školy a nedostatek kvalifikace. 10. Problémy s duševním zdravím. 11. Špatné psychické zdraví.“ Zjištění britských autorů potvrzuje práce Králové (2007; s. 3), která uvádí typické situace a jejich kombinace, kdy dochází ke vzniku bezdomovectví: • • • • •

„Partnerské problémy (rozpad partnerství, domácí násilí, odchod). Vztahové problémy v rodině (zejména mladí – útěk z rodiny). Úmrtí partnera nebo rodičů (zejména senioři, mladiství). Zdravotní postižení (fyzické, psychické). Ztráta zaměstnání, znevýhodnění na trhu práce (vysoký věk, nedostatečné vzdělání, pohlaví, záznam v rejstříku trestů). 61

• Migrace do metropole, zaměstnání).“

většího

města

(představa

snadného

získání

Za jednu samostatnou kategorii příčin bezdomovectví je považována chudoba (Králová; 2007; Mareš; 1999). V USA je považován za hlavní příčinu nedostatek dostupného bydlení. Hartman (2000).

3. Bezdomovectví a kriminalita Mnoho bezdomovců má za sebou pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody, mnoho bezdomovců se setkalo s nejrůznějším druhem útoku na svou osobu (napadení, krádež apod.). Příčiny tohoto stavu můžeme spatřovat v tom, že se osoba bez přístřeší nachází v hmotné nouzi (tzn., nemá dostatečné finanční a materiální prostředky pro uspokojování svých potřeb) a také se tito lidé pohybují v prostředí, kde se vyskytují jedinci, jež trestnou činnost páchají. Schopnosti bezdomovců a podmínky jejich života, jim neumožňují páchat rozsáhlejší, organizačně náročnější kriminální činy nebo se případně organizovat do větších skupin Hradecký a Hradecká (1996). Jak ukazuje zpráva za archivu Městské policie Pardubice, i když se bezdomovci dokáží za účelem páchání trestné činnosti organizovat, jedná se spíše o drobné přestupky. „Při noční kontrole veřejného pořádku v nádražní hale ČD narazili strážníci městské policie na skupinu podnapilých bezdomovců, kteří zvlášť hrubým způsobem budili veřejné pohoršení a narušovali občanské soužití. Váleli se opilí po zemi, prali se mezi sebou, nadávali kolemjdoucím, agresivně žebrali a dokonce zatarasili vchod do haly, aby jim žádný cestující nemohl „uniknout“. Všichni byli strážníky z haly vykázáni a dva byli hospitalizováni na záchytné stanici. Strážníci až do rána prováděli namátkové kontroly, aby se tyto osoby opět do haly nevrátily.“ (cit. archiv Městské policie Pardubice ze dne 7. 2. 2008). V komunitě bezdomovců často odpadá strach z ostudy ze spáchaného přestupku. Vzhledem k tomu, že ve výkonu trestu odnětí svobody bezdomovci dostanou pravidelnou stravu a střechu nad hlavou, nevidí tito lidé v pobytu ve věznici taková negativa jako běžná populace. (Štěchová, Luptáková, Kopoldová 2008). Fitzpatrick, Kemp a Klinker (2004) na základě výzkumů realizovaných ve Velké Británii dokládají, že přibližně polovina bezdomovců byla někdy v minulosti ve vězení nebo ve vazbě. U bezdomovců se objevují tzv. strategie přežití, což znamená, že častokrát participují na kriminálních činech, jako je prostituce, braní drog, prodej drog, krádeže v obchodech, vloupání. Zkušenost s vězením a trestním řádem může zvýšit šanci stát se bezdomovcem. Jedna studie doložila, že 40 % vězňů očekává, že se stanou po propuštění bezdomovci. Méně než polovina osob se mohla vrátit na adresu, kde žili, než se dostali do vězení. Štěchová, Luptáková a Kopoldová (2008) ve své práci uvádějí výsledky sondy, kterou provedly mezi bezdomovci. Ta byla provedena mezi obyvateli azylových domů a autorky zjistili, že 40 % těchto osob má v anamnéze trestnou činnost, což je podle nich mnohonásobně větší počet trestaných osob než v běžné populaci. Z tohoto počtu 62

dokonce 20 % osob páchalo trestnou činnost opakovaně. Trest odnětí svobody si odpykalo 22 % všech trestaných osob. Dále také zjistily, že nejenom, že bezdomovci páchají trestnou činnost, ale také se často stávají její obětí. Upozorňují na to, že u nás nebyla provedena žádná studie na toto téma. Nicméně v jejich sondáži se toto téma okrajově objevilo. Napadeno bylo celkem 38 % osob ze zkoumaného vzorku, z nichž přibližně polovina opakovaně. Pouze v polovině oznámených případů se jimi policie zabývala. Tento fakt také konstatují Hradecký a Hradecká (1996), kteří uvádějí, že z výzkumů v Německu vyplývá, že bezdomovci jsou stopadesátkrát více ohroženi než běžná populace tím, že zemřou násilnou smrtí. Rozsáhlé dotazníkové šetření proběhlo také v Pardubicích. Jedna z otázek směřovala na zjištění kriminálního chování osob bez domova. S překračováním zákona mělo v minulosti problémy 42% osob, 55% respondentů uvedlo, že nikdy problémy se zákonem neměli, 3% dotazovaných na tuto otázku neodpověděla. Několik respondentů odmítlo sdělit druh trestné činnosti, kterou spáchali. K nejčastějším trestným činnostem mezi respondenty patří krádeže, rvačky a neplacení alimentů (Paulovič, Sychrová, Šolínová; 2006). Další statistická data o kriminalitě bezdomovců poskytuje Armáda spásy v Brně (Infoservis.net). Jedná se o shrnutí poznatků, které tamní pracovníci azylového domu mají se svými uživateli: • • • • •

30 % osob aktuálně po výkonu trestu. 50 – 60 % v minulosti soudně trestáno. Někteří tendují k šikaně (zejm. mladí). Neschopnost starat se o sebe. Mnoho z nich se do vězení vrací – obtížná zjistitelnost (nekomunikace vězeňské služby).

Hlavní faktory determinující kriminalitu osob bez domova můžeme definovat v zásadě takto: • • • • •

Vliv rodiny Nízké vzdělání Zdravotní či mentální poruchy Vliv skupiny Propuštění z vězení

4. Závěr Ať se již díváme na bezdomovectví jako na stav či výsledek, je nutné ho posuzovat v celospolečenském kontextu. Bezdomovectví je sice výsledkem individuálního selhání jedince, ale zároveň odráží celkový stav společnosti. Pokud svůj úsudek opřeme o faktickou znalost příčin bezdomovectví, je jasné, že sklony k páchání kriminálních deliktů si lidé bez domova přinášejí ze svého nejpřirozenějšího sociálního prostředí, tedy primární rodiny. Tam, kde se již malé dítě 63

setkává s nezájmem o směřování k vyšším cílům a společenským hodnotám, je větší šance, že se jako bezdomovec stane pachatelem trestné činnosti. Dalším významným faktorem je působení skupiny (ostatních osob bez přístřeší) na samotného jedince. V subkultuře bezdomovců mnohdy odpadá přirozený ostych z následků při odhalení spáchaného trestného činu. Život na ulici s sebou přináší zvýšené nároky na odolnost organismu a schopnost přežít. Člověk nemající zajištěnu potřebu fyziologického bezpečí se tak často může stát terčem fyzického útoku, a to z nejrůznějších příčin (násilí uvnitř jeho referenční skupiny nevyjímaje). Samotnou kapitolu, která by se, vzhledem k zvyšujícímu se počtu, měla stát předmětem zájmu odborníku je otázka bezdomovectví žen. Většina výzkumů je totiž realizována zejména mezi muži.

Použité zdroje: [1]

[2]

[3] [4] [5]

[6] [7]

[8]

[9]

FITZPATRICK, S.; KEMP, P.; KLINKER, S. Bezdomovství – Přehled výsledků výzkumů z Velké Británie. Kostelec nad Černými lesy. Institut zdravotní politiky a ekonomiky; 2004. ISBN: 1–86134-255–1. HARTMAN, D., W. Policy Implications from the Study of the Homeless. In Sociological Practice: A Journal of Clinical and Applied Sociology, Vol. 2, No. 2; 2000; s. 57 – 76. ISSN 1573-787X. HRADECKÝ, I.; HRADECKÁ, J. Bezdomovectví – extrémní vyloučení. Praha. Naděje; 1996. INFOSERVIS.NET. Věznice plodí nové bezdomovce. [cit. 18. října 2007]. Dostupné na: KRÁLOVÁ, J. Společenská rizika související s bezdomovectvím. 2007. [cit. 15. září 2008]. Dostupné na: MAREŠ, P. Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha. Sociologické nakladatelství; 1999. ISBN 80–85850-61–3. MĚSTSKÁ POLICIE PARDUBICE. Tisková zpráva ze dne 7. 2. 2008. [cit. 10. listopadu 2008]. Dostupné na: MUÑOZ, M.; PANADERO, S.; SANTOS, E., P.; QUIROGA, Á. Role of Stressful Life Events in Homelessness: An Intragroup analysis. In. American Journal of Community Psychology, Vol. 35, Nos. 1/2, March 2005; s. 35 – 47. ISSN 1573-2270. PAULOVIČ, J.; SYCHROVÁ, A.; ŠOLÍNOVÁ, L. Průzkum uživatelů o. s. SKP – CENTRUM. Pardubice; o. s. SKP – CENTRUM; 2006.

64

[10] ŠTĚCHOVÁ, M.; LUPTÁKOVÁ, M.; KOPOLDOVÁ, B. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie. Praha. Institut pro kriminologii a sociální prevenci; 2008. ISBN 978–80-7338–069-4.

Kontaktní adresa: Mgr. Jan Mandys Externí doktorand Ostravská univerzita v Ostravě Katedra psychologie a aplikovaných sociálních věd Email: [email protected]

65

DILEMATA SČÍTÁNÍ BEZDOMOVCŮ V ROCE NÁRODNÍHO SČÍTÁNÍ OBYVATEL Jan Mandys, Pavlína Nežádalová Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní Abstract: The paper deals with the census of homeless people in the context of the national population census. They are presented in previous attempts to add these people in our country. There will be shortly discussed approaches to the problems in abroad. The whole issue is illustrated by the specific experience of social workers during the census of homeless people within the Scope of the Population and Housing Census in 2011 Keywords: Homeless, Census, Inhabitants, Inhabitancy

1. Úvod Sčítání lidu, domů a bytů představuje pravidelnou (jednou za deset opakovanou) událost. V letošním roce však byla diskutována mnohem více, než tomu bylo v minulosti. Diskutován byl zejména význam zjištěných informací, jejich kvalita a možné využití. V neposlední řadě představuje sčítání velmi finančně nákladný proces. Z hlediska demografie a dalších společenských věd (zejm. sociologie) přináší sčítání neocenitelné údaje o aktuálním stavu populace. Z hlediska praktického využití získaných dat již můžeme uvažovat nad tím, že sdělené informace přes sčítací formulář vlastně dublují informace, které o nás již stát má díky běžným evidencím. V letošním roce, také došlo v rámci sčítání k prvnímu oficiálnímu zahrnutí osob bez domova do toho procesu. Sčítání bezdomovců však proběhlo v České republice již v minulosti. Jednalo se o individuální aktivitu zainteresovaných organizací. Příspěvek představí základní problémy sčítání bezdomovců, příklady přístupů v zahraničí a jeden příklad průběhu sčítání lidu, domů a bytů 2011 v sociálních službách určeným osobám bez domova.

2. Historie a sčítání obyvatel na našem území Sčítání lidu (census) považujeme za základní pramen demografických údajů a představuje souborný statistický sběr, uspořádání, zhodnocení a publikace údajů, které jsou zaměřené na oblast demografickou, ekonomickou a sociální. K soupisu obyvatelstva bývají přidruženy další evidence, které s obyvatelstvem souvisejí. Jedná se zejména o soupis domů, bytů, průmyslových nebo zemědělských závodů. Výhodou je rozsah získaného materiálu, který můžeme porovnávat v čase. Samotný rozsah sběru dat je i značnou nevýhodou, neboť přináší problém v oblasti jak sběru, tak při vyhodnocení dat (Roubíček, V.; 1997, Kalibová, K.; 2005). První sčítání lidu na našem území bylo provedeno za vlády Marie Terezie v roce 1754 na základě patentu císařovny o každoročním sčítání lidu. První moderní sčítání 66

se uskutečnilo v roce 1869, na základě říšského zákona o sčítání. Byla stanovena desetiletá pravidelnost. Prováděním bylo pověřeno ministerstvo vnitra a řídily ho okresní a obecní úřady. Údaje se nejdříve třídily ručně, ale od roku 1890 se začaly používat elektrické třídící stroje. V roce 1919 byl založen Státní úřad statistický jako nový orgán pověřený celostátními statistickými šetřeními. Za první československé sčítání se považuje to z roku 1921, kdy hlavně z politických důvodů bylo třeba zjistit národnost obyvatelstva, aby se potvrdilo oprávnění vzniku samostatné Československé republiky. Toto sčítání považují odborníci za úspěšné. To je zejména díky úspěšné organizaci, úplnosti a správnosti zjištěných dat a jejich zpracování včetně publikace výsledků. Za další významnou etapu můžeme považovat sčítání z roku 1961. Vedle sčítání obyvatel došlo k cenzu domácností, bytů a domů, byly zjišťovány informace o trvalém pobytu, dojížďce do zaměstnání nebo úrovni školního vzdělávání. Poslední sčítání obyvatel v Československu proběhlo v roce 1991 a obsahovalo obnovené dotazy na náboženské vyznání. Sčítání v roce 2001 proběhlo formou sebesčítání (osoba vyplňovala sčítací formulář za sebe, své děti nebo jiné osoby v domácnosti. Toto sčítání vycházelo z metodických doporučení Organizace spojených národů a Statistického úřadu Evropského společenství (ČSÚ; 2011b, Kalibová, K.; 2005, Demografie; 2011).

3. Sčítání bezdomovců V České republice došlo do roku 2011 k několika pokusům sečíst bezdomovce na území obce. Asi nejznámější jsou pokusy z Prahy a Brna, případně Plzně. Základní otázku představuje samotná definice pojmu bezdomovec. Uvedené pokusy sčítat (Hradecký, I., Kosová, P., Myšáková, M., Omelková, L., Sedláček, P.; 2004, Hežová, M., Loukotka, R., Ptáček, L., Sejbal, J., Stanoev, M.; 2010, Toušek, L.; 2011) vycházejí vesměs z definice ETHOS, která rozlišuje tyto základní typy (Feantsa; 2011): • Bez střechy. • Bez bytu. • Bydlení v nejistých podmínkách. • Bydlení v nevyhovujících podmínkách. Ve všech případech se sčítání účastnili dobrovolníci spolu s pracovníky nestátních neziskových organizací nebo s pracovníky zainteresovaných magistrátů. Stejně jako při sčítání lidu, domů a bytů i v těchto případech byl stanoven rozhodný okamžik (obvykle doba v rozmezí 18 až 22 hodin). Při hlubším studiu těchto závěrečných zpráv se pak ukazuje, že se jedná o velmi dobře fungující nástroj sběru informací využitelný

67

na různém území za pomoci takřka jednotné metodologie (minimálně šlo o využití jednotné typologie bezdomovectví)1. Velká mediální pozornost je věnována sčítání těchto osob (a dalších sociálně vyloučených osob v rámci celého censu obyvatel v roce 2011 (iDnes; 2010, Sedmička; 2011, Týden; 2011). Tento projekt popisuje také statistický úřad (ČSÚ; 2011a, ČSÚ; 2011d). Do sčítání jsou zahrnuti a fakticky mu podléhají: • „Každá fyzická osoba, která má v rozhodný okamžik trvalý pobyt nebo povolený přechodný pobyt na území České republiky, tedy včetně dětí. • Každá další fyzická osoba, která je na území České republiky v rozhodný okamžik přítomna, a nemá zde trvalý nebo povolený přechodný pobyt. • Každý dům, i neobydlený. • Každý byt, i neobydlený.“ (ČSÚ; 2011c) Zajímavou inspiraci můžeme sledovat v zahraničí. Například v Bostonu probíhá sčítání osob bez domova každoročně vždy v prosinci. Vedle obyvatel azylových domů, se započítávají lidé v nouzových přístřešcích (bez rozdílu zda se jedná o jednotlivce či rodiny), osoby postižené domácím násilím, osoby využívající drogové programy, osoby v přechodném bydlení a zapojené do speciálních programů pro bezdomoveckou mládež, bývalé válečné veterány, kteří žijí na ulici a v neposlední řadě se započítávají tyto osoby, které využívají programy pro duševně nemocné či se léčí s duševním onemocněním v léčebnách. Stejně jako u nás se pro sčítání využívá dobrovolníků, kteří se organizují do týmů v počtu 5 až 10 osob. Tento tým pak pokrývá jednu ze 42 lokalit, do kterých je město rozděleno. Zprávy o sčítání jsou na stránkách města k dispozici od roku 1989 (City of Boston; 2011, Quirk, M.; 2008). Problémy s definicí, koho za bezdomovce považovat a koho ne, se nevyhýbají ani zahraničním pokusům o tento sběr dat, např. U. S. Census Bureau (2011). I přesto můžeme nalézt shodné parametry s typologií ETHOS. V našich podmínkách budou do sčítání zapojeny osoby přebývající v azylových domech, domech na půli cesty, noclehárnách, nízkoprahových denních centrech (ČSÚ; 2011a), což z odborného hlediska můžeme považovat za velmi zjednodušující pohled. Tento fakt je o tolik zřejmější, když i Česká republika přistoupila v rámci odborné diskuze na akceptaci ETHOS-typologie. 3.1. Sčítání lidu v praxi sociálních služeb – deskripce jedné zkušenosti Následující text je zpracován na základě rozhovoru se sociálním pracovníkem, který absolvoval školení, jak v rámci národního sčítání lidu, domů a bytů postupovat. Tento školený pracovník pak napomáhal zajišťovat sčítání v azylovém domě, v nízkoprahovém denním centru i v terénu. Pracoviště, pohlaví ani pozice pracovníka

1

Zde je proto nutné považovat informaci iDnes (2010) o tom, že počty bezdomovců můžeme pouze odhadovat, neboť regionální sčítání zastřešuje jiný subjekt a metodologie sčítání není zcela jednotná, za zavádějící a nepřesnou. Mnohem zásadnější je fakt, že toto sčítání proběhlo pouze na několika málo územních jednotkách. Již tyto zprávy dokládají, že bezdomovectví se netýká stovek, ale tisíců osob.

68

nebude v textu vzhledem k možným následným problémům (viz problém hlásit osoby, které se odmítnou sčítat) uvedena. Zásadní problém z jeho pohledu byla samotná organizace celého sčítání, neúplnost a rozpory v informacích. Co je nutné zdůraznit, celý systém sčítání byl nastaven tak, aby pracovník měl zaznamenat osoby, které odmítli vyplnit sčítací formulář. Tento fakt pak může zpochybnit celý význam sčítání pro celou skupinu, neboť sociální pracovník nemůže z podstaty své práce (pokud se nejedná o trestný čin definovaný zákonem) tzv. „udávat“ své uživatele, kteří mu důvěřují. Vyplnění sčítacího formuláře představuje čistě osobní věc a zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů ukládá za povinnost pracovníkům zastupovat, hájit práva a oprávněné zájmy svých uživatelů. Více je tato oblast také zpracována ve vyhlášce číslo 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ve standardech kvality sociálních služeb. V neposlední řadě tuto povinnost upravuje etický kodex sociálních pracovníků (Společnost sociálních pracovníků ČR; 2011), případně etické kodexy jednotlivých poskytovatelů sociálních služeb. Tento problém je natolik eticky zásadní, že by měl být v příštím sčítání metodicky ošetřen. Dalším problémem, se kterým se pracovník setkal, bylo to, že neobdržel předvyplněné sčítací formuláře, které by se fakticky hodily pro sčítané osoby, a které byly všem školeným osobám přislíbeny. Celý systém pak nijak fakticky nerozlišoval mezi osobami bez domova a osobami, které žijí v běžné komerční ubytovně, a to i přestože formulář na toto pamatoval pomocí kódu. Toto kódování se však jeví z výše popsaného důvodu jako neúčelné. S tím souvisí i to, že některé otázky nebyly adekvátně uzpůsobeny potřebám sčítaných osob (např. poslední zaměstnání, co dělala osoba před 15 lety apod.)2. I přes tyto problémy se do sčítání podle slov pracovníka zapojila většina osob, které oslovil. Zda ale všichni formuláře adekvátně vyplnili či zda je vyplnili, nedokáže pracovník posoudit. Svou roli považuje spíše za zprostředkovatelskou. Praxe sociálních pracovníků pak ukazuje, že organizace pracující s bezdomovci mají o svých uživatelích (a tedy o jejich konkrétním počtu) dostatečný přehled. Tento přehled se však netýká samotného počtu, ale také regionálních specifik od demografických ukazatelů přes determinanty bezdomovectví až po kvalifikované odhady a statistické výkazy (zejména výstupy z individuálního plánování) úspěšného začlenění uživatelů do společnosti. Na regionální úrovni pak nebývá obvykle problém v součinnosti s Policií ČR, obecní policií, sociálním kurátorem pověřených obcí případně s dalšími institucemi vytvořit ucelenou mapu celého problému bezdomovectví.

2

Málokterý bezdomovec dokáže říci, co konkrétně dělal nebo kde byl. A opět zde musel pracovník narážet na etickou stránku celého problému.

69

4. Závěr Sčítání obyvatel představuje metodu získávání dat, která je časově, finančně i administrativně velmi náročná. Pokud odhlédneme od všech odborných debat nad smysluplností celého sčítání, můžeme přesto konstatovat, že sčítání bezdomovců působí z hlediska stávající praxe (realizovaná sčítání, výpověď sociálních pracovníků) a z hlediska terminologie bezdomovectví (neustálé mediální diskuze nad tím, koho do sčítání zahrnout a koho ne, navzdory existující všeobecně uznávané typologii ETHOS) značně rozpačitě. Zcela upozaděn je etický problém celého sčítání. Bezdomovcům je nabourávána i ta trocha soukromí, kterou si budují. To však, ale nebývá zas tak velký problém, neboť tito lidé pokud něco dělat nechtějí, tak to dělat nebudou. Zásadnější je takové nastavení sčítání lidu, které ukládá sociálním pracovníkům, kteří se na sčítání podílejí, upozorňovat na osoby, které sčítání odmítnou. Zde proti sobě stojí etika a zákonné normy. Nezbývá než doufat, že výsledky přinesou zajímavá data a veškerá zde nastíněná dilemata celého procesu budou převážena kvalitou získaných informací. Použité zdroje: [1] [2]

[3]

[4]

[5]

[6] [7]

[8]

CITY OF BOSTON. Annual Homeless Census. [on-line] 2011, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. ČSÚ se pokusí poprvé v historii zmapovat situaci lidí bez domova [on-line] 2011a, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Historie sčítání [on-line] 2011b, [cit. 20-042011]. Dostupné na: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Nejčastější dotazy. Budou sčítáni všichni obyvatelé, včetně dětí? [on-line] 2011c, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Se sčítacími komisaři vyrazí do terénu také speciální romští asistenti [on-line] 2011d, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: DEMOGRAFIE. Historie. [on-line] 2011, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: EVROPSKÁ FEDERACE NÁRODNÍCH ORGANIZACÍ PRACUJÍCÍCH S BEZDOMOVCI (FEANTSA). ETHOS - European Typology on Homelessness and Housing Exclusion. [on-line] 2011, [cit. 10-04-2011]. Dostupné na: < http://www.feantsa.org/code/en/pg.asp?Page=484> HEŽOVÁ, M., LOUKOTKA, R., PTÁČEK, L., SEJBAL, J., STANOEV, M. Sčítání bezdomovců ve městě Brně. Brno: Magistrát města Brna, Odbor sociální péče, 2010. 8 s. 70

[9] [10]

[11]

[12] [13] [14] [15] [16]

[17]

[18]

[19]

[20] [21]

HRADECKÝ, I. A KOL. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje, 2007. 54 s. HRADECKÝ, I., KOSOVÁ, P., MYŠÁKOVÁ, M., OMELKOVÁ, L., SEDLÁČEK, P. Sčítání bezdomovců Praha 2004, závěrečná zpráva. Praha: Arcidiecézní charita Praha, Armáda spásy, Městské centrum sociálních služeb a prevence, Naděje, 2004. 27 s. IDNES.CZ. Statistici budou poprvé v historii sčítat bezdomovce. [on-line] 2010, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2005. 52 s. ISBN 80-246-0222-9 QUIRK, M. Homelessness in the City of Boston. Winter 2008 – 2009. Annual Census Report December 15, 2008. Boston: City of Boston, 2008. ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4 SEDMIČKA.CZ. Sčítací komisaři vyrazí i mezi bezdomovce. [on-line] 2011, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. Etický kodex společnosti sociálních pracovníků ČR. [on-line] 2011, [cit. 19-04-2011]. Dostupné na: TOUŠEK, L. Sčítání bezdomovců v plzni – přehled základních zjištění. [on-line] 2011, [cit. 10-04-2011]. Dostupné na: TÝDEN.CZ. Sčítací komisaři vyrazili do ulic. Neuniknou jim ani bezdomovci. [on-line] 2011, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: U.S. CENSUS BUREAU Population experiencing homelessness. [on-line] 2011, [cit. 20-04-2011]. Dostupné na: Vyhláška číslo 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů Zákon číslo 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

71

Kontaktní adresa: Mgr. Jan Mandys Ústav veřejné správy a práva Fakulta ekonomicko-správní Univerzita Pardubice Studentská 84 532 10 Pardubice Email: [email protected] Pavlína Nežádalová Studentka oboru Hospodářská politika a správa, programu Veřejná ekonomika a správa Univerzita Pardubice Studentská 84 532 10 Pardubice Email: [email protected]

72

SOCIÁLNA ROVINA PODNIKANIA Ladislav Mura Dubnický technologický institut, Ústav odborných predmetov Abstract: Social entrepreneurship is in Slovak conditions relatively new area of economical activities. The basic philosophy of social entrepreneurship is a connection of bussines initiative to the aim to safisfy the social needs of regions and society. Special sense has this kind of enterprising in localities, where is a need a paralel assurance of not only economical but the social development too. The article is dealing with selected questions of mentioned theme. Keywords: Entrepreneurship, Social Development, Social Enterprise, Social Economy, Region

1. Úvod Sociálne podnikanie predstavuje novú oblasť ekonomických aktivít, pre ktoré je charakteristické prepájanie ekonomických a sociálnych cieľov. Predstavuje tak nový rozmer nekonvenčnej podnikateľskej dynamiky, ktorá je súčasne nositeľom sociálnych inovácií a sociálneho rozvoja, ako aj novým impulzom ekonomického rastu. Prvé prístupy sa začali intenzívne rozvíjať na začiatku 90. rokov v Spojených štátoch amerických, následne aj v Európe. Reagovali na prebiehajúce sociálne a ekonomické zmeny, podnety a výzvy spoločenského vývoja. Sociálne podnikanie je v odborných kruhoch vnímané ako inovatívna forma podnikateľských aktivít s pridanou sociálnou hodnotou. Za základné zdroje vývoja týchto iniciatív možno považovať [6]: ü Rozvoj tretieho sektora, ktorý sa orientoval na podporu občianskej spoločnosti a poskytovanie verejnoprospešných a sociálnych služieb. Prínosom týchto organizácií do konceptu sociálneho podnikania sú nové organizačné formy a špecifický typ manažmentu, ako aj hodnoty sociálnej misie a dobrovoľníckej práce. V niektorých európskych krajinách sú nositeľom nových iniciatív aj družstevné organizácie. Družstvá ako podielnické, vzájomno-prospešné organizácie sa stali novým nositeľom zamestnávania v širokej škále služieb od obchodných až po sociálne a kultúrne služby. ü Kríza zamestnanosti, ktorá bola spojená so zastavením ekonomického rastu a reštrukturalizáciou modernej ekonomiky. V ekonomicky vyspelých krajinách sa v dôsledku rastu technickej a technologickej úrovne ekonomiky a následného zvýšenia produktivity práce vytvorila situácia, ktoré spôsobila, že trh práce prestal byť schopný zapojiť všetkých do pracovného procesu. V štruktúre zamestnaneckých miest začali chýbať najmä pracovné príležitosti pre nízko kvalifikované a nekvalifikované pracovné sily. Zvýšila sa miera nezamestnanosti a v jej štruktúre sa zjavila obzvlášť nepriaznivá kategória – dlhodobo

73

nezamestnaných. Ukázala sa potreba posilnenia politiky zamestnanosti, najmä jej aktívnych foriem (posilňovanie zamestnateľnosti znevýhodnených kategórií). ü Kríza sociálneho štátu a problémy ekonomickej a sociálnej efektívnosti uplatňovaných stratégií sociálnej politiky vo vzťahu k novo sa formujúcim sociálnym problémom. Dlhodobé zotrvávanie v situácii nezamestnanosti znamenalo nielen zhoršenie príjmovej situácie a rast chudoby, ale aj riziká sociálnej marginality a sociálneho vylúčenia určitých kategórií ľudí. To vyvolávalo tlak na sociálnu politiku a sociálne výdavky. Zmenená sociálna situácia a nové sociálne problémy spochybnili ekonomickú a sociálnu efektívnosť doterajších modelov sociálneho štátu a nastolili potrebu jeho zmeny. ü Určitými podnetmi pre nové vnímanie potrieb sociálneho rozvoja boli aj procesy transformácie verejnej správy, decentralizácia štátnej správy a posilňovanie kompetencií samosprávnych orgánov. Priniesli nové impulzy pre regionálny a lokálny rozvoj a potrebu komplexnejšieho plánovania ich rozvoja na pozadí širokých sociálnych partnerstiev.

