Agresivita = chování realizované s cílem ublížit bytosti, která e naopak snaží tomuto chování vyhnout

Základy společenských věd

5.a

2007/2008

Sociální psychologie - jak lidé vnímají svůj sociální svět - sociální interakce - naše a cizí chování, názory, změny v našem světě Jak na nás působí okolní svět? - změna rysů osobnosti - utváří, mění a ovlivňuje mezilidské vztahy - vytváří normy, hodnoty, tradice… Jsme intuitivními psychology… - zjednodušujeme si svět - vytváříme si schémata → 2 efekty – efekt působivosti → něco originálního, neotřelého - efekt pořadí Již hotová schémata jsou rezistentní vůči novým datům!!! Sebesplňující stereotypy → vedou nás samé k chování, které druhé přiměje, aby s námi jednali podle tohoto stereotypu Atribuční teorie → zabývá se přisuzováním příčin vlastního i cizího chování člověk formuluje vlastní teorie o tom, proč se věci dějí dáváme přednost příčinám trvalým a stálým – můžeme předvídat budoucnost ZACH = základní atribuční chyba vnitřní → není dobrý hráč … vnější → je nemocný, bylo špatné počasí … - tendence přičítat omyl vlastnostem/povaze a zanedbávat situační příčiny - u naší chyby máme tendenci usuzovat na situační příčiny → zkreslení sloužící sobě Naučená bezmocnost = ať dělám, co dělám, stejně to nepochopím Prosociální chování = chování, jehož cílem je zlepšit situaci druhé osoby - pomáhající chování - prosociální chování - altruismus Agresivita = chování realizované s cílem ublížit bytosti, která e naopak snaží tomuto chování vyhnout Frustrace = překážka na cestě k cíli → jejím následkem je agrese → katarze = očista, možnost zbavit se agrese - chování typu Já si to prostě vezmu a odcházím - důsledek: Prostředí kde žijeme je důležité pro náš způsob života a myšlení Afiliace, přitažlivost, vztahy - jsme sociální bytosti – vyhledáváme přítomnost druhých Proč toužíme po kontaktu? Proč mám někoho raději, než jiného? Proč některé vztahy končí a jiné trvají celý život?

1 Markéta Pecharová Základy společenských věd 5.a 2007/2008

Afiliace = tendence vyhledávat společnost druhých bez ohledu na naše pocity vůči nim - evoluční vysvětlení Přátelství - základní charakteristika celoživotních vztahů → reciprocita (vzájemnost) jedinci si pomáhají, podporují se Pohlaví a přátelství ženy - povídání si o soukromých záležitostech - projevování pocitů - svěřování se s problémy muži - podobné zájmy - společné provozování různých aktivit - minimální význam – hovory o pocitech - celkově méně osobní Proč právě tyto rozdíly? → evoluční vysvětlení LOV + BOJ → SPOLUPRÁCE (muži) PÉČE O DĚTI A DOMÁCNOST (žena) – síť přátelských vztahů Milenecká přitažlivost → vztah zcela odlišný od přátelství (význam sexuální přitažlivosti) - počátek vztahu → zamilovanost - nutná podmínka existence lidského druhu - ??? HOMOSEXUALITA??? - ??? HETEROSEXUALITA??? - atraktivním lidem přisuzujeme pozitivní vlastnosti - tělesná přitažlivost je obecně důležitější pro muže Kooperace a kompetice = jak se lidé vyrovnávají s konflikty vlastních a skupinových zájmů - co je vede k tomu, aby před vlastním zájmem upřednostnili skupinu a spolupracovali? Charakterizuj 4 základní faktory ovlivňující interpersonální přitažlivost. Co je hypotéza rovnocenných párů? Důležitost tělesné přitažlivosti. Tělesná přitažlivost v dlouhodobém vztahu. Protiklady se přitahují? Hypotéza komplimentárních potřeb. Vnímaná omylnost. Co znamená, že blízkost zvyšuje intenzitu počáteční reakce? Co to je obeznámenost? Základní výhody a nevýhody vztahu. Triangulární teorie lásky. Sociální skupiny - mezi-skupinové vztahy - sociální vliv v malých skupinách - skupinový výkon Meziskupinové vztahy → chování členů jedné skupiny ke členům skupiny druhé třída, škola, rodina…


pozitivní meziskupinové chování → skupina oslavuje výhru negativní meziskupinové chování → Sparta vyhraje → Sparta vs. Slavie - ignorace Meziskupinová diskriminace - my vs. oni - zvýhodňování vlastní skupiny před druhou - „my jsme lepší než oni“ Sociální vliv v malých skupinách - konformita → tuctový, průměrný → vliv většiny - podléhání - inovace → menšina přinese nový nápad/módu/trend/… - polarizace - vliv autority Konformita - souhlas s většinou, podléhání skupinovému tlaku - typ mluvy, vyjadřování - postoje, názory Podléhání - vyhovění – jdeme s davem, ale nezměníme svůj názor - internalizace – souhlasíme s tím, že názor většiny je správný - identifikace – změníme své názory a stanoviska Inovace - enviromentální skupiny – Galileo, Freud, feministky… - důležitost:vytrvalost v čase, konzistence - napomáhá existence mlčící většiny Polarizace - fenomén posunu k extrému - rozhodnutí učiněná po diskusi ve skupině jsou extrémnější Vliv autority - deindividualizace - davy - někdy kolektivní charakter - lidé v davu ztrácí osobní identitu - důsledky o ztráta identity o oslabení sebekontroly o ↑ citlivost o ↓ odpovědnost o ↓ rozumné plánování Skupinový výkon - Facilitace = usnadnění provedení určitého výkonu - běh na čas - obecně soutěže - podmínkou je rivalita - tzv. „efekt obecenstva“ - zvyšuje počet chyb - difůze účinku - „efekt obecenstva“ se rozptýlí na všechny účinkující


Zákon sociálního vlivu - 3 faktory o síla (významný divák) o počet (diváků, obecenstva) o blízkost (citová, k posluchačům) Lenivost - důležitým faktorem je anonymita - snažím se nevybočit ze skupiny Sociální psychologie Př. nápodoby jako formy sociálního učení Jak nás ovlivňuje sociální svět? Co znamená, že lidské chování je fcí osoby a situace? Popiš schéma „moravák“, „vědec“ Ctj. efekt působivosti + př. Ctj. efekt pořadí + př. Ctj. zkreslení sloužící sobě + př. Ctj. altruismus? Ctj. difúze odpovědnosti? Ctj. hypotéza agrese – frustrace? Ctj. efekt zbraně? Rozdíly v přátelství mužů a žen. Podstata meziskupinové diskriminace. Nevztažné skupiny jsou vnímány jako homogennější než vztažně – co to znamená? Co přispívá ke konformnímu jednání? Dáváme přednost příčinám, které jsou… Jak může skupina usnadnit seberealizaci? Ctj. sebesplňující stereotyp + př. Výhody a nevýhody interpersonálních vztahů. Ctj. skupinová polarizace? Charakt. sociální facilitaci. 3 důsledky deindividualizace. Ctj. zákon sociálního vlivu? Psychopatologie → obor zabývající se duševními poruchami a nemocemi Co to znamená „být normální“? Abnormální chování - odchylka od statické normy - odchylka od sociální normy - maladaptivnost chování - nepřizpůsobené chování - osobní potíže Charakteristika normality - přiměřené vnímání reality - schopnost ovládnout svoje chování - sebeúcta a adaptace - schopnost vytvářet citové vazby - aktivita Duševní poruchy - dílčí duševní poruchy - oblast poznávání - vady smyslů - poruchy vnímání (iluze, halucinace) - poruchy paměti - hypoamnézie


-

amnézie lhavost bájivá (pseudologia phantactica) vzpomínkový klam oblast emocí patický efekt poruchy nálad depresivní manická úzkostná apatická poruchy „vyšších citů“ poruchy pudů

Čím se zabývá psychopatologie? Jaké chování můžeme považovat za normální? Charakterizuj psychicky zdravého jedince. Co je to patický efekt? Pseudologia phantactica. Vzpomínkový klam. Jak se projevuje úzkostná nálada? Iluze vs. Halucinace. Kdy může dojít k amnézii? Sociální necitlivost + příklady. Mentální retardace - postižení jedinců, při kterém dochází k trvalému zaostávání vývoje rozumových schopností → trvalé snížení inteligence, ke kterému došlo v důsledku poranění mozku Inteligence - jejím ukazatelem je IQ - průměrná hodnota IQ se pohybuje v rozmezí 90-110 Příčiny mentální retardace - 1/3 nezjištěná - genetické podmínky - problémy během těhotenství/při porodu - chudoba - kulturní omezení Kategorie - lehká (50 – 69) o sám se o sebe postará o mírná negramotnost o možné vývojové poruchy - středně těžká (35 – 49) o opožděný rozvoj řeči a chápání o minimální gramotnost o fyzické poruchy - těžká (20 – 34) o problémy s motorikou o zcela odkázaní na pomoc druhých - hluboká ( < 20) o imobilní o potřebují celoživotní péči Léčba - cíleně se léčit nedá Vzorec pro výpočet IQ IQ = (mentální věk/chronologický věk) 100


PTSD = Post traumatic stres disordes = post traumatická reakce na stres - frustrace = překážka na cestě k cíli - intrapsychický konflikt = střet 2/více navzájem nesmiřitelných a přibližně stejně silných tendencí - dlouhodobé neřešené konflikty jsou často zdrojem psychických problémů - potřeba výkonu vs. strach ze selhání - gradient odpuzování – negativní, něco odkládáme - gradient přitahování – pozitivní, věci chceme co nejdříve - deprivace = stav, kdy některé věci z objektivně významných potřeb nejsou uspokojovány v dostatečné míře - dlouhodobá deprivace vede k narušení psychického vývoje - deprivace základních biologických potřeb → nedostatek jídla, spánku… - senzorická deprivace → otupení smyslů - kongitivní deprivace → nedostatek podnětů k vývoji - citová deprivace - sociální deprivace Mechanismy psychické adaptace - cílem obranných rcí je obnovení psychické pohody a rovnováhy - temperament, osvědčené způsoby, zkušenost, inteligence - útok → aktivní obrana - únik → řešení situace, kterou neumíme vyřešit jinak - popření, potlačení a vytěsnění - fantazie - racionalizace → rozumové přehodnocení situace - regrese → návrat k předchozí vývojové fázi - identifikace - substituce → najití si jiného cíle - rezignace Příznaky - otupělost - opakované oživování traumatu ve vzpomínkách a snech - úzkost → poruchy spánku, nadměrná ostražitost - nemusí se projevit ihned Úzkost - nejčastější reakce na stres - častěji po prudkých stresových nárazech, než při živelných katastrofách - častěji, když žijme v osamocení, než ve skupině Vztek a agrese - další možné rce na stres - vlnou agrese se snažíme odstranit překážky na cestě k našemu cíli - dospělí častěji používají slovní agrese než fyzické Apatie a deprese - opak vzteku a agrese - apatie může přerůst v depresi - teorie naučené bezmocnosti

Hyperaktivita = porucha aktivační úrovně, která bývá často kombinována s poruchami pozornosti → ADHD → attention deficit hyperaktivity disorder


Hyperaktivita v reálu - nadměrné nutkání k pohybu, k aktivitě, která je neúčelná až nesmyslná - nepřiměřený a nápadný projev Impulzivita - tendence reagovat bez rozmyšlení, náhle a často nepřiměřeně podnětu - hyperaktivní, impulzivní děti nejsou schopny plánovat svoje chování Poruchy pozornosti - slabá pozornost - rychlá unavitelnost - neschopnost dlouhého a kvalitního soustředění V důsledku těchto poruch získává dítě roli nežádoucího jedince, který je odmítán a negativně hodnocen. Léčba - návštěva psychologa - pozitivní prostředí Příčiny - komplikovaný porod – nedostatek kyslíku – poruchy mozku Autismus - jedna z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje - vzniká na neurobiologickém podkladě - specifické vzorce chování - problémy s komunikací - nevyléčitelný Druhy autismu - autismus - atypický autismus - Aspergerův syndrom Příčiny - genetické faktory - mozková poškození - nedostatečné propojení mozkových center - extrémně mužský typ mozku Epilepsie = padoucnice - registrována u 1% obyvatel - neurologické postižení Dělení dle příčiny - vrozená (primární) o komplikace v těhotenství o dědičnost - získaná (sekundární) o úraz o nádor o infekce Formy - fyzická o bezvědomí s křečemi – tonicko-klonické křeče - psychická o narušení motoriky a paměti


Diagnóza a léčba - lékaři pomocí EEG zjišťují epilepsii - léčí ji o prášky o chirurgickým zákrokem - nelze ji vyléčit, pouze léčit a potlačit Omezení epileptika - nesnáší blikavá světla - nesmí pít alkohol - nesmí kouřit - omezuje televizi - nesmí být dlouho ve vodě - nesmí řídit auto Přehled duševních poruch (MKN – 10, 1991) Neurotické poruchy - neurastenie - somatoformní poruchy - fobické poruchy - úzkostné poruchy Specifické poruchy osobnosti a chování - paranoia - patologické hráčství - pyromanie Psychózy - schizofrenie Behaviorální syndromy a fyziologické poruchy - mentální anorexie - bulimie - poruchy spánku Poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek - amnestický syndrom - syndrom závislosti - delirium - psychotická porucha

SVPU = specifické obtíže při získávání základních školních vědomostí - nezávislé na IQ Příčiny - dědičnost - úraz mozku Projevy - špatné výsledky ve školE - problémy s chováním a soustředěností Náprava - píle a trpělivost - reedukace


Typy poruch - dyslexie → porucha čtení - dysgrafie → porucha psaní - dysortografie → porucha pravopisu - dyskalkulie → porucha matematických schopností - dyspinxie → porucha kreslení - dysmúzie → porucha hudebních schopností - dyspraxie → porucha motoriky - dyslalie → porucha výslovnosti Čím je typická anankastická porucha? Kdo mívá nadměrné obavy z kritiky a odmítnutí? K čemu obvykle vede vyhýbavé jednání? Co znamená výraz submisivní? Pro jakou poruchu je charit. nízké sebehodnocení, pocity bezmocnosti a neschopnosti? Kdo tráví příliš mnoho času před zrcadlem? Jak vypadá partnerský vztah závislého? Kdo trpí nadměrnou potřebou obdivu? Popiš narcistní vztah k jiným lidem. Paranoidní porucha osobnosti - paranoia = druh psychózy - bludy - chorobné představy - stihomam - nadměrné obavy o svou osobu - chorobná vztahovačnost - pocit pronásledovanosti - extrémní urážlivost - agresivita - patologická zášť vůči určitým osobám - nechuť k některým potravinám - strach z výšek a jiné fobie Interpersonální chování - komentuje věci, které by jinak přešel bez povšimnutí - tónem hlasu – mluví ironicky, hystericky, urážlivě… - duševní úrazy - těžko akceptuje křivdu, výčitku Druhy - perzekuční paranoia → má strach, že ho pronásledují - kverulantská paranoia → má strach, že ho lidé nemají rádi - žárlivecká paranoia - astenická → chce zabít sebe - estenická → chce zabít partnera - davová paranoia → potřeba tance, rituálů - halucinogenní → halucinace Příčiny - traumata z dětství - šikana - zavržení dítěte rodiči - špatný kolektiv v pubertě Diagnostika - speciální test, má 8 otázek


Léčba - psychoterapie - redukce - resocializace - přiznání si nemoci - pozitivní prostředí Sebevražedné jednání → jakýkoli akt ohrožující život sebevražda vs. sebevražedné jednání - sebevražda o častěji u mužů o v druhé polovině života o vážné důvody o promyšlená předem - sebevražedné jednání o častěji u žen o v první polovině života o „mírné“ důvody o spontánní Identifikace sebevraždy - mluvení o smrti - věty typu: „Nemá to tu cenu“, „Nechci tu žít dál“… - mluvení o posmrtném životě - řešení závěti - loučení se Nejčastější mýty - když o tom mluví, tak to neudělá - když s ním o tom budu mluvit, tak se zabije doopravdy - když už se o sebevraždu jednou pokusil, tak to příště dělat nebude Sebevraždy - Kurt Cobain - Karel Svoboda - Adolf Hitler Pokusy o sebevraždu - Iveta Bartošová - Britney Spears Poruchy chování v dětském věku - agresivní - neagresivní Agresivní Šikana = násilné, ponižující chování jednotlivce/skupiny vůči slabšímu jedinci - fyzická - psychická - ohrožování fyzického i psychického zdraví - je to záležitost skupiny - projev zneužití moci Neagresivní Lhaní - pravá lež - úmyslná a vědomá - lhavost bájivá


Útěky - únikové jednání - impulzivní - chronické - toulání Krádeže - cílené a úmyslné - příležitostné - promyšlené - organizované Narcismus = porucha osobnosti, při které se vyskytují velikášské pocity vlastní důležitosti a jedinečnosti, fantazírování o neomezených možnostech, exhibicionistická potřeba Znaky - porucha sebehodnocení → vlastní důležitost - špatné vztahy k ostatním lidem → arogantní chování - potřeba obdivu → předvádění se - špatná rce na kritiku → hněv, agrese Formy - získaný - sexuální - narcisstic style Metrosexuálové - David Beckham - Tom Cruise - Adolf Hitler - … Schizofrenie - z řečtiny – schizo – rozštěpit, frenum – mysl - poruchy myšlení a pozornosti - bludy - halucinace - přecitlivělost, deprese, ztráta motivace Základní typy - paranoidní – nedůvěřivost, bludy - katastrofická - sebepoškozující - produkující - prostá - katatonní - 1% populace – schizofrenici Příčiny - biologické hypotézy - psychologické hypotézy Léčba - duševní terapie Stres - nepohoda, něco nepříjemného - tělesná a duševní rce na nepřiměřené/ohrožující podněty - upozorňuje na nebezpečí/hrozbu


Spouštěcí mechanismy - vztahové problémy - psychické poruchy – agrese, vyčerpanost, sexuální problémy… - psychosomatická onemocnění – obezita, bolesti hlavy, zvýšený TK, diabetes… Projevy stresu - v myšlení - v chování - v tělesných příznacích Emoční směry - akutní příznaky - chronické příznaky Stresory - očekávání něčeho špatného - nemít věci pod kontrolou (opilost, nebezpečná jízda…) - negativní události přisuzujeme sobě Druhy stresorů - vztahový - pracovní a výkonný - stresory související s životním stylem - nemoci Eustres → stres s pozitivními účinky (sport, svatba…) Distres → stres s negativními účinky, psychická zátěž Vliv myšlení na rozvoj stresové rce - hlubší představa, jak mají a nemají věci vypadat, co je a co není správně… Vliv životních postojů na rozvoj stresové rce - jsem bezcenný, zlý - nikdy nesmím vypadat hloupě - všichni mě musíte mít rádi - život musí být fair Faktory - biologické - osobní dovednosti – egocentrismus - sociální faktory, podpora – rodinné zázemí - osobní zájmy – aktivní pohyb, hudba, čtení Afektivní poruchy = poruchy nálad Příznaky - časná ranní buzení - střídá se manický a depresivní syndrom Druhy - unipolární typ - bipolární typ – střídají se manické a depresivní fáze Manický syndrom - nadměrná, bezdůvodná dobrá nálada - zrychlená duševní činnost


-

vysoké sebevědomí nenapravitelnost nespavost nadměrná aktivita někdy křik, destrukce okolí hyperaktivita

Léčba - neuroleptika Depresivní syndrom - nejčastější duševní onemocnění - obvykle mezi 20 – 40 lety - ženy dvakrát častěji než muži - permanentní depresivní nálada, smutek, úzkost, ztráta sebedůvěry - somatické a vegetativní příznaky Typy - auziosní - agetovaný - vegetativní - … Sezónní afektivní poruchy - „zimní deprese“ - neztrácí chuť k jídlu, může spát Bipolární afektivní poruchy - střídají se depresivní a manické fáze, deprese převažují - obě pohlaví trpí stejně, deprese mají ale ženy častěji Syndrom CAN = Child Abuse and Negleet = syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte - fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, šikana, zanedbávání… Fyzické týrání - formy o bití o odnímání základních životních potřeb – spánek, jídlo… Psychické týrání - má dopad na vývoj dítěte - nadávky, ponižování, zesměšňování - odmítání dítěte, citový chlad - permanentní srovnávání se starším sourozencem - rozvod – zatahování dítěte do konfliktů Sexuální zneužívání - bezkontaktní o obnažování se a masturbace před dítětem o nucení dítěte sledovat soulož - kontaktní o osahávání o styk Zanedbávání - nedostatek zájmu - zanedbávání péče - matka nechává dítě bez dozoru…


Šikana - agrese vůči slabšímu jedinci - ponižování, zesměšňování - nucení do práce, kterou by měl dělat agresor - fyzická šikana Systémové týrání - ve skupinách/institucích, které původně měly kladný význam pro dítě - opakovaná, nadbytečná lékařská péče - špatná/zanedbaná péče v kolektivních zařízeních - ponižování, zesměšňování Sekundární viktimizace - dítě je obětí trestného činu i obětí jejího vyšetřování - opakované výpovědi - nedůvěra ve výpověď dítěte - odebrání dítěte z rodiny Chování týraného dítěte - nezájem o dění kolem - zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělým - úzkost a vyděšené reakce - sebepoškozování - útěky z domova - odmítání jídla/přejídání se - léčba - prevence - ohlášení případu, preventivní přijetí Sekty Původní význam - z lat. secta – způsob života - politická/náboženská skupina, která se odtrhla od původního celku - většina zásad společná s mateřskou skupinou - každé náboženství bylo původně sekta Sociologický význam - skupina vyznačující se konflikty - různá závislost členů na sektě - masová hnutí budovaná na určité ideologii - založena kvůli dodržování dogmat bz ohledu na zkušenost - snaží se nastolit své původní názory Jak sekta působí - je vedena velmi charismatickou osobností - ze začátku velmi sympaticky, později přituhuje - manipulovaná osoba si málokdy uvědomí, že je s ní manipulováno - sekta nás donutí dělat věci, které bychom normálně nedělali - pobyt v sektě může být uvolněním po těžké práci (autorita vše řeší za ně) - způsobuje psychickou závislost členů - zmocňuje se majetku členů sekty - zneužívá práce svých členů - pronásleduje své bývalé členy - těžko se z ní dostává ven Počátek sekty - rituál


Bezdomovectví - bezdomovec = osoba bez trvalého bydliště - odsunutí jedince na okraj společnosti Osobnost - osobní potíže, nepřiměřené reakce - odchylka od sociální i statické normy - chybí kompetence nutná k sociální adaptaci - nechápe pravidla a normy společnosti Příčiny - generalizované psychosociální jednání Sociální vztahy - neschopnost dlouhodobých a hlubších vztahů - trpí lhavostí bájivou, sebevražedným jednáním… - těžká rezignace - občas se uchylují k prostituci - mohou mít zvíře (psa), mají k němu mnohem lepší vztah, než k jiným lidem


Obecná psychologie Rozumově poznávací (racionálně kongitivní) duševní procesy (RPDP) - podmínkou úspěšného přežití člověka je adekvátní úroveň duševního dění osobnosti (= optimální příjem, prožívání a zpracování informací) = soubor funkcí psychiky zabezpečující jedinci odpovídající orientaci ve vnějším světě i v sobě samém - vědomí a pozornost (výchozí podmínky jakékoli duševní činnosti) - čivost a vnímání (bezprostřední odrážení reality) paměť (fixace, uchovávání a vybavování) myšlení (odvozování vztahů, řešení problémů) učení (osvojování vědomostí a dovedností) - sebepoznávání (ucelenější soubor poznatků o sobě) - vzdělanost (propojení poznatků do „obrazu světa“) - tvořivost (rozšiřování a tvůrčí uplatnění poznatků a dovedností) Co určuje kvalitu poznávání a úroveň orientace? - dispozice (především u základních duševních funkcí – paměť, pozornost) - vývojová fáze jedince (např. problém generalizace, abstrakce) - charakterem vnějších podmínek (př. podnětová deprivace) - motivace a úsilí jedince (volní vlastnosti, „chtění“) Vědomí - bdělost, lucidita, vigilita - základní předpoklad duševního dění - během dne se mění jeho intenzita, rozsah a stabilita - změna vědomí – poznáme především při probuzení Stavy vědomí - kóma (extrémní stav hlubokého bezvědomí s minimem neurovegetativních funkcí) - spánek (viz prezentace) - hypnóza (viz prezentace) - relaxace (člověk je bdělý, ale pohroužený do stavu sníženého vědomí) - scanning (v rychlosti obhlížíme okolí a pátráme po zajímavostech) - vigilance (trvalá pozornost, dlouhodobá koncentrace – např. astronaut, dirigent) - tenacita (stav nejvyšší pozornosti) Pozn.: Působí na nás mnoho podnětů, které jsou zpracovávány také podvědomím (projevuje se vhledem, intuicí) Druhy vědomí - vědomí aproximativní - podle C. G. Junga se jedná o stav mezi jasným vědomím a nevědomím - vědomí skupinové - souhrn psychických jevů, které jsou společné členům skupiny a jež se v průběhu existence skupiny vyvinuly ve vědomé MY (např. společné zážitky apod.) - vědomí obluzené - při vysokých horečkách, intoxikaci, úžehu - vědomí symbolické - podle Ebbinghause nejranější doba dětského dotazování; v dospělosti je předpokladem umělecké tvorby - vědomí vesmírné - podle W. Jamese vědomí, v němž je obsaženo jako ve vzpomínkách vše, co kdy lidé prožili, které jsou jednotlivému vědomí neznámé. H. Driesch tvrdil, nevědomí jednotlivých lidí je roztroušeno v kosmu a lze je propojit telepatií - vědomí změněné - vnímání, myšlení a cítění jedince je ovlivněno okolnostmi, např. hypnózou, drogou, katastrofou, sněním, únavou Podvědomí - zaznamenáváme podněty, které normálně nevnímáme - výsledkem podvědomých procesů je také řešení problému intuicí, vhledem Nevědomí - myšlenky, které si člověk neuvědomuje, ale působící na jeho chování a jednání, aniž o něm ví - nevědomí obvykle obsahuje emočně bolestivé vzpomínky, které byly vytěsněny


Čití - základní informace o vnějším světě a o stavu vlastního organismu získáváme pomocí analyzátorů - každý analyzátor se skládá z receptorů, dostředivého nervu a mozkového centra, v němž vzniká vlastní počitek a z něhož se zároveň řídí činnost příslušného analyzátoru. schopnost organismu bezprostředně registrovat dílčí signály reality (předpokladem je vnímání) - vzniká stimulací receptorů (buňky specializované na příjem určitého druhu energie fyzikálních a chemických podnětů) v našem těle – vzniklý vzruch je doveden do CNS (centrální nervové soustavy), kde je dešifrován a vzniká tzv. počitek (doteku, tlaku, tepla, chladu, rovnováhy, chuti, čichu, sluchu, bolesti…) - chemickým podnětem jsou rozptýlené molekuly různých látek, které stimulují čichové buňky nosní sliznice Druhy počitků - zrakové, sluchové, čichové, chuťové, kožní počitky (dotek, teplo, chlad, bolest), rovnováhy, kinestetické (pohyb končetin, směr, síla), orgánové Reflexní oblouk (funkční okruh) - podnět - receptor (přijímací orgán) - dostředivý nerv - analyzátor - mozkové centrum - odstředivý nerv - efektor (výkonný orgán) - reakce -

má-li vzniknout počitek, musí mít podnět určitou sílu dolní počitkový práh je-li intenzita nižší, podnět již necítíme (podprahový podnět) horní počitkový práh je-li intenzita vyšší, podnět necítíme, či pociťujeme jako bolest (nadprahový podnět) tréninkem se prahy posunují (dlouhodobě pracující s barvami rozliší víc odstínů jedné barvy než laik)

Minimální podněty - zrak - plamen svíčky viditelný za jasné noci ze vzdálenosti 48 kilometrů - sluch - tikot hodinek slyšitelný za ticha ve vzdálenosti 6 metrů - chuť - čajová lžička cukru rozpuštěná v 10 litrech vody - čich - jedna kapka parfému rozptýlená v prostoru 6 místností - hmat - pád mušího křídla na tvář z výšky 1 centimetru Každý živočišný druh si vytváří vlastní „vidění“ světa, vlastní obraz - chřestýši mají mezi smyslový orgán pro vnímání tepla, který jim umožňuje lovit kořist, kterou nevidí, ani neslyší, na základě tělesné teploty, kterou vyzařuje a která se liší jen o několik desetin stupně od teploty okolí - pes má tak vyvinutý čich, že pozná pach různých lidí tak přesně, jako kdyby to byly jejich fotografie - pachové signály samiček motýlů dokážou přivábit samečka až ze vzdálenosti 11 km Vnímání (percepce) - to, co zakoušíme uvnitř své hlavy, není vždy totožné s tím, co je skutečně „tam venku“ 1 - proces aktivního vytváření obrazu vnějšího světa i změn v našem těle prostřednictvím smyslů - umožňuje adaptaci tím, že jedinci poskytuje informace o vlastnostech objektů a jejich vztazích - úzce souvisí s pamětí – vnímané je neustále porovnáváno s obsahy uloženými v paměti (např. aktuální vjem auta s vozidly, které jedinec viděl dříve) - jde o proces aktivní konstrukce skutečnosti (mozek vytváří svůj vlastní obraz reality, ne, že by jí pouze odrážel) - výsledkem je vjem (vzniká přeměnou fyzikálních a chemických podnětů na smysluplné údaje) - představuje vnitřní reprezentaci objektu či děje (situace) – tedy ne objekt sám o sobě „Smyslové ústrojí vytváří mosty mezi okolním světem a vnitřním životem.“(K. von Triech)

Funkce vnímání - adaptivní – umožňuje orientaci ve vnějším světě - má rozhodující význam pro duševní život člověka


Druhy vnímání - vnímání se uskutečňuje především jako zrakové vnímání objektů o obraz vnímaného na sítnici + oční pohyby, které objekt „skenují“ (v. lidské tváře - během 1 minuty až 250 tzv. skákavých očních pohybů s fixací 0,2 - 0,3 s) - k identifikaci objektů dochází srovnáváním obrazu s pamětním záznamem (obrys písmene R tvoří oblouček, šikmá a rovná čára, závěr mozku – jde o písmeno R) Vnímání vzdálenosti - podoba textury – se vzdáleností ubývá povrchových detailů (např. obličej, pohled na město apod.) - perspektiva - zakrývání (bližší předměty někdy částečně zakrývají ty vzdálenější – př. student zakrývá tabuli) - velikosti obrazu předmětu na sítnici o sbíhání očních os – při vnímání bližších předmětů se oči sbíhají a naopak Vnímání pohybu - obraz ze sítnice je zpracován v mozku ve vjem plynulého pohybu - pohyb lze vnímat také sluchem (přibližující se vozidlo) Vnímání času - pozorování změn, které proběhly od určité doby v minulosti k přítomnosti, uvědomění si, že se něco změnilo - čas naplněný zajímavou činností obvykle „utíká“ rychleji než v případě nudné činnosti (např. čekání) Vnímání hmatu - je syntézou dotykových dojmů (měkkosti, hladkosti, suchosti apod.) - na vnímání má také vliv kultura - euroamerická civilizace (tzv. Západ) – přeceňování přímých linií, pravých úhlů apod. - pralesní kultury – problém s vnímáním na velké vzdáleností (nejsou na ně adaptované) - kulturní svět ovlivňuje také to, čemu dáváme ve vnímání přednost Konstantnost vnímání - vjemy velikosti, tvaru, světlosti a barvy známých předmětů zůstávají konstantní, i když se tyto objekty mění (čistý list papíru vnímáme ve stejném odstínu bílé barvy za denního světla i za šera, kdy bychom jej měli vnímat v odstínu šedi; talíř vnímáme jako kulatý, i když z většiny úhlů se nám jeví jako elipsa apod.) Základní tendence živých bytostí - dávat věcem a jevům určitý význam - vnímání vzdálenosti Reverzibilní figury - ve vnímání se uplatňují určité percepční tendence – často se projevují v tzv. optických klamech (obvykle jako důsledek přeceňování či podceňování významu některých tvarů) - iluze – jsou vyvolávány účinkem emocí na vnímání např. strach může zkreslovat vnímanou skutečnost Pozn.: Některým geometrickým útvarům přisuzujeme významy – vodorovná přímka (klid, šířka), svislá přímka (pohyb, stoupání), pravidelná vodorovná vlna (příjemná, uklidňující), nepravidelná a do výše stoupající (vzrušení, napětí). Viz např. výtvarná díla V. Kandinského Podprahové vnímání (subliminální percepce) - vnímání jako činitel lidské mysli nemusí být nutně spojeno s uvědomováním si vnímaných podnětů (může mít psychické účinky, aniž o tom víme – viz podprahová reklama) Mimosmyslové vnímání („extrasenzorická percepce“) - jeden z oborů parapsychologie - telepatie (vnímání situací, stavů osob atd., s nimiž není jedinec v přímém kontaktu), př. nadaní jedinci byli schopni odhadnout, jaký geometrický obrazec je ukazován jinému člověku v jiné místnosti - kryptoskopie (vnímání skrytých předmětů – např. obrazec v neprůhledné obálce), tento jev experimentálně ověřen, může být i trénován - proskopie (vnímání budoucích událostí)


Příklady a zajímavosti Vnímání textu V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaevo, že nzeáelží napořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleuitžá věc je, aby blya pnvrní a psoelndí pímesna na srpváénm mstíeě, zybetk mžue být totánlí sěms a vy to přoád bez porlbmée prřčtee. Je to proto, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek.¨ Vnímání tváře - jsme velmi citliví k vnímání tohoto typu objektu Předpokládejme jistého člověka, od narození slepého, nyní dospělého, který se pomocí doteku naučil rozlišovat mezi koulí a kostkou ze stejného kovu… Představme si, že kouli a kostku položíme na stůl a slepému muži umožníme vidět; otázka zní, zda by daný člověk jen pomocí zraku, aniž by se předmětů dotkl, dokázal rozlišit a říci, který z nich je koule a který kostka. Podivili jste se někdy, proč tolik nesnášíme zvuk nehtů škrábajících po tabuli? Proč nás ten zvuk dohání k šílenství? Jeden výzkumný přístroj zaznamenal zvuk velmi podobný tomu zmíněnému (zvuk škrabky přejíždějící po kovu), převedl jej na digitální záznam a pomocí počítače jej srovnal se vzorky tisíců dalších zvuků objevujících se v přírodě. K překvapení vědců se daný zvuk nejvíce shodoval … s varovným pokřikem primátů, který vydávají, když v divočině zahlédnou dravce. - proces interpretace senzorické informace na příkladu tzv. organizace neúplných obrazů či tzv. konkurenčních obrazů – co vidíte na těchto obrázcích? odkazy http://dreamworx.cz/book/iluze.html http://opticke.klamy.misto.cz/ostatni_klamy.htm http://www.vigour.cz/rady/ja_klamy_test.htm Slepá skvrna našeho oka Když si řekneme, že v našem zorném poli je místo, které vůbec nevidíme, ačkoli je přímo před námi, nebudeme tomu asi věřit. Copak je možné, abychom si za celý život nevšimli tak značného nedostatku svého zraku? Zjistil a dokázal to r. 1668 slavný fyzik Mariotte a velmi tím pobavil dvořany Ludvíka XIV. Postavil dva velmože na dva metry od sebe a požádal je, aby se dívali jedním okem na jistý bod ležící trochu stranou. Pak se každému z nich zdálo, že jeho protějšek nemá hlavu. Je to sice podivné, ale lidé teprve v 17. století zjistili, že na sítnici jejich oka existuje slepá skvrna, o níž dříve nikdo neměl ani tušení. Je to ono místo na sítnici, kde zrakový nerv ústí do oční bulvy a ještě není rozvětven na jemná nervová vlákna opatřená elementy citlivými ke světlu. Mezeru ve svém zorném poli nevnímáme jen ze zvyku. Naše představivost mimovolně zaplňuje toto místo podrobnostmi okolního obrazu. Například když na obrázku nevidíme černou skvrnu, prodlužujeme ve své představě dvě kružnice a jsme přesvědčeni, že jasně vidíme místo, kde se protínají. Z dlouhého zvyku však běžně vůbec nevidíme slepou skvrnu našeho oka, stejně, jako nevnímáme třeba obroučky brýlí. Kromě toho obě slepé skvrny v našich očích odpovídají různým místům zorného pole každého oka, takže díváme-li se oběma očima, žádná mezera v jejich společném zorném poli není. Slepá skvrna našeho zorného pole není malá. Když se díváme jedním okem na dům ze vzdálenosti 10 m, slepá skvrna nám znemožňuje vidět dosti značnou část jeho průčelí, zhruba o průměru větším než 1 m; vejde se tedy do něho celé okno. Na obloze pozorované jedním okem nevidíme plochu rovnající se 120 měsíčním úplňkům. Pozornost = soustředění činnosti jedince v daném momentu na určitý reálný objekt (předmět, událost, myšlenka…) Základní rozdělení pozornosti Bezděčná pozornost Ze všeho, co na člověka působí, je to, co se stává předmětem odrazu, odlišováno v mnoha případech bezděčně. V těchto situacích mluvíme o bezděčné neboli neúmyslné pozornosti. Příkladem může být odbíjení věžních hodin - přestože jej záměrně nesledujeme, jsme schopni chvíli po odbití říci, kolik úderů jsme slyšeli. Záměrná pozornost Tato pozornost je určována cílem vědomě vykonávané činnosti. Z vědomě vytčeného úkolu právě vyplývá, které předměty nebo jevy, které jejich stránky i zvláštnosti zpozoruje člověk při své činnosti, tj. čeho si v tomto případě všimne. Čteme-li dopis a jsme-li zcela soustředěni na smysl toho, co se v něm oznamuje, nepostřehneme zvláštnosti jednotlivých písmen. Upoutávají naši pozornost jen tehdy, je-li na


nich něco zvláštního, co ztěžuje čtení. Pak věnujeme pozornost jednotlivým písmenům bezděčně z toho důvodu, že se od obvyklých písmen výrazně liší. Avšak opravuje-li učitel sešity, zejména tehdy, když se žáci teprve učí psát a když musí učitel kontrolovat, do jaké míry píší písmena správně, je jeho pozornost soustředěna na to, jak jsou písmena napsána. Nyní se to děje nikoli pro jakousi jejich výrazně se projevující specifičnost, tj. jim vlastní zvláštnosti, ale vzhledem k úkolu, který učitel má, totiž přezkoumat správnost napsaných písmen. Práv takovouto pozornost, jež je usměrňována úkolem činnosti, označujeme za záměrnou. Vlastnosti pozornosti - koncentrace (soustředěnosti) - intenzitu (napětí), - rozdělení pozornosti - stálost a rozptýlenost. Koncentrace (soustředěnost) - pozornosti je vydělením omezeného počtu objektů, na něž je pozornost zaměřena (čím je okruh předmětů užší, tím je pozornost soustředěnější). Množství objektů, které pozornost zahrnuje, při vnímání tvoří rozsah pozornosti (najednou můžeme postřehnout 7 ± 2 objektů). Schopnost koncentrace narůstá s věkem. Intenzita (napětí) - pozornosti je dána stupněm její soustřednosti na určité objekty a současným přehlížením všeho ostatního. Je vyjádřením toho, co pozornost charakterizuje. Při velmi intenzivní pozornosti je člověk celkově zaujat tím, na co je soustředěn, „nevidí a neslyší“, co se kolem něho děje. Platí: čím větší je intenzita, tím menší je rozsah. - velké intenzity dosahujeme, máme - li v maximální možné míře k dispozici všechno, co je podmínkou pozornosti - působení výrazných, na neutrálním pozadí jasně vystupujících podnětů, silný zájem o pozorovaný předmět i jev, velký význam pozorovaného předmětu pro řešení úkolu apod. Rozdělení pozornosti - k němu dochází, provádíme-li současně dva nebo více úkonů (např. řidič automobilu či učitel vykládající novou látku). Příznačné je, že pouze jeden z úkonů se děje za dostatečně plného a jasného odrazu toho, co je k jeho provedení nutné, ale všechny ostatní úkony jsou vykonávány při omezeném odrazu toho, co je pro ně třeba. Stálost pozornosti - znamená její dlouhodobé udržování na čemkoli, co je podřízeno jednomu obecnému úkolu. Je to charakteristika pozornosti v čase. Velmi důležitou z podmínek stálosti pozornosti je rozmanitost dojmů nebo prováděných úkonů, neboť vše jednotvárné pozornost rychle otupuje. Rozptýlenost pozornosti. - je opakem stálosti pozornosti. Periodický odklon nebo oslabování pozornosti, které se střídají s jejím návratem k témuž objektu nebo s jejím novým zesílením, se nazývá fluktuace pozornosti. K té dochází i při velmi soustředěné práci, což je vysvětlováno neustálým střídáním vzruchu a útlumu v mozkové kůře. Tuto fluktuaci můžeme velmi dobře pozorovat také na reverzibilních obrazech. Díváme-li se na obrázek, na němž je zobrazen komolý jehlan, vnímáme jej hned tak, jako by byl obrácen svým vrcholem k nám, hned tak, jako by byl obrácen od nás. Chceme-li tuto fluktuaci oslabit, je třeba si v duchu představit jehlan např. jako podstavec nebo jako prázdnou místnost. S pozorností souvisí zvědavost – vrozená a biologicky účelná aktivita (podobně jako hra). Paměť Pokud bychom se pokusili vyjádřit lidskou podstatu, tedy to, bez čeho člověk přestává být člověkem, nebylo by možné nezmínit právě paměť. Dává nám pocit jednoty, poskytuje kontinuitu našemu vědomí já a je základem naší identity. Bez používání paměti by člověk nevěděl, jak se jmenuje, kde bydlí, neznal by ani své nejbližší, neuměl by chodit ani mluvit. Tvorové s mozkem – bez ohledu na to, jak primitivním – mají schopnost utvářet vzpomínky. Je to proto, že mozková tkáň je na rozdíl od ostatních typů tkání nadána speciální vlastností: je schopná učení. Každý vjem, akt poznání a pohyb pozměňují naši mozkovou tkáň a zanechávají po sobě paměťovou stopu. Ve skutečnosti je víc než zřejmé, že k vytvoření paměťové stopy dochází, ať už se později na danou událost rozpomeneme či nikoli.


Paměť si však nelze představovat jako nějaké počítačové paměťové medium, kam se data nahrají a zůstávají zde v neměnné podobě. Nejde jen o pasivní úložiště informací – to, co si pamatujeme je neustále zpracováváno a každá nově příchozí (či zapomenutá) informace může uchované obsahy a přístup k nim změnit. - představuje soubor procesů umožňujících osvojení, uchování a vybavování informací - vytváří (podobně jako třeba pozornost) podklad veškeré duševní činnosti a její kvalita tak ovlivňuje život člověka po všech jeho stránkách. Funkce paměti - uchovávání, organizace a užívání zkušeností - přiřazování významu podnětům a reakcím, všemu, co člověk vnímá, cítí, jeho motivaci, jednání atd. Základní rozdělení paměťového systému explicitní paměť - explicitní vzpomínky vyvoláváme jako fakta („Jan Hus byl upálen v Kostnici roku 1415.“) a osobní příhody („Pamatuji si, jak jsem jednou zůstal ve výtahu tři hodiny, než ho opravili.“) - druh paměti, který většina z nás míní, když užívá formulaci „vzpomínám si, …“ implicitní paměť - implicitní vzpomínky nelze z paměti vědomě vyvolat, přesto jsou mozkem uchovávány - tato paměť je v činnosti např. při učení se dovednostem (fotbal, tanec..), při utváření zvyků a při emočním učení - projevuje se spíše konáním a emočními reakcemi než pomocí vědomého rozpomínání (předtuchy, intuice…) -

tyto systémy jsou velmi odlišné - pracují různou rychlostí v různých částech mozku (expl. potřebuje více času) fungují současně (v tandemu), každý však sleduje jiné aspekty okolního světa

Druhy paměti Existuje mnoho různých způsobů, jak paměť rozdělovat. Podle doby zapamatování si rozdělujeme na: - senzorickou (ultrakrátkodobou) - do 2 s; pocit při doteku; při čtení sledujeme slova, která teprve budeme číst - krátkodobou (pracovní) – v řádech minut; například přečteme-li telefonní číslo a jdeme jej vytočit - dlouhodobou - až na celý život; naučené informace či dovednosti, zážitky, apod. Další dělení: mechanická, logická, vizuální, citová, motorická, verbální, akustická … Fáze paměti Osvojení libovolné informace probíhá v několika krocích: - vštěpování (fixace) o probíhá bezděčně či záměrně (např. opakováním) o na kvalitu fixace mají vliv motivace (jak hodně si chceme danou věc zapamatovat schopnosti (umění se soustředit, inteligence, atd.) optimální podmínky (trpíte-li například bolestí) - uchovávání (retence) o závisí samozřejmě na kvalitě vštěpování, dále také na osobní zainteresovanosti - zapomínání – ubývání jasnosti, jistoty a pohotovosti při vybavování; má však svůj význam - nejsme přetěžováni nadbytečnými informacemi (není absolutní – co jsme již považovali za zapomenuté, se může znovu vybavit), záměrné zapomínání v podstatě není možné - vybavování (reprodukce) o uvedení zpět do vědomí a to buď spontánně – reprodukční tendence (věci, jež si pamatujeme, mají snahu vplouvat do vědomí) úmyslně – vzpomínání - po učení se doporučuje být 10 -15 min v myšlenkovém klidu (po tuto dobu dobíhá fixace a další duševní aktivita by mohla tento proces narušit, čímž se značně sníží efektivita učení) - vzpomínkový optimismus – člověk si obecně pamatuje příjemnější věci


Příklady a zajímavosti Paměť jako knihovna Obvyklým ilustrativním příkladem je srovnání paměti s knihovnou: v knihovně uložené knihy jsou analogií informací, které jsou nějak uspořádány (knihy jsou uspořádány podle určitých pravidel třídění, např. na beletrii a odbornou literaturu a ta zase na společenskovědní a přírodovědní obory atd.). „Knihovník“, reprezentující vyhledávací procesy, tedy jakéhosi homunkula*, jehož funkcí je vyhledávání potřebné informace, vychází z charakteristiky toho, co je hledáno. Pokud je knihovna dobře uspořádána (knihy srovnány podle přehledných pravidel), žádanou knihu-informaci rychle a spolehlivě najde. Pokud se mu to nepodaří, neznamená to, že kniha v knihovně není, ale že byla špatně zařazena. Metapaměť „Mám špatnou paměť“ – ohodnocením vlastní paměti ji také ovlivňujeme (pokud se přesvědčujeme o její slabosti, také taková postupně bude – pro její rozvoj je lepší si více věřit a neustále ji procvičovat) Průběh zpracování informací v paměti 9 Vliv emocionálního kontextu na vybavování 10 Myšlení Z vnímání se ve spojení s praktickou činností a komunikací mezi lidmi vyvinula vývojově vyšší forma poznávání - myšlení. Myšlení je způsob poznávání umožňující překračovat vnímanou skutečnost a uspořádávat ji. 11 - chápání a řešení problémů - představuje významnou formu postihování skutečnosti - schopnost poznávat obecné, zákonité a podstatné souvislosti a určovat cíle své činnosti - hlavní funkce myšlení – řešení problémů - přemýšlení se opírá o vědění (mám-li vyřešit technický problém z praxe, je dobré mít znalosti fyziky, jinak jsem spíše odkázán na řešení metodou pokus - omyl) - myšlení považujeme za vědomý zážitek – existuje ale možnost podvědomého uvedení do souvislostí (intuice) - myšlení ≠ vnitřní řeč (lze myslet i v představách – jsou prvotní, viz např. primáti) Druhy myšlení - konvergentní (sbíhavé, v souladu se známými pravidly) - směřuje k jedinému řešení - divergentní (rozbíhavé, tvůrčí) – více řešení, originalita - flexibilní (pružné, tvořivé) - rigidní (strnulé, dogmatické) - intuitivní (pod prahem vědomí) – probíhá poté, co vědomé řešení bylo odsunuto (končí tzv. „aha“ zážitkem) - obrazově názorné (vizuální) – operace s vjemy a představami, častou používané u praktických problémů - pojmově logické - operace s pojmy, uplatění při řešení abstraktních problémů (důležitá složka - vnitřní řeč) Myšlenkové operace = práce s vjemy, pojmy, představami - analýza (rozbor na dílčí prvky) - syntéza (spojování v celky) - klasifikace (posouzení z jistého hlediska) - srovnávání (posuzování odlišností a podobností) - zobecnění (vytváření skupin se společnými znaky) - abstrakce (vytváření kategorií na základě podstatných souvislostí) - indukce (dílčí pozorování zákon) - dedukce (zákon konkrétní aplikace) Řeč = dovednost člověka používat výrazové prostředky - slovní (mluva, písmo) - mimoslovní (mimika, gesta, dotyky) - vnitřní/vnější - neustále se vyvíjí (viz např. degenerace gramatiky mezi lidmi v častém kontaktu)


Verbální myšlení - uskutečňuje se pomocí pojmů - pojem → souhrn podstatných stránek předmětu, myšlenky reprezentující skupiny předmětů na základě jejich společných vlastností (např. pojem „kočka“ zahrnuje mj. vlastnosti „má čtyři nohy, má vousy“) - pojem je odpoutaný od názornosti – urychluje proces myšlení - řeč a jazyk o řeč je nástroj myšlení a forma dorozumívání, jazyk je prostředek dorozumívání a tedy nástroj řeči Funkce řeči - poskytuje informace - vyjadřuje apel (výzvu tomu, kdo je oslovován) - vyjadřuje stav subjektu Učení Tento pojem v nás obvykle vyvolává spíše nepříjemné asociace - vybavíme si situace, kdy se něčemu musíme učit, ačkoli nechceme a vůbec celkový pocit z tohoto slova je v lidech spíše negativní. Je to dáno mnoha okolnostmi, ale pravdou je, že člověk se začíná skutečně učit až ve chvíli, kdy sám chce a kdy ho to baví. To, že do sebe přes maximální osobní odpor dostáváme nespočet vědomostí, lze považovat spíše za jakési pseudoučení, které slouží jen tomu, abychom danou sumu poznatků sdělili za úplatu (známka) svému „učiteli“. Navíc, nechtěné informace opouští ve většině případů naší paměť velmi rychle, takže se jistě vkrádá na mysli otázka po smyslu tohoto snažení. Klíčem k dosažení dobrého pocitu z učení a tím pádem i mnohonásobnému zvýšení jeho efektivity je osobní zájem, který lze překvapivě navodit i u tzv. neoblíbených předmětů, jakými jsou obvykle např. matematika, fyzika, chemie či biologie. Pokud k něčemu od začátku přistupuji s absolutní nechutí, sám si stavím zeď a činím život obtížnějším. Učení má však mnohem obecnější význam – prakticky od chvíle narození (dokonce již během těhotenství) se něčemu učíme a tento proces trvá až do naší smrti. Jsme tedy vlastně odsouzeni k učení a proto, pokud se tuto činnost člověk dobře naučí, má usnadněný celý svůj život. - získávání vědomostí, dovedností a návyků (formuje a kultivuje osobnost, umožňuje adaptaci) Základní rozdělení - bezděčné (bez záměru, např. při hře, sportu – volejbal, učíme se taktiku apod.) - záměrné (vědomé učení se, např. gramatika) Druhy učení - senzomotorické (manuální dovednosti a návyky, např. umění kreslit, hrát na housle, lyžovat) - vědomostní (osvojování poznatků) - intelektové (osvojování řešení problémů, rozvoj myšlenkových procesů) - sociální (učení se soc. dovednostem, žít ve skupině, umět se seznámit apod. )

Výsledky procesu učení - zvyk, návyk (čištění zubů, každodenní rozcvička, kouření, řízení auta, rozhlédnutí se na přechodu) - dovednost (řízení auta v kombinaci s různými typy počasí, zvládnutí fotbalu po všech stránkách, ...) - vědomost (Pythagorova věta, rozdělení bezobratlých, znalost funkcí v Excelu) Transfer (přenos) - dříve naučené ovlivňuje proces učení a to buď pozitivně, nebo negativně (interference) Jak čelit interferencím: - osvojit dokonale jednu látku, pak se teprve zabývat druhou - uvědomovat si rozdíly a podobnosti - neučit se v intenzivních prožitcích či situacích - po osvojení obou látek procvičovat střídáním Příklady a zajímavosti Typickou formou učení je cvičení, které je obvykle zaměřeno na osvojení si určité dovednosti takového druhu, jako je užívání počítače, plavání atd. Avšak procvičováním se upevňuje např. i způsobilost praktického používání matematiky, ošetřování zranění atd. Důležitým aspektem cvičení je včasné odstraňování chyb


(zafixované chyby se odstraňují obtížněji). Proces cvičení se vyznačuje postupným zdokonalováním cvičené činnosti, postupným zlepšováním výkonu, což vyjadřuje tzv. teoretická křivka cvičení. Obecné podmínky efektivního učení - motivace, cvičení, opakování, efektivní učení, uplatnění v praxi Základní podmínky efektivního učení 13 - motivace a soustředěná pozornost - volba vhodné metody: krátké a lehké úkoly se mohou učit vcelku; dlouhé a obtížné po částech a posléze v celku - doporučené je hlasité opakování proložené kladením otázek a odpovídáním na ně a nikoli jen mechanické, nýbrž s porozuměním danému učebnímu materiálu - učení by mělo být proloženo přestávkami, čím déle se člověk učí, tím by mělo být přestávek více - vhodné je přeučování, myšlenkové a grafické zpracování učiva, pořizování výpisků apod. - učení má probíhat v klidném prostředí bez vnějších rušivých vlivů, vhodná může být tichá nevokální hudba, která podporuje soustředění - po ukončení učení nemá následovat příliš zajímavá činnost, vhodné je jít spát (spánek upevňuje zapamatování) - učení nemá být mechanickým memorováním, ale má být vždy opakováním s porozuměním (čtyřikrát účinnější) Další tipy - může pomoci učení se ve dvou a poté vzájemné přezkušování se - pozor na tzv. overtraining – učíme dané téma více, než je třeba (může dojít k uvolnění pevnosti již naučeného) - opakovat látku včas – jinak se znovu učíme - používat vhodné mnemotechnické pomůcky (6378km – „šetři se osle“), obrázky, schémata, kartičky apod. - zjistit si zhruba, jaký jsem typ – vizuální, akustický, motorický (jakou informaci si nejlépe zapamatovávám) - nepodřídit vše známce – ne vždy 1 znamená také, že to umím a že to budu umět použít Cizí jazyky - je celá řada možností, jak přistupovat k učení se jazykům, jednou z možností je seznámit se s nejpoužívanějšími slovy v běžné konverzaci; následující seznam ukazuje sto nejpoužívanějších slov v angličtině: 1. a, an 2. after 3. again 4. all 5. almost 6. also 7. always 8. and 9. because 10. before 11. big 12. but 13. (I) can 14. (I) come 15. either/or 16. (I) find 17. first 18. for 19. friend 20. from 21. (I) go 22. good 23. goodbye 24. happy 25. (I) have 26. he 27. hello 28. here 29. how 30. I 31. (I) am 32. if 33. in 34. (I) know 35. last 36. (I) like 37. little 38. (I) love 39. (I) make 40. many 41. one 42. more 43. most 44. much 45. my 46. new 47. no 48. not 49. now 50. of 51. often 52. on 53. one 54. only 55. or 56. other 57. our 58. out 59. over 60. people 61. place 62. please 63. same 64. (I) see 65. she 66. so 67. some 68. sometimes 69. still 70. such 71. (I) tell 72. thank you73. that 74. the 75. thein 76. them 77. then 78. there is 79. they 80. thing 81. (I) think 82. this 83. time 84. to 85. under 86. up 87. us 88. (I) use 89. very 90. we 91. what 92. when 93. where 94. which 95. who 96. why 97. with 98. yes 99. you 100. your (http://www.psychwww.com/mtsite/forlangu.html)

Schopnosti Při osvojování si určitých oblastí lidské činnosti (např. hra na housle, bruslení, mluvení na veřejnosti) se projevují rozdíly (někdy i velmi značné), které jsou dány nejen motivací, stylem učení, volními vlastnostmi, ale také schopnostmi, které se projevují v rychlosti nabývání a uplatňování získaných vědomostí a dovedností. - na základě vloh činností aktivizované kvality duševních funkcí Vlohy - vrozené předpoklady schopností jsou vlohy: anatomicko - fyziologické zvláštnosti CNS - nadání = soubor vloh - talent = vhodná konstelace vloh - genialita = mořádný talent)


Druhy schopností - senzorické (smysly, prostorová orientace …) - intelektové (chápání, usuzování, zobecňování …) - psychomotorické (pohybová souhra, přesnost, rychlost reakce) Ineligence - schopnost organismu rozpoznávat vztahy a využívat je při řešení problémů Na počátku 20. století se člověk snažil vyvinout nástroje k předpovědi školního úspěchu žáka a tak byly sestaveny testy, které určují, co by měl člověk zvládnout na daném stupni vývoje. Jelikož podstata inteligence není doposud zcela objasněna, můžeme s nadsázkou říci, že inteligence je právě to, co je měřeno testy inteligence… Inteligence je podstatnou vlastností osobnosti, která je relativně autonomní, nezávislá na charakteru jedince, takže nevypovídá spolehlivě nic o vlastnostech jeho vůle, emocionalitě, postojích či motivech. IQ – inteligenční kvocient - IQ = mentální věk/chronologický * 100 - 140 genialita - 120 nadprůměr - 80 průměr – norma - 70 podprůměr - 50 lehká mentální retardace - 35 středně těžká mentální retardace - 20 těžká mentální retardace - 0 hluboká mentální retardace Složky inteligence - teoretická (zacházení s pojmy, logické myšlení…) - praktická (zacházení s nástroje, předměty…) - emoční (souvisí s emocionální zralostí; sebeovládání, empatie…) - sociální (vycházení s lidmi, navazování kontaktu a jeho udržení…) - zpravidla jsou tyto složky u jedince nevyváženy R. B. Cattel rozlišil navíc: - fluidní inteligence – potenciální schopnost řešit problémy a učit se (není závislá na úrovni vzdělání) - krystalizovaná inteligence – závisí na všeobecné informovanosti a na úrovni slovní zásoby 14 Obrazně – prožitkové (imaginativně – emotivní) funkce osobnosti Kromě rozumově – poznávacích funkcí (vnímání, paměť, učení, schopnosti apod.) existují v duševním dění člověka ještě další funkce, které představují čistě subjektivní kontakt s realitou (je to svět jedinečných prožitků, sebecítění, autostylizace, osobních cílů i nadosobních hodnot…). - jde tedy o soubor procesů prožívání a chtění, které reprezentují subjektivitu každého člověka - umožňují o emancipovat se (osvobodit, odpoutat od často drsné reality) o anticipovat (předvídat další možný vývoj událostí) o dospívat ke katarzi (uvolnění napětí) o kreativně přetvářet přírodní i společenskou realitu o sebeformování o seberealizaci o utváření celkového „obrazu světa“ o formování životního poslání - na rozdíl od rozumově – poznávacích funkcí jsou velmi obtížně uchopitelné a proto také méně prozkoumané - mezi imaginativní aktivity patří především: sny, literární, výtvarné, dramatické a jiné umění (tyto činnosti člověku umožňují mj. např. vyrovnání se s nepříznivou životní realitou, kde by čistě rozumové pojetí vedlo ke krizi jedince; díky imaginativně-emotivním procesům dokážeme např. poeticky vnímat či řešit samotným rozumem již neuchopitelné otázky o smyslu života) „Imaginativní aktivity“ významně napomáhají subjektu dosahovat vnitřní harmonie, zbavovat se nejistoty, napětí, strachu a poskytující mu dočasně zážitek vnitřního klidu a řádu. Tyto harmonizační děje se podílejí i na utváření vnitřního obrazu světa včetně hodnotového vědomí jedince. 15


Emoce (city) Funkce citů v duševním životě nebyla vždy dostatečně doceňována. Zpravidla byly chápány jen jako pasivní reaktivní stavy a těžiště aktivní duševní činnosti bylo spatřováno v rozumové činnosti, kterou city v jejím úsilí o objektivní postihování reality spíše narušovaly (antika), nebo byly naopak povýšeny na nejvyšší pány a nositele prožitků, kterými byly ostatní duševní funkce naprosto podřízeny (středověk). To záviselo na tom, v čem která doba spatřovala poslání člověka a smysl lidské existence. 15 Velmi často je nedoceňována jejich funkce (již fráze „musíme se domluvit bez zbytečných emocí“ tuto skutečnost naznačuje), emoce plní důležitou úlohu v orientaci i motivaci jedince. - bezprostřední, mimovolné a hodnotící reakce na podněty Probíhají na úrovni - vědomé (uvědomění si citu, „jsem šťastný“, „mám trému“) - výrazové (gesta, mimika) - vegetativní (pocení, červenání, bušení srdce) -

každý člověk se vyznačuje tzv. obecnou emocionalitou – radost/smutek, optimismus/pesimismus emoce mají samozřejmě vliv na ostatní psychické procesy – jinak se učíme v klidu, jinak po hádce…

Druhy citů - citové procesy - citové stavy - citové vztahy Citové procesy - intenzivní - kratší trvání - vědomá vazba na podnět (víme, co cit způsobilo) - jsou ovlivněny citovými stavy i vztahy (mám-li špatnou náladu, jsem blíže k afektu) - intenzita závisí na temperamentu, hloubka prožívání na subjektivní významnosti podnětu – opak je povrchnost - nejbouřlivější je afekt – vzniká při ohrožení či naopak nečekaném splnění nějaké touhy (zděšení, rozkoš…) → může narušovat ostatní duševní funkce Citové stavy - jsou to vlastně nálady – radostná, mrzutá, povznešená, slavnostní atd. - méně intenzivní ale déletrvající - často nevíme, proč máme danou náladu (není vědomá vazba na podnět) - citový stav – nálada tvoří pozadí ostatním duševním procesům (paměti, inteligenci, …) - obvykle platí: příjemné očekávání způsobuje dobrou náladu a naopak (důležité tedy je, stále se na něco těšit…) Citové vztahy - ustálené citové reakce na podněty (osoby, místa, předměty…) - např. obdiv, odpor, pohrdání, respektování … - urychlují orientaci Emoční inteligence, EQ - pro životní úspěšnost člověka a jeho spokojenost může být mnohem důležitější než inteligence a výše IQ Složky - znalost vlastních emocí (rozpoznání citů a jejich příčin, vyjádření citů) - zvládání emocí - schopnost se motivovat - empatie – vnímavost k emocím jiných lidí - orientace v mezilidských vztazích Alternativní výklad emocí - odděluje význam pojmů emoce a city


Emoce - zvláštní způsob prožívání, provázený nezřídka i tělesnými změnami, jakou jsou pohyby (útěk vyvolaný strachem, fyzické napadení vyvolané hněvem) a takovými reakcemi, jako jsou pláč či smích, začervenání se v rozpacích, ale i zažívací potíže při prožívání trémy atd. 16 - jsou procesy hodnocení podnětů a situací z hlediska jejich převážně subjektivního významu (emoce jsou reakce na subjektivně významné podněty) 17 Cit - představuje vlastní „cítění“ bez doprovodných změn organismu Emoce tak tvoří tři základní složky - cítění - motorika - útrobní a periferní fyziologické změny Řada emocionálních reakcí je vrozena, za základní vrozené emoce lze pokládat: - radost … reakce na zisk - smutek … reakce na ztrátu - strach … reakce na hrozbu - hněv … reakce na překážku - překvapení … reakce na neočekávané - hnus … reakce na odporné, „nechutné“ - úzkost … reakce na cizost okolí - starost … původně reakce dítěte na osamělost, později nejistou budoucnost - žárlivost … reakce na úspěch a hodnotu druhého ve srovnání s vlastní menší úspěšností a nižší hodnotou - rozpačitost … reakce na zvýšenou pozornost sociálního okolí vůči subjektu - naděje … očekávání prospěchu či úspěchu - zklamání … reakce na ztrátu naděje - vina … reakce na vědomí morálního a jiný druh selhání - škodolibost … potěšení z újmy, škody druhého, radost z toho, že „jsem na tom lépe“ než ten druhý 18 - specifickým emocionálním fenoménem je empatie – vcítění se do psychického stavu jiného člověka (umožňuje spoluúčast, omezenou však obvykle jen na negativní emoce; u blízkých osob je možná i spoluprožívaná radost z úspěchu, jiní lidé však v takovém případě prožívají spíše závist) Příklady a zajímavosti Ukazuje se, že často zaměňujeme fyziologické vybuzení za meziosobní přitažlivost. Pokud v přítomnosti další osoby naše srdce bije rychleji, potí se nám dlaně a červenáme se, pak se domníváme, že to musí být láska – i v případě, že zmíněné fyziologické reakce vyvolalo něco jiného v okolí. V jedné studii experimentátoři mladé muže vyzvali, aby se jednotlivě setkali s jednou experimentátorkou na jistém mostě, kde je ona žena vyzpovídá a požádá je, aby napsali krátkou povídku. Polovina mužů se s ženou setkala na bezpečné, pevné dřevěné konstrukci, tři metry široké, která se klenula přes malý potůček. Avšak druhá polovina se s ní setkala na konstrukci vratké, široké jeden a půl metru a dlouhé 140 metrů, která se nakláněla, pohupovala a klátila ve vzduchu ve výšce sedmdesáti metrů nad skalami a peřejemi. Jakmile účastník napsal svůj příběh, experimentátorka mu věnovala svoje telefonní číslo. Obdržela pak podstatně více telefonátů od mužů, které zpovídala na vratkém mostě, což vede k domněnce, že si muži popletli fyziologické vybuzení, které na mostě pociťovali (tj. strach), s romantickým či sexuálním zájmem o experimentátorku. V jedné práci vztažené k témuž tématu mladí muži, předpokládající, že budou vystaveni silným a bolestivým elektrickým šokům, hlásili city ukazující na větší zainteresovanost na schůze a líbání se s mladou asistentkou než muži předpokládající, že budou vystaveni pouze šokům mírným. 19 Motivace Lidské jednání probíhá určitým způsobem, s určitou intenzitou a směřuje k dosažení určitých cílů a všechny tyto aspekty jsou variabilní. Na otázku, proč se jedinec chová tak, jak se chová, lze však odpovědět dvěma různými způsoby. První „proč“ se vztahuje k situaci (v různých situacích se člověk chová různě); druhé „proč“ se však vztahuje k cíli chování, k jeho psychologickému důvodu a to je otázka jeho motivace. 20 - stav, který aktivizuje chování a dává mu směr (něco „chci“) - motiv – pohnutka jednání, psychologická příčina směru a intenzity chování (dobrá známka, žízeň, …)


-

-

v užším smyslu vyjadřují motivy vědomé záměry či vědomé cíle jednání, v širším smyslu vyjadřují cíle chování vůbec, tj. i nevědomé účely chování 21 – jednám a nejsem schopen říci proč, či moje zdůvodnění je pouze zástupné motivy vysvětlují, proč má chování člověka určitý směr a probíhá s určitou silou, to, jak se konkrétně bude člověk chovat je však ovlivněno rozumovým zpracováním situace a situací samotnou

Základní východiska jednání člověka - potřeby (stavy nedostatku či nadbytku) - biologické (kyslík, hlad, žízeň, sex, mateřství, spánek, vyprazdňování …) - psychické (jistota, bezpečí, přátelství, láska, seberealizace …) - sociální (postavení v kolektivu, uznání, respekt, získání souhlasu …) Abraham Maslow a jeho hierarchie potřeb (A. M. – americký klinický psycholog, představitel humanistické psychologie). Východiskem tohoto uspořádání potřeb je jejich prožívaná naléhavost a princip, že potřeby v tomto systému uvedené jako vyšší jsou uspokojovány teprve tehdy, když jsou alespoň do určité míry uspokojeny potřeby nižší. 22 - fyziologické potřeby: potravy, nápojů, spánku, odpočinku, útulku, sexu - potřeby jistoty: bezpečí, ochrany, péče a pomoci - potřeby náležení a lásky: přijetí druhými, přátelství, lásky - potřeby sebeocenění a úcty, uznání a prestiže - potřeby sebeaktualizace (seberealizace): potřeba realizovat plně svůj potenciál produkce a tvořivosti, jakož „potřeby růstu“ (rozvoje osobnosti), k nimž patří i potřeby poznávání a estetických zážitků 23 Druhy motivů - pud – vrozená pohnutka činnosti (sebezáchovy, pohlavní, mateřský …) - aspirace (ambice) – snaha po sebeuplatnění, vyniknutí - ideály – vzorové cíle (ideální partner, život, …) - zájem – trvalé zaměření na určitou činnost či objekt (svobodně volený, emocionálně přitažlivý) - postoje (sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby či situace) - zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost Nevědomá motivace - např. neúspěšný člověk s potlačenou touhou po úspěchu (která vyplývá ze strachu z neúspěchu), přisuzující vinu za svůj neúspěch svému nadřízenému, může potlačenou agresi vůči němu přenášet na „obětního beránka“, např. svou manželku, aniž si uvědomuje skutečné příčiny své agrese, kterou si obvykle nějak „racionalizuje“ (zdůvodňuje) 24 Vůle - komplexní duševní proces spočívající v záměrném úsilí směřujícím k dosažení vědomě vytčeného cíle Fáze vůle - uvědomění si motivu (za dobré vysvědčení - vyznamenání - dostanu kolo) - výběr cíle (prospěchové zvládnutí všech předmětů – průměr do 1,5) - volba prostředků (větší soustředění, více času na studium, konzultace s vyučujícím, pomoc spolužáků apod.) - rozhodnutí (jsem spokojen s body 1-3, cíle chci dosáhnout, jdu do toho) - volné jednání (vlastní realizace) Součástí výběru a konkretizace cíle je obvykle „boj motivů“, který je zpravidla provázen tzv. intropsychickým konfliktem. Ten má několik variací - volba, zda jít do divadla nebo na večírek (+/+) - přijetí bezprostředního trestu, či dlouhodobějším zákazem oblíbené činnosti (-/-) - výběr mezi výrobky s podobnou mírou žádoucích i nežádoucích vlastností (+/-) - řešení takovýchto alternativ prostřednictvím intropsychického konfliktu má vlastní dynamiku probíhající často i na podvědomé úrovni. Vědomý racionální kalkul by totiž v mnoha případech vedl jen k nekonečnému odkládání rozhodnutí, popř. i volbě v rozporu s doprovodnými prožitky (např. mám se přestěhovat do jiného města na lepší pracovní místo, anebo zůstat v horší práci, ale také s přáteli, které zde mám?) 25 - rozhoduji-li se mezi dvěma přitažlivými cíli, volím cíl časově či prostorově bližší („jdu hrát tenis už teď“) - pokud volím mezi dvěma nežádoucími možnostmi, vybírám tu vzdálenější („koš vynesu až za chvíli…“)


Použitá a doporučená literatura I. Nakonečný, M.: Úvod do obecné psychologie, Academia, Praha 2003 II. Cumminsová, Denise D.: Záhady experimentální psychologie, Portál, Praha 1998 III. Atkinson, L. R.: Psychologie, Portál 2003 IV. Čačka, O.: Nástin psychologie I, Paido, Brno 2001 V. Benesch, H.: Encyklopedický atlas psychologie, LN, Praha 2001 VI. Janoušek, J., Voskovec, J., Štika, J.: Psychologický výkladový atlas, Academia, Praha 1993 VII. Plaňava, I.: Průvodce mezilidskou komunikací, Grada, 2005 VIII. Vybíral, Z.: Psychologie komunikace, Portál, Praha 2005 IX. Nakonečný, M.: Psychologie osobnosti, Academia, Praha 1995 X. Přehled psychologie, Portál 1999 XI. Helus, Z.: Psychologie, Fortuna, Praha 2003 XII. Odmaturuj ze společenských věd, DIDAKTIS 2003 Citace 1 … II, s. 53 2 … II, s. 55 3 … I, s. 132 4 … II, s. 58 5 … II, s. 61 6 … II, s. 65 7 … II, s. 67 8 … I, s. 217 9 … I, s. 219 10 … I, s. 224 11 … I, s. 153 12 … III, s. 336 13 … I, s. 240 14 … I, s. 302 15 … IV, s. 43 16 … I, s. 176 17 … I, s. 178 18 … I, s. 186 19 … II, s. 108 20 … I, s. 195 21 … IX, s. 124 22 … I, volně s. 209 23 … I, s. 209 24 … I, s. 196 25 … IV, s. 52


Vývojová psychologie Vývojová stadia - dětství - dospělost - stáří do narození do dvou měsíců do jednoho roku do tří let do šesti let do 11 - 12 let do 15 - 16 let do 19 - 20 let do 30 - 35 let do 45 let do 60 - 65 let do 75 let nad 75 let

prenatální období novorozenec kojenec batole předškolní věk dětství/mladší školní věk/prepuberta puberta adolescence (dospívání) mladší dospělost střední dospělost starší dospělost počáteční stáří pokročilé stáří

Prenatální období - dítě v těle matky je připravováno pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití na světě - první fáze o začíná početím a končí nidací (uhnízděním vajíčka) o trvá asi 14 dní o vytvoření základů nervové soustavy o zárodek měří asi 4 mm - druhá fáze o embryo o trvá od 3. do 10. týdne o ukončen vývoj srdce, vytvářejí se oční a ušní váčky o 9. týden – lze zachytit srdeční ozvy o na konci období – projevy aktivity mozku - třetí fáze o období fetální = fetus o od 11. do 40. týdne o zřetelná hlava, končetiny, nehty, prsty o dokončen vývoj vnitřních orgánů o ke konci 4. lunárního měsíce dokončen vývoj NS o ve 30. týdnu je plod schopen samostatného života o nutná odpovídající tělesná a duševní kondice matky Teratogenní (negativní) vlivy - virová infekce matky v raném těhotenství - prostředí chemických továren - užívání drog, kouření, pití... - tělesné a duševní úrazy Novorozenec (do dvou měsíců) - spí 20 hodin za den - v tomto věku se rozvíjí základní schopnosti a smysly - dává najevo libost a nelibost - vyšší tělesná teplota, než ve starším věku - spíše vláčné, než trhavé, pozvolné pohyby - dokáže se učit


Kojenec (do jednoho roku) - zlepšuje se zrak a sluch - do tří měsíců vše sleduje hlavou, poté očima - má rád hudbu - uklidňuje ho - je „pedant“ o vyžaduje přesný a pevný časový režim, který si sám stanovil o dospělí se přizpůsobují jemu - ve druhém měsíci se směje na konkrétní osobu - ve čtvrtém měsíci rozlišuje známé a neznámé osoby a registruje neverbální komunikaci - v šestém měsíci začíná projevovat emoce, žertuje a zkouší, co všechno si může dovolit - v sedmém měsíci se hodně fixuje na matku, když je bez ní, nastává separační úzkost - důležitý je dostatek jídla, spánku, sociální kontakt, pravidelný režim - vztah k dospělým je větší a pevnější, než s vrstevníky - ke konci období se stabilizují určité nálady, matka přenáší svou náladu na dítě Batole (do tří let) - osamostatňuje se - bez problémů chodí a běhá - probíhá obrovský rozvoj řeči - symbolické myšlení - vývoj dětské kresby - učí se tělesné čistotě - období prvního vzdoru - je „egocentrik“ - ovládá své city, kontroluje pohyby - zaujme ho to výrazné, nápadné - dětský prezentismus - vnímá čas stylem tady a teď - námětové hry - učí se „normy společnosti“ - myšlení o fenomentalismus - nelogické úsudky, jak to vypadá, tak to taky je o artificialismus - všechno někdo dělá (někdo sněží...) o dynamismus - „za trest“ praští stůl, o který se předtím uhodil - ve dvou letech si říká „já“ - city o silné afekty o generalismus - nemá rád její náušnice - nemá rád ji Hra - činnost, která přináší uspokojení, má instinktivní základ - potřeba hry o převažující činností v dětství o forma dětské hry – experimentace o funkční hry – dítě si procvičuje senzomotorické koordinace o symbolická hra o fikční hra – dítě napodobuje dospělého o skupinové hry s pravidly upevňování vědomého já a sebevědomí Předškolní věk (4 – 6 let) - typický účel hry o osvojování sociálních rolí o tvořivost o aktivita - rozvoj řeči se pomalu dokončuje – na konci období až 6000 slov - psychika – ovládá fantazii - pozornost se stává zaměřenou (místo bezděčné – dříve) - mechanická paměť - city o snadno přechází do afektu (vrtoch, strach) o dokáže popsat, co jim konkrétně na konkrétní věci vadí


-

o velký vliv (až manipulace) mají pohádky o zásadní vliv má kvalita rodinného zázemí schopnosti a dovednosti o 3 leté dítě pohádky, TV tělesná čistota když jde do schodů, střídá nohy o 4 leté dítě jde po nízké kladině o 5 leté dítě z kostek staví brány jezdí na kole

Školní zralost - rozumový vývoj o vývoj řeči srozumitelná výslovnost rozšiřuje se slovní zásoba schopnost vyjádření děje o pozornost o pracovní návyky o zrakové a sluchové rozlišování - sociální vývoj – schopnost navazovat vztahy - emocionální vývoj Poruchy - nechutenství, okusování nehtů aj. – zlozvyky, opoždění vývoje řeči, vzdorovitost Dětství (6 – 10 let) - toto období začíná vstupem do školy, jde o velkou změnu v životě dítěte - přechod paměti z mechanické na logickou - systematičtější vnímání - motivace a vůle - konvenční morálka - eidetická vloha - výrazná představivost - naivní realismus - věří všemu, co se mu řekne - kritický realismus - ověřuje si poznatky sám Dospívání - pubescence (11 – 15) - adolescence (15 – 20) -

-

-

-

-

hlavní úkol – hledání a vytváření vlastní identity rysy pubescence: změna většiny složek osobnosti, tělesné dospívání, osamostatňování se z vázanosti na rodiče, změna způsobu myšlení, velká rozhodování (volba povolání atd.), první zkušenosti v oblasti partnerských vztahů ztráta starých jistot, potřeba stabilizace a dosažení nové, přijatelné pozice depresivní atraktivita o nespokojenost se svým zevnějškem o hlavně dívky subjektivní význam zevnějšku o vzrůstá o větší zaměřenost na vlastní tělo, oblečení... o sociální hodnota tělesné atraktivity proměny prožívání o tělesné změny – změna hormonálních funkcí – kolísavost emočního ladění o ztráta starých jistot – větší dráždivost a napětí o emoční reakce nápadnější, většinou však krátkodobé a proměnlivé o impulzivita a nedostatek sebeovládání – konflikty ve vrstvách – zvýšení uzavřenosti mechanismus kyvadla


-

-

-

-

o obranné reakce na nejistotu o návraty k dětským/infantilním způsobům řešení situací škola o přehodnocení role žáka o jiné známky o stabilizace osobního standardu o jedna důležitá tendence o hlavní cíl: nedostat se do problémů o 50% se učí jen tehdy, když je to nezbytně nutné o hlavně to nepřehánět vrstevníci o orientace na jiné sociální skupiny, než příbuzní a rodina o vrstevníci – zdroj učení → nápodoba o umí rozlišovat sociální kontext boj o místo o konstrukce X destrukce o pro dobrou pozici kompetence (inteligence, schopnosti...) vliv oblíbenost (kamarádský, tolerantní, se smyslem pro humor, pozitivní, otevřený...) zavrhované vlastnosti (uzavřený, zakřiknutý, divný, protivný, uvážlivý, vytahovačný) potřeba přátelství je silná od jedenácti let o vzájemnost (možnost sdílet) a intimita (možnost svěřit se, důvěrnost, výlučnost) o přátelé zvyšují sebevědomí a sebehodnocení

Adolescence (15 – 20) - neurčitý přechod - osamostatňování se od rodiny - „zklidňování se“ - obrovský význam vrstevníků - kultura o potřeba volnosti a experimentování - demonstrovaná o odmítání definitivního řešení o odmítání rodičovských hodnost a stylu života Časové rozdělení vývojových etap člověka. Hlavní vývojový úkol dospívání. Sociální kontext. Mechanismus kyvadla. -

-

přítomnost vs. budoucnos o nepříjemná přítomnost → upnutí se na budoucnost o nepříjemná budoucnost → upnutí se na přítomnost umí uvažovat flexibilně (není zatížen zkušeností) česká kultura - nadává na všechno (škola, rodiče, práce...) umí se nesmírně vypracovat a být špička v tom, co ho opravdu baví už je více akceptován jako dospělý nedostatečně zralý pro trvalejší vztahy

Období mladé dospělosti 20 - 35 - nejvýznamnější psychické znaky o samostatnost o svoboda chování a rozhodování o zodpovědnost za sebe i druhé o sebejistota, sebedůvěra o vědomí vlastních sil a kompetencí - změny o nezávislost na rodině o symboličtější vztahy s rodiči


-

-

o přijetí nových rolí o ekonomická samostatnost o větší prestiž, více práv dilema rané dospělosti o potřeba svobody vs. potřeba zkoušení nových rolí myšlení o sebekritičnost o akceptace nejednoznačnosti světa o pragmatičnost o flexibilita, otevřenost konec tohoto období o vstup do manželství (volné soužití)

Období střední dospělosti 35 - 45 - střed průměrného lidského života - „krize středního věku“ - roste tendence zabývat se sám sebou - bilancování minulosti - představy o budoucnosti - typický rys tohoto období o stereotyp o pohodlný, zařízený, předvídatelný životní styl o vztahový stereotyp (citové vyhasínání, nezájem, lhostejnost, nuda...) - tělesné změny o úbytek tělesné atraktivity o problém - vztah mezi stárnoucí matkou a dospívající atraktivní dcerou o děti: místo upozorňování na stárnutí rodičů je lepší projevit respekt a úctu - mimomanželský vztah o častá partnerská zkušenost o počátek 20. stol. (peněžní pokuta, vězení) x 21. stol. (obdiv od kamarádů) o kompenzační funkce o důsledky prozrazení - proměna rodičovské role o konec pečování o změna manželského vztahu - dítě dospívá, odchází z domu (prázdno) o mezigenerační předávání zkušeností - stereotyp hodnocení adolescentů o bezstarostný, líný, sobecký, neukázněný.... Období starší dospělosti 45-60 - úpadek všech tělesných funkcí o smysly o síla, zhoršená koordinace, zpomalenost o časté zdravotní problémy - mění se postoje k vlastnímu tělu (nutnost nové adaptace) - stárnutí, ale individuálním tempem - změna postoje k učení (stačí mi to, co umím) - burn out o syndrom vyhoření o „už nemůžu“ o ztráta důvěry ve vlastní schopnosti o ztráta pocitu smysluplnosti vlastní práce - manželství o fáze „prázdného hnízda“ o partner jistota sociálního vztahu opora sdílení o nové role prarodič


vztah k dospělým dětem a k jejich dětem vztah k stárnoucím rodičům

Stáří - rané stáří 60 - 75 - pravé stáří > 75 - současné postoje ke stáří vs. hodnoty, které uznávali dříve - vráska je nemoc - egoismus (tento postoj mají mladí - podceňování a odpor k starým lidem) o „jsi starý, to mi stačí, víc se s tebou nebavím...“ - tendence staré izolovat - rané stáří o labilita o často nedokáží kontrolovat svoje emoce o vůle neberou zpět svá rozhodnutí ulpívaví, tvrdohlaví o postoje a sociální chování potřeba soukromí, sociálního prostoru rádi se kontaktují se známými a vrstevníky o problémy osamělost špatně nesou ztrátu svých jistot (stěhování...) komunikace - pravé stáří o zátěžové situace reakce • moudrost, nadhled • psychický i fyzický úpadek fyzické zátěžové situace • nemoc/úmrtí někoho blízkého (sociální izolace, opuštěnost) • zhoršení zdravotního stavu (postupná ztráta soběstačnosti) • ztráta jistoty soukromí poruchy • arterio-sklerotické změny o 90% lidí po 75 o změna emočního prožívání o unavitelnost o zhoršení paměti a komunikace • po mozkových příhodách o afázie (porucha řeči) o agnozie (nepoznávání známých míst, osob...) o apraxie (ztráta naučených hodnot) demence • zhoršení paměti • bradypsychismus (ztráta schopnosti logicky uvažovat) o změna způsobu života o pečovatelská služba o domov důchodců o nemocnice Umírání a smrt - 80% lidí nad 60 let umírá mimo rodinu (?!?) - smrt o moderní společnost smrt tabuizuje o zvýšený mediální zájem o tzv. symbolickou smrt o mediální smrt je akceptována značně lhostejně - strach ze smrti o s věkem ho ubývá o ženy se jí bojí méně a lépe se s ní vyrovnávají o čím je život těžší, tím je strach menší


-

o věřící se bojí smrti méně o člověk se srovnaným životem bere smrt lépe sociální smrt přichází dříve, než smrt biologická potřeby starého člověka o cílová jistota, bezpečí o porozumění, opora o pozitivní komunikace o zachování sebeúcty o otevřená budoucnost (přesah vlastního života)

Eutanázie - původ je z řečtiny o eu = dobrý o thanatos = smrt - dystanázie = zadržená smrt


Agresivita = chování realizované s cílem ublížit bytosti, která e naopak snaží tomuto chování vyhnout

Recommend Documents