Absolventská práce. Pavla Albrechtová. Specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Pavla Albrechtová

Specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin

Katedra:

Sociální pedagogiky

Vedoucí:

PaedDr. Marie Vorlová

2013

Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci „Specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin“

zpracoval(a) samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a

literatury.Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.

30.4.2013

Pavla Albrechtová

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neuţívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

2

Abstrakt

Absolventská práce na téma „Specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin“ si klade za cíl zjistit, v čem se liší pěstounská péče dětí jiného etnického původu od pěstounské péče dětí většinového etnika. Důvodem pro sepsání práce byl jednak osobní zájem o problematiku romských dětí v náhradní rodinné péči a dále snaha porovnat informace zjištěné z literatury s reálnými zkušenostmi pěstounských rodin. Práce se zabývá především psychickým vývojem dítěte v náhradní rodině, utvářením identity dítěte a znaky, typickými pro pěstounskou péči dětí jiného etnika. Ve své práci docházím k tomu, ţe problémy spojené s předsudky majoritní společnosti, fenomén „hlasu krve“ a období dospívání jsou pro většinu pěstounských rodin společnými problémy.

Klíčová slova: děti jiného etnika, pěstounská péče, identita, Romské děti, adolescence

3

Abstract

The final thesis on "The specifics of bringing up a foster-child of a different ethnicity" aims to find out the differences between foster care of children from different ethnic group and foster care of children from majority ethnic group. The reason for writing the work was a personal interest in the issue of Roma children in foster care as compared with knowledge obtained from literature and real experience in foster families. The work mainly focuses on the mental development of a foster-child, the child's identity shaping and characteristics typical for fostering a children from different ethnicity. This work investigates the problems associated with the prejudices of society, the phenomenon of "voice of blood" and the period of adolescence. These are the most common problems foster parrents attend to.

Key words: children from different ethnic group, foster care, identity, Roma children, period of adolescence

4

Děkuji své vedoucí práce PeaDr. Marii Vorlové za odborné vedení práce a cenné rady. Dále děkuji oběma rodinám, které mi poskytly rozhovor k mé absolventské práci.

5

6

Obsah Úvod 1. Role rodiny pro vývoj dítěte 1.1.Význam rodiny 1.2. Romská rodina

9 10 10 11

2. Náhradní rodinná výchova

12

2.1 Formy náhradní rodinné výchovy

12

2.1.1 Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče

12

2.1.2 Pěstounská péče

12

2.1.3 Pěstounská péče na přechodnou dobu

13

2.1.4 Poručenství

13

2.1.5 Osvojení

14

3. Proces zprostředkování pěstounské péče

14

3.1 Průběh zprostředkování pěstounské péče, osvojení

15

3.2 Vyhledávání vhodných ţadatelů pro konkrétní děti

15

4. Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči

16

4.1 Etnikum

16

4.2 Motivace náhradních rodičů pro přijetí dítěte jiného etnika

16

4.3 Etnikum a tvorba identity dítěte v NRP

18

4.3.1 Identita

18

4.3.1 Budování identity dítěte jiného etnika v NRP

19

4.3.2. Plán podpory identity dítěte jiného etnika v NRP

22

5. Romské dítě v náhradní rodinné péči

24

5.1. Současná statistika romských dětí v pěstounské péči 6. Specifika pěstounské péče romských dětí

25 25

5.1 Předsudky

27

5.2 Hlas krve

27

5.3 Období dospívání

28

5.3.1 Problematika dospívání v náhradní rodině 7. Zkušenosti pěstounů

31 34

7.1. Rozhovor s rodinou K.

35

7.2. Rozhovor s rodinou B.

38

Shrnutí

43

Závěr

45 7

Seznam použitých zrojů

46

Přílohy

46

8

Úvod V prvním ročníku jsem absolvovala týdenní praxi v dětském domově Pyšely, kde jsem se setkala s převáţně romskými dětmi. Praxe pro mne tehdy byla nepříjemným záţitkem, děti se nechovaly přátelsky a neuměla jsem s nimi navázat přátelský kontakt. Nedokázala jsem si představit, ţe tyto děti najdou nový domov. Kladla jsem si otázku, proč právě romské děti vyrůstají v dětských domovech. O dva roky později v rámci širší rodiny přibyli dva noví členové, sourozenci, kteří nyní vyrůstají v pěstounské péči. Tím se mi tato forma náhradní rodinné péče stala bliţší, neţ bych očekávala. K pěstounským rodinám chovám obdiv a velkou úctu a sama povaţuji za samozřejmé poskytnout dítěti, které nemůţe vyrůstat ve vlastní rodině pomoc, pokud je to v moţnostech náhradní rodiny. V současné době se hovoří o pěstounské péči ve spojitosti s novelou zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí platnou od 1. ledna 2013. Zákon nově upravuje práva a povinnosti pěstounů, pěstounské dávky a vzniká dohoda o výkonu pěstounské péče. Nově má pěstoun nárok na pomoc při zajištění osobní péče o dítě (např. při nemoci, ošetřování osoby blízké, úmrtí osoby blízké, vyřizování nezbytných osobních záleţitostí). Pěstounovi vznikla nová povinnost a to zvyšovat si znalosti a dovednosti z oblasti pěstounské péče v rozsahu 24 hodin ročně. Pěstounské rodiny mají povinnost spolupracovat s příslušným zaměstnancem OSPOD, který má na starost sledovat vývoj dětí a také styk s osobami blízkými dítěte.1 Mým cílem je zjistit za pomoci odborné literatury a reálných zkušeností pěstounů, jaká jsou specifika pěstounské péče dětí jiného etnika. V podmínkách České republiky se jedná nejčastěji o děti romského, polo romského původu. Pomocí rozhovorů s dvěma rodinami jsem se snaţila zjistit, zda specifické oblasti, které hodnotí literatura jako problémové v případě pěstounské péče dětí jiného etnika, takto vnímají i rodiče. Nejprve v práci půjde o vymezení pojmu rodina, jejího významu pro dítě a seznámení s formami náhradní rodinné výchovy. Hlavní část práce je zaměřená na utváření identity dítěte jiného etnika v náhradní rodině a následně rozhovory s pěstouny mající ve své péči děti romského původu.

