Agentury. PREmobil představil ochutnávku podzimní kampaně. 10 nejsledovanějších reklam na YouTube

Agentury PREmobil představil ochutnávku podzimní kampaně e15.cz | 17.7.2015 | Rubrika: Nové kampaně | Strana: 0 | Téma: Agentury

Pražská energetika využila v reklamní kampani na svého mobilního operátora pražské tramvaje a plochy na vlastních budovách. Vizuály zpracovala agentura Kristián. Společnost Pražská energetika (PRE) téměř rok provozuje virtuálního telefonního operátora PREmobil. K jeho propagaci se rozhodla využít 26 billboardových ploch na svých vlastních objektech a vizuály na některých tramvajových linkách v Praze. Vizuály a reklamní spoty zpracované agenturou Kristián by se měly objevit v září také v deníku Metro, na rozhlasových stanicích společnosti Radiohouse, na vybraných internetových stránkách a v některých soupravách pražského metra. Čtěte také: RWE spouští crosspromo se Škodou

10 nejsledovanějších reklam na YouTube mediahub.cz | 17.7.2015 | Rubrika: Mediahub, Komunikace | Strana: 0 | Téma: Agentury

Pořadí na žebříčku stanovuje YouTube Ads Leaderboard. Pro ty, kteří jsou netrpěliví, co se prvního místa týče: ON SE VRÁTIL! Kromě největšího a nejmocnějšího prvního místa zaujala Mediahub reklama na Hearthstone a OxiClean. 10. Ford GT Returns to Le Mans Brand: Ford Motor Company. Agentura: FP Creative 9. How Cleaning Has Changed Through The Years Brand: OxiClean. Agentura: BuzzFeedYellow 8. Shot on iPhone 6 by Cielo D. Brand: Apple. Agentura:TBWA/Media Arts Lab 7. Gronk and Big Papi Summer Chill Hit Single "Sippin'" Brand: Dunkin Donuts. Agentura: SapientNitro 6. Shot on iPhone 6 by Antoine D. Brand: Apple. Agentura:TBWA/Media Arts Lab 5. The Story of Jacob and City Gym

Brand: Google My Business. Agentura: Venables Bell & Partners 4. Galaxy S 6 v 6: Edge Display Brand: Samsung Mobile. Agentura: 72andSunny 3. Hearthstone TV Commercial "Substitution" Brand: Blizzard Entertainment - Hearthstone. Agentura: Droga5 2. Dove Men+Care shares your first fatherhood moments this Father’s Day Brand: Dove Men + Care. Agentura: Havas Worldwide 1. Arnold byl a bude Terminator...tentokrát pro charitu Brand: After-School All-Stars.

Na Česku mě štve, že nám tady není nic svaté, říká reklamní stratég Robert Peňažka sport.ihned.cz | 18.7.2015 | Rubrika: HN.IHNED.CZ | Strana: 0 | autor: Petr Matějček | Téma: Agentury

Práce pro Kofolu, Budvar a Oskara ho vynesla do pozice krále české reklamy. Teď chce s projektem Future Bakery bojovat proti firmám, které nám vymývají mozky. "Naše branže bývala původně oblastí super nápadů a respektu k lidem. Ale postupem času se z ní stala mašina na prachy," říká v rozhovoru Robert Peňažka. Chceš-li postavit loď, nesmíš hned poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje. Nejprve v nich musíš vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře. Známý výrok Antoina de Saint-Exupéryho sice poprvé zazněl někdy v první polovině dvacátého století, počátkem července 2015 ale celkem přesně popisuje snahu Roberta Peňažky. "Na České republice mě štve, že nám tady není nic svaté. V takové společnosti se člověk strašně těžce orientuje. Nechápu naši motivaci, nevím, proč lidé ráno vstávají do práce," říká nad tenkou davidoffkou a espresem muž, který strávil poslední dvě dekády svého života na vrcholu české reklamní branže. A protože, jak sám říká, miluje krize, rozhodl se ono odvětví postavit na hlavu. Společně s bývalým ředitelem agentury Mark BBDO Petrem Topinkou odstartoval platformu Future Bakery, crowdsourcingový projekt na sdílení nápadů a idejí. Kampaně pro firmy jako Fiat, Kooperativa anebo Milka tam namísto přeplacených profesionálů vymýšlejí uživatelé. Proč? Protože se z tradičních reklamních agentur prý stali pasáci, kterým už nešlo o dobré nápady, nýbrž pouze o peníze. "Nechceme trh zničit. Naopak. Chceme dát šanci lidem, agenturám a klientům, kteří to myslí vážně a práce je ještě baví," míní Peňažka, který si prý před časem nejvíc ze všeho přál dostat pořádně přes držku. Robert Peňažka (43) &*9724; Vyrostl v Africe a USA. Svou profesní kariéru začal v reklamní agentuře Mark BBDO a v roce 1993 se přemístil na dlouhých devět let do Leo Burnett Praha. &*9724; Stal se jedním z nejuznávanějších reklamních stratégů na trhu a v posledním roce svého působení v pozici

managing directora dostal firmu mezi top 50 nejkreativnějších agentur na světě. &*9724; Roku 2001 odešel, aby založil agenturu Kaspen. Ta se brzy díky kampaním pro Kofolu, Oskara a Budvar stala českou jedničkou. Následně odstartoval studio Yinachi, které se zaměřuje na značkový obsah a propojování byznysu se světy umění, vzdělávání, zábavy a společenské odpovědnosti. Z dílny Yinachi pochází například úspěšný projekt Kmeny, který mapuje dnešní i předrevoluční městské subkultury. &*9724; V roce 2013 společně s bývalým ředitelem agentury Mark BBDO Petrem Topinkou odstartoval Future Bakery, crowdsourcingový projekt na sdílení nápadů a idejí z oblasti marketingové komunikace. Jak byste dnes popsal to, čím se živíte? Nejlépe to asi vystihuje americký název branded content, značkový obsah. Nejde tedy o klasickou reklamu. Mistrem v tomto oboru je například společnost Red Bull, která pořádá závody ve skládání vlašťovek pro manažery, plošně podporuje extrémní sporty a vyslala Felixe Baumgartnera do stratosféry. Nejedná se o podprahovou anebo skrytou reklamu, nýbrž o to, že ve spolupráci s nejrůznějšími společnostmi vznikají zajímavé projekty, o kterých lidé mluví a na které by jinak nebyly peníze. Mé studio Yinachi tak například ve spolupráci s pivovarem Budvar v rámci projektu Kmeny úspěšně zmapovalo současné i minulé městské subkultury nebo vydává časopis Magnus pro klienty a přátele J&T Banky. Je to forma reklamy, která se nevnucuje a není prvoplánová, ale zároveň díky ní vznikají hodnotné věci a podporují se inovativní nápady. Kdy se vámi popisovaný branded content v Česku vlastně objevil poprvé? Komunity, na kterých tento druh reklamy stojí, zde byly odjakživa. Co se ale zásadním způsobem změnilo, je uvažování klientů. Dřív se dávalo dvacet procent rozpočtu do výroby &*8722; na natočení reklamy, nafocení modelů a podobně &*8722; a za zbylých osmdesát procent se nakoupil reklamní prostor v médiích. Internet to celé obrátil vzhůru nohama. Dobrý obsah se díky sociálním médiím šíří sám a úplně zadarmo. A tak všichni začali investovat víc peněz do obsahu. Za reklamní prostor se dnes musí platit v podstatě jenom v případě, že ty věci jsou hloupé anebo je potřeba lidem vymýt mozek. Za tu změnu paradoxně vděčíme krizi. Jasně, najednou je všude mnohem méně peněz. A přesně proto krize miluju. Donutí lidi přemýšlet. V Americe se říká: neopravuj, co není rozbité. Jinými slovy, dokud nás k tomu krize nedotlačila, nebyl důvod opouštět zajeté koleje. Změna přichází až s nouzí. Jako každý trend má ale i tento mnoho vrstev a finanční krize byla jen jednou z nich. Naštěstí šla ruku v ruce s rozmachem internetu. Klienti najednou pochopili, že se z něj stal významný komunikační kanál. Navíc se v krizi objevila spousta malých hráčů, kteří vycítili šanci urvat si kus trhu, zatímco obři bojují o přežití. Právě oni začali vymýšlet alternativní formy reklamy, nebo spíš značkové komunikace. Reklama dnes zní strašně smradlavě. To, že reklama smrdí, už jsem od vás slyšel několikrát. Od člověka, který se 25 let živí reklamou, mi to připadá zvláštní. Nechci si tady hrát na soudce, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Za hloupou reklamou vždy stojí hloupá, zlá firma, která se vám snaží prodat dvakrát tu samou věc, supervýhodný balíček, který nepotřebujete, životní pojištění 70leté paní a tak podobně. Problém je v tom, že tady po revoluci nebylo moc lidí, kteří té profesi rozuměli. Vzniklo tak byznysové prostředí, kde bylo běžné okrádat klienta, ukrývat peníze před zákazníky, posílat si "malé domů". Udělat něco pro lidi je myšlenka, na níž původně vzniklo podnikání v Americe. Jenže v devadesátých letech, kdy se utvářelo české podnikatelské prostředí, už šlo především o zisk. Akcionáři se stali důležitějšími než zákazníci. Od té doby jsme už sice pár evolučních stupňů překonali, ale zdaleka nejsme u cíle. Místní prostředí je stále dost nekulturní. Na byznysových schůzkách se mluví často o tom,

jak někoho obrat. A reklama tuto situaci logicky reflektuje. Možná jsme prostě jen ještě neměli dost času ke kultivaci. 25 let ale není málo. Lepší se to. I ti největší hráči už pochopili, že nelze jenom brát. Krize tomu pomohla. Navíc i v Česku začínáme vnímat, že se ve světě objevují takové značky jako novozélandský výrobce outdoorového oblečení Icebreaker. Majiteli té společnosti se nelíbilo, že mladí schopní lidé v produktivním věku zemi hromadně opouštějí. A tak svůj byznys postavil na spolupráci s lokálními firmami. Taková společnost najednou získá nový rozměr. Už nejde pouze o to, prodat co nejvíc oblečení. Ale kolik takových u nás existuje? Vaše sestra žije v Americe, máte pocit, že je to tam lepší? Ameriku miluju. Na České republice mě štve, že nám tady není nic svaté. V takové společnosti se člověk strašně těžce orientuje. V některých zemích se dobře najíte nebo jsou rájem bankéřů, jinde je zase svatá matka, žena, chlap či bůh. Nám tady vládnou ironie a cynismus, věčně relativizujeme. Co je tady svaté? Čemu se dá opravdu věřit? Jde nám o úspěch, o to někoho okrást, anebo o pouhopouhé přežití? Nechápu naši motivaci, nevím, proč lidé ráno vstávají do práce. Co je svaté pro vás? Na první dobrou bych řekl, že rodina, byznys a kamarádství. Když se nad tím ale zamyslím, tak jsou to jen prázdná klišé. Rozvádím se, žádný velký byznys nedělám a kamarádů také moc nemám. Čeho si ale opravdu vážím, je odvaha a pokora. Chlapů s principy, kteří hrají podle pravidel. Těch je u nás opravdu málo. Všude jen šmejdi. To je koneckonců vidět i na způsobu, jak se lidé u nás oblékají &*8722; samá šeď. Jasně že módu můžete odbýt jako povrchnost, to je to zmíněné relativizování. Kdysi jsem se ale bavil s jedním pánem, který za minulého režimu dřel v jáchymovských dolech. Vyprávěl mi, že se po šichtě vždy umyl, učesal, vzal si na sebe oblek a šel se projít po městě. Byl to pro něj způsob, jak si udržet sebeúctu. A ten na první pohled povrchní oděv najednou reprezentoval vzdor. Mluvil jste o tom, že milujete krize. A já se nemohu zbavit pocitu, že se v nich přímo vyžíváte. Práva jste opustil rok před dokončením studia, ze společnosti Leo Burnett jste odešel v momentě, kdy jste se stal jejím šéfem a následně jste vybudoval a opustil agenturu Kaspen... Jakmile v něčem dosáhnu devadesáti procent, dokážu si relativně dobře představit, jak asi vypadá těch zbylých deset a celé mě to začne štvát. Kaspen jsme založili s tím, že jeho posláním bude podpořit české firmy. Západní značky byly tehdy bohatší a my jsme chtěli těm českým pomoct, aby byly chytřejší. Dělali jsme reklamy pro Kofolu, Budvar, Oskara a dařilo se nám. Člověk pak začne přemýšlet o dalším růstu, nabírat další lidi, spolupracovat s klienty, se kterými vlastně nechce nic mít. A najednou si uvědomí, že sice vydělává obrovské peníze, ale firma se vyvíjí špatným směrem, že už nejde o lidi a nápady, nýbrž o pouhé finanční transakce. Že člověk stvořil takovou zrůdičku. V takový moment je potřeba udělat něco rázného. Jako když Zinedine Zidane dal ve finále MS 2006 hlavičku italskému obránci Marcu Materazzimu. Většinu lidí to šokovalo, já ho za to obdivoval. Robert Peňažka, spoluzakladatel Future Bakery. Foto: Libor Fojtík V mládí jste hrával závodně šachy, máte pocit, že vás to nějak poznamenalo? Strašně moc. Byl jsem ve Vrcholovém středisku mládeže, kde jsme měli své trenéry a hráli jsme na té nejvyšší úrovni. Aktivně jsem se tomu věnoval asi šest let. Jak jste se k tomu vůbec dostal?

Oslovil mě inzerát. Líbila se mi představa jasně definovaného hracího pole a miliardy možností. Někomu to může připadat nudné. Já ale všechny ty figurky vnímal jako herce a každá partie pro mě představovala nový příběh. Problém byl v tom, že mě to strašně semlelo. Najednou jsem začal vidět život jako šachovou hru. Všechno jsem plánoval na čtyři tahy dopředu, snažil se zvažovat pravděpodobnost každé alternativy. Po světě jsem chodil s plány A, B, C, D &*8722; vždy připraven. V byznysu mně to spíš pomáhalo, avšak v soukromém životě zásadním způsobem omezovalo. Všude jsem nosil takovou malou šachovnici, na níž jsem si opakoval nejrůznější partie nebo si je přehrával jen tak v hlavě, pořád jsem cvičil, trénoval. A přesně kvůli tomu se ze spousty mých spoluhráčů stali v podstatě asociálové. A je to už za vámi? Zbavuji se toho dodnes. Snažím se nepřemýšlet pořád nad tím, kam tahle cesta povede. Neplánovat, nechat věci, ať přirozeně plynou, je strašně osvobozující. Člověk pak nemusí žít s tím neustálým strachem, že něco nedopadne, že se něco podělá. Jako třeba, že onemocní. Například. V době, kdy jsem ve společnosti Leo Burnett dosáhl vrcholu, mi našli rakovinu. Ze dne na den vám dojde, že opravdu nemá cenu plánovat &*8722; že až na to, jak se chováte, nemůžete v životě ovlivnit vůbec nic. Život je to, co máte, a ne to, co chcete. Nakonec mi z toho vyšlo, že je nejdůležitější nebýt srab a nedělat věci jen kvůli nějaké domnělé jistotě. Proto jste se také dal na bojová umění? I to je o té výše zmiňované odvaze. Někdo mi kdysi řekl, že Češi nikdy nedostali pořádně přes držku. No a já jsem od té chvíle měl pocit, že musím dostat přes držku. Pevně věřím, že nějaká forma Klubu rváčů by českému byznysu hodně pomohla. Když nesouhlasíte se svým šéfem, musíte mít odvahu mu to říct. Většina z nás se bojí, protože má strach, že se pak něco strašného stane. Ale z toho nakonec nic není. Ten šéf se totiž sám bojí a pravděpodobně vás ani nevyhodí. Když dostaneš ránu pěstí, zamotá se ti hlava, oklepeš se a jdeš dál. Jenže člověk, který dostal ránu, má paradoxně větší odvahu než předtím. Není se čeho bát. Nejhorší je smrt z vyděšení. Po čtvrt století na špičce českého reklamního průmyslu byste si pomalu mohl začít plánovat odchod do důchodu. Vy jste ale naopak spolu s Petrem Topinkou rozjel zmíněnou Future Bakery. Naše branže bývala původně oblastí super nápadů a respektu k lidem. Ale postupem času se z ní stala mašina na prachy. Reklamní agentury začaly peníze vydělávat zejména tím, že médiím dohazovaly klienty a z toho si braly provize. Stali se z nich překupníci, v podstatě pasáci. O samotné nápady už vlastně nešlo. A to se snažíme změnit. Future Bakery trh neničí. Naopak. Je to šance pro lidi, agentury a klienty, kteří to myslí vážně, baví je práce se zákazníkem, komunikace a marketing. Spíš než jako revoluci to tedy beru jako nutnou evoluci. Pojďme si krátce říct, jak Future Bakery vlastně funguje? Když má firma nějaký problém &*8722; automobilka hledá nový slogan, kosmetická společnost chce vymyslet novou vůni anebo přemýšlí, kde otevřít další obchod &*8722; může se prostřednictvím naší platformy zeptat davu a za nejlepší nápad nabídne nějakou finanční odměnu. Aktuálně máme 5000 registrovaných uživatelů, jsou to studenti, matky v domácnosti, ale i manažeři, kteří se chtějí čas od času kreativně vydovádět. Je-li zadání zajímavé, může klient zpravidla počítat s několika sty nápadů. Z mé zkušenosti bývá deset procent dost dobrých a pět procent je skvělých. Firmy, které se rozhodnou hledat řešení prostřednictvím Future Bakery, zaplatí jednorázový poplatek dvacet tisíc korun. Aktuálně fungujeme v Česku, Maďarsku a na Slovensku a uživíme provoz. Jsme optimisté, takže v září spouštíme Future Bakery v USA a připravujeme expanzi do Německa a JAR.