2. Metodika Predmetom teoretickej analýzy vedeckého článku je sociálna rovina podnikania. Cieľom článku je teoretická analýza vzájomného vzťahu podnikateľskej činnosti a sociálnych potrieb, poukázať na nové chápanie podnikania v kontexte sociálnej ekonomiky a skúmať efekty, ktoré prináša sociálne podnikanie. Akcent kladieme na objasnenie vybraných aspektov. Pri riešení stanovenej problematiky je použitá metóda analýzy teoretických poznatkov v rovine súčasných teórií a prístupov k sociálnemu podnikaniu. Metóda syntézy umožňuje zhrnúť aktuálne poznatky z predmetnej oblasti. Pri riešení práce sa využili aj ostatné logicko-poznávacie metódy ako sú indukcia a dedukcia.

3. Řešení problému, výsledky a dizkuse V úvode uvedené požiadavky viedli k hľadaniu inovovaných postupov v stratégiách verejných politík. Prepájanie týchto iniciatív, multisektorovosť a synergia priniesli zmeny, ktoré sa pretavili do termínov sociálnej ekonomiky. 3.1. Sociálna ekonomika a sociálne podnikanie Za najuznávanejšieho odborníka v oblasti sociálnej ekonomiky (social economy, solidarity-based economy) sa považuje Jacques Defourny, ktorý je profesorom na Univerzite v Liege a riaditeľom Centra pre sociálnu ekonomiku. [7] S termínom sociálnej ekonomiky sa na Slovensku a v okolitých krajinách môžeme stretnúť iba za posledné roky. Cielené aktivity v oblasti sociálnej ekonomiky prebiehajú na Slovensku od roku 2005 vďaka iniciatíve EQUAL, v rámci Európskeho sociálneho fondu, ktorého činnosť zastrešuje Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky. [1]. Sociálna ekonomika je prepojená dvomi princípmi – ekonomickým a sociálnym. Ekonomický princíp rešpektuje konkurencieschopnosť a 74

ekonomickú udržateľnosť. Sociálny princíp vnáša do sociálnej ekonomiky solidaritu, začleňovanie a sociálny rozvoj. Je to teda oblasť nových podnikateľských iniciatív s cieľovou orientáciou na riešenie sociálnych potrieb regiónov. Sociálnu ekonomiku môžeme definovať ako formovanie podnikateľských aktivít a podnikateľských subjektov, ktoré sú aktívne v trhovom priestore, ich organizačno – právna forma je záruka solidarity a demokratického riadenia, a ktorých zisk je redistribuovaný na dosahovanie sociálnych cieľov. Ide o komplementárny pilier k trhovej a verejnej ekonomike. Defourny charakterizuje tento pojem nasledovne [2]: Sociálne podnikanie je činnosť s primárne sociálnymi cieľmi, kde sú hospodárske prebytky prednostne znovu investované do podnikania za rovnakým účelom alebo do rozvoja miestnej komunity, na rozdiel od potreby maximalizovať zisk pre zainteresované skupiny či vlastníkov. V Spojených štátoch amerických je vnímané ako pridaná hodnota sociálneho rozmeru podnikania. V európsych teóriách sa zaraďuje do tretieho sektora. Sociálne podnikanie sa nazýva aj ako spoločenské podnikanie (social entrepreneurship). Je to teda také podnikanie, ktorého primárnym cieľom nie je zisk, ale širšie spoločenské poslanie s trvalým riešením sociálneho problému. S týmto pojmom sa v uplynulom období stretávame stále častejšie. Jeho dôležitosť rastie s postupným uvedomovaním si dôležitosti integrácie znevýhodnených skupín do spoločnosti. Jednou z takýchto skupín sú i osoby so zdravotným postihnutím. A práve pre ne, ako i pre osoby pracujúce so zdravotne postihnutými alebo ich potenciálnych zamestnávateľov je určený aj projekt s rovnomenným názvom Sociálne podnikanie. [4] Z uvedených myšlienok je zrejmé, že sociálne podnikanie predstavuje inovatívne modely a metódy podnikania, ktorých cieľom je riešenie sociálnych problémov regiónu. Sociálne podniky majú slúžiť ľudom, ich cieľom však nie je zisk – v praxi to teda znamená, že vytvorený zisk je použitý vo forme investícií na ďalšie sociálne ciele. 3.2. Ekonomické a sociálne determinanty podnikania Pri analýze sociálneho podnikania zisťujeme, že tu pôsobia dve veľké skupiny determinantov. Sú to ekonomické a sociálne kritériá. Medzi základné ekonomické determinanty môžeme zaradiť: ü sústavnú činnosť založenú na produkcii a predaji tovarov a služieb, ü vysoký stupeň autonómnosti, ü akceptáciu ekonomického rizika, ü kombináciu platenej a neplatenej práce. Okrem vyššie uvedených determinantov vytvárajú ekonomický rozmer sociálneho podnikania aj: ü podnikateľský duch,

75

ü konkurencieschopnosť, ü ekonomická udržateľnosť a nezávislosť ü marketing, ü organizácia a manažment sociálneho podniku. Ide teda o také ekonomické aktivity, cez ktoré sa uspokojujú životné potreby lokálnych spoločenstiev a sociálne potreby ich obyvateľov. Hľadá sa nový priestor pre tvorbu pracovných príležitostí v neuspokojených potrebách jednotlivcov a sociálnych skupín. Produkty a služby sociálneho podnikania sú určené do vnútra spoločenstva a podporujú jeho rozvoj. Druhú skupinu tvoria sociálne determinanty [2]: ü explicitný sociálny cieľ (lokálna komunita), ü činnosť vychádzajúca z občianskych iniciatív, ü rozhodovacie právomoci nie sú odvodené od vlastníctva kapitálu, ü participatívna povaha riadenia sociálnych podnikov, ü obmedzená redistribúcia zisku. Sociálny rozmer takéhoto druhu podnikania sa v praktickej rovine odzrkadľuje okrem iného aj v: ü boji s nezamestnanosťou, ü udržateľnom rozvoji, ü integrácii znevýhodnených občanov, ü regenerácii miest a regiónov, ü znižovaní sociálnych nerovností, ü poskytovaní osobných sociálnych služieb. Vytvorené pracovné príležitosti sú orientované najmä na zapojenie ľudí znevýhodnených na trhu práce, ktorí si ťažko hľadajú prácu na tradičnom trhu práce napríklad z dôvodu nízkej kvalifikácie, dlhodobej nezamestnanosti, zdravotnému hendikepu, rodinných podmienok a iných sociálnych problémov). 3.3. Definovanie sociálneho podniku a jeho typológia Pojem sociálny podnik sa pokúsili charakterizovať viacerí domáci a zahraniční autori. Okrem iných definícií je sociálny podnik vymedzený aj nasledovne 3: Sociálny podnik je sociálne zodpovedná ekonomická spoločnosť s výraznými sociálnymi cieľmi a zámermi. Jeho činnosť je ekonomická (s podnikateľským zámerom), špecifickou črtou je však reinvestovanie zisku (príjmov) do svojich sociálnych cieľov a na prospech lokálnej komunity, v ktorej pôsobí.

76

Kolektív zahraničných autorov [2] definuje sociálny podnik ako organizačný aktér sociálneho podnikania. Sociálny podnik sa nachádza v konkrétnej komunite, identifikuje jej problémy a na tie reaguje budúci sociálny podnikateľ. Ten v prvom rade rieši zamestnanosť miestnej komunity a nesnaží sa o maximalizáciu zisku na úkor zamestnanca. Prvoradým cieľom je pracovná integrácia a až druhoradým je zisk. Zisk však musí zabezpečiť udržateľnosť sociálneho podniku, teda jeho prežitie. Po voľbách v roku 2006 sa v Programovom vyhlásení vlády Slovenskej republiky objavila zmienka o sociálnom podniku. Termín nie je v súčasnosti na Slovensku jednoznačne zadefinovaný, ale vyvolal veľký záujem a otvoril odbornú diskusiu. Odborníci i politici začali hľadať inšpiráciu v zahraničí. Najčastejším prejavom sociálneho podniku, resp. sociálneho podnikania v treťom sektore je „podnikateľská“ aktivita občianskeho združenia, ktoré pri tomto podnikaní nezabúda na svoje hlavné poslanie, ktorým je práca so svojimi členmi alebo klientmi. Komunitná a sociálna práca združenia nezaniká, ale združenie si na tieto činnosti dokáže získať finančné zdroje a prípadne aj vytvorí pracovné miesta. V súvislosti s vymedzením sociálneho podniku vzniká ďalší odborný termín, ktorý je potrebné definovať – sociálny podnikateľ. Kým v Spojených štátoch amerických sa pri zadefinovaní uvedeného pojmu zdôrazňuje individuálna dynamika, v európskych krajinách sa dôraz kladie na kolektívnu dynamiku. Ako vidíme, je tu analógia s chápaním pojmu manažment, kde rovnako americký manažment upriamuje pozornosť na individualitu a európsky a japonský manažment kolektívne riadenie. V americkej odbornej literatúre sa stretávame s tzv. modelmi sociálnych podnikov pracovnej integrácie [2]. Patria sem: ü prechodné zamestnania, ü stále samofinancované zamestnania, ü pracovná integrácia so stálou podporou, ü socializácia prostredníctvom produktívnej činnosti. V závislosti od konkrétneho modelu môžu mať pracovníci sociálneho podniku rôzny status: ü status zamestnanca na základe pracovnej zmluvy, ü status rekvalifikovaného, ü status chráneného zamestnania. Každá organizačná jednotka má svoj právny status a typológiu. Sociálne podniky majú niektorú z nasledovných organizačno – právnych foriem : ü občianske združenie, ü nadácia, ü verejno – prospešná organizácia, 77

ü vzájomneprospešná a svojpomocná organizácia, ü družstevná organizácia, ü spolupodielnícka, vzájomne úverová spoločnosť, ü typ obchodnej spoločnosti (spoločnosť s ručením obmedzeným, akciová spoločnosť). V praxi sa stretávame aj s tzv. obecnými sociálnymi podnikmi, ktoré môžeme považovať za: ü nástroj regionálnej zamestnanosti, ü rozvoj podnikateľských aktivít obce (osobitne v zaostalých regiónoch), ü využívanie regionálnych zdrojov, ü prispôsobenie lokálnym podmienkam, ü podporu sociálnych programov obce, ü dlhodobo udržateľný rozvoj obce. Vo vyspelých ekonomikách sa okrem uvedených foriem sociálnych podnikov vyskytujú aj družstevné formy týchto podnikov. Za takúto formu hovoria viaceré skutočnosti, napríklad tradícia družstevníctva na vidieku (združovanie drobných výrobcov: roľníkov a remeselníkov, spolupodielnícka vzájomná pomoc v ekonomickej a sociálnej oblasti), základnými atribútmi družstevnej formy sociálneho podniku sú dobrovoľnosť, vzájomnosť, rovnosť partnerov a sociálny aspekt v podobe svojpomoci. Základnými družstevnými formami týchto podnikov sú úverové, svojpomocné, spotrebné, výrobné, spracovateľské, predajné, stavebné, bytové sociálne podniky. Z hľadiska manažmentu sociálneho podniku, organizácie práce je potrebné rešpektovať nasledovné aspekty: ü premyslenosť podnikateľského zámeru, ü prieskum trhu orientovaný na zistenie informácií o potenciálnych zákazníkoch, konkurencii a obchodných partneroch, ü analýza podnikových zdrojov (priestorové a materiálne zabezpečenie, technické vybavenie, vedomosti a zručnosti, ľudské zdroje, finančné zdroje, časový manažmnet) ü marketingový manažment. Sociálne podnikanie je ako každá podnikateľská činnosť vykonávaná okrem iných cieľov aj za účelom dosiahnutia ekonomickú sebestačnosť pre svoju reprodukciu. [5] Keďže sociálne podniky zamestnávajú primárne znevýhodnených občanov, táto skutočnosť sa prejavuje následne v nízkej produktivite práce. Z uvedeného dôvodu je odkázaná aj na podporné prostriedky z verejných a súkromných zdrojov. Spôsob financovania sociálneho podnikania je teda prirodzene multizdrojový. Základnými finančnými zdrojmi týchto podnikov sú:

78

ü podporné prostriedky z vládnych programov podpory trhu práce, politiky zamestnanosti a politiky sociálnej pomoci, ü prostriedky grantových schém (štrukturálne fondy Európskej únie, nadačné fondy, a podobne), ü regionálne a miestne verejné zdroje. Napríklad priame a nepriame ekonomické nástroje – príspevky z miestnych rozpočtov, zvýhodnené prenájmy a iné. ü podpora podnikateľského prostredia z regionálnych zdrojov (subdodávky, prenájom priestorov, pracovných nástrojov a zariadení), ü vlastný zisk z ponúkaných tovarov a služieb, ü členské príspevky (pokiaľ ide o družstevnú formu alebo občianske združenie) ü prijaté dary. Okrem menovaných finančných a podporných prostriedkov majú podniky sociálneho podnikania možnosť uchádzať sa o osobitné podporné opatrenia, akými sú: ü dotácie na získanie kvalifikácie a pracovnej spôsobilosti tých občanov, ktorí nájdu v sociálnej ekonomike prácu. Získané zdroje je možné použiť na zabezpečenie vzdelávania, zapracovania na pracovisku, tréning alebo supevízia. ü stimuly zamerané na podporu nákupu služieb poskytovaných sociálnou ekonomikou Poskytované sú najmä nepriame ekonomické nástroje – možnosť odpočítateľných položiek pre tých, ktorí si služby zakúpia alebo priame – vo forme príspevku na nákup sociálnej služby pre sociálne znevýhodnených. ü dopĺňanie pracovného príjmu zamestnaných v sociálnych podnikoch sociálnou dávkou. Ide o nástroj podpory ich aktivizácie a ochoty pracovať a súčasne ide o vyrovnanie nízkej produktivity práce. ü poskytovanie dotácií na zakladanie podnikov verejných a sociálnych služieb v regiónoch. 3.4. Sociálne podnikanie podmienkach Slovenskej republiky Právna úprava sociálneho podnikania na Slovensku vychádza z niekoľkých právnych noriem. V tomto prípade platia všeobecné ustanovenia Zákona o živnostenskom podnikaní č. 455/1991 Zb. v znení neskorších predpisov, Obchodný zákonník č. 513/1991 Zb. v znení neskorších predpisov, Občiansky zákonník č. 40/1964 Zb. v znení neskorších predpisov, a špecificky Zákon o službách zamestnanosti č. 5/2004 Z. z. v znení neskorších predpisov. Legislatíva určuje postavenie sociálnych podnikov pracovnej integrácie, úlohu sociálnych podnikov v sociálnych službách, obecných a komunálnych sociálnych podnikov a status družstevných sociálnych podnikov. Zo slovenskej praxe môžeme uviesť niekoľko úspechov sociálneho podnikania. Dobre fungujúcimi sociálnymi podnikmi sú okrem iných napríklad [4]: ü kaviareň Radnička (Divadlo z pasáže), 79

ü chránené dielne pri zariadeniach sociálnych služieb, ü obecné podniky v regióne Spiša. Sociálne podnikanie má potenciál viacerých pozitívnych efektov pre ekonomiku a spoločnosť. Medzi potenciálne efekty sociálneho podnikania na Slovensku môžeme zaradiť: ü rozvoj zamestnanosti, ü rozvoj sektoru služieb, ü rozvoj sociálnych služieb, ü sociálny rozvoj ako prepojenie sociálnej pomoci a inklúzie, politiky zamestnanosti, ü posilnenie sociálnej integrácie, ü rozvoj sociálneho potenciálu komunít (vrátane obnovy sociálnych vzťahov), ü akcelerácia osvojenia decentralizovaných kompetencií na úrovni miestnej a regionálnej samosprávy. Rovnako aj poskytovatelia sociálnych služieb majú prínos zo sociálneho podnikania. K najvýznamnejším patria: ü získanie podporných zdrojov, ü ekonomická udržateľnosť podniku, ü lepšie využívania infraštruktúry poskytovateľov, ü zavádzanie inovácií, ü sociálna zmena. Vzhľadom na vyššie uvedené charakteristiky môžeme povedať, že sociálne podnikanie prináša mnoho pozitívnych efektov, a to nielen v ekonomickej, ale aj sociálnej rovine. Preto je v záujme celej spoločnosti rozvíjať takúto formu podnikania.

4. Závěr Sociálne podnikanie je založené na prepájaní ekonomických princípov a sociálnych cieľov. Snaží sa využiť a do sociálnej sféry adaptovať podnikateľského ducha, princípy konkurencieschopnosti a rentability. Možno teda pokladať aj za stratégiu udržateľnosti sociálnych programov do budúcnosti. Pre sociálne podnikanie je príznačné inovatívne hľadanie nových príležitostí pracovných a podnikateľských aktivít podľa lokálnych podmienok, medzisektorové a viacúrovňové prepájanie. V podmienkach Slovenskej republiky je vhodné rozvíjať priestor sociálnej ekonomiky v prepájaní politiky zamestnanosti, politiky sociálnej pomoci, sociálneho začleňovania a regionálneho rozvoja. Záverom môžeme špecifikovať nasledovné hlavné prínosy sociálneho podnikania:

80

ü rozvoj zamestnanosti prostredníctvom stimulácie ponuky pracovných príležitostí na regionálnej úrovni, hľadanie nových foriem práce, ü rozvoj sektoru služieb (rozvoj infraštruktúry a kvality životných podmienok ľudí v rôznych lokalitách), ü rozvoj sociálnych služieb podľa potrieb občanov, ü posilňovanie sociálneho začleňovania znevýhodnených skupín obyvateľstva, ü rozvoj sociálneho potenciálu regiónov formou podpory partnerstva, sociálneho dialógu a svojpomoci na miestnej úrovni, ü regionálny rozvoj, ktorý prispieva k odstraňovaniu medziregionálnych disparít. Vedecký článok je parciálnou súčasťou Inštitucionálneho výskumu s názvom “Internacionalizácia podnikateľskej činnosti malých a stredných podnikov vo vybranom samosprávnom kraji”, ktorý sa rieši na Ústave odborných predmetov Dubnického technologického inštitútu v Dubnici nad Váhom. Použité zdroje: [1]

BLUNDEN, T. 2007. Tréningový program pre naštartovanie sociálneho podnikania. Interný materiál Agentúry špecializovaných služieb pre autistov a iné zdravotné postihnutia. Bratislava 2007.

[2]

DEFOURNY, J., NYSSENS, M.: Social Enterprise in Europe: Recent Trends and Developments. In: Working Paper , No.2008/01, EMES 2008

[3]

DOHNALOVÁ, M. 2003. Sociální podnikání v občanském sektoru ČR. In: Determinanty sociáneho rozvoja – Sociálne podnikanie. Banská Bystrica: EF UMB, 2003. ISBN 80-8055-831-8

[4]

HALADOVÁ, M. 2009. Sociálne podnikanie vo vzťahu k sociálnym službám. In: Verejné zdravotníctvo. Bratislava: SZU, 2009, č. 4. 1337-1789

[5]

KORIMOVÁ, G. a kol. 2007. Sociálne podnikanie. Banská Bystrica: Kopernikus, 2007, ISBN 978-80-89288-14-4.

[6]

LUBELCOVÁ, G. 2009. Možnosti a príležitosti etablovania sociálnej ekonomiky a sociálneho podnikania v sociálnej politike v SR. [online] cit. [06-05-2010] Dostupné na: www.upsvarno.sk/data/files/125.doc

[7]

POLLÁK, M. 2010. O sociálnej ekonomike. [online] cit. [01-05-2010] Dostupné na: http://www.etp.sk/index.php?b=201&p=221

Kontaktná adresa: Ing. et Bc. Ladislav Mura, Ph.D. Dubnický technologický institut, Ústav odborných predmetov Sládkovičova 533/20, 018 41 Dubnica nad Váhom, Slovensko E-mail: [email protected] Tel.: 00421 904 93 88 90 81

VYBRANÉ PROBLÉMY ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Lenka Nádvorníková Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Abstract: The paper deals with the issue of handicapped people, their status on the labor market and related legislation. First of all the author tries to point out to the terminological fragmentation in the definition of a handicapped person. Afterwards she examines the status on the labor market of such people and in conclusion briefly charakterize basics thesis of her reaserch, which is gong to be realized during this year. Keywords: Handicap, Handicapped Person, Marginalization

1. Úvod Hlavním cílem příspěvku je poukázat na vybrané problémy zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále jen OZP), zejména z pohledu teoretického, kdy autorka upozorňuje na terminologickou roztříštěnost v definici pojmu zdravotní postižení či osoba se zdravotním postižením a na s tím související nesrovnalosti v prezentovaných údajích, např. o počtu OZP, o jejich pracovním uplatnění apod. Dále autorka stručně popisuje postavení OZP na trhu práce a nastiňuje základní body svého výzkumu z oblasti zaměstnávání OZP, který bude realizován v tomto roce. 1.1. Zdravotní postižení Nejnovější vládní dokument věnující se sociální inkluzi OZP definuje zdravotní postižení „jako dlouhodobý nebo trvalý nepříznivý zdravotní stav, který již nelze léčbou výrazně zlepšit či zcela odstranit... Zejména u těžších forem zdravotního postižení dochází k výrazným změnám v možnostech plnohodnotné účasti a zapojení jak v soukromých aktivitách, tak i ve veřejném životě. Nepříznivé důsledky a dopady vyplývající z existence zdravotního postižení je však možno do určité míry eliminovat propracovaným systémem opatření, na jejichž realizaci musí participovat celá společnost.“1 Novější definice zdravotního postižení začínají klást důraz na interakci mezi zdravotním stavem jedince, prostředím a sociálními procesy. Dá se říci, že za první jednotnou definici zdravotního postižení, kterou akceptuje téměř celá odborná veřejnost, lze považovat Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a znevýhodnění

1

Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014. [online]. [cit. 2011 - 03 - 23]. Dostupné na www: .