1

NOVELA ZÁKONA o sociálně- právní ochraně dětí

9

1. Role rodiny pro vývoj dítěte Vzhledem k tématu práce povaţuji za vhodné, zmínit význam rodiny pro dítě a stručně charakterizovat také romskou rodinu, protoţe rodiny, se kterými jsem spolupracovala, jsou díky faktu, ţe se starají o romské dítě, z části také romské. 1.1. Význam rodiny Rodinu nelze jednoduše definovat, v jednotlivých vědních oborech se definice tohoto pojmu liší. Není definice rodiny, která by byla transdisciplinární. Avšak stále platí, ţe jednou z nenahraditelných funkcí rodiny je její biologicko-reprodukční role. Navzdory pokrokům ve výzkumu embryonální medicíny má stále nejdůleţitější funkci v reprodukci především rodič. Významnou funkcí rodiny je také neodmyslitelně socializační funkce. Kdy rodina dítě připravuje na budoucí profesní a sociální ţivot. Rodina poskytuje dítěti identifikační vzory, vytváří postoj dítěte k okolí, k sobě samému i společnosti obecně. 2 Primárně by měla rodina uspokojit základní potřeby dítěte:3 1) Biologické a) Potřeba potravy b) tepla, čistoty c) potřeba optimální péče d) ochrana před negativními vlivy prostředí e) potřeba dítěte zdravě se vyvíjet 2) Psychické a) potřeba dostatečného mnoţství podmětů b) potřeba smysluplnosti světa (pozitivní rodinné prostředí) c) potřeba jistoty d) potřeba uvědomění si vlastní identity e) potřeba ţivotní perspektivy 3) Sociální a) Potřeba bezpečí a jistoty b) Potřeba lásky c) Potřeba identifikace

2 3

NÁRODNÍ ZPRÁVA O RODINĚ 2004. Národní zpráva o rodině 2004 [online]

kapitoly

10

Rodina jako společenství poskytující dítěti lásku, zázemí, sociální a ekonomické zabezpečení je nenahraditelná. Ţádná z forem náhradní rodinné péče není schopná plně substituovat rodinu. 1.2. Romská rodina Ve své práci se zaměřuji především na děti romského původu a povaţuji tak za podstatné nastínit, jak v současnosti vypadá romská rodina. Některé děti vychovávány v náhradní rodinné péči se svou původní rodinou měli kontakt, strávili v ní část dětství a není vyloučeno, ţe se do své původní biologické rodiny opět vrátí. Je důleţité nepřehlíţet, odkud dítě přichází. Romská rodina zpravidla neznamená pouze souţití rodičů a dětí, většinou společně ţije širší příbuzenstvo. Tento jev je připisován době, kdy Romové byli především kočující společnost a přeţívala díky ochotě všech členů rodiny si maximálně pomáhat.4 Můţeme se běţně setkat se situací, kdy v romské rodině ţijí tři nebo čtyři generace pohromadě. O děti se zpravidla starají ţeny, stejně tak o celou domácnost. V případě, ţe ţije v domácnosti více ţen, nebo dívek, podílejí se na chodu domácnosti všechny. Zejména nejstarší dívky se starají o mladší děti. Romská matka se stará především o kojence. Typickým znakem romské rodiny je obrovská láska k dětem. Děti nejsou „zatěţovány“ příkazy nebo poţadavky ze strany rodičů.5 Obecným cílem rodiny je připravit dítě na samostatný ţivot a převzetí zodpovědnosti za sebe samotného. V romské rodině se problémy skupiny nebo jednotlivých členů řeší společně. Toto kolektivní rozhodování a přílišné sdílení vede k tomu, ţe si dítě neuvědomuje vlastní individualitu, nemá příliš velké ambice nebo osobní cíle. Toto chování skupiny pak ovlivňuje budoucnost dítěte, počínaje obdobím školní docházky.6

4

JAK ŢIJE ROMSKÁ RODINA. [online] VANČÁKOVÁ 6 VANČÁKOVÁ 5

, str. 36 , str, 36

11

2. Náhradní rodinná výchova V případě, ţe se rodina nebo širší příbuzenstvo není schopno nebo nechce o dítě postarat, přichází na řadu instituce mající na starost formy náhradní rodinné péče. V České republice k institutům náhradní rodinné výchovy patří ústavní výchova a náhradní rodinná výchova. Ve své práci se zaměřuji především na náhradní rodinnou výchovu, a proto jsem při psaní povaţovala za podstatné seznámit čtenáře především s formami náhradní rodinné péče. 2.1 Formy náhradní rodinné výchovy V této kapitole tedy popíši formy náhradní rodinné péče v ČR upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině. Do všech typů náhradní výchovy můţe být dítě umístěno na základě rozhodnutí soudem. 2.1.1 Svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče K svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby neţ rodiče dochází v případě, ţe se jedná v zájmu dítěte a dotyčná osoba je schopna poskytnout záruku jeho řádné výchovy a souhlasí se svěřením dítěte do své péče. Rodiči však zůstává rodičovská zodpovědnost a nadále je zákonným zástupcem dítěte. Do této formy nelze dítě svěřit v případě, ţe není moţné rodičům stanovit vyţivovací povinnost. Rodič by měl tedy osobě starající se o dítě platit výţivné. V případě, ţe se tak neděje má pečující osoba právo vymáhat výţivné po rodičích soudní cestou.7 2.1.2 Pěstounská péče Dítě můţe být soudem svěřeno do pěstounské péče v případě, ţe to vyţaduje jeho zájem a pěstoun zajistí řádnou výchovu dítěte. Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Pěstoun zastupuje do určité míry práva a povinnosti rodiče avšak nemá k dítěti vyţivovací povinnost. Zákonným zástupce dítěte zůstává nadále rodič, pokud není zbaven rodičovské zodpovědnosti, není omezena, nebo není li pozastavena.8 Pěstounskou péči lze vykonávat v zařízeních pro výkon PP (tzv. SOS vesničky) nebo individuálně. PP vykonávaná v zařízeních je pod záštitou dohody o pěstounské péči v zařízení a je za ní pobírán plat – náhradní rodič je tedy pojištěn zdravotně i sociálně. Pěstounská péče je finančně podporována státem – pěstoun pobírá dávky 7 8

SNĚGOŇOVÁ, Renata. Formy náhradní rodinné péče [online]. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb

12

pěstounské péče, které jsou upraveny v zákoně č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Během pěstounské péče není vyloučen styk rodiče s dítětem. Jedná se o skutečnost, kterou by měl pěstoun pečlivě zváţit. V současné době funguje systém podpůrných sluţeb pro pěstouny i pro rodiče. V současné době také dochází k rozvoji sluţby spočívající v doprovázení rodin po převzetí dítěte do pěstounské péče. Vznikají organizace a kluby náhradních rodičů, kde je moţné diskutovat, získávat rady, a zajímavé zkušenosti s náhradní rodinnou péčí. 9 Pěstounskou péči lze zrušit na základě rozhodnutí soudem. O zrušení pěstounské péče můţe poţádat sám pěstoun. V pozadí zrušení pěstounské péče můţe stát například nesprávné stanovení celkové diagnózy dítěte, nesprávný odhad vývojové prognózy, nebo přecenění schopností pěstounů. 10 2.1.3 Pěstounská péče na přechodnou dobu Jedná se o individuální formu péče, která je dětem poskytovaná po nezbytně nutnou dobu. O umístění do přechodné pěstounské péče rozhoduje soud na základě návrhu sociálně právní ochrany dětí. Důvodem k umístění dítěte do PP na dobu přechodnou můţe být například hospitalizace rodičů, v případě, ţe rodič nejeví o dítě zájem a není získaný podpis se souhlasem k adopci dítěte. Soud je povinný kaţdé 3 měsíce přezkoumat, zda je stále nutné, aby dítě setrvávalo u pěstounů na přechodnou dobu.

11

O děti v přechodné pěstounské péči se starají speciálně vyškolení pěstouni.

Krajské úřady si vedou evidenci pěstounů na přechodnou dobu. S ohledem na náročnost pěstounské péče je nutné, aby pěstouni prošli důkladnou přípravou na přijetí dítěte a do rodiny. Doporučený rozsah přípravy je 70 hodin. 2.1.4 Poručenství Pokud jsou rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti nebo je tato zodpovědnost pozastavená, nebo rodiče dítěte zemřeli, musí soud určit dítěti poručníka. Poručník je oprávněn dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. Pokud

9

SOUČASNÁ LEGISLATIVNÍ SITUACE V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČR. In: Formy náhradní rodinné péče [online]. 10 , .. str. 38 11 PRŮVODCE PRO NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČI In: Půrvodce pro náhradní rodinnou péči [online]. str. 4

13

poručník o dítě osobně pečuje, náleţí mu stejné dávky jako pěstounovi. Poručník je povinen soud pravidelně informovat o svěřeném dítěti. 12 2.1.5 Osvojení Ze všech forem náhradní rodinné péče osvojení nejlépe substituuje rodinu jako takovou. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem stejný poměr jako mezi rodiči a dětmi. Osvojením dítě získá jak náhradní rodiče, tak i širší příbuzenstvo, jak upravuje zákon, vzniká „mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský“. Osvojenec získá příjmení po osvojiteli. Mezi dítětem a náhradními rodiči musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení dítěte můţe ţádat manţelský pár – pokud si chce dítě osvojit jako společné.13 Dále se osvojitelem můţe stát osoba bez partnera nehledě na pohlaví. K osvojení můţe dojít v případě, ţe je dítě „právně volné“. To znamená, ţe rodič nebo zákonný zástupce udělil souhlas s osvojením nebo rodič neprojevil o dítě zájem, a tento nezájem o dítě trvá alespoň 3 měsíce od posledního projeveného zájmu. V tomto případě je rodič upozorněn orgánem sociálně právní ochrany dětí na moţné důsledky jeho chování a jednání. Od tohoto poučení musí uplynout další 3 měsíce. Soud na základě nezájmu rodiče o dítě po dobu 6 měsíců stanoví kvalifikovaný nezájem. Dalším případem, kdy můţe dojít k osvojení dítěte je úmrtí rodičů, či zbavení rodičovské zodpovědnosti soudem. 14

3. Proces zprostředkování pěstounské péče V případě, ţe se o dítě nemohou starat rodiče z výše uvedených důvodů a dojde k svěření dítěte do pěstounské péče nebo k osvojení vymezuje zákon o sociálně- právní ochraně dětí jasná pravidla o jejich zprostředkování. V podstatě se jedná o systém vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo pro pěstounskou péči a v nalézání v hodných osvojitelů či pěstounů. Ţadatelé o osvojení nebo pěstounskou péči si musí podat ţádost k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností v místě trvalého bydliště.

12

PRŮVODCE PRO NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČI In: Půrvodce pro náhradní rodinnou péči [online]. str. 5 13 Česká republika. Zákon o rodině. In: 94/1963 Sb. 14 Česká republika. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. In: č. 359/1999 Sb

14

3.1 Průběh zprostředkování pěstounské péče, osvojení Po tom, co zájemci o zprostředkování navštívili obecní úřad obce s rozšířenou působností a náleţitý odbor, seznámí sociální pracovník ţadatele s celým procesem formami náhradní rodinné péče. Ţadatel je po vyplnění ţádosti zařazen do evidence ţadatelů o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péči (k té je nutno doloţit zákonem povinné doklady). 3.2 Vyhledávání vhodných ţadatelů pro konkrétní děti V této chvíli záleţí zejména na ţadatelích a na jejich poţadavcích vzhledem k přijímanému dítěti. Zda jsou ochotni přijmout dítě jiného etnika, dítě s postiţením, dítě rodičů se závislostí na návykových látkách). Hlavním principem je najít vhodné rodiče pro dítě a ne naopak. Krajský úřad si vede pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče evidenci jak ţadatelů, tak dětí. 15 Pokud krajský úřad shledá ţadatele jako vhodného náhradního rodiče pro určité dítě, obeznámí písemně ţadatele a příslušný orgán a během 30 dní je moţné ţadatele s dítětem seznámit. V případě, ţe se ţadatelé rozhodnout dítě do své péče přijmout, poţádají příslušný obecní úřad o vydání rozhodnutí o svěření dítěte buď do před adopční péče či do péče budoucích pěstounů. Konečné rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče či osvojení náleţí soudu, ten rozhoduje na základě podání návrhu ţadatelů k příslušnému soudu.16

15 16

Česká republika. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. In: č. 359/1999 Sb Česká republika. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. In: č. 359/1999 Sb

15

4. Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči Cílem mé práce je seznámit čtenáře se specifiky pěstounské péče dětí z etnických menšin. V následujících kapitolách nejprve vysvětlím pojem etnikum. V další kapitole se zaměřím na moţné motivace rodičů pro přijetí dítěte jiného etnika a na chyby, které se při rozhodování mohou vyskytnout. Třetí kapitola se věnuje utváření identity, coţ specifická oblast v případě dětí jiného etnika v NRP.

4.1 Etnikum Radim Marada ve své publikaci popisuje etnikum, jako soubor biologických a prapůvodních vlastností, které jsou skupině připisovány na základě sdílení rasy, kultury, náboţenství nebo například lingvistiky. 17 V definici Velkého sociologického slovníku najdeme pojem etnikum definované jako: „kulturní tradicí definované a diferenciované skupiny lidí“18. Zpravidla je za etnikum povaţováno společenství lidí sdílející společný původ, jazyk a kulturu. V současné době je představa společného genetického původu etnika zpochybňována vzhledem k migraci a historickému míšení různých etnik. Sociologové tedy chápou etnicitu především ve sdílení společné kultury. 19

4.2 Motivace náhradních rodičů pro přijetí dítěte jiného etnika Rozhodnutí stát se náhradním rodičem je obrovským krokem pro budoucí rodiče a stojím za ním dlouhá cesta. Zpravidla se pěstouny stávají páry, které nemohou mít vlastní děti, nebo rodiče, s odrostlými dětmi, kteří cítí touhu a lásku pomáhat dětem, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Pokud v České republice mluvíme o dítěti jiného etnika v náhradní rodinné péči, jedná se zpravidla nejčastěji o děti smíšeného původu – vietnamsko-romského, romsko-slovenského, česko-ukrajinského.20 V případě, ţe se pár rozhodne pro přijetí dítěte jiného etnika, je důleţité se vyvarovat několika chyb, které uvádí autorka knihy Adopce – vztah zaloţený na slibu.

17

MARADA. Etnická různost a občanská jednota.str.23 KOL. AUTORU. Velký sociologický slovník. Praha:Karolinum, str.276 19 VANČÁKOVÁ. Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči.. str.6 20 VANČÁKOVÁ .str. 8 18

16

Jedná se o chyby, kterých se mohou dopustit rodiny přijímající děti jiné rasy, kultury, či etnické skupiny.21 Chyba č. 1 Neměli jsme moţnost získat dítě bílé pleti V ČR dochází k volbě dítěte jiného etnika z důvodu snahy o zkrácení doby čekání mezi schválením zájemců o NRP a nabídnutím konkrétního dítěte. Budoucí rodiče se spokojí s „druhořadou moţností“. Jedná se o velmi problematický postoj, který můţe nést velké problémy v průběhu času, aţ bude dítě růst a vyrovnávat se s vlastní identitou, také nátlak okolí můţe být pro rodinu velmi náročný. Chyba č. 2 Jsme barvoslepí Jde většinou o naivitu ze strany zájemců o NRP. Opravdu se chtějí stát rodiči, milují děti, ale jsou „barvoslepí“ v tom ohledu, ţe nezohledňují barvu nebo etnicitu dítěte a vychovávají na základě lásky, která vše přemůţe. Chyba č. 3 Sjednotíme tento svět Podle autorky se nejedná o opravdovou náhradní rodinnou péči ale o jakousi kampaň. Rodič se chce přijetím etnicky odlišného dítěte nějakým způsobem společensky angaţovat, povaţuje NRP za nesobecký způsob, jak řešit alespoň některý z řady sociálních problémů. Páry, které chtějí přijmout dítě jiného etnika, by si měli umět odpovědět na otázku, zda dokáţou přijmout dítě jiného etnika, neţ jsou sami. S láskou, otevřeností, bez předsudků. Jestli jsou připraveni na reakce okolí, jestli ustojí reakce okolí na jejich smíšenou rodinu a jestli tyto reakce pomohou zvládat i dítěti. Podstatné je také to, uvědomit si, zda jsou rodiče schopni nabídnout dítěti informace o kultuře a historii národa, z nějţ dítě pochází. Dokáţe rodič posilovat zdravé sebevědomí dítěte včetně jeho etnické identity?

21

SCHOOLEROVÁ. Adopce: vztah zaloţený na slibu: uţitečné rady a prostředky pro adoptivní rodiče a pěstouny.

17

4.3 Etnikum a tvorba identity dítěte v NRP 4.3.1 Identita Identita, jako pojem, má několik významů. Obecně se dá říct, ţe identita je chápána jako to, čím jedinec je (jak se proţívá jako individuum nebo jako součást společnosti). Slovník definuje identitu jako totoţnost, stejnost osoby v čase. Erikson tvrdí, ţe identita se vytváří spojením identifikací z dětství, současných identifikací a základních ţivotních závazků. Dalo by se tedy říci, ţe identita se vytváří v průběhu ţivota. Autor také rozlišuje self identitu – aktivní hodnocení a vnímání sama sebe, a ego identitu – jedná se o narůstání jistoty v udrţování si vnitřní stejnost a smysl.22 Pro formování ego identity je podle Eriksona nejdůleţitější krize identity (graduje v období adolescence), institucionalizované moratorium (instituce se spolupodílejí na utváření identity jedince), boj mezi egem a super egem, stupně hodnotové orientace (utváření etických a morálních hodnot) S rostoucím věkem se důleţitost utváření identity mění. Uţ od dětství si ale svoji identitu formujeme. Identita dítěte se vytváří ve chvíli, kdy dítě začne vnímat svět a zjišťuje, co můţe ovládat svým chtěním a co ne. Jako první dochází k vzniku vědomí svého tělového já. To znamená, ţe dítě si například uvědomí, ţe jeho ruce mohou uchopovat předměty a vůlí můţe ovlivnit libé nebo nelibé pocity. Aţ později se začne utvářet sociální já, začíná se vymezovat „já“, hranice mezi já-ty, já-svět. U dítěte převládá především potřeba citového přijetí. Postupně s rostoucím věkem se vytváří odpověď na otázku: Kdo jsem?“23 Výrazná potřeba odpovědět si na tuto otázku přichází v období adolescence – tomuto tématu se budu věnovat o několik kapitol níţe. V případě identity lze také hovořit o identitě širší, dvojité identitě, kolektivní a smíšené. U dětí v NRP je cílem utvářet smíšenou identitu a vyhnout se dvojité identitě. 1. Širší identita Jedná se o identitu s nepříliš vymezenými hranicemi mezi tím, co můţeme a nemůţeme ovládat a mezi tím co nám způsobuje a nezpůsobuje bolest.24 Příkladem můţe být vlastní rodina. Matku ničí, kdyţ vidí své dítě trpět. Právní řád definuje blízkou osobu jako člověka, jehoţ újmu můţeme povaţovat za svou. Rodinní

22

VÝROST, Sociální psychologie. str 115 KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte.str. 6 24 KLIMEŠ str. 8 23

18

příslušníci tvoří část naší širší identity. Součástí širší identity se během ţivota stávají další role, které člověk získává: matka, lékařka, katolička atd. 2. Kolektivní identita Kolektivní identita je obdobná jako identita individuální – dochází k připisování určitých vlastností, jen ne svému „já“ ale „my“ př. My jsme ti, kteří jsou takoví či onací.25 Kolektivní identitu je moţné mít v rámci rodiny, třídy, církve. 3. Dvojitá identita Dochází k utváření sub-identity. Zejména se tento druh identity objevuje u romských dětí v NRP. Dítě si vytvoří dvě identity. Jednu ve společnosti s pěstouny a druhou ve společnosti s biologickými rodiči. Mění pak způsoby chování podle toho, kde se nachází. Podobné chování se také objevuje u dětí rozvedených rodičů v případě střídavé výchovy.26 4. Smíšená identita Důleţité je uvědomit si a přijmout svoji identitu jako fakt. V případě romského dítěte v NRP je cílem, ţe dítě se bude povaţovat za pravého Roma a zároveň získá návyky a zvyky majoritní společnosti. Díky tomu bude schopen se v ní bez konfliktů pohybovat.27

4.3.1 Budování identity dítěte jiného etnika v NRP „Děti potřebují znát pravdu, i když je bolestivá“ Prof. Matějček V případě, ţe se do NRP dostane dítě, které je jakýmkoli způsobem odlišné (nezáleţí na tom, zda se jedná o odlišnost tělesnou, kulturní, rasovou) je nutné věnovat značnou pozornost rozvoji jeho sebedůvěry. U dětí vyrůstajících ve vlastní rodině vzniká pozitivní identita téměř samovolně během výchovy. Naopak u dětí, které se ocitnou v NRP je potřeba cíleně na identitě pracovat. Je důleţité, aby dítě přijalo samo sebe v celé své odlišnosti.28

25

KLIMEŠ, Budování identity dítěte. str. 9 VANČÁKOVÁ, Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči:, 32 s. 27 KLIMEŠ, str. 9 28 VANČÁKOVÁ, 32 s. 26

19

V příručce Romské dítě v NRP uvádí autorka dnes jiţ známé Pět P v rozvoji identity dítěte jiné kultury. Jedná se o body, které mohou pěstounům pomoci v procesu budování identity dítěte. Osobně Pět P (přijmout odlišnost, postupně, přirozeně, pozitivně, plánovitě) shledávám jako opěrný bod pro kaţdého rodiče, který má ve své pěstounské péči dítě jakkoli odlišné. PŘIJMOUT ODLIŠNOST Vančáková uvádí ve své publikaci: „ Abychom dokázali dítěti účinně pomoci váţit si samo sebe a toho, kým je, musíme sami do hloubky zpracovat svůj postoj k jeho původu“ 29 Často tento proces obnáší boj s předsudky, strachem z reakce okolí nebo bagatelizováním odlišnosti dítěte. Autorka ze své praxe s náhradními rodinami vyvodila pět typických přístupů k odlišnosti dítěte: a) Popření: rodiče nechtějí dítě zbytečně zatěţovat jeho původem, otázce na původ dítěte se vyhýbají. Zpravidla je tento postoj neudrţitelný, dítě se s otázkou svého původu potýká ve svém okolí a otázek přibývá. Způsob, kdy rodiče původ dítěte nerespektují a přehlíţejí, vede paradoxně k těţšímu začleňování do společnosti, můţe vést k poruchám chování, dušením potíţím. 30 b) Odstřižení: lze také vyjádřit spojením „teď jsi náš“. Rodiče se snaţí vychovávat

dítě bez ohledu na genetický původ nebo kulturní prostředí.

V některých případech

rodiče nemají zpracované své vlastní předsudky.

c) Nahrazení: náhradní rodič popře původ dítěte a předloţí mu jiný. Příkladem můţe být, sdělení dítěti romského původu, ţe má italské nebo kubánské předky. Pro dítě se

samozřejmě stává jeho původ zajímavý a získá i lepší

status ve svém okolí. Zde je riziko, ţe v budoucnu s věkem dítěte přijde touha hledat své kořeny a dítě se dozví, ţe bylo oklamáno. d) Zlehčení: původ dítěte je zlehčován a jeho důleţitost je potlačována. Rodiče na

první místo staví lásku k dítěti a důraz na současný ţivot, případně jiné

hodnoty jako například vzdělání nebo víra.

29

VANČÁKOVÁ Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči, str. 32

30

VANČÁKOVÁ str. 32

20

e) Přecenění: zde dochází naopak k přílišnému vyzdvihování původu dítěte. Objevuje

se snaha vychovat z dítěte co „největšího“ Roma. Rodiče jsou si

vědomi, ţe je nutné

budovat identitu dítěte v soulad u s jeho původem, ale

jejich neustálé zdůrazňování a poukazování na původ dítěte můţe vést k tomu, ţe se v rodině cítí odmítáno,

nesplyne s rodinou.

d) Respekt ke kořenům dítěte: rodiče chápou důleţitost původu dítěte vzhledem k

jeho identitě. Sami se zajímají o kulturu, z níţ dítě pochází, a

nenásilným způsobem ji

začleňují do kaţdodenního ţivota rodiny. Téma

původu dítěte je otevřené a rodiče jsou

připraveni

zprostředkovat

dítěti

informace o jeho bohatém původu.31 POSTUPNĚ Děti, které vyrůstají v NRP, by měli být s okolnostmi svého příchodu do rodiny seznamovány od co nejútlejšího věku. Malé děti ve věku 2 -3 let nejsou zatíţeny ţádnými předsudky a pravdu o svém příchodu přijmou tak, jak jim je rodiče předají. Vhodné je například připojit pozitivní informaci o biologických rodičích dítěte („máš tak krásné hnědé oči po mamince, nikdo u nás v rodině nemá takové pohybové nadání). Postupné budování identity dítěte můţe zmírnit období puberty, kdy si dítě svou jinakost uvědomuje zpravidla velmi silně. 32 PŘIROZENĚ Dítě by nemělo nabýt pocitu, ţe je aţ příliš odlišné, mohlo by dojít k tomu, ţe část svého já začne odmítat, aby více splynulo s ostatními. Prvky, které pomáhají rozvíjet identitu dítěte, je vhodné zařadit do běţného denního ţivota. Například pokud je v rodině dítě romského původu můţe rodina oslavovat Mezinárodní den Romů 8. dubna, nebo na Vánoce mezi české zvyky zařadit i některé romské. POZITIVNĚ Je důleţité hovořit o původu dítěte pozitivně. Přijaté dítě obohacuje rodinu o novou kulturu a naopak. Majoritní společnost stále trpí předsudky vůči minoritní společnosti ţijící na území ČR, je tedy podstatné mluvit s dítětem i o vztahu společnosti 31 32

VANČÁKOVA. Romské dítě v náhradní rodině str.18 VANČÁKOVÁ. str 19

21

k jeho kultuře nebo etnické příslušnosti. Pro dítě ţádoucí, aby bylo připraveno na moţné krizové situace, které mohou ve styku s okolním světem nastat. PLÁNOVITĚ Identita dítěte vyrůstajícího v biologické rodině se utváří přirozeně a spontánně. V případě dítěte, které je jakýmkoli způsobem odlišné, je nutné mu s utvářením identity pomoci a mít jasnou představu, kdy a jaké kroky podniknout.

4.3.2. Plán podpory identity dítěte jiného etnika v NRP Pokud mají rodiče zájem na budování pozitivní identity dítěte, je ideální začít hned od příchodu nového dítěte do rodiny tuto identitu budovat. Návodem můţe být právě plán podpory identity. Autorka hovoří v textu o rozvoji identity Romského dítěte, ale plán by se dal pouţít i v případě dětí vietnamského nebo ukrajinského původu. Proto lze v textu slovo „Romský“ libovolně zaměnit za „Vietnamský“ či „Ukrajinský“. 0 aţ 2 roky

V tomto období je podstatné přijmou fakt, ţe romské dítě je v rodině a

stává se tedy i dítětem „českým“. Postoj, jaký má rodina k Romům bude mít i dítě. V tomto čase můţe rodina zjišťovat informace o romské kultuře, vzdělávat se v literatuře, číst romské pohádky, pouštět dítěti romskou hudbu během hry.33 3 aţ 6 let

Je dobré dítě seznámit s romskými dětmi například na hřišti, ve školce.

Pro dítě je dobré vidět ostatní děti, které jsou „stejné“ jako ono samo. Nadále by měl rodič s dítětem mluvit o romské kultuře, poslouchat písničky, vyprávět si pohádky. Rodič by se měl snaţit vyhledávat v běţném světe kontakt s lidmi romského etnika, například u poklady v supermarketu, v květinářství. Dítě dostává pozitivní vzor a můţe tak vyvaţovat například negativní informace, které podávají média.34 7 aţ 9 let

Je ţádoucí nadále udrţovat kontakt s romskými dětmi a jejich rodinami,

pokud se dítě jiţ od dětství bude kamarádit s romskými dětmi a bude s nimi vyrůstat, sniţuje se riziko, ţe v období adolescence vyhledá nevhodnou partu. Rodiče mohou s dítětem například navštěvovat romský festival. V tomto věku dítěte uţ mohou rodiče 33 34

VANČÁKOVÁ. Romské dítě v náhradní rodině: str. 25 VANČÁKOVÁ,Martina. Romské dítě v náhradní rodině:str 27

22

začít podávat informace o biologickém původu dítěte a jeho rodičích. Například pokud má dítě nadání na něco, co ostatní členové náhradní rodiny nemají. 35 9 aţ 12 let

V předpubertálním období je důleţité rozvíjet nadání a vlohy dítěte

v bezpečném prostředí, jakou jsou například krouţky, skautské oddíly a podobně. Pokud se dítě pohybuje v těchto „bezpečných skupinách“ opět se sniţuje riziko, ţe se v pubertě dostane do nevhodných skupin. Mimo to, by měla rodina nadále pozitivně podporovat romství dítěte, ale ne příliš intenzivně protoţe s příchodem puberty můţe docházet k tomu, ţe se dítě snaţí ostatní na své romství neupozorňovat. 11 aţ 13 let

V tomto věku dítěte se dostavuje puberta. Rodiče sami by měli být

v kontaktu s dalšími náhradními i běţnými rodinami, aby mohli snáze posuzovat a rozlišovat běţné pubertální chování od problémů, které pramení z vyrůstání v náhradní rodině, z odlišného původu genetického nebo kulturního. Je dobré probírat s dítětem nejen pozitivní ale nevyhýbat se oţehavým tématům jako například vztahy mezi gadţi a Romy, o současném sociálním postavení Romů v ČR, o rasizmu a tak dále. Jde o to, nevytvářet v rodině ţádná tabu. Rodina by měla pokračovat v aktivitách uvedených výše, avšak mít na paměti, ţe v období puberty je pro dítě nejdůleţitější zapadnout mezi vrstevníky a být jimi přijímán. Můţe tak docházet k tomu, ţe dítě bude svůj původ potlačovat a nebude se k němu chtít aktivně hlásit. Rodič se můţe cítit zoufalý a zklamaný, ţe jeho snaha o budování pozitivního přijetí vlastní identity přišla vniveč, avšak časem se ukáţe, ţe snaha nebyla zbytečná. 14 aţ 19 let

Období adolescence můţe být co se do hledání sama sebe a vlastní

identity týče velmi bouřlivé. V této chvíli je mladý člověk velmi kritický, touţí po intenzivních proţitcích a přijímá pouze ty osoby, s nimiţ se ztotoţní. Jde o jakési hledání místa na světě a rodiče by si neměli brát chování dítěte příliš osobně, důleţité je vytrvat a snaţit se být dítěti nadále oporou a bezpečným bodem. 36 Tématu adolescence a utváření identity v náhradní rodinné péči se budu věnovat v samostatné kapitole, protoţe se jedná o jedno ze specifik NRP dětí jiného etika.

35 36

VANČÁKOVÁ str 28 VANČÁKOVÁ,Martina. Romské dítě v náhradní rodině:str 28

23

5. Romské dítě v náhradní rodinné péči V České republice je na pěstounech, zda přijmou dítě jiného etnika či nikoliv. Přestoţe úřad vedoucí evidenci dětí vhodných k osvojení či pěstounské péči si primárně nevede evidenci dětí jiného etnika, rodiče ve formulářích vydávaných krajskými nebo obecními úřady se objevuje dotaz, zda by ţadatelé o PP „přijali dítě jiné etnické příslušnosti“.37 Pokud hovoříme o dětech jiného etnika v pěstounské péči, v ČR se jedná nejčastěji o děti smíšeného původu, jak jsem se jiţ zmiňovala v předchozích kapitolách. Jedná se zejména o děti polo romské nebo romské. Představme si, ţe se ocitneme v místě, kde všichni ostatní mají jinou barvu pleti, klidně fialovou. Tito lidé mají společnou historii, kulturní zvyky, hodnoty a jazyk. Ocitnete se v prostředí, kde vaše bílá pleť je jako pěst na oko a uvědomujete si, ţe jste jiný. Víte, ţe přicházíte odjinud, ale snaţíte se přizpůsobit se novému prostředí a touţíte co nejvíce zapadnout a splynout s okolím. Dodrţujete pravidla majority a v tom se od ostatních příliš nelišíte. Bohuţel, dříve či později se objeví někdo, kdo vám vaši jinakost připomene, připomene vám, ţe odtud nepocházíte, odkud jste? Romské dítě, vyrůstající v neromské rodině, se ocitá v takovémto novém světě. Většinou dochází k tomu, ţe dítě se snaţí co nejvíce přizpůsobit nové rodině a okolí a „zapadnout“. Dříve nebo později však zaţijí bolestnou zkušenost ze strany většinového světa (poznámky ohledně biologického původu, nevhodné poznámky vrstevníků). Dítě se ocitá ve dvou světech – jsou si vědomi svého romství, ale nevědí, jak jej uchopit a vnější svět jej bez znalosti nebo s velmi zkreslenou znalostí jeho kulturních norem nepřijímá.38 Maminka romské holčičky popisuje záţitek, pojený i dětskou identitou: „Slyším dusot bosých noţiček. –No Terko-! vykřiknu, -Co to je za nápad?- Terezka má celý obličej a ruce, kam se jí podařilo dosáhnout, napatlané mým krémem. – Chtěla jsem být taky tak bílá jako ty, maminko. Abychom si byli podobné-. Zde můţe docházet k problému s budováním identity. Dítě musí znát svůj původ, okolnosti, které předcházeli umístění do náhradní rodinné péče. Autorka příručky Romské dítě v NRP uvádí: „Tyto faktory působí o to zhoubněji, trpí-li dítě v následku rané citové deprivace

37 38

DOŢIVOTNÍ TREST. In: Doţivotní trest zpráva evropského centra pro práva romů [online]str.5 VANČÁKOVÁ, str 8

24

poruchou attachmentu. Schopnost citového připoutání je důleţitým předpokladem pro hledání odpovědí na základní otázky identity – kdo jsem a kam patřím?“ Budování smíšené identity je v případě romských dětí v náhradní rodině jednou z nejdůleţitějších věcí. 5.1. Současná statistika romských dětí v pěstounské péči Neexistují přesné statistiky mapující počty romských dětí v pěstounské péči. Informace vychází z publikace vydané k projektu Ochrana práv romských dětí v systému sociálně právní ochrany dětí v Bulharsku, České republice, Maďarsku, Itálii, Rumunsku a na Slovensku vznikl v roce 2011. Cílem projektu bylo zmapovat postavení romských dětí v systému sociálně právní ochrany v ČR – zvláštní důraz byl kladen na diskriminaci a segregaci v systému ústavní péče. Zpráva o stavu lidských práv v ČR za rok 2009 udává, ţe v zařízeních ústavné péče všech typů ţije 22 000 dětí. Údaje o dětech ţijící v zařízeních ústavní nebo náhradní rodinné péče, podle jejich etnicity, jsou dostupné pouze u dětí do tří let. Romské děti do tří let tvoří přibliţně 3% celkové populace. Oficiální údaje z roku 2010 uvádějí, ţe 419 z 1 391 (30%) dětí ve věku do tří let ţijících mimo vlastní rodinu jsou děti romské. Počet se výrazně nezměnil od roku 1995. 39

6. Specifika pěstounské péče romských dětí Příchod dítěte do rodiny ať biologické nebo náhradní znamená pro rodiče náročnou situaci a zkouškou. Mateřství představuje přirozenou, ale občas stresující ţivotní situaci. Především pro matku je tato situace intenzivnější, plod je součástí jejího těla a tato změna se musí na ţeně projevit nejen fyzicky, ale také psychicky. Adaptace na novou situaci a roli není automatická a kaţdá matka prochází obdobím, kdy tento fakt zpracovává. Narození dítěte je pak pro většinu ţen velmi významným záţitkem v jejich ţivotě. 40 Adaptace náhradních rodičů na ţivot s novým dítětem je zpravidla ještě náročnější. Od doby ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů o pěstounskou péči nastává

39 40

DOŢIVOTNÍ TREST. In: Doţivotní trest zpráva evropského centra pro práva romů [online] str.5 VÁGNEROVÁ, Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. str. 13

25

doba, kdy rodiče čekají na „příchod“ svého dítěte. Oznámení o existenci dítěte, které je pro pár vhodné přichází a rodiče před sebou nemají 9 měsíců, aby se náleţitě „naladili“ na příchod dítěte. Tato situace a náhlá změna v ţivotě můţe také způsobit šok, silnou úzkost, pocity zhroucení a neschopnosti.41 První reakce mohou být různé, jedna z matek popisuje svou situaci: „No mě to přišlo jako řízený seshora, jako nějaký osud, nebo nevím, jak bych to nazvala, ale ona se nám úplně přesně hodila do rodiny….ono to zní jako z nějakýho romantickýho filmu, zamilovali jsme si ji opravdu na první pohled. To vím, kdyţ jsme si ji poprvé s manţelem pochovali….pak se to jasně potvrdilo, ţe je to přesně ono. Přesně tahle holčička nám chyběla.“42 Reakce další matky: „Jezdili jsme tam za ní, tak to jsem se těšila, připravovala jsem to tady, vlastně víc, neţ kdyţ se měly narodit moje děti, člověk je nevidí a takhle uţ se to připravovalo konkrétně….Kdyţ jsem ji uviděla poprvé, tak jsem měla spíš indiferentní pocity. Já jsem nebyla, ani kdyţ se mi narodili děti, taková ta matka, co je blahem bez sebe a říká, ţe jsou nejkrásnější. U mě to vţdycky chtělo aspoň pár dní…jenţe ona působila nehezky, byla tlustá a nekomunikativní. Takţe ten první pocit nebyl úplně dobrej, spíš takovej soucit. Ale potom, jak jsem za ní jezdila, tak jsme si na sebe vzykly a uţ to bylo dobrý, a kdyţ s náma odjela, tak uţ to bylo návázaný…“ Reakce není tolik rozradostněná jako předchozí avšak nejedná se o neadekvátní reakci. I biologičtí rodiče se po narození dítě musí s dítětem sţít a není neobvyklé, ţe se záplava štěstí a radosti nedostaví ihned. Kaţdá ţena, nebo rodiče potřebují ke své adaptaci na nové dítě v rodině čas. Samotná výchova dítěte můţe být v mnoha ohledech stejná, nebo naprosto odlišná od té, kterou rodiče úspěšně uplatnili na vlastních dětech. Do pěstounské péče se dostávají děti s různými traumaty, děti mohou trpět citovou deprivací, poruchou attachmentu. V případě, ţe se rodiče rozhodnout pro dítě romského původu mohou se setkat s nečekanými problémy a projevy dítěte. Zejména v dospívání dochází k často zmiňovanému nalézání vlastní identity a s tím spojenými problémy. Jedná se o nejčastější problém u romských dětí vychovávaných v majoritních rodinách 43 Další překáţkou a bariérou pro pěstouny a jejich děti jsou postoje a názory majoritní společnosti na Romy obecně.

41

VÁGNEROVÁ, str13 VÁGNEROVÁ, str13 43 ROMSKÉ DÍTĚ ŢIJÍCÍ MIMO VLASTNÍ RODINU [online]. Středisko NRP] str 36 42

26

5. 1 Předsudky a projevy okolí Rodina, která přijme dítě jiného etika, se stává středem zájmu svého okolí. Sousedé si jistě všimnou, ţe v rodině přibyl někdo nový a je odlišný. První, s čím se rodiče nejspíš setkají, jsou zvědavé pohledy od okolních lidí. Lidé zapomínají na společenské zábrany a rodinu si prohlíţejí, a přemýšlí, proč si taková slušná rodina „vezme černé dítě“. 44 Zvědaví jedinci se mohou ptát na původ dítěte a jiné osobní záleţitosti, jako by se záleţitost týkala jich samotných. Podobné chování můţe rodina zaţívat i v úzkém příbuzenském kruhu. Prarodiče mohou v dítěti hledat spojitost s chováním předků na základě svých stereotypů, které o dané kultuře mají. Toto hledání nedostatků na dítěti však brzy odezní. Jak se postupně s dítětem seznamují osobně a poznávají ho jako dítě, ne jako Romské dítě, od svých obav většinou rychle ustupují. V rodině a blízkém okolí, kde dítě ţije a vyrůstá, je přijímáno takové, jaké je. Problém nastává s majoritní společností, která mnohdy fakt, ţe rodina vychovává romské dítě (tedy dítě problémové, Romové přeci kradou, dělají problémy) nepřijímá. Dítě se můţe dennodenně setkávat s naráţkami, názory a předsudky ze strany majoritní společnosti.45 Pěstouni stojí před problémem, jak naučit dítě chodit v tom ne vţdy laskavém světě. Dítě se jistě setká s projevy diskriminace a rasizmem. