NUSELSKÝ ADVENTNÍ ZPRAVODAJ
2012 Heslo pro rok 2012:
V slabosti se projeví má síla. (2 K 12,9)
„Jak vítati mám tebe, můj králi z výsosti?“ Klademe si dnes ještě takovouto otázku? A je vůbec potřeba, abychom si ji kladli? Rozumíme tomu, co chce básník, křesťan a zpěvák vyjádřit? Nejsme už přece jenom někde jinde než v 17. století, ve kterém tato píseňbáseň byla napsána? Domnívám se, že otázky jsou legitimní a můžeme je promýšlet a hledat odpovědi. Chci se s vámi o mé přemýšlení na začátku letošního času adventního podělit. A přivést vás snad také ke ztišení a zamyšlení. Úplně na začátek bude dobře, když nezůstaneme jenom u toho „názvu“ písně, ale přečteme si ji celou. Abyste nemuseli hledat evangelický zpěvník, kde tato píseň je, píšu vám její text. Je to píseň 272. Jak vítati mám tebe, můj Králi z výsosti, jemužto zem i nebe vstříc plesá s vroucností? Ó Jezu, světlo v duši mi rozsviť jasně sám, ať jak tě ctíti sluší, vždy správně vím a znám! Tvůj Sión stře ti palmy a květy na počest; i já chci pěti žalmy a ducha k tobě vznést. Ó dejž, ať zelená se a chvály upřímné z všech sil svých v každém čase ti zvučí srdce mé! Zdas něco opominul pro radost mou a čest? Když v bídě své jsem hynul, pobloudiv z pravdy cest, když zbaven cti a slávy jsem ve vyhnanství mřel, tys přišel, přítel pravý, zas ráj mi otevřel. Spjat lkal jsem v smrti strachu: tys rozbil hrobu mříž; byl snížen jsem až k prachu: ty v svou mě zdvihnuv výš, čest, pokoj, věčné jmění mi vrátils v hojnosti, a ještě konce není tvé božské milosti. Nic z rajského tě místa nevedlo v stánek náš než milost vroucí čistá, již k všemu světu pláš, chtě ze všech muk a strastí a z nevýmluvných bíd i pekla ze propasti svůj vykoupiti lid. Nu slyš to, truchlé stádce, a v srdce si to vpiš, že ke konci se v krátce tvá úzkost schýlí již; aj ve dveřích již stojí tvůj pastýř laskavý, on všechny rány zhojí a křivdy napraví. On v oblaku se blíží, by vzpurné odsoudil, a na své s láskou shlíží, dá v nebi jim svůj díl. Ó přijdi, přežádoucí, a v svou nás pojmi říš, kde, slunce nehasnoucí, se věčnou slávu skvíš! Všimli jste si, že jen co vyznavač položil otázku, už si na ni odpovídá. Je to tak, že přijmout Ježíše do svého života, přijmout jej v jeho přicházení k nám
lidem chce pomoci on sám. Ježíš je ten, který může osvětlit naše životy, osvětlit naši mysl, abychom věděli jak jej uvítat ve svém a do svého života. Snad stačí jenom někdy ztišení a naslouchání. Především slovům Písma, která nám vydávají nespočet svědectví těch, kteří správně a opravdově vítali. To neznamená, že už by nikdy ve svém životě neselhali. Ale jsem přesvědčena, že přijetím Ježíše do svého života se jim dostalo zvláštního pokoje. Pokoje Božího, který je nad všechno lidské pomyšlení. Pokoje, který i v těch našich nepokojích nás vnitřně chce ujistit, že náš život nemusí být prázdná loď, třebaže někdy zmítána bouřemi tohoto stvořeného a nám darovaného světa. Čas adventní a vánoční nás hodně směruje do Betléma, k tomu právě narozenému dítěti Ježíši. Ale bez událostí velikonočních by křesťanského adventu nebylo. Však také vyznavač ve své písni všechno soustředí k záchraně skrze Ježíše Syna Božího. Ano, jeho slovům můžeme dobře porozumět, když známe velikonoční evangelium. Jeho slovům můžeme dobře porozumět a v klidu si klást i dnes otázku: Jak vítati mám tebe, můj králi z výsosti? , jestliže jsme ve svém životě víry rozpoznali naši nedokonalost, náš hřích. Vždyť proto právě přišel, aby všechnu naši nedokonalost na sebe vzal. Docela tiše a nenápadně, v ústraní se narodila Boží láska, která našla způsob jak člověku pomoci. Pro mnohé z vás možná něco zcela samozřejmého, ale pro mnohé kolem nás ještě neobjeveného. Zvu vás, abychom v ten letošní advent přemýšleli o tom, jak jej prožívat, jak vítat Krále z výsosti, abychom to právě těm kolem nás, kteří ještě Krále z výsosti neznají, dovedli alespoň maličko přiblížit. Budeme-li to mít na paměti, budeme-li po tom toužit více, než po čemkoliv jiném, mám dobrou naději, že mnohým můžeme pootevřít dveře, aby i k nim přišel ten, jenž všechny rány zhojí a křivdy napravuje. Vždyť ještě konce není jeho božské milosti. A pomoc k tomu máme od něho zaslíbenou v Duchu utěšiteli. vaše farářka Marta Zemánková
MODLITBA Zas se čas adventní přiblížil, zas očekáváme a vyhlížíme příchod tvůj Pane. Bude to tento rok, příště či napřesrok? Nevíme. Ale jistě víme, že ty přicházíš se svým pozváním. Pravda, ne tak jak bychom si někdy přáli. Už někdy Pane nemůžeme, jsme unaveni. Chceme u tebe spočinout. Chceme, ale chybí nám odvaha. Snad tentokrát to zvládneme ještě sami. Sami ze svých vlastních sil. Ale ty nabízíš, že nemusíme. Že můžeme svůj život už teď a tady v tobě ukotvit. Pane, prosíme, popostrč nás, pomoz nám. Prosíme, protože někdy odhodlání a odvaha nám schází. Pane, prosíme, pomoz nám, ať druhým jsme tu na svědectví o tobě. Amen. Marta Zemánková
Pohřběte mne s písničkou. Rozloučení s Irenou Škeříkovou Dne 22.10.2012 po 12. hodině polední zemřela po osmiletém nejtěžším zápase svého života naše sestra farářka Irena Škeříková. Rozloučení se konalo v kostele U Salvátora dne 27. října 2012, kde rodinu i všechny přítomné provázel slovem farář Tomáš Trusina. Na následujících řádcích si připomeňme slova, která nás při rozloučení provázela. Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Milý Jendo, Pavle a Abigail, bratři a sestry, milí přátelé, sešli jsme se ve shromáždění, při kterém se rozloučíme s Irenou Škeříkovou, která zemřela 22. října v 54 letech. Když se s ní budeme loučit, zazní nám biblické poselství i písně a hudba jako vyznání, které sama připravila. S vděčností víry přijímejme útěchu, naději nabídnutou od nebeského Otce. Takto nás zve i žalmista, když říká: In: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“ Amen Kázání: (Žalm 139) Taky já až jednou umřu, pohřběte mne s písničkou. Zpívali jsme zamlada, přitom úplně netuše, o čem to vlastně zpíváme. Pak ta písnička dostávala konkrétnější náplň. A taky umírání. S odchody přátel, rodičů, nebo s každým dalším vykonaným pohřbem. Teď umřela Irena, vaše máma