82

(ICIDH), kterou vydala WHO v roce 1980. Její definice vystihuje vztah mezi schopnostmi jednotlivce a společenskými podmínkami. „Nesoustřeďuje se pouze na identifikaci vnitřního stavu zdraví nebo na odchylku od biomedicíncké normy, ale spíše na proces, který vyplývá z počáteční nemoci, zranění nebo poruchy a je zakončen zkušeností s handicapem zahrnující i sociální znevýhodnění.“2. Poslední aktualizaci (revizi) učinila WHO v roce 2001, kdy vyšla Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti, postižení a zdraví - ICF3. Také OSN se snažila definovat pojem zdravotního postižení a v roce 2007 v dokumentu Úmluva o právech se zdravotní postižením o něm uvádí, že: „…zdravotní postižení je koncept, který se vyvíjí a který je výsledkem vzájemného působení mezi osobami s postižením a bariérami v postojích a v prostředí, které brání jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti, na rovnoprávném základě s ostatními.“4 Naproti tomu OECD ve studii Transforming Disability into Ability hledí na zdravotní postižení především ve vztahu k možnosti pracovat a uvádí možné způsoby, jak pomoci těmto lidem v tom, aby si vlastními silami a vlastní prací mohli zajistit svou existenci ve společnosti.5 Další, níže uvedené vybrané definice zdravotního postižení, vyplývají z oboru, který jej definuje. V oblasti speciální pedagogiky přesně definuje zdravotního postižení zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona), v platném znění a Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění. Podle těchto právních norem je zdravotním postižením mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení a chování. Kromě pojmu zdravotní postižení se ve speciálně pedagogické legislativě objevuje ještě pojem speciální vzdělávací potřeba, do níž řadíme právě výše uvedené zdravotní postižení, ale také zdravotní znevýhodnění a sociální znevýhodnění.6 Je zřejmé, že existuje nepřeberné množství definic a členění zdravotního postižení. Autorka uvádí jen některé, která se nejčastěji vyskytují ve výzkumech zabývajících se OZP. První členění vyplývá z výše uvedené speciálně - pedagogické legislativy, další z Výběrového šetření7, které v roce 2007 provedl Ústav zdravotnických informací a statistiky ve spolupráci s Českým statistickým ústavem. V tomto šetření byly uvedeny následující skupiny zdravotního postižení – tělesné, zrakové, sluchové, mentální, duševní a vnitřní. Mezi nejnovější definice zdravotního postižení se řadí ta, jež je

2

VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální, kulturní práce a zdravotně postižení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 23 s. 3 International Classification of Functioning, Disability and Health. 4 Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. 1 s. [online]. [cit. 2011 - 03 - 23]. Dostupné na www: . 5 Srov. Transforming Disability into Ability. 1. pub. Paris: OECD publishing, 2003. 220 p. (vlastní překlad) 6 Srov. Úplné znění školského zákona. [online]. [cit. 2011 - 03 - 23]. Dostupné na www: . 7

Srov. Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. [online]. [cit. 2011 - 03 - 26]. Dostupné na www: .

83

uvedena v „antidiskriminačním“ zákoně z roku 2009. Pro účely tohoto zákona se zdravotním postižením rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.8 1.2. Osoba se zdravotním postižením Občané se zdravotním postižením tvoří silně diferenciovanou skupinu společnosti, která je značně heterogenní. Jak bylo uvedeno výše, je terminologické vymezení pojmu OZP velmi obtížné, neboť v ČR neexistuje jednotná klasifikace a proto se zaměříme jen na legislativní normy z oblasti sociálního zabezpečení a pracovněprávních vztahů. V oblasti sociálního zabezpečení uvedeme právní normy, které přímo hovoří o OZP, tudíž vynecháme např. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění, který pojednává o osobě s nepříznivým zdravotním stavem; Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a jeho prováděcí Vyhlášku č. 182/1991 Sb., v platném znění či Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění s jeho prováděcí Vyhláškou č. 505/2006 Sb., neboť výše uvedené legislativní normy pracují s pojmem těžce zdravotně postižený občan a osoba s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. V oblasti sociálního zabezpečení definuje OZP Zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., v platném znění, dle stupně přiznané invalidity a v souvislosti s pracovně právní problematikou těchto osob na tuto právní normu odkazuje také Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., v platném znění. Zákon o zaměstnanosti definuje, kdo je za OZP považován. Jedná se o fyzické osoby, které jsou: orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve III. stupni (dále jen ,,osoby s těžším zdravotním postižením“), nebo jsou uznány invalidními v I. nebo II. stupni anebo jsou rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen ,,osoba zdravotně znevýhodněná“).9 1.3. Postavení OZP na trhu práce Postavení OZP na trhu práce ovlivňuje mnoho faktorů, např. vztah společnosti k osobám s postižením, lidský a sociální kapitál OZP, determinanty trhu práce související s legislativou, sociální politikou dané společnosti, se zdravotním postižením jako takovým a podobně. Obecně lze však říci, že OZP mají znevýhodněné postavení na trhu práce a proto se tímto jejich postavením zabývá nejen ILO, ale i národní sociální politiky, které se snaží tuto situaci řešit a odstraňovat, nebo alespoň

8

Srov. Zákon č. 198/2009 Sb., v platném znění, o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). [online]. [cit. 2011 - 03 - 23]. Dostupné na www: . 9 Srov. Úplné znění zákona č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. In ÚZ Pracovněprávní předpisy. Zaměstnanost, odbory, inspekce práce. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2009. 224 s.

84

zmírňovat rizika, která by mohla vést k marginalizaci na trhu práce, potažmo až k sociálnímu vyloučení či k chudobě vybraných skupin občanů. Mareš10 vnímá marginalizaci jako „redukci šancí, zatlačení pracovníků s určitými sociálními charakteristikami do nevýhodných či marginálních pozic na trhu práce (nejčastěji na sekundární trh práce) a jejich vystavení vyššímu riziku nezaměstnanosti, respektive jejich vytlačení do dlouhodobé nezaměstnanosti.“11 Jak je zřejmé z výše uvedeného, marginalizací nejsou ohroženy pouze OZP, ale i další skupiny jedinců, které mají určitý "handicap" zabraňující plné integraci na trh práce. Rakoczyová zmiňuje kumulaci handicapů12 pracovních sil, která je u OZP relativně častá. Vedle zdravotního postižení je nízká míra zaměstnatelnosti spojená s nízkou úrovní vzdělání nebo vyšším věkem. Vzdělanostní struktura OZP je v ČR výrazně horší než v populaci jako celku, podíl OZP, které dosáhly alespoň středoškolského vzdělání s maturitou je jen poloviční oproti celkové populaci v ČR13. Tato skutečnost je o to horší, že v důsledku segmentace trhu práce na primární a sekundární trh práce je společností požadována vyšší kvalifikace, širší a flexibilní znalosti a dovednosti, což většina osob se zdravotním postižením postrádá. Dále Rákoczyová14 spatřuje příčinu nízké míry zaměstnanosti, resp. nízké ekonomické aktivity OZP v účincích systému sociálního zabezpečení. OZP se ocitnou ve stejné situaci jako osoby nezaměstnané, jen s tím rozdílem, že OZP se ocitnou v pasti neaktivity v důsledku systému sociálních dávek, neboť integrace na pracovní trh je pro tyto osoby nevýhodná a zbytečná v souvislosti s působením systému sociálního zabezpečení. K názorům Rákoczyové se přiklání také Karpíšek15, který malý zájem OZP k přijetí zaměstnání připisuje především nedostatečnému rozdílu mezi příjmem z pracovní činnosti a výší zajišťujících sociálních dávek, na které má OZP ze zákona nárok, především se jedná o invalidní důchod. Kuchař16 hovoří v souvislosti s postavením OZP na trhu práce o 3 základních příčinách znevýhodněného postavení této skupiny zaměstnanců. Jedná se o nedostatečnou motivaci ze strany zaměstnavatelů, nedostatečnou motivaci ze strany samotných OZP a nízkou kvalifikační úroveň OZP.

2. Nástin výzkumu v oblasti zaměstnávání OZP Autorka bude v tomto roce realizovat výzkum zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením na trh práce v Libereckém kraji. Z důvodu komplexnějšího

10

Srov. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. rozš. vyd. Praha: Slon, 2002. 172 s. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. rozš. vyd. Praha: Slon, 2002. 65 s. 12 Srov. RÁKOCZYOVÁ, M. Integrace postižených na trh práce. [online]. [cit. 2011 - 02 - 28]. Dostupné na www: . 13 Srov. KUCHAŘ, P. Trh práce. Sociologická analýza. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 183 s. 14 Srov. RÁKOCZYOVÁ, M. Integrace postižených na trh práce. [online]. [cit. 2011 - 02 - 28]. Dostupné na www: . 15 Srov. KARPÍŠEK, Z. a kol. Ekonomická motivace na trhu práce k zaměstnávání osob se zdravotním postižením a návrh opatření na zvýšení jejich zaměstnanosti: 2. podrobná zpráva. 1. vyd. Praha: VUPSV, 1997. 155 s. 16 Srov. KUCHAŘ, P. Trh práce. Sociologická analýza. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 183 s. 11

85

pohledu na problematiku integrace OZP na trh práce bude výzkum realizován v rámci třech různých výzkumných vzorků - zaměstnavatelé, OZP a zaměstnanci úřadů práce. Výzkumné vzorky byly stanoveny na základě kvótního výběru po předchozím definování základního výzkumného vzorku výše uvedených skupin respondentů. Hlavním cílem výzkumu v oblasti zaměstnávání OZP je zjistit a zanalyzovat názory zaměstnavatelů, OZP a pracovníků úřadů práce na bariéry a podporující faktory vedoucí k integrace osob se zdravotním postižením na trh práce a komparace těchto výsledků vzájemně mezi skupinami respondentů. Zároveň si bude klást následující výzkumné otázky: Jaké bariéry brání integraci OZP na trh práce? Jaké pozitivní faktory podporují integraci OZP na trh práce? Jaké jsou důvody OZP pro integrace na trh práce? Jaké jsou důvody zaměstnavatelů pro přijímaní (nepřijímání) OZP do pracovního či obdobného poměru? Jaké jsou nejčastější (nejméně časté) využívané nástroje politiky zaměstnanosti či legislativní opatření pro integraci OZP na trh práce? Jaká je kooperace mezi úřady práce, zaměstnavateli a OZP v rámci integrace OZP na trh práce? Zda jsou vyplácené dávky sociálního zabezpečení možným důvodem nezájmu OZP pro integraci na trh práce?...

3. Závěr Na základě výše uvedených skutečností lze dojít k závěru, že terminologická roztříštěnost pojmu OZP a nejednotnost legislativy je jedním ze zásadních problémů v oblasti realizace výzkumů souvisejících s problematikou OZP. Např. dle Výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007 bylo v ČR 1 015 548 OZP17, ale dle Statistické ročenky ČSSZ18 z roku 2007, vycházející z definice OZP podle zákona o zaměstnanosti, potažmo zákona o důchodovém pojištění jich bylo "jen" 586 686, čímž dochází i ke zkreslení informací o integraci těchto osob na trh práce. Dále je zřejmé, že zaměstnatelnost OZP na trhu práce je nižší oproti možnostem jedinců patřících do majoritní části společnosti a to zejména z důvodu, že lidský i sociálně - kulturní kapitál většiny těchto jedinců je nízký, nebo minimálně snížený. Použité zdroje: [1]

KARPÍŠEK, Z. a kol. Ekonomická motivace na trhu práce k zaměstnávání osob se zdravotním postižením a návrh opatření na zvýšení jejich zaměstnanosti: 2. podrobná zpráva. Praha: VUPSV, 1997. 155 s. ISBN není.

[2]

KUCHAŘ, P. Trh práce. Sociologická analýza. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 183 s. ISBN 978-80-246-1383-3.

17

Srov. Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. [online]. [cit. 2011 - 03 - 26]. Dostupné na www: . 18 Srov. Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2007. [online]. [cit. 2011 - 03 - 25]. Dostupné na www: .

86

[3]

MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. rozš. vyd. Praha: Slon, 2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3.

[4]

Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014. [online]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné na www: .

[5]

RÁKOCZYOVÁ, M. Integrace postižených na trh práce. [online]. [cit. 2011 - 02 - 28]. Dostupné na www: .

[6]

Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2009. [online]. [cit. 2011 - 03 - 25]. Dostupné na www: .

[7]

Transforming Disability into Ability. 2003. Paris: OECD publishing, 2003. 1. pub. 220 p. ISBN 9789264198876.

[8]

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. 1 s. [online]. [cit. 2011 - 03 23]. Dostupné na www: .

[9]

Úplné znění školského zákona. [online]. [cit. 2011 - 03 - 23]. Dostupné na www: .

[10] ÚZ Pracovněprávní předpisy. Zaměstnanost, odbory, inspekce práce. 1. vyd.

Ostrava: Sagit, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7208-773-0. [11] Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007. [online].

[cit. 2011 03 26]. Dostupné na www: . [12] VYSOKAJOVÁ, M. Hospodářská, sociální, kulturní práce a zdravotně

postižení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 139 s. ISBN 80-246-0057-9. [13] Zákon č. 198/2009 Sb., v platném znění, o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). [online]. [cit. 2011 03 23]. Dostupné na www: .

Kontaktní adresa: Mgr. Lenka Nádvorníková Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická TUL Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studentská 2 461 17 Liberec e-mail: [email protected] tel. č.: 606 602 983

87

ANALÝZA SOCIÁLNÍCH SÍTÍ – VYUŽITÍ V PRAXI Jan Panuš Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní, Ústav systémového inženýrství a informatiky Abstract: Social networks are phenomenon of these days. We can usually use it for web application like a Facebook etc. Subject of this paper is to bring different perspective on social networks and its analysis. We will show some basic metrics of social networks analysis on particular problem which is dynamic analysis of government of the Czech Republic. Keywords: Social Networks, Analysis, Methods, Government of the Czech Republic

1. Úvod Sociální sítě se objevují v současném slovníku stále častěji. Velice oblíbeným se stalo v souvislosti s rozvojem moderních technologií spojených s internetem. Jako příklad je možné uvést používání webových aplikací typu Facebook nebo využívání tzv. chytrých telefonů (smart phones). Z toho hlediska je tedy velice vhodné zaměřit se na analýzu sociálních sítí a hledání souvislostí mezi jednotlivými prvky těchto sítí [4][1]. Sociální sítě je možné použít na analýzu chování zákazníků [2] nebo i firem mezi sebou. Jedním z kladných efektů sociálních sítí, který byl popsán, je tzv. efekt „Long tail“ [1], [5]. Ten říká, že někdy je lepší prodávat menší objemy zboží po delší čas a zaměřit se na různé skupiny zákazníků, které mají specifičtější zájmy, než prodávat velké objemy unifikovaného produktu. Cílem tohoto článku je ukázat jednu z možných aplikací analýzy sociální sítě na vybraný problém za pomoci nástroje, jímž je vyhledavač Google.

2. Formulace problematiky 2.1. Reprezentace a měření sítí Sociální sítě hrají svoji roli v přenosu informací při hledání nového zaměstnání, také v oblasti obchodu ve výměně zboží a služeb. Sociální sítě jsou také důležité při rozpoznávání jak se šíří choroby, které produkty se kupují, jakým jazykem mluví lidé v určité oblasti, jak lidé volí, proč se lidé rozhodují zabývat se kriminalitou, jakého dosáhnou lidé vzdělání nebo jak úspěšní budeme po profesionální stránce. Je nespočet způsobů a důvodů proč využít sociální sítě a jejich analýzu. Důležité je porozumět (i) jaký vliv má struktura sítě na další vývoj a chování jedince a (ii) jaká struktura sítě se nejspíše ve společnosti objeví. Sítě se vyjadřují převážně jako neorientované grafy, kde pokud jsou dva body spojeny, pak to znamená, že existuje vztah mezi těmito body. Vztahy jako přátelství, aliance, obchodní spojení jsou vyjádřeny tímto typem grafů. Avšak existují i speciální případy, kdy je potřeba vztahy reprezentovat pomocí orientovaných grafů, kdy tento 88

graf vyjadřuje směr ze kterého bodu je vztah směřován k jinému bodu. Typickým příkladem jsou citace v rámci vědeckých článků, nebo zda existují odkazy z jedné webové stránky na druhou. Nyní tedy bude následovat formální definice sítě. Graf (N,g) obsahuje množinu bodů N={1,...n} a matici reálných čísel n × n , která obsahuje prvky gi,j, jež reprezentují vztah mezi body i aj. Jednotlivé prvky g mohou obsahovat váhu, která má vztah mít nebo směr, kterým je vztah tvořen. Jednoduchý graf je vidět na obr. 1.

Obrázek 1 - Vizualizace jednoduché sociální sítě 2.2. Měřené metriky pro síťovou analýzu Pro síťovou analýzu se používá celá řada metrik, které vychází z teorie grafů[4]. Pro potřeby tohoto článku se budeme zabývat následujícími. Vstupní stupeň vyjadřuje počet hran, které vstupují do daného uzlu. Používá se pouze u orientovaných grafů. Výstupní stupeň vyjadřuje počet hran, které vystupují z daného uzlu. U neorientovaných grafů se nepoužívá. Centralita měřená blízkosti ke středu (Closeness centrality) [4] vyjadřuje průměrnou vzdálenost mezi daným uzlem a všemi ostatními uzly, kterých může dosáhnout. Průměrná vzdálenost je vypočítána z nejkratších cest, které se v síti vyskytují. Centralita měřená středovou mezipolohou (Betweeness centrality) [4] vyjadřuje, zda se skrz daný uzel je možno dostat do jiného uzlu v síti. Uzel, který má největší hodnotou středové mezipolohy je centrální uzel a skrze tento uzel pak proudí nejvíce informací. Tento uzel je klíčovým hráčem v dané síti. Centralita měřená koeficientem eigenvektoru [4] představuje důležitost uzlu v síti. Čím vyšší hodnota koeficientu, tím vyšší napojení daného uzlu na jiné, důležité uzly v síti. To znamená, že čím je vyšší spojení s důležitými uzly v síti (důležitost je dána např. vyšší hodnou stupně uzlu), tím je i důležitější samotný uzel. S tím souvisí i hodnota Page Rank, kterou vyvinula firma Google. Hodnota Page Rank [6] udává důležitost uzlu v síti. Tuto metriku vyvinul majitel firmy Google, Larry Page.

3. Případová studie – vybraní ministři vlády ČR Analýza sociálních sítí slouží k nalezení struktury vztahů ve skupině nebo v organizacích. Konvenčně se řeší dotazníkovým šetřením, které je však zdlouhavé a složité. V současné době je možné si pomáhat moderními nástroji, jako jsou vyhledavače na internetu nebo je možné naprogramovat aplikaci, kterou používají členové zkoumané skupiny. U některých skupin je dostupnost jednotlivých členů obtížná a proto je nutné využít podpůrných prostředků. Z celé vlády ČR byli vybráni pouze následující ministři: Petr Nečas, Radek John, Karel Schwarzenberg, Jiří 89

Pospíšil, Alexandr Vondra, Miroslav Kalousek a Vít Bárta. Vzhledem k tomu, že není v silách autora ptát se jednotlivých ministrů, s kým komunikují, nebo s kým se radí, byl využit princip tzv. lingvistické koincidence. Koincidence v lingvistickém smyslu vyjadřuje, jak se určité vybrané pojmy spolu vyskytují. V případě vyslovení určitého pojmu zaznamenáváme slovo, které účastníka zkoumání napadne. Podobným způsobem zkoumáme i chování jednotlivých ministrů. Jako nástroj pro měření koincidence poslouží internetový vyhledavač, konkrétně vyhledavač od firmy Google. Byly vyhledávány vždy dva ministři a to v jednotném čísla, prvního pádu. Vyhledávání probíhalo v aplikaci Google News. Zajímá nás tedy, jak se vyskytují dvojice jmen ministrů v článcích médií. Počet nalezených odkazů vyjadřuje počet nalezených dokumentů, kde se obě jména vyskytují zároveň. Autor článku přiznává, že tento počet je pouze přibližný, jelikož v analýze nejsou zahrnuta tištěná média, rozhlas nebo televize. Poté vznikne matice, která obsahuje vazby mezi vybranými ministry. Výsledek je patrný na obr. 2. Z obrázku je patrné, že nejsilnějším článkem je logicky předseda vlády ČR, další silné vazby vznikají mezi členy strany Věci veřejné Radkem Johnem a Vítem Bártou a právě Petrem Nečasem. Tato situace je dána současnou vládní krizí. Nejslabší vazby na ostatní ministry pak mají Martin Kocourek a Jiří Pospíšil.

Obrázek 2 - Lingvistická koincidence vybraných ministrů vlády ČR ke dni 10. 4. 2011

Z výše uvedeného pak vyplývá, že Petr Nečas je jak formálním, tak i skutečným lídrem. Pro specifičtější analýzu jsme provedli nové hledání a to tak, abychom dostali 90

orientovaný graf. Zajímalo nás, zda po zadání určitého jména se v článku objeví i druhý ministr. Do grafu (viz obr. 3) pak byly zaznamenány silnější vazby mezi ministry. Rozdíl oproti obr. 2 je patrný především v tom, že více vazeb probíhá směrem k Petru Nečasovi, čímž se potvrzuje, že předseda vlády je nejsilnějším prvkem této skupiny.

Obrázek 3 - Specifičtější analýza dynamického chování vlády ČR ke dni 10. 4. 2011 Z výše uvedeného je možné provést přehlednou tabulku jednotlivých hodnot, které se pro síťovou analýzu mohou spočítat (viz tab. 1). Hodnota vstupního stupně říká, že pokud se v článku objeví jméno konkrétního ministra, pak se tam spíše objeví i jméno předsedy vlády, nežli by tomu bylo naopak. Tedy, že Petr Nečas má s různými kauzami, které se objevují v médiích hodně, co do činění. Jiří Pospíšil má vstupní stupeň také relativně vysoký, ale vzhledem k jeho nulové hodnotě mezilehlosti se dá spíše říci, že nebude tím hlavním článkem sítě. V analýze také byly vynechány takové hodnoty spojení ministrů, které byly nižší než 10. Důvodem bylo zamezení nízkých hodnot, které nic nevypovídají o daném vztahu. Hodnota mezilehlosti u Petra Nečase udává jeho důležitost v síti. To také určuje i hodnota blízkosti. Petr Nečas je klíčovým hráčem a převážná většina informací, jde právě přes něj. To z něj na druhou stranu dělá i velmi vytíženého článku.

91

Tabulka 1: Přehled jednotlivých metrik pro dynamickou analýzu vlády ČR Ministr Petr Nečas Karel Schwarzenberg Radek John Miroslav Kalousek Alexandr Vondra Jiří Pospíšil Vít Bárta Martin Kocourek

Vstupní stupeň

Výstupní stupeň

Mezilehlost

Blízkost

Eigenvektor

Page rank

6 1 3 3 4 6 3 0

1 5 5 5 4 0 5 1

12 0 0 0 0 0 0 0

0,143 0,125 0,125 0,125 0,125 0,125 0,125 0,077

0,142 0,139 0,139 0,139 0,139 0,139 0,139 0,024

1,316 1,062 1,062 1,062 1,062 1,062 1,062 0,31

4. Závěr Cílem článku bylo ukázat, že je možné pomocí nástrojů analýzy sociálních sítí popsat ve vybrané skupině a to i přesto, že tuto skupinu neznáme podrobně a tudíž nemáme relevantní informace, avšak jisté informace získat dokážeme. Těmito informacemi byly data z médií, která jsme získali pomocí nástroje Google News. Jistým nedostatkem tohoto článku je analýza pouze části vlády ČR, ale cílem článku je ukázat využití základních metrik pro analýzu vybrané sociální sítě. V případě analýzy celé vlády bychom došli k podobným výsledkům. V důsledku byli jednotliví ministři vybíráni takovým způsobem, který odráží současnou situaci a víceméně ji i potvrzuje. Jistou nevýhodou je nemožnost vidět do vnitřních pochodů v rámci dané skupiny a tudíž se dá popsat pouze podle toho, co je možné získat. Dalším problémem je samotné získávání potřebných dat. Je jistě diskutabilní odvolávat se na média současného stavu, kdy v nich chybí hlubší analytická práce redaktorů, témata nejsou probírána s patřičným rešeršním aparátem. I přesto je patrné, že nástroje pro analýzu sociálních sítí jsou vhodné pro popis vybrané skupiny. Otázkou pouze je, jakým způsobem získat potřebná data a co se vlastně vyžaduje analyzovat.

Použité zdroje: [1]

ANDERSON, C. The Long Tail: Why the Future of Business is Selling Less of More. New York, USA: Hyperion, 2008. 288 s. ISBN 978-1401309664.

[2]

EASLEY, D., KLEINBERG, J. Networks, Crowds, and Markets: Reasoning about a Highly Connected World. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2010. 744 s. ISBN 978-0-511-77675-5.

[3]

GLADWELL, M. The Tipping Point: How Little Things Can Make a Big Difference. New York, USA: Back Bay Books, 2002. 301 s. ISBN 9780316346627.

[4]

JACKSON, M. Social and Economic Networks. Princeton: Princeton University Press, 2008. 648 s. 92

[5]

SUROWIECKI, J. The Wisdom of Crowds: Why the Many Are Smarter Than the Few and How Collective Wisdom Shapes Business, Economies, Societies and Nations. New York, USA: Doubleday, 2004. 320 s. ISBN 978-0-38550-3860.

[6]

www.wikipedia.com [online]. 2011-04-10 [cit. 2011-04-10]. PageRank. Dostupné z WWW: .

Kontaktní adresa: Ing. Jan Panuš, Ph.D. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko–správní Studentská 84, 53210 Pardubice e-mail: [email protected] tel. č.: 46 603 6001

93

STAROBNÉ DÔCHODKOVÉ SPORENIE V DÔCHODKOVOM SYSTÉME SR Eva Rievajová, Silvia Ošková Katedra sociálneho rozvoja a práce, Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave Abstract: One of the tasks of social policy is to ensure adequate pensions to citizens. Most EU countries in recent years have implemented reforms of pension systems and the Slovak Republic has begun gradually since 2004. Slovak pension system is built on three pillars, the article focuses on the second capitalization pillar. The aim of this paper is an evaluation of its previous operation as well as outlining the upcoming changes. Keywords: Pension Systems, Pension´S Reform in Slovakia, Pillars of Pension System, Capitalization Pillar

1. Úvod Sociálne zabezpečenie je dôležitou súčasťou sociálnej politiky a významným nástrojom na dosahovanie jej cieľov. Sústava sociálneho zabezpečenia je nosným ekonomickým ako aj sociálnym stabilizátorom, ktorý pomáha k rozvoju, zmierňuje negatívne následky sociálnych udalostí (nezamestnanosť, chudoba, staroba...) a podporuje hospodársku a sociálnu súdržnosť. Členské krajiny EÚ si samy formujú sústavy sociálneho zabezpečenia a sú plne za ne zodpovedné a teda aj za podobu a účinnosť dôchodkového systému. Z dôvodu postupného predlžovania života a klesajúceho počtu produktívneho obyvateľstva pribudne čoraz viac starých ľudí, a v roku 2050 až jednu tretinu európskej populácie budú tvoriť 60 a viacroční1. Práve starnutie populácie je jedným z dôvodov reforiem dôchodkových systémov, ktoré sa uskutočňujú na národnej úrovni na základe viacerých determinantov ako aj špecifík tej-ktorej krajiny s cieľom zabezpečiť primerané a udržateľné dôchodky. Reforma dôchodkového systému prebehla aj v Slovenskej republike. Účelom príspevku je prezentovať doterajšie fungovanie starobného dôchodkového sporenia ako jedného z pilierov dôchodkového systému na Slovensku.

2. Ciele a doterajšie výsledky dôchodkovej reformy Rozsiahla reforma dôchodkového systému, ktorá sa prakticky začala v roku 2003, mala za cieľ odstrániť nedostatky, ktorých existencia výrazne prispievala k motivácii

1

Pongráczová, E.: Starnutie populácie – výzva pre EÚ. In: Hospodárska a sociálna politika EÚ – aktuálne otázky. Bratislava, 2007.

94

vyhýbať sa plateniu poistného a zhoršovala tak celkovú finančnú bilanciu dôchodkového systému. Obsahom reformných krokov bola zásadná zmena priebežne financovaného dôchodkového systému a zavedenie nového, príspevkovo definovaného systému starobného dôchodkového sporenia do povinného dôchodkového systému. Hlavným cieľom reformy bolo zabezpečiť dlhodobú finančnú udržateľnosť dôchodkového systému s ohľadom na udržanie primeranosti vyplácaných dôchodkových dávok. Jednou z najvýraznejších zmien v povinnom dôchodkovom systéme bol postupný prechod od uplatňovania neopodstatnene vysokej miery solidarity k zvýrazneniu zásluhovosti s posilnením individuálnej zodpovednosti za situáciu po odchode do dôchodku. Dôchodková reforma v Slovenskej republike si kládla za cieľ rešpektovať princípy zdôrazňované Európskou komisiou: primeraná výška dôchodkových dávok, modernizácia a zabezpečenie finančnej udržateľnosti dôchodkového systému. Dôchodková reforma sa začala realizovať v praxi v januári 2004 nadobudnutím účinnosti zákona č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení, ktorý upravuje I. pilier dôchodkového poistenia, následne zákona č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení upravujúci II. pilier a zákona č. 650/2004 Z. z. o doplnkovom dôchodkovom sporení upravujúci III. pilier dôchodkového systému. Nový systém dôchodkového zabezpečenia sa, podobne ako v iných krajinách pristupujúcich do EÚ, pripravoval za aktívnej participácie Svetovej banky a v porovnaní s tradičnými európskymi modelmi viac odráža juhoamerické prvky systému sociálnej bezpečnosti.

Reforma spočívala predovšetkým: § v zavedení príspevkovo definovaného povinného systému starobného dôchodkového sporenia, § v prebudovaní priebežného systému, ktorý vychádza z jeho modifikovanej filozofie, § vo zvýšení významu dobrovoľných dôchodkových schém.

95

Reformovaný dôchodkový systém je založený na troch pilieroch: Komponent

1. (povinný)

2.(povinný)

3. (dobrovoľný)

Spôsob financovania

priebežne

kapitalizácia

kapitalizácia

Správa

verejná (Sociálna poisťovňa)

súkromná (dôchodkové súkromná (doplnkové správcovské dôchodkové spoločnosti) spoločnosti)

Nástroj

prerozdeľovaniedistribúcia

akumulácia úspor

Výška dôchodku

výška dôchodku závislá od doby poistenia, výšky vymeriavacieho základu

výška dôchodku závislá v závislosti od od sumy nasporenej na naakumulovaných úspor osobnom dôchodkovom účte

Forma dôchodku

dôchodok určený zákonom stanoveným vzorcom

Anuita, resp. anuita formy poberania a programový výber dôchodku, individuálna voľba

akumulácia úspor

Zdroj: Národná správa o stratégii dosiahnutia primeraných dôchodkov, Bratislava júl 2007.

3. Fungovanie systému starobného dôchodkového sporenia Schválením zákona č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení sa zaviedol druhý, tzv. kapitalizačný pilier základného dôchodkového systému, ktorého podstatou je skutočnosť, že od 1. januára 2005 si môžu ľudia sporiť na svoj dôchodok. Starobné sporenie predstavuje tzv. druhý pilier dôchodkového systému, v ktorom sú finančné prostriedky sporiteľov spravované dôchodkovou správcovskou spoločnosťou. Dôchodková správcovská spoločnosť(DSS) je akciová spoločnosť so sídlom na území SR2. Účelom starobného dôchodkového sporenia je zabezpečiť občana pre prípad staroby alebo zabezpečiť príjem pozostalým pre prípad úmrtia poistenca. Sporiteľ uzatvára zmluvu o starobnom dôchodkovom sporení s dôchodkovou správcovskou spoločnosťou oprávnenou vykonávať starobné dôchodkové sporenie. Občanom je v rámci systému umožnený individuálny výber jednej z viacerých dôchodkových správcovských spoločností, ktoré vytvárajú dôchodkové fondy a spravujú dôchodkové aktíva. Systému starobného dôchodkového sporenia nepodliehajú poistenci silových

2

http://www.employment.gov.sk

96

rezortov, pre ktorých bol s účinnosťou od 1. júla 2002 zavedený osobitný systém sociálneho zabezpečenia.3 Systém starobného dôchodkového sporenia (SDS) je príspevkovo definovaný, t.j. výška dávky bude závislá od zaplatených príspevkov na SDS uložených na osobnom dôchodkovom účte, od výnosov z hospodárenia s týmito príspevkami a od očakávanej dĺžky sporenia ku dňu odchodu do dôchodku4. Zákon o starobnom dôchodkovom sporení pri svojom schválení sledoval päť základných cieľov: 1.

zastavenie rastu deficitu dôchodkového systému zadlžovania, dlhodobá stabilita a udržateľnosť dôchodkového systému,

2.

vytvorenie predpokladov na vyššiu úroveň povinného dôchodkového zabezpečenia zhodnocovaním prostriedkov na osobných účtoch sporiteľov,

3.

vlastnícky princíp a flexibilná možnosť výberu správcu dôchodkových aktív,

4.

sloboda veku odchodu do dôchodku,

5.

štátna garancia za škody spôsobené porušením zákona, za bezpečnosť a funkčnosť reformovaného dôchodkového systému.

Základné princípy fungovania druhého dôchodkového piliera sa prejavujú predovšetkým v týchto skutočnostiach: • 9 %-né odvody zamestnávateľ odvádza na osobný účet zamestnanca, ktorý spravuje súkromná dôchodková správcovská spoločnosť. Príspevky vyberá Sociálna poisťovňa rovnako ako poistné na sociálne poistenie. Osoby, ktoré zostanú len v 1. pilieri, budú príspevky odvádzať v rovnakej celkovej výške (18 %), avšak len do Sociálnej poisťovne; § štát platí 9 % zo všeobecného vymeriavacieho základu napríklad za rodiča starajúceho sa o dieťa do 6., resp.18. roku veku s dlhodobo nepriaznivým zdravotným stavom; § príspevky sa platia na účet Sociálnej poisťovne v Štátnej pokladnici. Sociálna poisťovňa ich postúpi na bežný účet vedený pre ten dôchodkový fond, ktorý si sporiteľ zvolil pri uzatváraní alebo zmene zmluvy o starobnom dôchodkovom sporení; § dôchodkové úspory vedené na osobnom dôchodkovom účte sú súkromným majetkom sporiteľa a sú predmetom dedenia; § flexibilná možnosť výberu prostredníctvom:

3

Kolesárová, J., Fábry, M., Nalevanko, M.: Komentár k zákonu č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov. PORADCA č. 8-9/2004 4 http://www.employment.gov.sk

97

a)

programového výberu s doživotným dôchodkom – v poisťovni si občan z nasporených peňazí kúpi doživotný dôchodok, najmenej vo výške 60 % životného minima, zvyšné prostriedky ponechá v dôchodkovej správcovskej spoločnosti, ktoré sa postupne vyplácajú vo forme doživotného dôchodku,

b)

doživotného dôchodku – v poisťovni si občan z nasporených peňazí kúpi doživotný dôchodok, ak ide o predčasný starobný dôchodok najmenej vo výške 60 % životného minima,

Zo systému sa budú vyplácať dôchodky: starobný a predčasný starobný, pozostalostné – vdovský, vdovecký, sirotský. Základný rozdiel medzi priebežne financovaným systémom a sporením na dôchodok je v tom, že dôchodok vyplácaný na základe úspor každého sporiteľa závisí od toho, ako úspešne sú jeho úspory investované. Kapitalizačný systém síce môže byť výnosnejší, ale zároveň aj rizikovejší. Výrazne kolíšu najmä ceny akcií. Menej výnosné, ale zato stabilnejšie sú dlhopisy. V snahe znížiť riziko z náhleho prepadu výnosov tesne pred odchodom do dôchodku autori reformy zaviedli tri druhy penzijných fondov, ktoré musia DSS prevádzkovať, a podmienky prevodu aktív medzi týmito fondmi. Najmenej 15 rokov pred odchodom do dôchodku sa musia úspory presunúť z rastových fondov. Zhodnotenie peňazí v dôchodkových fondoch nie je garantované, teda sporiteľ vopred nevie, koľko peňazí si nasporí. To však platí pri investovaní vždy. Občan si môže vybrať jeden fond rovnakej konštrukcie ponúkaný v súčasnosti šiestimi dôchodkovými správcovskými spoločnosťami, existujú takmer identické druhy fondov, do ktorých sa vkladajú peniaze. Pri priebežnom financovaní dôchodkov má klient dopredu garantovanú určitú veľkosť výplat po dosiahnutí dôchodkového veku, teda riziká straty nesie buď štát, alebo verejná inštitúcia zodpovedná za vyplácanie dávok. Ak má systém nedostatok finančných zdrojov, robí sa redistribúcia na úkor budúcich generácií. Pri fondovom systéme spočíva riziko nedostatku finančných prostriedkov na sporiteľovi, vyplácanie dávok sa uskutočňuje len na základe naakumulovaných finančných prostriedkov a akákoľvek redistribúcia medzi účtami alebo generáciami je nemožná. Investičné riziko sa všeobecne znižuje v dlhodobej perspektíve. 5 Nárok na starobný dôchodok vznikne naraz z 1. aj 2. piliera za podmienky: a) minimálne 15 rokov poistenia v 1. pilieri, b) minimálne 15 rokov prispievania do 2. piliera,

5

Bačišin, V, Tkáč, A.: Makroekonomické a mikroekonomické súvislosti dôchodkových fondov. Bratislava 2005.

98

c) kapitalizačný pilier umožňuje aj predčasný odchod do dôchodku za podmienky, že dvojzložkový starobný dôchodok (z 1. a 2. piliera) bude minimálne 1,2 násobku životného minima. Zmeny v systéme v posledných rokoch: § podľa novely zákona č. 43/20046 od 1. 1. 2008 – 30. 6. 2008 sa pre výstup z druhého piliera mohli rozhodnúť všetci, ktorí vstúpili do druhého piliera do konca roka 2007, a súčasne sa v tomto období umožnilo vstúpiť do II. piliera pre všetky osoby, ktoré do 31. 12. 2007 neuzatvorili zmluvu o starobnom dôchodkovom sporení. V tomto období do systému vstúpilo 22 760 a vystúpilo 106 588 sporiteľov. § v prípade výstupu boli dôchodkové úspory vrátené na účet Sociálnej poisťovne, § vstup do druhého piliera od 1. 1. 2008 už nie je povinný pre mladých ľudí, ktorí neboli pred 1. 1. 2005 dôchodkovo poistení v Sociálnej poisťovni, teda ktorí prvýkrát vstúpili na trh práce po 31.12. 2007. Zmenil sa na dobrovoľný, § zákonom č. 434/2008 Z. z. sa opätovne otvoril 2. pilier pre možnosť vstupu a výstupu sporiteľov v čase od 15.11. 2008 – 30.6. 2009. od 15.11.2008 do 15.5.2009 (vstup: 14 549, výstup: 65 975). § bola zrušená 2- ročná lehota na prestup sporiteľa z DSS do inej, § znížila sa odplata za správu dôchodkového fondu a zaviedol sa garančný prvok do systému.

4. Doterajší vývoj financovania systému a pripravované zmeny Sociálna poisťovňa postupuje na účty DSS (okrem roku 2005, kedy bol zavedený II. pilier) v priemere 14,1 % z vybratých príjmov od EAO. Sociálna poisťovňa má povinnosť postúpiť príspevky na SDS na bežný účet dôchodkového fondu príslušnej DSS do desiatich dní od priradenia platby príspevkov sporiteľovi a do 45 dní od ich priradenia na účet Sociálnej poisťovne v Štátnej pokladnici, najskôr však odo dňa splatnosti týchto príspevkov, alebo postúpiť príspevky na SDS na bežný účet dôchodkového fondu príslušnej DSS do piatich dní od ich uhradenia zo základného fondu garančného poistenia (ZFGP) 7

6 7

zákonom č. 555/2007 Z.z. Analýza vývoja príspevkov na starobné dôchodkové sporenie. Sociálna poisťovňa, december 2010.

99

850 000

815 192 749 792 788 613

750 000 724 771

780 266 746 783 666 422 639 746

650 000 605 673 586 672

550 000

450 000

350 000

304 715 286 992

250 000 2005

2006

2007

2008

Vybraté príspevky na SDS

2009

2010*

Postúpené príspevky na SDS

Graf 1: Vývoj vybratých a postúpených príspevkov na SDS od roku 2005 v tis. Eur

Od vzniku SDS dosahovali konzervatívne fondy vyššie výnosy ako akciové fondy. Posledné roky boli ovplyvnené fenoménom finančnej krízy. Zhodnotenie bolo vo všetkých fondoch veľmi konzervatívne. Dôvodom je celková situácia na finančných trhoch v dôsledku finančnej a ekonomickej krízy, ako aj konzervatívne investovanie DSS spôsobené i zákonnými opatreniami z roku 2009, ktoré ich viedli k ukladaniu prostriedkov predovšetkým na termínované účty v bankách a do dlhopisov. Teda do bezpečných ale málo výnosných aktív a neinvestovali do komodít, ktoré v súčasnosti dosahujú maximá výnosov8. Tab. 1: Zhodnotenie dôchodkových fondov (k 30. 10. 2010) Spoločnosť

konzervatívne

vyvážené

rastové

za rok

od vzniku

za rok

od vzniku

za rok

od vzniku

Aegon

1,431 %

3,041 %

1,185 %

1,305 %

1,138 %

0,529 %

Allianz

0,717 %

2,702 %

0,749 %

1,489 %

0,732 %

1,171 %

ČSOB

1,157 %

2,612 %

1,173 %

1,304 %

1,198 %

1,024 %

AXA

1,076 %

2,944 %

1,271 %

1,025 %

1,277 %

0,793 %

ING

1,383 %

2,878 %

1,508 %

1,227 %

1,499 %

0,883 %

VÚB

1,832 %

2,805 %

1,874 %

1,559 %

1,823 % 1,254 % Zdroj: SITA, DSS

8

Denník Hospodárske noviny 14.12.2010.

100

Zhodnotenie úspor sporiteľov v rastových penzijných fondoch, teda tých, ktoré majú mať najväčší potenciál výnosu, sa pohyboval v roku 2010 podľa jednotlivých spoločností od 0,7 – 1,82%. V druhom pilieri bolo k 14. januáru 2011 vložených 3,72 mld. eur. Asi 65% sporiteľov preferovalo rastový fond, čo bolo cca 2/3 všetkých sporiteľov. Zhodnotenie vo vyvážených a konzervatívnych fondoch bolo veľmi podobné, čoho príčinou boli i pravidlá investovania a nastavenie garancií. Vzhľadom na uvedené skutočnosti, vláda SR pripravuje v súčasnom období niektoré zmeny v druhom dôchodkovom pilieri: • • • • • • • • • • • • •

Druhý pilier by sa mal stať opäť povinným pre absolventov škôl. Vystúpiť by z neho mohli do 3 rokov od začatia sporenia. Konzervatívne a vyvážené fondy budú zlúčené do jedného fondu. Zmena ochrany v prípade, ak spoločností nezaznamenajú výnos už do pol roka. V súčasnosti spoločnosť musí stratu doplatiť. Garancie sa ponechajú len v jednom fonde (konzervatívneho charakteru), v ňom budú DSS naďalej doplácať sporiteľom vzniknuté straty. Navrhuje sa predĺženie doby hodnotenia výkonnosti konzervatívneho fondu na 1 rok. Uvoľnia sa investičné obmedzenia. V rastovom fonde sa opäť zavedie možnosť investovania do akcií. Vytvorí sa nový superakciový fond, ktorý môže priniesť sporiteľom vyšší výnos. V rastových a superakciových fondoch nebudú DSS ručiť za straty. Druhý pilier by sa mal otvoriť novým investíciám na Slovensku. Zmena štruktúry poplatkov. Sporiteľom bude umožnené rozložiť svoje peniaze medzi viacero fondov a znížiť si tak investičné riziko.

5. Záver V dôsledku nízkej pôrodnosti a zvyšujúcej sa dĺžky života krajiny EÚ vrátane Slovenska pristupujú k dôchodkovým reformám so zámerom viaczdrojového krytia obyvateľov v čase staroby. Súčasná hospodárska kríza ukázala, že prechod od priebežne financovaného systému založeného na solidarite ku kapitalizačnému systému, nepomáha občanom prekonať dôsledky krízy, nakoľko burzová a finančná kríza dočasne poškodila tieto systémy. Zároveň kríza postihla aj priebežný systém kvôli nedostatku pracovných príležitostí a investícií ako aj znížením platov. Môžeme konštatovať, že na všetky dôchodkové systémy bez ohľadu na spôsob ich financovania, vplývajú rôznymi spôsobmi krízy ako aj demografické zmeny. Preto je potrebné dôsledne analyzovať demografický vývoj a dopady hospodárskej krízy na dôchodkové zabezpečenie, aby sa výrazne znížili riziká udržateľnosti dôchodkov v budúcnosti. Kapitalizačný systém na Slovensku od svojho vzniku bol viackrát modifikovaný, čo neprispieva k stabilite systému a jeho dôveryhodnosti v očiach občanov. Riziko kapitalizačného systému znášajú prevažne sporitelia a tiež administratívne náklady na 101

jeho fungovanie. Je v záujme spoločnosti, aby tieto dôchodkové systémy riadené finančnými inštitúciami boli účinné a fungovali v prospech budúcich dôchodcov. Príspevok vznikol v rámci riešeného projektu OP VaV s názvom Vytvorenie excelentného pracoviska ekonomického výskumu pre riešenie civilizačných výziev v 21. storočí (ITMS 26240120032). Podporujeme výskumné aktivity na Slovensku/Projekt je spolufinancovaný zo zdrojov EÚ. Použité zdroje: [1]

BAČIŠIN, V, TKÁČ, A. Makroekonomické a mikroekonomické súvislosti dôchodkových fondov. Bratislava: Bačišin/Tkáč, 2005.

[2]

KOLESÁROVÁ, J., FÁBRY, M., NALEVANKO, M. Komentár k zákonu č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov. In: PORADCA č. 8-9/2004.

[3]

PONGRÁCZOVÁ, E.: Starnutie populácie – výzva pre EÚ. In: Hospodárska a sociálna politika EÚ – aktuálne otázky. Bratislava, 2007. Elektronický zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. ISBN 978-80-225-2351-6.

[4]

Národná správa o stratégii dosiahnutia primeraných dôchodkov. Bratislava: MPSVR SR, júl 2007.

[5]

Privately managed funded pension provision and their contribution to adequate and sustainable pensions. Komisia pre sociálnu ochranu, 2008.

[6]

Longer working lives through pensions reform. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-92-79-09845-1.

[7]

Zelená kniha: Snaha o primerané, trvalo udržateľné a bezpečné európske dôchodkové systémy. Výbor pre zamestnanosť a sociálne veci KOM (2010)0365)

[8]

Stanovisko EHSV na tému „Zelená kniha“. Úradný vestník EÚ 2011/C84/08.

[9]

Zákon o starobnom dôchodkovom sporení č. 43/2004 v znení neskorších predpisov.

[10] www.employment.gov.sk [11] www.socpoist.sk

Kontaktní adresa: prof. Ing. Eva Rievajová, PhD., Ing. Silvia Ošková, PhD. Katedra sociálneho rozvoja a práce Ekonomická univerzita v Bratislave, Národohospodárska fakulta Dolnozemská cesta, 1852 35 Bratislava e-mail: [email protected], [email protected] tel. č.: 421267291426 102

Odborná sdělení

103

SOCIÁLNÍ (NE)SMYSL Taťána Brodská Občanské sdružení ZMĚNA Abstract: This contribution points to a delicate balance of meaning of social policy in overall context using practical examples. It seeks and offers a key to finding a sense of human being and activities with a help of science disciplines such as: biology, psychology, sociology and nature science. Keywords: Balance, Power, Responsibility

1. Úvod Cíl příspěvku je zastavit se, a zamyslet se nad současnou podobou sociální politiky a jejím smyslem, zejména s ohledem na dlouhodobé hledisko. Tento příspěvek nemá ambice vědecké studie, nabízí pouze pohled z praxe jednoho sociálního pedagoga a jedné části systému sociální politiky, ve které se pohybuji. Proto vás prosím o shovívavost vůči mému osobnímu hledání sociálního smyslu. Vynasnažím se, aby byl pro vás příspěvek podnětný a inspirující. Text je průběžně doplněn definicemi základních pojmů jako je sociální politika, sociální pedagogika, moc, odpovědnost a rovnováha, neboť spatřuji jako užitečné, vrátit se k významu, který nám v každodenní rutině může pomalu unikat. Název konference je Aktuální otázky sociální politiky. Pojďme si připomenout definici sociální politiky. Sociální politika, dle slovníku sociální práce: Soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování sociálního systému. Co je sociální systém slovník neuvádí. Sociální pedagogika - rozpoznává sociální činitele ohrožující vývoj člověka a uplatňuje postupy, jež vyvažují jejich nepříznivý vliv; s. p. se zaměřuje jak na ovlivňování ohroženého dítěte (dospívajícího, dospělého), tak na ovlivňování prostředí, v němž se ohrožená osoba pohybuje. Rovnováha protichůdných sil.

kvalitativní

vztah

vyznačující

se

vyrovnáváním

vzájemně

Rovnováha, vyrovnanost je nit, jež se táhne celým příspěvkem. Vytváření prostoru pro vyvažování je smyslem, účelem sociálního pedagoga. Seznamte se - sociální pedagog Táňa Brodská K dokreslení celkového kontextu považuji za užitečné sdělit svou cestu k sociální pedagogice. Vyučila jsem se na truc dojičkou krav, způsob vyjádření pubescentního období vzdoru vůči mým intelektově zdatným rodičům. Doplnila jsem si vzdělání o maturitu a až v dospělosti vystudovala 3 VŠ obory - bakalářský program sociální

104

patologie a prevence, magisterský program sociální pedagogiky a magisterský program etopedie. Doba strávená mezi zvířaty, zejména kravami a koňmi mi umožnil sledovat jejich chování ve stádě, které značně koresponduje s chováním lidí, které pozoruji při své práci se skupinou delikventů, ale i jako holistický terapeut a lektor systemických konstelací. Tato živočišná zkušenost mne dovedla k podrobnějšímu studiu biologických mechanismů, které ovlivňují chování člověka jako jedince, ale i skupiny. Probační program Právo pro každý den - alternativní opatření pro mladistvé K tomuto příspěvku mě inspirovala osobní zkušenost. Pracuji v malém občanském sdružení ZMĚNA, které realizuje probační program Právo pro každý den - alternativní opatření pro mladistvé delikventy. Cílem programu je interaktivně vzdělat mladistvé v oblasti práva tak, aby znali práva svá, respektovali práva ostatních a zejména převzali odpovědnost za své chování a jednání. Probační program je zakotven v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže č. 218/2003 Sb. Stát si prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, toto alternativní výchovné opatření nakupuje v rámci dotačního řízení u neziskových organizací. Součástí žádosti o finanční prostředky je i vyjádření místě příslušného střediska Probační a mediační služby, které se k rozpočtu písemně vyjadřuje. Není tedy možné (a pro mě přijatelné) náklady navyšovat. Každý rok MSp mění pravidla pro poskytování dotací. Pro tento rok je snížena hranice mzdy jak u DPP, tak u HPP. Tak, abych mohla zaplatit za skutečně odvedenou práci, musela bych s údaji v projektu a rozpočtu manipulovat. Došlo by tedy k paradoxní situaci. Delikventy bych tedy učila chovat se v souladu se zákonem za peníze, které bych získala v nesouladu s pravidly. Proto jsem žádost pro rok 2011 nepodala a požádala ministra spravedlnosti o schůzku k tomuto tématu.

