Adax
Hroznýšek pestrý
Zařazení: třída – savci, řád – sudokopytníci, čeleď – turovití
Zařazení: třída – plazi, řád – šupinatí, čeleď – hroznýšovití
Zeměpisné rozšíření: Afrika (kdysi celá Sahara, dnes malé území
Zeměpisné rozšíření: Afrika (Egypt až severní Tanzanie), Jemen
v S Nigeru)
Potrava: tráva, byliny, listy keřů Zajímavosti:
Adax žije v nehostinné a vyprahlé krajině pouští a polopouští. K životu v tomto prostředí je ale výborně přizpůsoben – světlé zbarvení srsti mu pomáhá lépe snášet sluneční světlo a také dokáže perfektně hospodařit s vodou. Nemusí totiž každý den pít a vystačí mu tekutiny obsažené v potravě – trávě a bylinách, které sní. Také pro pohyb v písku je skvěle přizpůsoben – má široká kopyta, která brání proboření. Adaxové žijí v málo početných skupinkách, ve volné přírodě jsou na pokraji vyhubení.
Potrava: malí savci a ještěrky (mláďata se živí hmyzem) Zajímavosti:
Hroznýšek dosahuje délky 1 m a je tak menším příbuzným hroznýšů, kteří žijí v Americe, Africe i Asii. Je to jeden z nejvýrazněji zbarvených zástupců hroznýšovitých – má žlutavou základní barvu a hnědé až rezavé skvrny. Není jedovatý. Dny tráví hroznýšek pod zemí a v noci vylézá za potravou.
Daman skalní
Jeřáb panenský
Zařazení: třída – savci, řád – damani, čeleď – damanovití
Zařazení: třída – ptáci, řád – krátkokřídlí, čeleď – jeřábovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Zeměpisné rozšíření: Afrika, Asie (Střední Asie od Černého moře
Potrava: části rostlin (tráva, byliny, listy) Zajímavosti:
Damani tvoří samostatnou skupinu, která má vývojově blízko ke slonům. Vypovídá o tom stavba mozku, drápů podobných kopýtkům a chrup s horními řezáky přeměněnými v krátké kly. Damani jsou velice obratná zvířata – dokážou se mrštně pohybovat po stromech i skalách. Špatně regulují svou tělesnou tepotu, a tak se v noci, když je chladno, všichni namačkají do jedné nory a ráno se zase rádi vyhřívají na slunci. Rodinné skupiny damanů jsou poměrně početné – čítají až 80 členů. Vedoucí samec často hlídkuje opodál „rodiny“ a ostrým hlasem upozorňuje zbytek skupiny na případné nebezpečí.
po SV Čínu, zimuje v jižní Asii a severní Africe)
Potrava: rostliny i živočichové (semena, měkkýši a další bezobratlí) Zajímavosti:
Jeřábi mají štíhlé tělo, dlouhý krk a nohy, ostrý a rovný zobák. Jeřáb panenský má prodloužená ocasní pera a splývavá pera na hrudi a v týle. Jeřábi žijí v trvalých párech. Při cestách za potravou se jeřábi sdružují do hejn. Během migrace bývají loveni sportovními střelci. Jsou známí svými svatebními tanci v době námluv.
Manul
Bércoun africký
Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – kočkovití
Zařazení: třída – savci, řád – bércouni, čeleď – bércounovití
Zeměpisné rozšíření: Asie
Zeměpisné rozšíření: JZ Afrika
Potrava: hlodavci a jiní drobní obratlovci
Potrava: rostliny i živočichové (bezobratlí – hmyz)
Zajímavosti:
Zajímavosti:
Pštros dvouprstý
Fenek
Zařazení: třída – ptáci , řád – pštrosi, čeleď – pštrosovití
Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – psovití
Zeměpisné rozšíření: rovníková Afrika a západ jižní Afriky,
Zeměpisné rozšíření: Afrika, Malá Asie
Manul je jediná divoká kočka s dlouhou srstí. Barva srsti je žlutohnědá s řídkými tmavými pruhy na hřbetě a ocasu. Vzrůstem je menší než běžná kočka domácí. Manul je skvěle přizpůsoben k pohybu v hlubokém sněhu, a to hustou a dlouhou srstí na břiše (2x delší než na hřbetě). V minulosti byli manuli loveni pro svou krásnou kožešinu. Dnes jsou zařazeni do Červeného seznamu ohrožených druhů. Manuli jsou samotářští. Během dne spí a v noci loví. Někdy přebývají i v opuštěných norách jiných zvířat.
vysazen v J Austrálii
Potrava: převážně tráva, semena a listy, občas hmyz a malí obratlovci Zajímavosti:
Pštros dvouprstý je největší žijící pták na světě. Je nelétavý, ale o to lépe je vybaven pro rychlý a vytrvalý běh. Dokáže vyvinout rychlost až 70 km/h, na delší vzdálenost vydrží běžet rychlostí 50 km/h. Pštrosi hnízdí na zemi, o vejce se stará samice se samcem společně. Vejce pštrosa dvouprstého jsou veliká kolem 15 centimetrů a váží až dva kilogramy.
Toto malé zvířátko není, jak by se mohlo zdát, příbuzné s hlodavci. Patří do samostatného řádu afrických savců, kteří mají vývojově blízko k chobotnatcům. Bércouni žijí samotářsky. Čiperní jsou hlavně ve dne, kdy hledají potravu. K tomu používají svůj pohyblivý čenich, který slouží jako citlivý čichový nástroj. V noci se bércouni skrývají v mělkých podzemních chodbách.
Potrava: především malí savci (hlodavci), ptačí i plazí vejce a hmyz Zajímavosti:
Fenek bývá nazýván také pouštní liškou. Je velice dobře přizpůsoben k životu v poušti. Nejnápadnější jsou jeho velké uši, které slouží k regulaci tělesné teploty. Jeho světlé zbarvení mu pomáhá odrážet sluneční záření. Aktivní je v noci a za soumraku, kdy se věnuje lovu kořisti. Fenkové žijí v početných skupinách, které čítají až několik desítek jedinců. Každá skupina zpravidla obývá jednu noru.
Ibis skalní
Medojed
Zařazení: třída – ptáci, řád – brodiví, čeleď – ibisovití
Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – kunovití
Zeměpisné rozšíření: Afrika, Střední východ
Zeměpisné rozšíření: celá Afrika, Arabský poloostrov, Přední Asie
Potrava: rostliny i živočichové (sarančata, brouci a další hmyz,
Potrava: ptáci, menší savci, hadi, mršiny zvířat, ovoce, hlízy,
Zajímavosti:
Zajímavosti:
Mangusta liščí
Surikata
Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – promykovití
Zařazení: třída – savci, řád – šelmy, čeleď – promykovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Potrava: hlavně bezobratlí živočichové, občas i malí savci nebo ještěrky
Potrava: hmyz (všekazi, sarančata, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci
Zajímavosti:
Zajímavosti:
malé ještěrky, mláďata ptáků, výhonky vodních rostlin, semena)
Typickým znakem všech ibisů je dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, který používají k obstarávání potravy. Ibis skalní se od ostatních ibisů liší červenou kůží na obličeji a „čepicí“ z dlouhých per na hlavě. Dnes je ibis skalní na hranici úplného vymření, jeho populace se odhaduje na 250 jedinců. V 17. století hnízdil dokonce i v Alpách, dnes žije většina ibisů skalních v Maroku. Hromadné vymizení těchto ibisů v Evropě bylo pravděpodobně způsobeno klimatickými změnami a přeměnou krajiny.
Mangusty mají dlouhé štíhlé tělo, krátké nohy a malé uši. Svou podobou připomínají spíše lasičku než lišku, jejíž název se objevuje v jejich druhovém jménu. Mangusty mění srst v závislosti na ročním období – v létě mají srst krátkou a zabarvenou do červena, v zimním období světlejší a delší. Mangusty žijí v rodinných skupinách a obývají stálá území. Jsou aktivní ve dne, kdy se vyhřívají na sluníčku, a (podobně jako surikaty) vztyčeny na zadních končetinách pozorují okolí. Před nebezpečím se ukrývají v norách.
med a larvy včel
Medojed je malá šelma, která používá zajímavé obranné praktiky. Její dlouhé drápy jí pomáhají při potřebě se rychle zahrabat. Má volnou a silnou kůži s hustou drsnou srstí, která ji chrání před hadím uštknutím, včelím bodnutím, rohy antilop nebo zuby predátorů. Třetí obranou jsou nesnesitelně páchnoucí výměšky análních žláz. Zajímavostí je soužití medojeda s medozvěstkou – malým ptáčkem, který se živí hlavně voskem a larvami divokých včel. Když medozvěstka objeví včelí hnízdo, křikem k němu zavede medojeda, který hnízdo rozhrabe a pochutná si na medu a hmyzu.
Surikaty jsou společenská zvířata, která žijí v početných skupinách. V noci přebývají v podzemních norách namačkány jedna na druhou, aby zamezily ztrátě tepla. Během dne vždy několik členů kolonie vztyčeně na zadních hlídkuje, zatímco ostatní shánějí potravu.