a sestra, naše kamarádka, kolegyně, pastýřka, souputnice. A my ji vyprovázíme s písničkou. Se 139. žalmem. Tak jak ho ona sama vybrala, to není jen přání, ale též vyznání. Krédo. Píseň toho, koho je uprostřed světa i církve slyšet a vidět. Píseň toho, kdo vede zápasy víry. V něčem někdy i za ty ostatní. Tak jako David. Tak jako Irena - předzpěvák. Vydává nepřeslechnutelné svědectví svými vítězstvími i pády. Trpělivostí i příkrostí, přesvědčivostí i selháním. Velkorysostí i malicherností. Vytrvalostí i úlety. Ve zdraví i v nemoci. Životodárně inspiruje a taky o tebe bolestně zavadí svou neskladností. Na pódiu, na kazatelně, před třídou. Dvěma třem babičkám ve škvoreckém kostele, i před tisíci diváky v televizním pořadu Uchem jehly. Před kamerou i na lůžku nemocných. Předzpěvák. Tak jako David, tak jako Irena. Ta písnička “Hospodine, zkoumáš mne a znáš mne” je rozhovor. Poctivý až na dřeň. Na život a na smrt. Taky je to rekapitulace. Ovšem rekapitulace hádání s Hospodinem. Rekapitulace Božího zápasu o člověka a našeho zápasu o Boha. Zápasu, v němž dostáváš nečekané, odkrýváš netušené dary i perspektivy, až z toho běhá mráz po zádech. Ale taky o mnoho přicházíš, o iluze, vlastní pravdy. A pěkně to bolí. Rozhovor jako cesta k druhému i k vlastní životní poctivosti. Rozhovor jako hledání a nalézání pravdivější podoby víry. To bylo pro Irenu příznačné. Někdy tím skoro unavovala, jak nutila lidi kolem sebe řešit otevřené otázky i samozřejmosti. Průšvihy osobních vztahů i církevních postojů. Místo, které zaujímám ve světě a v životě druhých - jako rodič, partner, farář, přítel,
občan. A samozřejmě postoje i výpovědi víry. „Ve jméno Krista doufáme“ - co to jen znamená? Kde najdeme tvou cestu z Golgaty do Emauz? Skoro mám dojem, že tím vyvedla z míry i svou rakovinu. Doktoři se divili, že s takovou diagnózou vydržela takhle dlouho, ale ona si to s ní musela nejdřív důkladně vyříkat. Což v Irenině případě někdy docela trvalo. A na to tihle zákeřní nepřátelé nejsou úplně zvyklí.
139. žalm učil podle Bible kralické své konfirmandy nazpaměť už Irenin dědeček Jan Škeřík. A já plody jeho vytrvalého úsilí v Heršpicích sklízel, když jsem si jeho slova mohl s těmi konfirmandy v závěru jejich života opakovat. Ale pro Irenu a vlastně i pro ledaskoho z generace před námi to už přestal být prostě memorovaný katechismus. Nenabízela se ani nesnesitelná lehkost náboženství, třebas jako touhy setkat se s podivnostmi, jež jsou nad naše chápání. Spíš provokovaly otázky: Co se to děje, když říkám "Hospodine, ty víš, ty znáš, rozumíš, nalézáš, máš v moci? Ke komu volám, a kam?" A odpovědi bylo potřeba nalézat a vyložit. Zas a znova. Pomáhala
přitom inspirace těmi, kdo dokázali mluvit o Bohu, aniž to slovo jedinkrát použili. Tak jako když jsme dnes zpívali “Vyruš nás - ty, který nesnášíš lež.” O hledání a nalézání takovéhle životní cesty, stezky života před tváří Boží, o útěcích i návratech, o tom se nedá mluvit ve frázích ani škatulkách. A taky se to špatně vysvětluje. Z kazatelny i dětem doma u stolu. Ale můžeš je právě vyzpívat a tak to hledání i nalézání dosvědčit. Protože písnička přesvědčivěji sdělí, co tě na té víře bere a přizve - tak dej se k nám a projdem svět. Jasněji ukáže, že k svobodě je dlouhé putování. A taky umožní vyznat, že někdy je to k neunesení. Že tma je hustší a bloudění delší, než jsme slýchali ve školních lavicích. A že církev není stádce
přesvědčivých a přitažlivých vyznavačů, ale v jejím obsazení, a ovšem i v našem vlastním žití, se mohou najít i party tíživé, tak jako když tě hříchy doženou. Ale právě tahle tma se může rozzářit světlem. A písnička tu naději nechá zazářit jak bláznivý démant, protože takhle nějak "Svítá novej den". Když víš, když vyznáváš, že Bůh není jakýsi lhostejný ředitel všehomíra, ale že ví jak to bolí, když skrz prsty se dívaj a zůstaneš tu sám, když takhle zápasíš o Boha a Boží věci v tomhle světě, když takhle Hospodinu zpíváš. Nemusíš se pak trápit tím, kde je Bůh. Ani když tě definitivně popadne do svých spárů zlá nemoc. "Víš o mých kostech" zpívá nám Irena s žalmistou, i když je rozežírají metastázy. Máš v moci mé vnitřnosti, i když si do nich nalezly nevyléčitelné nádory. Zhoubná nemoc, která se tolik umí tvářit jako jediný majitel mého těla. Nemůže mne vzdálit od tvé tváře, Hospodine. Od tvé soucitné i nadějeplné blízkosti. Právě tobě zpívám, tobě, který všechno ví a o mně pravdu zná. Ty jsi znemožnil i tu smrt smrťoucí a právě tobě zpívám. Po cestě věčnosti mne veď. Tu cestu věčnosti nemusíme ovšem odkrývat až v soužení a trýzni. Není nám nedostupná jak nebesa, není ani nepřístupně utajená kdesi v podsvětí. Tu cestu věčnosti začal Hospodin otevírat svými skutky. Otevřel ji skrze smrtící vody rudého moře, když na cestu spásy uváděl svůj vysvobozený lid. A rozzářil ji jak démant v příběhu nazaretského Ježíše. Irena nám na tu cestu ukazuje svým vyznáním: “Síla má a písnička má je Hospodin, stal se mou spásou.” Tuhle písničku poprvé nezpíval předzpěvák David. Tu poprvé zpívala předzpěvačka: Miriam, sestra Mojžíšova. To když navzdory krutě se šklebící síle smrtících vod, Izraelci, spíš jako lid bez víry než jako
lid víry, zjistili: Moc předivná je s námi, i když jsme tomu sami nedokázali věřit ani náhodou. My si to tváří v tvář smrti nedokážeme představit, ale cesta míří dál a směr udává nám sloup ohnivý. Mává nám svobodná zem. A právě z toho nehledaného a přesto nalezeného druhého břehu se tehdy poprvé ozvalo: Hospodin je má síla a moje píseň. Ozvalo se to z úst předzpěvačky, neboť události spásy, radost a úžas z toho, že Hospodin je pánem nejen na nebi, že ztrápení vyjdou z nesnází, že ten, který je s námi, setře všelikou slzu z očí a trápení a křiku nebude více. Tyhle písně o cestě spásy a tedy cestě věčnosti, ty zpívají v Písmu právě ženy. Miriam tehdy - na tom druhém břehu tančila. A tak už možná tehdy bylo poznat, že správná předzpěvačka má i pruhované podkolenky. Amen. Modlitba: Jsi síla k žití, náš Bože, jsi písnička na cestu k novým obzorům, náš Stvořiteli, jsi svoboda k lásce, když jsme zůstali vězet sami v sobě, náš Spasiteli. Tohle si s bázní i nečekanou vděčností smíme připomenout i v tomto shromáždění. Smrt nám bere ty, kdo pro nás tolik znamenají. Smrt nám vzala Irenu. Ale my tě právě v této chvíli smíme potkat jako pozvání k novým počátkům, jako útěchu, jako naději. Takto ti důvěřujeme, takto tě očekáváme. A takto i
děkujeme: za mámu, která dala život. Za kamarádku, pastýřku a kazatelku, za souputnici našich životů, která inspirovala i směr našeho žití. A protože v důvěře a vděčnosti tobě umírala i ona, děkujeme i za všechny dobré lidi, které ve svém životě směla potkat.
Za ty kdo ji inspirovali, za její rodiče, za čas dětství na Vsetíně, za sourozence i přátele, za děti, jimiž byla obdařena, za všechny, jejichž podporu směla až do konce života přijímat. Za bratry a sestry ze sborů, kde sloužila, za studentky a studenty EA, za ty, s nimiž zpívala. Ať tedy pro ně i pro nás zní zvěst o síle tvé blízkosti a nezničitelnosti tvé útěchy. A tvůj Duch ať otevírá naše srdce pro úžas, radost i důvěru - že když ty to se svou spásou myslíš vážně, my se o sílu tvých úmyslů a tvé věrnosti smíme spolehlivě opírat. Tak ty sám i v tomto shromáždění oslav své jméno. Amen. Poznámka: O pohřeb mne Irena požádala asi měsíc před smrtí. Pořad pohřebního shromáždění měla nachystaný včetně písní, biblických čtení a hudby. Zbylo na mne vybrat píseň po kázání a introit :-) a přidal jsem píseň 397 k vynášení. Vlastně jsem byl svým způsobem vděčný, že mne o tuto službu požádala. A hlavně děkuji všem, jejichž podporu a odezvu jsem přijímal během přípravy, samotného pohřbu i po něm. Z toho důvodu také tyto bohoslužby zveřejňuji. farář Tomáš Trusina Pozn.:Celý text rozloučení můžete nalézt na webových stránkách sboru nusle.evangnet.cz Stručný životopis sestry farářky Ireny Škeříkové Irena se narodila 28. dubna 1958 na Vsetíně do farářské rodiny. Sbor, kde byl její otec farářem, stejně tak i rodina sama ji vedly jak cestou víry v Boha a následování Ježíše Krista, tak i rozvíjely vztah k hudbě a zpěvu; její profesní i ostatní život tak výrazně určily tyto dvě oblasti lidské tvořivosti. Základní i středoškolské, gymnasiální, vzdělání (1964-1977) absolvovala v rodném městě; následovalo studium na někdejší Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (nyní Evangelická teologická fakulta UK) v Praze (1977-1983); studium teologie rozšířila ročním studiem na The New College univerzity v Edinburghu, ve Skotsku. Před posledním rokem teologického studia začala studovat zpěv na Lidové konzervatoři (nyní Ježkova konzervatoř), absolvovala v roce 1985. Po studiu na bohoslovecké fakultě, přesně od r.1984 sloužila na plný či částečný úvazek ve sborech ČCE ve Škvorci, v Praze 10-Uhříněvsi a v Praze 4 – Nuslích. Tato duchovenská služba trvala až do její smrti, podle možností sloužila i v průběhu léčby svého onemocnění. Kromě služby v jednotlivých sborech rozdávala svá obdarování jako spirituálka a externí učitelka ve školách Evangelické akademie a to jak na Vyšší odborné škole, tak i v Bratrské základní škole. V rámci EA sloužila i jako celocírkevní farářka.
Při kráčení životem, měla dost času i sil pro potřeby svého širšího okolí, v letech 1990-1993 byla zástupkyní starosty za OF ve Škvorci; členkou celocírkevního poradního odboru pro práci s mládeží (1995-1999), nebo duchovní vedoucí hudebních
rekreačních pobytů ve středisku v Chotěboři (20022006). Stručný životopis by nebyl úplný, kdybych nezmínil, že vedle svého hlavního poslání, rozdávala bohatství svého obdarování také zapojením se do řady pěveckých těles (ženský pěvecký sbor Lumír na Vsetíně, sbor u Salvátora, sbor Jeroným, skupina Ejhle) a při mnohém své nepovinném angažování se v rámci církve, s kytarou v ruce a s písní chval i díků na rtech. Že vedle toho vychovala své tři děti, Jana, Pavla a Abigail, to všichni víte, jsme zde s nimi, abychom je podpírali dnes i v těch nejnáročnějších dnech, které už začaly a jistý čas potrvají. Vděčnost Bohu za Irenin život a rozmanitost její služby je samozřejmou reakcí, na které člověk trvá; zaslíbení o existenci království, které nepomíjí a kam nesmí vstoupit žádná bolest, slzy ani trápení je nadějnou nabídkou k nesení toho, co jsme si mnozí představovali jinak. Joel Ruml – synodní senior
Vanda Řezníčková: Vzkaz od I.Škeříkové. Automatická kresba, 23. - 25.10.2012
Kázání farářky Ireny Škeříkové 16.11.2011 na text: Ř 12,21
z neděle
„Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ 17. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ (Lv 19,18, Dt 32,35 a Mt 5, 39) 20. Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘ (Př 25,21-22) 21.Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Milí přátelé v Kristu, milé sestry a milí bratři, tento text, 12.kapitola epištoly Římanům je v ekumenickém překladu nadepsána „Služba Bohu v denním životě“. Ondřej Petrů, katolický překladatel NZ, nazývá tento oddíl „Dělat to, co chce Bůh: skromnost“ a potom konec kapitoly nazývá „Uplatňovat lásku“. Řecký překlad používá název „Nový život v Kristu“ a „Pravidla křesťanského života“. Ano, tuto kapitolu by každý upřímný křesťan měl mít otištěnou na velkém pergamenu na nějakém významném místě ve svém domě, či bytě, aby se mu tato slova vryla nejen do paměti, ale i do srdce.
Minulý rok touto dobou, tedy v začátku roku, jsme na tento text slyšeli hned dvě kázání. A nic se nestane, když se tento text dnešní perikopy jednou ročně z kazatelny připomene, protože obsahuje opravdu velmi důležité Pavlovy myšlenky. „Vybízím Vás, dá se přeložit přímo „prosím vás“, bratří, pro milosrdenství Boží, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“. A stejně důležitými myšlenkami je tato celá kapitola úplně napěchována. Co věta, to úder. A na každou by se dalo napsat samostatné kázání. Však si ji otevřete ještě doma a zkuste si jednotlivé věty pustit na tělo. Jsou to
pro naše sborové soužití, a nejen pro naše, ale pro kterýkoli křesťanský sbor, velmi důležitá a přesně nasměrovaná pravidla. Která ovšem není zcela jednoduché plnit. Jen si to připusťme, co znamená přinášet sebe sama v oběť. A nemusí jít jen o naše děti, tam se oběti přinášejí snáze, jde o sborový život. To má být naše pravá bohoslužba. Obětovat se jeden pro druhého. Perikopy předpisují pro II. neděli po Zjevení závěr této 12. kapitoly. „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ Napadne nás okamžitě Ježíšovo slovo z Kázání na hoře (Mt 5, 39) oddílek nazvaný „O odplatě: “Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi.“ To je tedy pěkně těžká věc, že? Když na nás někdo zkouší agresi slovní nebo třeba jen neverbální, tím myslím, zlé pohledy, a že se člověk umí ošklivě na druhého podívat nebo ušklíbnout nebo dělat posuňky, když mluví někdo, koho nemáme rádi, všimli jste si, jak je to vidět některým lidem na obličeji, mnohdy si to ani neuvědomují…. Stačí, aby na nás vystartovalo pubertální dítě a už už máme tendenci vyletět také ..to je úplně přirozená reakce. Naše kristovská reakce by měla být ZASTAVENÍ agrese, to znamená mít na mysli jen dobré. Mít na mysli jen dobré ovšem není jen zastavení agrese. Někdy je to také čin, ale musí mít za cíl vzájemné či společné dobro. A jsme u toho, co to je společné dobro? Jistě to není vždy to, co ten druhý chce a o čem my víme, že ho to uklidní. Dobro je pravda, někdy mlčení, někdy slovo, někdy upřímnost, někdy pravé slovo v pravý čas, někdy podání ruky, někdy pohled….ale kdo to má poznat?? Často říkáme: ale vždyť on, ona to myslel /a dobře, ale je to vždycky pro společné dobro??? Funguje to tak??? A podobně je to i s dalším výrokem. „Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.“ Co to je žít se všemi v pokoji? Copak to jde? Pokoj je přece něco neskonale Božího! Pokoj, hebrejsky šálóm, řecky eiréné, to není jen klid zbraní, náš lidský mír, ale to je neporušenost, celistvost, harmonie, dokonalost, soulad, ale také hmotné štěstí, zdraví, síla, zabezpečenost, dlouhý život, úspěch v podnikání a hlavně, je opakem zlého. Především však harmonie a soulad v pospolitosti rodiny. To, co my lidé nazýváme pokojem je přece jen ubohá napodobenina, jen lidská pokroucenina, pokud nějaký
pokoj vůbec máme na zřeteli!!! Přát někomu pokoj znamená přát někomu neporušenost, celost, dokonalost, zkrátka dobro, které znamená také určitý vztah mezi lidmi zaručující důvěru a vzájemné bezpečí. Je to tak těžké, když člověk žije celý život v náročném a nefungujícím vztahu, nebo když se přihodí nějaká osudová situace a ovlivní náš život a my nevidíme žádnou perspektivu, nebo když někdo z našich blízkých těžce onemocní, nebo když žijeme v nevyhovujících podmínkách a není v naší moci to změnit. A nemáme se mstít, ale máme nepřátele dokonce nakrmit a dát jim pít, když mají nedostatek …..…už slyším, jak někdo říká …no, to tak určitě, on/ona udělal/a takovou děsnou věc a já mám ještě... a nebo…. toto se přece nedělá, ….. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Vlastně by se dalo říci, přemáhej zlo POKOJEM. Ale pokoj je dar Boží. A abychom poznali, co je vůle Boží a jak čelit zlému, jak neprovokovat nepřítele a přitom zase nezametat problémy pod koberec, k tomu potřebujeme moudrost. Ne inteligenci, ale moudrost. Moudrost, která je také darem Božím. Někdo se k ní dopracuje zkušenostmi a Božími závdavky, někdo modlitbou. Moudrost v biblickém slova smyslu je především praktická schopnost. Správný úsudek v rozhodující chvíli. Jde o prozíravost, ale ne vypočítavost. Jde o technickou zručnost, ale ne o rutinu. Moudrost je spojena se srdcem a jejím počátkem je bázeň před Hospodinem, tak jak jsme to četli od stolu Páně. Jejím protikladem je bláznovství ve smyslu neznabožství a posměvačství, tedy rouhačství a odmítání respektu ke Stvořiteli. Ve své plnosti je tato moudrost lidmi nedostižná. Stejně jako Boží pokoj. Ale to neznamená, že se občas jejich střípky mezi lidmi nezablesknou, jako ony střípky Božího království. Jsou však k tomu potřeba lidé, kteří Bohu-Hospodinu opravdově naslouchají a skutečně hledají jeho vůli. Ale pozor…Kristovci….může se to stát i vně církve. Nebo myslíte, že to není možné? U Boha je možné všechno. Dejme tedy pozor, aby nás ty, kteří si občas plácáme na rameno a říkáme si církev, třeba bezdomovci a sprejeři nebo kdokoliv z tzv. okraje společnosti, nepředešli do Božího království. Amen. farářka Irena Škeříková
nějaké ohromující sumy, jde spíše o vyjádření solidarity těch mnohých, kdo měli Irenu rádi a chtějí vyjádřit svou pomoc konkrétním činem. Odpovědnost za racionální využití shromážděných peněz převezmou ve Střešovicích členové skupiny Ejhle (v níž Irena dlouhá léta účinkovala jako zpěvačka), a to v těsné součinnosti s Martou Borskou z nuselského sboru, která o Irenu v jejich posledních dnech pečovala a která je v kontaktu s jejími nejbližšími příbuznými. Zároveň nám, prosíme, poskytněte na sebe kontakt, abychom Vás mohli informovat o průběhu sbírky a poté i o jejím ukončení. Kontakty: E-mail:
[email protected], Tel. 224 312 107 nebo 731 314 689.
