Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců - o přírodu a krajinu

Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců - o přírodu a krajinu

Dr. Ing. Petr Marada, Dr. Ing. Zdeněk Havlíček, Ing. Eva Krčálová, Ph.D., Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.

Brno 2010

Agroenvironmentální management – předpoklad úspěšné péče zemědělců o přírodu a krajinu

Agroenvironmentální management -

- předpoklad úspěšné péče zemědělců o přírodu a krajinu (metodická pomůcka pro zemědělskou praxi) Autorský tým: Dr. Ing. Petr Marada – vedoucí týmu Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Ing. Eva Krčálová, PhD. Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. (Mendelova univerzita v Brně) Tato publikace vznikla z výsledků řešení výzkumného záměru MSM 6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a z výsledků grantu QH 81040 „Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců“ financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV). Lektorovali: Ing. Marek Homola – Eko-Vin, s.r.o. Břeclav Ing. Petr Zajíček – Oddělení environmentálního a technologického rozvoje Mze ČR Doporučená citace: Marada, P., Havlíček, Z., Krčálová, E., Skládanka, J.: Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců o přírodu a krajinu. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 50 s., ISBN 978-80-7375415-0. ISBN 978-80-7375-415-0 Vydala Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno 2


2010 Cíl metodiky: Tato metodická pomůcka je vytvořena jako nástroj pro zemědělské poradce, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a ochranu přírody a krajiny a kteří v této podoblasti poskytují své poradenství. Dále je určena pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu a chránit další složky životního prostředí. Vlastní popis metodiky Metodika obsahuje požadavky pro managementy (vedení) zemědělských organizace tak, aby péče o přírodu a krajinu se stala neopomíjenou, perspektivní a další možnou alternativou zemědělského podnikání. Metodika umožní podnikům stanovit dlouhodobý záměr – politiku pro oblast ochrany přírody a krajiny, identifikovat a řídit environmentální aspekty svých činností, výrobků a poskytovaných služeb, stanovovat dílčí cíle a související programy (projekty), poskytovat odpovídající zdroje (lidské, infrastrukturu…), řídit právní požadavky a dokumentaci včetně záznamů. Řízení provozu, monitorování a měření klíčových environmentálních indikátorů, hodnocení souladu vykonávaných aktivit s právními požadavky, provádění auditů a pravidelných přezkoumání včetně metodiky vypořádávání zjištěných podnětů pro zlepšování obsahuje tato metodika. Zvláštní důraz je kladen na komunikaci ke všem zainteresovaným stranám na konkrétním environmentálním profilu. Požadavky uvedené v této metodice jsou určeny k tomu, aby byly implementovány do jakéhokoli řídícího prostředí organizace. Rozsah uplatnění požadavků záleží na takových faktorech, jako je záměr organizace, povaha činností a služeb organizace, lokalita a podmínky, v nichž hospodaří. U jednotlivých požadavků (text psaný kurzivou) je poskytnut návod na jejich realizaci s akcentem na přístup, který zajistí požadovanou údržbu krajiny a zachování odpovídajícího životního prostředí. Srovnání novosti postupů: Metodika obsahuje nejnovější informace o možnostech, účinných metodách a postupech, které lze uplatnit v rámci agroenvironmentálního managementu. Při tvorbě dokumentu autoři vycházeli z Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013) [1], Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v Systému společenství pro environmentální řízení podniků a 3


audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES [2]. Dále z obecného standardu ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití, dokumentu Standardy pro správné agroenvironmentální hospodaření zaměřené na prevenci škod působených zvěří a na zvěři (Marada, P. a kol. (2007) a specifického dokumentu EUREPGAP (2005): Integrované zemědělské podniky, EUREPGAP c/o FoodPLUS GmbH,verze 2.0, vydání březen 2005, a dokumentu GLOBALG.A.P (EUREPGAP) (dostupno 28.06.2010 na http://www.globalgapcr.cz/file.php?nid=8312&oid=1661552) a platných právních předpisů. Tyto obecné zásady jsou doplněny o nejnovější poznatky výzkumu v oblasti uplatnění agroenvironmentálního managementu v zemědělství. Popis uplatnění metodiky: Metodiku lze uplatnit: - v rámci zemědělského poradenského systému - ve všech zemědělských organizacích, které chtějí stanovit, zavést, udržovat a zlepšovat procesy, které budou minimalizovat negativní vlivy činností na životní prostředí, - v procesu vzdělávání Ekonomické aspekty

Metodika je určena pro farmáře a zemědělské poradce, kteří hospodaří s ohledem na trvalou udržitelnost, s cílem zachování a zlepšení biologické rozmanitosti, šetrného využívání zemědělské půdy a ochranou dalších složek životního prostředí. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o metodiku, která je určena pro zemědělské managementy, lze ocenit ekonomický přínos v desítkách, či stovkách tisíc Kč, přičemž nedodržení uvedených zásad může vést k extrémům, kdy jsou škody s ohledem na environmentální aspekty prakticky nevyčíslitelné.

4


Obsah

Předmluva ………………………………………………………………………… … 5 1. Úvod ………………………………………………………………… ………… 7 2. Předmět standardu ………………………………………………………………… … 8 3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek ……………………………. 10 4. Kompatibilita standardu agroenvironmentálního managementu s jinými požadavky 14 5. Požadavky na agroenvironmentální management a hospodaření zemědělského podniku 15 5.1.

5.2. 5.3. 5.4. 5.5.

Vstupní agroenvironmentální analýza činností a služeb poskytovaných zemědělským podnikem ……………………………………………………… 15 Koncepce rozvoje zemědělského podniku ……………………………………………. 16 Identifikace environmentálních aspektů a jejich vlivů na životní prostředí ………. 18 Požadavky právních a jiných předpisů vztahujících se na činnosti zemědělských podniků ……………………………………………………………….. 20 Plánování v oblasti ochrany životního prostředí (cíle, opatření,

5


5.6. 5.7. 5.8. 5.9. 5.10. 5.11. 5.12. 5.13. 5.14. 5.15.

5.16. 5.17. 5.18.

odpovědnosti, požadavky na zdroje, termíny) …………………………………… 21 Řízení procesů (činností), které mají vlivy na životní prostředí ………………… 24 Realizace výcviku, šíření povědomí a odborná způsobilost ………………………….. 25 Vnitropodniková a externí komunikace …………………………………………….. 27 Požadavky na agroenvironmentální dokumentaci …………………………………… 28 Řízení dokumentů a záznamů ……………………………………………………… 30 Řízení zemědělského provozu ………………………………………………………. 32 Příprava na mimořádné události (havárie) a možnosti reakce ………………………….. 34 Monitorování a měření klíčových charakteristik procesů zemědělského podnikání 36 Hodnocení souladu s příslušnými právními předpisy ………………………….. 37 Řešení provozních problémů, neshod a stížností včetně nápravných a preventivních opatření ……………………………………………………………….. 39 Interní audity ………………………………………………………… ………………. 41 Provádění porad ………………………………………………………… ………………. 43 Agroenvironmentální prohlášení ………………………………………………………. 45

6. Postup při implementaci ……………………………………………………………. 46 7. Seznam použité literatury ……………………………………………………………. 47 8. Kontrolní otázky ……………………………………………………………. 49

6


Motto „Kvalitní životní prostředí je základem pro zdraví obyvatel státu a zvyšuje atraktivitu území pro život, práci a investice.“

Předmluva Strategické cíle agrárního sektoru ČR reagují na globální, evropské i specificky české vývojové problémy a výzvy. Neustále podporovaným dědictvím let minulých jsou extrémně velké pozemky zbavené přirozených překážek industriálnímu zemědělství, tj. remízků, mokřadů, malých vodních ploch, rozorávání mezí a polních cest. Napřimování drobných vodních toků, nadměrné používání průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin přispělo nejen ke zhoršování kvality půdy, ale i ke zmenšování početnosti populací a snižování druhové diverzity fauny a fauny. Náhlé změny v početnosti, ukazující na snížení samoregulačních schopností populační dynamiky, jsou důsledkem zásadních změn přírodních stanovišť. V některých oblastech hospodaření je opouštění tradičních způsobů zemědělství příčinou ztráty cenných přírodních stanovišť. Vznikem neřízených úhorů, omezením lučního hospodářství a rozšiřováním ruderalizovaných ploch naopak dochází k rozvoji plevelných společenstev a k šíření plevelů, invazivních a expanzivních rostlin a jiných nežádoucích rostlinných druhů. Velkovýrobní mechanizace nadále přispívá k výraznému zhutňování půdního podloží, k malé retenční schopnosti půdy, rušení krajinotvorných prvků a též nezanedbatelným škodám působeným na zvěři. Intenzivní zemědělství v řadě oblastí plošně snížilo i scenérickou hodnotu a „komunikační propustnost“ české krajiny. 7


Díky politickým rozhodnutím a následným ekonomickým nástrojům MZe jsme svědky razantního růstu poptávky po zemědělských surovinách pro technické využití na biopaliva. Tato poptávka mimo jiné motivuje zemědělce k porušování zásad správných osevních postupů a tvorbě tzv. osevních postupů tržních. Tento přístup má celou řadu rizik, především pro krajinu a biodiverzitu. Podle Havla (2007) např. dvouletý cyklus střídání obilnin a řepky vede v důsledku k jednostrannému vytěžování půdy a následné nutnosti opětovného navracení živin do půdy. V praxi to znamená vyšší než nutné náklady na hnojiva, která však nedokáží stále „masivnější čerpání“ příslušných látek prostřednictvím omezené druhové skladby hospodářských plodin plně nahradit. Výsledkem je výrazný pokles počtu organismů žijících na půdě a snižující se kvalita půdy, která se stává mrtvou hmotou. S tímto souvisí stále větší riziko povodní i sucha. Bohužel, před tímto negativním trendem – orientací na biopaliva ve své zprávě varuje i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Kromě zdražení potravin je silně poukazováno na možnou devastaci přírody. Nové trendy v zemědělském hospodaření mají za následek podporu ničení biologické rozmanitosti dotčených oblastí, podporu vodní a větrné eroze, ztrátu půdní úrodnosti, kontaminaci vod a dále směřují ve svém důsledku k významným problémům oblasti škod působených zvěří a škod působených na zvěři. Z těchto důvodů je nezbytné stanovit kritéria udržitelnosti vztahující se ne pouze na produkci obnovitelných zdrojů energie, ale na zemědělské aktivity jako celek.

8


Obr. 1 Velkoplošné intenzivní zemědělské hospodaření představuje hrozbu pro trvale udržitelné zemědělství Tato metodická pomůcka je dobrovolným nástrojem pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem v souladu s platnými právními požadavky s cílem dosažení odpovídajícího agroekosystému, ve kterém bude dosaženo adekvátní biodiverzity flóry a fauny, jejíž vlivy na zemědělské hospodaření budou únosné pro všechny zainteresované strany. Dr.Ing. Petr Marada vedoucí autorského kolektivu

9


1. Úvod Zemědělské organizace, zabývající se zemědělskou prvovýrobou, budou muset na základě rostoucího zájmu zainteresovaných stran stále častěji prokazovat svůj dobrý agroenvironmentální profil. Obyvatelé venkova, majitelé pozemků, uživatelé honebních pozemků jako povinné osoby ve věci hrazení škod působených zvěří se budou oprávněně ptát zemědělců na způsob provádění činností, které mají vlivy na životní prostředí, dále na agroenvironmentální politiku, cíle a jejich dosahování. To vše se již děje a bude dít v kontextu zpřísňování agroenvironmentálních zákonů a jiných opatření, podporujících ochranu životního prostředí. Několik organizací již provedlo agroenvironmentální „přezkoumání“ nebo „ekologické audity“ svých činností tak, aby mohly vyhodnotit svůj agroenvironmentální profil. Jednalo se většinou o subjekty, které jsou významnými znečišťovateli životního prostředí, na které se vztahuje zákon o integrované prevenci, dále subjekty, které se nacházely před změnou majitele (zahraničního) a v jisté míře též zájemci o dotace, kde certifikace systému environmentálního managementu byla jedním z preferenčních

10


kritérií. Našlo by se i několik podniků, jejichž management prováděl tyto analýzy z vlastního přesvědčení o správnosti tohoto přístupu. Toto přezkoumání a audity však samy o sobě nemusí stačit na to, aby organizaci ujistili, že nejen splňuje, ale i v budoucnu bude splňovat právní požadavky a požadavky plynoucí ze stanovené koncepce (záměru) v oblasti životního prostředí. Aby byly audity účinné, je třeba je provádět v rámci jasně stanovených na sebe navazujících skupin činností organizace. Tento standard pro agroenvironmentální management má organizacím poskytnout přehled činností, které je nutno provádět tak, aby byly efektivně a účinně prováděny s minimálním vlivem na životní prostředí. Činnosti, které zde budou prezentovány, budou kompatibilní s činnostmi (procesy, službami…) konanými za účelem dosažení kvality, bezpečnosti, zdravotní nezávadnosti a také žádané ekonomičnosti (profitability). Standard tedy obsahuje požadavky na činnosti, které mají zemědělským společnostem pomoci dosáhnout plánovaných záměrů v oblasti ochrany životního prostředí ve shodě s platnými právními požadavky. Smyslem je stanovení požadavků na řízení a výkon činností akceptující příslušný a správným způsobem vyhodnocený ekosystém, který bude zohledňovat přítomné populace zvěře, živočichů a dalších zástupců flóry a fauny. Uplatnění těchto požadavků se jeví jako ideální řešení pro prevenci a optimalizaci rozsahu negativních vlivů na životní prostředí. Základem tohoto dokumentu bude „standardizace“ agroenvironmentálních technik odpovídajících zásadám správné zemědělské praxe, které povedou k naplnění principů trvale udržitelného rozvoje a zachovaní obnovitelného přírodního bohatství představovaného populacemi druhů volně žijících živočichů, včetně zachování a rozvoje odpovídající biodiverzity. Při tvorbě standardu se vycházelo především z požadavků normy ČSN EN ISO 14001:05, ČSN EN ISO 9001:09, specifikace EUREPGAP, verze 2.0, březen 2005, specifikace GLOBALGAP, verze V3.0-2_září 2007, právních požadavků a praktických zkušeností autorského týmu. Hlavním cílem standardu je podporovat ochranu životního prostředí a prevenci před jeho poškozováním v rovnováze se sociálními a ekonomickými potřebami. Prokázání úspěšného zavedení jednotlivých skupin činností – požadavků standardu může organizace použít k tomu, aby ujistila zainteresované strany, že používá odpovídající „nástroj“ k managementu/řízení činností, které mají vliv na jednotlivé environmentální aspekty. 11


Tento standard nestanovuje absolutní požadavky na agroenvironmentální chování; zásadními kritérii kromě vlastní agroenvironmentální politiky jsou platné právní a jiné požadavky, kterým organizace podléhá (např. požadavky cross compliance, dobré zemědělské a environmentální praktiky), prevence negativního vlivu na životní prostředí a soustavné zlepšování. Vzhledem k tomuto mohou dvě organizace zabývající se podobnými činnostmi splňovat jednotlivé požadavky standardu (viz níže) a současně mít odlišný environmentální profil. Podrobnost a komplexnost jednotlivých činností, rozsah dokumentace a pro toto vyčleněné prostředky, závisí na mnoha faktorech, jako je rozsah činností, velikost organizace a především povaha činností a prováděných služeb.

2. Předmět standardu Standard specifikuje požadavky na zemědělské organizace tak, aby mohly stanovit dlouhodobý záměr – politiku pro oblast ochrany životního prostředí a na základě této určit cíle, které zahrnou zákonné požadavky a další požadavky, které jsou na organizaci uplatňovány. Jednotlivé požadavky tohoto standardu neobsahují specifická kritéria environmentálního profilu. Tento standard lze zavést ve všech zemědělských organizacích, které chtějí: - stanovit, zavést, udržovat a zlepšovat procesy, které mají minimalizovat negativní vlivy činností na životní prostředí, - se ujistit, že provádění činností a služeb je v souladu se stanoveným záměrem pro oblast ochrany životního prostředí - prokázat shodu s tímto standardem, a to

učiněním vlastního rozhodnutí a vydáním vlastního prohlášení, nebo požádáním potvrzení o své shodě prostřednictvím stran, které mají na organizaci zájem, jako jsou zákazníci či jiné 12


zainteresované strany (velmi významné pro uživatele honiteb…..) nebo požádání potvrzení o svém vlastním prohlášení stranou, která je z pohledu organizace externí stranou (např. nevládní organizace, profesní svazy, certifikační autority…).

Externí ověřování nezávislou, tzv. třetí stranou nabývá v současné době na významu; ne pouze s ohledem na úspěch prodeje v rámci obchodních řetězců, ale též jako nezbytná podmínka při výrobě obnovitelných zdrojů energie. Systém dobrovolných certifikací bude vyžadován u producentů biopaliv, biokapalin a producentů surovin. Základ pravidel pro certifikaci je součástí „balíčku“ pokynů pro zavádění související směrnice. Prostřednictvím nezávislých auditorů bude prováděno prověřování celého výrobního řetězce od zemědělce a výrobce biopaliva přes obchodníka až po dodavatele. Certifikát nedostanou biopaliva vyráběná ze surovin pocházejících z nedávno odlesněných pozemků, odvodněných mokřadů, rašelinišť nebo oblastí s vysokou biologickou rozmanitostí. Do vnitrostátních cílů podílu biopaliv se mohou započítat pouze „certifikovaná biopaliva.“

Obr. 2 Úspěšná finalizace řepky bude podmíněna certifikací

13


Všechny požadavky uvedené v tomto standardu jsou určeny k tomu, aby byly implementovány do jakéhokoli řídícího prostředí organizace. Rozsah uplatnění požadavků záleží na takových faktorech, jako je záměr organizace, povaha činností a služeb organizace, lokalita a podmínky ,v nichž hospodaří. U jednotlivých požadavků (text psaný kurzivou) je poskytnut návod na jejich realizaci s akcentem na přístup, který předchází a minimalizuje negativní vlivy na životní prostředí.

3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek Vymezení hlavních pojmů Vymezení základních pojmů vychází z příslušných právních požadavků, dále z kapitoly 3 Termíny a definice normy ČSN EN ISO 14001:05. Auditor Osoba s odbornou způsobilostí k provádění auditu [čl. 3.9.9 ISO 9000:2000]. Agroenvironmentální přezkoumání (přezkoumání stavu životního prostředí) Úvodní podrobná analýza problémů ochrany životního prostředí, dopadů a plnění aktivit souvisejících s činnostmi organizace. Agroenvironmentální politika

14


Celkové záměry a zaměření organizace ve vztahu k jejímu environmentálnímu profilu, oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením. Pozn.: Agroenvironmentální politika poskytuje rámec pro opatření a pro stanovení environmentálních cílů a environmentálních cílových hodnot. Cross compliance V překladu právních požadavků se uvádí „podmíněnost“. Cross compliance je politický nástroj k většímu prosazení požadavků ochrany životního prostředí a zdraví člověka, zvířat, rostlin při zemědělském hospodaření. Jedná se o podmínění poskytování finančních podpor ze strany státu/EU na jedné straně a dodržováním vybraných právních požadavků zemědělskými podniky na straně druhé. To znamená, že hlavním významem tohoto pojmu není obsah požadavků, ale plnění těchto požadavků jako podmínky pro poskytnutí platby. Dokument informace a jejich podpůrné médium. Pozn. 1: Médiem může být papír, magnetický, elektronický nebo optický počítačový disk, fotografie nebo originál nebo jejich kombinace. Pozn. 2: Přejato z článku 3.7.2 ISO 9000:2000. Držitelem honitby Osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Ekosystém Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekologická stabilita Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Environmentální aspekt Prvek činností nebo výrobků nebo služeb organizace , který může ovlivňovat životní prostředí. Pozn.:Významný environmentální aspekt má nebo může mít významný environmentální dopad.

15


EMAS III Environmental Management and Audit Scheme (systém Společenství pro environmentální řízení podniků a audit); označení pro Nařízení Evropského parlamentu č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES - v dalším textu také “Nařízení”. Evironmentální dopad Jakákoli změna v životním prostředí, ať nepříznivá, či příznivá, která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Environmentální cíl Celkový environmentální záměr, který je v souladu s agroenvironmentální politikou a jehož dosažení si organizace sama stanoví. Environmentální profil, (environmentální výkonnost) Měřitelné výsledky řízení svých environmentálních aspektů samotnou organizací. Pozn.: V kontextu systémů agroenvironmentálního managementu mohou být výsledky měřeny vůči agroenvironmentální politice, environmentálním cílům, environmentálním, cílovým hodnotám organizace a dalším požadavkům na environmentální profil. Environmentální cílová hodnota Podrobný požadavek na výkonnost, vztahující se na organizaci nebo její části, který vychází z environmentálních cílů a který musí být stanoven a splněn, aby těchto cílů bylo dosaženo. GAEC (Good Agricultural and Environmental Conditions) Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu; tento termín označuje standardy hospodaření, které jsou definovány členskými státy Evropské unie v souvislosti se zachováním kvality půdy, minimální úrovní péče a ochrany vody a hospodaření s ní. Honební společenstvo Je právnickou osobou založenou podle zákona o myslivosti, jehož členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci (dále jen „vlastník“) souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované zákonem o myslivosti pro vznik společenstevní honitby a která

16


zajišťuje sama výkon práva myslivosti anebo společenstevní honitbu pronajme podle zákona o myslivosti. Interní audit Systematický, nezávislý a dokumentovaný proces pro získávání důkazů z auditu a pro jeho objektivní hodnocení s cílem stanovit rozsah splnění kritérií auditu systému agroenvironmentálního managementu stanovených organizací. Pozn.: V mnoha případech, zejména v malých organizacích, nezávislost může být prokázána tím, že auditoři nenesou odpovědnosti za činnosti, které mají být auditovány. Myslivost Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkové činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Pozn.: Myslivost můžeme chápat z pohledu zemědělského podnikání jako management volně žijící zvěře. Neustálé zlepšování Opakující se proces zlepšování systému agroenvironmentálního managementu, jímž se dosahuje zlepšení celkového environmentálního profilu v souladu s agroenvironmentální politikou organizace. Pozn.: Tento proces nemusí probíhat ve všech oblastech činnosti zároveň. Neshoda Nesplnění požadavku [čl. 3.6.2 ISO 9000:2000]. Opatření k nápravě Opatření k odstranění příčiny zjištěné neshody. Organizace Společnost, sdružení, firma, podnik, orgán nebo instituce, nebo jejich část nebo kombinace, uvedené nebo neuvedené v rejstříku, veřejné nebo soukromé, které mají své vlastní funkce a správu. Pozn.: U organizací s více než jednou provozní jednotkou může být jako organizace definována jedna provozní jednotka. Postup Specifikovaný způsob provádění činnosti nebo procesu. Pozn.1: Postupy mohou nebo nemusí být dokumentovány. 17


Pozn.2: Převzato z článku 3.4.5 ISO 9000:2000. Preventivní opatření Opatření k odstranění příčiny potenciální neshody. Prevence znečištění, předcházení znečištění Používání procesů, praktik, technik, materiálů, výrobků, služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoli druhu znečišťující látky nebo odpadu tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Pozn.: Prevence znečištění může zahrnovat snížení nebo vyloučení využívání zdrojů, změny procesů, výrobků nebo služeb, účinné využívání zdrojů, záměny a náhrady materiálů a energií, opětné používání, rekuperaci, recyklaci, obnovu a úpravu. SMR (Statutory Management Requirements) Povinné požadavky na hospodaření; jedná se o požadavky, které jsou uvedené ve vybraných článcích 18 aktů (směrnic a nařízení Evropského společenství) z oblasti Životního prostředí, Veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin a Dobrých životních podmínek zvířat, které jsou stanoveny platnými právními předpisy. Z nich v tomto roce platí 8 směrnic a nařízení. Jejich dodržování je ověřováno 30 kontrolními požadavky. Systém agroenvironmentálního managementu, AEMS Součást systému managementu organizace použitá k vytvoření a zavedení její agroenvironmentální politiky a řízení jejích environmentálních aspektů. Pozn.1: Systém managementu je soubor vzájemně závislých prvků, který se používá pro stanovení politiky a cílů a pro dosažení těchto cílů. Pozn.2: Systém managementu zahrnuje organizační strukturu, plánovací činnosti, odpovědnosti, praktiky, postupy, procesy a zdroje. Uživatel pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku pokud pozemek užívá sama, nebo osoba vlastnící právo užívat půdu na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem. Uživatel honitby Držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal. Vliv činnosti organizace na životní prostředí 18


Výsledky řízení organizace, pokud jde o environmentální aspekty. Vlastník pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku. Zainteresovaná strana Osoba nebo skupina, která se zajímá o environmentální profil organizace nebo je jím ovlivněna. Znečišťování a poškozování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Životní prostředí, environment Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Pozn.: V této souvislosti se “prostředí“ rozšiřuje za hranice organizace do globálního systému. Záznam Dokument, v němž jsou uvedeny dosažené výsledky nebo v němž se poskytují důkazy o provedených činnostech. Pozn.: Převzato z článku 3.7.6 ISO 9000:2000. Zvěř Volně žijící druhy zvěře na pozemcích, mimo obory, bažantnice a zvěř ve farmovém chovu. Pozn.: Pro potřeby zemědělské praxe převzato z vyhlášky č.327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků na ochranu rostlin. Pro potřeby myslivosti nutno respektovat výklad pojmu „zvěř“ definovaný v §2 odstavci b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

Seznam použitých zkratek AEMS BAT ČSN

systém agroenvironmentálního managementu nejlepší dostupná technika česká technická norma 19


ČIŽP EN GLOBALGAP podniků ISO organizací pro normalizaci MZe MŽP OŽP SZIF ŽP

Česká inspekce životního prostředí evropská norma označení normy pro certifikaci zemědělských označení

norem

vydaných

Mezinárodní

Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí ochrana životního prostředí Státní zemědělský a intervenční fond životní prostředí

4. Kompatibilita standardu agroenvironmentálního managementu s jinými požadavky Zkušenosti ukazují, že podniky, které mají zaveden systém integrovaného managementu nebo některý ze subsystémů environmentálního managementu, managementu kvality, systém analýzy rizik a stanovení kritických bodů ve výrobě potravin (HACCP) nebo plní požadavky dokumentu GLOBALGAP (rámec správné zemědělské praxe), budou snáze budovat agroenvironmentální management (implementovat standardy) než ty, které tento systém zaveden nemají. V jejich případě je vhodné maximálně využít stávající strukturu a dokumentaci jako základnu pro agroenvironmentální management. Základními charakteristikami agroenvironmentálního managementu jsou integrace environmentálních aspektů do systému řízení a závazek k neustálému zlepšování a prevenci znečišťování/ poškozování životního prostředí. Přístup neustálého zlepšování je vyjádřen strukturou standardu zpracovaného podle zásad Demingova cyklu - Plánuj, Proveď, Prověř, Pokračuj. 20


Podnik může využít osvědčené postupy a metody vytváření struktury dokumentace a jejího řízení, řízení procesů, výcviku a interních auditů z již implementovaných subsystému (požadavků). Proto by měl zvolený způsob zavádění systému agroenvironmentálního managementu bezpodmínečně zohledňovat společné oblasti těchto systémů tak, aby nedocházelo k vytváření paralelních nadbytečných struktur. V dalším pojednání o agroenvironmentálním managementu se vychází především z požadavků normy ISO 14001:04, neboť jak ukázaly zkušenosti, podnikatelské subjekty o tento nástroj projevují stále větší zájem.

5. Požadavky na agroenvironmentální management a hospodaření zemědělského podniku 21


5.1 Vstupní agroenvironmentální analýza činností a služeb poskytovaných zemědělským podnikem Obecný požadavek Zemědělská organizace má nejdříve prostřednictvím přezkoumání zjistit, jaké má postavení vůči životnímu prostředí. Cílem tohoto přezkoumání má být zvážení všech činností a služeb organizace. Přezkoumání má pokrývat čtyři hlavní oblasti: • Identifikaci činností, které mají vliv na životní prostředí v rámci běžných provozních podmínek a abnormálních podmínek včetně havarijního ohrožení a mimořádných / havarijních stavů. • Identifikaci požadavků příslušných právních předpisů a jiných požadavků, které se na organizaci vztahují ( např. cross compliance, GAEC, SMR). • Zkoumání všech stávajících praktik a postupů managementu (např. osevní postupy, způsoby ochrany rostlin, hnojení…) včetně praktik a postupů souvisejících se zásobováním a uzavíráním smluv; • Vyhodnocení minulých havarijních ohrožení a havárií; • Akční plán pro realizaci zemědělského hospodaření s cílem prověření záměrů v oblasti životního prostředí. Výklad Nástroje a metody přezkoumání mohou zahrnovat kontrolní seznamy (check listy z Příručky jakosti zemědělského podniku – viz www.agroporadenstvi.cz), provádění rozhovorů, přímou kontrolu a měření, výsledky předchozích auditů nebo jiných přezkoumání v závislosti na povaze činností (kontroly cross compliance pracovníky SZIF…). K analýze je velmi vhodné využít akreditovaných poradců Ministerstva zemědělství, především v oborech rostlinná výroba, ochrana přírody a krajiny a ekologické zemědělství. Doporučujeme provést hodnocením zemědělského ekosystému, který se v obhospodařovaném území nachází. Zde je možno spolupracovat s pověřeným mysliveckým hospodářem dotčené užívané honitby, který toto hodnocení na základě požadavků zákona o myslivosti každoročně provádí. S ohledem na škody působené zvěří a na zvěři doporučujeme posoudit stávající monitoring – sčítání stavů zvěře. Zejména té, která se 22


v zemědělském ekosystému podílí nejvíce na škodách a dále té, na kterou jsou způsobovány největší škody. Specifikace GLOBALGAP vyžaduje provádění tzv. základního auditu aktuálních stavů, umístění, podmínek, flóry a fauny v obhospodařovaném území, který by měl umožnit posoudit plánované aktivity. Při analýze aktivit zemědělských podniků neopomeneme prověřit také proces dopravy a letecké ochrany rostlin, který je především s ohledem na škody působené na zvěři velmi významný. Doporučujeme taktéž prověřit v rámci úvodní analýzy názory zainteresovaných stran – vlastníků pozemků, v okolí bydlících obyvatel, nevládních organizací či politických stran realizujících se v regionu. Významná je i komunikace s myslivci aktivními v dotčené honitbě. Proces a výsledky úvodního agroenvironmentálního přezkoumání jsou zaznamenány a jsou podkladem pro určení priorit agroenvironmentální politiky, cílů a cílových hodnot. Získané informace jsou zúročeny při vlastním managementu a řízení a výkonu vlastní činnosti zemědělsky hospodařících subjektů.

5.2 Koncepce rozvoje zemědělského podniku Obecný požadavek Vrcholové vedení musí stanovit agroenvironmentální politiku organizace (koncepci ochrany životního prostředí) a zajistit, aby v rámci stanoveného rozsahu činností • odpovídala povaze, rozsahu a environmentálním dopadům činností a služeb organizace, • definovala předmět a rozsah činností, které jsou organizací vykonávány a které budou řízeny tak, aby byly minimalizovány vlivy na životní prostředí, • obsahovala závazek k neustálému zlepšování a prevenci negativního vlivu na životní prostředí, • obsahovala závazek být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a jiné požadavky, ke kterým se organizace zavázala a které se vztahují k jejím environmentálním aspektům, • poskytovala rámec pro stanovování a přezkoumání environmentálních cílů a cílových hodnot, • byla dokumentována, realizována a udržována, • byla sdělována všem osobám, které pracují pro organizaci nebo na požadavek organizace a 23


•

byla dostupná veřejnosti.

Výklad Organizace má určit a dokumentovat rozsah svých aktivit. Určení rozsahu má sloužit k ujasnění hranic organizace, ve kterých se bude hospodařit ohleduplně k životnímu prostředí, zvláště tehdy, pokud organizace je součástí větší organizace na daném místě. Při stanovování tohoto rozsahu se má věnovat pozornost tomu, že hodnověrnost aktivit v oblasti environmentální bude záviset na zvolení hranic organizace. Pokud je část organizace vyňata z rozsahu působení správných zásad, má organizace být schopna toto vynětí vysvětlit. Agroenvironmentální politika je písemný záměr podniku o tom, jaké jsou zásady jeho environmentálního chování a z něho plynoucí všeobecné záměry. V souvislosti s celkovou podnikatelskou strategií vytváří rámec pro jeho činnost a další rozpracování do podoby environmentálních cílů a cílových hodnot. Musí být slučitelná s jinými organizačními politikami, např. kvality, zdravotní nezávadnosti potravin, ochrany zdraví a bezpečnosti práce atd. Politika musí být iniciována, vypracována a aktivně podporována vrcholovým vedením. Závazky politiky podepsané vrcholovým vedením, ředitelem, musí být srozumitelné a podnětné pro ostatní pracovníky. Politika musí být sdělována a vysvětlena všem zaměstnancům a všem osobám, které pracují pro organizaci nebo na požadavek organizace. Při formulování agroenvironmentální politiky lze vyjít z různých strategických dokumentů, např. Státní politiky ochrana přírody a krajiny, Koncepce agrární politiky ČR v oblasti životního prostředí, nově vydaného dokumentu „Vize českého zemědělství po roce 2010, plánů krajů pro šetrné zemědělské hospodaření apod. Z hlediska prevence škod působených zvěří a na zvěři by zemědělská politika měla být kompatibilní s příslušným plánem mysliveckého hospodaření. Podnik konkretizuje ty principy, které jsou jeho činnosti a zainteresovaným nejbližší.

Mimo to jsou nejčastěji zařazovány závazky: 24


• • • • • • • • • •

dodržovat všechny příslušné předpisy agroenvironmentálního práva a další související předpisy, neustále zlepšovat podnikovou ochranu životního prostředí v rámci měnících se vnějších podmínek (zlepšování stanovišť volně žijících zvířat a zvyšování biodiverzity v zemědělském podniku), zvažovat použití nejlepší dostupné technologie – BAT pro dosažení environmentálních cílů, důsledně realizovat hospodárná a preventivní opatření v oblasti spotřeby energie a surovin, vzniku a využití odpadů, snižování hlučnosti atd., začlenit environmentální hlediska do marketingu a dodavatelskoodběratelských vztahů, vytvářet potřebné finanční zdroje pro kontrolu environmentálních dopadů, předcházet vzniku havarijních situací, motivovat pracovníky k ochraně životního prostředí, především v rámci jejich pracovních povinností, realizovat agroenvironmentální opatření, být environmentálně transparentní vůči veřejnosti.

Obr. 2 Cílem musí být příroda a krajina poskytující základní ekosystémové služby

25


Pro zpřístupnění politiky veřejnosti je třeba nalézt vhodnou a současně ekonomicky přijatelnou formu, nejlépe po dohodě s veřejnoprávními orgány. Doporučujeme umístit na www stránky společnosti. Agroenvironmentální politiku je vhodné zařadit do obchodních materiálů společnosti.

5.3

Identifikace environmentálních aspektů a jejich vlivů na životní prostředí

Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) • k identifikaci environmentálních aspektů svých činností a služeb v rámci definovaného rozsahu činností, které může řídit a těch environmentálních aspektů, na které může mít určitý vliv, s ohledem na plánované nebo nové projekty nebo nové či upravené činnosti a služby, a • k určení těch aspektů, které mají nebo mohou mít významné dopady na životní prostředí (tj. významných environmentálních aspektů). Organizace musí tyto informace dokumentovat a průběžně je aktualizovat. Organizace musí zajistit, aby významné environmentální aspekty byly vzaty v úvahu při vytváření, zavádění a udržování jejího agroenvironmentálního managementu. Výklad V případě změny lokality, kde je realizována rostlinná/živočišná výroba, musí být provedeno hodnocení rizik, které bere v úvahu původní užití půdy nebo stanoviště a všechny potenciální dopady připravované produkce v souvislosti s uvažovanou rostlinou/živočišnou výrobou. Hodnocení rizik musí zahrnovat historii stanoviště a zvážit dopad navrhovaného podnikání na související pěstování a životní prostředí (při stanovování pěstovaných 26


plodin – osevních postupů je nutno respektovat výskyt flóry a fauny a na základě tohoto volit vhodná opatření – např. biopásy, předplodiny, managementy péče o travní porosty …). Identifikace aspektů má vycházet z vlivů na životní prostředí, pokud přichází v úvahu • možné zranění/otrávení/zabití zvěře, • poškození biotopů, krajinotvorných prvků, • eroze půdy • přemnožení/snížení stavů zvěře, • emise do ovzduší včetně pachových látek, emise do vod, odpadové hospodářství, • znečišťování horninového prostředí, pokud v podniku je (např. prostřednictvím kontaminací provozních kapalin z mobilních energetických prostředků provádějících příslušné agrotechniky, v okolí stanic PHM či mycích ramp mobilních energetických prostředků); • využívání spodních a povrchových vod, paliv a energie a ostatních přírodních zdrojů; • zatěžování hlukem, zápachem, prachem, vibracemi a zářením; • vlivy na specifické části životního prostředí apod. Zdroji závažných vlivů v podniku jsou v případě: • zranění/zabití/otrávení zvěře polní práce - kosení pícnin, příprava půdy v době „kladení“ mláďat, chemická ochrana rostlin…), • poškození biotopů, krajinotvorných prvků – příprava půdy oráním, chemizace, užívání nadměrné a těžké mechanizace, • přemnožení/snížení stavů zvěře – velkoplošné pěstování monokultur, • emisí do ovzduší – polní skládky hnojiv, aplikace kejdy….. energetika, doprava (mobilní energetické prostředky jako mobilní zdroje); • emisí do vod – nakládání s kejdou, hnojem….pěstování širokořádkových plodin podporujících erozi na nevhodných pozemcích Samostatnou oblastí hodnocení je nakládání s nebezpečnými chemickými látkami, které mohou ohrozit čistotu ovzduší, vod i horninového prostředí a převážně zaměstnanecké zdraví. Možnými zdroji úniků jsou sklady surovin, pomocných prostředků a výrobků a jejich manipulační plochy, tekutá paliva, pohonné hmoty a technologie. Další důležitou oblastí hodnocení je i hodnocení a ovlivnění aspektů dodavatelů a smluvních partnerů. S ohledem 27


na možnou existenci tzv. staré ekologické zátěže je třeba zvážit vliv výrobních a obslužných procesů uskutečňovaných v minulosti v areálu podniku a též s ohledem na zvěř na obhospodařovaných pozemcích. Zhodnocení závažnosti aspektů je nezbytné pro další systémové kroky, kterými jsou cíle, cílové hodnoty, programy, výcvik, povědomí a odborná způsobilost, řízení provozu a monitorování a měření. Základním kritériem pro přiřazení priority jsou v prvé řadě právní požadavky (např. limitní hodnoty ukazatelů v rozhodnutích orgánu státní správy a riziko sankce při jejich nedodržení). Dalšími faktory mohou být např. specifické odvětvové nebo odběratelské požadavky (obalové materiály), podnikatelská strategie, potenciální tržní výhody nebo nevýhody, návratnost investovaných prostředků, požadavky veřejnosti a samozřejmě ekonomické možnosti podniku. Důležité je hodnocení aspektů současných, budoucích, minulých, za normálního, abnormálního a havarijního stavu. Závažné aspekty (vlivy) jsou přehledně uspořádány do registru, který může být v tištěné, popř. elektronické podobě. Registr je řídící dokument, který je s ohledem na různé aktivity společnosti doplňován či jinak korigován.

Obr. 3 Skladování / shromažďování přípravků na ochranu rostlin je významný environmentální aspekt

28


5.4 Požadavky právních a jiných předpisů vztahujících se na činnosti zemědělských podniků Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) • k identifikaci a zajištění přístupu k příslušným požadavkům právních předpisů a jiným požadavkům, které se na ni vztahují, v souvislosti s jejími environmentálními aspekty, • k určení uplatnitelnosti těchto požadavků na její environmentální aspekty. Organizace musí zajistit, aby tyto příslušné požadavky právních předpisů a jiné požadavky, které se na ni vztahují byly vzaty v úvahu při vytváření, zavádění a udržování jejího systému agroenvironmentálního managementu. Výklad V podniku musí být dostupné zákony, vyhlášky, nařízení vlády, opatření a metodické pokyny ministerstev, resortní směrnice, technické normy atd., které se přímo vztahují k jeho činnostem a službám. Předmětem sledování jsou také předpisy, jejichž režim ovlivňuje provozní prostředí podniku (např. speciální požadavky ochrany přírody). Právní ochrana životního prostředí je řízena předpisy pro oblast • životní prostředí všeobecně (obecně závazné právní předpisy), • vodní hospodářství, • ochrana ovzduší, • ochrana přírody a krajiny, • ochrana zemědělského půdního fondu a lesní hospodářství, • ochrana horninového prostředí, • odpadové hospodářství, • posuzování vlivů na životní prostředí, • územní plánování a stavební řád, • nakládání s chemickými látkami, 29


• •

prevence závažných havárií, integrovaná prevence a omezování znečišťování ŽP a jiné.

Prostřednictvím systémových nástrojů „Struktura a odpovědnost“ musí být zajištěno, že vedení bude s dostatečným předstihem informováno o chystaných změnách právních požadavků, které bude moci včas zohlednit v podnikatelských plánech. Individuální povinnosti v OŽP jsou podniku ukládány prostřednictvím rozhodnutí orgánu státní správy. Platnost těchto správních aktů, většinou povolení k činnostem souvisejícím se životním prostředím, bývá časově omezená. Předmětem řízení dokumentů je udržování také této části systému v aktuálním stavu. Součástí evidence právních a jiných požadavků jsou také odvětvové, popř. regionální dohody s orgány státní správy, na jejichž základě se podnikatelské subjekty zavazují k dodržování přísnějších opatření, než které stanovují obecně platné předpisy. Nedílnou součástí registru musí být požadavky Cross Compliance. Na základě specifických požadavků zahraničního zákazníka nebo podnikání v zahraničí může podniku vzniknout také povinnost seznámit se a sledovat právní předpisy platné v cílové zemi. Úplný přehled platných právních a jiných požadavků má být uveden v tzv. registru, který může být součástí např. příručky AEMS (dokument obsahující souhrnnou informaci o přístupu managementu zemědělského podnikatele k ochraně životního prostředí). Přehled je doplněn o odkazy, kde jsou dokumenty uloženy, aby mohly být v případě potřeby okamžitě k dispozici.

30


Obr. 4 Požadavky GAEC musí být nedílnou součástí registru právních požadavků

5.5 Plánování v oblasti ochrany životního prostředí (cíle, opatření, odpovědnosti, požadavky na zdroje, termíny) Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat dokumentované agroenvironmentální cíle a cílové hodnoty pro příslušné funkce a úrovně v rámci organizace. Cíle a cílové hodnoty musí být měřitelné, kde je to prakticky možné, a musí být v souladu s agroenvironmentální politikou včetně závazku předcházet znečištění / poškozování životního prostředí, závazku být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů a s jinými požadavky, ke kterým se organizace zavázala a závazku neustálého zlepšování. Při stanovování a přezkoumávání svých cílů a cílových hodnot organizace musí zvážit požadavky právních předpisů a jiné požadavky, které se na 31


organizaci vztahují, a své významné agroenvironmentální aspekty. Musí rovněž zvážit své technologické možnosti, své finanční, provozní a podnikatelské požadavky a názory zainteresovaných stran. Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat program(-y) pro dosahování svých cílů a cílových hodnot. Program(-y) musí obsahovat: • určení odpovědnosti za dosažení cílů a cílových hodnot pro příslušnou funkci a úroveň organizace; a • prostředky a časový rámec, ve kterém jich má být dosaženo. Výklad Cíle a cílové hodnoty jsou součástí střednědobého strategického plánu podniku. Z tohoto důvodu jsou nejprve stanoveny celkové cíle ve vrcholovém vedení. Poté jsou projednány, rozpracovány a upřesněny na úrovni středního managementu, aby bylo zaručeno, že jejich dosažení je technicky, finančně a organizačně proveditelné. Nakonec jsou specifikovány do jednotlivých úseků s tím, že je určena odpovědnost za jejich plnění až na úroveň pracovních míst. Pokud z předchozích systémových kroků vyplývá, že podnik v některém ohledu dosud neplní právní požadavky, je nutné cíle přednostně zaměřit na nápravu těchto nedostatků. Cíle mohou být zaměřené na činnost podniku, provádění služeb, péči o zákazníka. Smyslem AEMS je, aby byly určeny pouze realistické (splnitelné) cíle. Významnou roli hraje ekonomická náročnost jejich plnění. Zaměřují se proto na opatření, jejichž investiční náročnost je nízká, které jsou dosažitelné především zvýšením provozní kázně. Obsah a cíle plánu ochrany přírody jsou v souladu s trvale udržitelným zemědělstvím a představují snížený environmentální dopad. Specifikace GLOBALGAP vyžaduje např.: • jasný soupis priorit a akcí pro nápravu zničených a poškozených stanovišť v rámci hospodářství, • existenci akčního plánu, který má za cíl zlepšování stanovišť a zvyšování biodiverzity v podniku, • plán přeměny neproduktivních míst na oblasti klidu, kulturní úhory či jiné způsoby hospodaření šetrné k přírodě (mokřady, malé vodní plochy…). Cíle mohou směřovat do oblasti 32


• • • • • • •

úspor surovin, pomocných prostředků a energií; snížení produkovaného znečištění (emise, pachy, odpady); nápravy poškozeného životního prostředí (odvodněných mokřadů, rozoraných mezí, údolnic, introdukce původních druhů živočichů….); vývoje a výroby nových environmentálně šetrných výrobků a technologií; zapojení dodavatelů (i odběratelů) do AEMS; zvýšení agroenvironmentálního povědomí pracovníků; zlepšení vztahů s veřejností.

Cílové hodnoty mají být specifické a měřitelné. Mají zahrnovat měřítko kvalitativní (jakostní ukazatel), kvantitativní (objemový, koncentrační ukazatel) a časové (časový ukazatel). Jejich plnění přispívá k neustálému zlepšování agroenvironmentálního profilu, které je jedním z hlavních požadavků standardu pro AEMS. V rámci podniku jsou cíle a cílové hodnoty zveřejněny, např. v plánech odpadového hospodářství, žádosti o vydání IPPC, rozhodnutí o vydání integrovaného povolení apod. Cíle jsou pravidelně v rámci auditních cyklů přezkoumány a aktualizovány. Informace o jejich plnění jsou součástí výroční zprávy podniku, popř. holdingu a veřejného agroenvironmentálního prohlášení (EMAS III). Programy agroenvironmentálního managementu konkretizují dosažení cílů a cílových hodnot do podoby dynamického, krátkodobého plánu. Stanoví konkrétní kroky, které je třeba učinit pro dosažení cílových hodnot vztažených ke kratšímu časovému období (kalendářní rok). K jednomu celkovému cíli může být vytvořeno několik dílčích programů pro jednotlivé úseky (projekce, nakupování, skladování, výroba, přeprava atd.).

Úkolem programu je • identifikovat specifické kroky; • stanovit harmonogram těchto kroků; • přidělit finanční a personální zdroje; • určit odpovědnost jednotlivých úseků a pracovníků; • rozvinout u pracovníků dovednosti potřebné v procesu řízení; • vytvořit systém kontroly plnění cílových hodnot. Zpracování a dohled nad plněním programů náleží do kompetence zástupce vrcholového vedení pro životní prostředí. Je odpovědný za • monitorování postupu; 33


•

řešení vzniklých problémů a odchylek od plánu.

Schválení programu probíhá na úrovni vrcholového vedení. Splnění cílů je možno ve většině případů dosáhnout několika variantními řešeními. Prvním krokem je objevit všechny možnosti pro dosažení cílové hodnoty. Při vzájemném posouzení variant je nutné zvážit veškeré realizační náklady (vnější i vnitřní zdroje). Přednost mají řešení, která zvyšují efektivnost (zavedení pořádku, metoda čistší produkce), s krátkodobou návratností vložených prostředků. Zvláštní pozornost je v rámci tohoto systémového kroku zapotřebí věnovat projektům nových investic a vývoje nových procesů a služeb. V rámci sdělování odpovědností a pravomocí bude každý dotčený pracovník seznámen se svými povinnostmi v programu. Při tvorbě agroenvironmentálních plánů musí být respektovány související plánovací dokumenty zainteresovaných stran na zemědělském ekosystému. Významný je především Plán mysliveckého hospodaření (tvoří ho dotčený myslivecký hospodář ), dále Plán společných zařízení (součást dokumentace tvořené při pozemkových úpravách), agroenvironmentální programy (opatření podporovaná MZe) a plány péče o krajinu (opatření podporovaná MŽP, např. obnova mokřadů) .

34


Obr. 5 Plán společných zařízení je pro zemědělce závazný územně plánovací dokument

5.6 Řízení procesů (činností), které mají vlivy na životní prostředí Obecný požadavek - zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc Vedení organizace musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému agroenvironmentálního managementu. Mezi zdroje patří lidské zdroje a specializované dovednosti, infrastruktura, technologie a finanční zdroje. Úlohy, odpovědnost a pravomoc se musí definovat, dokumentovat a sdělovat tak, aby podporovaly efektivní agroenvironmentální management. Vrcholové vedení organizace musí jmenovat zvláštní(-ho) zástupce vedení, jimž/jemuž musí být bez ohledu na další povinnosti určeny úkoly, odpovědnost a pravomoc, aby • bylo zajištěno vytvoření, zavedení a udržování systému agroenvironmentálního managementu ve shodě s požadavky, ke kterým se organizace zavázala; • vrcholovému vedení byly podávány zprávy o výkonnosti systému agroenvironmentálního managementu k přezkoumání, včetně doporučení pro jeho zlepšování. Výklad Prvním krokem následujícím bezprostředně po rozhodnutí realizovat požadavky tohoto standardu je to, že vrcholové vedení podniku jmenuje svého zástupce, kterého vybaví potřebnými pravomocemi. Tento pracovník bude bez ohledu na své další úkoly odpovědný za provádění jednotlivých požadavků tohoto standardu. Mezi jeho základní povinnosti patří • •

stanovení, zavedení a plnění požadavků tohoto standardu ve specifických podnikových podmínkách; podávání zpráv o výsledcích vrcholovému vedení průběžně při jejich zavádění a v určených intervalech pro přezkoumání a vyhodnocení AEMS. 35


Implementace požadavků tohoto standardu vyžaduje vyřešení celkové organizační struktury se stanovením příslušných pravomocí, odpovědností a vzájemných vztahů a doplnění agroenvironmentálních charakteristik jednotlivých pracovních míst. Organizační strukturu zpravidla tvoří tyto hlavní prvky • organizační schéma (matice systémových odpovědností); • popisy pracovních činností; • jasná hierarchie podřízenosti a postupy podávání zpráv; • cílové hodnoty chování a kritéria jeho hodnocení. Podnik prostřednictvím pečlivě identifikovaných procesů a činností, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní prostředí, řídí formou písemných předpisů a postupů odpovídající funkce. Většinou je třeba do již existujícího schématu „vtělit“ agroenvironmentální činnosti, popř. jej potřebným způsobem modifikovat, aby bylo možno plnit ostatní požadavky tohoto standardu. Řídící pracovníci definují odpovědnosti na pracovních místech a sami nesou díl přímé odpovědnosti za vytváření příznivého agroenvironmentálního profilu. Při stanovování odpovědností se musí vycházet z hierarchie provozu tak, aby se každá agroenvironmentální činnost stala součástí každodenního provozu podniku. Nezbytné je také ošetřit případné duplicitní odpovědnosti ve speciálních oblastech (monitoring krajinotvorných prvků, zjišťování škod působených na zvěři apod.). Zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat funkcím s pravomocemi: • zajistit zdroje (lidské, materiální a finanční); • identifikovat činnosti ovlivňující (poškozující) životní prostředí a navrhovat prevenci; • zjišťovat neshody, zahajovat a řídit nápravná opatření; • zabezpečovat vnitřní a vnější komunikaci; • jednat v případě mimořádných událostí. Organizační struktura musí podporovat postupy zajišťující zpětnou vazbu (podávání zpráv o realizaci navržených opatření, o potenciálních i vzniklých problémech, námětech na řešení apod.), které jsou součástí interní komunikace. Cílové hodnoty chování jsou výsledkem konkretizace programů agroenvironmentálního managementu pro jednotlivé funkce v podniku. Stanovení specifických kritérií umožňuje, aby zaměstnanci pochopili cíle podniku a cítili přímou odpovědnost za jejich dosažení. Konečnou 36


odpovědnost za agroenvironmentální chování podniku přebírá jeho vedoucí představitel.

5.7 Realizace výcviku, šíření povědomí a odborná způsobilost Obecný požadavek Organizace musí zajistit, aby osoba(-y) provádějící pro ni nebo na její požadavek úkony, které mohou způsobit významné agroenvironmentální dopady identifikované organizací, byla(-y) způsobilá(-é) na základě odpovídajícího vzdělání, výcviku nebo zkušeností. Organizace musí uchovávat s tím spojené záznamy (jedná se především o služby zemědělským podnikům v době sklizně, služby rostlinolékařské péče apod.). Organizace musí určit potřeby výcviku spojené s jejími agroenvironmentálními aspekty a jejím systémem agroenvironmentálního managementu. Musí poskytovat výcvik nebo provádět jiné činnosti pro to, aby tyto potřeby byly splněny a musí uchovávat s tím spojené záznamy. Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postupy, které osoby pracující pro ni nebo na její požadavek poučí o • důležitosti shody s agroenvironmentální politikou, s postupy a požadavky agroenvironmentálního managementu, • významných environmentálních aspektech a s tím souvisejících skutečných nebo potenciálních dopadech spojených s jejich prací, a o agroenvironmentálních přínosech zlepšené osobní výkonnosti, • jejich úlohách a odpovědnosti za dosažení shody s požadavky systému agroenvironmentálního managementu a • potenciálních následcích nedodržení stanovených postupů. Výklad Již od počátku implementování požadavků agroenvironmentálního managementu musí být věnována dostatečná pozornost systematické výchově zaměstnanců a rozvoji jejich agroenvironmentální kvalifikace. Vedení podniku určí požadovanou úroveň zkušeností, odborných schopností a vzdělání, které jsou nutné k zajištění odborné způsobilosti zaměstnanců, zejména těch, kteří vykonávají v rámci AEMS specializované činnosti. Kvalifikační charakteristika se může stát součástí popisu pracovního místa. 37


Odpovědnost za tento systémový prvek bývá svěřena personalistovi, který při přípravě výcvikových programů spolupracuje s podnikovými nebo externími odborníky. Výcvikové programy mohou sestávat z těchto kroků • zjištění, jaký výcvik zaměstnanci potřebují; • vypracování plánu výcviku; • ověření, zda výcvikový program odpovídá předpisům; • výcvik předem specifikovaných skupin zaměstnanců; • dokumentace realizovaného výcviku; • vyhodnocení realizovaného výcviku. Diferencovaný výcvik zaměstnanců vychází z organizační struktury • vrcholové vedení (předpisy a požadavky na agroenvoronmentální management; souvislost mezi výrobou, ekonomikou a OŽP; agroenvironmentální právní požadavky); • střední a nižší články vedení (předpisy a požadavky AEMS; souvislost mezi výrobními činnostmi, řízením provozu a OŽP; zásady agroenvironmentálních právních požadavků); • zaměstnanci-osvětově zaměřený výcvik (požadavky AEMS, informace o agroenvironmentálních aspektech a vlivech, principy OŽP); • interní auditoři (realizace a prověřování AEMS, principy OŽP, agroenvironmentální právní požadavky, metodika interního auditu). Všem zaměstnancům bez ohledu na jejich zařazení nebo postavení v podniku musí být vysvětleno, jaký může být jejich podíl na zlepšování agroenvironmentálního profilu. Úspěšný výcvikový program je koncipován tak, aby účastníkům poskytl informace, které vedou k osvojení vědomostí, pochopení souvislostí, získání agroenvironmentálního povědomí a motivace. Agroenvironmentální výchova se stává součástí vstupního výcviku pro nové zaměstnance. Tato část výcviku by měla být zaměřena velmi prakticky. Úkolem v rámci aplikace tohoto standardu je také zajistit, aby smluvní partneři pracující na území podniku (na obhospodařovaných pozemcích) doložili, že mají náležité znalosti a kvalifikaci pro provádění svých prací odpovědným způsobem vůči životnímu prostředí.

38


Obr. 6 Záznamy o vzdělání musí být dohledatelné a dostupné

5.8 Vnitropodniková a externí komunikace Obecný požadavek Ve vztahu ke svým environmentálním aspektům a požadavkům agroenvironmentálního managementu organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) pro: • interní komunikaci mezi různými úrovněmi a funkcemi organizace; • přijímání, dokumentování a odezvu na zásadní podněty od externích zainteresovaných stran. Organizace musí rozhodnout, zda bude externě komunikovat o svých významných agroenvironmentálních aspektech a musí zaznamenat své rozhodnutí v této věci. Jestliže se rozhodne komunikovat, musí vytvořit a zavést metody pro tuto externí komunikaci. Požadavky v tomto standardu požadují uplatnění systémových prostředků v komunikaci a poskytování informací uvnitř i hlavně vně podniku. Je nezbytné, aby vrcholové vedení v této věci jednoznačně rozhodlo a své rozhodnutí dovedlo do podoby písemného postupu(ů). Výklad

39


Komunikace probíhá jednak na interní úrovni, kdy zaměstnanci musí být seznámeni s agroenvironmentální politikou, cíli a programy i se svou osobní rolí v celém procesu odvislou od konkrétního pracovního místa. Podobně výsledky monitorování, auditu a přezkoumání vedením organizace mají být sděleny těm zaměstnancům uvnitř organizace, kteří jsou odpovědní za agroenvironmentální profil. Výměna informací o agroenvironmentálních aktivitách slouží především k motivování. Ještě významnější je komunikace na externí úrovni, kdy partneři jsou souhrnně pojmenováni jako zainteresované strany. Tento pojem zahrnuje jak bezprostřední obchodní partnery - dodavatele a zákazníky, dále subjekty zainteresované na prosperitě podniku-vlastníky, banky, pojišťovny, tak "konzumenty" životního prostředí jako veřejného statku-okolní obyvatele, ekologické iniciativy, myslivecké organizace a reprezentanty veřejné správy. Komunikace musí být obousměrná; v rámci komunikace o vlivu na životní prostředí je předepsána povinnost zavést postupy k přijímání a řešení vnějších podnětů. Navázání komunikace a poskytování informací je vhodným nástrojem k předcházení stížnostem. V podmínkách zemědělských podniků se osvědčilo provádění tzv. polních dní, veřejného prezentování agroenvironmentálních programů aj... Je doporučeno řešení externího komunikování formou povinného agroenvironmentálního prohlášení. Zde je nutno rozlišit komunikaci s úřady, informování veřejnosti a rady zákazníkům. Rozsah komunikace s orgány veřejné správy je dán především právními požadavky. Dle požadavků tohoto standardu mají být vytvořeny také postupy komunikace týkající se přípravy havarijních plánů a dalších zásadních otázek. Vhodně zvolená forma prezentace vůle podniku řešit své agroenvironmentální problémy navodí u obchodních partnerů i subjektů zainteresovaných na výkonnosti podniku vztahy vzájemné důvěry. V podniku, který zajišťuje některé činnosti prostřednictvím smluvních partnerů, je nutno věnovat pozornost komunikaci s dodavateli. Musí je informovat o postupech a požadavcích AEMS, které se na ně vztahují, a v jejich rámci od nich požadovat garance, že dodávané služby a výrobky nevnesou do aktivit podniku další nekontrolovatelné agroenvironmentální vlivy.

40


Obr. 7 Komunikace hraje klíčovou roli v aplikaci potřebných opatření

5.9 Požadavky na agroenvironmentální dokumentaci Obecný požadavek Dokumentace systému agroenvironmentálního managementu musí zahrnovat • agroenvironmentální politiku, cíle a cílové hodnoty; • popis rozsahu systému agroenvironmentálního managementu; • definování klíčových zodpovědností a pravomocí, • popis hlavních prvků systému agroenvironmentálního managementu a jejich vzájemné součinnosti a odkaz na navazující dokumenty; • dokumenty, včetně záznamů, požadované touto specifikací (standardem); a • dokumenty, včetně záznamů, určené organizací jako nezbytné k zajištění účinného plánování, provozování a řízení procesů týkajících se jejích významných agroenvironmentálních aspektů. Výklad AEMS musí být dokumentován. Pro co nejsnazší integraci AEMS do činnosti podniku je zapotřebí, aby podnik zahrnul agroenvironmentální aspekty do stávajících řídících dokumentů typu směrnic, postupů a pokynů, pokud je má vypracované. Dokumentace má být dostatečně detailní, aby popsala klíčové prvky AEMS (tohoto standardu) a jejich vzájemnou součinnost a poskytla návod, kde je 41


možno získat detailnější instrukce o provozu specifických částí AEMS. Existují-li další systémy řízení v podniku, může být integrována do jejich dokumentace. Nejčastěji se jedná o podobu společného manuálu-příručky QMS a EMS. Protože je však obvyklé, že v rámci QMS nejsou do systému zahrnuty provozy s nejvýznamnějšími agroenvironmentálními aspekty (ochrana půdního fondu, ochrana proti erozi, péče o krajinotvorné prvky, energetika, vodní a odpadové hospodářství…), je nutno vytvořit směrnice a postupy i pro tyto oblasti, pokud vedení rozhodne, že je pro výkon/realizaci svých činností potřebuje. Pečlivě zpracovaný systém dokumentace umožní kontrolu a zajistí kontinuitu chování při personálních změnách. Musíme však pamatovat na to, že dokumenty tvoříme pouze tam, kde budou tzv. „přidanou hodnotou“.

Řídící dokumentace se obvykle člení do tří úrovní: • příručka AEMS; • směrnice, plány, řády, postupy, instrukce; • technicko – provozní dokumentace. Při tvorbě dokumentace se zpracuje nejprve druhá vrstva, jejím zjednodušením vznikne příručka AEMS, naopak rozšířením a rozepsáním třetí vrstva pracovních a kontrolních postupů. Příručka AEMS může zahrnovat: • vymezení a popis systému (včetně identifikace a popisu podniku a lokality); • stanovení odpovědností (organizační struktura); • agroenvironmentální politiku, cíle a plány; • registr environmentálních aspektů a registr právních požadavků a způsob jejich udržování v aktuálním stavu; • odkazy na pracovní postupy a související dokumentaci. Dokumentace musí brát v úvahu normální provozní podmínky, situaci při mimořádných událostech; minulou, současnou a plánovanou činnost. Speciální součástí dokumentace jsou postupy pro mimořádné události (havarijní a poplachové plány).

42


Obr. 7 Speciální metodiky a návody mohou vhodně doplňovat systémovou řídící dokumentaci

5.10 Řízení dokumentů a záznamů Řízení dokumentů Obecný požadavek Dokumentace požadovaná systémem agroenvironmentálního managementu a tímto standardem musí být řízená. Záznamy jsou zvláštním druhem dokumentu a musí být taktéž řízeny. 43


Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postupy pro: • schvalování správnosti dokumentů před jejich vydáním; • přezkoumávání a aktualizování podle potřeby a potvrzení platnosti dokumentů; • zajištění identifikace změn a stavu po poslední revizi dokumentů; • zajištění dostupnosti důležitých verzí příslušných dokumentů na místě, kde jsou používány; • zajištění toho, že dokumenty zůstávají čitelné a snadno identifikovatelné; • zajištění toho, aby dokumenty externího původu určené organizací jako nezbytné pro plánování a provozování systému agroenvironmentálního managementu byly identifikovány a jejich distribuce byla řízena; • zamezení nezamýšleného použití zastaralých dokumentů a jejich vhodné označení, jestliže zůstávají zachovány pro jakékoli účely. Výklad Veškerá dokumentace musí být formulována jednoduše, jednoznačně a srozumitelně. Musí být čitelná, datovaná, revidovaná a snadno přístupná, udržovaná v pořádku a po určenou dobu archivovaná. Podnik musí vytvořit a udržovat postupy a přidělit odpovědnosti týkající se vypracování a aktualizace různých druhů dokumentů. V zásadě by mělo platit, že dokumentaci zpracovává ten, kdo ji bude užívat. Dokumenty převzaté od jiných organizací musí být také řízeny. Nedílnou součástí dokumentace jsou příslušné postupy • označování; • přiřazování k pracovišti/ osobě (rozdělovník); • přezkoumávání, provádění a schvalování změn (změnové řízení); • přidělování platného znění; • vyřazování neplatných dokumentů; • uchovávání neplatných dokumentů pro archivní účely. Na úseku OŽP podléhají některé dokumenty zvláštnímu režimu schválení vyplývajícímu z požadavků právních předpisů. Jedná se zejména o provozní a manipulační řády zařízení na omezování emisí, skladů chemických látek a o havarijní plány. Součástí procesu schvalování dokumentů orgánem státní správy může být rovněž stanovení dalších závazných podmínek majících vliv na proces řízení dokumentů (především jejich aktualizace). Obvyklými náležitostmi dokumentace jsou • název, identifikace (číselný kód); • specifikace účelu; 44


• • • • • •

rozsah platnosti pro činnosti a místa; pojmy, zkratky, definice; vyznačení odpovědnosti za činnost; popis postupu; související dokumentace; změnové řízení, přílohy (rozdělovník, záznamy).

Seznámení zaměstnanců s příslušnou dokumentací musí být doložitelné (protokolováno).

Řízení záznamů Obecný požadavek Organizace musí vytvořit a udržovat záznamy nezbytné k prokázání shody s požadavky jejího systému agroenvironmentálního managementu s požadavky tohoto standardu a k prokázání dosažených výsledků. Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) pro identifikaci, skladování, ochranu, obnovování, uchovávání a skartaci záznamů. Záznamy musí být a musí zůstávat čitelné, identifikovatelné a vysledovatelné. Výklad Vedení záznamů o všech sledovaných charakteristikách podniku umožňuje sledovat shodu s požadavky standardu. Zaznamenávání výsledků agroenvironmentálních činností je základem pro interní (podávání zpráv vedení) a externí komunikaci (podávání zpráv úřadům a dalším zainteresovaným na agroenvironmentálním profilu). Záznamy se musí vést tam, kde • vznikají problémy; • se sleduje vývojový trend; • pracovník provádí zásah s možným nepříznivým agroenvironmentálním dopadem; • vedení a poskytování záznamů je požadováno právními předpisy (např. Záznam o výsledku místního šetření, výsledek vyšetření vzorků v rámci rostlinolékařské péče apod.). Soubor záznamů může obsahovat • individuální agroenvironmentální správní akty; • evidence hnojení; 45


• • • • • • • • • • • • • • •

evidence používaných přípravků na ochranu rostlin; fotodokumentaci škod působených zvěří a na zvěři v rámci provádění zemědělských činností podněty a stížnosti; zápisy o plnění programů agroenvironmentálního managementu; záznamy o výcviku; údaje z monitorování; agroenvironmentální informace o činnostech a výrobcích; agroenvironmentální informace o službách; záznamy o kontrole, údržbě a kalibraci; agroenvironmentální informace o dodavatelích; záznamy o výskytu neshody; hlášení o poruchách a mimořádných událostech (haváriích); informace o nákladech na OŽP; protokoly a závěrečné zprávy z auditů; zápisy z přezkoumání vedením.

V zemědělských podnicích je vedení záznamů dále omezeno na záznamy nezbytné pro zavedení a provoz AEMS a pro sledování míry plnění plánovaných cílů a cílových hodnot.

Součástí řízení záznamů je • označení místa vzniku, druhu záznamu a formy záznamu (listinná, elektronická); • odpovědnost za pořízení a vyhodnocení; • shromažďování, zpracování, udržování, vyhledávání a využívání; • určení přístupových práv; • archivace (doba, místo); • způsob ochrany před poškozením, ztrátou a zneužitím a postupy případného obnovení; • skartace. Rozhodnutí orgánu státní správy je z hlediska své formy záznamem, z hlediska svého obsahu (výroková část) právním požadavkem, který musí být řízen.

46


Obr. 8 Fotodokumentace o způsobu hospodaření je pro řízení dopadů činností na životní prostředí velmi cenným záznamem

5.11. Řízení zemědělského provozu Obecný požadavek Organizace musí určit a plánovat ty operace a činnosti, které souvisejí s určenými významnými agroenvironmentálními aspekty v souladu s její agroenvironmentální politikou, cíli a cílovými hodnotami organizace tak, aby byly prováděny za přesně stanovených podmínek, a to: • vytvořením, zavedením a udržováním dokumentovaného(-ných) postupu(-ů) pro řízení situací, kdy by bez těchto postupů mohlo dojít k odchýlení od agroenvironmentální politiky, cílů a cílových hodnot; a • ustanovením provozních kritérií v těchto postupech; a • vytvořením, zavedením a udržováním postupů pro identifikované významné agroenvironmentální aspekty činností a služeb, používaných organizací a sdělením příslušných postupů a požadavků dodavatelům, včetně smluvních partnerů.

Výklad 47


Cílem AEMS je, aby veškeré procesy v podniku, které mohou ovlivnit plnění agroenvironmentální politiky, byly řízeny. Řízení provozu představuje • plánování prováděných zemědělských činnosti; • dostupnost informací pro realizaci procesu; • vytvoření provozního postupu, pokud je to třeba; • dohled a vyhodnocení účinnosti provozního postupu. Provozní činnost lze rozdělit na rutinní činnost při plnění požadavků běžného provozu, preventivní činnost při provozních změnách a nových záměrech a strategickou činnost při předvídání změn agroenvironmentálních požadavků. Dokumentované postupy stanovují agroenvironmentální přístup v rámci specifických procesů. Musí být vhodné, správně stanovené a proveditelné. Nesmějí stávající provozní činnost narušovat nebo do ní vnášet chyby. Mají nejčastěji podobu technicko-organizačních směrnic. V podniku se jedná o postupy s jednoduchou dokumentací, pokud má tato pro podnik význam. Provozní postupy se týkají: • rostlinné výroby (realizace agroenvironmentálních opatření, péče o krajinné prvky..); • živočišné výroby; • ochrany půdního fondu (prevence před erozí…); • údržby, laboratoří; • monitorování, kontroly a zneškodnění vedlejších produktů výroby; • dodavatelů a zásobování; • provozu dopravy; • energetického hospodářství; • provoz vodních děl; • skladování a přepravy (logistiky); • manipulace, skladování, balení, ochrany a dodávání především z hlediska skladování a manipulace s chemickými látkami; • změny výroby a výrobního procesu, návrhu nového produktu, investiční činnosti; • marketingu; • personalistiky; • řízení mimořádných událostí; 48


• • •

identifikace a sledovatelnost produktu, který v tomto případě zahrnuje také sledování produkovaných odpadů, potrubních a kanalizačních sítí; servisu, v rámci kterého je třeba sledovat současné i budoucí povinnosti podniku při zpětném odběru obalů a výrobků; definice způsobů ovlivnění, řízení smluvních partnerů.

Při vlastním řízení procesů (agrotechnických postupů) je nutné dodržovat zásady hospodaření na zemědělském půdním fondu sppecifikované v právních předpisech a tzv. Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu GAEC, SMR.

Obr. 9 Pro řízení činností mají velký význam informace publikované ve formě metodických pokynů

5.12 Příprava na mimořádné události (havárie) a možnosti reakce Obecný požadavek

49


Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) k identifikaci možností vzniku mimořádných situací ohrožení a situací, které mohou mít dopad(-y) na životní prostředí a pro reakce na ně. Jedná se především o významné škody způsobené vodní erozí půdy, zvěří a na zvěři, požárem a podobně. Organizace musí reagovat na nastalé situace mimořádného ohrožení a havárie a předcházet nebo eliminovat s nimi spojené negativní agroenvironmentální dopady. Organizace musí periodicky přezkoumávat a tam kde to je zapotřebí, revidovat své plány pro případ mimořádných událostí a postupy reakcí, a to především poté, co se mimořádná situace nebo situace havarijního ohrožení udály. Organizace rovněž musí tam, kde to je možné, tyto postupy pravidelně přezkušovat. Výklad Postupy pro mimořádné události musí vycházet především z platné úpravy právních předpisů a technických norem, ale mohou jít i nad jejich požadavky (rizikový management, bezpečnostní studie atd.). V rámci těchto postupů musí být identifikovány potenciální mimořádné události, havárie a situace ohrožení. Přitom jsou zohledněny případy dřívějších mimořádných událostí, jejich agroenvironmentální dopady a zkušenosti s jejich zvládáním. Poté, co je identifikováno riziko vzniku havárie, je nejprve třeba učinit, pokud je to možné, preventivní opatření v řízení procesu a tím odstranit jeho příčinu.Postupy mají zahrnovat např. hlediska: • chybně provedené chemické ochrany rostlin, provádění sklizně pícnin v době kladení mláďat, přemnožení vybraných druhů zvěře…….. a jejich vliv na jednotlivé složky životního prostředí; • specifických dopadů havarijních úniků na životní prostředí a majetek. V plánech pro tyto události podnik definuje a udržuje postupy řešení možných situací způsobených buď vnější (chybný plán mysliveckého hospodaření) nebo vnitřní příčinou (únik závadné látky při provádění rostlinolékařské péče), popř. jejich kombinací. Musí být připravena reakce na tyto situace včetně opatření pro zmírnění agroenvironmentálních dopadů, které mohou v souvislosti s havárií nastat. Plány pro řešení mimořádných událostí zpravidla obsahují 50


• • • • • • • • • •

organizování a sled činností; rozdělení odpovědnosti včetně zastoupení v době nepřítomnosti a oprávnění k zásahu do výrobního procesu; informace o zásahových jednotkách, dotčených orgánech státní správy; plány interního a externího komunikování ; schémata rozvodů médií; informace o nebezpečných látkách včetně agroenvironmentálních dopadů a opatření při mimořádných situacích; specifikaci sanačních opatření; plány výcviku ; testování účinnosti; prověrky materiálového zabezpečení.

Pro rychlou a účinnou reakci v případě ohrožení je nezbytné pravidelně prověřovat materiálovou a lidskou připravenost i spojení na externí pomoc. Postupy pro mimořádné události musí brát v úvahu vliv lidského faktoru a s ohledem na jeho nepředvídatelnost zavést pojistné mechanismy a opatření. Jednou ze základních dobrých zemědělských a environmentálních podmínek je nepálení rostlinných zbytků na půdních blocích, popřípadě na dílech půdních bloků, po sklizni obilovin, olejnin, popřípadě luskovin, které zde byly pěstované. Porušení této podmínky má významný vliv na životní prostředí.

51


Obr. 12 Požár je považován s ohledem na vlivy na životní prostředí za havárii.

5.13 Monitorování a měření klíčových charakteristik procesů zemědělského podnikání Obecný požadavek Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) pravidelného monitorování a měření klíčových znaků svého provozu, které mohou mít významný agroenvironmentální dopad. Postup(-y) musí zahrnovat dokumentování informací pro monitorování příslušných nástrojů řízení provozu a souladu s cíli a cílovými hodnotami organizace. Organizace musí zajistit, aby používala a udržovala monitorovací a měřící zařízení, které je kalibrované nebo ověřené (pokud je třeba) a musí uchovávat související záznamy. Výklad Za účelem bilancování agroenvironmentálního profilu s cíli a cílovými hodnotami musí podnik provádět pravidelné sledování zásadních charakteristik činností a procesů. Je vhodné zavést a udržovat dokumentované postupy k monitorování především těch činností a procesů, které jsou významné z hlediska OŽP. Monitorování a měření určitých veličin může být dáno právními požadavky (limity vypouštěného znečištění, pachových jednotek apod.), popř. může souviset s technologickými procesy a jejich ekonomikou (spotřeba elektrické energie, tepla a vody). Pro příslušnou činnost nebo proces to znamená • identifikovat a dokumentovat potřebu získat údaje (druh, místo a četnost); • stanovit postupy a metodiku sledování včetně odpovědnosti; 52


• • •

určit a dokumentovat klasifikační kritéria včetně opatření pro případ neuspokojivých výsledků; posoudit a dokumentovat platnost údajů pro případ nesprávné funkce monitorovacího systému; hodnotit shodu údajů s cílovými hodnotami.

Aplikují se postupy typu Kontrola a zkoušení, Řízení kontrolního, měřicího a zkušebního zařízení, Statistické metody, které podrobně popisují náležitosti řízení a dokumentování kontrolního a zkušebního procesu. Pomocí statistických metod je možné vyhodnotit vývojový trend sledovaných veličin. Prostřednictvím monitorování a měření je možno provádět • vstupní kontrolu a kontrolu provozu (druh, množství a efektivnost používaných surovin a energií); • kontrolu technologických procesů a zařízení (kontrola podmínek správné zemědělské praxe, kontroly seřízení, těsnosti zařízení na ochranu rostlin atp.); • kontrolu vedlejších produktů výroby (množství a koncentraci emisí do ovzduší, množství a jakost odpadních vod, množství a složení odpadu); • kontrolu finančních nákladů na OŽP a přínosů AEMS. V souvislosti se škodami působenými zvěří je nutno trvale monitorovat (sledovat) příčiny a vývoj škod na polních plodinách. Obdobně je třeba postupovat i v souvislosti se škodami působenými na zvěří. I u těchto incidentů je nutno trvale monitorovat (sledovat) příčiny a vývoj tohoto stavu. Klíčovým indikátorem stavu agroekosystémů je biodiverzita, erozní ohroženost území, počet krajinných prvků a výskyt lokálních přírodních katastrof (povodně, záplavy).

53


Obr. 13 Monitorování biodiverzity je klíčový indikátor vlivu zemědělské činnosti na ekosystém

5.14 Hodnocení souladu s příslušnými právními předpisy Obecný požadavek Ve shodě se svým závazkem být v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) pro periodické hodnocení tohoto souladu. Organizace musí udržovat záznamy o výsledcích pravidelných hodnocení. Organizace musí hodnotit soulad s jinými požadavky, které se na ni vztahují. Organizace může kombinovat toto hodnocení s hodnocením souladu s požadavky právních předpisů uvedeným v článku výše, nebo může vytvořit samostatný(-é) postup(y). Organizace musí udržovat záznamy o výsledcích pravidelných hodnocení. Výklad Jako součást svého závazku být ve shodě má organizace vytvořit, zavést a udržovat postup pro periodické hodnocení souladu s požadavky příslušných právních předpisů, které se vztahují na její environmentální aspekty. Organizace má zaznamenávat výsledky těchto hodnocení. Rozsah hodnocení 54


souladu může jít za rámec rozmanitých požadavků právních předpisů nebo konkrétního požadavku. Pro posouzení souladu může být použita celá řada metod, včetně procesů jako jsou • audity, • dokumenty a/nebo záznamy z přezkoumání, • inspekce zařízení, • rozhovory, • přezkoumání projektu nebo práce, • rutinní analýzy vzorků nebo výsledků zkoušek a/nebo • ověření vzorkování resp. testování a • obchůzka polností a/nebo přímé pozorování. Organizace má vytvořit četnost a metodiku hodnocení souladu, která odpovídá její velikosti, druhu a složitosti. Četnost může být ovlivněna takovými faktory, jako jsou úroveň souladu v minulosti nebo specifické požadavky právních předpisů. Prospěšné může být pravidelné provádění nezávislých přezkoumání. Program hodnocení souladu může být integrován s jinými posuzovacími činnostmi. Tyto činnosti mohou zahrnovat audity systému managementu, posuzování zdraví a bezpečnosti při práci nebo inspekce nebo kontroly zajištění kvality. Obdobně má organizace pravidelně hodnotit svůj soulad s dalšími požadavky, kterým podléhá. Organizace si může vytvořit zvláštní proces pro provádění takových hodnocení nebo si může vybrat kombinaci těchto hodnocení se svým hodnocením souladu s požadavky právních předpisů, se svým procesem přezkoumání vedením nebo jiným procesem hodnocení. Záznamy o těchto periodických hodnoceních mají být udržovány. V podmínkách zemědělských podniků je doporučováno provádět prověřování právních požadavků prostřednictvím akreditovaných poradců MZe, především v oboru: • rostlinná výroba, • ochrana přírody a krajiny, • ekologické zemědělství a • lesnictví.

55


Tato konzultační a poradenská služba je podporována v rámci Programu rozvoje venkova - období 2007 – 2013. Poradci (auditoři) mají přispět ke zlepšení informovanosti m.j. podnikatelů v zemědělství a dalších osob podílejících se na resortních a dalších činnostech ve venkovské krajině. Cílem je usnadnit orientaci a podpořit zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou zároveň slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí. Audit uplatňování právních požadavků je nepodkročitelným minimem této poradenské a konzultační služby.

Obr. 14 Při posuzování souladu může být využita brožura s požadavky Cross Compliance

5.15 Řešení provozních problémů, neshod a stížností včetně nápravných a preventivních opatření Obecný požadavek

56


Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat postup(-y) pro řešení skutečné(ných) nebo potenciální(-ch) neshody (neshod) a pro přijetí opatření k nápravě a preventivních opatření. Postup(-y) musí definovat požadavky pro • identifikování a nápravu(-y) neshody(neshod), potenciální neshody (pozorování) a pro přijetí opatření vedoucích ke zmírnění/předcházení jejich agroenvironmentálních dopadů, • zkoumání neshody (neshod)/ potenciálních neshod, určování její(ích) příčiny (příčin) a přijímání opatření v zájmu zabránění jejich opakování, • vyhodnocování potřeby zavést opatření k předcházení neshody (neshod) a zavádění vhodných opatření pro zamezení jejich výskytu, • zaznamenávání výsledků přijatého (přijatých) opatření k nápravě a preventivního(-ních) opatření a • přezkoumávání efektivnosti přijatého (přijatých) opatření k nápravě a preventivního(-ních) opatření. Podniknutá opatření musí odpovídat rozsahu problémů a vzniklým agroenvironmentálním dopadům. Organizace musí zajistit, aby byly provedeny všechny potřebné změny v dokumentaci systému agroenvironmentálního managementu. Výklad Zjišťování příčin problémů, odstraňování a prevence jejich výskytu jsou postupy vedoucí ke zlepšování agroenvironmentálního profilu. Neshoda může být identifikována prostřednictvím monitorování a měření, oznámení provozního problému, porušení pracovní kázně, obdržení stížnosti či výsledkem auditů AEMS. Základními kroky při postupu zjišťování a nápravy neshod jsou • vyčlenění zdrojů; • rozbory příslušných procesů; • záznam příčiny neshody; • naplánování opatření; • určení rizika pro případ, že opatření nebude přijato; • průběh opatření; • sledování účinnosti; • předkládání informací; • změny v postupech, dokumentaci. Pokud se objeví náznak určitých trendů ve vývoji neshod, případně hrozí-li 57


vznik neshody, je namístě navrhnout preventivní opatření vycházející z rozboru všech potenciálních příčin a zdrojů neshod. Opatření musí být přiměřená rozsahu a významu neshody. Přednost mají preventivní opatření vyplývající z identifikace havarijního rizika. Rozsah příslušné dokumentace má odpovídat úrovni opatření. Na úseku OŽP lze za nejzávažnější neshodu považovat neplnění předepsaných limitů vypouštěného znečištění a nedodržení podmínek provozu vyplývajících z právních předpisů a rozhodnutí orgánů státní správy. Mezi zemědělskými podniky se také vyskytují subjekty, které v rozporu s tím co jim ukládají předpisy, nekonají (např. rušení krajinotvorných prvků, nedodržování zásad správné praxe apod.). V případě, kdy neshodu s právními požadavky zjistí orgán státní správy v rámci své dozorové činnosti, jsou nápravná opatření ukládána jeho rozhodnutím. Obsahem tohoto dokumentu je pouze definování požadavku, nikoliv vlastní postup. Vyhledávání agroenvironmentálních neshod je většinou pracovní činností odborné funkce (externí specialisté-poradci MZe, vodohospodáři, auditoři). Výskyt neshody musí být zaznamenán. V rámci AEMS musí být určeny odpovědnosti a pravomoci k vyhodnocování neshod a rozhodování o nápravných a preventivních opatřeních. V závažných případech může opatření vyústit v realizaci investice. V rámci aplikace nové technologie (agrotechnického postupu) podnik uloží dodavateli monitorovat, zda účinnost zařízení dosahuje potřebných parametrů. Řízení neshod s dodavateli, jejichž agroenvironmentální chování neodpovídá stanoveným požadavkům, souvisí s řízením provozu.

58


Obr. 16 Biopás, nebo-li pruhové potravní políčko nesmí být využíván k přejezdům. Na základě zjištění porušení - neshody je nezbytné přijmout odpovídající nápravné opatření.

5.16 Interní audity Obecný požadavek 59


Organizace musí zajistit, aby byly prováděny interní audity systému agroenvironmentálního managementu v plánovaných intervalech tak, aby a) bylo určeno, zda systém agroenvironmentálního managementu • odpovídá plánovaným krokům agroenvironmentálního managementu včetně požadavků příslušných norem a • je správně zaveden a udržován a b)poskytly vedení organizace informace o výsledcích auditů. Organizace musí plánovat, vytvořit, zavést a udržovat program(-y) auditů, s přihlédnutím k environmentálnímu významu dané(-ých) operace(-í) a k výsledkům předešlých auditů. Postup(-y) auditu musí být vytvořeny, zavedeny a udržovány tak, aby určovaly • odpovědnosti a požadavky na plánování a provádění auditů, podávání zpráv o jejich výsledcích a uchovávání záznamů s nimi spojených, • stanovení kritérií auditu, rozsahu, četnosti a metod. Výběr auditorů a provádění auditů musí zajistit objektivitu a nestrannost procesu auditu. DA Výklad EMS Úkolem plánovaných auditů je prověřit, jak funguje AEMS, jak jsou na jednotlivých pracovištích dodržovány a naplňovány jeho požadavky. Audity současně ověřují, jak účinně AEMS naplňuje agroenvironmentální politiku a jaký je agroenvironmentální profil podniku. Postupy při auditu AEMS a požadavky na auditory je doporučeno volit s ohledem na požadavky normy ISO 19011: 02 Směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému agroenvironmentálního managementu. Interní audity mohou být prováděny zaměstnanci podniku (interními auditory), které je nutno pro tuto činnost proškolit, nebo externisty (obvyklé v malých podnicích). Podmínkou je jejich nezávislost na prověřovaném pracovišti. Pro interní auditování je možno opět využít akreditované poradce MZe. Dále je velmi vhodné zařadit do týmu auditorů zástupce zainteresovaných stran (mysliveckého hospodáře dotčené honitby, zástupce orgánů státní správy, nevládních organizaci apod.). Směrnice pro provádění interních auditů stanovuje rámcové zásady auditování. Plán interních auditů zpracovává zpravidla zástupce vedení pro AEMS. Úlohou vedení je zabezpečit na tuto činnost zdroje. Interní audit 60


neprobíhá v celém podniku najednou, ale v rámci jednotlivých pracovišť se postupně prověřují prvky a/nebo procesy AEMS. Četnost interních auditů se určuje podle charakteru provozu/ hospodaření s ohledem na jeho agroenvironmentální aspekty. Při určování četnosti je třeba zvážit výsledky předchozích auditů. V průběhu auditního cyklu, který by neměl být delší než 1 rok, by měly být prověřeny všechny prvky systému, jejich praktické zabezpečení a fungování. Pokud je podezření na škody působené zvěří a na zvěři, doporučujeme ihned provést audit dotčeného provozu / procesu. V rámci interních auditů se zpravidla prověřuje • zda jsou v daném procesu popsány činnosti a odpovědnosti; • zda je k dispozici potřebná dokumentace; • zda jsou s ní zaměstnanci seznámeni; • jak s ní zaměstnanci dovedou pracovat; • jak ji zaměstnanci využívají; • efektivnost agroenvironmentálního systému. Je vhodné předem vypracovat jednoduché seznamy auditních otázek, tzv. kontrolní listy (doporučuje se vycházet z Příručky jakosti zemědělského podniku – metodická pomůcka akreditovaných zemědělských poradců, ve které jsou vypracovány pro jednotlivé obory a oblasti zemědělského podnikání detailní otázky včetně odkazů na související právní požadavky). Musí být sestaveny tak, aby plně systémově a funkčně pokrývaly prověřovanou oblast a jsou základem pro vypracování dotazníku pro konkrétní audit. Auditní otázky mají otevřený charakter, tzn. vyžadují popisnou odpověď. Prověření odpovědí proti jinak získaným informacím pomůže stanovit míru jejich spolehlivosti (záznamy, místní prohlídky). Systémové neshody se musí precizně zdokumentovat a prostřednictvím zástupce vedení pro EMS zahájit nápravná opatření. Zpráva z auditu poskytuje vrcholovému vedení informace o závěrech z auditu. Za účelem maximální objektivity doporučujeme při auditech používat přiměřeně fotokamery.

61


Obr. 16 Audit provádí osoba, která je kompetentní a nezávislá; ideální akreditovaný poradce v oboru zemědělství a ochrana přírody a krajiny.

5.17 Provádění porad Obecný požadavek Vrcholové vedení organizace musí v plánovaných intervalech přezkoumávat systém agroenvironmentálního managementu organizace tak, aby byla zajištěna jeho trvalá vhodnost, přiměřenost a efektivnost. Přezkoumání musí 62


zahrnovat posouzení příležitostí pro zlepšení a potřeb změn systému agroenvironmentálního managementu, včetně agroenvironmentální politiky a agroenvironmentálních cílů a cílových hodnot. Záznamy o přezkoumání vedením musí být uchovávány. Vstupy pro přezkoumání vedením musí zahrnovat • výsledky interních auditů a vyhodnocení souladu s požadavky právních předpisů a jinými požadavky, které se na organizaci vztahují, • komunikaci(-e) s externími zainteresovanými stranami, včetně stížností, • agroenvironmentální profil organizace, • rozsah splnění cílů a cílových hodnot, • stav opatření k nápravě a preventivních opatření, • následné činnosti z minulého přezkoumání vedením, • změněné okolnosti, včetně vývoje požadavků právních předpisů a dalších požadavků spojených s jejími agroenvironmentálními aspekty, a • doporučení pro zlepšení. Výstupy z přezkoumání vedením musí zahrnovat všechna rozhodnutí nebo činnosti spojená s možnou potřebou změnit agroenvironmentální politiku,cíle, cílové hodnoty nebo jiné prvky systému agroenvironmentálního managementu, v souladu se závazkem neustálého zlepšování. Výklad Podnik má přezkoumávat a neustále zlepšovat AEMS s cílem zlepšovat svůj celkový agroenvironmentální profil. Děje se tak prostřednictvím hodnocení přiměřenosti, účinnosti a tím i funkčnosti AEMS. Rozsah přezkoumání má být vždy úplný, aby postihl agroenvironmentální rozměry všech činností podniku a služeb, včetně jejich dopadu do ekonomické oblasti a vlivu na postavení vůči konkurenci. Všechny složky AEMS nemusí být přezkoumávány zároveň, proces hodnocení může probíhat během určitého časového období. Přezkoumání má zahrnovat • výsledky auditů; • míru naplnění cílů a cílových hodnot; • vyhodnocení účinnosti AEMS;

63


• • • • • •

vyhodnocení vhodnosti agroenvironmentální politiky a potřeby jejích změn na základě stavu dotčeného agroekosystému; informace o biodiverzitě, haváriích, škodách působených zvěří a na zvěři; informace o změnách právních požadavků; informace o měnících se očekáváních a požadavcích zainteresovaných stran; informace o změnách technologií, produktů nebo procesů; informace z oblasti vědeckého a technického pokroku, zkušeností získaných z mimořádných událostí a oblasti tržních preferencí.

Pravidelné přezkoumání vedením představuje užitečný nástroj nejen pro hodnocení aktuálního fungování AEMS, ale zejména pro vyhodnocení budoucí vhodnosti a přiměřenosti AEMS ve vztahu k vnějším změnám i změnám v samotném podniku. Poté, co podnik identifikuje změny, které je třeba v rámci AEMS provést, vrátí se k plánovací fázi, aby tyto změny zapracoval do agroenvironmentální politiky, cílů a cílových hodnot a programů. Přezkoumání politiky, cílů a programů má probíhat na té úrovni vedení, která je stanovila, s četností alespoň jednou za rok. Zástupce vedení pro AEMS je zpravidla odpovědný za přípravu a provedení přezkoumání. Při zpracovávání hodnotící zprávy vychází z protokolů a závěrů z interních auditů. Zprávu schvaluje vrcholové vedení. Schválení musí být doloženo písemně např. zápisem z porady vrcholového vedení. Pozorování, závěry a doporučení vrcholového vedení mají být zaznamenány pro zajištění potřebných kroků.

64


Obr. 17 Přezkoumání vedením se provádí zpravidla formou porady vedením, která má přesně stanovený program.

5.18 Agroenvironmentální prohlášení Doporučení

65


Pokud chce zemědělská organizace v oblasti ochrany životního prostředí nadstandardně prezentovat zainteresovaným stranám svůj odpovědný přístup, je možné připravit tzv. agroenvironmentální prohlášení, např. v souladu s podmínkami programu EMAS III. Agroenvironmentální prohlášení by mělo být připraveno na základě úvodního agroenvironmentálního přezkoumání po provedení všech jednotlivých auditů nebo auditních cyklů pro každou podnikatelskou jednotku, která o vydání dokumentovaného prohlášení projevila zájem. Agroenvironmentální prohlášení by mělo být určeno pro veřejnost a musí být napsáno ve stručné, srozumitelné formě. Technické materiály mohou být přiloženy. První prohlášení musí obsahovat také specifické informace. Každé další prohlášení musí zohledňovat podstatné změny, ke kterým došlo od doby vydání předchozího agroenvironmentálního prohlášení. Povinností podniku, který chce být ověřen a vlastnit „certifikát“ EMAS je poskytnout ověřené agroenvironmentální prohlášení kompetentním orgánům, kde se nachází podnikatelská jednotka a dát ho k dispozici veřejnosti. Agroenvironmentální prohlášení ve stručné a jasné formě prezentuje záměry a dosažené výsledky. Musí obsahovat především • popis činnosti podniku v daném místě; • stavu agroekosystému, v rámci kterého se hospodaří • posouzení všech podstatných agroenvironmentálních problémů, které se vztahují k dotčeným činnostem; • odpovídající přehled údajů o emisích, produkci odpadu a ostatních podstatných agroenvironmentálních aspektech; • údaje o stavu agroekosystému, biodiverzitě, krajině, přírodě, škodách působených na zvěři a zvěří; • ostatní faktory ovlivňující agroenvironmentální profil podniku; • prezentaci agroenvironmentální politiky podniku, programu a systému řízení, které byly v podniku zavedeny; • termín, stanovený pro předložení příštího prohlášení; • jméno agroenvironmentálního ověřovatele, který bude provádět kontrolu. Prohlášení vypracují zaměstnanci podniku. Konkrétní obsah jeho písemné podoby je dán charakterem podniku a environmentálních aspektů jeho činností, výrobků nebo služeb. Měla by být dodržena rovnováha mezi textem, obrázky, diagramy a tabulkami. Informace v prohlášení mají být • srozumitelné a mají být vysvětleny; 66


• • •

ověřitelné; přesné; prezentované ve stále shodné formě (měrných jednotkách), aby byly patrné jejich trendy.

Je nutné (pokud se management podniku pro vydávání prohlášení rozhodne), aby podnik vždy po skončení auditního cyklu vypracoval úplné agroenvironmentální prohlášení, které bude ověřeno. Dle Nařízení by měl podnik každoročně připravit zjednodušené prohlášení obsahující přehled o poškození životního prostředí, produkovaných emisích, odpadech, spotřebě surovin, energie a vody, o hluku atd., včetně uvedení podstatných změn, ke kterým došlo od vydání předchozího prohlášení. Malé a střední podniky na základě dohody s agroenvironmentálním ověřovatelem většinou nemusí každoroční prohlášení zpracovávat.

6. Postup při implementaci Doporučení Každá ze zemědělských organizací má již zavedeny určité řídicí postupy či systémové prvky, které lze vhodně použít pro začlenění ochrany životního prostředí do integrovaného systému. Zavádění AEMS souvisí především se změnou kultury podniku a postoje lidí, kteří ho řídí a pracují v něm. Proces bude úspěšný, existuje-li v podniku vnitřní přesvědčení, že taková činnost je potřebná. Řešení environmentálních problémů, které se dotýká téměř každého aspektu podnikání, se musí svěřit osobě vybavené odpovídajícími odpovědnostmi a pravomocemi. Povinností, kterou ukládá tento standard, je jmenovat zástupce vedení, který bude vybaven potřebnými pravomocemi a ponese odpovědnost za zavádění a udržování AEMS. Tento pracovník by měl být organizačně schopnou, komunikativní osobou. Rozhodnutí zavést požadavky AEMS prezentované v podobě závazku vrcholového vedení, jeho pozornost a podpora věnovaná celému procesu pomohou v podniku odstranit vžitý mýtus, že ochrana životního prostředí rovná se likvidaci negativních důsledků výroby, se kterou tvoří oddělené a vzájemně konfliktní sféry. Praktické naplňování zásady, že o konečné podobě agroenvironmentálního profilu rozhoduje svým dílem každý zaměstnanec, není v žádném případě věcí příkazu, ale cíleného ovlivňování a motivování. Zemědělské podniky mají jednoduchou řídicí strukturu, kdy lze 67


snadno zainteresovat zaměstnance pro zavádění AEMS a řídit vhodným způsobem procesy, které jsou pro podnik z hlediska environmentálních aspektů významné. Kromě lidských zdrojů potřebných pro budování a řízení AEMS musí vedení zajistit také zdroje finanční. Z těchto hledisek je kromě plnění agroenvironmentálních programů nejnáročnější částí procesu úvodní agroenvironmentální přezkoumání včetně prověrky environmentálních aspektů a právních a jiných požadavků. Zdroje jsou potřebné také pro vytváření dokumentace AEMS (součástí které je i dokumentace potřebná pro naplnění zákona o IPPC) a provádění interních auditů. Výše nákladů na celý proces závisí na tom, do jaké míry stávající systém řízení odpovídá požadavkům EMS. Minimální náklady jsou potřebné pro podniky s moderním řízením a s environmentálně příznivým provozem (to jsou ty, které například získali integrované povolení a uplatňují požadavky zákona, mají vyškolený personál…). Ve výhodě jsou také podniky, ve kterých již funguje systém managementu kvality. Již úvodní agroenvironmentální přezkoumání odhaluje závady, jejichž operativní odstranění přináší úspory. Tyto nově vytvořené zdroje jsou využívány v dalších fázích přípravy systému. Než se vedení podniku rozhodne pro AEMS, musí znát odpověď na otázky • proč chce systém (požadavky) zavést; • jaké přinese systém výhody; • zda je tento záměr v souladu se záměry vedení a obchodními cíli. S ohledem na zkušenosti ze zemědělských podniků se jeví systém agroenvironmentálního managementu jako velmi perspektivní nástroj a v blízké budoucnosti nepodkročitelné minimum aktivit vedení ve věci řízení agroenvironmentálních aspektů s cílem předcházet poškozování životního prostředí.

7. Seznam použité literatury 7.1. Seznam publikací, které předcházely metodice

68


Marada, P. (2006): Vývoj a optimalizace systému agroenvironmentálního managementu pro potřeby prevence škod působených zvěří a na zvěři a pro trvale udržitelné myslivecké hospodaření v podmínkách agroekosystémů. Sborník ze semináře Předcházení škod spárkatou zvěří. ČLS Praha, ISBN 80-02-01840-0. Marada, P.(2007): Pozemkové úpravy jako nástroj správného mysliveckého hospodaření. Časopis Myslivost č.4/2007.s. 14-16. ISSN 0323-214X 46887 Marada, P. (2007): Biopásy – požadavky na tvorbu a související dotační politika. Časopis Myslivost č. 4/2007.s. 30-31. ISSN 0323-214X 46887 Marada, P. (2007): Mokřady a jejich využití pro myslivost. Časopis Myslivost č.11/2007. s. 28.-30. ISSN 0323-214X 46887. Marada, P., Mareček J., Máchal, P. (2006): Expertní inženýrství. Skripta MZLU v Brně. ISBN 80-7157-924-6. 136 s. Marada, P. a kol. (2007): Standardy pro správné agroenvironmentální hospodaření zaměřené na prevenci škod působených zvěří a na zvěři. MZLU v Brně. 64 s. ISBN 978-80-7375-121-0.

7.2 Seznam použité související literatury Brožura - Biopásy – agroenvironmentální dotační titul, MŽP a Agro Havlát s.r.o., Praha 2007. 8 s. ČSN EN ISO 14001:2005 Systémy environmentálního managementu – Požadavky s návodem pro použití ČSN EN ISO 9000:2001 Systémy managementu jakosti – Základy, zásady a slovník ČSN EN ISO 9001:2001 Systémy managementu jakosti – Požadavky Dobiáš, J. (2007): Doporučená opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky. MZe.cz [online]. 2007-11-12 [cit 2007-1114]. Dostupné z www: http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=77&typ=1&val=39527&ids=0 69


GLOBALG.A.P (EUREPGAP) (2007): Kontrolní body a kritéria shody, integrované zemědělské podniky, všechny zemědělské podniky, společné požadavky; Přeloženo v rámci projektu NAZVQG 60148, Verze: V3.02_Sep07. Globalgap-cr.cz (online). [cit 2010-07-21]. Dostupné z www: http://www.globalgap-cr.cz/file.php?nid=8312&oid=1661550 Havel, P. (2007): Co takhle selský rozum?. Zemědělec 40/2007. s.9. ISSN 1211-3816 Havránek, F., Bukovjan, K., Czudek, R. (2005): Snižování škod zvěří v lese. MZe ČR. Praha. 44 s. ISBN 80-7084-458-2. Kamler, J., Dvořák, J., Heroldová, M., Homolka, M. (2006): Volně žijící býložravci a polní plodiny. Sborník příspěvků ze semináře „Problematika škod působených zvěří na zemědělských plodinách“, MZLU v Brně, 2.4.2006, s.8 – 14. ISBN 80-7157-939-4 Kolektiv (2004): Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013), Ministerstvo zemědělství, Praha. Kolektiv (2006): Správná praxe v ochraně rostlin a bezpečné zacházení s přípravky, Česká společnost rostlinolékařská, Praha 2006, 63 s. Kolektiv (2004): Státní politika životního prostředí ČR, MŽP Praha. Mikulka, J., Charvát A. (2006): Metodická příručka při uplatňování náhrady škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 6 – Ruzyně. Mikulka, J., Charvát A.(2006): Pravidla a postupy pro oceňování náhrady škod způsobených užíváním honitby a zvěří na honebních pozemcích, polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha 6 – Ruzyně, 2006. Autor obrázků: Dr. Ing. Petr Marada obr. 1, 3, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15,16,17 Bc. Svatava Maradová, obr. 4

70


Kontrolní otázky

-

-

1. Před implementací systému agroenvironmentálního managementu se provádí tzv. agroenvironmentální přezkoumání (přezkoumání stavu životního prostředí). Jedná se o audit, který provádí environmentální ověřovatel úvodní podrobnou analýza problémů ochrany životního prostředí, dopadů a plnění aktivit souvisejících s činnostmi organizace. audit, který provádí zákazník 2. Agroenvironmentální politikou rozumíme Podrobný plán činnosti podniku v oblasti životního prostředí na období jednoho roku Celkové záměry a zaměření organizace ve vztahu k jejímu environmentálnímu profilu, oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením. 71


-

-

-

-

-

-

Záznam z jednání porady vedení který obsahuje potřeby požadavků na zdroje pro ochranu životního prostředí. 3. Environmentální aspekt je vliv činnosti na životní prostředí Prvek činností nebo výrobků nebo služeb organizace , který může ovlivňovat životní prostředí. Dopad činnosti na životní prostředí 4. EMAS III je: Mezinárodní norma řady ISO, která specifikuje požadavky na environmentální management označení pro Nařízení Evropského parlamentu č. 1221/2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES. Označení certifikátu, který je udělován na základě auditu 3. stranou.

5. Registr právních požadavků je vytvářen za účelem: Poznání, pochopení, zajištění dostupnosti, možné aktualizaci právních předpisů Požadovaného dokumentu pro auditory Není třeba vytvářet tento dokument. 6. Programy agroenvironmentálního managementu tvoří Dokumenty, které obsahují záměry, opatření, odpovědnosti, termíny a konkrétní požadavky na zdroje Obecné cíle organizace v oblasti ochrany životního prostředí Územně plánovací dokumenty zaměřené do oblasti ochrany životního prostředí 7. Představitel vedení pro agroenvironmentální management : musí být určen a o tomto musí být veden záznam Není povinnost mít odpovědnou odsobu Je to dobrovolná záležitost. 8. Monitorování a měření procesů se prování na základě stanovených indikátorů environmentálních aspektů, v daném čase, v souladu s plánem. 72


-

-

-

-

Za účelem získání objektivní zpětné vazby Akreditovanou zkušební laboratoří 9. Hodnocení souladu se provádí formou Periodického hodnocení souladu s požadavky příslušných právních předpisů, které se vztahují na environmentální aspekty organizace. Kontroly orgánu státní správy Inspekce České inspekce životního prostředí 10. Životní prostředí, environment je Synonymum slova ekologie Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy 11. Jedním z důvodů implementace systému agroenvironmentálního managementu je identifikace environmentálních aspektů a jejich následné řízení s cílem minimalizace negativních vlivů zemědělských činností na životní prostředí plnění požadavků GAEC plnění požadavků Cross compliance 12. Agroenvironmentální prohlášení je vypracováno a zveřejňováno za účelem Splnění podmínky požadavků Cross compliance Poskytnutí informací veřejnosti a dalším zainteresovaným stranám o dodržování příslušných požadavků plynoucích z právních předpisů týkajících se životního prostředí a vlivu činností těchto organizací na životní prostředí Splnění požadavku normy ISO 14001:2004 pro potřeby certifikace.

73

Agroenvironmentální management - předpoklad úspěšné péče zemědělců - o přírodu a krajinu

Recommend Documents