aditiva Pomoc konzumentům, nebo totální chemizace výživy? 672 VESMÍR 77, prosinec 1998 l

Potravinářská aditiva Pomoc konzumentům, nebo totální chemizace výživy? JIŘÍ KODL

JINÉ POTRAVINÁŘSKÉ LÁTKY (KROMĚ ADITIV) l Pomocné látky. Na konci výroby v potravině nezůstanou, nebo zůstanou pouze ve zdravotně nevýznamném množství. Příkladem je syřidlo, jímž se na počátku výroby sýrů srážejí bílkoviny z mléka. l Aromatické látky. Aditivům jsou podobné tím, že se rovněž přidávají záměrně a že jejich přetrvání pokud možno v původním množství až do okamžiku spotřeby je nezbytnou podmínkou použití (například vanilin). l Potravní doplňky. Látky používané k obohacení potravin (vitaminy, minerální látky, aminokyseliny ad.), v zahraničí řazeny mezi nutrienty. Na rozdíl od předchozích 2 skupin nemá výrobce zájem jejich obsah utajit – pomáhají mu představit výrobek spotřebiteli v příznivém světle. Ani jejich používání však není bezproblémové. J.K.

Zdravotní hodnocení přídatných látek

Letos zjara se mezi našimi obyvateli opět objevil dokument uvádějící znepokojivé informace o „přísadách do potravin“. V posledních letech to bylo nejméně potřetí. Jednou bylo zdrojem výzkumné pracoviště ve Francii, jindy univerzita v Německu. Zpráva se šířila podle principu „desetkrát opiš a pošli svým přátelům“. Autoři textu uvádějí přídatné látky pod číselným kódem a dělí je na neškodné, podezřelé, nebezpečné, poškozující zdraví a rakovinotvorné. Vzhledem k této dramatické gradaci není divu, že nezasvěcený čtenář začne pochybovat o ochráncích svého zdraví. Co jsou potravinářské přídatné látky Podle definice užívané v EU se přídatné látky neboli aditiva (lat. addere – přidávat) běžně nekonzumují jako potraviny ani nejsou charakteristickými složkami potravin, ale záměrně (z technologických důvodů) se přidávají do potravin při přípravě, výrobě, ošetření, balení, dopravě či skladování. Tak se stávají složkami potravin.

Doby, kdy lidé používali aditiva (například sacharin) bez předchozího zdravotního hodnocení, jsou dávnou minulostí. Nyní existuje instituce Codex Alimentarius, která usiluje o produkci zdravotně nezávadných potravin na celém světě. V ní spojily své síly Světová zdravotnická organizace (WHO) a Světová organizace pro výživu (FAO) jako účelové organizace OSN. V rámci činnosti Codexu pracuje také výbor Codex Committee on Food Additives and Contaminants (CCFAC), který se za účasti zástupců mnoha zemí schází už 30 let. Objektivitu hodnocení aditiv a kontaminantů má zajišťovat nezávislá komise JECFA (Joint FAO/WHO Expert Committee on Food Additives), složená z toxikologů a dalších expertů. Výsledkem je rozhodnutí o výši přijatelného denního příjmu. Komise samozřejmě sama šetření neprovádí, ale hodnotí výsledky takových šetření, ať už publikovaných v odborném tisku, nebo provedených jako soukromá zakázka. Témata vybírá kodexový výbor CCFAC. Každá země má možnost navrhnout problém k přezkoumání. „Čerstvá“ hodnocení komise JECFA jsou každé členské zemi Codex Alimentarius k dispozici již na zasedání CCFAC. První veřejná publikace výsledků hodnocení se pak objeví ve WHO Technical Report Series. Později vychází obšírná publikace v řadě WHO Food Additives Series. Systém umožňuje, aby si každý zájemce ověřil, že nehrozí manipulace s fakty. Někdy se komise vrací k tématu vícekrát, hodnocení látky zpřísní, nebo naopak uvolní. V zemích Evropské unie pracuje podobný výbor: Scientific Committee for Food. Mezi stanovisky světového a evropského výboru nejsou zásadní rozdíly. Přiměřeně nízká dávka