Emička Krištofová – obrázek Irence do nebe Milí bratři, milé sestry, rozloučili jsme se s naší sestrou farářkou, která v nuselském sboru působila od září r.2000. Za tu dobu nás naučila řadu písní, oživila naše bohoslužebná shromáždění o zpěv s kytarou a řadu hostů, vedla setkávání maminek a předškolních dětí, organizovala ekumenické bohoslužby, křtila naše děti, posvěcovala manželství i vyprovázela na poslední cestě mnohé naše blízké, a to i v době, kdy sama byla již těžce zasažena nemocí. Nuselský sbor měla uložený hluboko ve svém srdci a jeho směřování jí do posledních chvil nebylo lhostejné. Tak, jak urputně bojovala za ideály, které vnímala, jako dobré, tak, jak celým životem procházela ve stavu neustálého vyrovnávání se se složitými okolnostmi života, tak urputně, ale zároveň pokorně bojovala se svou nepřekonatelnou nemocí. V září 2012 jí, jak sama řekla, již docházely síly. Odvolat každého z nás z tohoto světa, je jen a jen výsadou Boží. Nám, kteří jsme tu ještě na nějaký čas zůstali, nezbývá, než toto Boží rozhodnutí přijmout. V našich srcích zůstávají živé vzpomínky a děkujeme Pánu za všechny společné chvíle, kterými nás obdaroval. Děkujeme také všem sestrám a bratřím nuselského sboru, kteří jste byli všelijakým způsobem účastni v pomoci naší sestře farářce Ireně Škeříkové i všem, kteří nadále pomáhají její rodině. Vanda Řezníčková a Marta Zemánková
PRO VŠECHNY TY, KTEŘÍ MOHOU A CHTĚJÍ POMOCI Irena Škeříková opustila naši časnost. Její nemoc byla tak vážná, že nemůžeme být překvapeni. To ale neumenšuje náš smutek a také to nemění nic na praktických dopadech, které taková událost má. Nejvážnějším z nich asi je, že se Irenini potomci na prahu dospělosti ocitají bez fungujícího rodinného zázemí. Ke zvládnutí nové situace budou potřeba nějaké peníze. Sbor ve Střešovicích po dohodě s nuselským sborem umožní těm, kdo budou chtít, na jejich nezbytné výdaje přispět. Za tímto účelem lze přispívat na účet číslo: 2000275839/2010, variabilní symbol 1958 (prosíme, uvádějte vždy zmíněný v.s., aby bylo možno Váš příspěvek odlišit od jiných darů). V této fázi snad ani není potřeba posílat
S díky za láskyplný zájem a solidaritu Pavel Pokorný, farář ve Střešovicích a členové skupi-ny Ejhle Jiří Schneider, Pavel Kočnar a Jaromír Plíšek Z archivu sboru V našem archivu jsme nalezli vlaku, trubku a odznak s označením: majetek Nedělní školy FS ČCE Nusle. Je mezi vámi někdo, kdo tyto symboly pamatuje v akci? Ozvěte se prosíme do farní kanceláře.
VŠICHNI VYTVÁŘÍME MOC Tato slova, vyzývající k utkání s letargií a rezignací, jsme slyšeli 29.5.2012 ve velké poslu-chárně ETF UK od prof.Jakuba S.Trojana. Přednášel při příležitosti svých 85. narozenin na téma „Moc jako problém“. Dovolte mi přetlumočit některé jeho myšlenky z oblasti sociální teologie. Prof.Trojan analyzoval fenomén fascinace mocí. Její jakési mystérium spočívá ve faktu, že moc
vytváříme všichni: ti nahoře s těmi dole. Odkud se bere moc těch, kteří jsou nahoře? Vždyť oni jsou závislí na ostatních, nacházejících se pod nimi – to jsme tedy my, nesouhlasící s arogancí moci. A v tomto postoji je naše moc. Dnešní často znetvořené pojetí moci přerůstá přes hlavu těch, kdo moc vytvářejí a vhání tyto osoby do vzájemných konfliktů. Úkolem křesťanů je nedat se zastrašit mocí, sestoupivší do nejnižších pater společnosti: je nutné vnášet do dnešní společnosti takové pojetí moci, která je ve spojení s milosrdenstvím, službou a poučeným věděním. Na toto poučené vědění, založené na dobré znalosti dotyčné problematiky, na fundovanou argumentaci klade prof.Trojan silný důraz. V závěru optimisticky vyzývá k dialogu o správě země: Co se týká všech, mohou vyřešit jen všichni za předpokladu, že existuje dobrá vůle všech. Hana Svobodová STANISLAV SEGERT – VIKÁŘ NAŠEHO SBORU V LETECH 1943 - 45 Prosím, abychom zpětně vzpomněli na jedno kulaté výročí: na nedožité devadesátiny evangelického faráře a významného orientalisty Stanislava Segerta (4.5.1921 v Praze – 30.9.2005 v USA, Los Angeles) Až v roce 1945 mohl dokončit studia přervaná nacistickou okupací. Na filosofické fakultě University Karlovy obhájil doktorskou práci o starozákonní knize Izajáš a svá teologická studia ukončil na tehdejší Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, kde poté vyučoval latinu a řečtinu. Široká znalost starých jazyků (biblickou hebrejštinu, aramejštinu, syrštinu a ugaritštinu) byla spolu s judaistikou předmětem jeho přednášek na pražské filosofické fakultě, kde působil jako externí učitel. V té době (r.1957) se oženil s právničkou Jarmilou Zikmundovou. Dcera Eva se narodila r.1958, syn Jan v r. 1960. Nejdelší pole působnosti měl v Orientálním ústavu ČSAV, kam nastoupil jako vědecký pracovník v r.1952 a setrval až do svého pracovního nasazení v USA (1966), kde od r.1971 žil bez souhlasu československých normalizačních úřadů. Až po listopadu 1989 se často vracel do Čech mimo jiné přednášet biblistiku na FFUK, kde současně vedl kurs ugaritštiny. V r.1991 získává medaili J.Dobrovského za zásluhy ve společenských vědách. Svou nejznámější publikaci – gramatiku ugaritštiny – vydává v r. 1984 v Londýně. V USA zpracoval gramatiku aramejštiny, svou nejlepší práci, jež se dočkala tří vydání (všechny v Lipsku). V Čechách byl na indexu od 70.let, jeho Starověké dějiny Židů se dočkaly vytištění až v r.1995, po 25 letech zákazu…
Zabýval se rovněž historií kubánských svitků a životem Esejců (Synové světla a synové tmy, Praha 1970). Jsme vděčni, že nuselský sbor mohl poznat tohoto vzácného člověka během jeho vikariátu. Nadále u nás působil vedle jiných svých činností až do února 1947. Je to on, který se podílel na překladech biblických knih ve spolupráci s V. Závadou a J. Seifertem. Vyšly pod názvy Píseň písní, Pět svátečních svitků, Kniha Jóbova. A tak nejen nad jejich četbou vzdejme Stanislavu Segertovi hold. Hana Svobodová Investice v roce 2012 a výhled do příštího roku Největší investicí v letošním roce byla renovace střešního pláště - jak nad bohoslužebnou, tak i nad obytnou částí našich sborových budov. Střešní plocha, kterou bylo třeba zbavit starých nátěrů a znovu natřít základní a finální barvou, má výměru 440 m2. S poptávkou se staršovstvo obrátilo na Ing. Jaromíra Křivohlavého (vlastní firmu Renesance, která pro náš sbor již v minulosti pracovala), od něhož dostalo nabídku na provedení díla ve výši 280 Kč/m2 + DPH 20%. Tuto nabídku jsme přijali a očekávali jsme částku s daní okolo 150 000 Kč. Práce byly zahájeny počátkem září a ukončeny v polovině října. Nátěry byly provedeny speciálními střešními barvami s vysokou pružností a s dlouhodobou odolností proti vnějším vlivům. Celková cena za materiál a práce, kterou sbor zaplatil, byla nakonec 123 981 Kč.
