Akademický projekt Zámek (záře integrace)
Inscenace Zámek (záře integrace) vzniká v rámci dramaturgického plánu Hrdinové a monstra – Heroes and Monsters today - …mladá krev a staré kosti… HaDivadla pro sezónu 2013/2014. „HaDivadlo ve své 39. sezóně navazuje na předchozí téma RESTARTU a obrací svoji pozornost do oblasti kulturní mytologie, jejíž topos je tvořen polaritou postav hrdinů a monster v klasických dramatických textech. Texty, které jsou skeletem mohutného organismu zvaného divadlo, však budou v rámci kontinua experimentální dramaturgie a inscenačních přístupů HaDivadla radikálně zkoumány, reinterpretovány, přepisovány a vřazeny do nového kontextu a nečekaných konfigurací – a to sice režiséry a dramatiky nejmladší divadelní generace, pro které je výzvou se s těmito klasickými texty vyrovnat,”1 je popsán koncept této sezóny. Zámek (záře integrace) je autorským experimentem vycházejícím z nedopsaného románu Franze Kafky Zámek. Režisér zde analyzuje “novou” totalitu dneška. K tomuto tématu se režisér Ivan Buraj vyjádřil v dubnovém
programu
HaDivadla:
„„Nová“
totalita
je
skoro
neidentifikovatelná a přece přítomná v našem každodenním životě. Její „novost“ spočívá v rozpouštění násilných represívních opatření moci k mnohem rafinovanějším metodám zasahujícím citlivější a nečekanější místa jedince. Zažíváme tak stav, kdy společnost na jedné straně kulturní průmysl zahrnuje obrazy vyvolávajícími neomezenou tužbu, kterou nám podává jako naši vlastní, na druhé straně je naplnění této tužby umožněné jen určité elitě, která má nad tím, co je „realita“ kontrolu. Co je však podle mě nejtragičtější – „nová“ totalita vytváří zdání propustnosti hranic, tedy že každý, kdo chce, může k elitě patřit. Ti vyloučení se neztotožňují se svým statusem vyloučení, protože věří ve svůj „american dream“ – v to, že jejich vyloučení je jen dočasné. Mizí tak veřejný prostor pro sdílení těchto zkušeností, potenciální prostor změny a komunikace mezi občany, kde by se realita stala předmětem diskuse. A nakonec je tu nebezpečná idea „konce dějin“. Dosáhli jsme demokracie, tak už nemusíme nad ničím
1
http://www.hadivadlo.cz/novinky/261/dramaturgicky-plan-2013-2014 Aktivní ke 15. 5.
2014.
1
uvažovat – to děsivé „nikdy nebylo líp“ kontrastuje s rostoucím odcizením a majetkem.“2 Ve
zkratce,
tato
inscenace
řeší
obligátní
témata
současné
společnosti, jako jsou zaměstnání a úděl člověka jako podřízeného a nadřízeného, vnímání osob jako by byly věci. Vzdor proti této „věcnosti“. Co vlastně znamená práce? Kde je nějaké životní poslání? Proč je pracovní trh mnohdy tím nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím náš život? Základní dějová linka je obdobná jako v Kafkově Zámku. K. přijde do vesnice spadající pod správu Zámku. Zámek jej totiž přijal na pozici zeměměřiče. Ovšem, po příchodu do vesnice se ukáže, že zeměměřič není požadován, následně vyjde najevo, že potřeba je. Nastává urputná, vyčerpávající a „zdánlivě nesmyslná“ snaha o setkání se s úředníkem ze Zámku ohledně problému s prací. Vše je zmatené a rychlé. Na K. celá vesnice pohlíží jako na podivného cizince, který jim svojí přítomností rozvracuje zajeté koleje jejich životů. K. v neznámé vesnici potkává mnoho lidí, ale zdá se, že si s nikým z nich nerozumí. K. nechápe jejich životy a postoje, oni nechápou ty jeho. K. je zmatený z přístupu všech a hlavně ze systému této společnosti. On k životu potřebuje poslání, ale nedaří se mu jej naplnit.
2
HaDivadlo, scéna Centra experimentálního divadla, příspěvkové organizace. Program O4.
Brno, 2014.
2
Postavy K.: Hlavní hrdina je koncipován jako generační výpověď. Reálně se jedná o třicetiletého intelektuála, který v Zámku funguje jako individuální subjekt. Pro K. je důležitý jeho pohled na svět a jeho realitu. On věří v sebe samého a ve své schopnosti, proto se také vydal do nové krajiny za novou prací s představou, že se v ní může realizovat a rozvinout. K. problém a zároveň výhra je, že působí sebevědoměji, než ve skutečnosti je. Skrývá se v něm strach a pocity, které jsou příznačné dětem. Zmíněné jakoby dětské jednání se projevuje ve vztazích se ženami. Uchyluje se k nim v případě ohrožení, má tendenci si jim stěžovat. Dá se říct, že touží po tom, aby jej nějaká žena „chlácholila“. Ovšem, ve vztazích se ženami je soustředěný hlavně na sebe. Touží být opečovávaný. Přestože ženy do vztahu s ním vstupují „se srdcem na dlani”, on jim lásku neopětuje. Místo toho začne bojovat proti Zámku. Přináší mladický vzdor - opozici, ale bez idejí a nápadu, jak docílit zlepšení systému, čímž se jeho snaha o změnu stává prázdnou. K. je takto „spojen” se Zámkem, čímž si vzájemně potvrzují vlastní existenci. Důležité je podotknout, že i všechny ženy, se kterými K. přijde do styku, jsou spojené se Zámkem (byly milenkami vysoce postaveného úředníka Klamma, nebo jimi aspoň měly být) a to jej k nim podvědomě přitahuje. Jakoby vycítil možnost, dostat se přes ně do Zámku. U K. je po celou dobu hry patrná těkavost identity. Neustále se snaží přijít na to, co je dobré v dané situaci udělat a jak se chovat. Frída: Frída je zaměstnaná jako barmanka v místním hostinci. Je osamělá žena a v rámci společenského vnímání je součástí komunity vesnice. Je u ní zřetelný velký rozpor v tom, jak o ní mluví druzí a jak vystupuje ona sama. Je neurotická, zranitelná žena, která se v průběhu hry stává silnou a statečnou. Divák neví, kde se to v ní vzalo. V jednom momentu dodává K. pocit jistoty, on ji následně ze sobectví opustí. Frída měla intimní vztah ke Klammovi, který díky sblížení s K. přerušila, čímž ovšem ztratila v K. očích obdiv a sexualitu. Hostinská: Tato postava supluje Frídinu matku a v průběhu hry zjistíme, že
3
bývala patronkou i Olgy/Amálie. Hostinská má syndrom rodičů, jež mají pocit, že musejí dohlížet na životy svých dětí a celkově na životy mladší generace. Tato žena je velmi praktická a hraje roli jakoby garanta každodennosti. S nadsázkou se dá říct, že odhaluje K. pravou podstatu bytí. I ona je bývalou Klammovou milenkou a možná je mocnější než samotný Klamm. V průběhu hry si divák začne klást otázku, jak moc je propojená se Zámkem. Momus: Univerzální úředník, který se snaží vzbudit v K. důvěru, že je vše v pořádku. Vypadá to, že má K. na starost a zasvěcuje jej do nepsaných pravidel chování ve vesnici. Momus je nebezpečný v tom, že primárně nevystupuje jako někdo nebezpečný. Paralela k jeho chování je v obchodní strategii. Telefonní operátor se snaží působit jako náš kamarád, ale my stejně tušíme, že nás chce znát jen proto, abychom se stali jeho zákazníky. O Momusovi víme, že má vyšší pozici v hierarchii Zámku, ovšem nevíme jakou. Učitel: Je pánem dětí a na půdě školy má neomezenou moc. Když vyjde z území školy, má tendence přesahovat své kompetence, protože si neuvědomuje, že se ocitnul v jiném společenském rámci. Učitel je explicitní mocí, přestože má v sobě nejistotu, tudíž je slabší, než se zdá být. Tato postava není spojená se Zámkem. Starostka: Tato figura je prostředníkem mezi Zámkem a vesnicí. Je ženou v letech, která je představitelkou složité a mnohdy zbytečné byrokracie. Drží se pravidel v každé situaci. Rozumí normám, zákonům, pravidlům, které jí byly dány k nastudování. Nijak do nich nezasahuje. Přijala veškeré předpisy jako stoprocentní nezpochybnitelnou pravdu. Barnabáš: Je posel přinášející zprávy ze Zámku – stojí tedy mezi světem vesnice a Zámkem, což z něj dělá tajemného muže. Zdá se, že je příliš mladý na pozici posla, kterou zastává. Barnabáš je bratr Olgy/Amálie. V hierarchii Zámku patří k vyhoštěné rodině.
4
Olga/Amálie: Ona i celá její rodina jsou v důsledku jejího chování vyhnaní vesnicí. Během někdejší slavnosti celé vesnice si jí všimnul úředník ze Zámku, který jí následující den poslal po poslovi perverzní dopis se sexuální nabídkou. Olga ze své hrdosti dopis roztrhala a to způsobilo její vyhoštění ze společnosti. Pro společnost by bylo přijatelnější, kdyby se stala na žádost úředníka lehkou ženou, než že oponovala autoritě. Před touto osudnou událostí se jmenovala Amálie, po ní ji vesnice označila za Olgu. Ona sama se smířila se svým údělem a vyloučení ze společnosti přijala, protože neustále bojovat nelze. Olga/Amálie je smířená se svým postavením, protože má strach o svoji rodinu. Nechce se vymezovat vůči společnosti kvůli svému bratru Barnabášovi. K. tuhle vrstvu myšlení a následného jednání nechápe. K. nerozumí postoji, že Olga/Amálie nechce změnu, že nechce „být něčím víc”. Pomocníci: V zámeckém systému zastupují princip chaosu. Mají proměnlivou identitu a stojí na pomezí mezi dětstvím a dospělostí. Z dětství jim zůstal dar - ubírat svými pošklebky K. na jeho suverenitě. Z dospělosti mají sexuální náboj. Celkově se zdají být dospělými, kteří působí dětinsky. Pepina: Zrcadlová dvojnice Frídy. Je to ta, která by se měla stát Frídou, ale není na to ještě dospělá. Po Frídině odchodu ze zaměstnání začne Pepina pracovat na jejím místě barmanky. Má naivní představy o tom, co bude dělat lépe než Frída.
5
Scénografický koncept pro HaDivadlo Na této inscenaci Zámek (záře integrace) spolupracuji na výpravě se spolužačkou - scénografkou Lenkou Jabůrkovou. Rozhodly jsme se vyzkoušet v praxi neobvyklý model spolupráce a to nerozdělit si pozice na kostýmní výtvarnice a výtvarnice scény. Pracujeme společně na obojím, což má
výhody
v tom,
že
o
návrzích
debatujeme
nejen
s režisérem
a dramaturgyní, ale především mezi sebou, což nás „posouvá dál“. Tato spolupráce prozatím funguje výborně a počáteční obavy ohledně možných hádek se nepotvrdily. Práci na Zámku jsme zahájily také neobvykle. Koupily jsme si deník, do kterého jsme ještě před první schůzkou s režisérem inscenace kreslily, zapisovaly, vlepovaly veškeré asociace ke hře. Deník jsme si průběžně střídaly. Tento deníček formátu A5 plný sesbíraných materiálů jsme na prvním setkání ohledně inscenace předaly režisérovi s dramaturgyní. Ti byli mile překvapeni a nechali se obsahem deníku inspirovat i při psaní určitých pasáží textu.
Scéna Koncept scény vychází z příměru ke stavbě. Základ scény tvoří praktikábly ve výšce 20 cm, ze kterých je vytvořeno pódium v rozměrech 600×400 cm. Na tomto jevišti na jevišti je vytvořen interiér hospody, který je ze dvou stran uzavřen stěnami (paravány) o výšce 200 cm. Inspirací pro tento prostor byly americké bary, staré české hospody a čínská bistra, do kterých jsme pro hledání tvůrčí jiskry chodily na obědy. Na jedné stěně je nalepena fototapeta s motivem vycházejícího slunce nad mořskou hladinou, stěna druhá je pokryta 3D vliesovou tapetou s motivem kamenné zdi. V této zdi jsou zakomponované dveře. Podlaha tohoto pódia je pokryta modrým zašlým kobercem, který připomíná mořskou hladinu. Naše jevištní hospoda evokuje interiér restauračního zařízení právě díky oblému baru, zároveň připomíná venkovní zahrádku restaurací, protože jsme zvolily hliníkové stoly a židle. Na scéně je i velký gauč působící domácky. Netypickými prvky hospody jsou zářivkové trubice v tyrkysově modré barvě a neonový nápis Soft. Pro nápis Soft jsme se rozhodly z jednoho důvodu – odlehčení 6
obtěžkaného tématu Kafkova Zámku, protože tato verze Zámku se snaží vymanit z klišé černo-bílého „těžkého“ obvyklého pojetí. Tyto světelné objekty jsou umístěné na kamenné zídce se zabudovanými dveřmi. Ona zeď díky spojení umělého kamene a neonu připomíná scénu z Tajemného hradu v Karpatech. Také umělé květiny a hasicí přístroj podporují na scéně atmosféru divnosti. Toto poměrně malé vyvýšené jeviště působí uprostřed klasického jeviště HaDivadla jako domeček pro panenky Barbie, jako loutkové divadélko, jako svět na světě, což podporuje režijně-dramaturgický záměr. Důležité je zmínit, že herci se pohybují i mimo toto pódium. V prázdném prostoru jeviště divadla je umístěn mikrofon, což je často využívaný prvek během hry. Také je nezbytné zmínit přítomnost reflektorů a od nich vedoucích kabelů na jevišti. Tímto způsobem upozorňujeme na fenomén “vidění toho, co ostatní chtějí, abychom viděli”. Pro pochopení, jde o princip kulis, které používají politikové při svých proslovech. Když vystupuje politik například na náměstí, má pro tuto příležitost vystavěnou stage. Takováto stage většinou znamená jenom paraván s plakátem, který plní funkci pozadí mluvícího stranického činitele. Kolem tohoto místa je pochopitelně technické vybavení pro akci – světla, mikrofony, reproduktory. Ovšem, posluchači jsou zvyklí, že jejich zrak vnímá pouze politika a pozadí za ním. Kabely a technické vybavení jednoduše nevidí. Jak jsem již zmínila v úvodu rozboru scénografického návrhu, vycházíme z příměru ke stavbě, což je zjevné v závěru hry. Ke dvěma stávajícím stěnám se postupně přistaví lešení, které utvoří zbylé dvě stěny a prostor hospody se tak uzavře. Vznikne staveniště, v němž zůstanou uzavřeni všichni herci. Režisér Ivan Buraj v této inscenaci pracuje také s reálnými prostory divadla, ve kterých se pohybují herci. Herecké akce jsou v reálném čase natáčené na video a současně promítány na plátno umístěné nad scénou.
7
Návrhy scény
8
Vybraný návrh scény
9
Kostýmy Vymýšlení kostýmů byl také neobvyklý proces. Chodily jsme s Lenkou Jabůrkovou na zkoušky inscenace a snažily jsme se vypozorovat podstatu jednotlivých herců jako postav, které představují. Na základě detailního
pozorování
jsme se snažily
vytvořit
jejich
pohybů,
kostýmy
10
gest
každému
a z
mimických nich
„na
projevů tělo“.
První návrhy kostýmů
11
12
13
Finální návrhy kostýmů
14
15
16
Zámek (záře integrace) Autor Franz Kafka, Ivan Buraj, Dagmar Radová Překlad Vladimír Kafka Režie Ivan Buraj Dramaturgie Dagmar Radová Výprava Lenka Jabůrková, Jana Boháčková Hudba Pavel Boiko Premiéra září 2014 v HaDivadle Hrají K:
Jiří M. Valůšek
Frída:
Kamila Valůšková (Kalousová)
Pomocník 1: Marián Chalány Pomocník 2: Zbyšek Humpolec Hostinská:
Simona Peková
Momus:
Jan Lepšík
Učitel:
Jan Grundman
Starostka:
Marie Ludvíková
Pepina:
Sára Venclovská
Barnabáš:
Jan Řezníček
Olga/Amálie: Julie Goetzová Klamm:
Cyril Drozda
17
Použitá literatura HaDivadlo, scéna Centra experimentálního divadla, příspěvkové organizace. Program O4. Brno, 2014.
Internetové zdroje www.hadivadlo.cz
18
