AGRESE Seminární práce
Agrese Ačkoliv je agrese součástí naší každodenní zkušenosti, není ji snadné jednoduše definovat. Nejenže to nedokážeme my, jakožto laici, ale zdaleka jednotní nejsou ani vědci, zabývající se tímto fenoménem lidského chování. Agrese totiž zahrnuje velkou škálu projevů, proto může nabývat více významů. Podíváme-li se na pojem agrese do sociologického slovníku, je tam popsána jako: „Akt nepřátelství nebo útoku směřující vědomě k poškození druhého, k omezení jeho svobody a ke způsobení psychické nebo fyzické bolesti.“1 Lidská agrese se vysvětluje různě. Můžeme ji vnímat jako vrozenou součást lidské podstaty či jako naučené chování. Obsahuje projevy, které nám nejsou ku prospěchu ani ku cti, ovšem i projevy, jež jsou základem k přežití. Agrese může být považována za komponentu normálního chování, disponuje jí každý zdravý jedinec, ovšem toto zahrnuje pouze určité druhy agrese a v omezené míře. Agrese má svou pozitivní funkci, která se projevuje v případech ohrožení psychické či fyzické integrity člověka, tedy chrání člověka jako živoucí bytost, jako druh, je určená k ochraně, nikoliv k primární destrukci oponenta. Ovšem může být též chápána jako jednání bez motivace či jako jednání nejsoucí v souladu se společenskými pravidly. Z jiného úhlu můžeme agresi nahlížet jako jednání směřující k získání moci nad jiným jedincem či potřebu potvrzovat si svou vlastní hodnotu. Nacházíme i vymezení agrese jako potřeby ubližovat jiným lidem, jako z toho plynoucí radosti a bujarosti. Jak v tomto krátkém náhledu vidíme, škála charakteristik agrese je nepřeberná, náhled na ní nejednotný, ba protichůdný.2 3 Pakliže nahlédneme do světa zvířat zjistíme, že v přírodě je agrese nutnost, nutnost k zachování rovnováhy, nutnost k přežití, zachování druhu. Agrese zamezuje přemnožení stejně tak jako vyhynutí. Druhy, které žijí ve stejném prostoru a mají zhruba stejné životní potřeby, si setrvale konkurují, snaží se urvat co nejvíce pro sebe, aby přežily či jen byly silnější. Konkurence je v přírodě běžný jev, je motorem přirozeného vývoje. Přežije ten, kdo dokáže sehnat dostatek potravy nebo je schopen se pružně přeorientovat na jiný druh stravy, kterého je dostatek a konkurent ho nechce. Toto ovšem má své meze. Agrese mezidruhová je zcela běžná, silnější žere slabšího. Musíme si připustit, že násilí vůči jiným živým tvorům je zabudováno v podstatě života, je nezbytné pro vývoj. A objevuje se i v rámci jednoho druhu. Nejzdatnější žijí, slabší umírají.4 1
JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1 vyd. Praha , 2001, s. 16. ČERMÁK, I. Agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou, 1999, s. 9. 3 HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 5. vyd. Praha , 2006, s. 116 – 119. 4 NOVÁK, T., CAPPONI, V. Sám proti agresi. 1. vyd. Praha, 1996, s. 95 – 97. 2
2
Člověk se chová agresivně na základě vrozených instinktů, ovšem tyto se dají usměrnit, aby nebyly nebezpečné, neboť my v současné době již ve většině životních situací agresi k přežití nepotřebujeme. Tlumit a usměrňovat agresivitu je pro člověka nesmírně důležité, neboť na rozdíl od zvířat již nebojujeme pouze silou vlastního těla, nýbrž vládneme množstvím zbraní, jejich nekontrolované používání má nedozírné následky. Pakliže se na někoho ve vzteku vrhnete jen holýma rukama a začnete s ním takto bojovat, protivník vás může žádat o slitování či protestovat, na což reaguje váš instinkt , váš vztek se utlumí a vy ho necháte být. Využití zbraně však tento tlumící instinkt vyřadí z provozu, neboť dost pravděpodobně druhého zabijete dřív než stačíte uvažovat.5 Tedy agrese je součástí podstaty člověka. Otázkou ovšem je, zda ji vždy využíváme jen v případě nutnosti, z důvodu přežití, či zkrátka pouze pro zábavu. A dále jak jsem schopni ji regulovat.
Druhy agrese Vedle množství definic máme množství druhů agrese. Dvě základní dělení jsou na instrumentální a emocionální agresi a vědomě kontrolovanou a impulzivní. Instrumentální agrese – je pouze prostředkem, kterak dosáhnout vnějšího cíle, Emocionální agrese - zlostná, hněvivá, afektivní, hostilní. Agrese vědomě kontrolovaná – aktér počítá s rizikem, přemýšlí o důsledcích, nejsou mu lhostejné následky, jež pro něj z chování plynou, Agrese impulzivní – jedinec jedná pod silou okamžiku, impulzivně, jde o spontánní vzplanutí, výbuch negativních emocí a následných motorických reakcí. Zde narážíme na určitý rozpor v pojetí. Část vědců, ač o impulzivní agresi mluví a přijímají ji, ji nepovažují za nezbytnou složku impulzivnost. Chápou totiž emoci jako reflektovanou, tedy více či méně uvědomělou. To vylučuje výskyt čisté impulzivní agrese (s výjimkou patologických případů). Starší, leč stále používané, je rozdělení druhů agrese dle Moyera z roku 1968. Ten formuloval sedm druhů agrese. Základem je odlišnost v podnětových a fyziologických zdrojích.
5
ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha, 1995, s. 22 – 23.
3
Toto dělení je původně založeno na chovu zvířat, ovšem ukázalo se velmi dobře využitelné a platné i pro lidi: Predátorská agrese – útočné chování proti přirozené kořisti, většinou se jedná o mezidruhovou agresi, ovšem může se objevit i v rámci druhu, Agrese mezi samci – uvnitř jednoho druhu, slouží k nastolení hierarchie dominantních a submisivních samců, u samic se objevuje zřídka, Agrese vyvolaná strachem – vždy jí předchází pokus o útěk, ovšem pakliže ten není možný a jedinec se cítí v ohrožení, reaguje agresivně, Dráždivá agrese – vyvolávají ji živé i neživé objekty, předchází jí frustrace, hlad, únava, bolest, nedostatek spánku a jiné stresory, Mateřská agrese – reakce matky v případě ohrožení jejího mláděte, Sexuální agrese – vyvolána stejnými podněty, jež vyvolávají sexuální reakce, většinou se projevuje u samců, Agrese jako obrana teritoria – vnitro i mezidruhová agrese, objevuje se při narušení vymezeného území. Moyer ji však o deset let později označil za špatně vymezenou, existuje v rámci ostatních druhů a nemá samostatnou fyziologickou bázi.6 Agresivní sklony se u člověka utvářejí v prvních letech života na základě instinktivní výbavy. Někteří psychiatři tvrdí, že schopnost sadistického násilí může být podmíněna hrůzou o vlastní život, kterou dítě prožívá u porodu. Jiné světové kapacity oproti tomu zastávají názor, že je agrese naučená, tedy že si ji osvojujeme na základě zkušeností, ať už vlastních či zprostředkovaných. Zkušeností, která nám ukazují, že agrese se vyplatí, pakliže se chceme zmocnit nějakého předmětu či si vynutit služby druhých atp. Účinnou školou agrese je krutá výchova obsahující týrání, dítě vidí uspokojování rodičů skrze prosazování své moci a to posléze napodobuje.7 Vedle působení vnějšího prostředí je agrese podmíněna biologicky, to je již prokázáno. Ke zvýšené až abnormální agresi mohou vést chromozomální poruchy, výkyvy hladiny hormonů, určitě neurofyziologické mechanismy, špatné fungování neurotransmiterů, jež mají agresi kontrolovat. Na agresi má nezanedbatelný vliv užívání drog a alkoholu, zatímco alkohol, amfetamin, kokain agresi eskalují, nikotin ji naopak tlumí. Marihuana prokazuje schopnost obého.8
6
ČERMÁK, I. Agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou, 1999, s. 10 – 11. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha, 1995, s. 23. 8 ČERMÁK, I. Agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou, 1999, s. 15 – 28. 7
4
Zvládání agrese Zjistit, kterak agresi zvládat je jedním z důvodů, proč se vědci touto složkou lidského chování zabývají. Studiem agrese se snaží dobrat řešení, kterak agresi nejlépe řešit, zvládat ji a minimalizovat její negativní působení. Stejně jako je více definicí a druhů agrese, je více cest, kterak s agresí bojovat. Trest – ten je součástí právního systému společnosti, má mít odstrašující účinky, ovšem v praxi se ukázalo, že trest může agresi jak snižovat, tak posilovat, Anticipace trestu – jak bude násilník na hrozbu trestem reagovat záleží na třech základních faktorech: •
Úroveň hněvu prožívaná agresorem – pakliže je hněv slabý či středně silný, má výhrůžka trestem účinnost, při silném hněvu či impulzivním agresorovi nemusí být hrozba trestem účinná,
•
Instrumentální agrese – pokud se jedinec domnívá, že může agresí mnoho získat, trest jej neodradí,
•
Velikost a pravděpodobnost trestu – čím větší trest, tím více jedinec od agrese odrazován, ovšem pakliže je nízká či střední pravděpodobnost trestu, jedince to od agrese neodradí.
Skutečný trest – již uskutečněné tresty mají jedince varovat, co všechno jej může postihnout v případě agresivního chování, dokonce i variantu definitivního ukončení možnosti agresi uplatňovat, Katarze – dát jedinci možnost svou agresivitu ventilovat alternativním způsobem, agresivní energie se v jedinci hromadí a pakliže je jí příliš, přeteče a projeví se v chování, bezpečné uvolnění může předcházet mnohým problémům, Expozice neagresivního modelu – dochází k vyprovokování jedince k agresi a než může provokaci oplatit je vystaven působení neagresivního modelu, výzkumy ukázaly, že tento tlumí agresivitu a to jak otevřenou, tak skrytou, Kognitivní techniky kontroly agrese – trénink paměti, postoje, usuzování a dalších kognitivních komponent, které do agresivního chování vstupují způsobem, který bude následně agresi tlumit, Trénink v sociálních dovednostech – lidé mohou být frustrování svou neschopností komunikace, neschopnosti emocionálního vcítění atp., neboť tímto vzbuzují u druhých negativní emoce. Z frustrace posléze plyne agresivní chování. Odstraněním příčin frustrace, 5
a tedy následným odbouráním frustrací, nebude jedinec inklinovat k agresi, neboť již nebude mít důvod, Společenské prostředky tlumící agresi – každý společenský útvar vyvíjí řadu prostředků, kterak kontrolovat agresi svých členů. Může to být strach z odplaty. Zásahy je potřeba pojmout velmi komplexně.9 Další způsob, kterak bojovat s agresí je odstranit předsudky, které na tomto poli panují. Účinná redukce má pět předpokladů: rovnocenné postavení, možnost osobního kontaktu, kontakt s nestereotypními jedinci, společenskou podporu kontaktů mezi skupinami a příležitosti ke spolupráci. Nepřátelsky naladění jedinci mohou těmito cestami svou agresi v mnohém obrousit a rozmělnit.10 Jak tedy přistupovat k agresi a nakládat s ní? Bohužel nutno říci, že jednoznačný recept, zaručený postup, současná věda zatím nenalezla, ač se o to snaží mnohými způsoby. Pakliže je agrese vrozenou součástí každé lidské bytosti, je potřeba ji během vývoje v dětství usměrňovat a naučit jedince ji kontrolovat. Pokud je agrese naučeným chováním, pak změnit systém výchovy tak, aby tento prvek z našeho chování zmizel. Souhrnně lze tedy říci, že základní zbraní proti agresi je výchova. Ať už je podstata agrese jakákoliv, nejvíce ji můžeme ovlivnit v průběhu dětství jedince a to správným působením, dobrým příkladem a pozitivním životním prostředím. V tomto vidíme možnou cestu řešení problému.
9
ČERMÁK, I. Agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou , 1999, s. 147 – 161. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 5. vyd. Praha, 2006, s. 116 a s. 122 - 129.
10
6
Použitá literatura ČERMÁK, I. Agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou : Fakta v.o.s., 1999, 204 s. ISBN 80-902614-1-8. HAYESOVÁ, N. Základy sociální psychologie. 5. vyd. Praha : Portál, 2006, 168 s. ISBN 978-807367-639-1. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1 vyd. Praha : Portál, 2001, 288 s. ISBN 80-7178-535-0. NOVÁK, T., CAPPONI, V. Sám proti agresi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, s.r.o., 1996, 128 s. ISBN 80-7169-253-0. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha : Portál, 1995, 95 s. ISBN 80-7178-049-9.
7