Obr. 1 – květen 2012
Obr. 2 – listopad 2012
Poděkování patří majiteli a pracovníkům firmy Renesance za dobře vykonanou práci a zejména Vám všem, kteří jste svými dary tuto akci spolufinancovali. Pro příští rok máme ve výhledu opravu vstupních chrámových dveří, u které je předpokládaná cena okolo 60 000 Kč. Dlouhotrvajícím problémem je špatný technický stav varhan. Částka na renovaci, nebo nákup kvalitních použitých varhan se pohybuje v řádu několika set tisíc korun. V tomto případě se staršovstvo pokusí získat grant, který by nám umožnil větší část nákladů uhradit. Text a foto Jiří Pavelka, st. Noc kostelů – pátek 1.6.2012 Pod heslem „Vy všichni jste děti světla. Nám nevládne temnota“ byla zahájen další ročník Noci kostelů. Záštitu nad akcí převzali z řad církevních hodnostářů Joel Ruml, Dominik Duka a Ladislav Hučko (církev řeckokatolická). Víc než 200 kostelů a modliteben v Praze a Středočeském kraji nabídly svůj program, který začal většinou kolem 18 hod. Poprvé se zúčastnil i nuselský sbor. Náš pořad kombinoval komentovanou prohlídku, koncert (varhany, cello, housle, zpěv a recitace) Davida Rejchrta a představení divadelního spolku Sumus. Vanda připravila informační letáček, který každý návštěvník dostal při vstupu. I pohoštění bylo skvělé – díky Elišce Pavelkové a Vláďovi Kněžkovi. Všechny příchozí naším kostelem s výkladem provázela Hana Svobodová. David představil poezii a hudbu B-autorů (tj autorů s písmenem B na začátku jména): verše a texty Milana Balabána, Fridricha Bridela (1619-1680), skladby Boleslava Boty, J.S.Bacha, B.Brittena. Divadelní představení „Helverova noc“ přitáhla další návštěvníky. Autorem hry, která dosáhla velkého úspěchu na mnohých jevištích, je Ingmar Villquist (1960), dramatik, režisér a historik umění žijící v Polsku. Pro Noc kostelů se mně osobně zdál námět velmi skličující, ale o to víc strhující byly herecké výkony, neuvěřitelné pro amatérský soubor. Myslím, že jsme ten den usínali všichni spokojeně. Noc kostelů se vydařila. Hana Svobodová Sborový výlet 2012, Herlíkovice I letos v červnu proběhl sborový výlet. Tentokrát jsme se vydali na víkend do Herlíkovic v Krkonoších do evangelického střediska Horský domov. Program se osvědčil už v minulých letech v Chotěboři – začali jsme pátečním večerem a skončili nedělním polednem. Vzdálenost z Prahy je také podobná, ale stálo za to navštívit společně zase jiné místo. Kromě toho je v hlavní budově zvlášť společenská místnost a jídelna a celkově je tak více prostoru. K Horskému domovu patří i evangelický kostelík, který se nám tak zalíbil, že přestože to původně nebylo v plánu, sestra farářka Marta Zemánková zde v neděli vedla
bohoslužby. Asi polovina účastníků, včetně naší rodiny, přijela jen na sobotu. Dopoledne byl biblický program připravený sestrou Zemánkovou. V rámci něj jsme si povídali o několika obrázcích a diskutovali v menších skupinkách. Následoval oběd, o který jsme se vůbec starat nemuseli, protože nám byl uvařen přímo v Horském domově. Po něm jsme ještě poseděli a pochutnali si na různých buchtách a moučnících, které nám někteří upekli.