2. Sociální a jiné souvislosti Jakékoli sociální téma se týká člověka, jeho vztahu k sobě samému, ke své rodině, komunitě a společnosti. Pro snadnější pochopení a přiblížení mého pohledu, použiji termín organismus. Pod organismem si můžeme představit jakýkoli systém - sociální, ekonomický, zdravotnický, politický, ale i přírodní systém (ekosystém). Tak, aby mohl systém / organismus dobře fungovat, udržovat rovnováhu, je nutné, aby všechny orgány plnily své funkce. Omezení funkce jednoho orgánu ovlivní celý systém. Představme si rodinu jako živý organismus, kde má každý orgán / jedinec své místo. Pokud orgán, nebo jedinec v systému není na svém místě nebo zde dokonce chybí, způsobí to v organismu / rodinném systému různou míru disharmonie. Příklad z praxe - dospělá klientka si nachází partnery, o které se stará, jsou spíše jako děti. Ona sama nemohla být ve svém dětství v roli dítěte. Rodiče pili, hádali se a často se i fyzicky napadali. Několikrát jim volala záchranku a utěšovala matku, která ji

105

po útoku otce plakala v náruči. Nesla odpovědnost, která ji nepatřila. Tento vzorec se opakuje i v dospělosti. Podle Jean Lideloffové a jejího konceptu kontinua dítě (kojenec) očekává silnou, aktivní centrální osobu, na jejíž periferii je jeho místo. Rodič, který je emocionálně nejistý, poddajný, který hledá souhlas a uznání, toto očekávání nenaplňuje. Miminko bude dávat své potřeby najevo stále silněji, ale to neznamená, že potřebuje ještě více pozornosti. Potřebuje správný druh zážitků, které vývojově očekává. Velká část jeho frustrace je způsobena tím, že se mu nedaří svými signály (pozor, něco je špatně) uvést situaci na „správnou míru“. Antisociální chování mnoha „zlobivých a neposlušných“ dětí je v podstatě prosbou , aby jim někdo konečně ukázal, jak se chovat a kde je jejich místo v přirozené hierarchii. Místo, kde jejich vhodné chování akceptováno je a nevhodné chování akceptováno není, zatímco ony samy jsou akceptovány vždy. Princip kontinua koresponduje s rodinnými konstelacemi podle Hellingera a Prekopové. V rodině má každý své místo, k němuž patří i určitá funkce, kompetence, práva a povinnosti. Pokud je každý na svém místě, systém/rodina může být v rovnováze a dobře fungovat. Rodiče jsou ti velcí a děti jsou malé. Rodič rozhoduje, vede a zodpovídá; poskytuje dítěti jistotu a bezpečí. Uvedu krátký úryvek z Lipovetskeho knihy Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. Autoritární režim je považován za nepřípustný a dnešní dítě dává najevo své preference, vyjadřuje své požadavky a vyslovuje soudy o rodičovské volbě. „Němé děcko“ patří dávným dobám; dnešní dítě si vybírá, vyslovuje přání, posuzuje nákupy, rodiče berou jeho touhy v potaz a zajišťují pro ně jistý konzumní styl, jehož účelem a cílem je slast. Nacházíme se v éře hyperkonzumního dítěte, jemuž se naslouchá, které má právo samo si vybírat, disponuje ekonomickou mocí a přímo či nepřímo ovládá jistou část domácích výdajů. Na trůn dosedá „dětský král“ který poučeně rozhoduje a přikazuje, a spotřeba se jeví jako prostředek, jak si v rodině koupit klid a zajistit si odpuštění příliš dlouhých absencí, ale také jako právo dítěte, odvozené od práva na štěstí, na slast a na individualitu. Je v pořádku respektovat práva dítěte. Je to otázka míry, rovnováhy. Oko sociálního pedagoga však vnímá v předchozích příkladech rizikové faktory, které mohou vést k omezené funkčnosti rodinného a posléze i sociálního systému. Pro představu sociálního systému si můžeme za jednotlivé orgány dosadit všechny sociální subjekty - participující instituce: státní (sociální odbory, školy, atd), neziskové (organizace poskytující sociální služby), ale i jednotlivé fyzické osoby, které sociální systém využívají. Každý z těchto subjektů má svou funkci, své místo, svou kompetenci a také určitou zodpovědnost, moc, či bezmoc nebo ne-moc. Každý má svá práva a svou odpovědnost. Podívejme se podrobněji na význam slov odpovědnost a moc. Odpovědnost - pohotovost jednat podle požadavků a norem, mající charakter 106

povinnosti; úzce souvisí se soustavou přesvědčení a hodnot jedince. V souvislosti s odpovědností a povinností zmíním březnovou mezinárodní vědeckou konferenci Evropského institutu pro smír a mediaci. Konferenční téma bylo Děti - naše touhy obavy a naděje. Právníci zabývající se rodinnou problematikou a mediací na konferenci zmínily příklady z praxe, kdy se rodič při rozvodu domáhá práva na své dítě, ale bohužel si není zcela vědom i své rodičovské povinnosti. Soud pak svěří dítě do střídavé péče, avšak čas s dítětem tráví chůvy, studentky či asistentky, nikoli rodič sám. Odpovědnost v dnešní době značně devalvovala, zvláště se o to zasloužila politická odpovědnost a její obtížná vymahatelnost. S odpovědností, respektive nezodpovědností, souvisí moc. Ekonomická, politická, psychologická, ale pozor, i sociální. Moc - nadvláda, dovednost, schopnost jedné osoby docílit zamyšlené účinky na chování nebo city druhé osoby nebo osob. Svou moc a samozřejmě odpovědnost máme my všichni jako sociální pedagogové, sociální pracovníci, kurátoři, psychologové, učitelé, ale i úředníci. Ze svých pozic ovlivňujeme nejen jedince, ale také rodiny, tedy rodinné systémy, které, jak už víme, ovlivňují další systémy. My spoluurčujeme míru toho, co je v rovnováze, toho, co je ještě normální. Mějme proto prosím na zřeteli, že slovním základem pomoci je moc.

3. Závěr Cílem příspěvku bylo pozvat vás do krajiny sociálního pedagoga. Poukázat na souvislosti mezi systémem a jeho jednotlivými částmi. A také na křehkou rovnováhu, o kterou je nutné pečovat. Chtěla jsem se společně s vámi zastavit, zamyslet se a vyvolat pochybnost v pozorném posluchači. Pochybnost nám pomáhá udržovat vnitřní rovnováhu v nás samých, a tím i v systémech, do kterých patříme. Pochybnost nám klade otázky po smyslu naší práce i po smyslu našeho bytí. Neboť při jakékoli práci s lidmi, je to v prvé řadě naše osobnost, skrze kterou ovlivňujeme, vychováváme, pomáháme. Jak říká Karl Jaspers: „Tím, čím člověk je, tím je prostřednictvím věci, které se ujímá.“ Úlohou sociálního pedagoga je snaha o vyvažování. I my, jako jedinci, jako jednotlivé části systému, můžeme sociální systémové nedostatky v určité míře ovlivnit. Nemám však patent na rozum a nedovolím si tvrdit co přesně je to „správně“, proto vezměte tento příspěvek jen jako možnou inspiraci, námět k zamyšlení. Závěrem se s Vámi rozloučím slovy Tomáše Halíka, které se netýkají pouze náboženské víry. Citát je z knihy “ Co je bez chvění, není pevné“ Pochybnost je sestrou víry. Víra a pochybnost musejí kráčet spolu a vzájemně se podpírat, nechtějí-li se z toho úzkého, chvějícího se mostu zřítit do bažin fanatismu či beznaděje. 107

Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za vaši pozornou účast na tomto krátkém dostaveníčku. Použité zdroje: [1]

LIPOVETSKY, Gilles. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. 1. vydání. Praha: Prostor, 2007, 448 s. ISBN978-80-7260-184-4

[2]

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. s. 288. ISBN 80-7178-549-0

[3]

HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 776 s. ISBN 80-7178-303-X.

[4]

LIEDLOFFOVÁ Jean. Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti. 1. vydání. Praha 2007, 174 s. ISBN 987-80-86685-79-3

[5]

MORGANOVÁ Marlo. Poselství od protinožců. 2. vydání. Praha: Práh, 2000, 160 s., ISBN 80-7252-034-2

[6]

KOUKOLÍK. František. Mocenská posedlost. 1. Vydání. Praha: Karolinum 2010, 278 s., ISBN 978-80-246-1825-8

Kontaktní adresa: Mgr. Taťána Brodská Občanské sdružení ZMĚNA Písečná 55, 561 70 Písečná u Žamberka e-mail: [email protected] tel. č.: 603 950 472

108

PARTICIPACE LIDÍ SE ZÁŽITKEM CHUDOBY NA ROZHODNUTÍCH, KTERÁ SE JICH TÝKAJÍ Milena Černá Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové1, EAPN ČR2 Abstract: The text presents the possibility of using information of people with experience of poverty for decision making processes. There is presented information from a meeting of people which are living in poverty, whose outputs were used for the creation of the National Action Plan on Social Inclusion, and including the methodology for the participation of people with experience of poverty. Keywords: Poverty, Participation, Decision-Making Processes, Difficult Life Situations

1. Úvod Po dvaceti letech života v nových politických podmínkách se už nikdo nepozastavuje nad tím, že lidé se zdravotním postižením mají své organizace, které lobují ve prospěch této cílové skupiny, že se lidé se zdravotním postižením podílejí na rozhodovacích procesech, a že jim politikové na všech úrovních naslouchají. Zcela jiná je situace u lidí se sociálními handicapy, zejména lidí, kteří mají nízkou úroveň vzdělání, jsou postiženi dlouhodobou nezaměstnaností, žijí v nuzných čtvrtích, zažívají chudobu a sociální vyloučení. Lidé v organizacích, kteří si vybrali sociální práci pro lidi v obtížných životních situacích za své životní poslání, a kteří se setkávají s chudobou každý den, vědí, co v takových případech funguje. Setkávání na bázi komunity, sdílení těžkostí, výměna znalostí a zkušeností, možnost vyjádřit se a vypovídat, společně a vzájemně se učit nové věci, nadchnout se pro společné dílo a moci své zkušenosti sdělit těm, kteří přímou zkušenost nemají. Proto EAPN ČR iniciovala v roce 2010 první národní setkání lidí žijících v chudobě, jehož výstupy byly použity pro tvorbu Národního akčního plánu sociálního začleňování. V dubnu 2011 došlo k druhému Národnímu setkání lidí se zážitkem chudoby, které v součinnosti s dalšími organizacemi uspořádalo občanské sdružení IQ Roma servis v Brně. Základem byl brainstorming na téma: které všechny oblasti mého

1

2

Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové založila paní Olga Havlová v roce 1990. Posláním je působit na morální vědomí společnosti a upozorňovat na nedostatky v sociální politice státu a v práci sociálních, zdravotnických, školských či jiných institucí. Předmětem podpory je ochrana lidí se zdravotním postižením, dětí, seniorů a lidí sociálně znevýhodněných a úsilí o jejich začlenění do společnosti, a to formou grantů a nadačních příspěvků. EAPN ČR: Součást Evropské sítě proti chudobě, poradního orgánu Rady Evropy; v ČR občanské sdružení se zaměřením na potírání chudoby a sociálního vyloučení, rovnost mezi pohlavími, vymýcení diskriminačních tendencí ve společnosti, mainstreaming sociálního začleňování, poskytování sociálních služeb, vzdělávání atd.

109

života zasáhla chudoba či sociální vyloučení, případně ohrožení sociálním vyloučením. Všichni přítomní se stali účastníky setkání právě proto, že mají nějakou osobní zkušenost buďto s chudobou či vydělením, případně se cítí být ohroženi. Mají se tedy zamyslet nad tím, kde všude, ve kterých oblastech jejich osobního života to pocítili, kde se to projevilo, kde oni sami vnímají největší obavy či riziko. Získaný seznam pak slouží k tomu, aby z nich účastníci vybrali ty podstatné, např. hlasováním; je dobré stanovit, aby se každý účastník rozhodl pro 3 pojmy ze získaného seznamu. Dál se pracuje s těmi oblastmi, které získají nejvíce hlasů, tedy těch, na kterých se účastníci v největší míře shodnou jako na problémových. Další práce s pojmem (např. sociální bydlení) probíhá v podobě hledání odpovědí na následující čtyři otázky: -

jak se nedostatek v mém případě projevoval/projevuje?

-

co mi pomohlo/pomáhá se z obtížné situace dostat? Co jsem měl/mám k dispozici? Co se ukázalo jako prospěšné, účinné?

-

co mi bránilo ve snaze odstranit problém? Co jsem vnímal jako překážku? A co by mi v mé situaci určitě pomohlo, ale neměl jsem k dispozici?

-

co bych navrhl zavést jako dobré opatření?

Ve vztahu občana a veřejné správy existují tři postupné kroky, které vyjadřují, jak jsou obě strany připraveny na rozhodovací proces, jaká je v tomto procesu míra demokracie, a jak dobrá je vláda (místní, regionální, centrální)3. ­ vzájemné informace ­ konzultace ­ podíl na rozhodnutích. I když je již stadium „konzultace“ velkým výdobytkem, do stadia „participace na rozhodnutích“ má ještě daleko. Ze zkušenosti víme, že mají-li být do procesu rozhodování zahrnuti lidé žijící v chudobě, je třeba s nimi vést dialog a realizovat spolu s nimi projekty, které se týkají jejich života. Nestačí přizvat je v některém stadiu, kdy si ostatní myslí, že by mohli být užiteční, ale počítat s nimi již ve stadiu plánování a také implementace, monitoringu i vyhodnocení. Lidé žijící v chudobě potřebují vědět, že se s nimi počítá, že důvěra, kterou dostali, je skutečná, a že za práci, která jim byla uložena, jsou odpovědní. Demokratické vládnutí je založeno na pěti principech: ­ otevřenosti, ­ participaci, ­ odpovědnosti, ­ efektivitě

3

“Vláda neznamená nic víc než spojenou moc společnosti nebo společné úsilí velkého množství pro mír, pořádek, bezpečnost, dobro a štěstí lidí.”- John Adams, americký politik, 18. stol.

110

­ soudržnosti. Dialog pak podporuje procesy změny – jak individuální, tak organizační – na rozličných úrovních a v různých dimenzích. Dialog znamená jiný přístup, jiné myšlení: ­ Dát lidem příležitost pro budování vzájemné důvěry ­ Zpomalit tempo a naslouchat ­ Zabývat se aktuálními tématy ­ Neupírat právo lidem vyjádřit se vlastními slovy ­ Uznat právo lidí žijících v chudobě účastnit se na veřejné debatě ­ Tvořit politiku za účasti lidí se zážitkem chudoby Co nejvíc trápí lidi žijící v chudobě4: ­ Osamělost ­ Předsudky ­ Nedostatek komunikace ­ Neporozumění ze strany okolí ­ Nedostatek informací ­ Diskriminační přístup Co jim kdy nejvíc pomohlo: Lidé žijící v chudobě setkávající se s nezájmem okolí („Přišla jsem jí vypovědět své obtíže, ale úřednice ani nezvedla hlavu od počítače“, vypověděla jedna z účastnic I. národního setkání lidí se zážitkem chudoby v dubnu 2010), nejvíc ocení, když jim někdo ochotně naslouchá a jejich zážitkům věří. („Nejvíc mi pomohlo, když se mnou v občanské poradně mluvili o mých negativních zážitcích a projevili mi účast“). Pozor! Lidé se zážitkem chudoby mluví nejprve o potřebě pochopení a teprve v druhém plánu o nedostatcích, s nimiž se potýkají, tedy o penězích, aby mohli bydlet, cestovat, dát děti do dobrých škol a třeba jít někdy i do biografu. Zkuste se jich zeptat, co by změnili: ­ Umožnit finanční vzdělávání jako prevenci předlužení. Uvědomují si, že většinou nemají dostatečné znalosti, aby rozpoznali solidní podmínky při smlouvě o půjčce. Nemají ani reálnou představu o svých příjmech a výdajích, co si mohou dovolit, aby se nedostali do situace předlužení, do neschopnosti vyplatit dluhy a setkání s exekutorem.

4

Národní setkání lidí se zkušeností s chudobou a sociálním vyloučením, Praha, hotel Krystal 15. – 16. 4. 2010, Hlavní výstupy setkání.

111

­ Dopřát kvalitní vzdělávání dětem z nemajetných rodin, aby se děti chudých nedostaly do stejné situace jako jejich rodiče. ­ Právo na úplné a srozumitelné informace. Představují si, že by včas a ve správnou dobu dostali informace o tom, co dělat a čeho se chránit (ne reklamu). ­ Vzdělávání úředníků v komunikačních dovednostech s lidmi, kteří u nich hledají pomoc. Nechtějí být stigmatizováni jako ti, kdo jsou chudí, a pro společnost bezvýznamní. Diskriminace na úřadech je jejich běžnou zkušeností. ­ Více občanských poraden, které nabízejí podporu a pomoc v obtížných životních situacích. ­ Mnoho lidí žijících v chudobě vidí hlavní zdroj neštěstí v množství heren ve městech i na venkově („Je zajímavé, že nejvíc heren je tam, kde žije nejvíc chudých lidí“, poznamenal jeden z účastníků setkání), a proto si přejí omezení nebo ještě lépe zákaz hazardních her. ­ A nakonec jeden bonmot: Ne více ubytoven, ale více bytů! Co si přejí: ­ Přejí si být užiteční pro své okolí ­ Chtějí se vzdělávat ­ Chtějí najít a udržet si dobře placenou práci ­ Chtějí mít byt a rodinu pohromadě ­ Přejí si takovou sociální politiku, která by jim dávala šanci dostat se z obtížné životní situace do lepší

2. Metodika pro participaci lidí se zážitkem chudoby Vymezení cílových skupin: ­ Osoby s duševním onemocněním ­ Osoby ohrožené závislostí na omamných a psychotropních látkách ­ Oběti trestné činnosti (domácí násilí ad.) ­ Lidé opouštějící zařízení pro výkon trestu nebo ochranné léčby ­ Osoby ohrožené soc. vyloučením z důvodu chudoby, etnicity, … ­ Rodiny s dětmi ohrožené sociálním vyloučením (neúplné nebo vícečetné s 3 a více dětmi) ­ Osoby bez přístřeší ­ Mladí lidé ve věku od 18 do 26 let ohrožení společensky nežádoucími jevy

112

­ Mladí dospělí do 26 let věku bez rodinného zázemí, opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní výchovy Prostor pro setkávání: jak často, kdy a kde? ­ Tréninkové semináře za pomoci sociálních pracovníků, kteří znají problematiku cílové skupiny ­ Facilitace otevřeného vyjádření a sdílení problémů ­ Vymezení diskutovaných problémů, aby se udržel smysluplný rámec debaty ­ Příprava a technické provedení ­ Setkávání s lidmi, kteří vytvářejí politiku, setkávání s policisty a úředníky veřejné správy ­ Dát vědět médiím! ­ Hodnocení výstupů, další plánování Silné stránky: Patrně nejsilnější stránkou participace lidí se zážitkem chudoby je přesvědčení, že zkušenosti z lokální politiky jsou přenositelné i do „velké“ politiky. Participace znamená podporu demokratických procesů a principů. To má význam zvláště v obdobích, kdy atmosféra ve společnosti není nakloněná různosti, mnohosti a otevřenosti. Může dojít k procitnutí k vědomí lidských práv, jejich ochrany a podpory. Participace lidí se zážitkem chudoby znamená rovněž účinnou zpětnou vazbu, jaká je základem pro dobré vládnutí. Slabé stránky: Spočívají hlavně v nedůvěře a obavách z nejistého výsledku. Svoji roli zde hrají předsudky a pocit, že se jedná o příliš komplikovanou věc, případně, že celý koncept je nesmyslný. Je-li prostor zcela nepřipraven a vůle slabá, pak vznikají nároky na školení a kapacitu pracovníků. Hrozby: Neinformovanost a neprofesionalita při pokusu o participaci lidí se zážitkem chudoby do politického, případně strategického plánování se projevuje zejména protektorským přístupem, přerůstáním nadřazenosti a podřízenosti, na jaké jsou obě strany „zavedené“. Další hrozbu představuje selhání, a následný úpadek důvěry, který může vést až k zatvrzelosti. Příležitosti: Jsme-li svědky nálad, které zdůrazňují nadřazenost jistých skupin obyvatel proti druhým skupinám obyvatel a nerespektují rovnost práv pro všechny, můžeme reagovat takovými akcemi, které v míru a vší slušnosti prosazují opak. Participace přináší poznání potřeb občanů, které v sobě nese možnost změn.

113

3. Závěr Než obhajovat stávající politiku, je třeba usilovat o dobré vládnutí. Participace je výsostný prvek demokracie. Bez ní není plnohodnotných rozhodnutí. A tou nejdůležitější příležitostí je posílení důvěry ve vládu a její instituce. Pohled na tuto problematiku očima těch, kteří se ocitli v obtížné životní situaci a při jejím zvládání využili jednu či více nabízených sociálních služeb, přináší jedinečnou a hodnotnou možnost zpětné vazby jak pro samotné poskytovatele sociálních služeb, tak pro jejich zřizovatele, podporovatele a celou společnost. Kontaktní adresa: MUDr. Milena Černá Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové EAPN ČR Senovážné nám. 2, Praha 1 Email: [email protected]

114

HODNOCENÍ EFEKTIVITY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO DUŠEVNĚ NEMOCNÉ Petr Hejzlarb), Martin Halířa), Hana Herelováa) a)

občanské sdružení Péče o duševní zdraví – region Pardubice, b)Pardubická krajská nemocnice a.s., Psychiatrické oddělení Abstract: The article concerns with advantages for professional social services´development thank to effectivness review. It comments and explain the implementation of Camberwell Assessement of Needs into community mental health care services provider´s evaluation process. The study results are presented. Keywords: Community Services for Mentally Ill, Effectivness Evaluation, Assessment of Need

1. Úvod Sociální služby v České republice existují v nestálém legislativním a ekonomickém prostředí. Mnoho typů služeb zajišťují neziskové organizace často vzniklé z entuziasmu malých zájmových skupin, mnohdy neprofesionálů. Jen před několika málo lety byly zákonem ustaveny požadavky na odbornou výbavu lidí, kteří sociální služby poskytují, a na standardy, jak mají fungovat jejich zaměstnavatelé. To je jen několik hlavních důvodů, proč je profesionalizace oblasti sociálních služeb stále ve vývoji. K profesionalizaci patří i hodnocení efektivity. Tázání se, zda služby skutečně pomáhají svým uživatelům (a případně kolik to stojí peněz v poměru k výsledkům). Standardy kvality tento aspekt zdůrazňují spíše na rovině individuálního hodnocení, zda služba pomáhá konkrétnímu klientovi. Z jednotlivých případů ale nelze poskládat věrohodný a reprodukovatelný obraz efektivity služby jako celku. Pomáhat někomu v sociální oblasti je obtížné vzhledem k pestrosti potíží a projevů, které odpovídají široké škále mezilidských situací a způsobů života. Stejně tak je obtížné jednoznačně ověřit, že pomoc je účinná. Toto ověřování, hodnocení efektivity, je přitom klíčové pro zkvalitňování sociálních služeb, protože jeho výstupy umožňují plánovat změny v kapacitě, pracovních postupech a organizaci služeb. O efektivitu je zvláště třeba se zajímat u služeb se specifickými cílovými skupinami, mezi které patří i lidé s duševním onemocněním. Práce s nimi je náročná a skýtá nástrahy v podobě rizika zhoršení zdravotního stavu, které může navodit i jinak nekomplikovaná sociální intervence. I ty nejlepší úmysly mohou klienta poškodit – zvláště, když služba neumí hodnotit svou efektivitu.

115

2. Formulace problematiky 2.1. Komunitní a rehabilitační služby pro duševně nemocné V posledních 20 letech se v České republice pomalu rozšiřují možnosti a dostupnost rehabilitačních programů pro vážně duševně nemocné. Rehabilitační služby jsou převážně komunitního charakteru a bývají registrované jako sociální služby (např. regionální komunitní týmy, chráněná bydlení či volnočasové kluby) nebo spadají do kategorie služeb zaměstnanosti (chráněné dílny). Rehabilitační programy rozšiřují spektrum nástrojů, jak vážně duševně nemocným pomáhat v jejich adaptaci v běžném životě. Metody a pracovní postupy rehabilitace jsou přebírány ze zahraničí. Rámec rehabilitace má podpořit zotavení nemocného z duševní choroby. Koncept zotavení se odlišuje od zavedeného chápání úzdravy jako absence příznaků nemoci nebo sociálně maladaptivního chování. Zotavení akcentuje individuální rozvoj nemocného, respektive jeho přijetí či dokonce využití omezení, které z nemoci a/nebo jejích následků vyplývají, a úsilí o získání smysluplných sociálních rolí a aktivit i s tímto omezením. 2.1.1. Občanské sdružení Péče o duševní zdraví Péče o duševní zdraví (PDZ) je nejvýznamnější poskytovatel komunitních služeb pro duševně nemocné ve východních Čechách. V šesti okresech Pardubického a Královéhradeckého kraje provozuje organizační střediska. V každém působí regionální komunitní tým, který je mobilní a schopný pomáhat duševně nemocným v místě jejich bydlišť. Týmy vedle individuální práce zajišťují i volnočasové kluby a v krajských městech i tréninkové rehabilitační byty. Sedmé středisko (Výměník) zřizuje v Pardubicích chráněné dílny. V PDZ působí autoři příspěvku a právě mobilní komunitní služby byly předmětem hodnocení efektivity, o kterém dále v textu. 2.2. Hodnocení efektivity služeb pro duševně nemocné V oblasti komunitních služeb, podobně jako třeba v psychoterapii, narážíme na problém, jak efektivitu služeb sledovat a poměřovat. Na jednom pólu je tendence k co nejobjektivnějšímu měření, které ovšem často opomíjí komplexnější proměnné subjektivního rázu (viz např. koncept kvality života). Na druhé straně jsou subjektivní výpovědi zpochybnitelné z hlediska metodologie a neposkytují dostatečný prostor pro srovnávací studie a porovnání v čase. Objektivní hodnocení efektivity se nejčastěji opírají o sledování symptomů nemoci a jejich proměn v čase. V Čechách dobře známe výzkumy prof. Kratochvíla, které pro zjišťování efektivity psychoterapeutického programu užívaly dotazník N5 [1]. Obvykle se jedná o použití standardizovaných psychiatrických škál pro hodnocení příznaků nemoci, které se administrují opakovaně v průběhu čerpání služeb. Použitelné je také sledování nepřímých ukazatelů. Těmi mohou být počet hospitalizací a počet dní hospitalizace ve sledovaném období, množství podávaných léků či 116

sebevražednost. Výzkumy tohoto druhu jsou podmíněny dobrou spoluprací se zdravotnickými zařízeními a sledováním kontrolní skupiny, která služby nečerpá. Hodnocení parametrů životní spokojenosti naráží na tradiční problém kvalitativních výzkumů. Subjektivní výpověď je obtížně klasifikovatelná a nenabízí možnost srovnání v čase. Přesto právě životní spokojenost (well-being) je klíčovým konceptem na poli komunitní péče. Zlepšení schopnosti žít v přirozeném prostředí, uplatnit se a participovat v interpersonálních vztazích není jednoznačně vázáno na redukci symptomů. Šetření kvality života sice může poskytovat obraz efektu komunitních služeb, ale neodliší vlivy dalších zdrojů a služeb (není z nich vždy jasné, která pomoc kvalitu života ovlivňuje). Úskalí subjektivní výpovědi je obvykle vyvažováno dvojím hodnocením, kdy je vedle výpovědi sledované osoby zohledněn pohled posuzovatele. Příkladem takové metody je dotazník SQUALA , který do českých podmínek adaptovala Dragomirecká a spolupracovníci [2]. Dalším přístupem je sledování spokojenosti s péčí (spokojenosti klientů se službami). Nejčastěji používanou je Veronská škála spokojenosti se službami (VSSS54, Verona Service Satisfaction Scale) [3]. Jde o sebeposuzující dotazník, ve kterém respondenti hodnotí spokojenost s intervencemi. Hodnocení potřeb a jejich saturace během péče, jako další způsob hodnocení, stojí na pomezí objektivních a subjektivních přístupů. Na jedné straně nabízí teoreticky podložený koncept s možností srovnávání a kvantifikace. Na straně druhé postihuje změny v oblasti životní spokojenosti, které nejsou čistě symptomatické povahy. Reprezentantem této skupiny šetření je Camberwellský formulář pro hodnocení potřeb (CAN, Camberwell Assessment of Need) [4]. Vychází z vlastní definice potřeb coby „schopnosti mít nějaký prospěch ze zdravotní a sociální péče“. Potřeba se mění z přání na dynamický koncept schopnosti čerpat podporu. Formulář CAN šetří celkem 22 oblastí sociálních a zdravotních potřeb. Odpovědi respondentů jsou ve všech verzích CAN hodnoceny na tříbodové škále: 0 = v oblasti není žádný závažný problém (žádná potřeba); 1 = není závažný problém nebo existuje jen mírný problém, protože je poskytována účinná pomoc (naplněná potřeba); 2 = závažný problém, nezávisle na tom, zda je či není poskytována pomoc, podpora (nenaplněná potřeba). CAN je nástroj, který nabízí odpovídající psychometrické kvality a je nenáročný na administraci a zaškolení. V neposlední řadě je také pomocníkem při plánování individuální péče o nemocného. Kromě pohledu samotného probanda šetří i pohled poskytovatele péče či blízké osoby (příbuzného, pečovatele). Do českého prostředí CAN převedl kolektiv autorů Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví v roce 2006 [5]. Pilotní praktické odzkoušení provedly Fokusy Mladá Boleslav, Vysočina a Ústí na Labem [6].

117

3. Řešení problému 3.1. Přístup k hodnocení efektivity v Péči o duševní zdraví Zmíněné sdružení PDZ vyvinulo některé vlastní dotazníkové nástroje k hodnocení kvality služeb. Šetříme spokojenost uživatelů se službami s využitím jednoduché škály. Druhou oblastí šetření je míra dosahování vytyčených cílů sociálních služeb. Výhodou vlastních nástrojů je jejich flexibilita: možnost upravit na míru naší praxi. Nevýhodou je pochopitelně to, že nejsou standardizované, což snižuje jejich reliabilitu i validitu. Proto od roku 2009 zařazujeme do interního systému sledování efektivity služeb nástroj CAN. Výsledky pilotního šetření jsme zveřejnili v časopise Psychiatrie [7]. Výběr vedl ke CANu mj. proto, že je výhodný z hlediska dlouhodobého sledování probanda. Doporučené období pro opakovanou administraci je půl roku bez omezení celkové doby sledování. CAN nabízí kvantifikaci výstupů v jednoduchém záznamovém archu a statistické zpracování. Nabízí pohled na změnu v čase čerpání služby. Předpokládáme, že klienti vstupují do péče s neuspokojenými potřebami, na které by efektivně a kvalitně poskytovaná služba měla reagovat, načež při opakované administraci poklesne naléhavost potřeb. Právě tento aspekt CAN se nám jeví jako vhodný pro sledování efektivity služeb s ohledem na kvalitu života klientů. Pro samotné služby je vždy důležitá široká škála nástrojů, které informují o její kvalitě a efektivitě. Nemůžeme spoléhat pouze na subjektivní hodnocení klientů, které ovšem nechceme opomíjet. Je také potřebné zohlednit efektivitu vzhledem k poslání, které si služby kladou, a tak nelze vycházet pouze z přání klientů. Dynamicky formulovaný koncept potřeb tak odpovídá nejen pohledu klienta, ale i strategickým cílům služeb. Další výhodou CAN je propracovaný systém dotazování, které je prováděno formou strukturovaného interwiev. Tím se vyhýbá prostému zjišťování přání uživatele a poskytuje prostor pro posouzení ze strany pracovníka. Díky širokému záběru oblastí, v nichž jsou potřeby zjišťovány, nabízí celkový pohled na kvalitu života probanda. Systém dotazování a možnost administrace formou rozhovoru jsou vhodné pro práci s lidmi psychiatrickým onemocněním. CAN je navíc specificky orientován i na psychotické příznaky. 3.2. Vlastní šetření V praxi komunitních služeb poskytovaných sdružením Péče o duševní zdraví CAN obvykle administrujeme při vstupu klienta do služby. Administrace probíhá ve fázi formulace zakázky a přípravy plánu poskytování služby, poté je opakována po každém uplynulém půlroce. CAN aplikujeme u klientů léčených pro onemocnění schizofrenního okruhu (skupina F2 MKN 10) a zároveň u těch, kde předpokládáme dlouhodobější spolupráci. Vzhledem k tomu, že CAN používáme od roku 2009, předkládané výsledky jsou za téměř 2 roky práce. U některých klientů se podařilo šetření již 5x opakovat. 118

3.2.1. Výzkumný vzorek Prvním šetřením (tj. administrace při vstupu) prošlo dosud 82 osob (35 žen, 47 mužů). Druhým šetřením (tj. administrace po půl roce ve službách) prošlo dosud 47 (20 žen, 27 mužů). Počet osob, které prošly už třetím až pátým kolem šetření, je pro účely sledování prozatím nevýznamný počet (pod 30 osob). 3.2.2. Design studie Data získáváme na dvou úrovních: A. profil potřeb - struktura (mapa) oblastí, ve kterých klienti potřebují intervenci Sledovali jsme četnosti skóru 2 (závažný problém, nezávisle na tom, zda je či není poskytována pomoc - nenaplněná potřeba) a tím dostali křivku „závažných“ oblastí. Poté jsme postupovali součtem všech skórů napříč celou sledovanou skupinou a dostali tak „celkový skór závažnosti dané oblasti“ (v CAN domény). B. sledování změn v čase B1. kvalitativní popis = oblasti, v nichž dochází k významným změnám. Zde jsme sledovali změny v jednotlivých oblastech (doménách) mezi prvním a druhým kolem a získali významné rozdíly pro každou z 22. oblastí. B2. kvantitativní zpracování statistickými metodami = t-test T-test byl proveden ve dvou verzích. První nepárový (porovnání všech výstupů 1. a 2. kola s N1=82 a N2=47) a párový s N=47. Také vždy vycházíme z toho, že zvlášť skórování provádí klient (ve výsledcích prezentujeme jako „z pohledu klienta“) a pracovník („z pohledu pracovníka“). 3.2.3. Výsledky A. PROFILY POTŘEB Následující profily potřeb pocházejí z úvodních vstupních šetření pomocí nástroje CAN. Představují zajímavý pohled na spektrum oblastí, ve kterých se vyskytují neuspokojené i celkové potřeby duševně nemocných před tím, než začnou využívat služby. A1. Profil domén, ve kterých jsou nenaplněné potřeby Profil oblastí, kde existuje závažný problém z pohledu klienta, vykázal průměrný skór 6,23, průměrná odchylka činila 6,93. Nadprůměrné skóry byly zaznamenány v doménách č. 4 denní činnosti, č. 14 přátelé a č. 15 intimní vztahy.

119

Graf 1: Profil nenaplněných potřeb z pohledu klientů

Z pohledu pracovníka činil průměrný skór nenaplněných potřeb 7,82, směrodatná odchylka 8,13. Nadprůměrné skóry jsme zaznamenali v doménách č. 4 denní činnosti, č. 14 přátelé, č. 15 intimní vztahy a č. 21 peníze. Z pohledu klienta i pracovníka tedy nadprůměrné skóry vyšly v téměř shodných oblastech.

120

Graf 2: Profil nenaplněných potřeb z pohledu pracovníků

A2. Profil domén, kde byla zaznamenána jakákoliv potřeba – naplněná i nenaplněná (celkový profil potřeb) Z pohledu klientů činil celkový skór 30,77, standardní odchylka činila 20,72. Přehled oblastí pod a nad průměrem ukazuje tabulka 1. Tabulka 1: Oblasti potřeb s nadprůměrným a podprůměrným skórem z pohledu klientů NADPRŮMĚRNÉ SKÓRY:

PODPRŮMĚRNÉ SKÓRY:

4. DENNÍ ČINNOSTI

4. PÉČE O SEBE

7. PSYCHOTICKÉ SMYPTOMY

11. OHROŽUJE OSTATNÍ

14. PŘÁTELÉ

12., 13. ALKOHOL, DROGY

15. INTIMNÍ VZTAHY

17. PÉČE O DĚTI

121

Graf 3: Celkový profil potřeb z pohledu klientů Z pohledu pracovníků činil celkový skór 36,95, standardní odchylka činila 23,33. Přehled oblastí pod a nad průměrem ukazuje tabulka 2. Tabulka 2: Oblasti potřeb s nadprůměrným a podprůměrným skórem z pohledu pracovníků NADPRŮMĚRNÉ SKÓRY:

PODPRŮMĚRNÉ SKÓRY:

7. PSYCHOTICKÉ SMYPTOMY

12., 13. ALKOHOL, DROGY

14. PŘÁTELÉ

17. PÉČE O DĚTI

15. INTIMNÍ VZTAHY 21. PENÍZE

122

Graf 4: Celkový profil potřeb z pohledu pracovníků

B1. POPIS ZMĚN MEZI 1. A 2. KOLEM Výsledky jsou vyjádřeny procentuálně a popisují nejvýraznější pozitivní a negativní trend z pohledu klienta a pracovníka. Procentuální vyjádření volíme, protože skupiny 1. a 2. kola nejsou stejně velké. Čísla v tabulkách níže lze interpretovat, že v dané oblasti uvádí zlepšení x% klientů/pracovníků a vice versa. Tabulka 3. Změny mezi první a druhým kolem šetření z pohledu klienta POZITIVNÍ TREND

NEGATIVNÍ TREND

DENNÍ ČINNOSTI – 45%

PSYCHOTICKÉ SYMPTOMY - 8%

FINANČNÍ DÁVKY – 28%

PÉČE O DĚTI - 4%

PENÍZE – 23%

DOPRAVA - 4%

PŘÁTELÉ – 22%

123

Tabulka 4. Změny mezi první a druhým kolem šetření z pohledu pracovníka POZITIVNÍ TREND

NEGATIVNÍ TREND

DENNÍ ČINNOSTI – 44%

PÉČE O SEBE – 5%

FINANČNÍ DÁVKY – 32%

PÉČE O DOMÁCNOST – 4%

INTIMNÍ VZTAHY – 31%

DROGY – 4%

PŘÁTELÉ – 29%

PÉČE O DĚTI – 4%

PENÍZE – 27%

B2. KVANTITATIVNÍ STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ Zvolili jsme t-test jako metodu, která srovnává dva vzorky dat a určuje, zda jsou statisticky odlišné nebo se jedná o jednu velkou populaci. Při statisticky významném výsledku lze prohlásit, že změny mezi dvěma řadami dat nejsou výsledkem variability zkoumané populace, ale vlivem nějaké zásahu, intervence. Předpokládáme, že hlavním vlivem je poskytování služeb. Nejprve k výsledkům nepárového t-testu výsledků z pohledu klienta a z pohledu pracovníka. Z pohledu pracovníka t-test jako statisticky významný (p<0,001), nicméně při nízkém Ftestu (0,2) nelze prohlásit celé za vypovídající. Ftest variuje mezi 0 a 1, a čím bližší je hodnota k jedničce, tím menší je variabilita rozptylu, která snižuje statistickou hodnotu t-testu. Dalo by se říci, že při takto nízkém F by se t-test neměl ani použít. Výsledky t-testu nemusí nutně znamenat, že k posunu došlo vlivem poskytování sociálních služeb. Výsledek spíše ovlivnila veliká variabilita rozptylu. Tabulka 5. Nepárový t-test z pohledu klienta a pracovníka Z pohledu klienta

Z pohledu pracovníka

P

0,0616

P

<0,001

T

1,8858

t

5,1700

Df

127

df

127

Ftets

0,418

Ftest

0,209

Rozdíl 

1,48

Rozdíl 

4,46

95% interval význ.

-0,07 – 3,04

95% interval význ.

2,75 – 6,17

N1

82

N1

82

N2

47

N2

47

1

8,29

1

11,27

2

6,81

2

8,11

SD1

4,47

SD1

5,08

SD2

4

SD2

4,28

124

A nyní k výsledkům párového t-testu. Data jsou srovnána, že na řádcích vždy leží výsledky jednoho probanda, takže fakticky porovnáváme výsledky jedné skupiny ve dvou časech. Z pohledu klienta i z pohledu pracovníka jde o statisticky významný výsledek. V případě pohledu klienta o „velice významný“ (P=0,0029), z pohledu pracovníka o „silně statisticky významný“ (P<0,001). Při párovém srovnávání můžeme prohlásit, že změny v čase jsou statisticky významné. Jelikož se jedná o snížení skóre, které odpovídá celkové závažnosti potřeb klienta, aby se mu dostávalo služeb, lze prohlásit, že po půl roce ve službách dochází k statisticky významným změnám v souvislosti s poskytovanými službami. Neboli, že zlepšení sociální situace klienta je způsobeno specifickým postupem práce, která v jeho prospěch byla provedena. Tabulka 6. Párový t-test z pohledu klienta a pracovníka Z pohledu klienta

Z pohledu pracovníka

P

0,0029

P

<0,001

T

3,1497

t

5,6617

Df

46

df

46

Ftets

0,797

Ftest

0,792

Rozdíl 

1,47

Rozdíl 

2,96

95% interval význ. 0,53 – 2,41

95% interval význ.

1,91 – 4,01

N

47

N

47

1

8,28

1

11,06

2

6,81

2

8,11

SD1

4,15

SD1

4,45

SD2

4

SD2

4,28

6. Závěr Zavedení standardizovaného nástroje CAN rozšířilo možnosti i vypovídací hodnotu šetření efektivity služeb v občanském sdružení Péče o duševní zdraví. Rozhodli jsme se výstupy hodnotit ze tří hledisek. Prvním hlediskem je položková analýza, ze které zjišťujeme, v jakých sociálně zdravotních oblastech mají duševně nemocní lidé nenaplněné potřeby. Tato zjištění jsou důležitá především pro praktickou stránku poskytování sociálních služeb individuálním uživatelům. Zajímavý je ale i pohled celkový, neboť souhrnem za celou skupinu respondentů dostáváme profil oblastí potřeb, ve kterých cílová skupina duševně nemocných častěji mívá potřebu podpory a intervence. Zjištěný profil naplněných a nenaplněných potřeb v prvním kole v našem případě do značné míry odpovídá zjištěním, ke kterým v českých podmínkách došel Stuchlík [6].

125

Druhým hlediskem je sledování změn saturování potřeb mezi prvním a druhým kolem šetření. Zajímalo nás v jakých doménách se mezi prvním a druhým kolem liší položková analýza (jinými slovy: v jakých doménách působí intervence). Na reprezentativním vzorku uživatel služeb jsme ověřili, že pomoc reaguje na potřeby klientů a že je efektivní, neboť vede k poklesu nenaplněných potřeb v různých sociálních a zdravotních oblastech. Pozitivní trend v naplňování potřeb mezi prvním a druhým kolem šetření nastal především v oblastech „denní činnosti“, „finanční dávky“, „peníze“ a „přátelé“. A konečně třetím hlediskem je ověření, zda změny v saturaci potřeb jsou statisticky významné a nejsou pouhým nahodilým fenoménem. Konkrétní výsledky statistického zpracování svědčí v naší studii pro účinnost specifických pracovních postupů a individuálního přístupu k naplňování potřeb klientů služeb. K diskusi samozřejmě zůstává, zda tento efekt lze přičítat pouze využívání sociálních služeb. Do budoucna se proto nabízí provést srovnávací šetření mezi vzorkem lidí, kteří služby využívají, a skupinou nemocných, kteří z nejrůznějších důvodů služby využívat nechtějí nebo k nim nemají přístup. Použité zdroje: [1]

Kratochvíl, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál 2007. 383 s.

[2]

Dragomirecká, E, Bartoňová, J, Motlová, L, Papežová, H, Kožnarová, R, Šrámková T. SQUALA. Příručka pro uživatele české verze Dotazníku subjektivní kvality života SQUALA. Praha: Psychiatrické centrum Praha 2006. 68 s.

[3]

Ruggeri, M., Dall´Agnola, R. The development nad use of the Verona Expectations for Care Scale (VECS) and the Verona Service Satisfaction Scale (VSSS) for measuring expectations and satisfaction with community-based psychiatric services in patiens, relatives and Professional. Psychological Medicine 1993; 23(2): 511-523.

[4]

Phelan, M., Slade, M., Thornicroft G. et al. The Camberwell Assessment od Need: the validity and reliability of an instrument to assess the needs of people with severe mental illness. British Journal of Psychiatry 1995; 167(5): 589-595.

[5]

Probstová, V., Šelepová, P., Dragomirecká E., Kalvoda, H., Sochorová, G., Pěč, O. CAN: Camberwellské šetření potřeb. Komplexní metoda šetření potřeb závažně duševně nemocných. Praha: Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví: 2006. 64 s.

[6]

Stuchlík, J. Výsledky práce s metodou CAN-C ve službách psychosociální rehabilitace poskytovaných regionálními sdruženími Fokus. Mladá Boleslav: Fokus Mladá Boleslav 2007.

[7]

Hejzlar, P., Halíř, M., Fiala, M. Komunitní přístup v péči o dlouhodobě duševně nemocné. Psychiatrie 2010; 14(3): 146–152.

126

Kontaktní adresa: MUDr. Petr Hejzlar Péče o duševní zdraví – region Pardubice Bělehradská 389 530 09 Pardubice e-mail: [email protected] tel. č.: +420 777 915 740

127

OHLUCHLÍ LIDÉ MIMO OKRUH ZÁJMU SOCIÁLNÍHO ZAČLEŇOVÁNÍ Eva Liberdová Český klub ohluchlých Abstract: The text is about implications of deafness. Deafness create myth and prejudices, because public doesn't know communication needs adults, who turned deaf. Keywords: Integration, Deafness, Communication Needs, Non-Delayed Transcription, Integrative Egality, Myth, Labelling

1. Úvod Český klub ohluchlých (ČKO) přes 20 let pomáhá lidem, které postihne ztráta sluchu. Takto postižení lidé přijdou o možnost běžné komunikace s okolím, nemohou poslouchat rozhlas, televizi, telefonovat a tím se dostávají do izolace. ČKO se proto soustřeďuje na konkrétní osobní pomoc těmto lidem. ČKO je neziskové občanské sdružení, postavené na dobrovolnících a nemá placené zaměstnance. Bylo založeno v roce 1991 a má vlastní webové stránky www.cesky-klub-ohluchlych.cz. Pořádá klubová setkání a organizuje docházkové i pobytové kurzy odezírání. ČKO je svědkem toho, že o důsledcích sluchového postižení mají lidé mylné představy. O ohluchlých lidech panují mýty a předsudky, které plynou z neznalosti potřeb ohluchlých lidí. Cílem příspěvku je upozornit na komunikační potřeby lidí, kteří ztratili sluch během života. Na jejich potřebu komunikace se zapomíná a zapojení do společenského života neřeší.

2. Ohluchlí lidé 2.1. Mýtus: všichni lidé, kteří neslyší, používají znakový jazyk U veřejnosti existuje omyl, že všichni lidé, kteří neslyší, používají znakový jazyk. Slyšící lidé jsou přesvědčeni, že když někdo neslyší, automaticky ovládá znakový jazyk. Schéma 1: Mýtus - všichni lidé, kteří neslyší, používají znakový jazyk (převzato podle Kratochvíla a upraveno)

128

Komunikační potřeby osob se sluchovým postižením jsou rozdílné. Ohluchlý člověk, který ztratil sluch v pozdějším věku, je obeznámený s češtinou a preferuje domluvu psanou češtinou (ne znakovým jazykem) a nepovažuje se ani se necítí být příslušníkem jazykové a kulturní menšiny (tj. menšiny Neslyšících s velkým „N“) jako ti, kteří znakový jazyk používají k domluvě od narození a vyjadřují tak příslušnost k této skupině. Schéma 2: Komunikační potřeby osob se sluchovým postižením (převzato podle Kratochvíla a upraveno)

Neorganizovanost ohluchlých lidí také způsobuje, že ohluchlí lidé nejsou vidět – není vidět, že neslyší a tím jako kdyby neexistovali. Vidět je jen to, když má někdo proslov, vedle něj stojí tlumočník a tlumočí do znakového jazyka. Když to uvidí slyšící člověk, vytvoří si asociaci: neslyší = používá znakový jazyk. 2.1.1. Postoje Mýtus, že všichni lidé, kteří neslyší, používají znakový jazyk, způsobil, že např. v podvečerním zpravodajství veřejnoprávní televize byly odebrány skryté titulky a byly nahrazeny tlumočením do znakového jazyka. Tím přestalo být zpravodajství přístupné ohluchlým lidem. Tlumočením do znakového jazyka se měla přístupnost pořadu rozšířit, nikoliv nahrazením titulků zúžit. 129

2.1.2. Nálepkování Dnes se při označování osob se zdravotním postižením prosazuje zásada „nejprve lidé“, což znamená, že všichni jsme především lidé. Na základě tohoto vyjádření se upřednostňuje spojení „osoba / člověk se sluchovým postižením“ před označením „sluchově postižený“, což např. v médiích se neděje a lidé s postižením se označují jako „postižení“, „handicapovaní“, „ohluchlí“… a dostávají tuto nálepku. Lidé, které postihla ztráta sluchu, byli také prezentováni, že nerozumí psanému textu. Národní rada osob se zdravotním postižením totiž vydala desatera komunikace s pacienty s různým postižením. Desatero komunikace s neslyšícím pacientem začínalo: „Komunikace ´přes papír´ s neslyšícími je většinou neúčinná.“ Přestože bylo vydáno opravené desatero, kde se uvádí, že je třeba se osoby se sluchovým postižením zeptat, zda chce odezírat, psát nebo používat znakový jazyk, opravená verze nebyla dostatečně prezentována v médiích jako ta první verze. 2.2. Slabá antidiskriminační legislativa a vymáhání práva 2.2.1. Sociální služba Ohluchlí lidé, kteří používají češtinu, nikoliv znakový jazyk, byli dosud vystaveni diskriminaci např. při soudních jednáních, kde byli odkázáni jen na nespolehlivé odezírání. Ohluchlí lidé v mnoha oblastech života a při uplatňování svých zákonných práv potřebují přepis řeči. Od srpna 2010 existuje zprostředkování simultánního přepisu jako sociální služba registrovaná MPSV. Tabulka 1: Výsledky dotačního řízení pro rok 2011 - sociální služby s celostátní působností (podle www.mpsv.cz/cs/10169) Organizace

Projekt

APPN, o.s.

Komunikace bez bariér - tlumočnické služby Asociace organizací neslyšících, Tlumočnické služby pro neslyšící nedoslýchavých a jejich přátel ASNEP tlumočnické služby Česká komora tlumočníků znakového Projekt tlumočnické služby pro neslyšící jazyka, o. s. tlumočnické služby Svaz neslyšících a nedoslýchavých v Tlumočnické služby a artikulační ČR tlumočení pro osoby se sluchovým postižením - tlumočnické služby Česká unie neslyšících Centrum zprostředkování simultánního přepisu - tlumočnické služby

Přidělená dotace v Kč 304 000 1 800 000 960 000 540 000

Poskytnutý grant Nadace Vodafone ČR pro přepis řeči bude končit v březnu 2011. Hrozí však, že se neodstraní dosavadní diskriminace ohluchlých osob. Na jediný projekt pro osoby ohluchlé, které potřebují přepis řeči, však neposkytlo MPSV ani korunu. Zato na ostatní požadavky týkající se tlumočení do znakového jazyka poskytlo dotace v různé výši. 130

0

3. Zapojení ohluchlých lidí 3.1. Převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase 3.1.1. Možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti Převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase představuje jeden z deseti komunikačních systémů, mezi nimiž si mohou osoby se sluchovým postižením vybírat podle své potřeby na základě zákona č. 155/1998 Sb., ve znění zákona č. 384/2008 Sb. Zákon nabyl účinnosti 20. října 2008. Definuje, že při vyřizování úředních záležitostí a při zajišťování dalších nezbytných potřeb existuje právo na služby zajišťující zvolený komunikační systém. Zákon zmiňuje také právo svobodně si zvolit z komunikačních systémů ten, který odpovídá potřebám jedince. Klade důraz na to, aby byla respektována tato volba tak, aby měli lidé se sluchovým postižením „možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti“. Přepis v reálném čase není nadstandardem ke znakovému jazyku, nýbrž zákonem stanovená ona „možnost rovnoprávného a účinného zapojení do všech oblastí života společnosti“. Je prostředkem plnohodnotného zapojení těch ohluchlých lidí, kteří komunikují v českém jazyce a znakový jazyk je pro ně cizím jazykem jako je pro slyšící Čechy kupř. čínština. Organizace mohou žádat objednávku k zajištění simultánního přepisu mluvené řeči pro ohluchlé osoby na webu www.eprepis.cz. Informace o přípravě online přepisovacího centra na dálku, přes internet, jsou na webu projektu eScribe (www.escribe.cz).

4. Závěr Bude-li respektováno právo rovnoprávného a účinného zapojení a na jakékoli akci (včetně té, kde se počítá „jen“ s tlumočením do znakového jazyka) bude zajištěn přepis mluvené řeči, bude naplněno právo na rovnoprávnou účast a kulturní, vzdělávací, společenská, pracovní i jiná akce bude přístupná také lidem, kteří ohluchli a jejichž komunikační potřebou je rozumět ostatním pomocí psané češtiny. Ohluchlí lidí již nebudou diskriminováni v možnosti se zúčastnit společenského života. K podpoře rovnoprávního zapojení tak přispějí organizace, které budou pamatovat na tyto ohluchlé osoby mezi námi a přepis na svých akcích pro ně zajistí, aby se mohly zapojit také. Do budoucna umožní masovější využívání přepisu mluvené řeči výše zmíněný projekt eScribe, který přispěje k tomu, že přepis mluvené řeči bude dostupný co největšímu počtu lidí se sluchovým postižením nezávisle na místě konání akce a na fyzické přítomnosti přepisovatele. Použité zdroje: [1]

Centrum zprostředkování simultánního přepisu. [cit. 2011-01-28]. Dostupné na WWW:

131

<www.eprepis.cz>. [2]

KRATOCHVÍL, L. Neexistují neslyšící a ohluchlí. [cit. 2011-02-26]. Dostupné na WWW: <www.kochlear.cz/index.php?text=26-neexistuji-neslysici-a-ohluchli>.

[3]

O projektu eScribe. [cit. 2010-08-18]. Dostupné na WWW: < www.escribe.cz >.

[4]

REPKOVÁ, K. Občania so zdravotným postihnutím jako sociálna minorita – základ formulovania antidiskriminačnej legislativy. In Sociológia, 2003, roč. 35, č. 2, s. 141 – 162. ISSN 0049 – 1225.

[5]

REPKOVÁ, K. Pojem zdravotné postihnutie v životnej skúšenosti ľudí. In Československá psychologie, 1999, roč. 43, č. 5, s. 433 – 448. ISSN 0009 – 062X.

[6]

REPKOVÁ, K. Potreby ľudí so zdravotným postihnutím – na rozhraní psychológie a práva. In Psychológia a patopsychológia dieťata, 1999, roč. 34, č. 1, s. 72 – 80. ISSN 0555-5574.

[7]

Simultánní přepis mluvené řeči. [cit. 2011-01-28]. Dostupné na WWW: <www.eprepis.cz>.

[8]

STRNADOVÁ, V. 10 obvyklých omylů o ohluchlých osobách. [cit. 2011-01-07]. Dostupné na WWW: .

[9]

Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob

[10] Zákon č. 384/2008 Sb., změna zákona o znakové řeči a některých souvisejících

zákonů [11] KRATOCHVÍL, L. Organizovanost sluchově postižených. [cit. 2011-01-07].

Dostupné na WWW: . [12] KRATOCHVÍL, L. Česká televize znemožnila sledování zpravodajství osobám

se sluchovým postižením. [cit. 2011-01-16]. Dostupné na WWW: . [13] WINTER, J. České soudy končí s diskriminací sluchově postižených občanů. [cit.

2011-01-09]. Dostupné na WWW: <www.helpnet.cz/aktualne/41010-3>. [14] Rozhovor s ohluchlým (I.část). [cit. 2011-01-16]. Dostupné na WWW:

.

132

Kontaktní adresa: Mgr. Eva Liberdová Český klub ohluchlých e-mail: [email protected]

133

NOVÉ TENDENCE MULTIKULTURALISMU V SOUČASNÉ EVROPĚ Zdeněk Řízek Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-právní, Ústav ekonomie Abstract: Multikulturalism has been declared to be failed by leading European politicians despite the fact that policians are the ones who are responsible for full and functional signifikance of this social phenomenon and at the same time and parallel coexistence of different peoples and cultures in Europe. And in this direction have been new multiculutrals trends discovered. Keywords: Multikulturalism, Eurepean Union, Migration, Globalization, New Trends in Multiculturalism, Interculturality, Transkulturality, Hybridization

1. Úvod Multikulturalismus je v současnosti jedním z nejvýznamnějších a především nevyhnutelným sociálním jevem. V době globalizace, kdy se svět propojuje ve všech sférách a na všech úrovních, se multikulturalismus nejvíce projevuje právě v oblastech, kde je koncentrován střet různých národů kultur. Vzhledem k tomu, že Evropa byla, je a zřejmě čím dál více bude místem, kde se setkávaly a setkávají různé kultury. Je proto pochopitelné, že multikulturalismus zde není ničím novým a je v uvedených geografických oblastech očekáván. Je proto na postoji jednotlivých evropských národů, vlád a politiků, jak se zachovají při řešení takového významného úkolu, kterým je přijímání migrantů, a tím multikulturalismu jako pozitivního a vítaného sociálního jevu. V této souvislosti je třeba také připomenout fakt, že většina přistěhovalectví má v sobě především výrazný ekonomický motiv, který předurčuje, kterým směrem se bude vystěhovalectví ubírat, byť by se jednalo prvotně o politický impuls, který donutil migranty k odchodu ze země původu. Příspěvek se také zabývá některými poměrně novými pojmy, které současný stav multikulturalismus usměrňují a nabízejí jiné tendence, které hledají východisko, ze současného obecně přijímaného názoru, že multikulturalismus selhal.

2. Postoj k multikulturalismu v současné Evropě Současná situace multikulturalismu v Evropě je v posledních měsících pod vlivem dvou velmi významných událostí, které ovlivňují postoj občanů především členských států Evropské unie prostřednictvím jejich politických reprezentantů: zaprvé opakovaným prohlášením současných významných evropských politiků na nejvyšší úrovni, že multikulturalismus selhal, a 2. občanské nepokoje šířící se přes státy severní Afriky do států Středního a Blízkého Východu, tedy v regionu, který je Evropě geograficky nejbližší a v němž se každá událost v Evropě posuzuje velmi obezřetně.

134

Těmito událostmi se také intenzívně zabývala letošní největší evropské bezpečnostní konference, která se konala 4. února 2011 v Mnichově.[5]

3. Současné postoje evropských politiků k multikulturalismu Mnichovská bezpečnostní konference se konala poměrně krátce po sérii kritických prohlášeních některých významných evropských politiků na úroveň multikulturalismu především v Evropě. Těmito prohlášeními byl dán jednoznačný směr vývoje postoj jednotlivých politiků. Významnost těchto prohlášení je nesmírná a stojí v této souvislosti za stručné připomenutí. Prvním, z politiků, kdo se veřejně kriticky vyslovil ke stavu multikulturalismu ve své zemi, byla v říjnu 2010 německá kancléřka Angela Merkelová, když prohlásila, že multikulturalismus selhal. Měla poměrně těžkou pozici, ale byla první, kdo prohlásil něco, co si v Evropě už mnozí dříve mysleli. Situace je v Německu komplikovaná dlouhodobou nedůsledností německých úřadů v oblasti integrace migrantů do minoritní společnosti. Navíc jsou stále více slyšet hlasy, že je třeba v otázkách přistěhovalectví postupovat razantněji a dokonce předseda bavorské CSU navrhuje, aby přistěhovalcům, kteří se nechtějí integrovat, byly odebrány sociální dávky. A ministr vnitra Thomas de Maiziere prohlásil, že integrovat se nechce 10-15 % imigrantů.[2] Podobně se projevil koncem ledna 2011 i britský premiér David Cameron, který v podstatě zopakoval totéž. Měl k tomu jednodušší pozici, protože byl v Německu, kde už byl tento výrok pronesen. Přesto rozvířil debatu. K tomu navíc prohlásil, že Británie potřebuje silnou národní identitu, aby lidé nepodporovali extremistická hnutí, a to je vážný důvod, protože v roce 2005 zde vybuchovaly bomby teroristů v londýnské hromadné dopravě. Mimoto konečně jako první v tomto smyslu nahlas prohlásil, že převládající pasívní tolerance musí být vystřídána aktivním liberalismem.[4] Začátkem února 2011 to byl francouzský prezident Nicolas Sarkozy, kdo se přidal a nahlas řekl to, co se už ve Francii dávno vědělo: „Příliš jsme se zabývali identitou jedince, který přicházel, a ne dost identitou země, která ho vítala.“ A dodal, že takový (původní) koncept selhal.[3] Ale v případě Sarkozyho je podezření, že se odhodlal k tomuto prohlášení, aby získal pravicové voliče, když už nezvládá severoafrické uprchlíky v předměstích Paříže. S prohlášením, že multikulturní Evropa selhala, se projevil při návštěvě Prahy italský ministr zahraničí Franco Franttini. Stejný názor má podle něj i český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg: „Multikulturní Evropa bez pravidel, bez hodnot a bez respektu k tradičním principům je slabá Evropa. To je další fakt, na kterém se s ministrem Schwarzenbergem už dlouho shodujeme.“[7] Místopředseda holandských Křesťanských demokratů Maxime Verhagen se koncem února 2011 připojil k německým, britským a francouzským představitelům, kteří veřejně oznámili selhání multikulturalismu.[8] Oznámil to během televizní debaty Nova College Tour. O události informuje Algemeen Dagblad. Lídr křesťanských

135

demokratů v pořadu uvedl, že Holanďané se už necítí ve své zemi doma a imigranti Holandsko za svou zemi nepřijali. Pro správnost a úplnost informace dodávám, že uvedení evropští politici zdaleka nebyli první, kdo koncept multikulturalismu odsoudil. Před nimi to byl australský expremiér John Howard, jehož projev byl rozesílán po internetu jako první odvážný projev na toto téma, či někdejší ministerský předseda Španělska José María Aznar. Takové prohlášení učinil i český prezident Václav Klaus, a možná že byl první.[9] S odstupem času a pod vlivem posledních prohlášení světových politiků se čtou bezprostřední reakce českých politiků na Klausovo prohlášení o multikulturalismu se zvláštním pocitem.

4. Nepokoje v severní Africe – současnost multikulturalismu v Evropě V souvislosti s těmito postoji západoevropských politikou je potřeba nahlížet i na osvobozovací tendence v Severní Africe a v současné době stále více i na Středním východě. Platby Evropské unie severoafrickým státům, především Libyi a Maroku za to, že budou brzdit na minimum migraci z především subsaharské Afriky do Evropy, už dávno nejsou tajemstvím. Postupně jsou odhalovány v médiích také přátelské styky severoafrických diktátorů s některými nejvyššími evropskými politiky. Jak je zjevné, migrace je vázána na svoji vlastní sílu, která příliš ohledů na rozhodování politiků nebere. Tuto skutečnost potvrzuje právě převoz severoafrických uprchlíků vlakem z Itálie do Francie. A podle mnohých zdrojů, je to právě Francie, která má na svém území jedny z nejméně přizpůsobivých přistěhovalců.[10] Mimo tyto severoafrické migranty je údajně jen v Libyi jeden a půl milionu subsaharských běženců, čekajících na příležitost, jak se dostat do Evropy. Do budoucna je ještě mnohé nevyřešeno. Stejní politici, kteří dlouhé roky prohlašovali multikulturalismus za demografickou spásu Evropy, nyní multikulturalismus zatracují. Nakonec budou muset najít takové řešení, které bude přijatelné hlavně pro jejich voliče. U toho však nesmí být porušen základní principy lidských práv, které jsou základní součástí právního systému všech členských států Evropské unie.

5. Možná řešení problému Současné tendence ve vývoji multikulturalismu mohou vést i přes další možná řešení, která vývoj v této oblasti nabízí. Jednak je to pojem interkulturalita, který je v poslední době obzvlášť aktuální, a to hlavně v souvislosti se světovou globalizací a stále silnějšími migračními pohyby směrem k Evropské unii, kde dochází, jak už bylo zmíněno, ke kontaktům různých kultur.

136

Dalším z pojmů je transkulturalita. Ta označuje stav, kdy jsou kultury navzájem propojené. Nejde tu jen o vzájemné ovlivňování, ale o postupném budování vzájemné závislosti. Globalizace v posledních desetiletích podstatně změnila podmínky nejen pro různé vzájemné kulturní kontakty, ale především ekonomická pravidla, která se vytvořila v tzv. demokratických státech a prosazují se po celém světě. Tím dochází ke střetávání kultur v kratších a kratších časových úsecích a ne v dostatečně dlouhých časových obdobích, aby mohlo dojít k multikulturní symbióze nenásilně.[11] V současných sociálních vědách a kulturních studiích se používá také termín hybridizace, který popisuje a vysvětluje proces vzájemného prolínání jednotlivých kultur a jejich projevů, které pocházejí z různých, často velmi rozdílných tradic. Ale mimo uvedené je i ve shora popsané situaci v Evropě řešení: -

uvědomit si, že multikulturalismus není neuchopitelný problém a je-li nepoužitelný jako politický pojem, existuje tu nadále jako sociální jev, který nelze prostým prohlášením politiků odstranit;

-

aktivně vyhledávat a bezodkladně řešit i drobné problémy migrantů na jedné straně a důsledně vyžadovat dodržování pravidel vzájemného bezkonfliktního soužití v majoritní společnosti;

-

důsledně trvat na průběžném dodržování a vyhodnocování integračních regulí v jednotlivých společnostech přijímajících migranty a taktéž důsledně na základě empirických poznatků harmonizovat postup v celé Evropské unii v přístupu k eliminaci problémů s migranty a jejich specifických potřeb.

6. Závěr Evropská unie má eminentní zájem na stabilním a bezpečném vývoji v bezprostředním okolí, v sousedních regionech. Potom deklarovaný postoj nejvyšších politických představitelů Evropské unie, která má velký zájem na funkční praktické politice vzájemného sbližování a budoucího propojování států Evropské unie a Africké unie, v jehož prvním sledu by měly být právě státy kolem Středozemního moře, není ničím jiným, než změnou směru, jak multikulturní realitu uchopit jinak. V uvedených souvislostech je mimo uvedené zřejmé, že všechny kroky Evropské unie a jejich politiků vedou především jejich partikulární zájmy, které jsou ovlivněny především snahou dosáhnout dalších pokračujících politických úspěchů v první řadě a udržet pokud možno svoje vlastní teritorium na co možná nejvyšší ekonomické úrovni, aby nedošlo k jejich negativnímu hodnocení. Proto má také migrace do jednotlivých evropských států a nakonec do celé evropské unie svoje politické a ekonomické limity, které jsou výhradně vázány na osobnostní charakter každého politika. Tím ale však multikulturalismus v současné Evropě neztrácí nic ze svého významu pro budoucnost. Jen je potřeba situaci řešit jinak a lépe. A to je stejně zase na těch samých politických reprezentantech.

137

Použité zdroje: [1]

iHNed.cz (sko). Multikulturalismus selhal, prohlásil po Merkelové i britský premiér Cameron. iHNed.cz: On-line zprávy hospodářských novin. 2011. [cit. 2011-02-05]. Dostupné na WWW: .

[2]

iHNed.cz. Multikulturalismus naprosto selhal, prohlásila Merkelová. IHNed.cz: On-line zprávy hospodářských novin. 2010. [cit. 2010-10-18]. Dostupné na WWW: .

[3]

Novinky.cz (rei). Multikulturalismus pohřbil už i Sarkozy. Novinky.cz. 2011. [cit. 2010-02-11]. Dostupné na WWW:

[4]

ČTK (ogo). Cameron se přidal k Merkelové. Multikulturalismus podle něj selhal. Novinky.cz [online]. 2011, [cit. 2011-02-05]. Dostupný z WWW: .

[5]

ČT24, ČTK (muf). V Mnichově dnes začíná 47. bezpečnostní konference. ČT 24 [online]. 04.02.2011, [cit. 2011-02-04]. Dostupné na WWW: .

[6]

iDNES.cz (leš). Evropa pohřbívá multi-kulti. Projekt padl, shodli se státníci. IDNES.cz [online]. 2011. [cit. 2011-02-11]. Dostupný z WWW: .

[7]

HOUSKA, Ondřej. Multikulturní Evropa selhala, prohlásil v Praze italský ministr zahraničí. Zpravy.rozhlas.cz: Český rozhlas [online]. 2011. [cit. 2011-0208]. Dostupný z WWW: .

[8]

eurabia. Místopředseda holandských křesťanských demokratů: Multikulturalismus selhal. Eurabia [online]. 2011. [cit. 2011-02-24]. Dostupné na WWW: .

[9]

ŠRÁFELDOVÁ, Milena. Václav Klaus odmítl multikulturalismus, vyvolal tím ostrou kritiku. Český rozhlas: Radio Praha [online]. 2005, 1, [cit. 2011-02-30]. Dostupný z WWW: .

[10] ESMAN, M. J. Diasporas in the Contemporary World. Cambridge, Malden:

Polity Press, 2009. 210 s. ISBN 978-0-7456-4497-4.

138

[11] SKARUPSKÁ,

Helena. Multikulturalismus. In SKARUPSKÁ, Helena. Multikulturalismus [online]. [s.l.]: [s.n.], 2011 [cit. 2011-06-30]. Dostupné z WWW: <www.pedagog.ic.cz/skarupska_dok/soubory/Multikulturalismus.pdf>.

Kontaktní adresa: Ing. Zdeněk Řízek Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko správní Ústav ekonomie Studentská 95, 532 10 Pardubice e-mail: [email protected] tel. č.: +420 466 036 477

139

PARTNERSTVÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY, PODNIKATELŮ A NEVLÁDNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ V SOCIÁLNÍ OBLASTI Karel Schwarz Asociace nestátních neziskových organizací v České republice Abstract: The paper analyses and presents the partnership between public administration, entrepreneurs and NGOs in the Czech Republic. The agreements of partners are used as the basis of partnership. On the part of NGOs is very imported the networking in special branches and in regions, as well as at national level. The Association of NGOs in the Czech Republic makes a project about this partnership. Keywords: Ngos, Public Administration, Entrepreneurs, Partnership, Social Economy

1. Úvod Nevládní neziskové organizace1 vyvíjejí na území České republiky již 20 let sociální aktivity2 v nových společensko-politických podmínkách. Zpočátku byly chápány pouze jako doplněk sociálních služeb zajišťovaných státem, kraji či obcemi (městy), postupně se však staly – zvláště v některých oblastech sociální práce – nezastupitelnou součástí nabídky sociální pomoci. Nestátní neziskové3 organizace (NNO) se nejprve soustředily na řešení svých vlastních problémů (budování kapacit, vnitřní organizace a struktury, kvality služeb), zdůrazňovaly spíše svou odlišnost od jiných poskytovatelů služeb a nevyhledávaly partnery pro společný postup. To se v posledních letech mění. Tento příspěvek se zabývá vztahem NNO k jiným subjektům v zájmu lepšího dosahování svého poslání a realizace vytčených cílů. Seznamuje s dosavadním vývojem vztahu mezi NNO navzájem a mezi NNO a jejich partnery z různých sektorů společnosti. Ukáže dosavadní formy spolupráce a partnerství NNO s jinými sektory. Představí také projekt, který má nastartovat partnerskou spolupráci v konkrétní oblasti působení NNO v České republice. V závěru příspěvku je provedeno vyhodnocení dosavadní účinnosti partnerské spolupráce na postavení a rozvoj NNO v ČR.

1

Tento pojem používaný hlavně v zahraničí označuje subjekty, jejichž zakladateli (zřizovateli) nejsou stát, regiony a municipality, pokud zisk nerozdělují svým vlastníkům, společníkům, zakladatelům či organizacím jimi zřízeným. V našich podmínkách je v tomto smyslu nejčastěji používán pojem nestátní neziskové organizace, ačkoliv užití slova „nestátní“ nevystihuje dobře jeho význam. 2 Mezi sociální aktivity patří sociální služby podle zákona č. 106/2005 Sb., o sociálních službách, ale i jiné činnosti týkající se přípravy a realizace sociální politiky, sociální pomoci, sociální interakce a řešení sociálních problémů lidí. 3 Neznamená to, že nemohou dosahovat zisk (účetně: kladný výsledek hospodaření). Žádoucí je naopak, aby zisk pokud možno vytvářely, ale využívaly ho k svému rozvoji a posilování.

140

2. Partnerství tří sektorů 2.1. Principy partnerství Partnerství jako nástroj k prohlubování spolupráce různých sektorů společnosti vyhlásila Evropská komise například v oblasti využívání fondů Evropské unie. Národní vlády členských států Evropské unie zavedly princip partnerství veřejného a soukromého sektoru, označovaný jako „Public Private Partnership“ (PPP)4 jako standardní nástroj při zajišťování veřejných zakázek a veřejné infrastruktury. Tento princip pak byl přenesen a přizpůsoben jako princip partnerství veřejného, podnikatelského a nevládního neziskového sektoru. Mezisektorové partnerství má přispět k vyšší efektivitě využívání zdrojů, lepší kvalitě vykonávaných činností a poskytování služeb, snadnějšímu přílivu investic, k vzájemnému přenosu zkušeností a osvědčených postupů, větší systémovosti realizace společných, resp. vzájemně koordinovaných projektů, snadnější možnosti čerpání z fondů EU a jiných projektových zdrojů, výhodnějšímu rozložení rizik a průhlednějšímu nakládání s vloženými prostředky. 2.2. Společenské sektory 2.2.1. Veřejný sektor Veřejný sektor reprezentuje stát, kraje a obce (města). Partnerem na straně státu mohou být volené zastupitelské orgány (Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu ČR), vláda ČR nebo orgány státní správy (ministerstva, další organizační složky státu a jimi zřizované státní příspěvkové organizace). Partnerem na úrovni samosprávných krajů mohou být volené zastupitelské orgány (zastupitelstvo kraje, rada kraje) nebo orgány krajské správy (krajský úřad, organizační složky kraje, krajské příspěvkové organizace). Všechny kraje v ČR se sdružily do Asociace krajů České republiky, která zastupuje a obhajuje jejich zájmy. Radu Asociace krajů ČR tvoří hejtmani všech krajů. Partnerem na úrovni samosprávných obcí (měst) mohou být volené zastupitelské orgány (zastupitelstvo obce či města, obecní rada) nebo orgány obecní (městské) správy (obecní či městský úřad, organizační složky obce, obecní či městské příspěvkové organizace). Obce a města mohou vytvářet také sdružení (svazky) obcí, které mohou být rovněž partnerem NNO. Obce a města vytvořily Svaz měst a obcí ČR, který zastupuje a hájí jejich zájmy. Některé venkovské obce vytvořily Spolek pro obnovu venkova ČR, který se stal přirozeným obhájcem zájmů venkovských lokalit. Regionálně se některé obce sdružily do Místních akčních skupin (MAS), které

4

V České republice zavedla tento princip vláda ČR svým usnesením č. 7 ze dne 7. ledna 2004.

141

vystupují také jako významný regionální partner NNO na základě partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru. 2.2.2. Podnikatelský sektor Partnerem na straně podnikatelů mohou být podnikatelé – fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění, podnikající družstva a obchodní společnosti (společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost, veřejná obchodní společnost) nebo sdružení a svazy, které je zastupují a prosazují jejich zájmy. Na základě zvláštních zákonů vznikla Hospodářská komora ČR a Agrární komora ČR, které mají regionální i oborovou (cechovní) strukturu a působí na celém území ČR. Podnikatelé v některých oborech podnikání vytvořili dobrovolná zájmová podnikatelská sdružení a svazy (např. Svaz průmyslu a dopravy), která jsou také partnerem NNO. Role těchto podnikatelských sítí je obecně uznávána a respektována. 2.2.3. Občanský sektor Z hlediska vytváření partnerství není sice právní forma důležitá, ale je třeba uvést, že NNO zahrnují především občanská sdružení a jejich svazy, zájmová sdružení právnických osob, církevní právnické osoby a jejich svazy, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy. Neziskový charakter mohou však mít i jiné právní formy. Tyto typy NNO mohou vstupovat do partnerství s ostatními společenskými sektory. Již v 90. letech minulého století se začala vytvářet oborová sdružení NNO, zejména v oblasti sociální, ekologické, sportovní a později i v dalších oborech činnosti NNO. Proces emancipace a vytváření samosprávy NNO pokračoval po vzniku samosprávných krajů založením krajských asociací (sdružení) NNO. Nyní existují krajská sdružení ve všech krajích kromě Středočeského kraje a hlavního města Prahy. Síťování NNO bylo na celonárodní úrovni završeno v roce 2003 vytvořením Asociace nestátních neziskových organizací v České republice, která je jedinou celonárodní sítí NNO sdružující sítě ze všech českých krajů a z několika oborů. Problémem však je, že některé NNO odmítají tyto sítě uznat za legitimní mluvčí obhajující zájmy NNO v daném segmentu jejich působení. Avšak mezi těmi NNO, kterých je nejvíce, tj. mezi občanskými sdruženími, v drtivé většině převládá podpora sítí NNO a jejich samosprávné role v nevládním neziskovém sektoru.

3. Formy partnerství 3.1. Partnerství NNO s kraji Od roku 2007 probíhala jednání Asociace NNO v ČR s Asociací krajů ČR, která vyústila ve sjednání a podepsání (11. 9. 2009) Memoranda o vzájemné spolupráci a posilování partnerství na úrovni krajů ČR. Na základě tohoto Memoranda probíhala jednání v jednotlivých krajích a v současné době jsou smlouvy mezi NNO a příslušnou 142

krajskou samosprávou podepsány v osmi ze 14 krajů ČR (v kraji Jihomoravském, Karlovarském, Libereckém, Pardubickém, Plzeňském, Ústeckém, Zlínském a v kraji Vysočina). Příslušnou smlouvu uzavřela vždy krajská asociace NNO kromě Plzeňského kraje, kde sice byla uzavřena také jedna smlouva, ale ze strany NNO ji podepsalo více NNO včetně krajské asociace. V ostatních krajích jednání o uzavření partnerských smluv pokračují. Na základě těchto smluvních ujednání se NNO podílejí na regionálním rozvoji, získávají přístup k dotacím z rozpočtu kraje, popřípadě k veřejným zakázkám, mají zastoupení v poradních orgánech kraje (v některých krajích i v komisích samosprávy), v některých případech se účastní jednání o dotacích, podpoře projektů z veřejných zdrojů apod. NNO požadují od veřejné správy zejména právní rámec fungování NNO, změněný systém financování a stimulační systém zdanění, rovnost NNO s jinými právnickými osobami, zvýšený podíl na řízení využívání fondů EU, vytvoření fondu malých projektů, regionální i celostátní informační a poradenské kapacity, veřejnou podporu sociální ekonomiky, uznání hodnoty dobrovolné neplacené práce, partnerství NNO a podnikatelského sektoru v obcích. V poslední době dochází analogicky k uzavírání partnerských smluv také na úrovni některých měst a větších obcí. 3.2. Partnerství NNO s podnikateli Také s podnikateli zastoupenými Hospodářskou komorou ČR a Agrární komorou ČR probíhají jednání o uzavření obdobného Memoranda. Představitelé partnerských organizací se vzájemně účastní důležitých akcí a ze strany podnikatelského sektoru vzrůstá podpora sítí NNO a jejich samosprávné role v nevládním neziskovém sektoru. Podnikatelskému i občanskému sektoru vzájemné partnerství přináší zvyšování nabídky i poptávky po produktech a službách, které tyto sektory nabízejí. Oba sektory si konkurují v dobrém slova smyslu, protože činnosti a služby, jež nabízejí NNO nejsou zpravidla předmětem typického „byznysu“, nýbrž spíše doplňkové vedlejší hospodářské činnosti, která nemůže podnikatele ekonomicky ohrozit, naopak jim pomáhá získávat nové zakázky a pro NNO může být významným zdrojem příjmů. Podnikatelé mohou do hospodaření NNO vstupovat s kapitálem, který NNO nemají, někdy se podílejí i na financování provozu. Mohou nevládním organizacím také dodávat za výhodných podmínek materiál a služby (včetně doprovodných činností), a tím pro své produkty získávat další odbyt (například poskytovat služby seniorům v domovech důchodců). Společný zájem mají obě strany na rozvoji sociální ekonomiky, která se uplatňuje postupně nejen v sociální oblasti, ale ve všech oborech (např. v kultuře, ekologii, ve sportu apod.). Sociální ekonomika představuje model hospodářské činnosti s veřejně prospěšnými cíli a neziskovým charakterem (např. zaměstnáváním osob, které se obtížně uplatňují na trhu práce). Pro efektivní uplatňování partnerství tří společenských sektorů i pro realizaci sociálního podnikání schází v České republice nezbytné právní předpisy a příznivé 143

ekonomické prostředí. Partnerství těchto sektorů významně ovlivňuje společenskou atmosféru a politické prostředí a může tak přispět i k potřebným změnám legislativy. 3.3. Projekty na podporu partnerství NNO s podnikateli 3.3.1. Příklad projektu Asociace NNO v ČR realizuje v roce 2011 projekt „Regionální partnerství a spolupráce nestátních neziskových organizací v oblasti cestovního ruchu“. Cílem projektu je podpořit budoucí rozvojová partnerství v regionech vytvořením platformy pro vzájemnou komunikaci a sdílení dobré praxe, zvláště se zaměřením na rozvoj cestovního ruchu. Účelem projektu je iniciovat zapojení NNO v regionech včetně dobrovolníků. Projekt vytvoří v každém kraji strategické partnerství – řídící skupinu, složenou z partnerů projektu, která zorganizuje několik setkání partnerů (jejichž obsahem je brainstorming podnětů pro spolupráci, management, propagace a multiplikace v příslušné oblasti), krajskou konferenci a čtyři jednodenní semináře pro pracovníky NNO, veřejné správy a podnikatelských subjektů (s jednotnou metodikou a výukovými materiály). Výstupem projektu budou zápisy, výukové materiály pro semináře, sborníky z konferencí, webové stránky a elektronická databáze kontaktů a příkladů dobré praxe. Po skončení projektu předpokládáme pokračování vzájemné komunikace partnerů díky navázaným kontaktům. 3.3.2. Další příklady dobré praxe Mezi další příklady partnerství tří sektorů patří například spolupráce při cestách osob se zdravotním postižením, zejména do zahraničí. Obvyklé je také při aktivitách volného času handicapovaných osob, seniorů, dětí apod. Mezioborová spolupráce je typická při využívání památek a kulturního dědictví. Častá je také partnerská spolupráce při stavbě a využívání cyklostezek v ČR, značených turistických cest a naučných stezek. Bez partnerské spolupráce se neobejdou mezinárodní setkání a konference se zahraniční účastí. Velmi úspěšné a perspektivní jsou především projekty, v nichž dochází k propojování různých aktivit, činností a doprovodných služeb, a to nejen z jedné oborové oblasti (například sociální). V současné době je zapotřebí realizovat komplexní projekty, které sociální aktivity a služby spojují s nabídkou různorodých souvisejících produktů, činností a služeb, do nichž se v konkrétní lokalitě či území zapojí partneři ze všech tří sektorů.

