Chcete vědět, co je nového na chemické průmyslovce? Čtěte
Ročník XI.
Číslo 2
Vážené dámy, vážení pánové, milé studentky, studenti, blíží se konec školního roku. Rád bych Vám jménem vedení školy poděkoval za spolupráci a současně popřál příjemně prožité dny během dovolených a prázdnin. Užijte si krásné slunečné dny, bezstarostné pobyty v plánovaných místech, kam se těšíte a současně ať načerpáte dostatek sil pro nový školní rok. Těšíme se na setkání a spolupráci ve školním roce 2007/2008. Mějte se krásně, ještě jednou děkujeme a s přáním všeho dobrého za vedení školy Vilém Koutník
Akce hvězdárna Na této planetě neexistuje jediné místo, kam by se člověk před nimi schoval. Řeč je o tajných sa telitních družicích, které používají americké a ruské tajné služby již po desetiletí ke špionážním akcím. Satelitní družice jsou velmi diskutabilní téma. A právě na hvězdárně v Brně naše super třída byla na představení s tajuplným názvem Vesmírní špioni. Satelitní družice pořizují satelitní snímky po vrchu země téměř v reálném čase a jsou to na prosté technické unikáty. Jejich vývoj roste rake tovým tempem až do teď, kdy jsou snímky z těchto vesmírných družic natolik dokonalé a přesné, že pomocí nich mohou tajné služby pře číst titulek novin, které si čte někdo v parku. Je diskutabilní jestli nedochází k porušování sou kromí. Toto představení bylo velice poučné. Po jednávalo nejen o družicích, ale i o biologických a jaderných zbraních, které by mohly vyhubit lidstvo během velmi krátké doby. Tato projekce byla do provázena velice pěknou hudbou, která dělala
22.června 2007
kově bych tuto exkurzi ohodnotil známkou jed na, protože byla úchvatná a poodhalila nám tajemství, které tajné služby ukrývají před námi smrtelníky. Nejsou vidět, nikdo se před nimi ne schová, a přesto někde nad hlavami létají tyto družice, které nikdo a nic nezastaví. KUKLÍNEK Aleš 3.a
Školící středisko jaderné energetiky V úterý 27. března jsme se vydali na přednášku spojenou s demonstrací systému jaderných elek tráren. Školící středisko se nacházelo v Brně v městské části Lesná. Dle našich informací jsme měli být na této akci poučeni o bezpečnosti a zá ludnosti jaderné energetiky. Stalo se tak? Kolem deváté hodiny ráno se nás ujali dva pá nové, chcete-li kvalifikovaní pracovníci českého energetického závodu (ČEZ). Naše první cesta vedla do posluchárny, kde jsme si poslechli úvodní řeč a plán programu. Ze začátku jsme byli evidentně nervózní a vůbec nám nebylo do zpěvu. Při otázce, jestli má někdo nějaké dotazy, nastala minuta ticha a poté or ganizátoři uznali, že bude lepší, když pustí tři připravená videa – ukázky (princip jaderné ener gie, úložiště odpadu a jaderná elektrárna Du kovany). Všichni napínavě sledovali krátká videa a pak to začalo. Najednou pravice několika spolužáků mávaly ve vzduchu a na přítomné pořadatele se valila jedna otázka za druhou. Ko nečně se projevila naše touha klást přednášejícím záludné a zapeklité otázky. Osobně jsem se ze ptal, proč lidé jsou nejistí v jaderné energetice, proč se neustále preferují elektrárny na fosilní paliva, co dokáží rakouští demonstranti svými blokádami českých hranic, apod. Kolegové se třeba dotazovali, co dělá radioaktivita s lidským tělem, jestli jsou vynalezeny nové principy výro by elektřiny pomocí jaderné energetiky, atp. Jakmile padla poslední otázka či dokonce připo mínka, následovala prohlídka školícího centra.
Jen jsme se museli rozdělit do dvou skupin, je likož bychom se neposkládali do místností, kde na nás čekaly modely daných zařízení. Já a moje „grupa“ jsme navštívili dvě identické makety ja derné elektrárny Temelín a Dukovany. Všude pří tomný pracovník školicího střediska nám předve dl funkční systémy obou elektráren, kde se na cházela různá zařízení, jaderné bloky, chemické laboratoře, odvodňovací kanály, atd. Celkově jsem z této akce velice nadšen, protože jsem fanouškem a zastáncem jaderné energetiky. Kapku nechápu politickou stranu Stranu ze lených a už vůbec ne rakouské obyvatele, kteří neustále vidí záporné aspekty v naší chloubě stá tu. Jestli nám někdo závidí, že máme výborně konstruované a postavené elektrárny a z toho plynoucí levnou elektřinu, tak ať si vyhlídne někde plácek a za svoje finance si postaví svojí dominantu. Jen malý dodatek. Jeden blok jaderné elektrárny vyjde asi na šedesát milionů dolarů… Ivan FIKER 3.a
Bärnkopf In den Tagen vom zweiundzwanzigsten bis acht undzwanzigstem April nahmen wir zusammen mit dem Ersten deutschen Landesgymnasium von Brünn an einem Sprachkurs in Bärnkopf teil. Wir waren in Heim untergebrachten, wo wir Frühstücken, Mittag und Abendessen aßen. In Heim hatten wir auch den Unterricht, der in zwei Lektionen täglich geteilt wurde und jede Lektion dauerte eine eineinhalbe Stunde. Die Lektionen waren sehr interessant und vor allem auf die Konversation gerichtet. Der Inhalt der letzten Lektionen war die Ausarbeitung verschiedener Projekte. Außer den Deutschlektionen konnten wir auf einem Spielplatz gleich bei Heim Beach volleyball spielen. Wir spielten auch Fußball, wir Chemiker gegen die Gymnasialschüler und die bezogen immer einen schönen Prügel. Und auch Tennis auf den nahe gelegenen Courten. Und der Schluss? Eine tolle Aktion, die wir fest genossen und brachten viele Erfahrungen von dort mit.
Jakub Čermák, 3.C/ß Ondřej Kalus, 3.C/α
Městské kolo turnaje v malé kopané. Letos uplynulo pět let od našeho vítězství v městském kole v malé kopané. V následujících letech se nám už nikdy nepodaři lo tento úspěch zopakovat. Až letos se ve škole opět našlo několik dobrých fotbalistů, kteří jsou i schopni přidat k fotbalovému umu obětavost, bojovnost a vůli po vítěz ství. Na losování jsme odcházeli s určitými nadějemi, ale los nám moc nepřál. Ve skupině jsme měli těžké soupeře: SPŠ stavební, SOU Bosonohy a SOU Charbulova – loňského vítěze, v jejichž řadách hrálo několik prvoligových dorostenců. Po velice bojovném výkonu jsme vyhráli nad prvním soupeřem 1:0 a ve druhém pak dokonce 2:0. S SOU Charbulova nám k postupu stačila re míza a to se nám nakonec i podařilo. Po urputném boji a remíze 1:1 jsme postoupili do finálové skupiny. Na finálový turnaj jsme odcházeli oslabeni o žáky 4.B, kteří měli ten den důležité maturitní předměty, a nemohli proto ve škole chybět. Mu seli jsme celý finálový turnaj odehrát pouze se dvěmi hráči na střídání. Opět se projevil bojovný duch našeho týmu a po výborných výkonech jsme postupně zvítězili nad ISŠ – COP Olo moucká ( 3:0 ), OA Kotlářská ( 3:0 ) a ve finále celého turnaje pak nad SPŠS Sokolská 3:1. Družstvo školy hrálo ve složení : -brankáři : L.Svoboda 2.C a J.Válka 1.C -hráči v poli : M.Pernica 3.B ( nejlepší hráč turnaje ), J.Nedělník 3.B, L.Jurča 3.C, O.Kalus 3.C, Z.Koláčný 3.C a L.Pernica 2.A. V základní skupině pak hráli ještě žáci 4.B R. Karafiát a J.Mádl. Všem hráčům chci poděkovat za výbornou spor tovní reprezentaci naší školy. J.Pavlíček
SVĚTLO VE TMĚ Zamyslel se někdy člověk, který vidí, nad tím, jaké to je nevidět? Já osobně jsem si tuto otázku položila mnohokrát. Většině lidí přijde normální a naprosto všední, když se ráno probudí, rozhlédne se po svém pokoji, vidí stěny, nábytek a paprsky ranního slunce pomalu prostupující skrz bílé záclony. Může se rozhlédnout po ulici, vnímá všechna nebezpečí i krásy světa, lesy, modravou oblohu i oblohu plnou tmavých mraků před letní bouřkou. Může na noční obloze sledovat magicky shlížející Měsíc obklopený zářivými hvězdami. Ale když nevidí,
má před očima temnou noc bez lesku hvězd. Ráno, když se probudí a otevře oči, nic se nezmění. Spánek a bdělost se od sebe takřka neliší. Já si myslím, že tito lidé mají šanci vidět, ale trošku jinak. Mají šanci vidět svým srdcem, do kterého můžeme my vidící dodat svět lo přátelství a hlavně ochotu otevřít se a naslouchat. Někomu by se mohla zdát tato věc zbytečná, může si říct, že mají svůj svět, vždyť mají hůl a někteří i psa. To přece musí stačit. Ale věřte mi, nestačí to! Nechci moralizovat a ani přednášet o tom, jak by se každý z nás měl chovat, ale jen poslat odkaz k zamyšlení. Každý z nás reaguje jinak, když zpozoruje nevidomého člověka, jak tápe v cizím prostředí, nebo je mu ubli žováno. Někteří se odvrací a nechtějí s tím mít nic společného. Pokusme se zamyslet a dát nejen těmto li dem, ale i jejich psím pomocníkům, trochu ze sebe. Ukázat jim něco pozitivního. Nechovejme se odměřeně, když jsou nám nablízku. Když uslyší vřelé lidské slovo, které je pohladí na duši, když jim bude dopřáno přátel ství pejska, který jim bude věrným přítelem a bude je chránit, bude jim lépe. I když jsou se svým osudem smí řeni, mají právo dostat mnohem víc lásky. Zaslouží si to, tak jako všichni ostatní. Vykoupilová Alžběta 2.d
Jaderná energie – ano nebo ne? V dnešní době se vede řada sporů týkajících se životního prostředí. Jaderná energie není vý jimkou. Stále častěji se ozývají protesty z Ra kouska, které nesouhlasí s výrobou jaderné energie v elektrárně Temelín. Ale tyto protesty vycházejí i od nás. Jako u všech důležitých rozhodnutí je i naše země rozdělena do dvou táborů. Ochránci životního prostředí jsou tvrdě proti. Ale musíme vzít v úvahu to, že ochránci jsou většinou proti všemu a proti všem. Odsuzují hodně věcí, které pro nás byly přirozené. Jako třeba topení uhlím. Tolik let to bylo naprosto přirozenou věcí. Možná bychom si tedy měli zvykat i na jadernou energii. Já osobně s výro bou jaderné energie u nás souhlasím, protože energetické, vodní i přírodní zdroje jsou lehce vyčerpatelné a těžko obnovitelné. A myslím, že příroda se s tím jen těžko vy pořádává. Ostatně to, jak se člověk k přírodě bezohledně chová, podle mě nezůstane bez odezvy. Příroda na to bude reagovat. Připadá mi, jako by byla příroda nakažená nějakým vi rem. A tím virem je člověk.Vůbec bych se ne divila, kdyby se o tohle příroda postarala po svém. Jestli člověk v brzké době nezmění
svoje chování a nestane se méně bezo hledným, postihne svět další velká kata strofa. V dnešní době snad už nehrozí pande mie moru nebo černých neštovic, ale vzhle dem k měnícím se klimatickým podmínkám nám hrozí epidemie malárie, která dokáže být stejně zlá jako mor. Myslím, že by naši poslanci mohli zapřemýš let a vzít si příklad z našich jižních sousedů a postavit větrné a vodní elektrárny. To by bylo asi úplně nejlepší, jenomže to by na to musely být peníze. Nemuseli bychom si pronajímat drahé stíhačky, které máme mimochodem opravdu jen na okrasu. Dalším důvodem, proč jsou lidé proti ja derným elektrárnám u nás, jsou vzpomínky na výbuch jaderné elektrárny Černobyl. Nejhorší je, že při výbuchu a tedy i ná sledné rychlé smrti sice zahynulo jen pár lidí, ale stovky lidí byly při výbuchu ozáře ny a umíraly dlouhou a pomalou smrtí na rakovinu. Přitom za tuto havárii byl zodpo vědný jen jeden jediný člověk, kterému se naneštěstí nic nestalo. Opravdu pevně vě řím, že ani on nezemřel lehce, protože si za takovou nezodpovědnost zaslouží peklo. Jak je vůbec možné, že si dovolil neupo slechnout rady mnohem zkušenějších věd ců, mimochodem sám vědcem vůbec nebyl? Snad kvůli osobní prestiži. Závěrem je, že jaderná energie má do bu doucna dosti důležitou úlohu. Bez ní se asi jen těžko obejdeme. Energii sice budeme mít, ale co s jaderným odpadem? To je stále nezodpovězená otázka. Nejde jen tak ho vzít a zakopat do země, i když se k tomuto řešení stále uchylujeme. A vyvážet ho do cizích zemí taky nemů žem. Snad se to tedy v budoucnu vyřeší k úplné spokojenosti ochránců životního prostředí i státu. Doufejme, že to příroda ještě nějaký ten rok vydrží a nebude konec světa ani druhá doba ledová. I když už teď můžeme pozorovat degenerativní změny v přírodě. Komár Anopheles už se pomalu v letadlech stěhuje do Evropy a začíná se vytvářet nová zmutovaná forma, ve Švéd sku vypukla zhruba před dvaceti lety mo rová nákaza a kojící matky stále ještě pře dávají svým dětem DDT. Takže pevně doufám, že budeme opatrní, a že to i s ja dernou energií nepřeženem. Pokrok jde neustále opředu, vyvíjejí se nové techno logie od počítačů až po nejjemnější elektro niku. Ale je to dobře? Člověk má tendence
usnadnit si život, až jednou nedokáže ani po hnout prstem.Však čas nám ukáže všechny naše omyly. Otázkou zůstává, jestli se z nich dokáže me poučit nebo budeme své chyby neustále opa kovat. Planeta na to bude vždy reagovat. Jak? Budou další tsunami, výbuchy sopek, zemětře sení?? Veronika Žilková 3.a
Den chemie 2007 na Vysokém učení technickém Ve čtvrtek 1. 3. 2007 jsme měli možnost podívat se na Chemickou fakultu VUT v Brně, která ve spolupráci s naší školou pořádala Den chemie za účelem seznámení veřejnosti s touto mnohdy obávanou vědní disciplínou a při lákání nových studentů na tuto velice moderní a vybavenou školu. Podobná akce se již konala v září minulého roku a byla nazvána Noc věd ců. Hned při vstupu jsme dostali kvíz, který jsme po shlédnutí a splnění úkolů snadno zod pověděli. Úkoly byly zaměřeny na naše smysly jako je chuť, čich a zrak. Nejdříve jsme měli poznat 4 základní chutě - sladkou, slanou, ky selou a hořkou. Za druhé jsme měli podle vůně určit zda se jedná o hořké mandle, vanilku, skořici, pepř, kmín nebo jahodu. Třetí úkol byl o rozpoznání sytosti barev. A čtvrtý opět na vů ně. Tajenka nám vyšla, chemie může vonět i chutnat, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Měli jsme také možnost prohlédnout si ukázku zajištění stop přímo na „místě vraždy“. Ze tří potencionálních vražedných zbraní jsme měli určit tu pravou pomocí zkoušky fenolftaleinem v upraveném prostředí. Zkouška u středověké zbraně prokázala, že je na ní krev, tím, že se objevilo fialové zbarvení. Vrah také nechal na podlaze krvavý otisk své podrážky a my jsme zjišťovali, zda potencionální vrah má na své podrážce také krev. Měli jsme otisk jeho boty na kusu látky a zkouškou na luminol jsme zjiš ťovali, zda je na ni krev. Luminol reaguje s trojmocným železem obsaženým v krevním barvivu hemoglobinu a vzniká tzv. chemilumi niscence čili světélkování. Na kusu látky bylo toto světélkování jasně vidět a tím jsme odhali li vraha. Vše bylo podáno zábavnou a zají mavou formou, takže i žáci ze základních škol a děti s maminkami se určitě dobře bavili. Byly zde k vidění i ukázky chemických pokusů a fir my zabývající se chemickým průmyslem,
jako je například LACHEMA, Natur produkt a mnohé další. Tyto firmy se zde prezen tovaly a ukázaly uplatnění absolventů VUT a naší školy v praxi. Jen mě mrzí, že jsme ne viděli hasičskou show a nebyli na prohlídce školou, což je také nabízeno v programu této akce. Tato fakulta nabízí studijní programy Chemie a chemické technologie, Chemie a technologie potravin a Ochrana obyvatelstva. Ale co mě dost překvapilo je reálná šance na přijetí a absolvování této školy. V letáku o chemické fakultě jsem se dočetla, že za po slední tři roky se na tuto školu hlásilo 768 uchazečů, minulý rok bylo přijato 450 uchazečů a za poslední tři roky absolvovalo tuto školu pouze 102 studentů. To svědčí o tom, jak je tato škola žádaná, ale zároveň i velmi těžká. Myslím, že to byla dobrá příležitost podívat se jak vypadá studium na vysoké škole a jaké máme možnosti uplatnění v prá ci, což nám pomůže v rozhodování co chce me dělat po absolvování naší školy. Odnesla jsem si odtud spoustu zajímavých zážitků a poznatků. Takové akce by se rozhodně měly konat častěji a také na jiných vysokých ško lách. Barbora Křivová, 3.a Na téma kouření jsem se rozhodl okomentovat pár nápisů co jsou k vidění na krabičkách od cigaret: Kouření vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí! To že kuřákům nevadí, že si ubližují a poškozují si or ganismus,, už jsem si zvykl. Ale že škodí i nám ne kuřákům, to je čilá sprostota a s trochou nad nadsázky by se to dalo nazvat „porušování lidských práv“. - Kouření může zabíjet! Každý kuřák to ví, nemyslete, že ne. Ale proč přestávat s tak „příjemnou“ věcí, že? - Chraňte děti: nenuťte je vdechovat Váš kouř! Jak by Vám bylo, kdyby Vám jako např.šestiletému dí těti nějaký milovník cigaret vdýchl kouř „dýmové natě“ do obličeje? Blbě, myslely by jste si, že je nelida, ba i něco horšího. Prosím kuřáci aspoň na naše malé spoluobčany berte ohled. - Kvůli kouření umírá na celém světě denně 13 500 lidí! A teď něco pro milovníky matematiky. Když denně ze mře 13,5 tisíce lidí, ročně to je 4,9275 milionů (necelá polovina ČR). Není to nějak moc, ne? To bych řekl. Tak co s těma tzv. sebevraždami skončit. Dalo by se pokračovat ještě dál, protože těch nápisů je docela „hafec“, věřte mi. Ale na konec ještě přidám jednu větu: Stop kouření!!!! XXXX
