Editorial Při přípravě tohoto čísla se ukázalo, že dodr‐ žet slíbený termín vydání a natož uzávěrky, je nelehký úkol. Přisuzuju to nepříznivé‐ mu školnímu období – pololetí, zkouškový. Ráda bych, aby to byla jenom záležitost tohoto čísla.123456123123456123456123456123132 Na druhou stranu musím všem moc poděko‐ vat:123145646546546546546546546546546 V první řadě redaktorům „pěšákům“, kteří zásobují časopis svými články (ani v tom‐ to čísle nezklamali a myslím, že je co číst). Když jsem procházela obsah tohoto vydání, měla jsem radost. Snad ve výsledku nebudu sama :‐) A taky nesmím zapomenout na ty ostatní ‐ na čtenáře, kteří (aspoň podle ohlasů, co ke mně došly) přijali první číslo 55tky za své. A hlavně děkuji Honzíkovi, protože dělá tu nejhorší práci– dává časopisu finální podobu. Ve druhém vydání se můžete například v rubrice cestování přenést ze stávající zimy do teplých krajin – a to hned dvakrát. Nepřehléd‐ něte taky Jumpův sloupek o webovkách a Mirova slova starších. Budeme se mimo jiné věnovat plesání – kromě reportáže z našeho nultého plesu přinášíme Áďa
Omluva:
Jako velitelka rubriky Vzpomínky na akce bych se moc chtěla omluvit rovnou čtyřem členům našeho střediska za velikou chybu, kterou jsem mystifikovala všechny čtenáře 55tky. Tuto chybu můžeme nalézt ve článku Bonton. Stojí tam, že taneční soutěž vyhrála Zuzka a Mišuge, avšak pravdou je, že taneční soutěž vyhrála PAVLÍNKA s VOJTOU. Tímto krátkým článkem se ještě hluboce omlouvám všem čtyřem zmíněným, hlavně však Pavlínce a Vojtovi, kterým jsem na chvíli odebrala jejich tanečnický post. Evička
Vysvětlení:
Pokud jste si první číslo 55tky skutečně četli, mohli jste nezřídka narazit na osamocené písmeno J, které se vloudilo do různých nepo‐ chopitelných míst v textu. Ne, není to žádná šifra, ale špatně přetransformovaný smajlík programem, ve kterém jsme časopistvořili. Takže až zase v textu narazíte na nějaké podiv‐ né J, zkuste si ho představit takto . Díky
OBSAH:
2. 3. ‐ 5. 6. ‐ 8. 8. 9. 10. ‐ 11. 12. ‐ 13. 14. ‐ 15.
2
‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐ ‐
Život kmene Vzpomínky na akce Cestování Vaření Reakce na akce, Slova starších Kultura Anketa Zábava
Život kmene Kromě toho, že jsme byli svědky 1. plesu v našem městě uspořádaného rovery—díky, Žilete (viz. dále), objevila se zde ještě jedna novinka a to na poli virtuálním. http:// patoca.com/roverimt ‐ naše kmenové stránky vytvořené Jumpem. Vše o akcích, které se budou dít, se dozvíte na webu. V sou‐ vislosti s tím si dovolím si trochu popíchnout. Do budoucna těch akcí příliš není. Pokud tedy máte nějaké nápady, co bychom mohli společně podniknout, nebojte se je zrealizo‐ vat. Nečekejte jenom, až vám něco spadne do klína... A. Novinky na netu Proč?123456423151234561235654654564564123513 Kdo z Vás byl někdy na našem starém webu, určitě mi dá za pravdu, že už to pár let chtělo změnu. Nejhorší na něm bylo, že kdykoliv jsme chtěli něco změnit, (přidat nový fotky, aktualitu, upravit seznam výprav...) musel jsem to udělat já a pokud mě jen trochu znáte, tak víte, že většinu času jen nadávám, že nemám vůbec na nic čas, protože se mi dvacet věcí, který musím udělat, hroutí na hlavu. Proto jsem kdysi dávno, někdy v roce 2008 slíbil, že udělám nový web. Jenže čas šel dál a vždycky se zdálo, že je plno důležitěj‐ ších věcí, až jednoho dne se Siky naštval a rozhodl se, že pokud ten web neudělám, tak ho udělá on. Aneb chalenge excepted! Termín jsem dostal do konce roku 2009, a jak už asi víte, stihl jsem jej.11111111111111111111111111111 Když jsem si rozmýšlel proč a co by měl nový web umět, vzpomněl jsem si, že se občas u roverů stávalo, že někdo nejel na výpravu, protože nevěděl, nebo zjistil až pozdě, že je. A navíc ‐ protože ne všechno se dá v klidu domluvit přes e‐mail, jsem si usmyslel, že roverský web potřebujeme. Co web umí?123111111111111111111111111111111111 Pokud jste stránky už navštívili, určitě jste si všimli, že se hodně pozornosti věnuje výpravám. Na webu jsou akce/ výpravy jak minulé tak i budoucí. K těm, které teprve bu‐ dou, je možné se přihlašovat (a zároveň i odhlašovat, po‐ kud by se našla nějaká zapomenutá babička, která akutně potřebuje návštěvu .) Zároveň může kdokoliv k jakékoliv výpravě přidat odkaz na fotky (třeba někam na rajče, či kamkoliv jinam). Technicky to není vůbec nic těžkého, snažil jsem se, aby všechno bylo co nejjednodušší. K utvo‐ ření vlastního názoru bude samozřejmě nejlepší si všechno "naživo" vyzkoušet a také velmi doporučuji si přečíst úvodní povídání.111111111111111111111111111111111 A teď to nejdůležitější ‐ dokud nemáte účet, tak na webu můžete tak leda psát do klubovny pod články, takže až si jej budete chtít zařídit, tak napište mě nebo Ádě, jaké přihla‐ šovací jméno byste chtěli (uživatelské jméno a heslo si nastavíte potom sami). Hlavně se nelekněte toho, že web je umístěn na doméně patoca.com. Patocká a kmenová část jsou úplně odděleny a jediné, co mají společné, je seznam uživatelů.111111111111111111111111111111111 Co nás ještě čeká?1111111111111111111111111111111 Pokud se vám na webu něco nelíbí a nebo pokud si myslíte, že vám tam něco chybí, určitě mi to řekněte. Vím, že je stále co zlepšovat, na druhou stranu si myslím, že web už teď umí tak 90% toho, co budeme potřebovat. Samostat‐ nou kapitolou je vzhled. Na slušivém kabátku pracuje Luďa a proto design, který teď na webu najdete, je jen provizor‐ ní (ale určitě se není za co stydět).11111111111111111111 Děkuji za pozornost a těším se někdy on‐line.
Jump
VZPOMÍNKY NA AKCE OBROK 2009 „Rovering je cesta“
Ti bystřejší z Vás si určitě všimli hesla „Rovering je cesta“ a doufám, že i ti nejzabedněnější pochopili, o jaké budu psát v tomto článku… Ano je to tak. Pokusím se zde nějak shrnout obrovskou celostátní roverskou akci s dlouhou, pětiletou tradicí. Jelikož je to tedy akce tradiční, bylo by slušné alespoň t r o c h u p ř i p o m e n o u t p ř e d c h o z í r o č n í k y : První ročník proběhl v roce 2000 u rybníka za Skle‐ ným nad Oslavou, zúčastnilo se ho 450 roverů (ano, opět ti bystřejší si všimli, že to obrok na pět ročníků nějak nevychází) další Obrok byl až za tři roky. Pak už vše bylo tak, jak má být ‐ v roce 2005, 2007 a konečně tedy v roce 2009, na přelomu dubna a května, kterého se zúčastnilo 1400 roverů. Zatím tedy poslední Obrok se celý odehrál v bývalé vojenské pevnosti Josefov, poblíž Jaromě‐ ře. Sjeli jsme se tam sice za Moravskotřebovské rovery, ale za to ze všech koutů republiky. No a zvyk Patocy se tak nějak na Obroku rozšířil na všechny ‐ scházeli jsme se asi celý první den jako ten hmyz, co rád chodí na tekutý chléb národa našeho. No ale nakonec nás tam bylo fakt hodně, už ne‐ vím přesně, ale myslím skoro třicet (Patoca, Lvice, Orlíci, Amazonky) – prostě libová sestava. Čekalo nás pět úžasných, sluncem prosvícených a vyprah‐ lých dní naplněných zábavou. První den jsme se v poklidu ubytovali a ničeho jsme se nebáli. Kdybychom ale tehdy věděli, kdo bydlí vedle nás, neusínalo by se nám tak klidně. Večer byl úvodní ceremoniál plný zvratů, nečeka‐ ných překvapení, ohňostroje a vyhlášení vítěze PC hry Kachman, kterou nevyhrál nikdo jiný, než sou‐ časný vůdce odd. Patoca – Siky. Další dny už mi splývají dohromady, proto je budu popisovat nesouvisle a velmi rozpačitě… prostě sem napíšu, co mě zaujalo.111111111111111 Tak předně mě zaujalo to, že je tam mrtě lidí. Taky se celá akce proslavila na veřejnosti díky hromad‐ nému tanci Algoritm March ve kterém jsme pokořili
světový rekord v počtu lidí tančících ho v jednu chvíli, video můžete vidět na youtube. Bylo zde nespočetné množství různých atrakcí – práce s počítači, filmové večery, besedy, lanové centrum, geocashing atd. Já jsem se zúčastnil např. masáží pro klidný úsměv. Taky byla prej supr hra v katakombách pevnosti, ale tam se na některé z nás bohužel nedostala řada a tak jsme si ji tam museli udělat sami – vlezli jsme tam jiným vcho‐ dem a strašili ostatní.A celým vyvrcholením kata‐ komb byl závěrečný boj o vchod do podzemních chodeb pomocí dráždidel.123456789123456 Jeden den jsme šli na vodní aktivity, který zajišťo‐ val Mrazík se svým teamem Hraničářů – no a uděla‐ li jsme jim rekord… jak jinak.123456789456123 Co se týče stravování, nevím, jak ostatní, ale já si nemůžu stěžovat – několikrát jsme grilovali šťavna‐ té masíčko na doneseném grilu a když se nám ne‐ chtělo, nebylo nic lehčího než zajít na jídlo do krč‐ my, kde dělali i snídaně a večeře a navíc zde byl fotbálek. Nesmím zapomenout na nezapomenutel‐ nou schovku. Lepší místo na schovku, než je tam, neexistuje … no paráda. Již od roku 2003 se na každém Obroku koná pro‐ gram „služba“. Je to o tom, že asi půl dne každej pracuje a slouží (podle roverského hesla) v okolí konání akce. Nevím, kam se kdo vydal, ale my jsme si chtěli jako loni hrát s dětma, tak jsme se přihlásili do školy… bohužel jsme si tam nehráli s dětma, ale byla to tvrdá dřina v podobě odklízení suti ze školní půdy. To by člověk nevěřil, že tam může být tolik bordelu – naplnili jsme dva obrovské kontejnery. Snad byla naše práce té škole prospěšná. Takovým vyvrcholením celýho setkání byla závě‐ rečná hra v ulicích Jaroměře. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin – silných středověkých italských měst ‐ a tyto skupiny v první části kradly vlajky ostatním skupinám a taky si vlajky bránily. V druhé části se bojovalo o laťky, ze kterých se pak stavěl most. To už byly krutý boje… na některých místech se bojo‐ valo muž proti muži a na některých po celých armá‐ dách – poziční boje, kde se bojovalo o každý metr. Bojovalo se tak, že jsme se natvrdo mlátili metrový‐ ma ručníkama! V týmu, kde byla největší část mo‐ ravskotřebovských roverů, jsme jak jinak, než zvítě‐ zili. Na závěr už bych chtěl jen dodat, že na Obroku 2009 mě zklamala jen jedna maličkost – nehráli jsme naši oblíbenou společenskou hru – Toi Toi. Zato klasickýho cukráře jsme si střihli. Celkově tedy akci hodnotím nadmíru kladně a myslím že se na ni moravskotřebovský rovering hezky stmelil. A taky jsme se určitě dostali do povědomí skoro všech zúčastněných na Obroku, ať už více či méně (Disco! Disco!). Co si budem povídat i nám se někteří vryli do paměti… minimálně puzzle lidi… Sekáč
3
Dvacátého března loňského roku mezi naším roverstvem proběhla nová šifrová hra v ulicích města – MAGNET (magic new trip). Patnáct roverů, kteří se akce zúčastnili, si z ní nesou různé vzpomín‐ ky. Únava, zima… ale hlavně dobrodružství, týmová spolupráce, spousta přemýšlení, použití skupino‐ vých vychytávek typu auto či kola… Důmyslností šifer se hra určitě mohla rovnat svým starším a slavnějším sestrám ve větších městech. Pojďme si tyhle šifry (vytvořené Dankou a Darzinkou) připo‐ menout pomocí útržků Ilčinýho zápisu do kroniky: Po skupinkách jsme obsadili různá místa po Bará‐ ku a dostali jsme první šifru – hodiny. Na první pohled strašně těžká šifra, proseděli jsme u ní spoustu času. Ale jak už to bývá, když jsme přišli na správný styl luštění, bylo to hotové za pár minut. U tržnice jsme našli flašku od piva, v které byl schovaný leták od Aquaparku. Skoro každý se snažil leták všemožně vytáhnout (dostali jsme pokyn‐ nerozbíjet), ale vůbec to nebylo potřeba, skrz láhev bylo krásně vidět, co je našim dalším cílem. I u Aquaparku nás čekala nelehká šifra (na základě spojování souvislostí), ze které jsme zjistili pouze jedno slovo – vlak.1234567811 9456123456 Po dlouhém hledání jsme na nádraží našli šifru za značkou s vlakem. Některé skupiny musely při luš‐ tění této této šifry, založené na morseovce zakódo‐ vané v jízdních řádech, použít nápovědu. Na Darzího zahrádce jsme museli porazit Pobora v piškvorkách. Za odměnu jsme dostali další šifru, číselnou, ve které bylo: parkoviště u bowlingu. Tam jsme dostali další úkol – rozdělit se ve skupin‐ kách na polovinu, jedna polovina měla jít ke školce na Piaristické, druhá ke školce Tyršové. U každé