4. Závěr Partnerství veřejné správy, podnikatelů a nestátních neziskových organizací se v České republice teprve začíná prosazovat. Systematická jednání s partnery na národní, regionální i lokální úrovni vedou k uzavírání dohod o partnerství a spolupráci. Tyto dohody jsou předpokladem ke vzniku skutečného funkčního partnerství, jehož plody 144

obohatí všechny zúčastněné strany. Předpokládá se, že k tomu napomůže i projekt realizovaný Asociací nestátních neziskových organizací v ČR. Partnerství těchto sektorů může významně ovlivnit společenskou atmosféru a politické prostředí a přispět tak k potřebným změnám legislativy. Použité zdroje: [1]

GRETES, Frances C. Networking with Business. In: NGO Handbook. Dostupné na: http://www.ngohandbook.org/index.php?title=NGO-Business_Partnerships

[2]

KALIS, André. Government - NGO Partnerships for Social Service Delivery. Dostupné na: http://www.icsw.org/global-conferences/gov-ngo-partnership.htm

[3]

NGOs and Civil Society. Promoters of democracy and active citizenship in Europe. Strasbourg: Council of Europe 2010. CD-ROM.

[4]

ORINIAKOVÁ, Pavla: Partnerství pro strukturální fondy. Praha: CpKP Střední Čechy 2008. 126 s.

[5]

Partnerství neziskových organizací. Brno: ANNOJMK 2010. 90 s.

[6]

Společně dáváme smysl. Brno: ANNOJMK 2010. 112 s.

[7]

Veřejná správa. Praha: Univerzita Karlova 2008. 228 s.

Kontaktní adresa: PhDr. Karel Schwarz Asociace nestátních neziskových organizací v České republice Senovážné náměstí 997/24, 116 47 Praha 1 Email: [email protected] tel. č.: 777716632

145

NOVÉ MOŽNOSTI VE VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÉ PROFESE ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK Zdenka Šándorová Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce Abstract: The author of this article informs about the possibility of a new field of study - Health and Social Worker. She also characterizes this new field of study which is part of a new study programme - Health and Social Care at the Faculty of Health Studies of the University of Pardubice. The outcome of a questionnaire survey which was focused on finding out the incentives of the students to choose this non-medical health field of study and profession is added to this article. Keywords: Health and Social Worker, The Aim of the Studies, The Profile of a Graduate

1. Úvod Potřebnost a význam zdravotně sociální péče roste. Zdravotně sociální pracovníci řeší stále složitější a časově náročnější případy pacientů/ klientů napříč všemi věkovými kategoriemi. Z tohoto důvodu je nutné této zdravotnické profesi věnovat patřičnou pozornost i z pohledu profesní přípravy a vzdělávání. Možnost profesní přípravy a vzdělávání zdravotně sociálního pracovníka má své vývojové souvislosti, které je možné dokumentovat na základě legislativních předpisů. Akademičtí pracovníci Fakulty zdravotnických studií (dále FZS) Univerzity Pardubice využili legislativní nabídky a zpracovali akreditační materiál pro nový studijní obor Zdravotně sociální pracovník v rámci nového studijního programu Zdravotně sociální péče, který byl schválen Ministerstvem zdravotnictví ČR a následně i akreditační komisí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. V akademickém roce 2010/2011 se studenti 1. ročníku prakticky seznamují s obsahem studijního oboru v rámci prezenční výuky. Po dvouleté přípravě se rozšířila možnost vzdělávání v nelékařských zdravotnických oborech se sociálním zaměřením na FZS. FZS je druhým pracovištěm, které uspělo v akreditačním řízení, zatím jediné výhradně se zdravotnickým profilem. V následujícím akademickém roce bude zpřístupněn tento studijní obor na dalších vysokoškolských pracovištích. Cílem příspěvku je: a) zdokumentovat vývojové souvislosti vzdělávání zdravotnické profese zdravotně sociální pracovník; b) představit obor v rámci nového studijního programu na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice a jeho odůvodnění potřebnosti pro současnou praxi;

146

c) prezentovat dotazník, který je zaměřený na zjištění motivů studentů vedoucích k výběru tohoto nového studijního oboru.

2. Vývojové souvislosti ve vzdělávání zdravotně sociálního pracovníka Podle Zákona č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), část první § 10, se odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka získávala absolvováním: d) bakalářského nebo magisterského studijního programu oboru sociálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník, nejméně tříletého studia v oborech sociálního zaměření na vyšších odborných školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník nebo e) specializačního studia v oboru zdravotně sociální péče po získané odborné způsobilosti všeobecné sestry. Činnost zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků byla stanovena Vyhláškou č. 424 ze dne 30. června 2004 a dále ji Ministerstvo zdravotnictví stanovilo podle § 90 odst. 2 písm. f) zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Vyhláška byla zrušena a nahrazena Vyhláškou č. 55/2011 Sb. ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. V současné době profesní kvalifikaci k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka lze získat v souladu s následujícími platnými zákony a vyhláškami: Ze zákona č. 96 ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), část první § 10, a ve znění pozdějších předpisů – změny: zákon č. 125/2005 Sb., č. 111/2007 Sb., zákon 124/2008 Sb., zákon č. 189/2008 Sb., zákon č. 227 Sb., a zákon 105/2011 Sb. lze odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociální pracovník získat: -

-

dle odstavce 1a v rámci akreditovaného zdravotnického bakalářského nebo magisterského studijního oboru sociálního zaměření. Dle odstavce 1b se získává odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka absolvováním nejméně tříletého studia v oborech sociálního zaměření na vyšších odborných školách nebo vysokých školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník, nebo dle odst. 1c specializačního studia v oboru zdravotně sociální péče po získané způsobilosti všeobecné sestry podle § 5. 147

Vyhláška č. 55/2001 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, § 9 specifikuje činnost zdravotně-sociálního pracovníka: Zdravotně-sociální pracovník vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace může: a) provádět sociální prevenci, včetně depistážní činnosti, zaměřenou na cílené a včasné vyhledávání jedinců, kteří se v důsledku své nemoci nebo nemoci blízkých osob mohou ocitnout nebo se již ocitli v nepříznivé sociální situaci, b) provádět sociální šetření u pacientů a posuzovat životní situace pacienta ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům, podle potřeby objektivizovat rozbor sociální situace návštěvní službou v rodinách, na základě spolupráce s orgány veřejné správy, popřípadě dalšími subjekty a o zjištěných skutečnostech zpracovávat zprávu o posouzení životní situace pacienta, c) sestavovat plán psychosociální intervence do životní situace pacienta, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření, ve spolupráci s dalšími zdravotnickými pracovníky tato opatření realizovat, d) zajišťovat sociálně-právní poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům, e) účastnit se integrace pacientů, kteří takovou pomoc potřebují v důsledku chybějících fyzických, psychických nebo sociálních schopností, narušených sociálních vztahů nebo jiných překážek do společenského prostředí; k aktivní účasti na této integraci získávat pacienty a jejich sociální okolí, f) v rozsahu své odborné způsobilosti vykonávat činnosti při přípravě a organizaci rekondičních pobytů, g) v rozsahu své odborné způsobilosti vykonávat činnosti při přípravě propuštění pacientů, včetně zajištění další péče a služeb, h) v případě úmrtí pacientů provádět odborné poradenství v sociální oblasti; u osamělých zemřelých pacientů zajišťovat záležitosti spojené s úmrtím. Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění (nejaktuálnější změny 73/2011 Sb. 261/2007 Sb. (část), 206/2009 Sb. (část), 347/2010 Sb. (část) - část osmá, hlava I sociální pracovník § 109, 110 jsou určeny předpoklady pro výkon sociálního pracovníka. Vyhláškou č. 39 ze dne 11. ledna 2005 § 3 jsou stanoveny minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání a konkrétně v § 9 je to odborná způsobilost pro výkon povolání zdravotně-sociálního pracovníka.

3. Charakteristika a cíle studijního programu a oboru 3.1. Cíl studijního programu Cílem studijního programu je příprava vysokoškolsky kvalifikovaných odborných 148

pracovníků (zdravotně sociálních pracovníků) oprávněných poskytovat odbornou zdravotně sociální péči u osob všech věkových skupin. Dosažené vzdělání umožňuje plnění základních funkcí ve společnosti vyplývajících z profese dle odborné způsobilosti zdravotně-sociálního pracovníka a to především v oblasti autonomní, kooperativní, rozvoje výzkumu, plánování, koordinace a řízení zdravotně sociální péče tak, aby bylo v souladu s požadavky zemí EU. 3.2. Charakteristika studijního oboru 3.2.1. Cíle studijního oboru Cílem studia studijního oboru zdravotně sociální pracovník je: připravit studenta pro výkon zdravotně sociální praxe. Cíle jsou v souladu s novými moderními trendy a transformací zdravotnictví a sociální sféry. Vztahují se k samostatnému výkonu přímé zdravotně sociální péče a služeb o jedince, rodinu, komunitu a to jak v oblasti primární, sekundární i terciární prevence, tak i v oblasti zdravotně sociální péče napříč všemi věkovými kategoriemi, k rozvoji oboru a profese, ke zkvalitnění mezioborové komunikace, kooperace a spolupráce ve zdravotně sociální oblasti. Absolvent získá odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka bez odborného dohledu, realizuje činnosti v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče, podílí se na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování zdravotně sociálních potřeb pacienta/klienta. Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění získá odbornou způsobilost pro výkon sociálního pracovníka dle §108, tzn., že je připraven vykonávat sociální šetření, zabezpečovat sociální agendu včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistáž činnosti, poskytovat krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabilitaci. Získá základní stupeň vysokoškolského vzdělání, na které může navazovat studium magisterské nebo může odejít do zdravotně sociální praxe. 3.2.2. Praktické schopnosti a dovednosti absolventa Praktické dovednosti a znalosti umožní absolventovi orientovat se v metodách zdravotně sociální práce ve vztahu k řešení složitých zdravotně sociálních situací pacientů/klientů vzniklých v souvislosti s onemocněním nebo zdravotním postižením. Student bude schopen: •

posuzovat životní situace pacienta nebo klienta sociálních služeb (dále jen pacienta/klienta),

•

monitorovat a vyhodnocovat potřeby pacienta/klienta podle údajů ve zdravotně sociální dokumentaci 149

•

provádět zdravotně sociální činnosti bez odborného dohledu, například psychosociální intervenci podle individuálních potřeb pacienta/klienta,

•

řešit sociálně právní problémy pacienta/klienta,

•

provádět sociální šetření v terénu;

•

provádět odborné práce při vedení terapeutických komunit zvláště v psychiatrických léčebnách,

•

zajišťovat sociální potřeby u obzvlášť těžce nemocných a postižených osob v domácím ošetřování bez odborného dohledu, například po centrálních mozkových příhodách, po úrazech, při připojení na dýchacích přístrojích, na dialyzačních přístrojích, při apalických syndromech,

•

provádět složité zdravotně sociální činnosti bez odborného dohledu, například posuzovat životní situace pacienta ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům na základě údajů ze zdravotnické dokumentace a poznatků z lékařských a sesterských vizit,

•

realizovat rehabilitační, resocializační a rekondiční pobyty pacientů/klientů s ohledem na jejich zdravotní stav a sociální podmínky,

•

realizovat činnosti dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a v souladu s Vyhláškou č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách – např. realizace výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností, sociálně terapeutických činností, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, při zajištění stravy, při zajištění chodu domácnosti atd.,

•

zajišťovat zdravotní podmínky a pomůcky pro pacienty/klienty,

•

připravit pacienty pro ústavní péči a pro zařízení sociální intervence,

•

zajistit sociálně právní poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům za využití údajů ze zdravotnické dokumentace, lékařských a sesterských vizit,

•

metodicky usměrňovat a koordinovat zdravotně sociální péči ve vymezené územní působnosti,

•

provádět nejnáročnějších zdravotně sociální činnosti bez odborného dohledu, například hodnocení bio-psycho-sociálního stavu pacienta/klienta a na jeho základě a s využitím údajů ze zdravotnické dokumentace,

•

navrhovat následnou péči a kritéria pro umístění pacienta na zdravotně sociální lůžko,

•

vést příslušnou dokumentaci,

•

být nezbytnou součástí interdisciplinární mezirezortní spolupráce odborníků při 150

realizaci zdravotně sociálních opatření u pacientů/klientů, •

vytvářet podmínky pro aplikaci výsledků výzkumu v rámci oboru,

•

tvořit nové standardy a metody zdravotně sociální péče ve zdravotnických zařízeních včetně kontroly jejich uplatňování. 3.2.3. Praktické uplatnění absolventa

Praktické schopnosti a dovednosti absolvent uplatní: • v lůžkových zdravotnických zařízeních následné péče, • v zařízeních rezortu zdravotnictví i sociálních věcí: v paliativní péči, v dětských domovech, v kojeneckých ústavech, • v ústavních zařízeních sociální péče, ve stacionářích, v komunitní péči, • v ambulantních i lůžkových zdravotnických zařízeních při péči o děti a dospělé s interními, chirurgickými a duševními onemocněními, • v úřadech státní správy v oblasti zdravotně sociální péče, • v nestátních neziskových organizacích poskytujících sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách všech forem (ambulantní, terénní i pobytové). 3.2.4. Předpoklady absolventa U absolventa se předpokládají: • vysoké požadavky na schopnost sociálního kontaktu, na schopnosti pro procesy a události, • praktické myšlení, samostatné myšlení, tvůrčí myšlení, schopnost samostatného rozhodování, odpovědnost, kreativitu, písemný a slovní projev, sebekontrolu a sebeovládání, samostatnost, rozhodnost, odolnost vůči mentální zátěži, kultivovanost vystupování a zevnějšku, jistotu, pohotovost vystupování, přizpůsobivost, schopnost přijmout odpovědnost a organizační schopnost, • celoživotní prohlubování teoreticko-praktických vědomostí, dovedností a návyků, • schopnost vzájemného propojení vědy a výzkumu s teorií a praxí v oboru zdravotně sociální pracovník. 3.2.5. Shrnutí a odůvodnění potřebnosti pro současnou praxi Absolvent studijního oboru zdravotně sociální pracovník je připraven kompetentně plánovat, rozhodovat, řídit a nést zodpovědnost za realizaci všech fází zdravotně sociální péče a služeb na všech úrovních našeho zdravotně sociálního systému. Pracuje ve shodě s platnou legislativou a etickými normami. Odborně je schopen pracovat se skupinami i jednotlivci odlišných kultur, zná jejich specifika. Je připraven na celoživotní aktivní profesní vzdělávání v oboru zdravotně sociální pracovník. Zná základní principy managementu ve zdravotně sociální oblasti. Je schopen publikovat zkušenosti a výsledky své práce. Má předpoklad spolupracovat na řešení aktuálních 151

problémů oboru zdravotně sociální práce. Profil absolventa charakterizuje jednota mravní, odborně-teoretická a odborně-praktická způsobilost. Uvedený profil absolventa je v souladu s platnými předpisy a vyhláškami. Tyto charakteristiky odůvodňují jeho potřebnosti pro současnou zdravotně sociální praxi.

4. Analýza dotazníku Vzhledem k nově se profilujícímu výše popsanému programu a oboru byl studentů předložen „Dotazník zjišťující motivaci pro studijní obor Zdravotně sociální pracovník na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice“ včetně zhodnocení úvodní praxe. Bylo zjištěno (viz graf), že u studentů rozhodoval zejména zajímavý profil absolventa, jeho široké uplatnění na trhu práce, zaměření na zdravotně sociální problematiku. Volba oboru studenta zatím uspokojila průměrně a také studijní obor naplnil představy studentů průměrně. Výsledkem dotazníkového šetření byla důležitá informace, že úvodní exkurze významně přiblížily studentům problematiku zdravotně sociální práce. Dotazník byl hodnocen škálou: Vůbec nesouhlasí

1

2

3

4

5

152

Zcela souhlasí

Graf 1: Zpracovaný dotazník

5. Závěr Příspěvek zdokumentoval vývojové souvislosti ve vzdělávání zdravotnické profese zdravotně- sociální pracovník na podkladě legislativních změn. Na základě platných znění zákonů byla na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice připravena, akreditována a do praxe v akademickém roce 2010/2011 uvedena koncepce tohoto oboru. V příspěvku je obor konkrétně prezentován, a to v cílech, podmínkách, 153

praktických schopnostech, dovednostech a uplatnění absolventa včetně odůvodnění významu pro současnou zdravotně sociální praxi. V závěru jsou uvedeny výsledky „Dotazníku zjišťujícího motivaci pro studijní obor Zdravotně sociální pracovník na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice“ Příspěvek odpovídá zaměření konference a tematickému okruhu rozvoj lidských zdrojů.

Použité zdroje: [1]

Akreditační materiál studijního oboru Zdravotně sociální pracovník, studijního programu Zdravotně sociální péče, Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice, 2010.

[2]

Zákon č. 96/ 2004 Sb.

[3]

Zákon č. 111/2007 Sb.

[4]

Zákon č. 189/2008 Sb.

[5]

Zákon č. 108/2006 Sb., v platných zněních

[6]

Vyhláška č. 424/ 2004 Sb.

[7]

Vyhláška č. 55/2011 Sb.

[8]

Vyhláška č. 105/2011 Sb.

Kontaktní adresa: PaedDr. Bc. Zdenka Šándorová, Ph.D. Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice Průmyslová 395, 532 10 Pardubice e-mail: [email protected] tel. č.: 466 037734

154

PROBLEMATIKA STŘÍDAVÉ PÉČE RODIČŮ O NEZLETILÉ DĚTI Milan Závurka Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní Abstract: the alternating parents care about under-age children is a modern instrument of the children upbringing after marriage divorce. This facticity is impossible apply all about. It is always necessary take into account the child interest beside intitled interests of the parents. Keywords: The Alternating Care, Under-Age Childrens, Entitled Interests of the Parents

1. Úvod Cílem tohoto příspěvku je poukázat na jeden ze způsobů řešení výchovy nezletilých dětí po rozvodu manželství jejich rodičů. Ve světové literatuře bychom mohli nalézt obsáhlou, ale téměř nepřehlednou, řadu studií zabývajících se srovnáváním skupin rozvedených rodičů a dětí. Tyto skupiny se liší ve způsobu, kterým mají uspořádanou péči o děti. V naší právní, či psychologické literatuře se příliš těchto studií dosud nevyskytuje.

2. Formulace problematiky Jestliže dojde k rozvodu manželství rodičů, mohou nastat tři varianty uspořádání výchovy dětí. Mezi první variantu patří výhradní péče matky a tzv. navštěvujícího otce. Do druhé varianty patří výhradní péče otce a navštěvující matky. Mezi třetí variantu pak patří právě společná střídavá péče, kdy dítě pobývá střídavě v péči matky i otce. V českých podmínkách byla společná, resp. střídavá výchova obou rodičů zavedena v roce 1998 a je obsažena v § 26 odst. 2 zákona o rodině. Podle tohoto ustanovení, jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. § 26 odst. 4 téhož zákona pak zdůrazňuje sledování především zájmu dítěte a dále, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů. Důvodová zpráva k tomuto textu zákona hovoří o tom, že odborná a laická veřejnost dlouhodobě požaduje, aby dítěti bylo po rozvodu rodičů zachováno právo na kontakt s oběma rodiči ve stejné míře. Je nutné ale se zamyslet nad tím, koho lze považovat za odbornou veřejnost. Dále důvodová zpráva uvádí, že statistiky ukazují, že v 90% je dítě svěřováno do péče matky s tím, že střídavá a společná výchova mohou nejlépe zajistit dítěti péči, která by odpovídala situaci, kdy rodiče spolu žijí dále. Odkaz na nějaké procentuální vyjádření není také zcela přesný, neboť z něho nevyplývá, v kolika případech otcové žádají o svěření dětí do jejich péče, ať již jakoukoliv formou. Pokud se důvodová zpráva konečně zmiňuje o zahraničních zkušenostech, činí tak velmi obecně a neuvádí konkrétní prameny, ze kterých bylo čerpáno. 155

Podle mého názoru střídavá i společná výchova jsou modelem, který je vhodný jen pro některé rodiny. Podstatné je, že rodiče dokáží dát přednost zájmům dítěte před vlastními porozvodovými záležitostmi. Přestože nejsem psycholog, dovedu si představit, že pro dítě musí být zatěžující střídání prostředí rodičů za situace, kdy rodiče nejsou příliš tolerantní. Stává se také, že ve skutečnosti dítě u tohoto způsobu výchovy fakticky vychovává celá řada jiných lidí, např. prarodiče, nebo noví partneři. Záleží samozřejmě na tom, v jaké vzdálenosti od sebe rodiče bydlí, protože dítěti jistě nepřispívá neustálé střídání školek, škol, zdravotnických zařízení, zájmových sdružení a apod...

3. Řešení problému Pro zdravý vývoj dítěte je tedy rozhodující, zda jsou oba rodiče schopni dosáhnout dobré porozvodové adaptace a vystupovat nikoliv již jako rozvedení manželé, ale jako rodiče v pravém slova smyslu, kteří v péči o dítě střídavě, ale zároveň společně, spolupracují. Jsem si vědom toho, že mnohdy je to záležitost velmi těžká a posuzovat tyto skutečnosti je nutné vždy individuálně. Jako určitý příklad by mohl působit tzv. Cochemský model, který se začal praktikovat ve Spolkové republice Německo zhruba od roku 1993. Tento model nemá charakter nějaké striktní právní úpravy. Jedná se o model interdisciplinární spolupráce mezi jednotlivými profesemi, které se mohou podílet na úpravě výchovy dětí po rozvodu rodičů. Vedle rodičů a dítěte, kteří patří mezi nejdůležitější subjekty, jde tedy o spolupráci rozvodových advokátů, psychologů, psychiatrů, lékařů, ale také sociálních pracovníků. Tento model se v Německu stal pilotním projektem a příkladem pro soudy v celém tomto státě. Nelze vyloučit, že zavedení obdobného modelu i v České republice by mohlo v řadě případů ulehčit opatrovnická řízení v rámci rozvodových řízení rodičů.

4. Závěr Jak již bylo naznačeno v úvodu, tato problematika v českých podmínkách dosud příliš rozpracována není a ani soudní teorie, či praxe nezaujala k tomu zatím jednoznačné stanovisko. Jednoznačný názor ani zaujmout nelze, případ každého dítěte se musí posuzovat odlišně s přihlédnutím k individuálním zvláštnostem. Zavedení nějaké obdoby tzv. Cochemského modelu by přesto mohlo být jedním ze způsobů pokusu o řešení této citlivé problematiky. Hlavní břemeno těžkého rozhodování o těchto věcech spočívá na soudech a na sociálních pracovnících. Ti musí v souladu s Úmluvou o právech dítěte respektovat vždy zájem dítěte, samozřejmě s přihlédnutím k oprávněným zájmům rodičů. Použité zdroje: [1]

PAVLÁT, J. Problémy studií argumentujících pro střídavou péči. In Soudce, 2011, ročník XIII č. 3, s. 30-34, ISSN 1211-5347

156

[2]

KANTŮRKOVÁ, L. Nepublikovaný příspěvek na téma střídavá péče pro odborný seminář pořádaný 22.2.2011 Poslaneckou sněmovnou PČR.

Kontaktní adresa: JUDr. Milan Závurka, Ph.D. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Ústav veřejné správy a práva Studentská 84 532 10 Pardubice email: [email protected] tel. č. 327533553

157

Název Vydavatel Odpovědný redaktor Do tisku Stran Náklad Vydání

Aktuální otázky sociální politiky - teorie a praxe Univerzita Pardubice Ing. Filip Gyenes srpen 2011 157 65 první

ISSN 1804-9095 (Print) ISBN 978-80-7395-413-0 (Print) ISSN 1804-9109 (Online) ISBN 978-80-7395-414-7 (Online)