Aditivům v potravinách se věnuje pozornost již dlouho. Některá (např. barviva či zahušťovadla) jsou v nich dobře rozpoznatelná smysly. I za dřívějších skromných technických podmínek se alespoň ta škodlivější musela uvádět na obalu. Přitom aditiva určitě nejsou zdrojem největšího ohrožení zdraví potravinami. Na mezinárodním fóru se stanovilo toto pořadí nebezpečnosti: 1) přítomnost nebezpečných mikrobů, 2) přítomnost přírodních toxických látek, 3) kontaminanty a další biologicky účinné látky přicházející do potravin ze zemědělské prvovýroby, 4) aditiva a další látky používané záměrně při výrobě potravin.

672

VESMÍR 77, prosinec 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

Použití aditiv může být bezpečné jen tehdy, pokud denní příjem nepřekročí (v přepočtu na 1 kg tělesné hmotnosti) povolenou hodnotu (ADI, Acceptable Daily Intake). To se týká příjmu ze všech zdrojů. Je-li použití aditiva povoleno ve více potravinách, je třeba vzít v úvahu celkový příjem. Také se nesmí zapomenout na možnost přirozeného výskytu téže látky v potravině. Příkladem může být barvivo kantaxantin E 161g, které má nízkou povolenou hodnotu ADI (0,025 mg/ kg tělesné hmotnosti). Dospělý člověk (60 kg) může tedy bez obav konzumovat jen 1,5 mg této látky denIng. Jiří Kodl (*1939) vystudoval potravinářskou technologii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ve Státním zdravotním ústavu se zabývá používáním aditiv v potravinách. (e-mail: [email protected])

ně (po celý život). To opravdu není moc. V Evropské unii (a také v České republice) je proto použití tohoto barviva povoleno pouze v jediné potravině. Zároveň je však látka povolena jako přísada do krmiva nosnic (barvivo přechází do vajec, která pak mají krásně oranžové žloutky). A s tím je nutno počítat. Bezpečnost a čistota aditiv Země EU se dohodly, že začnou sledovat i denní příjem aditiv. Nedílnou součástí bezpečného používání těchto složek potravin je dodržení požadavků na jejich čistotu, tj. nejen výše obsahu účinné látky, ale také limit pro přítomnost organických nečistot i anorganických kontaminantů. Evropská unie rozšířila výčet anorganických znečištění (těžkými kovy, arzenem, olovem ad.) ještě o další (kadmium, rtuť). Česká republika tyto nové požadavky EU zahrnula do vyhl. č. 298/1997 Sb. Aditiva není možné použít k výrobě potravin podle osobního přání výrobce. Použití musí být povoleno státem. V rozvinutých zemích platí přesně stanovené zásady, důraz se klade na průkaz technologické nutnosti a zdůvodněnosti (průkaz bezpečnosti aditiva pro zdraví lidí). Hlavní zásadou je požadavek, aby aplikace přinesla výhodu spotřebiteli. Jsou aditiva vždy „chemikálie“? Nadále není aditivem želatina ani většina aminokyselin. V uspořádání Evropské unie místy chybí logika: chloridy draselný i vápenatý jsou aditiva, chlorid amonný nikoliv. Tři aminokyseliny včetně kyseliny glutamové jsou aditiva, další nikoliv. Předpisy EU v dnešní podobě jsou výsledkem dlouhodobého vývoje, který odráží tradice jednotlivých členských států. Zemi, která usiluje o přijetí do tohoto celku, nezbývá než přijmout tento kompromis. Ve skupině aditiv se ocitly na jedné straně látky povahy artefaktů, jakými jsou například syntetická (dříve „dehtová“) barviva. Jindy jde o látky vyskytující se i v přírodě, avšak pro tento účel vyráběné synteticky (kyselina benzoová). V poměrně velkých kvantech ji přirozeně obsahují např. brusinky, v menších kysané mléčné výrobky. Beta-karoten se sice vyskytuje v rostlinných potravinových surovinách, jako čistá látka – barvivo – však pochází z chemické výroby. Jiná aditiva jsou ještě blíže přírodě a představují látky přírodního původu, přečištěné do požadovaného stupně čistoty. Čištění přitom může být nenáročné, zaměřené pouze na odstranění nežádoucích příměsí. Tak je tomu například u arabské gumy nebo šelaku. V krajních případech jsou aditiva charakterem téměř totožná s potravinovými surovinami. Extrakt z červené řepy, užívaný k barvení, a proto hodnocený jako aditivum, se složením blíží šťávě získané z téhož materiálu. Velmi podobně je na tom extrakt z papriky. Pro zařazení mezi aditiva však rozhoduje účel použití. Některá aditiva pocházejí také z biotechnologické produkce. To se týká nejen kyseliny citronové nebo mléčné, ale také zahušťovadla xantanu ad. Nezáleží na přírodním či nepřírodním původu látky, nýbrž na její toxicitě. Vyháníme čerta ďáblem? Použití aditiv je podmíněno jednak technologickou nezbytností, jednak výhodami pro spotřebitele. l Zdravotní výhody. Použití antioxidantů chrání tuky a další složky potravin před nežádoucí oxidací. Konzervanty chrání potraviny před mikrobiální zkázou. l Zvyšování užitných vlastností. Emulgátory zvyšují vláčnost těsta pekařských výrobků, stabilitu