Vtipy o kouření 1) Žena křičí na muže:,,Dušane, kolikrát sem tě prosila, abys nekouřil v posteli, víš že propálíš peřinu!",,Peřina,Peřina!"-říká muž ,,Ale že já si ničím zdraví, to ti je fuk!" 2) „Přestávám s kouřením, tak jsem přešel na kusovky,” vypráví kamarádovi Radim. A hned mu to musí ukázat, tak jde do obchodu a povídá: „Jako včera, padesát kusovek...” 3) Šedá obloha Venku se zatáhlo a starý kuřák se zděsil: „Tolik jsem jich snad nevykouřil?!” 4) Kuřácké peklo Umře vyhulenec a přijde do pekla. Objeví se na obrovském poli konopí a kouká, že na kraji sedí Bob Marley s nádherně ubaleným jointem. Přijde k němu a Bob Marley se ho ptá: „Máš zapalovač?” „Nemám,” povzdechne si hulič. Bobby říká: „To je peklo, co?” 5) Jistá smrt Co vás zabije, když ne kouření? Ceny tabáku. 6) Zaručený způsob Chcete co nejrychleji skončit s kouřením? Zapalte si u benzinové pumpy! 7) Ať dělám, co dělám, nemohu odvyknout kouření! A zkusil jsi už žvýkačku? Zkusil, ale nepodařilo se mi ji zapálit. 8) Přijde chlápek do trafiky pro cigára, trafikant mu je prodá a borec čte varování: Kouření způsobuje impotenci. Chvilku přemýšlí a pak povídá: "Prosím vás, nemáte ty s tou rakovinou?" 9)V poslední době čtu všude tak špatné věci o kouření, tak jsem se tedy rozhodl, že PŘESTANU ČÍST!!! Na závěr bych přidal odkaz na vtipné video zaměřené proti kouření s názvem: Smoke Kills http://www.antimult.ru/antimults/antitoons/001smokekills/antimult011-smokekills.swf XXX
Vyhodnocení soutěže V minulém čísle našeho časopisu byla vyhlášena soutěž na téma „Kouření“. Příspěvků jsme dostali mnoho a z těch jsme vybrali ty nejlepší. To jsou ty, které jste zrovna dočetli. Tyto uveřejněné příspěvky budou odměněny kvalitními cenami, které budou předány dne 29.června tohoto roku. redakce
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ V ANGLICKÉM JAZYCE V letošním školním roce opět proběhl již 14. ročník celostátní Literární soutěže Vzdělávacího střediska SPUSA (Společnost přátel USA). Soutěž je podporována Ministerstvem zahraničních věcí, Americkou ambasádou a MŠMT. Do této soutěže poslalo své práce 18 našich studentů. Jako každý rok byly všechny práce hodnoceny veli ce pečlivě komisí lektorů pod patronací spisovatele Arnošta Lustiga. Každá práce byla zkopírována, jména autorů byla nahrazena čísly, aby byla zabezpečena objektivita soutěže. Jednotlivé práce četli třikrát vybraní lektoři a ti také rozhodli o účastnících postupujících do finálového kola, které proběhlo v centru Vzdělávacího střediska SPUSA v Praze ve dnech 7., 9. a 10. května 2007. Finálové kolo je rozděleno na tři věkové kategorie (kategorie nejstarších 19-26, kategorie mladších 16-18 a kategorie nejmladších do 15 let). Do každé kategorie se probojuje nejvýše 12 účastníků soutěže z celé republiky. Je velkým úspěchem, že se do finálového kola dostali tito naši studenti: Michal Mikeš, Ondřej Malíček, Jitka Pe chová a Michaela Staňková z 2.D, Hana Gruberová z 2.A, Andrea Honková a Jakub Pouč z 3.B a Iveta Baráková z 3.D. Všichni si zaslouží poděkování, že tak dobře reprezentují SPŠ chemickou v tak prestižní soutěži. Od Společnosti SPUSA obdrží hodnotné ceny (MP3 přehrávače, knihy, slovníky apod.) včetně členství v Literárním klubu SPUSA. Výsledky finálového kola budou vyhlášeny koncem letošního školního roku. Přejeme našim studen tům hodně úspěchů a doufáme, že jeden z nich zvítězí. Nabízíme čtenářům našeho „Občasníku“ seznámení s někte rými vybranými pracemi, které se dostaly do finálového kola. Ing. Mgr. Eva Ellederová SILENCE by Andrea Honková, 3.B I am talking to you but there