Kolik projektů jste už realizovali? Kolem čtyřiceti. Zpěvačka Klára Vytisková přes nás hledala téma na nové album, crowdsourcoval se pokřik pro fotbalovou reprezentaci a hlášky pro Kooperativu, uživatelé přemýšleli nad novým způsobem komunikace jedné americké univerzity nebo připravovali launch Fiatu 500X. Neuvěřitelné na tom je to, že vás ta komunita lidí nikdy nepřestane překvapovat. Je to pravý opak klasického reklamního byznysu. Takový vývoj by nedokázal předpovědět ani ten nejlepší šachista na světě. Ovšem nakonec je stejně zapotřebí nějaký profík, který ty nápady zpracuje. Rozhodně to tedy není tak, že bychom zde levně generovali hotové kampaně a připravovali reklamní agentury o práci. Navíc je důležité si uvědomit, že už jenom zadáním projektu přes Future Bakery značka komunikuje s veřejností a vytváří si tak kampaň. Jejím zadáním se najednou zabývají tisíce lidí a často si to nenechají pro sebe. Sdílí to na sociálních sítích a mezi svými známými. Foto: Libor Fojtík

Jika na EXPO v příbězích o bájných mořských příšerách upozorňuje na nutnost šetřit vodou stavba.tzb-info.cz | 18.7.2015 Strana: 0 | autor: LAUFEN CZ s.r.o. | Téma: Agentury

Organizace: LAUFEN CZ s.r.o. / Firemní článek Kraken, Nessie, sirény i vodník. Značka Jika, jež patří do portfolia společnosti Laufen CZ, se rozhodla v rámci svojí výstavy na EXPO velmi originálním způsobem upozornit na nutnost šetřit s vodou. LAUFEN CZ s.r.o. V Tůních 3/1637 120 00 Praha 2 tel.: 296 337 711 e-mail: web: www.laufen.cz další informace o firmě vyžádat další informace V expozici, která bude probíhat od 16. do 27. července, se návštěvníkům Českého pavilonu formou unikátního kresleného filmu a dalších stylových ilustrací představí svět vodních příšer, vodníků, rusalek a dalších bájných bytostí, jejichž "život" by nemohl existovat bez vody. Jika, jež je tradičním českou značkou sanitární keramiky a dalšího koupelnového vybavení, tak zdůrazňuje svůj záměr vyrábět pouze výrobky, které se k vodě chovají šetrně. Spolu s tím však nabízí i pohodlí a čistý elegantní design. Ostatně i o tom se návštěvníci výstavy budu moci osobně přesvědčit. "Coby sedačky v improvizovaném kinosále jsme použili naše úsporné klozety Jika Olymp Deep, Mio a Pure," říká Ladislav Dvořák, generální ředitel společnosti Laufen CZ, pod níž značka Jika náleží. "Tyto klozety budou vybaveny unikátními polepy s motivem vody a také informací, jak malé množství vody potřebují na spláchnutí právě tyto toalety a kolik ušetří vody oproti spotřebě běžných klozetů."

Expozice s hlavním sdělením "Šetřete s vodou, ať neskončí bájné příběhy" vznikla dle námětu kreativní agentury WMC Grey. Technické řešení zajistil designér Petr Macek. Expozice Jika s názvem "Save water, save legends" je k vidění od 16. do 27. července v Českém pavilonu na Expo v Miláně. Více informací na www.jika.cz . Velké téma EXPO 2015 v Miláně také na portálu ESTAV.cz

RunTour poběží dnes třináct běžců s postižením zraku Liberecký deník | 18.7.2015 | Rubrika: Liberecko | Strana: 2 | Téma: Agentury

Liberec Dnes se v Liberci poběží další závod amatérské běžecké série Run Tour 2015. Za Nadaci Leontinka běží v tradičních žlutých vestách rekordní počet třinácti běžců s postižením zraku ve věku od tří do 60 let, které povedou zkušení traséři. Běžci s postižením zraku se orientují v prostoru podle hlasových pokynů těchto trasérů,taképrotovždy běhají ve dvojicích - nevidomýa trasér. Na 10km trať se chystá slabozraký Jan Bošek, reprezentant v goalballu a trenér zrakově postižené mládeže. Na 5 km změří síly dalších pět zrakově postižených závodníků. Chybět nebude ani liberecká běžecká legenda, nevidomý Vlastimil Macháček. Závody na 500 m a 1 km poběží celkem šest dětí z řad současných i minulých svěřenců libereckého Střediska rané péče a Speciálněpedagogického centra, které Nadace Leontinka dlouhodobě podporuje. Technicky náročnou a kopcovitou tratí provedou všechny zrakově postižené běžce zkušení traséři. Šestadvacetičlenný tým běžců a jejich trasérů ve žlutých vestách Nadace Leontinka. Účast zrakově postižených v sérii závodů RunTour 2015 podporuje dlouhodobý partner Nadace Leontinka, společnost Geometry Global s.r.o. "Také díky skvělému partnerovi RunTour České pojišťovně a všem běžcům, kteří přispěli částí svého startovného, jsme mohli v loňském roce rozdělit mezi Střediska rané péče po celé republice částku 800 tisíc korun," uzavírá Radka Králová. Oblíbený seriál Česká pojišťovna Mizuno RunTour se rozběhne v Liberci počtvrté v historii. Pětikilometrový závod startuje v 16 hodin, na dvojnásobnou trať vyrazí závodníci v 17 hodin. Start a cíl jsou na náměstí Sukovo a závody dospělých se poběží kolem Lesního koupaliště. Hlavní novinkou pro letošní ročník je mírné zvýšení kapacity. Místo dřívější tisícovky pustí pořadatelé dohromady na trať obou dospělých závodů na 5 a 10 km 1250 běžců. Foto popis| Region| Severní Čechy

Oborové termíny Práce mimo kancelář ČT 1 | 17.7.2015 | 19:00 | Pořad: Události | Téma: Oborové termíny

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor -------------------Být doma a zároveň pracovat. Pro někoho ideální kombinace. Takovou možnost poskytuje v Česku vybraným zaměstnancům asi třetina firem. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Do pěti let se ale číslo může změnit. Podle průzkumu sdružení Byznys pro společnost by takzvanou home office přivítali hlavně mladí lidé. Pracovat mimo kancelář jich chce víc než polovina. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Ráno Malvíny Němečkové začíná každý den, kdy se chystá do práce, úplně stejně. Tentokrát to má ale do zaměstnání zhruba jeden metr, pracuje totiž jako každý pátek z domu od počítače. Malvína NĚMEČKOVÁ, zaměstnankyně reklamní agentury -------------------Z domova převážně třeba připravuji mzdy, administrativu, různé tabulky a vlastně práci, na kterou potřebuju klid a nechci být rušená v kanceláři. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Právě to, že může pracovat i z domova, rozhodovalo před tři čtvrtě rokem o tom, jestli práci v reklamní agentuře vůbec přijme. Nadřízení pak průběžně kontrolují, jestli doma splnila vše, co měla. Malvína NĚMEČKOVÁ, zaměstnankyně reklamní agentury -------------------Já musím odevzdat práci, kterou jsem měla doma odvést, takže určitě, kdybych neodevzdala, tak na to paní majitelka hodně rychle přijde. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Z domova nejčastěji pracují lidé zaměstnaní jako obchodníci, marketingoví pracovníci nebo počítačoví experti. Například v této firmě stráví prací z domova průměrně dva dny v týdnu. Lenka ČÁBELOVÁ, mluvčí softwarové společnosti -------------------Je potřeba, aby zaměstnanci měli funkční nástroje na komunikaci na dálku, na sdílení. Potom je tady oblast kulturní, která předpokládá, že zaměstnanci jsou řízeni způsobem, který není závislý na přímé každodenní permanentní kontrole, ale že jsou spíše vedeni, mají vlastní odpovědnost za výsledky práce.

Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------A zaměstnanci tu nemusí chodit ani na některá společná jednání. Stačí, když se připojí přes internet. osoba -------------------Nejdřív bych projela úkoly z minula. Eliško, jak jste na tom s rozpočtem? Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Naprostou volnost zaměstnancům ve výběru místa, odkud budou pracovat, dává zatím ani ne deset procent českých firem. Jakub UNGER, obchodní ředitel, Byznys pro společnost -------------------Je čím dál silnější tlak generace mladší. Osm z deseti mladších zaměstnanců očekává, že firma nabídne možnost home office nebo flexibilního úvazku. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Práci z domova můžou využít hlavně ti, kteří ke svému zaměstnání potřebuje převážně počítač a informace. Jednatřicetiletý Zbyšek Nádeník například z kanceláře nepracoval už osm let. On i jeho čtyři kolegové navrhují internetové stránky všichni z domova. A někdy třeba i ze zahrady. Zbyšek NÁDENÍK, webdesignér -------------------Dojezdová doba do kanceláře je asi tak třicet vteřin z postele, což je jako velká výhoda, takže netrčím v zácpách, pak nemusím tu kancelář platit, starat se o ní. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Home office v Česku nabízejí hlavně nadnárodní společnosti nebo naopak malé nově vznikající firmy. Podobně jako Zbyšek Nádeník se bez kanceláře obejdou také někteří živnostníci. Michaela Nováková, Česká televize.

Rozhovor s odborníkem na reklamu Petrem Václavkem ČRO Radiožurnál | 17.7.2015 | 10:05 | Pořad: Host radiožurnálu | Téma: Oborové termíny

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------6 minut po 10. hodině přeji dobré dopoledne. Se mnou je ve studiu muž, který už se více než 20 let pohybuje v oblasti marketingu a reklamy Petr Václavek. Dobré dopoledne. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Dobrý den. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka

-------------------Budeme se asi bavit o reklamě. Teď by mě zajímalo jen tak na rozehřátí, kterou reklamu z poslední doby považujete za zdařilou? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, to bude asi těžká odpověď, protože já teď 2 roky se tady nepohybuju v Česku, čili nevidím ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Já vím, že jste byl v Kuvajtu, ale vůbec nejste v kontaktu? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------V podstatě, no, jsem, takže jako trošku i občas vidím, co se děje, ale, ale nemůžu říct teď jako, že jsem něco někde viděl tady v Česku na trhu, co bych považoval za zdařilý, protože jako nemám, nemám teď momentálně přehled o tom, co se tady děje. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Teď z té aktuální vůbec nic? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Teď aktuálně. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To znamená, vy se nepohybujete ani na internetu, kde by vás, protože reklamu máme na Facebooku, máme jí prostě na českých internetových stránkách, nic vás nezaujalo z poslední doby? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, i vzhledem, pakliže se pohybuju na internetu, tak vzhledem k tomu cílení, kde se nacházím geograficky, se mi zřejmě zobrazuje asi něco jiného než, než lidem tady. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jste v Kuvajtu nebo jste už tady? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------V Kuvajtu, v Kuvajtu, v Kuvajtu ještě stále, v Kuvajtu pořád. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Ale teď jste ve studiu Radiožurnálu. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu --------------------

Teď jsem ve studiu Radiožurnálu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A nové působiště v Česku otevřete kdy? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Jak to tak zatím všechno vypadá, tak bych rád od začátku nového roku, vlastně všechno to směřuju k ukončení ke konci tohohle roku. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Se mnou je v studiu muž, jehož působení v reklamě by se dalo krásně opsat tou spirálou nebo tím kruhem řeckého dramatu. Tak i o tom budu mluvit s Petrem Václavkem, dnes je ve studiu. Ptát s můžete na všechno, co vás baví nebo rozčiluje na reklamě, i vy, a to na www.radiozurnal.cz. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Dopolední Radiožurnál hostí muže z reklamní branže, Petr Václavek se v ní pohybuje víc než 20 let, já se teď na chviličku uskočím k té řecké, k tomu řeckému dramatu, které má tu expozici, kolizi, krizi, peripetii a katastrofu a když to přirovnám vlastně k vaší práci, tak vy jste začínal ve velké reklamní agentuře, já to budu trošku zestručňovat, měl jste vlastní společnost, pak jsem pochopila, že došlo k nějakému lehkému zhnusení z té reklamy, k odchodu a teď k návratu, tak teď jste kde? V tom, v té oblasti té katastrofy, která samozřejmě v tom řeckém pojetí je chápana trošku jinak? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já mám pocit, že teď probíhá katarze naopak, já jsem, jak říkáte, začínal vlastně u těch největších agentur, prošel jsem tím ústrojím všech těch, všech těch velkých tady na trhu, až jsem vlastně ve finále založil s kolegou vlastní agenturu, čili za těch 20 let vlastně já jsem si prošel tak jako skoro úplně vším a zkusil jsem si to všechno, co se dá jako dosáhnout. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Začátky musely být ale téměř bojarské, protože jste vstupovali do naprosto nepolíbeného ... Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, absolutně. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------... trhu. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu --------------------

No, absolutně. Tady, tady to byl, to bylo tak jako napůl vlastně bohémské, prodchnuté lidmi od, od umění a s různými zajímavými lidmi z různých jako částí života a ty začátky byly strašně, strašně pestré, no, to je ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Mě zajímá ten okamžik toho, kdy jste prostě tou reklamou byl znechucen, protože to je asi před 2 lety, bylo nějaké poměrně významné vystoupení v Hyde Parku, kde prostě jste říkal, že reklama je, lže a že je prostě, jak říkal vlastně veliký mistr: Reklama je navoněná zdechlina. Co se stalo, že už jste nemohl dál? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, tak, víte, co se stane, když to děláte přes 20 let každý den, děláte to na tom samém trhu, potkáváte ty samé lidi pořád dokola, tak se dostanete do bodu, že zjistíte, že vlastně nevíte, jestli vůbec to, co děláte, dává nějaký smysl. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A to je vyhoření? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Možná to můžeme nazvat jako vyhoření nebo nějakou krizi středního věku nebo já nevím, co, jak se to, jak se to dá pojmenovat, ono to bylo jako spojeno s více věcma v mým životě a já jsem si řekl, že už prostě dál takhle v tom, v tom uskupení v téhle té konzistenci nemůžu pokračovat, ale, ale vlastně i to moje vystoupení v tom Hyde Parku se týkalo pouze mě, ono si to potom jako řada lidí říkala, že to bylo skvělý, řada říkala, že to bylo blbý a těžko říct, no, pro mě to bylo vlastně taková nějak moje osobní, osobní zpověď. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, a co vlastně způsobí, že se člověk zase potom vrátí do té branže, kterou vlastně byl tak přesycen, tak strhán a navíc, že se vrátí do branže, která se ocitá ve velmi nelehkých časech. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Víte co, já jsem si dal asi rok nebo, nebo skoro 2 vlastně volno, že jsem nepracoval a já jsem to stejně dělal zadarmo pro lidi okolo sebe. Já jsem nezačal dělat nic jinýho, ono, ono ve finále se to ke mně vrátilo tak či onak, vlastně mě nikdy nic jinýho nebavilo pořádně, jo, já jsem to i nakonec stejně dělal prostě zadarmo pro lidi okolo sebe, že jsem jim pomáhal různý věci budovat, různý rady dávat a zjistil jsem, že jako nemám kam jako ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To jste si moc neodpočinul ale. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, tak dělal jsem to ve volným čase a příjemně a tak, ale, ale neměl jsem vlastně kam moc utýct, no, a pak se stala ta, ta zajímavá věc, že mi v tom létě 2013 zavolalo nějaký fakt jako divný

číslo, tak jsem to nejdřív nezvedal, protože jsem myslel, že volá někdo z Afriky a chce mi vyluxovat telefonní účet, tak jsem to napotřetí zvedl a tam byl vlastně ředitel největší agentury v Kuvajtu a skoro jako omluvným hlasem se ptal, jestli bych tam chtěl přijet a že by, že by prostě chtěli, abych pro ně pracoval, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vy jste tam měl ještě jednu takovou zajímavou etapu. Já, když jsem hledala, co všechno jste dělal, tak jsem našla Petr Václavek, šamanský servis. A říkala jsem si: "No, tak tohle už s reklamou vůbec nejde dohromady," tak kde se vzal vlastně v tom toku té tvrdé reklamy šamanský servis? Co to je? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, tak, já mám pocit, že to je právě, právě ono, že, aby se člověk vůbec udržel v nějaký rovnováze, tak by měl, měl vždycky být rozloženej na vícero místech a pro mě to teda, to je teda vlastně etapa života, která je spojena s mým studiem šamanských vědomostí a znalostí. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Kde jste studoval? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já jsem studoval převážně na Slovensku a s oklikou vlastně spojením s šamanskou nadací nebo s nadací pro šamanská studia ve Vídni. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Si nějak nevzpomínám na nějaké výrazné šamany na Slovensku, ale možná jsem jenom nedovzdělaná. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Tam jsou velmi výrazní šamani, velmi výrazní. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vážně? Můžete jmenovat? Inspirujte nás trochu. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nemůžu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To je tak tajné, že byste mě musel zabít. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nemůžu, prostě nemůžu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A proč ne? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------To nevím přesně proč, ale necítím se k tomu povolán, abych jmenoval. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Aha, no, tak to je škoda, takže etapu šamanského servisu v působení Petra Václavka budeme muset úplně vynechat? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Můžeme jí, klidně pokračovat v ní, ale nemůžu jmenovat konkrétní slovenské šamany. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vaše učitele svým způsobem. Dobře. No, já jsem četla jednu vaši větu, kde jste řekl, že už nikdy nevkročíte k žádnému klientovi z pozice zaměnitelné reklamní ficky. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, a to je právě to ono. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Pak jste nastoupil do Kuvajtu, ale já mám spoustu lidí, kteří pracují v Kuvajtu a v Ománu a podobných zemích a tam je člověk dost často reklamní fickou nebo sluhou nebo prostě, jak chcete, musí se o tu práci hodně drát, víc než tady, tak jak jste se s tím spořádal? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, to je právě ten paradox, že to tak přesně je naopak u mě. Je to, já vůbec nevím vlastně, co se stalo, spoustu lidí se snaží o tu práci na tom Blízkým východě poměrně hodně, protože tam je velká konkurence a člověk musí projít nějakýma x kolama. Mně se stala prostě ta zvláštní věc, že mě z nějakýho důvodu zavolali, řekli: "Všechno už je jako připravený, jenom, prosím, prostě přijeď a začni pro nás pracovat." Já jsem až časem pochopil, proč se to celý stalo. To se stalo proto, že já jsem v 10 letec četl v časopise ABC, že v Kuvajtu si postavili šejkové kluziště a já jsem od tý doby o tom snil strašně. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jste to spustil myšlenkou prostě. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Zapomněl jsem na to pak a teď vlastně, já, když sedím u klienta, tak z okna se díváme přímo na to, na to kluziště, takže já jsem jenom pochopil, že jediný, co musím, je se uvolnit, o nic se

nesnažit a nechat to být, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jo, já jsem jenom pochopila, že vlastně v těch arabských zemích právě, když člověk se uchází o nějakou práci nebo o nějaký kontrakt, třeba v rámci své firmy, tak prostě je tou fickou, ať už reklamní, nebo obchodní, je. Tak na tohle se ptám. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já to tak necítím, protože ty lidi, s kterýma já spolupracuju, já tam dělám vlastně pro jednoho z největších operátorů a zároveň i největšího klienta největší agentury na tom trhu, a to jsou nesmírně cool lidi, nesmírně příjemný, zdvořilí. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takže máte dobrou pozici? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, jako je to, je to skvělý, je to naprosto skvělý. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Tak se do Kuvajtu podíváme. Mým hostem je Petr Václavek, bavíme se o reklamě a vaše otázky na reklamu přibývají na www.radiozurnal.cz. Díky za to. Použijeme je v druhé části našeho rozhovoru po půl jedenácté po zprávách. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Petr Václavek je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu a naším tématem nebo našimi tématy jsou marketing a reklama. Tak se pojďme podívat, jak se to dělá v Kuvajtu, jestli je to hodně odlišné od toho, co vlastně jste dělal 20 let tady. Jestli Kuvajt, určitě má ten trh jiná specifika, než tady ten náš. Tak jaká to jsou? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Tak to hlavní je určitě v tom, že je to pátá nejbohatší země na světě a je tam, je tam asi 5, 6 vlastně takových základních jazykových kultur zastoupeno, takže se může stát jako ten základ, který vždycky děláme, je angličtina, arabština a pak se může stát, že po vás klient ještě chce třeba 5 dalších jazyků, do kterejch to musíte, musíte postupně vlastně adaptovat, přeložit, pak je tam taky to, že je tam samozřejmě ta výsadní skupina, tady u nás se říká horních 10 tisíc, tam je to horní milion a půl, protože to jsou ty ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To jsou Kuvajťané. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu

-------------------To jsou ti Kuvajťané, kteří jsou na tom jako neuvěřitelně dobře, co se týká nějakýho zabezpečení z dárků od státu a spoustu různejch výhod a zajímavostí je taky, že tam na tom trhu oni jsou, ale, nebo v té zemi oni jsou v menšině, tam je zhruba jich milion a půl a 2,5 milionů je expatů z různých částí světa ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Přistěhovalců, dělníků. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Dělníků, vlastně i dneska už manažerů středních, hodně třeba Indové jsou v IT a právě zařizují různé manažerské pozice, takže Indové jsou největší, Egypťani jsou druhá největší skupina, pak jsou to, co jsou trošku ještě níž jakoby sociálně, to jsou z Bangladéše, z Filipín, z Pákistánu, prostě z celý země, jo, představte si to, jako kdyby tady bylo, nás bylo 10 milionů a 25 milionů těchhle těch lidí z celého světa tady by fungovalo ještě v téhle zemi. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Řekněte mi, pojďme se vrátit zpátky k té reklamě, jestli je, je trošičku jiná a v čem je jiná, když vlastně se dělá v Kuvajtu. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Je samozřejmě jiná v tom, protože ta mentalita je jiná, kultura je jiná, a to, jak ty lidi přemýšlejí, to, co je baví ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A když to vymýšlíte, je těžké se přizpůsobit? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Je, jako pro mě samozřejmě na začátku, já jsem vůbec netušil, která bije, jak to, jak to tam funguje, co můžete, co nemůžete třeba, jsme se bavili o nějakém instragramovém postu, já jsem říkal: "No, tak teď je docela zima, bylo by fajn tam ukázat, tam seděla nějaká holka s hrníčkem a s ponožkama, trošku jí byly vidět nohy a oni říkali: "No, to by tady se všichni zbláznili, kdyby jenom centimetr čtvereční byl vidět kůže," jo, takže tak člověk je ze začátku hodně, hodně mimo, na druhou stranu jsem zjistil, že vlastně ta, ta moje počáteční mimóza byla fajn pro ty lidi, protože zase oni byli zvyklí uvažovat v určitých kolejích, a to, co jsem občas přinesl, je i inspirovalo k něčemu, co, co by vlastně normálně třeba nevytvořili. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takže to třeba trošku opilovali, ohoblovali, děvče oblékli a fungovalo to, jo? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Jo, jo, jo, musí se to, musí se to prostě tam jako všelijak jako zaobalit a zaonačit, aby to, aby to fungovalo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Je něco, na co si člověk v Kuvajtu ani za 2 roky nezvykne? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Tak určitě vedro. Představte si, že teď je tam fakt jako denně 48 stupňů, je to tak jako saunu asi každej známe, tak je to jako v sauně a ještě sálá horkej asfalt na vás a když foukne vítr, tak je to horkej, prostě hnusnej horkej vítr, kterej vás úplně profoukne, tak to se jako skoro nedá ty letní měsíce tam přežít, no, takže vedro a pak taky samozřejmě ta, to, že si tam nikde nedáte pivo, to je asi pro Čechy hodně, hodně, hodně zásadní. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Ale v té reklamě a v té práci nic zásadního, co by vám vadilo? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Musím říct, že ne. Já teda se specializuju vlastně na tu digitální část té reklamy, nicméně vlastně spolupracuju úzce i s tou, s tou offlineovou kreativní částí v té agentuře a musím říct, že dělám teda s chlapíkem, kreativním ředitelem, což je, což je z Bejrútu člověk, kterej má obrovskou zkušenost z Paříže, takže on je, on, nám to spolu jako bezvadně funguje, protože my jsme jako ty, ty evropský mysli a děláme, děláme vlastně spolu ty věci trošku z toho globálnějšího pohledu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jak je to s humorem v Kuvajtu? Kdybychom to porovnali, protože některé české reklamy, řekněme, výraznější používají určité prvky humoru, jisté sebeironie, alespoň, když si vzpomenu na takové výrazné věci z let minulých. Jak je to tam? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------To tam funguje hodně, nicméně to je humor, který kdybyste pustili tady, tak nikdo vůbec nepochopí, o co v tom jde. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Můžete uvést konkrétní příklad? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, to je právě to, že já jsem se na to třeba xkrát díval a já jsem nikdy nepochopil jako, všichni, v těch arabskejch reklamách obecně třeba ty lidi, je to takový jako přehnaný všechno, jo, jsou, jsou občas jakože namalovaný hodně, hodně to pozadí barevný a co je ještě důležitý, začnou zpívat, asi tak jako po druhý sekundě všichni začnou tančit, zpívat ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Mám si představit něco jako Indii, Bollywood a tak dále? Je to trošku v tom ...

Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Takový trošku je to tím, je to tím šmrncnutý a vlastně všichni jako zpívat, všichni jsou šťastný, něco se tam děje, ty lidi to milujou a, a vlastně pak to najednou skončí jako, takže to je ta televizní část tý, tý reklamy většinou. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A ten humor je tam kde? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, to je právě to, co, na co jsem ještě nepřišel, ono to je tak asi v tom, jak je to přehnaný a že oni se tomu tak jako smějou, že to je přehnaný, ale, ale, a řeknou samozřejmě i něco třeba vtipnýho, ale zase to vy kulturně nemáte absolutně šanci chytnout, protože ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, ale já to vnímám tak, že i tam se možná vytváří trošičku jiná realita než ve skutečnosti, což obecně je reklamní záležitost. Vidíte lidi krásnější, s bělejšími zuby, lépe oblečené, více namalované, movitější, vidíte šťastné rodiny a máte hned jaksi nějaké to puzení, tak to je asi podobné, ne? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, to je ten paradox, že v tom Kuvajtu je to přesně naopak. Je to, je to, protože tam vlastně těch horních milion a půl v tomhle tom světě, kterej my si třeba tady v Evropě představujeme, tak oni tam žijou. Já jsem tuhle šel s kamarádem po Al Hamra, což je takovej tam luxusní shopping mall a on mi říká: "Víš, kolik stojí ta kabelka a co teďka ta holka šla proti nám, co jí nesla?" Já jsem říkal: "No, nevím, já se v tom nevyznám." On říkal: "Zhruba milion." A to je, to tam potkáváte, vlastně tam jako nezaujmete nějakým novým Porsche nebo nějakou kabelkou za milion, to je vcelku jako mezi těma horníma milion a půl, to je jako běžná, normální věc. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takže takovéhle lidi zaujmete jenom výrazným tancem a líčením. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Výrazným tancem, humorem a dalšíma věcma, no. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Je to tak a Petra Václavka se ptáte spíš než na marketing, tak na reklamu a je vidět, že reklama vás trochu irituje. Třeba Honza z Prahy píše: "Nedomníváte se, že zboží se nejlépe prodává nikoli díky reklamě, ale díky jeho kvalitě a dobrým referencím od zákazníků?" Na reklamy pro děti se ptáte a Petr Václavek bude odpovídat v následující půlhodině našeho rozhovoru. / Písnička /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------6 minut po půl jedenácté posloucháte Dopolední Radiožurnál. O reklamě mluvíme s Petrem Václavkem, pohybuje se v téhle branži víc než 20 let. Můžu vás citovat? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Můžete. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Děkuji. "Žijeme v prostředí úpadku a degenerace kultury a současný marketing a reklama ji jen věrně ilustrují, a tak na místo skutečných ideí 2,0, které by pohnuly světem a šířily se jako virus, se až po krk brodíme lepkavě smradlavou bažinou indiferentního světa produktů a značek SS DN 1,0." Nebudu úplně překládat tu poslední zkratku. To je moc hezký citát. Jinými slovy, svět je v úpadku, říkáte. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já bych to asi dneska už takhle, takhle revolučně neřekl, to je z doby, kdy jsem trošku tu revoluci a vzdor v sobě cítil. Já mám pocit, že svět je tam, kde je a kultura je tam, kde je díky nám, je to, jsme to my, kdo ji vytváří každý den, a to, čemu věnujeme pozornost, se potom v té kultuře zhmotňuje, čili tím jsem asi v tý době chtěl říct, že většina tý reklamy, která do nás vlastně hustí zleva, zprava je indiferentní, a to je všude, všude na světě. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A vy víte, kolik těch reklamních sdělení nás zasáhne denně? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já jsem měl pocit, že to bylo, že to byly řádově tisíce, že to byly ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Bylo to, ještě tak před 2 lety to byly 2,5 tisíce a já myslím, že se do toho nepočítá internet, to znamená, já myslím, že denně do nás jde tak 3, možná 5 tisíc reklamních sdělení denně. To mi přijde úplně šílené číslo. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Hm, tak filtrovat se musí, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, já vím a vy se na tom chcete podílet dál? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já se na tom nechci podílet v tom klasickém pojetí, to znamená, že bych vytvářel vlastně ty, ty

reklamní zprávy, které by měly v masovém měřítku zasahovat lidi. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A co chcete vytvářet? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------To moje směřování do budoucnosti je, mě velmi, velmi láká, pokud značky vytvářejí něco, co se nazývá jako hmatatelná zkušenost, to znamená, že ten člověk je tam na správným místě, protože s tou značkou chce být nějak ve spojení a ta značka s ním udělá vlastně nebo on s tou značkou si vytvoří nějaký spojení prostřednictvím té hmatatelné zkušenosti. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Co když je ta hmatatelná zkušenost vylhaná na straně té značky? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, tak to je pak samozřejmě otázka těch kterých lidí, kteří na tom pracují, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Buďme konkrétní, ať si můžeme něco představit. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já vám dám úplně konkrétní příklad. Nejmenovaná značka piva udělá na letišti v JFK v Americe ruletu. Možná jste to viděla. Mělo obrovskej úspěch celosvětovej. Člověk někam letěl, zjednodušeně řečeno, přišel na letiště, zmáčkl knoflík a na ruletě se mu ukázalo, že poletí úplně někam jinam na dovolenou a on se musel v tu danou chvíli rozhodnout, že někam odletí na dovolenou. Co je na tom vylhaného? Není. Tam je to jenom o tom, že ten člověk najednou má nějakou úžasnou zkušenost, úžasnou zkušenost s ním sdílí miliony lidí ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Mně tam jenom nějak uchází ta, možná přemýšlím postaru, ale ta spojitost s tím pivem. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, ta spojitost s tím pivem je tam obrovská, protože je to zase o positioningu takzvaném té značky, který, který, která tomu vlastně velmi jako odpovídá, že přináší nějaký výjimečný zážitky. Samozřejmě je to vylhaný tady v českém prostředí, když vám nějaký pivo řekne, že vám přináší výjimečný zážitky a pak zjistíte, že ten výjimečnej zážitek tam není, protože prostě je jako cokoli jinýho, ale tady skutečně ten výjimečnej zážitek byl v tom nápadu, v tom provedení a v tom, že skutečně toho člověka tam poslali. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jinými slovy 1, 10, 50 lidí odletí na vysněnou dovolenou a já si chci myslet nebo můžu si myslet, že se mi to jednou taky přihodí?

Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Takhle bych to asi nepojal, tam spíš šlo o to, že ten nápad sám o sobě byl natolik jako plnej energie a natolik jako duchaplnej, že se šířil, to mělo desítky, desítky milionů shlídnutí po celým světě a tam se samozřejmě potom jakoby subliminárně ve vás někde něco tvoří ve vztahu k té značce. Ke mně už je to dneska tak, že já už se vyloženě těším, mám třeba zajímavej inside, když odlítáte z Kuvajtu, kde jste vlastně bez piva, tak se těším na ten svůj první v tom, v tom letadle a vždycky vyžaduju tuhle tu značku, protože mě baví. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Ono těch virálních ideí, které se takhle šíří, jak jste o tom mluvil, je tak kolik, 7 do roka, něčeho takhle silného, dobrého celosvětově? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nedokážu tvrdit, jestli je to 7 nebo 20, to asi ne, ale, ale jako jsou a jsou i na lokální úrovni, nemají třeba takhle jako celosvětový zásah, ale ty věci se dějí. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A tohle je to, co chcete dělat? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Tohle je to, co já bych strašně chtěl dělat. To mě celej život baví, pokud to není vlastně jenom reklama, ale pokud je tam jakoby trošku umění, trošku sociologie, trošku jako těch eventů, trošku digitálního, trošku klasickýho marketingu, takže tohle to všechno zamíchat a vytvářet vlastně z toho něco, co jsem si teda pro sebe nazval tou hmatatelnou zkušeností. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Petr Václavek je hostem Dopoledního Radiožurnálu. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------S Petrem Václavkem se pohybuji v jeho branži a tou je reklama a marketing. Jestli jsem dobře pochopila, tak cílem reklamy je prodat mi nějakou věc ... Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nemusí být na prvním místě, ve finále ano samozřejmě, vždycky ty prodeje jsou důležitý, ale ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Já bych to nevnímala tak, jako že je důležité posílit značku. Něco mi chtějí prodat, jinak by to nedělali.

Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, a když vám řeknu, že jsme uváděli vlastně na trh novou měnu v Kuvajtu, tam až tak nešlo o to někomu něco prodat, tam nebyly prodejní cíle, tam skutečně šlo o to vytvořit nějakej pozitivní vztah a přinýst nějakou osvětu těm lidem. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Dobře, tak to je výjimečná reklamní zkušenost, ale jinak já bych docela na tom prodeji trvala. Je důležité prodávat čím dál tím víc? Já se na to ptám v souvislosti s vaším šamanským vzděláním, že tam se to úplně míjí, tam to jde úplně jiným směrem, jo, jestli se to ve vás netrhá, když člověk vlastně se na něčem takovém podílí a pak si doma sedne a dá si to svoje tiché ohm. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, ve mně se to právě trhlo v tom, v tom momentu té tragédie, jak jste o něm, jak jste o něm mluvila a paradoxně to bylo údobí, kterým jsem nějakým způsobem vnitřně prošel ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A teď? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------A teď jsem absolutně jako v míru vlastně se vším, se vším. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takže v míru budete pokračovat v těch celosvětových prodejích, aby, absme kupovali víc, abysme si kupovali mobily, které nepotřebujeme, věci, které nemusíme mít, abysme měli zahlcené hlavy tím, že k těm reklamním sdělením, která musíme nasdílet vlastně denně, přibude ještě jedno navíc. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Ono se dá samozřejmě to tímto způsobem vysvětlit, já si to pro sebe ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Já na vás neútočím, já chci vidět, jak to máte. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, právě tak, že vlastně přemejšlím nad tím jako, jako totálně v míru, jako tak, já nevím, já teď dělám vlastně pro toho mobilního operátora, tam děláme různý jednak samozřejmě ty velký kampaně, který uváděj novej, novej nějakej produkt, nový služby a já nemám pocit, že jako to, co vytváříme, přispívá k nějakýmu, že jako víc a víc roztáčíme kola nějakýho, nějakýho momentálního konzumu. Já mám naopak pocit, že tam třeba zrovna teď zachraňujeme nějakou značku, která na tom byla poměrně, poměrně blbě a my ji znovu jako stavíme zpátky na nohy a ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, a té značce nejde o to pomoci si finančně zpátky k tomu, že ... Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, jasně, jasně, jí jde o podíl na trhu, ale, ale stejně jako ten podíl na trhu už je dneska, ten celosvětovej trh už je dneska totálně vysaturovanej a kde chcete jako sbírat další, to nejde, že jo, spíš musíte přemejšlet tak jako Steve Jobs a prodat 1 věc 7krát po sobě, než že byste jakoby sehnala 7krát víc zákazníků. To nejde. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Dá se ještě něco dělat s tím současným stavem, kdy těch značek je příliš mnoho, těch informací je příliš mnoho, té reklamy je příliš mnoho a už jsme tak rezistentní, že na nás máloco zabere. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, já mám právě pocit, že to je, že to je, ta budoucnost skutečně spočívá v tý, v tý kombinaci toho nejlepšího a ve vytváření nějakých skutečně hmatatelnejch vztahů a trvalejch nějakejch spojení a samozřejmě se značkama, s kterýma mám nějakou relevanci, jo, jako těžko si vytvořím třeba relevanci ke značce, která je mi úplně ukradená, k nějaký bance nebo k někomu, ke komu nemám vůbec žádnej vztah. Je to, je to těžký, jo, mám pocit, že by, že jako daleko víc bysme měli jít do toho, co nás zajímá, filtrovat samozřejmě ty masový věci, jsou na to dneska nástroje, jako nemusíte na to koukat, nemusíte to vstřebávat. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Tak jsou na to nástroje. Samozřejmě běžný člověk úplně nefiltruje ... Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Filtrace je. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Tak pojďme na otázky našich posluchačů. Tak pojďme tady: "Pane Václavku, máte povědomost o subliminálech neboli podprahových reklamních vjemech vkládaných do televizního vysílání, filmů a podobně?" Ptá se pan Zedníček. To se ještě dělá? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já myslím, že se to ani nikdy nedělalo. Oni se, tam byly nějaký z 80. let, vždycky ukazovali, že třeba někde vložili nějaký logo někam do něčeho, já mám pocit, že to, že to ani, jako já jsem se s tím nikdy nesetkal, nikdy jsem to nedělal a jako přijde mi to jako přehnaná obava o něčem, co možná ani neexistuje nebo možná někdy někde testovali nebo netuším, no, ale ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Eva z Brna píše: "Jaký máte názor na reklamy, které jsou cílené na malé děti, například před pohádkami v televizi běží reklamy na různé hračky, kosmetiku pro děti a podobně. Domnívám se,