Kresba © Vladimír Jiránek

tukových emulzí, majonézových omáček či margarinů, pěnotvorné látky udržují stálost pěny u našlehaných potravin. Bez zahušťovadel by nebylo možno vyrobit řadu studených omáček se sníženým obsahem energie. Část spotřebitelů nahrazuje cukr sladidlem se sníženou či nulovou energetickou hodnotou. Milovníci vína by určitě nechtěli víno bez přísady oxidu siřičitého, neboť by to byla nahnědlá „zlomená“ břečka. l Snaha vyhovět zvyklostem. Krásné světle oranžové sušené meruňky mají vysoký obsah oxidu siřičitého. Marinované sterilované zelí by bez oxidu siřičitého mělo nahnědlou, nepříliš atraktivní barvu. Ani dnes neobsahuje každý cukr-moučka protihrudkující látky. Je to na škodu, nebo není? Náš spotřebitel zatím nevyžaduje, aby potraviny byly sytě barevné. Na potravinách dovážených k nám z jižních částí Evropy je vidět, že tato zdrženlivost není pravidlem. Česká republika se jako kandidátská země na členství v EU přizpůsobí pravidlům včetně názorů na použití aditiv. Přizpůsobili se již v Rakousku a Švédsku, kde před vstupem do EU nebylo povoleno přidávat do potravin barvivo tartrazin, které může u některých lidí vyvolat alergickou reakci. Na našem trhu již byly dřívější uniformní potraviny zaměněny OZNAČOVÁNÍ ADITIV NA OBALU Zákonem o potravinách a vyhláškami Ministerstva zemědělství a zdravotnictví byly u nás vytvořeny podmínky pro seznámení spotřebitele se složením balených potravin. (Výjimkou mezi balenými potravinami jsou ty, které nemají žádnou plochu velkou aspoň 10 cm2. Na ně se předpis nevztahuje.) Značení odpovídá podmínkám v EU, podíl nebalených potravin je však u nás vyšší. Výčet složek má být proveden v sestupném pořadí podle klesajícího množství. Přídatnou látku je možno označit jménem nebo číselným kódem. Pokud látka patří účelem použití do jedné z 18 kategorií vyjmenovaných v příslušné vyhlášce, je třeba uvést také jméno kategorie. Správné označení je tedy „konzervant kyselina benzoová, barvivo E 100“. Číselný kód uspoří místo, např. „emulgátor polyoxyethylensorbitanmonopalmitát“ lze uvést jako „emulgátor E 434“. V EU se používá počáteční písmeno E, zavedené v evropském systému před více než 30 lety. Kódování bylo napodobeno i v Codex Alimentarius, kde se začíná označením INS (International Numbering System). Následující čísla bývají (většinou) tvořena stejně jako v evropském systému, což umožňuje orientaci v potravinářských aditivech na celém světě. J.K.

http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 77, prosinec 1998

673

potravinami velmi různorodými a tento trend bude pokračovat. Můžeme doufat, že spotřebitel bude mít možnost volby, zda dát přednost potravinám zdánlivě prostým, bez aditiv, či potravinám na pohled dokonalým, obsahujícím řadu aditivních látek. Ve srovnání s počátkem osmdesátých let je u nás již dnes povoleno mnohem více aditiv, a často ve vyšších množstvích. Po úplné harmonizaci s EU povolené množství ještě o něco vzroste. Zdravotní nezávadnost a biologická hodnota Potravina zdravotně nezávadná není vždy biologicky hodnotná. České předpisy umožňují vyrábět limonády z cukru, kyseliny citronové, ovocného aromatu, syntetického barviva. Bývají sycené oxidem uhličitým či konzervované. Limonáda je zdravotně nezávadná. Kromě energie, pocházející z přítomných cukrů, a organické kyseliny, však našemu tělu nepřináší z výživového hlediska vůbec nic – naopak, přítomnost barviva „zaměstná“ detoxikační mechanizmy našeho těla. Naproti tomu ovocná šťáva poskytne řadu cenných látek, např. ovocnou vlákninu, vitaminy nebo provitaminy, minerální a stopové prvky. Zdravotní nezávadnost je srovnatelná, rozdíl v biologické hodnotě výrazný. Mnohdy výrobci použitím aditiv záměrně snižují obsah cukrů, tuku a využitelné energie. Jindy je snížení biologické hodnoty výsledkem „nastavení“ tradiční suroviny přísadou biologicky méně hodnotnou (např. párky, ve kterých je část masa nahrazena rostlinným zahušťovadlem).

střednictvím zástupců v Evropském parlamentu také ovlivňovat běh věcí. Mnohem operativnější možnost ovlivnění má spotřebitel při nákupu. Jestliže chce mléko spotřebovat týž den, nemusí si kupovat trvanlivé. Může také uvážit, zda dá přednost dražší potravině s vyšším obsahem původní ušlechtilé suroviny, nebo zvolí „podle peněženky“. Vliv reakce spotřebitelů na složení potravin skutečně funguje. V Belgii před několika lety tisk rozpoutal kampaň, která spotřebitelům vysvětlila, kolik vody lze dodatečně vpravit do šunky díky použitým aditivům. Odbyt tak poklesl, že domácí výrobci zavedli zvláštní kategorii šunky, která tyto přísady nesmí obsahovat. Co bude dál? Západoevropské státy už své představy o využití aditiv sjednotily. Nás čeká nepohodlné, ale nezbytné období přizpůsobování. Náš stát – stejně jako členové EU – podepsal dohodu o volném obchodu WTO. Cílem činnosti Codex Alimentarius je dosáhnout celosvětové dohody o aditivech. Kompromis tedy budou hledat státy navzájem si vzdálené zeměpisně, s odlišnou tradicí, s různou úrovní výroby a distribuce potravin a s různou spotřebou jednotlivých potravin. Vývoj použití nových aditiv samozřejmě pokračuje ve snaze, aby aditivní látky byly dobrým sluhou a nikoliv zlým pánem. ¨

Rozhodnutí záleží na spotřebiteli Zasedání výboru Codex Alimentarius CCFAC se pravidelně účastní zástupci svazu spotřebitelů Consumers International. V Evropě působí nejen národní svazy, ale také European Bureau of Consumers Unions. Takto spojeni se spotřebitelé mohou v předstihu dozvídat o připravovaných opatřeních v mezinárodní výměně zboží včetně aplikace aditiv a pro-

Zvyšuje pití kávy riziko infarktu?