is silence. No response. I am sitting beside you and I am drowning in my own thoughts. The silence around drives me mad, which is worse than torture. I am sitting, keeping silent and listening. I am listening to the silence which scares me every day, the silence I am afraid of from the very beginning. The si lence of the cemetery. This silence surrounds me. What I can only hear is whispering of trees in the light wind, a si lent cry of those who stay alone suffering from the loss of their close friends, and their silent conversations about somebody they hope to hear of. And then there is absolute silence again. The silence which is shattered by flying grains of sand which are looking for their destination to strike against and fly to all parts. Suddenly everything dies away again and I am absorbed in a wave of anxiety; the anxiety I will cope with till the end of my life. In the silence I can hear my own thoughts that attack me with words: “It is too late, you can never take it back.” And the silence is disturbed for the second time by my own crying. Every tear still reminds me that I will never hear your derisive laughter that surrounded us day by day, your advice that encouraged us, and your ideas that energized us. I want to bring it back. I want to hear everything again. However, only the silence is my answer. Why do we all have to live on with wounds that will never heal up? Why do we all have to live with compunctions about what we didn´t cause? Still no answer, only the silence. It is said that the silence helps us not to lose our belief, yet it will still remind me that I did not find the right words that could save you. Suddenly I hear a noise. The noise that gives me shivers. The noise meaning your angelic presence, which makes me believe you will be with me till the end of my life. It is like your whisper in my ears. And the infinite si lence again. Now I can perceive my quick breath and my heartbeat which is settling into its regular rhythm. I become aware that you have chosen your death as a rescue. And this is what I am sorry most. Tears gather in my eyes again. But your choice was not right. Unfortunately, you did not realize it in time. We offered you dif ferent possibilities but you chose other way. The way of death. Mysterious silence is suddenly broken by a sound. The sound quite unnatural for the cemetery. At that very moment I start to feel sunbeams. All of a sudden I wake up. It was just a dream. I take a breath. I am surrounded by a silence. But this time a beautiful silence. The silence which gives me the feeling of consolation and forgiveness. It helps me to find the right choice to help a human who needs it most. The human who was and still is hurt. The cruel silence of sadness and anxiety which I experienced a short while ago in my dream was the flame of despair. The flame you can never extinguish. SILENCE by Hana Abigail Gruberová, 2.A What is silence for me? I don´t like silence. I like music, loud music. I like listening to techno, disco and dance music. I like dancing and enjoying myself. Music means joy to me. Silence is sad, empty, cold and depress ive for me. I fear of silence. It feels like being alone. But there is also a silence I like. It is the silence of the forest, the silence full of sounds. When I ride on my
horse in the forest I can hear a lot of sounds, such as the sound of a small stream, leaves rustling in the wind and ringing the horse-shoes. Such silence is healing. A man feels like in the paradise. He can relax and get rid of stress. Silence can evoke different tones. The first one is quiet, the second is fizzling of water and rustling of wind, and the third tone is in our classroom. The last tone was a joke because there is silence in our class only when we are away. People are exposed to terrible noise every day. It causes headaches. Big noise influences their mental health. People are used to the noise in the cities. They do not hear this noise. They don´t know what bird singing is like. They only know the drone of engines. They do not miss bird singing. They don´t know what beauty is listen ing to birds. They only listen to terrible noises. Many people search silence in a church. There is big silence there. They can listen to silence and wonder about God and their lives. Some people want to hide from the outside noisy world and enjoy silence and calm there. I wonder if people like silence more than noise. Some people like listening to music. They go to dis cotheques, parties and clubs. They dance, speak with their friends and meet new people. But other people like si lence. They go to cafés, parks, museums, and for walks. Sometimes they go to discotheques but then they suffer from headache. Big noise can destroy our hearing permanently. Young people don´t know what noise can cause. It is a big problem. When they grow old their hearing will be badly damaged. Some people go to parties. It is another prob lem. People want to dance all night and so they dope. Those who like silence are wild animals, which are very shy and untamed. They are afraid of everything that is strange and dangerous. Animals can hear very well even though there is a silence. They have a very good sense of hearing and as soon as they hear some unknown noise they try to run away. But when there is silence they feel safe and graze on a meadow. I am sorry for the people who are deaf and hear no sounds. I am sorry for them because they must live their lives in silence. It must be sad and very depressing. Instead of sound we can give them a piece of white paper to represent silence with a lot of different colours representing sounds. Light colours would be high tones and dark colours would be deep tones. Songs sang by Enya and Adiemus evoke feelings of silence as well. These songs evoke an atmosphere of a calm and silent wood. A man can also find silence in such compositions as "Air" by Bach. I´m thinking about what I have written about silence. I have tried my best and I hope you will enjoy read ing it. I hope that it is interesting and that it shows my opinion of silence in ordinary life.
Prací mánie Zdravím tě čtenáři, mám na tebe dotaz. Také rád pereš prádlo? Ne ? Určitě? No, v našem paneláku žije žena, která pere každý druhý den. Mohlo by to být k smíchu nebo k pláči, ale jak každý ví, nic se nemá přehánět. Jednou jejich rodina odjela na návštěvu k příbuzným a pračku tu nechali samotnou. Po nějakém čase se začali ztrácet kočky a hafani. Toho si moc ale lidé nevšímali. Horší to bylo, když začaly znenadání mizet děti. To se hned mluvilo o mafii, nebo že Vietnamcům už nestačí do jídla kočky a krysy. Brrr. Samozřejmě hned byla přivolaná policie, ale myslím, že všichni známe naše policejní důstojníky a hlavně teď, když u přijímaček na policejní školu snížili požadavky (zase). Takže nikoho nepřekvapilo, že pátrali, pátrali a nic nevypátrali. Za dva týdny už se báli chodit i k nám na sídliště, kdy jeden rozhořčený rodič napadl policejního důstojníka kartónem cigaret. Ještě chvilku a fakt by mu ublížil. Po tomto incidentu, i když si toho nikdo moc nevšímal, se začal případ ztracených dětí pomalu a sám od sebe řešit (bez přispění Policie ČR). Prvně se vrátily kočky a za pár dnů se objevili psi. Nemusím říkat, že když si skoro nikdo nevšiml jejich ztráty, ani jejich návrat nebyl nijak oslavovaný. Kdyby však lidé věnovali tomuto návratu více času, všimli by si, že tato mlčenlivá stvoření jsou nějak podezřele čistá. Ale jak už to u zvířátek bývá tato, čis tota zmizela první volností, která se jim po 3 týdnech věznění dostala. V tuto dobu už se k Brnu blížilo auto, které vezlo domů naši rodinku z návštěvy u příbuzných. Jaké bylo jejich překvapení, když vešli do bytu a našli zde pět dětí, dvě kočky a jednoho mývala. První zareagovala hlava rodiny (manželka) a to jekotem o tolika decibelech, že porušila většinu norem EU. Další reakce přišla od manžela, který začal lovit kočky a hlavně mývala usídleného v jeho oblíbeném křesle (teda z toho co z křesla zbylo). Jediné co je napadlo bylo, že se jedná o pomstu nějakého souseda, a proto rychle volali policii. Další překvapení pro ně bylo, když je policie zatkla pro únos dětí a or ganizace pro ochranu zvířat na ně podala trestní oznámení pro týrání zvířat (hlavně toho mývala, pro tože koček je dost).
Trvalo pár dnů než policii vysvětlili, že nemohli nikoho unést, vždyť tu přece nebyli, že někdo využil jejich nepřítomnosti a přivlastnil si jejich byt. Po několika ponižujících osobních prohlídkách byli pro puštění z vazby se slovy, že je trestné přivést policii v omyl a ať už to nikdy nedělají. Návrat domů nebyl také nijak slavný hlavně při představě co zbylo z jejich bytu. Hlava rodiny se po ná vratu hned hrnula do koupelny a s úlevou zjistila, že i když je byt skoro celý zdemolovaný, její pračka to přežila bez úhony. Konečně mohla zase prát. ,,Néééééééééééééé! Pračka nepere! Musíme zavolat opraváře.“ Po zdlouhavé opravě opravář konečně našel důvod proč pračka nemůže prát. Ten, kdo měl někdy zácpu, pochopí, že když je to ucpané, tak to prostě nejde. A ani pračka, která měla ve vývodní hadici několik chuchvalců zvířecích chlupů, prostě prát nebude. Radši Ti čtenáři nebudu říkat, kolik si ten zloděj (teda opravář) za opravu řekl, protože další řev tato povídka už nesnese. A i když by tato nejmenovaná rodina určitě měla nárok na náhradu škody od pojišťovny, znamenalo by to zase volat policii a při vzpomínce na osobní prohlídku se smířili s tím, že to všechno radši zaplatí sa mi. Což je pro naši povídku škoda, protože si musíme závěr domyslet sami, ale takový už je život. Děti byly v bezpečí u svých rodičů, kteří byli rádi, že se vrátily v pořádku a čisté. Jen se od té doby velmi zajímaly o praní a rodiče je několikrát přistihli, jak se mazlí s pracím práškem, ale na to si časem zvykli. Nikoho teda nepřekvapí, že tyto děti se v dospělosti věnovaly profesím souvisejícím s praním prádla, nebo výrobou prášků na praní a mýdla. Také pro to měly všechny předpoklady, které získaly studiem na střední průmyslové škole chemické v Brně. Všechna zvířata se také vzpamatovala, i když už nikdy nebyla tak čistá. Ještě tu bylo to oznámení od or ganizace pro ochranu zvířat, kterou nezajímalo, že byli pryč. Jednou to byl jejich byt, tak nesou odpo vědnost. Po prohraném soudu zaplatili vysokou pokutu a mýval bude až do konce svého života dostávat bolestné (křeslo dostal taky). Naše rodinka se po rodinné poradě rozhodla, že už nikdy nikam nepojedou a tak byla šťastná i pračka, která už nikdy nebyla sama a mohla stále prát. Tady náš příběh končí s poučením: „Nezlobte svoje pračky!“ Hilda
Trochu humoru na závěr :
Vydává Střední průmyslová škola chemická Brno, Vranovská 65. tel. 545 544 411, http: //www. spschbr.cz/ • Ediční rada: Ing. Vilém Koutník, Csc. – ředitel školy, RNDr. Jarmila Pospíšilová , Ing.Jaromír Votroubek, Ing.Zdenka Kučerová a Ing.Tomáš Buriánek Toto číslo vyšlo 2007 nákladem 500 výtisků.