že by toto mělo být zakázáno a trestně postihováno." Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Co k tomu říct, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Tady je možná dobré rozdělit veřejnoprávní televizi, kterou si platíme a ostatní televize, které se financují z reklamy. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já zase mám, za sebe můžu říct vlastní zkušenost, že ty děti třeba moje vlastně konzumují ty věci v těch běžných médiích, čili vlastně jsou ušetřeny tohohle, kdo si chce najít cestu, tak si ji najde. Já jsem třeba jednou, jsem zažil takovou vtipnou historku ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, to nám, vy děláte reklamu, ale svoje děti od reklamy držíte dál. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Ne, že držím, ale tak nějak přirozeně vlastně funguju, funguju tak, aby, aby byly fajn, no, aby to bylo v pořádku. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To znamená, když budou s reklamou, tak nebudou fajn? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nemůžu to říct, protože nemám tu zkušenost, nevím. My to takhle máme prostě odjakživa, takhle fungujeme a nedokážu říct, jestli je něco horší nebo, nebo lepší. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Tak asi dobře víte, proč to takhle máte. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Nějak přirozeně, nikdy jsem nad tím neuvažoval a nepřemejšlel jsem o tom. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Honza z Prahy píše: "Chápu, pane Václavku, že marketing je vaše práce, ale nedomníváte se, že se zboží lépe neprodává díky reklamě, ale díky kvalitě a dobrým referencím?" Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Tak pochopitelně. Tady jedna agentura svého času tvrdila, že udělá dobrou reklamu, i když je váš

produkt na ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Na nic. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------... oni teda používají explicitní výraz, ale řeknu exkrement. Já si nemyslím, že tenhle, tenhle přístup je už dneska funkční, že naopak je to vlastně to chybějící srdce v tom všem, co se dneska na tom trhu děje, co nás zavádí k tomu, co jsem kdysi pojmenoval úpadkem, ale to je zase jako věcí každého jednoho člověka, jak to má. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Petra Václavka se ptá Roman Bekr: "Dobrý den, dlouhodobě fenomén rozkazů, které na nás z reklam se valí typu: Objevte.., Probuďte ..., Ochutnejte..., opravdu funguje takto vystavěná reklama nebo se jedná jenom o lenost autorů?" Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, ono se tomu říká odborně call to action, že se vlastně má jako někdo vyzvat k akci, asi, asi to funguje dlouhodobě. Já vím, že jsme, teďka děláme vlastně spoustu těch, těch digitálních a velmi často jako testujeme, jak třeba některý ty věci fungujou a nefungujou, takže obecně samozřejmě, když vám teď řeknu: "Udělej, vymysli, dělej, podej něco," tak samozřejmě trošku ta pozornost se asi zbystří, no. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Dobře. Jarka Šináklová píše: "Chci se vás zeptat, proč převážná většina televizních reklam je strašně hloupá, bez vtipu a mnohdy až trapná? Některá až tak moc, že v dětinském vzdoru reklamované zboží nikdy nekoupím." Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Na to se ptám sám sebe už těch 25 let, ještě jsem na to nepřišel. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vy to vážně nevíte? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já to vážně nevím. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------25 let děláte a nevíte to?

Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já nevím, proč je většina reklam blbá. Z lenosti, nedokážu na to odpovědět. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jan z Bořeňovic, mrzí ho, že mluvíte o tom, že díky reklamě se dá více prodávat, ale nemluvíte o škodlivém vlivu reklam na lidskou a zejména dětskou psychiku. A ptá se: "Jakým právem reklama vstupuje do našich životů?" Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, právem tím, že jí to dovolujeme, tak jako co na to říct? My jsme kultura, my jsme to, co ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Počkejte, ale to, tomu se nedá, tomu se nedá uniknout, to bych musela nosit na hlavě papírový pytlík a i tak si myslím, že by to nešlo úplně dobře. Máme uši prostě. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já nevím, já třeba sám za sebe můžu říct, že velmi účinně filtruju věci a, a tím, že nesleduju různý druhy kanálů, v kterejch se v určitý věci objevujou, a to se třeba týká i zpráv a týká se to dalších věcí a dbám o svoje duševní zdraví. Tečka. Každej má tu možnost. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Mě by zajímalo, co si myslíte o politickém marketingu. Protože já jsem nedávno slyšela takový názor, že další parlamentní volby už by mohly být, čistě teoreticky, jenom vlastně hrou politických marketingů a ne politiků samotných. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Já mám pocit, že, já jsem teda donedávna to považoval sám za sebe ještě v těch revolučních letech za čiré zlo. Dneska už se na to ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Politický marketing? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Hm, dneska už se na to dívám úplně jinak. Je to, je to, myslím, pro řadu lidí poměrně fascinující, jestli jste viděla seriál House of Cards, tak asi víte, o čem, o čem trošku mluvím, protože to pozadí toho, co se tam, co se tam děje a nejenom v tom marketingu, ale obecně jak se dělá politika, je to určitě jako fascinující oblast a nemyslím si o něm nic horšího, ani nic lepšího než třeba o marketingu na prací prášek. Je to to samé, je to ta samá věc. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Je to úplně ta samá věc?

Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Je to nämlich to samý. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------No, a když někteří poměrně zkušení komentátoři říkají, že ty příští volby by mohly být jen vlastně vítězstvím marketingu a nikoli politiky jako takové, může se to stát? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Stát se může cokoli, je to zase o nás, o našem vědomí, co, co, co dovolíme, co pustíme a jak se necháme nebo nenecháme zmanipulovat. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------To zní úplně politicky, já teď mám pocit, že sedím ve studiu s politikem, jo, že se nedostávám k tomu jako vlastnímu názoru, ale dostávám se k takovému tomu buddhovskému úsměvu ... Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------No, ale jako co vám mám říct? No, tak jasně, že jo, jasně, že se to může stát, tak jako koupí si někdo prací prášek, protože ho viděl v televizi? Ano, už to nefunguje tak, jako to fungovalo v 90. letech. Půjde a dá někdo hlas nějakýmu obličeji, protože ho viděl na billboardu nebo někde jinde? Ano, furt nějak věřím trošku v to, že, že jsme lidský bytosti, že jsme nositeli vědomí a že máme nějakej v sobě zdravej úsudek, i když to tak ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takže ještě trošku věříte, že nějaká idea za celou tou věcí může zafungovat? Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Věřím v lidství a věřím v lidskost a věřím, ani ne tak v ideu. Víte, ono je to, to, co, to, co jako se z toho světa obecně vytrácí, je prostě ten duch, když se podíváte třeba, co nechal vlastně Havel za sebou, tak to byl, z 90 procent to bylo něco nehmatatelnýho, ta obrovská prostě síla osobnosti. To je ten duch a já mám pocit, že taková osobnost tady bude jednou za 150 let, no, tak teď už to bude jenom ten FMCG, jak se říká, rychloobrátkové zboží. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Petr Václavek, odborník na reklamu, ne příliš optimisticky jsme skončili, ale děkuji za váš názor, ať se vám daří. Petr VÁCLAVEK, odborník na reklamu -------------------Dobře, děkuju. Na shledanou.

Řekové se těší - banky dnes otevřou Právo | 20.7.2015 | Rubrika: Ze zahraničí | Strana: 11 | autor: DPA, ČTK) | Téma: Oborové termíny

Řecké banky, zavřené už tři týdny, by dnes měly opět otevřít pro své klienty. Řekové se tak znovu dostanou k vyšším částkám svých peněz. i když dál platí jistá omezení. Příslušné nařízení v sobotu podepsali zodpovědní ministři, uvedlo v Aténách ministerstvo financí. "Aby se předešlo frontám před bankomaty, lidé si budou moci týdně vybrat 420 eur (11 353 korun)," řekl náměstek ministra financí Dimitris Mardas. Lidé si dosud mohli z bankomatu denně vybrat nanejvýš 60 eur (1625 korun). Znamená to, že nyní budou moci týdně získat v úhrnu z účtu stejnou částku jako dosud, nebudou však muset pro peníze chodit každý den. "Myslím, že nám to alespoň trochu pomůže, pokud vůbec mohu to zprofanované slovo pomoc použít," řekla webu SpiegelOnline Christa Makourisiová, učitelka ze Soluně. Andreas Chilkiadis, grafik reklamní agentury, její optimismus nesílí: "To mám jásat, že se dostanu ke svým penězům? Vždyť na celou částku stejně nedosáhnu, i kdybych chtěl," říká. Bez ohledu na toto zmírnění však většina kapitálových kontrol zůstane v platnosti. Hollande chce vládu pro eurozónu Francouzský prezident François Hollande se důrazně připojil k hlasům volajícím po vytvoření vládního kabinetu pro eurozónu. Jednotná vláda pro 19 zemí platících eurem by měla mít společný rozpočet a parlament, který by uplatňoval demokratickou kontrolu, napsal v týdeníku Journal du Dimanche. Státy se staly členy měnové unie, protože to odpovídá jejich zájmům. "Nikdo si nedovolil odejít," upozornil Hollande. "Jejich volba si zaslouží posílení organizační struktury, vytvoření předvoje složeného ze zemí, které se tak rozhodnou." Kvůli neshodám ohledně řešení řecké krize je německý ministr financí Wolfgang Schäuble připraven v krajním případě podat demisi. Uvedl to v rozhovoru časopis Der Spiegel. Kritiku vyvolal především jeho plán na dočasné vystoupení Řecka z eurozóny a následný odpis dluhů, který v rámci společenství zemí platících eurem není možný. Nikdo nemůže politiky nutit, aby jednali v rozporu se svým přesvědčením, uvedl Schäuble v rozhovoru. "Kdyby to někdo zkusil, mohl bych jít ke spolkovému prezidentovi a požádat o propuštění (z funkce)," dodal. Také část německého tisku mění tón. "Každý ví, že Řecko nebude po jednáních o pomoci jinou zemí, než jakou bylo doposud. Stejně tak, jako se žák, kterého za trest poslali na chodbu, nevrátí jako vzor inteligence a píle. Ale pořádek tak zůstane zachován - a to až do příští krize," napsal v sobotu list Die Welt, který zprvu dohodu s Aténami vítal jako "nelíbivý, ale nutný kompromis". Matka političky vybrala své peníze Matka Nadji Valavaniové, bývalé náměstkyně řeckého ministra financí za vládní Syrizu, stačila vybrat těsně před zavedením kapitálové kontroly bank celý svůj účet ve výši 200 tisíc eur (5,41 mil. korun). O skandálu psal v sobotu list Proto Thema. "Přišla jsem do banky a chtěla jsem své peníze, veškeré úspory. Měla jsem obavy, možná jsem trochu zvýšila hlas a nakonec jsem si peníze odnesla," uvedla Aliki Valavaniová (85), jejíž dcera před svou demisí minulý čtvrtek vypracovala opatření ke kontrole bank. Podle Proto Thema se bankovní úředníci zpěčovali vyplatit 200 tisíc eur. Řekli Aliki Valavaniové, že se objevily potíže a že musí dva tři dny počkat. Ta jim však pohrozila, že bude informovat dceru, takže nakonec couvli.

"Dostalo se jí zvláštního zacházení, o němž si obyčejní lidé z ulice mohou nechat jen zdát," upozornil deník. "Přetrvává nebezpečí, že kvůli možným krachům bank mnozí Řekové ztratí majetek," napsal deník Financial Times s tím, že ztráta by mohla postihnout třicet až padesát procent soukromého vlastnictví. ( Téměř polovina Němců je pro odchod Atén Plán na záchranu Řecka považuje za špatný 56 procent Němců Odchod Řecka z eurozóny by rádo vidělo 48 procent respondentů, zatímco pro jeho setrvání v měnové unii se jasně vyslovila pouze třetina, píše Die Welt Návrh Schäubleho na dočasné vystoupení Řecka z eurozóny a následný odpis dluhů podporuje 44 procent Zdroj: Die Welt Myslím, že nám to alespoň trochu pomůže Christa Makourisiová, učitelka ze Soluně Foto popis| Řecký premiér Tsipras odchází z prezidentského paláce s novými členy své vlády poté, co tam složili přísahu. Foto autor| Foto ČTK/AP

Rubeš a jeho foťák Respekt | 20.7.2015 | Rubrika: Fokus / o kom se mluví | Strana: 28 | autor: LUCIE KAVANOVÁ | Téma: Oborové termíny

Jak zuřivý reportér Stream.cz pohnul pražským magistrátem Na schůzku přijíždí na naleštěném červeném skútru a sotva pozdraví, hned v mobilu kontroluje Facebook. Na živo působí sedmadvacetiletý absolvent Zlínské univerzity Janek Rubeš stejně ležérně jako na obrazovce internetové televize Stream. cz, kde se v posledním roce pouští do pražských taxikářů, kteří ignorují pravidla hry a už léta surfují za bohorovného dohledu úřadů za hranou zákona. A byť je v roli televizního reportéra nováčkem a sám by se takhle nepojmenoval, jeho zprávy z jednoho z nejbizarnějších polosvětů české metropole se za rok stihly přehoupnout přes čtyři miliony zhlédnutí. Rubešovi to vyneslo několik napadení a pohyb na pražském magistrátu. Minulý týden ho ti, které sleduje v hledáčku kamery, opět srazili na ulici k zemi a vykoupali ho v kokakole a pražská primátorka Adriana Krnáčová představila plán, jak s nepoctivými taxikáři konečně zatočí. Nasrat Prahu Z hlavního nádraží na Karlův most? Za 900 korun. Z Pařížské na Smíchov? Tak to bude za dvanáct stovek. Přepálené taxy, které v Praze už léta čekají na zahraniční turisty, zaznamenává Rubeš v pořadu Praha vs. prachy prostřednictvím jednoduchého schématu: přilepí se na kufr vybraného taxi v centru města, měří mu trasu a poté, co klienti vystoupí, se jich zeptá, kolik platili. A už při prvních desítkách jízd se potvrzuje, že staré praktiky stále kvetou: i když je v Praze maximální povolená cena za kilometr 28 korun, je-li člověk zahraniční turista a nasedne si do taxi na několika konkrétních místech v centru, čeká ho běžně i 200 korun za kilometr. Ve dvanácti epizodách, které Rubeš v posledním roce zatím naservíroval divákům televize Stream.cz, se také například objevuje, jak norští turisté dostanou od řidiče falešnou účtenku s hlavičkou "Taxi Nasrat

Prahu" a adresou www.neserte.cz, jak někteří řidiči posouvají na taxametru desetinnou čárku dle potřeby či jak se šéf taxi odborů na kameru s ledovým klidem přiznává, že krátí daně. Závažnost tématu vyvažuje humor a lehkost (třeba když jeden taxikář celé minuty krouží okolo notoricky známé Žitné ulice a tvrdí, že ji nemůže najít) a balancuje se tady na hraně občanského aktivismu, což jsou prvky, které Rubešovi od začátku pomáhají na českém internetu prorazit. Ležérní brunet, jehož rodiče oba pracují jako filmoví produkční, začal s kamarády točit nejrůznější srandičky už na střední škole - a různá videa, například záznam akce, v níž jeho matka rapuje, dával na YouTube. Tam zaujala jeho známého, který pracoval pro reklamní agenturu, a nabídl jim, aby se zúčastnili výběrového řízení na virální video pro Nokii. Čerství maturanti vyhráli, založili firmu Noisebrothers a pokračovali ve virálních videích. Přijímačky na vytouženou FAMU nevyšly, na jeden semestr ale nastoupil na Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Po půl roce studia nechal a přesedlal na marketing, v němž získal titul bakalář. Tou zásadní školou však byla už před sedmi lety nabídka čerstvě zformované internetové televize Stream.cz, která zaznamenala jeho amatérská videa. Tady mu poskytli zázemí malého neformálního kolektivu, který mu umožní točit, co ho baví, a učit se za pochodu od kolegů (v jeho případě třeba reportér Jan Tuna). Témata i motivace pro natáčení jsou v Rubešově případě značně volné. "Především chci, aby byla sranda," říká mezi šluky z cigarety a na mobilu hledá reportáž z roku 2007, v níž se přestrojil za reportéra MTV a vkradl se na soutěž Muž roku, aby tam anglicky zpovídal různé celebrity. Standa Dolínek a Ali Amiri mu ochotně líčí, jaké to je být v Česku VIP, Agáta Hanychová zase přiznává, že "když chce být v Česku holka bohatá, nezbývá jí než si najít nějakého boháče". Následují ale i náročnější témata - třeba reportáže ze srazů KSČ či protinacistického pochodu. V roce 2013 si na Streamu poprvé zkusil roli moderátora i novou polohu - v pořadu Život v luxusu vodil diváky na místa, kde se penězi nešetří - do hotelového apartmá za 100 000 Kč či do soukromého letadla. V divácky úspěšných sériích Peklo na talíři a Jídlo s.r.o. o kvalitě potravin se postavil pro změnu za kameru, stejně jako v pořadu Gebrian versus, kde se s architektem Adamem Gebrianem vydává za zajímavými českými stavbami. Před dvěma roky si potom na Facebooku všiml reportáže National Geographic s názvem Město podvodů, která říkala, že v Praze čeká turistu jeden podraz za druhým - ať jde o taxi, restaurace či směnárny. Britové mimo jiné natočili, jak si taxikář řekl za cestu z Václavského náměstí na Staroměstské 800 korun. "Tohle mě fakt vytočilo," vzpomíná Rubeš, proč se rozhodl se o stavu věci sám přesvědčit. Krok za krokem, v převleku za turistu a s vlastní kamerou, postup kolegů zrekonstruoval - a byl okraden stejně jako britský videotým. Neobjevil samozřejmě nic nového - jde o notorický problém, o kterém se všeobecně ví a který magistrát dlouhodobě není schopný vyřešit. Tým Stream. cz alespoň našel cestu, jak k této monotónní agendě opět přitáhnout pozornost. Rubeš dostal neomezený rozpočet, rok času na natáčení (pracoval v té době ale i na jiných projektech) a svobodu dělat videa dle svého gusta netrvají většinou déle než sedm minut, mluví se v nich nespisovně, osobně laděné komentáře jsou na hranici občanského aktivismu a tempo umocňuje hip hop v podkresu. Každá z epizod má dnes průměrně 300 tisíc zhlédnutí a o mladém reportérovi psal už i francouzský deník Le Figaro. Mezi škatulkami "Občas mě někdo na ulici pozná a kamarádi si ze mě střílejí," popisuje Rubeš rozměry náhlé popularity. Vídat svoji tvář na internetu pro něj ale není žádnou novinkou - díky deseti letům vlastních videoexperimentů, ale i proto, že patří ke generaci, která svoji selfie na internetu viděla tolikrát, že ji to nemůže znervóznit. Práci navíc bere pořád tak trochu jako hru. "Můžu točit, co chci, a uživím se tím - to je přeci paráda," říká Rubeš. Zatímco jeho o generaci starší kolegové přemýšlejí, jak zabezpečit rodinu, Rubeš k penězům přistupuje s podobnou lehkostí, jaká je cítit z jeho klipů - vedle cest za exotikou se rád rozmazluje v drahých restauracích nebo tím, že sbírá míle u aerolinek a jednou za čas vyrazí do světa v business class.

V práci ale vždy takhle veselo není. Jakmile se objeví poblíž taxi stání známých z pořadu, sesypou se na něj výhrůžky, "že by to také mohlo být jeho poslední video", a taxikáři si ho sami hned natáčejí na mobily. V jedné z epizod ho řidič vytahuje z auta a slibuje mu, že "dostane takovou bombu, že se z toho posere" - situaci zklidnil až příchod Rubešovy ochranky, kterou mu hradí Stream a která ho doprovází na natáčení do centra. Minulý týden ho zase jeden z jeho "protagonistů" srazil na zem a začal na něj lít kokakolu, brzy ho však zastavila policie. Rubeš se pohybuje na pomezí několika rolí najednou. Sám sebe nejraději označuje za "kluka s kamerou", ale kolegové právníci mu radí, ať raději vystupuje jako novinář: coby žurnalista například nemusí zveřejňovat svoje zdroje. Reportáže nicméně špikuje silně osobními komentáři a například na videu ze zmiňované protinacistické demonstrace do mikrofonu jednu ze stran protestu prosí, ať už tu druhou nebije. Podstatný zlomek V rámci série Praha vs. prachy Rubeš - a s ním i diváci - dospěl k jasnému závěru: problém, který se dostal na stránky snad všech průvodců o Praze, trvá. Z přibližně 6000 řidičů taxislužby turisty programově okrádá jen zlomek. Problém je, že stojí na těch nejexponovanějších turistických místech, takže mají potenciál nadělat Praze největší ostudu. V drtivé většině jde o ty, kdo stojí mimo vyznačená taxi stání, zejména v ulicích Pařížská, Karlova či Malém rynku, kde lze parkovat i na modrých zónách, bez zvláštních povolení, až tři minuty. Mnozí tu ovšem, za sledování bezpečnostních kamer, stávají celé hodiny. Policie na žádné z těchto míst za celé roky, kdy problém trvá, nevyčlenila speciální hlídku - na rozdíl například od vytrvalého pronásledování bezdomovců. Slovy mluvčí pražské městské policie Ireny Seifertové to je "mimo finanční možnosti". Do karet podvodníkům hraje především fakt, že po nich většina turistů nežádá stvrzenky, na jejichž základě by je mohla policie za předražení posléze pokutovat - anebo je odmítnou klientům vydat. Ti sice mohou v takovém případě omítnout zaplatit a přivolat policii, což ale udělá málokdo. Má to přitom smysl - jen vloni byly taxislužbám v Praze uloženy pokuty ve výši 1,7 milionu korun. Potíž je ale s vymáháním těchto pokut - ti nejdrsnější řidiči zpravidla nemají psaný žádný majetek na sebe, ale na rodinné příslušníky, a vymáhání uložených pokut je velmi složité. "Velmi často tak musíme pravomocně uložené pokuty rušit, protože ani soudní exekutoři nejsou schopni uspokojit požadavek na uhrazení pokuty zabavením majetku," říká prostřednictvím svého mluvčího Adriana Krnáčová. Situaci do jisté míry koriguje příchod firem, které centrálně sledují pohyb každého svého taxi přes GPS (tento systém garantuje například služba Tick Tack), a trh proměňují i alternativy jako Uber nebo Liftago. Dílčí úspěchy však slaví i Rubeš - minulý týden primátorka oznámila, že řidiči taxi, kteří měli v minulosti správní delikty, budou muset projít zkouškou místopisu, a kdo ji nesloží, přijde o licenci. Takové řešení neslibuje vyřešení situace, ale vzhledem k tomu, že zmiňovaná skupinka podvodných řidičů většinou jezdí pouze v centru, lze rozhodnutí vnímat jako jistý pokus alespoň částečně jejich řady zúžit. V červenci magistrát také vypustil do oběhu 15 000 letáků, které turisty v angličtině vyzývají, aby si v taxi vyžádali stvrzenku - a pokud jim ji řidič odmítne vydat, aby zavolali policii. A na řidiče, který se v jednom z dílů pořadu přiznal ke krácení daní, podal magistrát trestní oznámení. "Fascinuje mě představa, že dva mladí kluci s foťákem s funkcí video a internetem můžou možná ochránit pár turistů," říká Rubeš. Momentálně však taxi opouští a brousí si zuby na další témata dokončuje seriál o českých vesnicích v Banátu a zůstat chce i u investigativy. V nejbližší době si vezme na paškál nepoctivé pražské restauratéry a směnárny. WWW.RESPEKT.CZ/AUDIO

Hra o trůny ceny Emmy Týden | 20.7.2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 64 | autor: Vojtěch Rynda | Téma: Oborové termíny

Až 126 šancí na výhru má moloch HBO na 67. ročníku televizních výročních cen Emmy. Streamingová služba Netfl ix drží 34 nominací. Čísla se zdají vysoká, jde však o stabilní trend: HBO s Netfl ixem americké televizi kralují dlouhodobě. Celých čtyřiadvacet nominací v kategorii drama získala série Hra o trůny právě z produkce HBO. Seriál je nesmírně populární i u nás, uživatelé serveru Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD) ho svým hlasováním zvolili pátou nejlepší i pátou nejoblíbenější televizní řadou všech dob. Cyklus v žánru fantasy natočený podle knižní série Píseň ledu a ohně (vyšla i u nás v překladu Hany Březákové) se odehrává v Sedmi královstvích kontinentu Západozemí, kde se roční období střídají daleko pomaleji, než jsme zvyklí u nás. Děj se soustřeďuje zejména na dynastické boje mezi vládnoucími rody jednotlivých území říše. První sezona získala v roce 2011 třináct nominací na Emmy, aktuální pátá série, jejíž vysílání v USA skončilo minulý měsíc, si tedy od té doby téměř dvakrát polepšila. Stoupá i sledovanost, šestá sezona je proto samozřejmostí. Hra o trůny poněkud překvapivě vůbec nezasáhla do klání o nejlepší herce a herečky v hlavních rolích, v těch vedlejších mají šanci Lena Headeyová (známá například z komiksových adaptací 300) či umělec trpasličího vzrůstu Peter Dinklage. Za Hrou o trůny stojí v kategorii drama s jedenácti nominacemi Mad Men, seriál z prostředí reklamní agentury v New Yorku 60. let minulého století. Letitý projekt kabelovky AMC se stal prvním cyklem, který získal čtyři Emmy za sebou v kategorii drama; bylo to za první čtyři sezony v letech 2008-2011. Jeho popularita a kvalita evidentně stále trvá. Mad Men má poslední šanci Ale protože končit se má v nejlepším, poslední - osmá - sezona Mad Men skončila letos v květnu. Herec Jon Hamm byl za klíčovou postavu Dona Drapera nominován už sedmkrát, tentokrát má tedy poslední naději na výhru. Netfl ix na nominacích bodoval zejména s politickým thrillerem Domek z karet (rovněž 11 šancí) s Kevinem Spaceym v hlavní roli politika, jenž v cestě za poválcuje mstou stoupá schod za schodem v politické hierarchii USA. Podle ČSFD jde o osmý nejlepší seriál vůbec. Netfl ix soutěží i s černohumorným dramatem z vězeňského prostředí Orange Is the New Black nebo s komedií Unbreakable Kimmy Schmidt o ženě, jež po letech věznění v řadách apokalyptického kultu uteče do současného New Yorku. Internetový obchod Amazon (12 nominací) pak může skórovat zejména se seriálem Transparent o židovské rodině Pfeffermanových z Los Angeles, jejíž hlava, otec Mort, je transsexuál. Představitel Morta Jeffrey Tambor je nominován v kategorii nejlepší herec v komediálním žánru, série jako taková už v lednu vyhrála Zlatý glóbus. Televize je jinde Netfl ix má o dvě nominace více než loni, o své místo na "televizním" slunci se stále více dere i Amazon. Jestli je tedy letošní ročník Emmy něčím zajímavý, pak právě odklonem od tradičních poskytovatelů televizního obsahu k novějším metodám distribuce: dnes už zavedené kabelové či alternativnější internetové. Běžné televizní stanice na cenách Emmy dávno valně neskórují, takzvaná velká čtyřka (ABC, CBS, NBC a Fox) neměla žádnou nominaci na nejlepší seriálové drama od roku 2011.

Lákavou kategorií tradičně bývají hostující herci. Mužská sestava v sekci drama nabízí seznam tváří, které už nebývají k vidění často - a o to vděčnější je to pak podívaná. Seriál Černá listina reprezentuje téměř osmdesátiletý Alan Alda, jehož proslavil snímek a cyklus M*A*S*H, za sérii Dobrá manželka je nominován Michael J. Fox, už dekády trpící Parkinsonovou chorobou, pořad Masters of Sex reprezentuje málo doceňovaný Beau Bridges, starší bratr slavnějšího Jeffa, a tým stojící za titulem Ve jménu vlasti má ve hře herce F. Murraye Abrahama, Salieriho z Formanova Amadea. Výroční televizní ceny Emmy jsou ve Spojených státech brány na roveň filmovým Oscarům, soškám Grammy pokrývajícím hudební průmysl a trofejím Tony (divadlo). Výsledky letošních cen Emmy budou známy 20. září. Slavnostní večer 67. ročníku proběhne v Microsoft Theater v centru Los Angeles. Ceremoniál bude poprvé moderovat herec Andy Samberg, sám poctěný několika nominacemi na "televizního Oscara". Foto popis| STŘEDOVĚK TRVÁ. Za roli královny Cerseie ve favorizovaném seriálu Hra o trůny je na cenu Emmy nominována Lena Headeyová. (Ve scéně na snímku, natáčené v Dubrovníku, ji nicméně zastoupila dublérka Rebecca Van Cleaveová, neboť herečka byla v takovém stupni těhotenství, že by to bylo v kostýmu "na Evu" rozpoznatelné.) Foto popis| ** HRAJU I S PARKINSONEM. Cyklus Dobrá manželka svou přítomností osvěžil herec Michael J. Fox, trpící degenerativní chorobou. Vpravo hlavní hvězda Julianna Marguliesová. Foto autor| Foto: Profimedia

Kapitalismus končí blisty.cz | 18.7.2015 Strana: 0 | Téma: Oborové termíny

Tím, že vytvořil miliony lidí, spojených sítěmi, kteří jsou finančně vykořisťováni, avšak mají na dosah prstů veškerou lidskou inteligenci, informační kapitalismus vytvořil v historii nový katalyzátor změny: vzdělanou a globálně propojenou lidskou bytost. Aniž bychom si toho povšimli, vstupujeme do postkapitalistické éry. Změny, které nastanou, způsobuje informační technologie, nové způsoby práce a sdílení ekonomiky. Bude trvat dlouho, než staré způsoby zmizí, ale je načase uvažovat utopicky, argumentuje Paul Mason. Po většinu dvacátého století snila levice o tom, že tržní kapitalismus bude zničen shora. Způsobí to dělnická třída, buď ve volbách, anebo na barikádách. Bude to stát, který zruší kapitalismus. Příležitost k jeho zrušení nastane v důsledku častých epizod hospodářského rozkladu. Namísto toho se za poslední čtvrtstoletí rozložil projekt levice. Trh zničil plánování. Individualismus nahradil kolektivismus a solidaritu. Obrovské množství pracovních sil vypadá jako "proletariát", ale už se jako proletariát nechová. Jenže mezitím technologie připravila nové východisko, které musejí zbytky levice přijmout, anebo zahynout. Kapitalismus nebude zlikvidován násilím. Bude zrušen vytvořením něčeho daleko dynamičtějšího, něčeho, co existuje zprvu téměř neviditelně uprostřed starého systému, ale ono se to prosadí a promění to ekonomiku zavedením nových hodnot a nového chování. Říkám tomu postkapitalismus, píše Paul Mason. Tak jako při kolapsu feudalismu před pěti sty lety, nahrazení kapitalismu postkapitalismem bude zrychleno externími šoky a bude utvářeno vznikem nového typu člověka. A už to začalo.

Postkapitalismus je možný v důsledku tří hlavních změn, které přinesla za poslední čtvrtstoletí informační technologie. Zaprvé, informační technologie omezila potřebu práce, zamlžila hranice mezi prací a volným časem a uvolnila vztah mezi prací a mzdou. Přicházející vlna automatizace, která se v současnosti záměrně odkládá, protože naše sociální infrastruktura si neporadí s jejími následky, dramatickým způsobem zmenší množství práce. Zadruhé, informace ochromují schopnost trhu utvářet správně ceny. Je to proto, že trhy jsou založeny na nedostatku, zatímco informací je přebytek. Obranným mechanismem systému je vytvářet monopoly - obrovské technologické firmy - v měřítku, jakého jsme 200 let nebyli svědky. Jenže ty obří firmy nepřežijí. Budováním podnikatelských modelů a oceňováním akcií založených na uchvácení a privatizaci všech společností vyprodukovaných informací vytvářejí takovéto firmy křehkou podnikatelskou konstrukci, která je v rozporu s nejzákladnější potřebou lidstva, totiž používat myšlenek svobodně. Zatřetí jsme svědky spontánního vzniku kolaborativní výroby. Vznikají zboží, služby a organizace, které už nereagují na diktát trhu a na manažerskou hierarchii. Největší informační produkt na světě - Wikipedie - vznikla z příspěvků dobrovolníků, napsaných bez honoráře. Vedlo to k likvidaci podnikání v oboru encyklopedií a připravilo to reklamní průmysl o 3 miliardy dolarů příjmů ročně. Téměř bez povšimnutí, v mezerách a v dutinách tržního systému se začínají pohybovat celé plochy ekonomického života jiným rytmem. Šíří se paralelní měny, časové banky, družstva a prostory řízené samosprávou. Profese ekonomů si toho skoro vůbec nepovšimla, přestože tyto nové struktury často vznikly jako přímý důsledek rozbití starých struktur v krizi po roce 2008. Najdete tuto novou ekonomiku, když ji intenzivně hledáte. Když v Řecku mapovaly nevládní organizace tamější potravinová družstva, alternativní výrobce, paralelní měny a místní systémy výměny zboží, nalezly více než 70 velkých projektů a stovky menších iniciativ od squatů až po sdílení automobilů a školky zadarmo. Mainstreamová ekonomika takové věci skoro vůbec nezaznamená jako hospodářskou činnost - ale o to právě jde. Tyto projekty existují, protože obchodují, i když váhavě a neefektivně, s měnou postkapitalismu: s volným časem, se zesíťovanou činností a věcmi, co jsou zadarmo. Zdá se toho být málo a je to neoficiální, ale tak to vypadalo i s penězi a s úvěry v éře anglického krále Edwarda III. Nové formy vlastnictví, nové formy půjčování, nové právní kontrakty. Za posledních deset let vznikla celá podnikatelská subkultura, kterou média označují "ekonomika sdílení". Jsem přesvědčen, píše Paul Mason, že to nabízí východisko z nynější situace - avšak jen pod podmínkou, že tyto mikroprojekty budou podporovány a ochraňovány zásadní změnou toho, co dělají vlády. A to musí být vedenou změnou v našem myšlení: o technologii, o vlastnictví a o práci. Takže když vytváříme prvky nového systému, můžeme si říci a říci i druhým: "Tohle už není prostě jen mechanismus pro mé individuální přežití, můj útěk z neoliberálního světa, je to nový způsob, jak žít v procesu formování." *** Krize z roku 2008 zlikvidovala 13 procent globální výroby a 20 procent globálního obchodu. Globální růst začal být negativní. Na Západě vznikla deprese delší než v letech 1929-33 a i nyní, uprostřed chabého oživení, jsou mainstreamoví ekonomové zděšeni, že dojde k dlouhodobé stagnaci. Dodatečné otřesy v Evropě trhají tento kontinent na kusy.

Řešením je politika škrtů plus finanční přebytky. Ale ono to nefunguje. V nejhůře postižených zemích byl zničen důchodový systém, odchod do důchodu se zvyšuje na 70 let, vzdělání se privatizuje, takže absolventi škol nyní čelí celému životu vysoké zadluženosti. Ruší se služby a infrastrukturní projekty se odkládají. Stále ještě mnoho lidí nechápe skutečný význam slova "austerity", politiky škrtů. Není to osm let vládních škrtů, jako v Británii, anebo sociální katastrofa vnucená Řecku. Austerity znamená snižovat mzdy, sociální platy a životní úroveň na Západě po dobu dlouhých desetiletí, až se vyrovná s životní úrovní střední třídy v Číně a v Indii, která je tam na vzestupu. Mezitím protože chybí jakýkoliv alternativní model, vznikají podmínky pro novou krizi. Reálné mzdy klesají nebo stagnují v Japonsku, v jižní eurozóně, v USA a v Británii. Stínové bankovnictví bylo nyní zrekonstruováno a je teď větší než v roce 2008. Nové předpisy, vyžadující, aby banky měly větší rezervy, byly rozmělněny anebo odloženy. Mezitím, jsou bohatí zavalování vlnou peněz a nejbohatší 1 procento lidí ještě víc zbohatlo. Neoliberalismus se tedy proměnil v systém, který je naprogramován tak, aby vyvolával opakovaná katastrofální selhání. A je to ještě horší: Rozbil dvě stě let starý vzorec průmyslového kapitalismu, kdy hospodářská krize vždycky vyvolala nové formy technologických inovací, které přinesly prospěch všem. Je to proto, že neoliberalismus byl první hospodářský model za 200 let, podmínkou jehož úspěchu bylo potlačení mezd a likvidace sociální moci a odolnosti dělnické třídy. Studujeme-li období rozvoje - padesátá léta devatenáctého století v Evropě, léta 1900-1910 a 1950-1960 po celém světě, byla to moc organizované dělnické třídy, která donutila podnikatele a korporace, aby přestali oživovat zastaralé podnikatelské modely snižováním mezd a aby inovovali k nové formě kapitalismu. Výsledkem je, že v každém období rozvoje nalézáme syntézu automatizace, vyšších mezd a spotřeby vyšší hodnoty. Dnes však pracovní síly nevyvolávají žádný tlak a technologie v jádru dnešní inovační vlny nevyžaduje vytvoření vyšších spotřebitelských výdajů, anebo přesunutí starých pracovních sil do nových pracovních míst. Informace se staly mašinérií pro snižování ceny věcí a k redukci pracovního času, kterého je zapotřebí k podpoře života na této planetě. V důsledku toho se velká část podnikatelů stala neoluddity. Když mají možnost založit laboratoře, kde by se analyzovala genetická struktura života, namísto toho zakládají kavárny, provozovny na lakování nehtů a soukromé uklízečské firmy. Bankovní systém, plánovací systém a pozdní neoliberální kultura odměňují především osoby, které vytvářejí málohodnotné pracovní příležitosti, kde se musí pracovat po mnoho hodin. K inovacím dochází, ale dosud nevyvolaly páté velké oživení kapitalismu, které očekává teorie dlouhých cyklů. Důvod spočívá v specifických vlastnostech informační technologie. *** Jsme obklopeni nejen inteligentními stroji, ale novou vrstvou reality, založené na informacích. Vezměme si letadlo: Letadlo řídí počítač. Bylo zkonstruováno, podrobeno stresovým testům a "virtuálně vyrobeno" milionkrát. Posílá výrobcům v reálném čase o sobě obrovské množství informací. Na palubě se dívají lidé na obrazovky, které jsou v některých zemích připojeny na internet.

Díváme-li se ze země, letadlo vypadá stejně jako vypadala letadla v éře Jamese Bonda. Ale letadlo je dnes inteligentní stroj a uzel na síti. Má informační obsah a poskytuje světu "informační hodnotu" i fyzickou hodnotu. Přeplněný let plný podnikatelů, kteří pracují s excelovými tabulkami a s powerpointem, lze považovat za továrnu na informace. Avšak jakou mají všechny ty informace hodnotu? Odpověď na to nenajdete v účetnictví. Intelektuální majetek se v moderním účetnictví hodnotí jen podle odhadu. Studie SAS Institutu r.2013 zjistila, že při snaze finančně ohodnotit data nelze řádně vypočítat ani náklady na jejich získání, ani jejich tržní hodnotu ani budoucí příjem, plynoucí z nich. Něco je rozbitého v logice, kterou používáme k hodnocení nejdůležitějších věcí v moderním světě. Velký technologický pokrok jednadvacátého století nespočívá jen v nových předmětech a procesech, ale i ve starých, které byly učiněny inteligentními. Znalostní obsah výrobků začíná být cennější než fyzické věci, které se používají k jejich výrobě. Ale je to hodnota, měřená jako užitečnost, nikoliv jako výměnná či kapitálová hodnota. V devadesátých letech začali ekonomové a technologové uvažovat o téže věci: že tato nová role pro informace vytváří nový, "třetí" druh kapitalismu - tak odlišný od průmyslového kapitalismu, jako se průmyslový kapitalismus odlišuje od kupeckého a otrokářského kapitalismu 17. a 18. století. Avšak neumějí popsat dynamiku tohoto nového "kognitivního" kapitalismu. A to z dobrých důvodů. Jeho dynamika je totiž hluboce nekapitalistická. Během druhé světové války a těsně po ní vnímali ekonomové informace prostě jako "veřejné dobro". Americká vláda dokonce určila zákonem, že se na patentech nesmí vydělávat, jen ze samotného procesu výroby. Pak jsme začali začínat rozumět intelektuálnímu majetku. V roce 1962 řekl Kenneth Arrow, guru mainstreamové ekonomiky, že ve volnotržní ekonomice je účelem vynalézání věcí vytvářet práva k intelektuálnímu majetku. Poznamenal: "Přesně do míry, že je to úspěšné, dochází k nedostatečnému využívání informací". Lze vysledovat pravdu tohoto tvrzení v každém modelu e-byznysu, jaký kdy byl vytvořen: zmonopolizujte a chraňte svá data, sbírejte sociální data, která jsou k dispozici zadarmo a která vznikají interakcí uživatelů, vtlačte komerční síly do oblasti vzniku dat, která byla dříve nekomerční, analyzujte existující data pro jejich prediktivní hodnotu - zajistěte, aby výsledky nesměl používat nikdo jiný než vaše korporace. Když přeformulujeme Arrowův princip obráceně, jeho revoluční význam je zjevný: Jestliže volnotržní ekonomika plus intelektuální majetek vede k "nedostatečnému využívání informací", pak ekonomika, která je založena na plném využívání informací, nemůže snášet volný trh absolutního práva na vlastnictví intelektuálního majetku. Podnikatelské modely všech našich současných digitálních gigantických podniků jsou vytvořeny tak, že brání šíření informací. Jenže informace jsou k dispozici všude. Informační zboží je volně kopírovatelné. Jakmile se něco vyrobí, lze to kopírovat donekonečna. Složíte-li hudební skladbu nebo vytvoříte-li obří databázi ke konstrukci letadla, stojí to něco, avšak náklady na zkopírování těchto informací jsou v podstatě nulové. A proto, jestliže normální cenový mechanismus kapitalismu během času převládne, cena těchto informací poklesne také na nulu. Za posledních pětadvacet let zápolí ekonomika s tímto problémem: veškerá mainstreamová ekonomika vychází z podmínky nedostatku, avšak nejdynamičtější síla v našem moderním světě existuje v přebytku a jak to jednou řekl hippiesovský génius Steward Brad, "chce být svobodná". Vedle světa zmonopolizovaných informací a policejního dohledu, který provádějí korporace a

vlády, vzniká kolem informací jiná dynamika: informace jako sociální dobro, volně k dispozici každému k použití, informace, které nikdo nemůže vlastnit, vykořisťovat nebo oceňovat. Zkoumal jsem pokusy ekonomů a podnikatelských guru vytvořit rámec, jehož prostřednictvím by bylo možno porozumět dynamice ekonomiky založené na přebytku společensky vlastněných informací. Avšak představoval si to jeden ekonom z devatenáctého století ve věku telegrafu a parního stroje. Jak se jmenoval? Karl Marx. *** Scéna je Kentish Town, Londýn, únor 1858, asi čtyři hodiny ráno. Na Marxe je v Německu vydán zatykač a v Londýně tvrdě pracuje, zapisuje si poznámky a myšlenkové experimenty. Když si nakonec prostudovali, co Marx té noci psal, levicoví intelektuálové z šedesátých let dvacátého století přiznali, že to "zpochybňuje všechny dosavadní vážné interpretace Marxe". Jmenuje se to "Fragment o strojích". V tomto "Fragmentu" si Marx představuje ekonomiku, v niž je hlavní rolí strojů vyrábět a hlavní rolí lidí je na ně dohlížet. Bylo mu jasné, že v takové ekonomice by hlavní produktivní síla byly informace. Výrobní síla takových strojů, jako je automatický tkalcovský stroj, telegraf a parní lokomotiva nezávisela na množství fyzické práce, jíž je zapotřebí k jejich výrobě, ale na stavu společenských znalostí. Organizace a znalosti, jinými slovy, jsou důležitějším faktorem výrobní síly než výroba strojů a jejich řízení. Vzhledem k tomu, co se z marxismu stalo - teorie vykořisťování založená na krádeži pracovního času - je to revoluční výrok. Ukazuje, že jakmile se znalosti stanou samostatnou výrobní silou, která překoná práci potřebnou k výrobě stroje, velkou otázkou přestane být otázka "mzdy kontra zisky", ale kdo ovládá to, co Marx nazval "silou vědomostí". V ekonomice, kde stroje dělají většinu práce, musí být podstata znalostí, uzavřených do strojů, být "společensky vlastněná". Ve svém konečném nočním myšlenkovém experimentu si Marx představoval konečný bod této trajektorie - vytvoření "ideálního stroje", který trvá navždycky a nestojí nic. Stroj, který by se dal sestrojit zadarmo, byl výrobnímu procesu nepřidal žádnou hodnotu a rychle by, během několika účetních období, omezil cenu, profit i pracovní náklady všeho, čeho by se ten stroj dotkl. Jakmile si uvědomíte, že informace jsou hmotné a že software je stroj a že cena úložného prostoru, šířky pásma a zpracování informací klesá exponenciální rychlostí, začne být jasná hodnota Marxova uvažování. Jsme obklopeni stroji, které nestojí nic, a mohly by, kdybychom chtěli, trvat navždycky. V těchto úvahách, které vyšly tiskem až v polovině dvacátého století, si Marx představoval, že budou informace ukládány a sdíleny v něčem, co se bude jmenovat "všeobecný intelekt" - bude to mozek všech lidí na Zemi propojený sociálními znalostmi, kdy mají všichni lidé prospěch z každého upgradu. Krátce řečeno, představoval si něco velmi podobného informační ekonomice, v níž dnes žijeme. A, jak napsal, existence této informační ekonomiky "vyhodí kapitalismus vysoko do povětří". *** Vzhledem k tomu, že se terén změnil, stará cesta překonání kapitalismu, kterou si představovala levice v dvacátém století, je ztracena. Avšak otevřela se nová cesta. Kolaborativní výroba, využívání síťové technologie k výrobě zboží

a služeb, které fungují jen, když jsou zadarmo, anebo když jsou sdíleny, definuje cestu jak se dostat pryč z tržního systému. Bude zapotřebí, aby stát vytvořil rámec - přesně tak, jak vytvořil rámec pro práci v továrnách, pro pevnou měnu a pro volný obchod začátkem 19. století. Postkapitalistický sektor bude s tržním sektorem koexistovat po dlouhá desetiletí, ale už nyní dochází k podstatné změně. Sítě vytvářejí "granularitu" postkapitalistickému projektu. Mohou být základem netržního systému, které se dokáže kopírovat a který nemusí být každé ráno vytvářen znovu na počítačové obrazovce nějakého komisaře. Na přechodu se bude podílet stát, trh a kolaborativní výroba mimo trh. Má-li se to však uskutečnit, celý projekt levice, od protestních skupin až po maistreamové sociálnědemokratické a liberální strany, bude muset být rekonfigurován. Jakmile lidé pochopí logiku postkapitalistické změny, takové myšlenky už nebudou jen majetkem levice - ale daleko širšího hnutí, pro něž budeme potřebovat nová jména. Kdo to dokáže uskutečnit? Ve starém levicovém projektu to byla průmyslová dělnická třída. Více než před 200 lety varoval radikální novinář John Thelwall muže, kteří postavili anglické továrny, že vytvořili novou a nebezpečnou formu demokracie. "Každá velká dílna a manufaktura je svého druhu politickou asociací, kterou žádný zákon parlamentu nedokáže umlčet a žádný soudce ji nedokáže rozehnat." Dnes je touto továrnou celá společnost. Všichni se podílíme na utváření a znovuvytváření značek, norem a institucí, které nás obklopují. Zároveň jsou komunikační sítě, životně důležité pro každodenní práci a zisk, přeplněny sdílenými znalostmi a nespokojeností. Dnes je to globální síť - jako to byla ta dílna před 200 lety - kterou oni "nedokážou umlčet ani rozehnat". Jistě, státy mohou v době krize zakázat Facebook, Twitter, nebo dokonce i vypnout celý internet a mobilní sítě, čímž by naprosto ochromily ekonomiku. A mohou ukládat a špehovat každý kilobyte informací, které produkujeme. Ale nemohou nám vnutit hierarchickou a nevědomou společnost, založenou na propagandě, jaká existovala před padesáti lety - leda v Číně, v Severní Koreji či v Íránu - anebo tím, že se vědomě vyloučí z klíčových součástí moderního života. Bylo by to, jak to vysvětlil sociolog Manuel Castells, jako pokus deelektrifikovat nějakou zemi. Tím, že vytvořil miliony lidí, spojených sítěmi, kteří jsou finančně vykořisťováni, avšak mají na dosah prstů veškerou lidskou inteligenci, informační kapitalismus vytvořil v historii nový katalyzátor změny: vzdělanou a globálně propojenou lidskou bytost. *** Tohle bude něčím daleko víc než jen hospodářskou změnou. Existují samozřejmě naléhavé paralelní úkoly dekarbonizace světa a řešení demografických a fiskálních časovaných bomb. Ale já se soustřeďuji na ekonomické změny, které jsou vyvolávány informacemi, protože, až do nynějška, zůstávaly mimo pozornost lidí. Peer-to-peer je označováno jako specializovaná obsese pro vizionáře, zatímco významní aktéři levicové ekonomiky dál jen kritizují austeritu. Avšak v zemích, jako je Řecko, jde odpor proti politice škrtů a vytváření "sítí, které nemohou zbankrotovat" ruku v ruce. Postkapitalismus jako koncept je o nových formách lidského chování, které konvenční ekonomika ani neuzná jako relevantní. Takže jak si máme představit změny, které přicházejí? Jedinou srozumitelnou paralelou, kterou

máme k dispozici, je nahrazení feudalismu kapitalismem. A díky práci epidemiologů, genetiků a analytiků dat víme o té změně daleko více, než jsme věděli před 50 lety, kdy se jí zabývaly jen společenské vědy. První věc, kterou musíme uznat, je: Různé typy výroby se strukturují kolem různých věcí. Feudalismus byl hospodářský systém, strukturovaný zvyky a zákony týkajícími se "povinností". Kapitalismus byl strukturován něčím čistě ekonomickým - trhem. Z toho můžeme předpovědět, že postkapitalismus - jehož základní podmínkou je přebytek - nebude prostě jen modifikovanou formou složité tržní společnosti. Avšak jsme v současnosti schopni jen naznačit pozitivní vizi toho, jaké to bude. Jestliže bude tato společnost strukturována na základě principu lidského osvobození, nikoliv ekonomiky, budou ji formovat nepředpověditelné věci. Například, nezjevnější věcí pro Shakespeara, který psal v roce 1600, bylo, že trh vytvořil nový způsob chování a novou morálku. Analogicky, nejzjevnější "ekonomickou" věcí pro Shakespeara v roce 2075 budou radikální změny ve vztahu mezi pohlavími, v sexualitě či ve zdraví. Možná už nebudou žádní autoři divadelních her - možná se změní samotná podstata médií, která používáme ke sdělování příběhů - tak, jak se to změnilo v alžbětinském Londýně, když byla postavena první veřejná divadla. Pomyslete na rozdíl mezi Horaciem v Hamletovi a postavou, jako je Daniel Doyce v Dickensově Malé Dorritce. Obě postavy jsou vyjádřením charakteristické obsese jejich doby. Horatio je posedlý humanistickou filozofií, Doyce je posedlý potřebou patentovat si svůj vynález. Tak, jak si Shakespeare nedokázal představit Doyceho, ani my si nedokážeme představit, jaké lidi bude produkovat společnost, jakmile ekonomika už nebude centrální pro život. Vidíme ale náznaky budoucích životních forem v životech mladých lidí po celém světě, kteří rozbíjejí bariéry z 20. století vytvořené kolem sexuality, práce, kreativity a lidské osobnosti. Feudální model zemědělství se střetl nejprve s ekologickými hranicemi a pak s obrovským vnějším šokem - morovými epidemiemi. Pak následoval demografický šok - příliš málo pracovníků v zemědělství, což vedlo k zvýšení jejich platů a způsobilo to, že starý feudální systém povinností už bylo nemožné vynucovat. Nedostatek pracovních sil si také vynutil technologické inovace. Nové technologie, které přivodily vznikl kupeckého kapitalismu, stimulovaly obchod (tisk a účetnictví), vytváření obchodovatelného bohatství (doly, kompas a rychlé lodě) a produktivity (matematiky a vědecké metody). V celém procesu bylo přítomno něco, co ve starém systému vypadalo zcela náhodné - peníze a úvěr - ale ono se to stalo základem nového systému. Za feudalismu bylo mnoho zákonů a zvyků vytvořeno tak, že ignorovaly peníze - za vysokého feudalismu se úvěr považoval za hřích. Takže když peníze a úvěrování prorazilo hranice a vytvořilo tržní systém, působilo to jako revoluce. A to, co dalo novému systému energii, bylo objevení téměř neomezeného zdroje volného bohatství v Severní a Jižní Americe. Kombinace všech těchto faktorů umožnila celé řadě lidí, kteří byli za feudalismu marginalizováni humanistům, vědcům, řemeslníkům, právníkům, radikálním kazatelům a bohémským autorům divadelních her, jako byl Shakespeare - aby se postavili do čela společenské změny. A v klíčových momentech, i když zprvu váhavě, stát přestal změnám bránit a začal je podporovat. Dnes jsou informace to, co podvrací kapitalismus, a čeho si mainstreamová ekonomika skoro vůbec nevšímá. Většina zákonů týkajících se informací definuje právo korporací informace hromadit a právo států k nim získávat přístup, bez ohledu na lidská práva občanů. Ekvivalentem vynálezu knihtisku a vědecké metody je informační technologie a její přesah do všech dalších

technologií, od genetiky ke zdravotnictví, přes zemědělství až po kinematografii, kde všude to rychle snižuje náklady. Moderním ekvivalentem dlouhé stagnace pozdního feudalismu je zpožděný začátek třetí průmyslové revoluce, kdy namísto toho, abychom rychle zavedli automatizaci a zlikvidovali práci, jsme nuceni vytvářet "špatné pracovní příležitosti" za málo peněz. A mnoho ekonomik stagnuje. Ekvivalent nového zdroje bohatství zadarmo? Není to vlastně bohatství - jsou to externality - věci zadarmo a stav pohody, které vytváří síťová interakce. Vzestup netržní výroby, šíření nevlastnitelných informací, sítí sobě rovných lidí a podniky bez manažerů. Internet, říká francouzský ekonom Yann Moulier-Boutang, je "jak loď, tak oceán", když jde o moderní ekvivalent objevování nového světa. Internet je jak loď, tak kompas, tak oceán i zlato. Vnější šoky moderní doby jsou jasné: vyčerpávání energetických zdrojů, klimatické změny, stárnoucí populace a migrace. Proměňují dynamiku kapitalismu a činí jej dlouhodobě nefunkčním. Zatím neměly tak strašlivý dopad jako morové epidemie - ale jak jsme viděli v New Orleansu roku 2005, ve finančně složité a zchudlé společnosti není zapotřebí morové epidemie k zničení společenského pořádku a funkční infrastruktury. Jakmile porozumíte změnám tohoto druhu, bude zapotřebí projektu, jehož cílem musí být rozšiřovat ty technologie, podnikatelské modely a způsoby chování, které rozpouštějí tržní síly, socializují znalosti, odstraňují potřebu práce a posunují ekonomiku směrem k přebytku. Říkám tomu Projekt nula - protože cílem je energetický systém založený na nulové spotřebě uhlíku, výroba strojů, výrobků a služeb s nulovými marginálními náklady a omezení nutné práce pokud možno skoro až na nulu. Většina levičáků z 20. století byla přesvědčena, že nemá luxus řízených změn: věřili, že nový systém nemůže existovat v rámci systému starého. Jakmile zmizela možnost vytvořit změny sovětského stylu, moderní levice se prostě začala jen stavět do opozice: proti privatizaci zdravotnictví, proti rušení odborářských práv, proti frackování - seznam je dlouhý. Logický cíl pro stoupence postkapitalismu je vytvářet alternativy uvnitř systému, používat vládní moci radikálním a podvratným způsobem a směřovat veškeré akce ke změnám - nikoliv k obraně náhodných prvků starého systému. Musíme se naučit, co je naléhavé a co je důležité, a ty věci nejsou vždycky stejné. *** Nesmírně důležitá bude síla imaginace. V informační společnosti není plýtváním žádná myšlenka, debata ani sen. Stejně jako při virtuální výrobě při přechodu k postkapitalismu může práce vykonaná v teoretické etapě omezit počet chyb spáchaných v realizační etapě. A konstrukce postkapitalistického světa, stejně jako software, může být stavěna po modulech. Různí lidé na tom mohou pracovat v různých místech, různou rychlostí, v relativní vzájemné autonomii. Hlavním rozporem dneška je konflikt mezi možností přebytku zboží a informací zadarmo a systémem monopolů, bank a vlád, které se snaží udržet věci soukromé, nedostatkové a komerční. Všechno je nakonec boj mezi sítí a hierarchií - mezi starými formami společnosti utvořené kolem kapitalismu, a novými formami společnosti, které ukazují, co bude v budoucnosti.

*** Je utopické dospět k názoru, že jsme na pokraji evoluce mimo kapitalismus? Žijeme ve světě, v nichž homosexuální muži a ženy mohou uzavírat sňatky a v němž antikoncepce za posledních 50 let učinila průměrnou dělnickou ženu svobodnější než byl nejšílenější libertin z bloomsburyské éry. Proč tedy je pro nás tak těžké si představit ekonomickou svobodu? Jsou to elity - odříznuté ve svém temném světě limuzín - jejichž projekt vypadá tak ztraceně jako projekt mileniálních sekt koncem devatenáctého století. Demokracie pořádkové policie, zkorumpovaných politiků, tisku, ovládaného magnáty a dohližitelského státu vypadá tak falešná a tak křehká, jako vypadalo před třiceti lety Východní Německo. Všechny interpretace lidské historie musejí počítat s možností záporného výsledku. Avšak proč bychom si nemohli utvořit obraz ideálního života, založeného na přebytku informací, nehierarchické práci a oddělení práce od platů? Miliony lidí si začínají uvědomovat, že jim byl vnucen sen, který je v konfliktu s tím, co může nabídnout skutečnost. Jejich reakcí je hněv - a ústup k národním formám kapitalismu, které učiní jediné - roztrhají svět na kusy. Když sledujeme, jak tyto národní formy kapitalismu vznikají - od levicové frakce Syrizy, které požaduje odchod Řecka z eurozóny, až po francouzskou Front National a izolacionismus americké pravice, je to jako když sledujeme, že se realizovaly noční můry, které jsme měli v době krize banky Lehman Brothers. Potřebujeme víc než jen hrst utopických snů a malých horizontálních projektů. Potřebujeme projekt, založený na rozumu, důkazech a testovatelných konstrukcích. A musíme s tím co nejrychleji začít. Kniha Paula Masona Postkapitalismus vychází v nakladatelství Allen Lane dne 30. července 2015. Kompletní text v angličtině ZDE

Setkáme se až s 5 tisíci reklam denně. Můžeme je jedině filtrovat, radí marketér Petr Václavek ČRo - radiozurnal.cz | 17.7.2015 | Rubrika: / host | Strana: 0 | autor: Šárka Ševčíková | Téma: Oborové termíny

Petr Václavek se pohybuje v reklamní branži více než 20 let a jeho profesní život je plný zvratů prošel velkými agenturami, založil vlastní firmu a pak také tvrdil, že reklama je lež a vzal si dva roky prázdnin. "Prošel jsem si skoro vším," tvrdí Petr Václavek, který je už považován za synonymum české reklamy. Na 90. léta na českém trhu vzpomíná jako na bohémská a pestrá, pak založil s kolegou firmu a nakonec byl reklamou znechucen. "Když to děláte přes 20 let a potkáváte ty samé lidi, nevíte, jestli to, co děláte, má smysl," vysvětluje s tím, že v jeho případě mohlo jít o syndrom vyhoření i o krizi středního věku. "Řekl jsem si, že už nemůžu takhle dál," přibližuje.A tak si vzal dva roky prázdniny. Nakonec však neodpočíval, ale radil s reklamou svým kamarádům a lidem okolo. "Nezačal jsem dělat nic jiného a ani jsem neměl kam utéct," vypráví Petr Václavek v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.V létě 2013 mu pak zavolal ředitel největší reklamní agentury v Kuvajtu. Ptal se, jestli by pro ně nechtěl pracovat. Od té doby Petr Václavek žije v Kuvajtu. A je spokojen, byť uznává, že se zpočátku setkával s kulturními rozdíly.Hledám příležitosti, které posouvají dopředu, tvrdí spolumajitel Zoot.cz Oldřich BajerJaký má Petr

Václavek recept na úspěch?"Pochopil jsem, že je třeba se uvolnit, o nic se nesnažit a nechat to všechno být," říká.Denně se setkáváme až se třemi až pěti tisíci reklamami a jediná šance, jak se bránit, je filtrování informací, plyne z rozhovoru s Petrem Václavkem. "Většina reklamy je indiferentní," soudí tento marketér, který se už nechce podílet na tvorbě reklamy v klasickém pojetí. "Láká mě hmatatelná zkušenost, když je člověk na správném místě a značka také," přibližuje.Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout přímo v tomto článku a také v iRadiu. Cenzura internetu? Pravděpodobný scénář, obává se Jan Kužník z Technet.czOndřej Neff: U počítače jste jako na veřejnosti. A musíte s tím počítat

Video: ?To nejlepší? ze socialistických reklam: Pamatujte na pana Vajíčka? dama.cz | 17.7.2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 0 | autor: Kateřina Fejková | Téma: Oborové termíny

Připravili jsme pro vás sestřih reklam propagujících zboží, které jste za socialismu (ne)mohli koupit v drogeriích. Zavzpomínejte a pobavte se s námi? Jednoduché reklamní spoty se začaly na televizních obrazovkách Československé televize objevovat koncem šedesátých let. Zpočátku se do vysílání vkládaly prakticky neodděleně, což se ukázalo jako velmi nepraktické. Proto v roce 1967 vznikla krátká sekvence s postavou ?pana Vajíčka?, která uvozovala jednotlivé reklamní bloky. Populární postavička se na obrazovkách v různých podobách udržela až do roku 1989. **Pan Vajíčko** V socialistickém Československu existovala reklamní agentura MERKUR. Byla jediná, takže měla monopol na produkci veškeré propagační tvorby. Právě od ní dostal v šedesátých letech zakázku na ?blok oddělující TV tipy? mladý talentovaný grafik Eduard Hofman. Stvořil minimalistickou animaci ? ?hlavonožce?, kterému se spontánně začalo říkat pan Vajíčko. Postava pana Vajíčka ?reklama na reklamu? se stala velmi populární. Ze základní verze ? pan Vajíčko s balonky ? se odvíjely další varianty, které reagovaly na různé aktuální dění. Na 1.máje, na svátek práce a lásky, k sobě dostal pan Vajíčko ženský protějšek ? paní Vajíčkovou. Celkem se na TV obrazovkách objevila postavička v takřka 500 modifikacích. V tomto videu najdete reklamy, které měly nalákat zákazníka ke koupi drogistického zboží. Zavzpomínejte s námi na dobu centrálně plánovaného hospodářství, dlouhých front a prázdných regálů. Měla vůbec reklama smysl v době, kdy nebyl problém zboží prodat, ale koupit? Co myslíte? Jsme zvědaví na váš názor? {{video?id=p1hcery5U7c=youtube=true}} www.youtube.com

Děti, reklama a alkohol (tomaspytlik) idnes.cz - blog | 17.7.2015 Strana: 0 | autor: Tomáš Pytlík | Téma: Oborové termíny

Ve svém novém článku se budu věnovat problematice pití alkoholu u dětí a vlivu reklam na vznik závislostí. To a mnohem více se dozvíte v tomto článku. V České republice máme již hojnou chvíli obrovské problémy se spotřebou alkoholu. V žebříčcích pití alkoholu bohužel pravidelně obsazujeme první příčky. Vláda se rozhodla tento problém řešit. Hodlá prosadit zákony, které by měly snížit spotřebu alkoholu u dětí a mladistvých. Tyto zákony

jsou restriktivní a problém nevyřeší. Mají zavést především přísnější tresty za nalévání alkoholu nezletilým. Řešíme problém až ve chvíli, kdy už je pozdě. Alkohol je droga jako každá jiná, a tak na ni velice rychle vzniká závislost. Z toho vyplývá, že bychom se především měli snažit oddálit věk, kdy dítě začíná pít. Toto není názor pouze můj, ale např. i Světové zdravotnické organize. Dříve než předložím možné řešení, uvedu zde několik hrůzostrašných faktů o pití v ČR. 1. 94% patnáctiletých má zkušenost s alkoholem. 2. 43% chlapců a 41% dívek do patnácti let zažilo opilost. 3. 25% dětí na konci základní školy se pravidelně opíjí. 4. Průměrný čech vypije ročně 11,6 litru čistého alkoholu (průměr zemí OECD je 9,1 litru). 5. 300 lidí ročně zemře v ČR na otravu alkoholem (především mladí nezkušení pijáci). 6. 1,5 miliónu obyvatel je ohroženo potencionální závislostí na alkoholu. Děti u nás začínají pít už ve velice nízkém věku a není se čemu divit. Vidí to u svých sourozenců, rodičů atd. S tím ale stát nemůže nic dělat. Má ovšem možnost zakázat reklamy na alkohol alespoň v televizích. Jsem zděšen, že reklamy na alkohol vysílá dokonce i Česká televize (veřejnoprávní médium). Malé děti jsou neuvěřitelně subtilní vůči vlivu reklamy. V reklamách vidí šťastně smějící se lidi jak popíjejí tvrdý alkohol, či zlato naší země, na které jsme velice pyšní pivo a víno. V jejich hlavičkách se v tu chvíli vyvíjí prešněž tentýž obraz, které chtěli reklamní agentury sdělit.: 1. Alkohol je spojen se štěstím a zábavou. 2. Na alkoholu není nic špatného (v závěsu této reklamy jde reklama na jupík apod.). 3. A především pití alkoholu je normální. Nesmíme zapomenout, že malé děti nemají dostatečně vyvinuté kritické myšlení. Berou všechna tvrzení jako pravdivá. Neznají nebezpečí alkoholu apod. Naši zákonodárci by měli sebrat odvahu a postavit se reklamním agentůrám a výrobcům alkoholu a zákázat reklamy na alkohol v TV v době, kdy se na ni dívají děti. Nejenže tím zachrání osud mnoha lidí, ale pro stát ušetří stovky miliónů. Vzpomeňme si na náklady spojené s léčbou alkoholismu, nebo nemocemi, které alkohol způsobuje apod. Pokud vláda tento krok, nebo jiné kroky, které by vedli k prevenci, a ne restrikci neučiní, tak se bude problém alkoholu dále prohlubovat. Je nutné chránit naše děti a to i za cenu, že si současná politická reprezentace proti sobě poštve velice vlivnou skupinu reklamních agentu. Osud našich dětí je přednější. Tomáš Pytlík

Veronika Holcová: Nechci nic než malovat, i když to někdy znamená žít skromněji iHNed.cz | 19.7.2015 | Rubrika: HN.IHNED.CZ | Strana: 0 | autor: Irena Jirků | Téma: Oborové termíny

Kdysi si výtvarnice Veronika Holcová řekla, že nebude dělat nic jiného než malovat. A tak dnes maluje a vášnivě ráda vrství barvy. Své obrazy Holcová prodává především v zahraničí, ale teď se v Praze otevřela její první velká výstava ve veřejném prostoru. Když před několika dny začaly instalovat společně výstavu v pražském Colloredo-Mansfeldském paláci, zastavila se Veronika Holcová před jedním akvarelem a chvíli nechápala. "Kde se tu vzal? Ten akvarel identicky připomínal mou kresbu někdy z roku 2011 &*8722; ale já ho nemalovala. Vytvořila ho Klara Kristalova, letos a ve Švédsku. Až ve výstavních prostorách nám došlo, jak moc se v tvorbě potkáváme. Inspirace někde prostě létá mezi námi, bereme si ji, čerpáme ji z jednoho kolektivního vědomí-nevědomí. To dokazuje i naše výstava, na které se prezentuje také chilská kreslířka Sandra Vásquez de la Horra. Jsme tři, na první pohled tak rozdílné, ze tří konců světa. Sama žasnu, když jdu od kresby k obrazu či soše, jak je to propojení evidentní." Nutno podotknout, že Veronika Holcová ráda vede dialog, a to nejen s výtvarníky, ale třeba i spisovateli. Iniciovala třeba tzv. Literární sklony, tedy umělecké večery, na nichž spisovatelé hovoří o svých oblíbených dílech. S píšícími přáteli pak sestavila i zajímavou knihu textů, jež se inspirují jejími 150 kresbami. Od roku 1999, kdy absolvovala na Akademii výtvarných umění v Praze, se pravidelně účastní také nejrůznějších skupinových výstav po celém světě a umělecký dialog ráda rozvíjí i v rámci vlastních prezentací. "Kresby Sandry Vásquez de la Horra jsem poprvé viděla v Bělehradě někdy v roce 2007 na jakémsi bienále, osobně jsme se seznámily o pár let později v Berlíně a domluvily se, že spolu chceme vystavovat. Měly jsme už i název výstavy &*8722; Pandořina skříňka. Chtěly jsme totiž prezentovat jen kresby, jež obě chápeme velmi intimně. Já je mám za deník. Pocity, jež bych asi nikdy nebyla ochotná sdělovat, se díky kresbám dostávají na světlo. I když používám olejovou barvu na klasickém ručním papíře z Losin, a kresby se tedy na první pohled zdají být vesele nekonfliktní, podíváte-li se hloub, zjistíte, že se v nich cosi odehrává. Je to možná jen pocit nebo těžký sen, na který si najednou rozvzpomínáte," vysvětluje Veronika Holcová. Oproti jejím kresbám jsou "intimní zpovědi" Sandry Vásquez temnější už na první pohled. Chilská výtvarnice používá černé tuhy a tužky na papíru, který poté voskuje, až po něm kresba doslova teče, ale dekódovat z nich všechny myšlenky a spodní proudy je opět zajímavým a objevným procesem. Jako otevřít Pandořinu skříňku... Sny Veroniky Holcové další > poslední >> Kresba Veroniky Holcové ze série Deníkové záznamy, 1997-2015, olej na papíře Kresba Veroniky Holcové ze série Deníkové záznamy, 1997-2015, olej na papíře Kresba Veroniky Holcové ze série Deníkové záznamy, 1997-2015, olej na papíře

Plastika Klary Kristalové - Spánek, 2012, glazovaná kamenina Kresba Sandry Vásquez de la Horra - Žrout, 2014, tužka na papíře, vosk

Celkem nalezeno: 1.

Zobrazuji: 1 - 1.

"Společnou výstavu jsme připravily v roce 2012, měla se konat v pražské galerii, která mě roky zastupovala. Jenže v té době došlo v mém životě ke zlomu, s Jiřím Švestkou jsem se rozešla osobně i pracovně, a musela jsem vše začít budovat od začátku. Se Sandrou jsme vystavovaly v roce 2013 tedy nejprve v Curychu a já ji až teď mohu přizvat do pražské expozice." V rozlehlém Colloredo-Mansfeldském paláci, který jí poskytla Galerie hlavního města Prahy, se Veronice Holcové otevírá možnost představit průřez celým svým dílem. Je to až paradox, že jedna z nejzajímavějších českých umělkyň, jejíž díla se prodávají po celém světě, dostává takovou příležitost ve veřejných prostorách doma poprvé. Nebyla by to ovšem Holcová, kdyby toho nevyužila po svém &*8722; a nepřizvala kromě chilské výtvarnice i švédskou sochařku Klaru Kristalovou. VÝSTAVA Veronika Holcová, Klara Kristalova, Sandra Vásquez de la Horra: Pandora`s Vox až do 1. listopadu Colloredo-Mansfeldský palác, Galerie hlavního města Prahy "Jsme tři ženy, spojuje nás tedy řada životních témat, ale jsme také tři klasičky, dá-li se to tak říci. Dnes se často využívá koncept, umělci rozšiřují pole působnosti a volí nové metody. To není naše cesta. Ani jedna z nás netočí videa, nefotí. Držíme se média, které jsme si kdysi osvojily. Imaginace, kterou máme všechny tři hodně silnou, je naším hlavním motivem. Pro mě osobně je zajímavé oscilovat jen mezi kresbou a malbou." Stejně tak sochařka Kristalova (mimochodem dcera českých emigrantů) občas maluje akvarely a Chilanka Sandra Vásquez de la Horra jen nekreslí, ale vytváří i trojrozměrné objekty, ale jinak se drží klasických forem. Ještě něco je těm třem společné &*8722; žijí tvorbou a, světe, div se, jsou úspěšné. "Takhle to mám už od akademie. Řekla jsem si, že nebudu dělat nic jiného než malovat. A tak maluji, vášnivě ráda vrstvím barvy, a to i navzdory tomu, že někdy musím žít skromněji. Mám přece dvě děti. Ale jsem si jistá, že jsem udělala dobře. Na umělcích, kteří se zalekli nejisté svobody a dali se třeba do služeb reklamních agentur, vidím, jak je to semlelo. Jsem přesvědčena, že když člověk věří sám sobě, vždycky se něco stane a jeho záměry nakonec vyjdou," říká Veronika Holcová.

Výstava, jež byla otevřena tuto středu v Colloredo-Mansfeldském paláci, jí dává za pravdu.

Miliardář Rattaj koupil 90 procent fotobanky Profimedia mediamania.cz | 19.7.2015 | Rubrika: Média | Strana: 0 | autor: - red -, ČTK | Téma: Oborové termíny

Slovenský finančník Igor Rattaj získal 90% podíl v největší fotobance ve střední a východní Evropě - v Profimedii. Zbylých 10 % zůstává Karlu Vágnerovi ze společnosti Scandal Media Group. Slovenský finančník Igor Rattaj získal 90% podíl v největší fotobance ve střední a východní Evropě - v Profimedii. Zbylých 10 % zůstává Karlu Vágnerovi ze společnosti Scandal Media Group. Podle informací serveru iDnes.cz koupil Rattaj, jeden z představitelů finanční skupiny J&T Group, 90% podíl ve společnosti Profimedia za 100 milionů korun. Další peníze má firmě zajistit formou úvěrového financování. Vágnerova společnost Scandal Media Group si ponechá zbývající desetinu firmy a bude ji nadále řídit. Management firmy zůstane nezměněn, uvedl server. Profimedia se aktuálně připravuje na velkou zahraniční expanzi a Rattaj má společnost na rozvoj na nových trzích připravit. Polsko je podle týdeníku Euro jednou z prvních destinací, kam by měla fotobanka zamířit. Profimedia působí v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku, Slovinsku, Srbsku, Bulharsku a na Ukrajině. V České republice a na Slovensku je partnerem pro 99 procent mediálních domů a reklamních agentur. V portfoliu má více než 400 dodavatelů z celého světa. V roce 2013 měla agentura zisk 12 milionů korun. Rattaj patří k okruhu investiční skupiny J&T a je spolumajitelem a manažerem společnosti Tatry Mountain Resorts, která vlastní horská střediska ve slovenských Tatrách a mají podíl 19 procent ve firmě Melida, která provozuje lyžařský areál ve Špindlerově Mlýně.

Nová letní kampaň RockRadia "To nechceš!" podporuje poslech stanice a odrazuje posluchače od poslechu konkurence radiotv.cz | 17.7.2015 Strana: 0 | autor: Juraj Koiš | Téma: Oborové termíny

Radia Obchod , Radio 17. 7. 2015 Síť RockRadií právě další komunikační kampaně na podporu poslechu a image stanice. Nová kampaň bude podpořena outdoorovými médii, guerillovými aktivitami a podporou na internetu a sociálních sítích. Cílem je "odradit" posluchače od poslechu konkurence. Nová kampaň RockRadia, léto 2015 Primární komunikace přímo ve vysílání Primární komunikace podporující image stanice a poslech rádia se odehraje přímo ve vysílání RockRádia prostřednictvím originálně pojatých self-promotion rozhlasových spotů. "Kreativní twist, na kterých jsou tyto spoty založeny neslibuje posluchačům prvoplánové výhody při

poslechu RockRadia, ale upozorňuje vtipnou formou na to, co vše by se jim mohlo přihodit v létě, pokud by RockRadio naopak neposlouchali. Nechcete-li například přijít o řidičák, skončit v nemocnici, přijít o dům nebo manželku, raději zkrátka poslouchejte RockRadio," dodává programový ředitel RockRádií Petr Sznapka. Doplňkem jsou citylighty a tisková inzerce Kreativní zpracování vizuálů a exekuci si RockRádia vyřešila in-house. V rámci mediáního mixu bude kampaň podporující osobitou image stanice dále podpořena také prostřednictvím tiskové inzerce. Léto by bez RockRádia prostě nebylo tím pravým létem a proto se i RockRadia budou snažit být svým posluchačům důležitým společníkem a partnerem při všech jejich činnostech, dovolených, hudebních festivalech a podobně. Kromě image komunikace i v létě 2015 vyrazí do terénu týmy RockRadia se svými Rockovými pumpařkami a také v rámci nové Rockové Tour 2015. Podívejte se na ukázky vizuálu Nová kampaň RockRadia, léto 2015 Kampaň RockRadia "To nechceš!", on-air annonce Další onair annonce si můžete poslechnout na profilu RockRádia v rámci služby SoundCloud . Juraj Koiš

Býti klasikem respekt.cz | 19.7.2015 | Rubrika: RESPEKT.IHNED.CZ | Strana: 0 | autor: Kryštof Špidla | Téma: Oborové termíny

Reedice prvotiny Emila Hakla uzavírá devadesátá léta Nakladatelství Argo využívá haklovské vlny a po úspěchu románu Skutečná událost, jenž v roce 2014 obdržel Magnesii Literu, začalo vydávat s ročním odstupem po jednom Haklově textu. Loni to byla nová sbírka povídek Hovězí kostky, letos je to reedice jeho prozaické prvotiny z roku 2001, sbírka Konec světa. Návrat k více než deset let starému titulu není v současném provozu nic obvyklého, dotisky a nová vydání jsou zpravidla vázány jen na momentální úspěch konkrétní knihy. Znamená to, že se Emil Hakl stává klasikem a jeho dílo má trvalou hodnotu? Předně je třeba říci, že patří k autorům s nezaměnitelnou poetikou. Pořídíme-li si jeho knihu, tušíme, co budeme číst: precizní, lehce odtažitý obraz světa, ve kterém žijeme, podávaný zdánlivě mimochodem z pozice postavy, jež sice na současných strukturách participuje (živí se jako reklamní textař či redaktor společenského magazínu), ale zároveň si zachovává kritický odstup. Výjimku tvoří právě Skutečná událost, kde je současné Česko rejdištěm gaunerů a Haklův hrdina, jindy pasivní, tomu nedokáže přihlížet. Hakl totiž většinou zůstává stranou - a v tom spočívá jedinečnost jeho pohledu. Nepotřebuje se vyrovnávat s minulostí, zároveň je skeptickým zapisovatelem přítomnosti. Jestliže nepřijímal předpřevratový svět reálného socialismu, nepřijímá ani diktát globalizovaného kapitalismu. Jeho

hrdinové nestojí na straně vítězů, ale sveřepě a rozvratně setrvávají na okraji. Snad proto je akt násilí ze Skutečné události logickým vyústěním věčné deziluze. Vypravěč a pozorovatel Hakl je typickým pozorovatelem: velmi přesně popisuje a glosuje situace, načrtává charakteristiky postav a odposlouchává dialogy. Jeden z jeho nejúspěšnějších a nejzajímavějších titulů, Vladimírem Michálkem zfilmovaná novela O rodičích a dětech z roku 2002, je přímo postaven na rozhovorech otce a syna. Autorův cit pro vytříbené vidění a pro zkratku je v české próze ojedinělý. Hned v Konci světa dokázal věrohodně evokovat různá prostředí, ať jde o kancelář reklamní agentury, Šlechtovu restauraci, libeňskou vodárnu či indickou Bombaj, a zároveň v několika větách vytvářel živoucí charaktery. Emil Hakl zůstává stranou - a v tom je jeho jedinečnost. Stejně tak suverénně vládne jazykem a má smysl pro různé stylové roviny - od stylisticky neutrálního pozorování po expresivní výrazy či básnický jazyk využívající nevšedních metafor a přirovnání. Rozhodně patří k autorům sečtělým a neváhá tuto skutečnost občas okázale dát najevo. Čím blíže současnosti, tím se jeho styl stává telegrafičtějším a lakoničtějším, až na hranici internetových statusů. Proměnou jazyka zachycuje proměnu života: od autenticity ke kaši sdělení na sociálních sítích. Sbírka Konec světa - obsahující deset povídek a jeden delší text s označením rychlorozpustný román - je debutem, ale zároveň esencí Haklovy tvorby. Autor od počátku dává často ožít typicky české žánrové formě, hospodské historce, druhu literárního skazu, jejž charakterizuje zkratka, ironie, nadsázka, ale i mluvený charakter řeči. Jeho příběhy poloautobiografických hrdinů nepostrádají vtip, ale vždy je provází i stesk a splín; nejsou to jen alkoholické či drogové rozpustilosti. A nepostrádají také sympatie k outsiderství či podivínství. Jeho jurodivé postavy jsou - na rozdíl od většiny společnosti - vždycky charakterizovány s odzbrojujícím pochopením: Dokud byl pro ně někým, koho si mohli ocejchovat bezkonkurenčně pitomým pojmem &*8218;bohém', brali ho. Ale jakmile zjistili, že se z něj stává skutečný alkoholik, všichni se na něj jako na povel vysrali. (...) Z jejich uměle prodlužovaného, verbálně stylizovaného študáctví se mi obracel žaludek. Kdežto jeho jsem měl rád." Už od první knihy tu výrazně vystupuje i onen protiklad my vs. oni. Oni jakožto úspěšní a v systému ukotvení - my, ti věčně trochu mimo. A Haklův částečně autobiografický vypravěč si pozici na okraji hýčká; nikterak netouží, aby se zařadil či přizpůsobil. Zaměstnání vykonává jako nutnou obživu, vztahy si nechává protéci mezi prsty. Cesty odněkud někam neplánuje, spíše je k nim okolnostmi dotlačen. Jakkoli se účastní většiny událostí, vyniká zvláštním druhem pasivity. Jako by pouze registroval svět kolem sebe a s jakýmsi až zenovým klidem nechal jeho děje plynout. Situace si spíše vybírají jeho než on je. Na okraji A právě v povídkách tato stylizace působí nejpřirozeněji. Romány si přece jen vynucují větší potřebu fabulace a aktivitu hlavního hrdiny, což platí zejména pro rozsáhlejší prózy jako Let čarodějnice (2008). Ostatně jako by si sám autor byl vědom, v čem je jeho síla: v přepracované verzi Intimního deníku Sabriny Black (2010, původně 2001) zápletky sám osekává a vrací se k základům své poetiky.

Sbírka Konec světa je ovšem výjimečná ještě v jednom ohledu. Je to téměř lyrické, zároveň dokonalé zachycení přelomu epochy, jakéhosi fin de siécle naší doby - devadesátých let minulého století, období politické a ekonomické transformace. Jáchym Topol v románu Sestra ho pojmenoval výbuchem času a Haklova metafora konce světa" je tomu vlastně blízká. Jako by se tehdy naplnily předpovědi o konci dějin - z bezčasí osmdesátých let do chaosu utíkajícího, tudíž nezachytitelného času. Však také postavy z děl obou autorů často coby možnost, jak se s neuchopitelností vypořádat, volí cestu pryč. Topolův Potok putuje na Ukrajinu, Haklův Láďa do Indie. Že ani jeden z útěků není v konečném důsledku uskutečnitelný a úspěšný, je pochopitelné. V Haklově tvorbě existují tři vrcholy: kromě Konce světa a knihy O rodičích a dětech i loňské Hovězí kostky, exkurz do světa stárnoucích znavených mužů. Všechny jsou ukotveny v těžko uchopitelném, avšak doposud bezpečném světě proměny české společnosti posledních desetiletí. Nynější reedice prvotiny tak evokuje dojem završení jedné tvůrčí, ale i historické etapy: devadesátky jako doba neomezených možností skončily - společensky, politicky i kulturně. A Emil Hakl o nich na rozdíl od většiny svých současníků podává kritickou zprávu, stává se jejich klasikem. Skutečná událost přitom naznačuje možnou změnu poetiky i pohledu: recenzenti jí vyčítají mnohé, každopádně však nejsilněji z Haklových próz reflektuje propast, na jejímž okraji se naše společnost - jak se zdá - stále nachází. Autor je učitel a publicista. Emil Hakl: Konec světa 264 stran, Argo

Tsunami: O nové knize s jejím autorem Ivanem Vičarem Domažlický deník | 20.7.2015 | Rubrika: Kultura regionu | Strana: 8 | autor: VLADIMÍR GARDAVSKÝ | Téma: Oborové termíny

Plzeň - Již se svojí sedmou knihou předstupuje před čtenáře horšovskotýnský literát Ivan Vičar, člen Střediska západočeských spisovatelů. Společenský román s názvem Tsunami na sebe upozorňuje nejen úctyhodným rozsahem, ale vyděluje se ze spisovatelova díla i závažnou současnou tematikou, když autor se zatím věnoval především prózám adresovaným převážně dětem a mládeži. * Je to poprvé, co se jako prozaik věnujete palčivým otázkám současné doby? Ne, není. Už v mé knižní prvotině, novele Faust a Zuzanka z roku 2005 odehrávající se v dobách nedávno minulých, si hrdina knížky uvědomuje nad zradou přítele, že pravda je leckdy složitější, než se na první pohled zdá, že je příliš jednoduché soudit kohokoli, kdo žije pod tlakem doby. Ale i v pohádkách, báchorkách, legendách a i v poezii každý tvůrce nějak reaguje na podněty kolem sebe. Je pravda, že román Tsunami se dotýká problémů, které se mi v současné chvíli jeví jako nejpalčivější. * Odkazuje název Tsunami ke známým událostem z nedávné minulosti v jihovýchodní Asii nebo jde o pojmenování symbolické? Manželka hlavní postavy románu, úspěšného vedoucího reklamní agentury Viktora Levory, skutečně přijde v prosinci roku 2004 tragicky o život vlivem vražedné vlny způsobené zemětřesením. Ale mnoha vnitřními poryvy musí projít i hrdina knížky, než se začne postupně

zbavovat svých předsudků. * Jakých? Viktor je osobou silně xenofobní. Kriticky se staví ke všemu, co je podle jeho názoru cizí a nepřirozené. Je zmítán opovržením prakticky ke všem možným menšinovým projevům. Nesmiřitelně odmítá kohokoli odlišné národnosti, rasy i sexuální orientace. Osudem je však se všemi těmito skutečnostmi náhle konfrontován ve svém nejbližším okolí a své názory je nucen postupně přehodnocovat. * V obsáhlém románu nebude jistě tohle jediné nosné téma. Nerad bych, aby to vyznělo, jako že autor honí mnoho zajíců najednou. Ale samozřejmě silně by mělo znít i téma dozrávání a sebepoznávání dospívající mládeže a jejího vymaňování se z negativních vlivů, které začínají rozeznávat. Snad zaujme i lidská vypočítavost obdivované ženy, kvůli níž přichází hlavní hrdina o iluze. Nejednou musí lidé v životě také překonávat závažná onemocnění či dočasné zdravotní potíže, které si vyžadují pomoc nejbližších, i s tím se čtenáři v knize setkají. Dočteme se i o manželské dvojici, která k sobě znovu hledá ztracenou cestu. Jsme svědky, jak obtížně se budují důvěrnější vztahy, a také jaká nebezpečí skrývá větší věkový rozdíl v partnerských vztazích. Foto popis| NAHLÉDNUTÍM do právě vydaného románu Tsunami (obálka knihy vlevo) se zdá, že přes závažná témata je vyprávěn velice lehce, nepostrádá jemný humor a bude nejspíše v tom dobrém smyslu slova dobře čtivý. Lze si jen přát, aby kniha spisovatele Ivana Vičara (snímek vpravo) oslovila hodně čtenářů. Foto autor| Foto: archiv I. Vičara Region| Západní Čechy