DISKUSE

(Ad Vesmír 77, 557, 1998/10)

Rád bych doplnil několik poznatků, které souvislost mezi konzumací kávy a kardiovaskulárními onemocněními komplikují. Kofein má své zastánce (konzumenty, výrobce) i své odpůrce (zásadové lidi, ale i výrobce jiných drog). Podobně jako se v rodném kraji R. Laenneca (objevitele alkoholické cirhózy) setkáte s heslem Kdo pije méně než litr vína denně, nedostane cirhózu, věřím i já, že kdo pije denně méně než šest šálků kávy, není ohrožen kardiovaskulárním onemocněním. Podstatné je, proč a v jakých souvislostech pije. Kofein mírně povzbuzuje centrální nervový systém. Šálek kávy obsahuje 85–115 mg kofeinu, šálek instantní kávy kolem 60 mg a šálek čaje mezi 30 až 60 mg kofeinu. Mechanizmus působení kofeinu je vyvolán antagonistickým působením na dva typy adenosinových receptorů. Farmakologické účinky spočívají v povzbuzování centrálního nervového systému i srdce a v relaxaci hladkého svalstva (včetně bronchiálního). Zvyšuje se též sekrece žaludeční kyseliny, sekrece katecholaminů a metabolická aktivita. Kromě účinku daného posílením noradrenalinových mechanizmů má kofein vliv na periferní

674

VESMÍR 77, prosinec 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

přenos bolesti zprostředkovaný adenosinem. Dlouhodobé užívání kofeinu vede k toleranci a náhlé vysazení (i nízké chronické dávky) může vyvolat únavu, bolesti hlavy a úzkost. Nedávno otištěná analýza celkem 156 prací (Drugs 49, 37–50, 1995/1) dokládá, že nadměrné pití kávy představuje menší zlo, než se všeobecně předpokládalo. Účinky dlouhodobého požívání kofeinu byly dříve často směšovány s účinky nikotinu či alkoholu a specifické účinky chronického požívání kávy se vyhodnocují teprve v poslední době. Mnoho epidemiologických studií konstatuje, že stav pacientů po infarktu myokardu nijak neovlivní dávka menší než pět šálků kávy denně (při vyšších dávkách jsou výsledky rozporné). U pacientů s vysokým krevním tlakem neměla nepříznivý vliv žádná dávka kofeinu, a ani při požívání kofeinu v těhotenství nebyl prokázán vztah s předčasným porodem, nízkou porodní váhou či vrozenými vývojovými úchylkami plodu. Rovněž nebyla shledána závislost mezi příjmem kofeinu a nádorovým onemocněním – ani u tradovaného karcinomu pankreatu, ani kolorektálního karci-

nomu (zde má naopak ochrannou funkci). Určité riziko snad kofein představuje pro vznik karcinomu močového měchýře, není však jisté, zda nejde spíš o vlivy kouření. Vztah mezi pitím kávy a kardiovaskulárními onemocněními sledovala také dlouhodobá studie na Univerzitě Hopkinsových (Ford D. E. et al.: Deprese je rizikovým faktorem pro ischemickou chorobu srdeční u mužů). Do studie byli vzati absolventi univerzity (celkem 1190 mužů), kteří byli přijati na lékařskou fakultu v letech 1949–1964 a byli dlouhodobě sledováni s ohledem na výskyt deprese jako samostatného rizikového faktoru pro pozdější kardiovaskulární onemocnění. Výsledky studie hovoří jasně: Muži, u nichž se projevila deprese, pili více černé kávy než ti, u nichž se neprojevila. Skupiny se však nelišily ve výchozích hodnotách krevního tlaku, sérového cholesterolu, v kouření tabáku, tělesné aktivitě, obezitě ani v rodinné anamnéze diabetu či ischemické choroby srdeční. Přitom riziko ischemické choroby srdeční je u depresivních jedinců téměř dvojnásobné! Další soudobá přehledná práce (Musselman D. L.: Vztah mezi depresí a kardiovaskulárním onemocněním) přináší důkazy o tom, že deprese působí jako samostatný a nezávislý rizikový faktor pro rozvoj kardiovaskulárního onemocnění. Nabízí se tedy otázka, zda je to samotné pití kávy, či pití kávy jako (neúspěšná) autoregulační snaha řešit depresi, která se jeví jako rizikový faktor pro kardiovaskulární onemocnění. Jako klinik se přikláním spíše k druhé variantě. MUDr. Radkin Honzák, CSc. Domnívám se, že glosu G. Hocmana je třeba doplnit: Již v roce 1987 totiž A. Aro a spol. zjistili, že vařená káva zvyšuje hladinu cholesterolu, zatímco káva filtrovaná tento účinek nemá. Tím lze vysvětlit tvrzení, že pití kávy hladinu cholesterolu nezvyšuje (v USA se pije převážně káva filtrovaná). Vliv filtrace popsal r. 1991 podrobněji nejen A. Ara, ale i holandští pracovníci Zemědělské univerzity ve Wageningen. Obě skupiny zjistily, že hladinu cholesterolu ovlivňují di-

Pás totality ve střední Evropě

Kresba © Pavel Kantorek

terpeny cafestol a kahweol (první z nich v rozhodující míře) a že pouhá filtrace přes papír stačí k jejich odstranění. Sledují se metody přípravy s nízkým obsahem diterpenů (filtrovaná káva, rozpustná káva), se středním obsahem (moka připravované ve známém přístroji maďarské provenience; expreso) a s vysokým obsahem (český „hrnek“ navíc s diterpeny sorbovanými na kávové drti; vařená káva). Káva bez kofeinu se chová obdobně jako káva neupravená. Se zvyšováním koncentrace cholesterolu vzrůstá i koncentrace rizikových LDL lipoproteinů. Problematika vlivu diterpenů není zdaleka tak jednoduchá, jak by se z uvedeného mohlo zdát, např. při jejich dlouhodobém konzumu jejich vliv klesá. Pacienti se zvýšeným rizikem srdečních chorob, kteří pijí hodně kávy, by však v každém případě měli dávat přednost metodám přípravy s nízkým obsahem diterpenů. (Annu Rev. Nutr. 17, 305, 1997) Jiří Fischer

EVA MARKOVÁ

Další příležitost bude až v roce 2135 Roku 1999 nastane úplné zatmění Slunce pozorovatelné i ve střední Evropě. Měsíční stín se dotkne jihu Velké Británie 11. srpna v 10 hodin 10 minut světového času a bude postupovat přes severní Francii, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko a cíp Bulharska až do Indie, kde ve 12 h 35 min UT v Bengálském zálivu naši planetu opustí. Nejdéle (2 minuty 24 sekund) bude trvat v Rumunsku. Zatmění Slunce i Měsíce se opakuje v periodě SAROS, trvající 18 let 11 dní 7 hodin 43 minut. Během té doby proběhne 15 úplných, 15 částečných a 13 prstencových zatmění Slunce a 29 zatmění Měsíce. Úplné zatmění Slunce lze pozorovat jen v pásu totality (totálního zatmění, pozn. red.), širokém okolo RNDr. Eva Marková, CSc., (*1949) vystudovala Matematickofyzikální fakultu UK v Praze. Je ředitelkou Hvězdárny v Úpici a organizovala již pět expedic za úplným zatměním Slunce. Zabývá se sluneční aktivitou a vztahy Slunce–Země. (e-mail: [email protected])

ÚPLNÉ ZATMĚNÍ SLUNCE 26. ÚNORA 1998 Pozorovatelné bylo jen v Karibské oblasti. Na katolické misii Don Bosco ve Venezuele (asi 50 km na severozápad od Maracaiba) ho sledovali pracovníci Hvězdárny v Úpici. Trvalo 3 minuty 50 sekund. Byly při něm pořízeny snímky bílé koróny, určené pro studium jejích fyzikálních vlastností, jiné byly zaměřeny na rozložení polarizovaného světla a další (na černobílém filmu) zkoumaly rozložení jasových poměrů v koróně měřením optické hustoty. Průběh zatmění byl též zachycen videokamerou (viz také obrázky na s. 662).

200 km a dlouhém několik tisíc km. Fáze úplného zatmění trvá nanejvýš 7,5 minuty. Poslední úplné zatmění bylo v Praze r. 1706 a další, kdy pás totality bude probíhat 30 km na sever od Prahy, nastane r. 2135. V Evropě sice bylo možné pozorovat úplné zatmění r. 1990, ale jen v severním Finsku. Sluneční korónu s koronálními paprsky, koronálními dírami aj. lze sledovat pozemskými i družicovými http://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 77, prosinec 1998

675

začátek úplného za tmění

da tum

21. 6. 2001

12:04

trvání úplného oblast viditelnosti úplného za tmění za tmění 04m57s

Atlantský oceán, jižní Afrika, Madagaskar

4. 12. 2002

07:33

02m04s jižní Afrika, Indický oceán

23. 11. 2003

22:49

01m57s Antarktida

8. 4. 2005

20:36

00m42s Tichý oceán, Venezuela

29. 3. 2006

10:11

04m07s

Atlantský oceán, střední Afrika, Turecko, Asie až k Bajkalu

1. 8. 2008

10:21

02m27s

Aljaška, Grónsko, Severní moře, Novaja Zemlja, Sibiř až k Číně

06m39s Indie, Barma, Čína, Tichý oceán

22. 7. 2009

02:35

11. 7. 2010

19:33

05m20s jih Chile a Argentiny, Tichý oceán

13. 11. 2012

22:12

04m02s Atlantský oceán, Afrika

3. 11. 2013

12:46

01m40s Tichý oceán, sever Austrálie

20. 3. 2015

09:45

02m47s

Atlantský oceán, Špicberky, Severní ledový oceán

9. 3. 2016

01:57

04m09s Indonésie, Tichý oceán

21. 8. 2017

18:25

02m40s Tichý oceán, USA, Atlantský oceán

2. 7. 2019

19:23

04m33s Tichý oceán, Chile, Argentina

14. 12. 2 020

16: 13

02m10s

Tichý oceán, Chile, Argentina, Atlantský oceán

Přehled úplných zatmění v letech 2001 – 2020

koronografy (při umělém zastínění Slunce). Ty však neumožňují pozorovat nejvnitřnější část koróny a ani vždy nezachytí celou délku koronálních paprsků. Přitom právě ty části sluneční koróny, které jsou sledovatelné při úplném zatmění, poskytují důležité informace o sluneční aktivitě. Ta probíhá v jedenáctiletých cyklech, skládajících se v cyklus 22letý, 80letý ad. Délka cyklů souvisí např. se změnou polarity magnetického pole apod. V každém okamžiku cyklu jsou podmínky v koróně poněkud jiné, a proto je třeba získat data při zatměních vyskytujících se v různých fázích slunečního cyklu. V srpnu bývá v Evropě hezky, přesto je třeba vybrat si místo, kde je větší pravděpodobnost bezoblačného počasí. Jeden mráček v nepravý čas na nepravém místě, a abyste čekali do roku 2135! K fotografování sluneční koróny lze použít i běžně dostupné teleobjektivy s ohniskovou vzdáleností 1000 a 500 mm. o BURKHARD FRENZEL (ed.): Rapid mass movement as a source of climatic evidence for the holocene