Počasí bylo příjemné, většinou i svítilo sluníčko, a tak jsme se po chvilce vydali na procházku. Jirka Pavelka sr. naplánoval dvě možnosti – kratší a delší. Ta kratší byla dlouhá asi 2 km, vedla skoro po vrstevnici a jejím cílem byl horský potůček a zvonička. A ta delší byla dlouhá asi 13 km a do kopce, jehož vrchol, Pláně, byl naším cílem. Během cesty se počasí trochu zhoršovalo a nakonec spadlo několik kapek. Nahoře jsme se občerstvili v horské chatě, od které byla pěkná vyhlídka do kraje. Někteří si dali horký čaj, jiní naopak zmrzlinu. Na Pláních jsme také potkali milou
paní se dvěma vozíčkáři, kteří se obdivuhodně pohybovali tamním horským terénem. Také nás tam zaujali cyklisté sjíždějící kopec po sjezdovce přímo dolů. Po návratu z vycházek jsme se pustili do přípravy večeře. Byly chleby s pomazánkou a později vuřty opékané na ohni, na které se mnozí už moc těšili. Přitom jsme obdivovali zapadajícím sluncem nasvícené mráčky stoupající z údolí od Labe. Během večera pak odjeli ti, kdo cestovali mikrobusem s panem Černým. Společný pobyt jsme si všichni napříč generacemi užili. I přesto, že jsme kvůli malým dětem přijeli jen na sobotu, shodli jsme se na tom, že mělo smysl přijet – i ten jeden den stál za to. Jana Řežábková SJEZD (NEJEN) EVANGELICKÉ MLÁDEŽE Je 27. září večer a já spolu s mnohými dalšími mládežníky vcházím do kulturního domu v Šumperku. Koná se zde totiž sjezd (nejen) evangelické mládeže – letos nás přijelo asi 450. Z informačních letáků je zřejmé, že letošní téma je Moment – čas a jeho naplnění. Na plánu jsou nejrůznější přednášky, ale také divadla, filmy, hudba, hry, sport a další. Každý si vybírá to, co ho nejvíc zajímá. Každý den začíná ranní pobožností v hlavním přednáškovém sále, stejně tak den končí. Na sjezdu máme možnost pozdravit se s přáteli, které jsme již dlouho neviděli (a to třeba v PUBu – společenské místnosti), poznat nové tváře (nejsnazší je to na seznamovacích hrách a při hraní celosjezdové seznamovací hry), dozvědět se něco nového (na přednášce, dílně či třeba i mimo ně) nebo se jednoduše ztišit (na pobožnosti či koncertu vážné hudby). Zkrátka je zde nepřeberné množství aktivit, které nám sjezd mládeže nabízí. A jak už to bývá, den se dnem se sešel a je neděle 30. září. Než se však všichni vrátíme do svých domovů, shromáždíme se v kostele Zvěstování Panny Marie, abychom se rozloučili společnou bohoslužbou, při které zpíváme písně za doprovodu bigbeatové kapely a pěveckého sboru. Domů se pak vracíme se spousty zážitků, dojmů a plní radosti. Tereza Pavelková
Olbrama Zoubka. Zámeček Kajetánka v Břevnově se všem líbil tak, že jsme zapomněli na únavu a vystoupali až do Střešovic, kolem kolonie Na Kocourkách, střešovického evangelického kostela k Loosově vile. Vycházka k Rokytce vedla podzimní přírodou. Všechny trasy jsou podrobněji popsány v sešitě na nástěnce. P.S. Podávám informaci ohledně návštěvy Mullerovy vily arch. A. Loose ve Střešovicích: zajistila jsem zlevněné vstupné, bylo by to 100,-Kč na osobu (levněji to nejde) v období únor-březen. Vybrala jsem datum v sobotu 9.března v 16 hod. K provedení nutné rezervace potřebuji znát počet zájemců o prohlídku. Prosím přihlašte se u mne budˇ osobně nebo na mobil 606 393 402.
Hana a Jan Svobodovi Letní tábor dětí Letní tábor dětí z nuselského sboru se letos uskutečnil ve Znojmě pod vedením sestry farářky Marty Zemánkové. Celkem se zúčastnilo 6 dětí, s nimiž jsme prožili celou řadu nezapomenutelných zážitků. Tématem tábora byl příběh o Gedeónovi z knihy Soudců. Během jednoho týdne jsme čtyřikrát zdolali velkou Kraví horu ležící na okraji Znojma, podnikli
VYCHÁZKY DO PRAŽSKÉ ZELENĚ Pro příznivce vycházek sdělujeme, že jsme zahájili jarní sezónu 2012 návštěvou hradčanské Lorety a tím jsme navázali na četbu Irenky Hájkové o staré Praze. Další vycházka sledovala bývalou železniční trať pod Vítkovem, kde je půvabná pěší zóna. V květnu jsme navštívili Kinského zahradu s jejím karpatským kostelíkem. Další sobota směřovala přírodním parkem podél Botiče do Hostivaře. V červnu nás před letním vedrem schovala lesní cesta Stromovkou. Zahradu Ztracenku u Folimanky jsme si nechali na podzim a na přilehlém bastionu (Grand Prix Obce architektů za rok 2011) při zrekonstruovaných novoměstských hradbách jsme shlédli výstavu
jsme spoustu výprav za památkami ve městě, prošli jsme znojemským podzemím, vyráběli ozdoby, svíčky, štíty a škrobové koule, a dokonce jsme smažili své vlastní hamburgery. Asi v polovině tábora se k nám přidal ještě jeden účastník z řad dětí sboru ve Znojmě. Celý tábor byl zakončen velkou noční hrou na Kraví hoře, kde děti získaly potřebnou munici (škrobové koule), s níž následujícího dne na hlavu porazili filištínskou armádu.
Pozvání na 1. adventní neděli
Všem dětem děkujeme za krásné vzpomínky, rodičům za jejich důvěru a těšíme se na setkání v dalším roce. I ten bude plný zážitků a překvapení. Samozřejmě děkujeme i sestře farářce Janě Špinarové za klid a odvahu, s nimiž úspěšně přečkala náš pobyt na její faře. Filip Černý I vy se můžete zapojit Hledáme zájemce o službu při přípravě občerstvení v neděli po bohoslužbách. Jedná se o přípravu kávy a čaje. Tuto službu zajišťují členky křesťanské služby a ty by pomoc z řad našich členů nuselského sboru přivítaly. Tato služba byla zavedena na přání našich farářů a osvědčila se. Také přispívá k neformálním rozhovorům a sblížením. Případní zájemci se mohou zapsat už dopředu na rozpis, který bude vyvěšen na nástěnce. Děkujeme. Irena Hájková, předsedkyně křesťanské služby
V neděli 2. prosince 2012 začíná advent, čas očekávání a čas příprav. Přípravy budou mnohé. Pro křesťana je tou nejpodstatnější přípravou, příprava duchovní. Duch nám otevírá naše oči i srdce. Duch hotoví naše ruce i statky k dobrému užití pro nás samotné a pro naše bližní. Příležitostí bude určitě mnoho. Já vás chci pozvat na 1. neděli adventní 2.12. v 9.30 hod., kdy se sejdeme k bohoslužbám, při kterých bude vysluhována večeře Páně. A v tutéž neděli na odpoledne, které nás může o mnohé obohatit a my můžeme obohatit ty druhé. To se sejdeme ve 14.30 hodin v dolním velkém sále. Naše setkání už má svou tradici. Mládež si pro tentokrát připravila pantomimu a jedno zajímavé překvapení pro nás všechny. V bazaru si můžete zakoupit mnoho drobných věcí a tak přispět na práci sborové křesťanské služby, nebude chybět ani tombola, příležitost k vzájemným rozhovorům a zpívání. Už se na vás těším, že přijdete. Marta Zemánková
Je to sborník příspěvků z konference nejen historiků, ale i pamětníků, kteří se sešli v r.1997 a během dvou dnů se věnovali tématu protifašistického odboje za druhé světové války. Konferenci pořádal Český svaz bojovníků za svobodu se svými partnerskými organizacemi (mj. s Československou obcí legionářskou a Historickým ústavem Armády ČR). Na str. 98 profesor Miloš Bič poutavě a podrobně dokumentuje příkladné hrdinství a sebeobětování četných evangelíků. Kapitola nese název ČCE v boji s nacismem. Hana Svobodová
POZVÁNKA DO PROKOPSKÉHO ÚDOLÍ Také o letošních vánočních svátcích plánujeme tradiční procházku Prokopským údolím! Sejdeme se ve středu 26.prosince v 11.00 hod. na stanici metra Nové Butovice. Čeká nás vycházka dlouhá max. 4 km příjemným nenáročným terénem. Těšíme se na nový přírůstek do betlémského dřevěného zvěřince, každoročně se o jedno zvíře rozrůstá. I naše druhé zastavení se stalo už tradicí a všichni se těšíme na horký čaj (+něco malého pro zahřátí), který neseme v termosce v batohu. Příjemným překvapením pro ostatní může být vzorek vánočního cukroví nebo jiné malé občerstvení. Zpěv pod širým nebem u prostřeného stolu je zážitkem nejen pro nás zúčastněné, ale i pro kolemjdoucí výletníky. Pamatujme na teplé oblečení a pohodlné boty! Těšíme se na společnou vycházku! Milena Mrózková
Pozvánka na vánoční slavnost
Máme nové číslo sborového účtu
Milé sestry, drazí bratři, rádi bychom vás pozvali na dětskou vánoční slavnost, kterou pro vás připravují děti z nuselského sboru. Zpívat a hrát budeme v dolním sále v neděli 16.12.2012 od 9:30 hod. Samotné téma hry zůstane tajemstvím, ale můžete se těšit na krásný zážitek a skvělé herecké výkony. Těšíme se na vás a doufáme, že se budete dobře bavit. Filip Černý
Vedle stávající běžného účtu u České spořitelny, jsme v listopadu založili nové číslo běžného účtu u FIO banky, a tak vás prosíme, abyste si jej poznamenali a další platby, či trvalé příkazy zasílali již na toto číslo: 2000331626/2010. Variabilní symboly zůstávají stejné. Účet u ČS si zatím ještě ponecháváme, ale na jaře roku 2013 jej zrušíme. O tom vás budeme také informovat. Děkujeme. farářka Marta Zemánková
ZASE NOVÁ KNÍŽKA V KNIHOVNĚ NAŠEHO SBORU : Rok 1942 v českém odboji
BOHOSLUŽBY datum
čas
Název v církevním roce /
slouží
2.12.
9:30
1.adventní
VP
9.12. 16.12
9:30 9:30
2.adventní 3.adventní
Dětská vánoční slavnost
23.12.
9:30
4.adventní
25.12.
9:30
Boží hod vánoční
30.12.
9:30
Po narození páně
f.Marta Zemánková f.Marta Zemánková f.Marta Zemánková , Eva Černá a děti f.Marta Zemánková
VP
f.Marta Zemánková f.Daniel Pfann
PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ den
úterý
středa čtvrtek pátek neděle
akce
čas
14:00 17:15 18:30 18:00
Setkávání členů a přátel sboru v prosinci 11.12. Barbora Krištofová – klavírní skladby Konfirmační příprava Staršovstvo - 4.12. Biblická hodina pro dospělé
18:45 19:00 17:00 17:00 9:30 9:30 11:00
Ekumenická BH - 19. 12. v 18.45 hodin u Baptistů Na Topolce. Setkání mládeže Biblická hodina pro děti Biblická hodina pro děti B ohosluž by Nedělní škola pro děti (zahájení vždy společně při bohoslužbě) Křesťanská služba 9.12.
DALŠÍ AKTUALI TY • • • • • • • • •
Děkujeme za vaše dary do stavebního fondu. Na účtu stavebního fondu je 101 822,- Kč. Stavební fond stále doplňujeme Byl ukončen nový nátěr střechy, za který jsme zaplatili 123 981,-Kč. Své dary můžete nadále zasílat na účet sboru s VS 28, nebo složit hotově v kanceláři. Na advent se budeme připravovat i prakticky vitím věnců a vázáním závěs z chvojí v pátek 30.11. od 9.00 hod. K adventnímu odpoledni s programem jsme všichni zváni v neděli 2.12. od 14.30 hod. Divadelní soubor SUMUS u nás představí hru Oskar a růžová paní v úterý 4.12. v 19.30 hod. Mládežnický divadelní festival bude u nás v sobotu 8.12. ve 14.00 hod. Zveme vás na Setkávání členů a přátel sboru v úterý 11.12. ve 14.00 hod., naším hostem bude Barbora Krištofová s hudebním programem Vánoční besídka dětí ze speciální mateřské a základní školy v Zápolí bude u nás v pátek 14.12. ve 14.00 hod. Benefiční koncert střediska Diakonie Zvonek bude v sobotu 15.12. v Domově Sue Ryder, čas ještě upřesníme Na procházku Prokopským údolím se s vámi těšíme 26.12. Sraz v 11.00 hod. na stanici metra Nové Butovice
I NFORMACE A K ONTAK TY Salár a jiné poplatky a dary můžete platit: - hotově v kanceláři každou neděli po bohoslužbách nebo v úředních Kolumbárium otevřeno: Út, Čt, So, Ne 8 – 18 hod. hodinách Ve velikonočním ,vánočním a „dušičkovém“ týdnu denně. - složenkou (na požádání zašleme nebo dostanete v kanceláři) Telefonní čísla - převodem na nový sborový účet č. 2000331626/2010 farářka sboru Mgr. Marta Zemánková - mobil: 737 922 950 (starý účet u ČS bude fungovat do jara 2013) nové telefonní číslo pevné linky na farářku sboru: 220 515 975 Pro platby převodem používejte tyto variabilní symboly: Telefon do kanceláře sboru: 241 405 424 11 – salár 22 – dary pro potřeby sboru Marta Borská - kostelnice - mobil: 603 794 314 25 – varhany Farní sbor ČCE v Nuslích vydává informační měsíčník „Nuselský 28 – stavební fond evangelík“, který je v tištěné podobě k dispozici v kostele. Pokud 33 – dary pro Jeronýmovu jednotu máte zájem o jeho doručování elektronickou poštou, napište si o 44 – kolumbární poplatky něj na
[email protected] Vydává: FS ČCE v Praze 4 – Nuslích, Žateckých 1169/11, 140 00 55 – adopce na dálku 66 – křesťanská služba Praha 4 tel.: 241 405 424 Specifický symbol: Vaše identifikační číslo u FS ČCE v Nuslích email:
[email protected], web: nusle.evangnet.cz (informace v kanceláři sboru) Zpravodaj vychází 2x ročně (Velikonoce, Advent). Foto:V.Řezníčková a autoři článků Foto: ČCE, internetové zdroje Grafická úprava:Roman Krištof Úřední hodiny v kanceláři:
Út a Čt 10 – 12 hod.