školky jsme našli rozstří‐ haný text, texty jsme spojili do‐ h r o m a d y a vyšlo nám další místo ‐ s o c h a v parku. U ní jsme našli pra‐ chsprostou disketu. Všechny hned napadlo, že ji musíme dát do PC a tam zjistíme, co dál…ale ani jedné skupině v počítači nefungovala. Až po dlou‐ hém zkoumání nám vypadl z diskety papírek, kde bylo napsané ww.eravan.cz. Koukli jsme se proto na tuhle stránku na internet a byla na ní fotka „elektrárny“ v zahrádkářské oblasti v Boršově. Zde nám v šifře vyšlo telefonní číslo. Zavolali jsme tam a Danka nám řekla, že máme jít na Rybní náměstí a že si máme znovu pořádně pročíst pravidla. Když jsme se do nich ale celí ne‐ chápaví koukli pořádně, byly udělané na jedné straně dírky špendlíkem. Pak už jen stačilo papír prosvítit baterkou a zjistit písmena, na kterých jsou d í r k y . 1 2 3 4 5 6 7 8 9 4 5 6 1 2 3 4 5 6 7 8 9 4 5 6 1 2 3 Cvičák byla naše další zastávka, byla tam dost těžká šifra a dala nám opravdu zabrat. Ale i tu jsme nakonec zvládli levou zadní a mohli jsme pokračo‐ vat na Křižák.123456789456123456789456123222 Tam nás čekala poslední šifra, která nás dovedla zpátky na Barák. Adis + Ilča
Stavba železnice Jednoho slunného dne se pořádala další z rover‐ ských akcí a tou byla takzvaná vorvávačka (krátká, ale účinná;)) Účelem v téhle hře bylo vytvořit imagi‐ narní železni‐ ci na úzkoko‐ l e j c e v Mladějově. Naším prvním úkolem bylo dostat se na souřadnice, které nám zadali Mira s Luďou, tedy na místo zvané Veksl. Zde jsme se rozdělili na dva týmy, n a s b í r a l i p o t ř e b n ý materiál (kýbl kamení a náruč dřeva)
4
a hra mohla začít. Každá skupina měla svojí trasu na kolejích na jinou stranu asi 400 metrů od ústřední‐ ho místa s dřevěným altánkem. Přemístili jsme se tedy na její začátek a pak už to vypuklo. Začalo se těžit, tzn nosit kýbl šutrů a náruč dřeva k Dance nebo Darzince, které seděly plus mínus sto metru od kolejí, s různými profesemi, aby šla práce rychleji. Například abychom mohli stavět ,,mosty‘‘, museli jsme vypočítat různé matematické úlohy, nebo na jiné vychytávky bylo potřeba zohnout tlustý hřebík tak, aby se dotýkala špička hlavičky. Pokaždé, když jsme se stavbou o kus pohnuli, mu‐ sel to někdo běžet nahlásit na ústředí. Tam jsme museli také pravidelně po dvojicích na jídlo, takže za chvíli jsme doslova znali na této trase každý pražec. V neposlední řadě bylo potřeba chytat otroky, na které si zahráli Mira s Luďou, takže to nebyl žádný med a nakonec nás čekaly oblíbené angličáky. Oba týmy na tom byly dost vyrovnaně a nakonec rozhodlo pár minut. Takže těsně, ale přece jen vyhrál tým pod vedením Žileta. Pak už nezbývalo, než se vydat zpátky na vlak a tradá do‐ mů.. BaTerka
Nultý skautský ples
Datum 16. 1. 2010, by se mohlo zapsat do dějin, jelikož právě v tento den, ve večerních hodinách, začíná historicky první skautský ples našeho středis‐ ka, pořádaný naší známou Patocou, jimž bych za tuto akci moc ráda poděkovala. Konkrétně Žiletovi, který měl celou organizaci na starost. Samozřejmě s pomocí nezaháleli ani ostatní členové skautu. Někteří sháněli tombolu, jiní pomáhali s přípravou, další napomáhali i v průběhu samotné akce. Ačkoliv na pozvánkách stálo, že se každý musí dostavit o půl osmé večer, samotný ples vypuknul až úderem osmé, zahajovací řečí Adélky a Pepy. Po Adélce a Pepovi přišla na řadu kapela Medium a samozřejmě tancování. Ukázalo se, že (teď se nechci nikoho dotknout) skauti a skautky středního věky mají více odvahy a elánu než omladina, poně‐ vadž se na parketě objevili jako první. Postupem času se však začali připojovat všichni. Čerstvě „vyškolení“ tanečníci si tak mohli vyzkoušet své nově naučené taneční dovednosti a ti, kteří po
tanečních už nějaký ten pátek mají, své zkušenosti mohli oprášit a pokud mají co, mohli je i předat mladším. Nutno podotknout, že abychom se neu‐ tancovali hlady a žízní, byl samozřejmě otevřen bar a od půl deváté jsme mohli své žaludky nasytit gulášem, a nebo řízkem s bramborovým salátem. Za zmínku také stojí, že co se týče baru, tak někteří jedinci tam trávili více času než je zdrávo. Večer však nestál a nepadal jen na Polce či Čače, ale mohli jsme se také těšit na 2 vrcholové čísla večera. Jako první se nám ukázal náš Orlík Honzík, který patří do skupiny Fortitudo et ignis, s jejich laserovou show a jako druhým číslem byla taneční skupina Sky walkers. V neposlední řadě přišla na řadu již dlouho očekávaná tombola, při které vyhrá‐ val KAŽDÝ TŘETÍ. Soucítím s těmi, kteří mezi ty třetí nepatřili, jelikož já tam taky nepatřila. Ale všem výhercům to samozřejmě moc přeji. A poté už vážně každý tancoval, dokud nepadl. Evička
<‐ Zdání klame ‐>
Tanečky velkého vůdce
Ti co se jim v tombole zadařilo
Více fotek na roverských stránkách
5
CESTOVÁNÍ Mallorca na podzim 28.10. ‐ 4.11. 2009 Slunce peklo jak ďas, voda teplá a čistá, pláže jak víno, žádný lidi, luxusní skály všude kolem, litry Lambrusca a Sangrie, spaní na plážích, letenka za 51 Kč a největší pohoda. Asi tak vypadal náš týdenní pobyt na Mal‐ lorce. Naše cesta vedla nejdří‐ ve přes Frankfurt. Jen jsme přestoupili na další letadlo a pokračovali na slunnou Mallorcu. Cel‐ kem jsme tam měli strávit 5 dní, rozhodli jsme se na 4 dny půjčit auto a pátý den se podívat do Pall‐ my (největší město na Mallorce). Bylo už pozdě večer, jídlo jsme neměli a kam složit hlavu taky ne. Bohužel jsme teda neměli ani mapu :‐). Zajeli jsme nakoupit, ale mapu jsme pořád nesehnali. Jeli jsme tedy podle malinké mapičky z informačního centra a dostali se na jižní pobřeží do menšího města. Plánovali jsme nechat auto ve městě a spát na pláži. Na parkovišti se s námi dal do řeči místní kluk a hned nás pozval do hospody. Chvíli jsme poseděli a šli si lehnout na pláž. Od té doby probíhal každý den velmi podobně. Ráno jsme vstali, zaplavali si, dali si snídani ještě na pláži (někdy v opačném pořadí). Zajeli jsme do města, prošli se po promenádě, nakoupili si. Popo‐ jeli jsme na další pláž, vykoupali jsme se atd.atd. :‐).
Až do večera, našli jsme si tichou opuštěnou pláž, kde jsme si otevřeli láhev sangrie nebo Lambrusca, pojídali místní výborné sýry a choriza. A pokud byly poblíž skály, tak jsme je všechny vylezli :‐). Na Mal‐ lorce se může lézt stylem DWS, španělsky Psicob‐ loc. Lezete bez jištění po útesech a pod vámi je hluboká voda. Předposlední den jsme se dostali na východní po‐ břeží. Tato oblast je nejvíce hornatá z celého ostro‐ va, nejvyšší hory mají necelých 1500 metrů. Po dlouhém a málem bezúspěšném přemlouvání jsem ostatní přesvědčil, že půjdeme na výlet do hor a opravdu to stálo za to (teda šli jsme jen s Bárou, Ondra se Štěpánem se váleli zatím na pláži). Nád‐ herné skalnaté hory, s výhledem po celém ostrově. Poslední den jsme už byli bez našeho auta, ale díky tomu jsme si mohli projít nádhernou pěší cestu po pobřeží do Pallmy. Tam jsme zakončili náš pobyt na Mallorce. Pár slov na závěr ‐ Mallorca je opravdu nádherná a pokud se tam chcete někdy podívat, neváhejte. Za celý týden s letenkou, půjčením auta, jídlem a vším možným, jsme utratili necelé tři tisíce.
Lahvis
Moje zážitky ze Svaté země *výslovnost: Hanisajonim sheli mearec hakodesh, čti zprava doleva
Studování v zahraničí je bezpochyby po mnoha stránkách přínosná a skvělá příležitost. Jitule pod touhle záminkou vycestovala na tři měsíce do Izraele. A určitě má o čem vyprávět. Ostatně – přesvědčte se sami. Prozraď, prosím, čtenářům 55tky, proč ses rozhodla jet na studij‐ ní pobyt, a proč zrovna do Izraele… 111111111111111111111111 Už od prváku na vejšce jsem se učila hebrejštinu, biblickou, a po 4 se‐ mestrech jsem se rozhodla naučit se i moderní, přesně tu, kterou se mluví v Izraeli, páč biblickou hebrejštinou si s nikým moc nepokecáte. A jak jinak se chcete pořádně naučit jazyk, než když odjedete do země, kde se tou řečí mluví? A vzhledem k tomu, že žádná jiná není, tak Izrael pro mě byla jasná volba :‐)
6
Zeď nářků
dobře, ale zajeďte tam a dáte mi zapravdu. Nějaká veselá historka z natáčení?1111111 No ani ne tak veselá, jako spíš tragická. Takhle jsem se jednou vydala do rodiště Jana Křti‐ tele, vzdálenýho busem asi tak 30min od Jeruzalé‐ ma. Mimo katolický památky tam je takhle na kopci taky patriarchát ruské pravoslavné církve. No a já jsem se tam samozřejmě musela podívat, když už jsem tam byla, no ne? Takže jsem se vyštrachala jenom v žabkách, sukýnce a s půl litrem vody do mrtě prudkýho a dlouhýho kopce, abych se pěkně prošla areálem tohoto patriarchátu. Když už jsem si to tam prohlídla všechno asi dvakrát, rozhodla jsem se, že se vrátím do vesnice a pojedu zpátky do Jeruzaléma. Po cestě k bráně, kterou jsem přišla jsem potkala několik jeptišek, který bohužel mluvili jenom rusky a pořvávali na mě něco v tom smyslu, že tou bránou se nedostanu. Což mi teda přišlo divný, takže jsem tam stejně šla, ale fakt byla zavře‐ ná. Byla to totiž brána, jak jsem se později dozvědě‐ la, jenom pro zásobovače, jinak bývá zamčená.
Na jak dlouho jsi tam byla? Jaký zajímavý místa jsi např. navštívila?11111111111111111111111 Strávila jsem tam čtvrt roku a bydlela jsem přímo v Jeruzalémě, asi 500 metrů od hradeb Starýho města, takže mimo všechny památky, který jsou ve Starým městě jako je Zeď nářků, Jitule u stromu Skalní chrám, Al‐aksa, Getsemanská zahra‐ (sestaveného z da, Sion atd, jsem navštívila největší muze‐ lidských postavi‐ um holokaustu Jad va Shem, viděla jsem ček) pro oběti svitky od Mrtvýho moře, byla jsem v Tel holocaustu Avivu (mimochodem dost škaredý město), dále pak v Ein Kerem (tam se narodil Jan Křtitel), na Massadě a samozřejmě u Mrt‐ výho moře ... Jaká je to země? A co „domorodci“? Domorodci, tím teda myslím Židi, jsou super. Když teda opominete jejich neustálý strach o život; v každým obchodě, veřejný budově, na letištích nebo skoro i na veřej‐ ných záchodcích vám kontrolujou kabelku nebo batoh, jestli tam náhodou nemáte bombu nebo nějakou jinou výbušninu. Ale jinak jsou obětaví, vtipní a hubení, což je dost divný, když skoro na každým rohu mají takový pekárničky, kde prodávaj´ fakt dob‐ rý sušenky:‐) Co se týče Arabů, s těma jsem měla A jeptišky zřejmě nemaj klíče. Nevěděla jsem, co horší zkušenosti, co se ani skautům snad nesluší mám dělat, jeptišky se se mnou nebavily (hebrejsky neuměly), měla jsem žízeň, bylo vedro. říkat ... Jak vypadalo samotné studium? Co spolužáci? Tak jsem se rozhodla, že přelezu plot s ostnatým Do školy jsem chodila od pondělí do pátku od 8 do drátem, kterým je oplocenej celej areál, projdu 12 hod., pak ale stejně bylo ještě potřeba další tak takovým lesíkem a budu dole ve vesnici. Jenže už 3‐4 hodiny dělat úkoly a další cvičení, aby se to jenom dostat se k tomu plotu byla radost. Samý člověk všechno naučil. Do třídy se mnou chodili trnitý keříky, který si s mýma žabkama a nohama povětšinou Židi, např. z USA, severní Afriky, Japon‐ vůbec nerozuměly. Když jsem se konečně dostala ska, ale taky Arabové, co byli z Jeruzaléma, ale hebrejsky neuměli, nebo úplně obyčejní lidi jako já ‐ třeba jeden borec z Krakowa nebo jedna šprtka V Mrtvém moři z Helsinek:‐) Na co máš nejsilnější vzpomínku?11111111111111 Úplně nejlepší, co tam bylo, byl asi městskej trh. Tam jsem chodila nejradši. Atmosféra tam se vůbec nedá popsat. Stovky židů a židovek s taškama jaký maj poštačky, který vám neustále přejížděj kolečka‐ ma nohy, ale vám to nevadí, protože jste ve Svaté Zemi, v Jeruzalémě :‐). Další desítky prodavačů, kteří se ke konci dne překřikují a zlevňují svoje zboží na tak nízkou cenu, že kilo okurek jste mohli koupit třeba i za 3 Kč!!! Ono to takhle asi nezní tak
7
i přes ostnatý drát, zjistila jsem, že bych musela skočit z asi tak 2m zídky zase do těch trnitejch keříků. Ale hlavně v žabkách, a to bych mohla risko‐ vat třeba zlomenej kotník nebo tak a to jsem fakt nechtěla. Takže zase zpátky, ostnatej drát, plot, trnitý keříky ... Vrátila jsem se k těm jeptiškám, který tam už nebyly, ale potkala jsem jiný a ty na‐ jednou byly nějaký ochotný a řekli mi o jiné bráně, která je normálně otevřená! Samozřejmě nic není tak lehký, jak se zdá. Když jsem jí prošla, zjistila jsem, že silnice vede do vesnice oklikou, takže na zastávku autobusu to bylo jenom 8 km. Takže z mýho krásnýho asi dvouhodinovýho výletu do rodiště Jana Křtitele tak jak jsem si naplánovala, se stalo něco hroznýho. Domů jsem se dostala po 7h, hladová, dehydratovaná, dodrápaná, ale hlavně že jsem tam byla, ne? :‐) Co ti nejvíc chybělo? Těšila ses domů?11111 Teď už si nevzpomínám jestli mi tam něco fakt chybělo, myslím že snad kromě p‐‐a asi nic :‐), a domů se mi taky nijak zvlášť nechtělo. Byla jsem
tam spokojená, hlavně co se počasí týče, každej den se vzbudíte do krásnýho slunnýho dne, celý léto nezaprší, to byl fakt luxus, kterej měl nepo‐ chybně vliv i na mojí náladu :‐) Pokud teda opominu nezvanou návštěvu létajícího brouka obřích rozměrů, kterýho jsem se zbavovala asi tak 45 min a říkala jsem, že radši půjdu v noci sama na latrínu, než se s ním ještě jednou potkat, tak se mi domů nechtělo. V tu chvíli jsem ale byla tak vyděšená, že jsem byla rozhodnutá jet domů, pokud by se ještě jednou objevil. (Nakonec bych asi stejně neodjela, ale naštěstí se nevrátil). Co pokládáš za největší přínos tohoto pobytu? Jak se na něj díváš s časovým odstupem? Když bych měla víc peněz a vízum, tak se od tama jen tak nevrátím. Co se hebrejštiny týče, naučila jsem se tam tak hrozně moc, že se snad ani nevy‐ platí chodit na nějaký jazykový kurzy tady v ČR. Nicméně toho pořád ještě spoustu neumím, takže se tam možná v létě, možná později, ale jednou určitě, vrátím. Jela bys někam znovu? Doporučila bys ostatním studium v zahraničí? 111111111111111111 Rozhodně bych jela, a pojedu :‐), a rozhodně dopo‐ ručuju. Jeďte, poznáte jinou kulturu, nový lidi, bu‐ dete se muset spolehnout sami na sebe a nic z toho se vám jednou neztratí. No a jak říká Plyška, v životopisu to bude jednou vypadat dobře. (nic proti Plyško:‐) Naschle, kamarádi, Jitule
Áďa
VAŘENÍ Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla sáhnout do našich domácích a léty ověřených receptů, tak abyste nemuseli dělat pokusy, ale šli na jistotu…
„Bryndzové halušky“ Pro 4 osoby: 1,2 Kg brambor, 300g polohrubé mouky, 100g slaniny, 250g brynzy, sůl Brambory oloupeme a nastrouháme na jemno. Smíchá‐ me s moukou a připravíme těsto. Toto těsto buďto pro‐ tlačíme po troškách přes k tomu určené síto (tzv. haluš‐ káreň), nebo dáme část těsta na prkénko a po kouscích házíme do vroucí osolené vody. Povaříme asi 3 min (než vyplavou na povrch) a vytahujeme do připravené mísy. (Typ: určitě udělejte zkušební halušku – hoďte do vody nejdříve jen jednu halušku, jestli nebude držet pohromadě a rozpustí se, tak musíte ještě dosypat mouku!) Do uvařených halušek ihned vmícháme brynzu. Slaninu nakrájíme na malé kostičky a vysmažíme na pánvi do křupava (pozor prská!). Slaninkou i s tukem polijeme halušky až na talíři. Varianta „Strapačky“‐ do halušek vmícháme místo brynzy kysané zelí.
8
Danka
REAKCE NA AKCE Dnes v tradiční a zaběhnuté rubrice reakce na akce vyzpovídáme Terezku Vinklerovou, která jako jediné děvče z roverského kmene zdolala Orlické hory 27.12.2009. Terko jak jsi to zvládala ? Bylo tempo zvolené vedoucím výpravy snesitelné? Tempo jsem zvládala docela dobře, horší bylo, když se do‐ stavila únava, to jsem skoro spala za chůze… Pak jsem se ale zas probrala a bylo to v pohodě :) Mám radši rychlou chůzi. Zaslechl jsem, že se k vám po cestě přidávala spousta domácích mazlíčků, jak to vlastně bylo? Jo jo, zalíbili jsme se jednomu straaašně roztomilý‐ mu koťátku, když jsme procházeli nějakou vesnicí. Vypadalo to, že je naprosto odhodlané jít na výpra‐ vu s náma, ale nakonec Míra ‐ Tradiční velitel výpravy jsme ho ztratili za zatáčkou, když jsme minuli jakéhosi náhodného ko‐ lemjdoucího. Pro jistotu jsme se dali ještě do běhu, aby‐ chom ho setřásli úplně. Člověk by nečekal, že někdy bude utíkat před tak milým tvorečkem. Ale bylo to v zájmu jeho dobra. Jak na tebe působi‐ la příroda v Orlic‐ kých horách? Dalo
se vůbec za cestu na chvíli posadit a jen vychutná‐ vat a třídit dojmy? Tak určitě, dělali jsme několik přestávek. Obzvlášť pěkný bylo, když jsme byli už docela vysoko a pod náma byly mraky, nebo když už zapadalo slunce a na obloze byly červánky. Potmě už to bylo horší no :D Teď ta nejdůležitější otázka. Kolik kilometrů jsi vlastně ušla? Myslíš, že by se trasa dala ještě pro‐ dloužit, nebo to bylo tak akorát? Tohle je hodně o vůli, myslím, že když se chce, tak de všechno. Jak říká Mira, nejhorších bude vždycky posledních deset. Ale myslím, že pro začátek to celkem stačilo, bylo to pěknejch 75 kilometrů. A nakonec. Jak se ti šlo v takové četné společnosti mužů? Chovali se jako správní gentlemani a přes Velkou deštnou tě přenesli v náručí? Tajně jsem v to doufala celou cestu, ale nakonec jsem ji musela přejít úplně sama. Ale musím říct, že se se mnou vždycky podělili o svoje sladké zásoby a šlo se mi s něma fajn. Díky za rozhovor a budeme se na Tebe těšit na dal‐ ších akcích. Pepík G.
SLOVA STARŠÍCH
Raketový start roveringu v MT II V minulých slovech „starších“ psal Luďa o našich roverských předchůdcích na středisku. Šlo o kmeny úspěšné i úspěšnější, ale všechny měly jedno spo‐ lečné ‐ činnost ani jednoho z nich netrvala déle než tři roky. Co dělat, aby náš kmen skutečně dlou‐ hodobě existoval? Máme dvě nesporné výhody. Naši činnost podporuje středisko, v čemž jsme historicky asi první kmen. A naši členskou základnu tvoří víc než třicet roverů a rangers. Takže máme víc než dobré startovní podmínky. V prvním roce jsme žili v podstatě v programu pro starší skauty (snad mimo Kapku), který měl za úkol nás stmelit. Letos, aspoň soudě podle plesu a první‐ ho vydání 55ky, kvalita činnosti kmene dál roste. Co bude příští rok? Možná vzkříšení Balvánku, nějaká ta expedice nebo třeba skvělá akce pro veřejnost. Rozhodně je potřeba kvalitní akce zacho‐
vat a přidat další, které potvrdí, jednak, že jsme přijali za svoje roverské heslo a také, že nejsme starší skautský oddíl, kde ti nejaktivnější někomu vymýšlí program, ale že každý jednotlivec nese od‐ povědnost za kvalitu programu a činnosti kmene a aktivně se na ní podílí. Samozřejmě podle svých schopností. Určitě všichni cítíme rozdíl mezi tím říct: „no tak já teda přijdu“ nebo líp „já si to odmakám rukama“, „já s tím pomůžu“ a nejlíp „já si to beru na starost, přijímám za tu akci nebo projekt odpověd‐ nost a budu kvůli tomu i řídit a uhánět tým dalších roverů“. Zapřemýšlejte, každý sám, která z těch hlášek vás vystihuje. Pokud je to ta první, tak je asi čas se do toho pořádně opřít. Pravda. Záleží na nás všech. Ale hlavně! Na kaž‐ dém z nás. Mira
9
KULTURA
Přehled skautských plesů 2010 Jako vždy vám vaše, naše redakce přináší úderné zprávy a články. Proto v tomto čísle se vám dostane sezna‐ mu snad všech plesů které mají být konány skauty ze všech koutů naší republiky. Pro případ že jste se dosta‐ tečně nevytančili na 0. střediskovém plese a zastesklo se vám po cestování je tato část určena pro vás. Kdy
Kde
5.2.2010
Kapela
Info + lístky
Ubytovani
Proseč u Skut‐ Mix če
http://www.olojump.junakprosec.cz/
???
6.2.2010
Nový Jíčín
http://www.plespagoda.unas.cz/
Klubovna‐rezervace
6.2.2010
Brno
Lázeňský Švi‐ hák Dynamic
http://staryliskovec.skauting.cz/ples/
Nutna domluva
13.2.2010 Velký Týnec
Funny melody
http://19‐stredisko.skauting.cz/ andromeda/
No problemo
13.2.2010 Vsetín
Gaspary
http://www.skauti.cz
Čert ví
20.2.2010 České Budějo‐ ? vice
http://cb.skauting.cz/
???
26.2.2010 Hořice v Pod‐ krkonoší
Ego
http://ples.ju‐nakhorice.cz/
Zdarma(domluva)
13.3.2010 Velký Týnec
?
http://6‐stredisko.skauting.cz/
No Problemo
19.3.2010 Benátky nad Jizerou
Ego
http://www.povoden.com/
Klubovna domluva
Vysvětlivky : ??? ‐ jen pro odvážné Klubovna ‐ rezervace, Nutna domluva, Zdarma(domluva) – Věšinou není problém s ubytováním jen je nutno domluvit předem (mail na danou osobu najdete na uvedených stránkách) Velký Týnec – ohledně ubytování kontaktujte redakci 55+ Info: Cena lístků na ples cca 100‐150 Kč, ubytovaní cca 30 Kč, nebývá problém lístky zakoupit až na plese Pepa G.
Divadlo Járy Cimrmana ‐ České nebe Jako velký fanoušek di‐ vadelních her Járy Cimrmana jsem nemohl o d o l a t n a b í d c e navštívit jeho n e j n o v ě j š í počin. Pokud byste chtěli někdy navštívit divadlo Járy Cimrmana na Žižkově, bude Vás čekat jedna bezesná noc. Na lístky na představení se totiž stojí měsíc dopředu. A pokud chcete, aby se na vás lístky dostaly, nejlepší je jít stát frontu už v předvečer prodeje (já jsem tam tedy nečekal, ale pokud se chcete zeptat na po‐ drobnosti zeptejte se sestry :‐). Divadlo se nachází v úzkých žižkovských uličkách v
10
docela nenápadné budově. Po příchodu do divadla nám bylo hned jasné, proč je neustále nedostatek lístků. Divadelní sál je opravdu maličký a oproti němu je i kinosál v MT obr. Seděli jsme ve čtvrté řadě, což byla spíš zadní část. Interiér divadla je velmi nápaditý, po zdech visí různé obrazy a výjevy ze života Járy Cimrmana. Divadlo Járy Cimrmana má velmi specifickou atmosféru. Samotné představení bylo... Nechci vám toho prozrazovat moc, abych vás nepřipravil o zážitek :‐) Hra byla ale velmi povedená, humor jako vždy nenucený a inteligentní. Ve hře bylo poměrně hodně odkazů na historii Čech, ale naštěstí pro mě (jakožto nepříliš velkého fanouška dějepisu) v při‐ jatelné míře. Na závěr bych jenom dodal, že pokud jste fanoušci JC (a vlastně aji pokud nejste), vřele doporučuji.
Martin
Tříkrálový koncert Dne 7. ledna se v Pardubicích v Sukově síni konal koncert vážné hudby. V podstatě se jednalo o charitativní koncert, jehož součástí byla veřejná sbírka pro Hospicové sdružení pro Pardubický kraj‐ SMÍŘENÍ. Pro obeznámení slova Hospic: Hospic je special‐ izované zařízení, které je určeno pro terminálně nemocné lidi. Dostávají se sem těžce nemocní lidé, kteří vyčerpali už všechny možné druhy léčby ve standardních nemocničních zařízeních. Hospic neslibuje vyléčitelnost, ale ani nebere naději. Koncert začínal sborem, který byl složen ze samých smyčcových nástrojů (klavír, housle, basa) a příčné flétny. První skladba, a dle mého názoru
nejlepší, byla však pouze houslová. Po té už se přidávaly všechny nástroje společně se sextetem zpěváků. Ovšem zpěváci nezpívali, ale pouze vy‐ dávali zvuky ‐ „dum, pam, dum, pam“. Bylo to však zajímavé. Asi v polovině nastala přestávka a my, hosté, jsme se mohli při vstupu do chodby kochat několika spojenými stoly plnými jídla. Po přestávce následovala druhá polovina programu, která byla zakončena perfektním hudebním číslem mladých chlapců, kteří byli převlečeni za tři krále a dokonce I za oslíka. Na závěr bych jenom chtěla zhodnotit celý večer a to slovem „paráda“. Koncert předčil má očekávání. Evička S.
Vzhůru do oblak
Asi se mi budete smát, že píšu o animovaném filmu. Tenhle ale určitě stojí za pozornost, od začát‐ ku do konce si vás získává svou bezprostředností, dětskou hravostí, čistotou. Nezklame ani dospělá‐ ka. Někteří kritici tvrdí, že definitivně láme bariéry mezi hraným a animovaným celovečerákem. Je v něm zkrátka obsaženo všechno to, co běžný divák od filmu očekává (a možná i mnohem víc). Na začátku se seznamujeme se staříkem Carlem Fredricksonem, prodejcem balonků, který žije po smrti své milované ženy sám v rodinném domku uprostřed velkoměsta. Retrospektiva nás zavede do jeho dětství a nenuceně s ním procházíme celý život, jeho dávné sny, hrdiny... Už v těchto pár minutách začínáme pookřá‐ vat. Carl se ve stáří jeví jako nevrlý stařec plný bolesti a zhrzenosti z nenaplněných snů. Jak se ale později dovídá‐ me, duší je to stejné děcko prahnoucí po dobrodružství, jako dřív.1111111111111 V kontrastu s ním se zde obje‐ vuje osmiletý obtloustlý skautík Russel. Hned si ho zamiluje‐ te. Budí lítost, ale i smích a pochopení. Typická postava u diváků oblíbeného outsidera.
Příběh začíná nabírat na oprátkách ve chvíli, kdy se stařec Carl rozhodne zahodit svůj stereotypní život a vydat se za vysněným dobrodružstvím. Opatří svůj dům plný vzpomínek na zesnulou lásku stovky ba‐ revných balónků a nabírá směr Jižní Amerika. Netuší však, že s sebou veze černého pasažéra Russela. Kombinace těchto dvou protikladných hrdinů působí snad ještě líp než Bob a Bobek, Mach a Še‐ bestová, Tom a Jerry či jiné, časem ověřené dvojky. Ve společnosti těchto dvou cestovatelů jsme svědky nečekaných zvratů, mile vtipných a vřelých okamži‐ ků i trochy toho hraní na city. Dorazí do Jižní Ameriky? A vrátí se vůbec zpět? Získá Russel bobříka pomoci starším lidem? Podaří se Carlovi na sklonku svého života naplnit své a man‐ želčiny sny? To vám už neprozradím. I když se ve většině případů dabingu vyhýbám, tenhle doporučuju. Obzvlášť pobaví dostava Doga v podání Pavla Lišky.1111111111111111111111101 Možná se při sledování Vzhůru do oblak budete stejně jako já divit tomu, jaké na vás příběh těchto ryzích postaviček dokáže přenést emoce. I když je to jasný úmysl tvůrců, povedlo se jim to bravur‐ ně a filmu vdechli vlastní duši. 1111111111111 Takže vzhůru za dobrodružstvím! Áďa
11
ANKETA I tentokrát přinášíme anketu. Využili jsme Jazzyho všetečné otázky z minulého čísla a položili je družině Lvic. Odpovědi nám však z časových důvodů neposlaly všechny Lvice, proto se podívejme jen na odpovědi šesti z nich. Kdy a proč jsi začala chodit do skautu? Danka: V roce 1994, po vzoru mého bratra Tarzana. Plyška: Někdy v první třídě na základce. Důvodem byla tehdy moje nejlepší kamarádka, jejíž maminka do skautu kdysi chodila a proto jí přihlásila. Ona kamarádka s tím asi po dvou letech sekla, ale já se furt držím.11111111111 111111111111 Marťa: Bylo to ve druhé třídě po dlouhém přemlou‐ vání maminkou. Teď jsem ji moc vděčná, že mě k tomu dokopala.1111111111111111111111111111 Zuzka: Myslím, že to bylo na začátku druhé třídy, kdy mě tam dovedla mamka... Sraz jsme měly s Plyškou u muzea a já jí řekla dobrý den. :) Na schůzce jsme byly tři + rádkyně.111111111111111111111111111 Áďa: Přišla jsem asi ve třetí třídě na popud ostat‐ ních kamarádek Lvic. Až na Marťu jsme vzešli všichni z jedné třídy.11111111111111111111111111111111 BaTerka: Za to, že chodím do skautu vděčím asi Zuzce a Nikče:) přivedly mě sem ve třetí třídě. Je něco, na co ze skautu v životě nezapomeneš? Danka: Asi to, že se nám s Pavlou podařilo víceméně úspěšně udržet pohromadě partu zvanou Lvice. A to holky vedeme už od jejich 2. třídy. Plyška: Zapomenout se nedá na nic. Přece jenom nějakejch 18 let člověk z hlavy nevymaže. Ale na co asi nikdy nezapomenu je to, jak mi Jitule na táboře – tuším, že v ´93 (stojím si za tím, že téměř bezdůvod‐ ně) vyházela komplet všechny věci se stanu během toho, co jsem si zašla na latroš… Dodneška jí to otloukám o hlavu, protože mi tím způsobila nehorázný trau‐ mátko ;).111111111111111111 Marťa: Na zážitky, lidi, na chvíle strávené s Lvicema.111111 Zuzka: Je toho hodně, skaut mi dal hodně do života... Rozhodně nezapomenu na všechny super lidi, co jsem tam poznala. A z akcí... To si budu pamatovat určitě na Přežití, pak budu vzpo‐ mínat na Lanškroun... Na Hory se Lvicema... Je toho moc.. A ještě víc :)1111111111111 Áďa: Na skvěle strávený dětství se Lvicema a ostatní‐ ma. Na tábory, sliby,výpravy… ze současné doby na roverský akce – hlavně Krok, Přežití. A na čekatelák. Napiš, co Tě ve skautu bavilo nejvíc a co bys nejra‐ ději vynechala.1111111111111111111111111111 Danka: No někdy se tomu sama divím, ale vcelku mě baví vám vařit. Určo bych vynechala noční hlídky, to byl pro mě děs.1 1111111111111111111111 Plyška: Bavily mě samozřejmě výpravy, schůzky,
12
nejrůznější Jitřenčí dýchanky… a úplně nejvíc asi tábory. Snad nic bych nevynechala.1111111111111 Zuzka: Určitě bych vynechala tábor s Úsťákama, ten se mi vůbec nelíbil :( Ale za to mohli ti malí kluci.. jinak všechny akce a hry jsou super, někdy až obdivu‐ ju, jak je někdo mohl vymyslet:) Asi nic bych nevynecha‐ la,všechno má svůj důvod a dá mi zkuše‐ nost :)111111111111 Áďa: Nevim, čím to je, ale bavilo mě snad všechno. BaTerka: Nejvíc mě bavily všechny zážit‐ kový, nebo fyzicky trošku náročnejší hry. A nevynechávala bych asi nic, všechno je dobrá zkušenost. Napiš, jména lidí kteří nějakým způsobem ovlivnili tvůj skautský život.11111111111111111111111111 Danka: To by bylo na dlouho, vlastně všichni, někdo v dobrým a někdo v míň dobrým... Plyška: Jejda, tak to je dlouhej seznam: Darzouš, Hanka Schreiberová, Maurenc, všechny Jitřenky a Lvice… mohla bych vypsat skoro celý středisko. Lvice: Plyška, Danka, všechny Lvice… Kromě skautingu provozuješ i jiné činnosti, které tě baví. Napiš, co to je a co je na těchto zálibách nej‐ lepš í.11 11111 111111 11111 111111 11111 1 1 Plyška: Tak momentálně kromě nehorázně tvrdé práce, neskutečně zodpo‐ vědného studia něminy, sjíždění nejrůznějších inter‐ netových stránek, checko‐ vání facebooku, občasné návštěvy nějaké akce, vy‐ spávání o víkendu do obě‐ da a kopání se k psaní di‐ plomky, toho bohužel moc neprovozuju :(1111111111 Áďa: Škola je někdy žrout času, ale jinak občas do‐ jdu do hudebky na kytaru, dramaťák a zpěv (ten je v rámci dramaťáku). V některých věcech jsem vytrvalec. Kdyby byl čas, víc bych psala, jako dřív. Snad si ten čas zas někdy n a j d u . 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Baterka: Ráda malu‐ ju,jezdím každý týden do
výtvarky do Svitav a v pátek se vždycky těším na tai‐chi s naším učitelem matemati‐ ky. Je to druh bojového umění, ale hlavně se tam vždycky parádně odreagu‐ ju:) Jaký máš vztah ke škole? Danka: Už aby to bylo za mnou, už je to nějaký dlou‐ hý.11111111111111111111 Plyška: Teď už pozitivní… no i když, zeptejte se tak v půli června.11111111111111111111111111111111 Marťa: Kladný. Snažím se co to jde, ale to co mě nebaví dělám na poslední chvíli. 1 Áďa: Brání mi ve vzdělání :D ale je tam občas sranda. BaTerka: Škola? To je místo, kde se vždycky výborně pobavím. Jednou jsem chytla záchvat smíchu i u zkoušení, na to je náš moravskotřebovkej gympl výbornej. S učením už je to horší :D Jak jsi si na zeď namalovala svoje budoucí zaměst‐ nání?11111111111111111111111111111111 Danka: No nic jsem si nemalovala, ale teď místo připravování faktury píšu do 55tky, snad ji můj šéf nebude číst...1111111111111111111 Plyška: Před nějakýma šesti rukama to byl sociolog‐ andragog (spíš ten andragog), protože v učitelských novi‐ nách to vypadalo zajímavě, ale co z toho ve finále vyleze, je zatím ve hvězdách. Marťa: Grafik ;)11111111111 Je něco, co jsi zatím nestihla, ale určitě to v životě plánuješ spáchat? Marťa: Tak toho je hodně a mám na to určitě ještě spoustu času. Například manžel, děti....na to je ještě brzo :)1111111111111111111111111111111111111 Plyška: Jejda,toho je…111111111111111111111111 Áďa: Natočit celovečerní film a stát se první českou
prezidentkou.. ne, tak ne. Stačilo by cestování a víc se ukáže.11111111111111111 BaTerka: Plánuju skákat s pádákem, věnovat se adre‐ nalinovejm sportům, pořídit si ateliér a malovat strašně dra‐ hý obrazy, za který pak pojedu k nějakejm parádním vodopá‐ dům a tam asi zůstanu až do konce života. Škoda, že jsou to jen plány;) Co na sebe prozradíš ze soukromí a nebylo to tu řečeno?111111111111111111111111111111 Danka: Tak třeba to, že můj táta se narodil 25. 5. 1955, v květnu mu tedy bude 55. A jeho tchán se narodil také ve stejný měsíc, den i rok :‐)… Takže má pro 55tku slabost, problém je v tom, že je to i můj šéf, takže toto číslo si asi nepřečte. Plyška: Že mám určité anomálie, který na mně zejména Lahvina hrozně zbožňuje :D1111111111111 Jaký se ti líbí kluci/holky?111111111111111111111 Danka: No tak to asi snadno domyslíte žee Plyška: Koukněte na Pobora a je to jasný :)11111111111111111111111111 Marťa: Různí, něčím mě musí za‐ ujmout… hlavně né ti namachrovaní blbečci, co si myslí, že jsou největší borci na světě… za každým slovem vole a přitom jsou jenom trapní. Hlavně to musí mít v hlavě už trošku srovnaný :)1 Áďa: Honzík říkal, že rozcuchaní 11 Na závěr něco sděl čtenářům 55tky. Danka: Kdy bude další mejdlo, nebo akce? Pa111111111111111 1111 Marťa: Chtěla bych poděkovat Áďe, bez ní by to nešlo a žádná 55tak by nebyla. 1111 Plyška: Mějte se všichni co nejlíp! Áďa: Hlavně díky, že jste :)
13
ZÁBAVA S velice interní informací přišla naše nová externí spolupracovnice – Kašpárek (neboli Markétka) z Olomouce. Můžete si ji pamatovat z plesu jako sličnou hostesku z tomboly.
Armáda má novou zbraň Mouchy proti teroristům. Jakkoli to zní nepravděpodobně, armáda opravdu používá bojové mouchy, aby narušila teroristická střediska. 1 „Mouchy jsou speciálně vycvičeny, aby v budově, která je okupována teroristy, obsa‐ dily prostor a pak v nestřežené chvíli zatížily lustr svými těly tak, aby spadl a tím by dezorientovaly všechny, kteří by se v té době nacházeli v místnosti,“ vyjádřil se k celé akci pan Berousek junior, který je cvičitelem těchto bojových much. Před dvěma týdny byly vyslány do Afghánistánu. Výsledky operace však armáda úzkostlivě tají. V minulém režimu totiž vláda investovala do výcviku armádních medvě‐ dů, ale ti se později ukázali jako příliš nápadní, proto si je nechal jejich trenér, což byl shodou okolnistí pan Berousek senior. 1 Osud bojových much je zatím nejasný, nicméně už teď víme, že pokud se neosvědčí v armádě, rozhodně by mohly uspět u některé z kočovných společností.
Markétka
Osmisměrka
Máme tady další křížovku. A to osmisměrku. Hledej v ní jména či přezdívky lidí z našeho střediska. Některá písmena se použijí 2‐krát. Písmena, která ti zbudou, čti postupně odleva doprava.Vyjde Ti tajenka, kterou opět, pokud chceš, tak můžeš zaslat na
[email protected] a hrát tak o nějakou cenu. Akorát připomínám, že teď se budou výsledky sepisovat a výherce se vyhlásí na konci školního roku. Nebojte se toho!
Vtipy Chtěl šokovat lidi. Chtěl, aby při čtení jeho textů lidi brečeli. Chtěl být velice známý a chtěl, aby jeho texty každý znal. Povedlo se mu to… píše chybové hlášky pro Microsoft. Indy
14
Učitel oznámil termín konání písemky: omluvit vás může jen neschopenka nebo smrt v rodině. Student: „A co extremní sexuální vyčerpání?“ Třída se složí smíchy, učitel po chvíli váhání odpoví: „Myslím, že se v tom případě budete muset naučit psát druhou rukou.“
Učitelka: "Tak si někoho vyvoláme!" Z třídy: "Třeba Satana!"
Jump
A to nejlepší nakonec ‐
OMALOVÁNKY A SPOJOVAČKA! Na motivy Simpsonových a nestárnoucího Kačera Donadla. Připravila je pro vás naše grafická redaktorka Marťa. Vraťte se do nevinných dětských let a užijte si to :)
a e ě
mp
15