NAD KNIHOU

Paleoclimate Research, ESF Project: European Paleoclimate and Man 12, 444 stran, 140 obr., 20 fotografií, 15 tab. Gustav Fischer Verlag, Stuttgart 1998 Stručně řečeno je to kniha o kamenných lavinách, suťových proudech a sesuvech. Kolektivu asi třiceti autorů jde

zejména o odpovědi na otázky, kde a za jakých okolností dochází nejčastěji k náhlým posunům půdy a skalního podloží a zda tyto pohyby nějak souvisejí s určitým typem klimatu. Tím, jak žijeme v očekávání klimatických změn, se vždy snažíme najít nějaký paleoklimatický režim, který se blíží naší představě budoucnosti, a na základě historie (v tomto případě geologické či klimatické) zkoušíme odhadnout, co nás čeká a nemine. Klasický model vývoje svahových pohybů nám říká, že v dobách ledových k žádným velkým sesuvům a řícením nedocházelo, protože půda byla zmrzlá a volné kameny byly dobře tmeleny ledem. Na sklonku doby ledové se začalo projevovat náhlé střídání teplých a studených období a pro tuto dobu jsou obrovská skalní řícení charakteristická. Panoval tehdy zvláště nebezpečný teplotní režim – voda v noci zmrzla, zvětšila svůj objem a odvalila kus skály, ve dne rozmrzla a zatekla hluboko do rozsedlin skalního masivu. Celý cyklus se mnohokrát opakoval. (I dnes v naší přírodě padá nejvíc kamenů na jaře, když roztaje sníh.) Situace v holocénu byla mnohem komplikovanější. Sesuvy vznikaly nejčastěji následkem kombinace vnitřních a vnějších klimatických faktorů. Celkově můžeme říct, že většina sesuvů se dlouze připravovala postupným rozpadem masivu, a pak byla náhle iniciována. V jižní Evropě bývá sesuv často vyvolán zemětřesením, ale v tektonicky stabilnějších oblastech Evropy je nejčastější „rozbuškou“ sesuvu dlouhotrvající déšť. Voda pronikne masou rozvolněného materiálu, zatíží jej a tím urychlí jeho skluz, a zároveň funguje jako tektonické mazadlo, které usnadní pohyb po odlučné jizvě. Hlavní fáze evropských sesuvů probíhaly v pozdním boreálu a raném atlantiku před 7500–6000 lety, a potom v raném subatlantiku před 2500–2000 lety. Méně intenzivní a méně časté sesuvy probíhaly v několika fázích před 5500–3000 lety a během chladných výkyvů v letech 1550– 1850. Posledně jmenované sesuvy souvisely nejen s chladnějším počasím malé doby ledové, ale také s činností člověka, zejména s odlesňováním horských pastvin. Malá doba ledová byla, jak to vypadá, jen zdánlivě vlhčí než dnešní klima – malý odpar v celkově chladnějším klimatu způsoboval spíš hromadění podzemních vod. Zajímavé je pro nás období před 2500–2000 lety, které bylo skutečně poněkud vlhčí a studenější. V té době se šířil les například i ve střední Itálii, ale také v tomto případě je těžké rozhodnout, jestli tam byly mnohem horší podmínky pro zemědělství, anebo zda se antické říše raději orientovaly na dnes dosti vyschlé zemědělské oblasti severní Afriky. Na území České republiky existují dvě rozsáhlé, z hlediska sesuvů potenciálně nebezpečné oblasti. První z nich jsou po loňské povodni dobře známé flyšové Karpaty. Druhou oblastí je celý kaňon Labe mezi Portou Bohemicou a Německem. Existují zde desítky více či méně aktivních anebo i zcela fosilních sesuvů, které ještě před sto lety dosahovaly takových rozměrů, že byly schopny částečně ucpat labské koryto. Platí-li pro tyto sesuvy vůbec nějaké pravidlo, tak zní: až začne pořádně pršet, hlídejte si nejen Labe pod vámi, ale také kopce nad vesnicí. Václav Cílek

Sesuvné aktivity v různých částech Evropy v době 0–11 tisíc let. Šrafované oblasti ukazují na období zvýšeného nebezpečí. Čísla udávají dílčí studie pro různé lokality, takže některé oblasti (jako Karpaty či severní Itálie) vystupují v grafu vícekrát (kompilace podle řady autorů – Frenzel 1997).

676

VESMÍR 77, prosinec 1998 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir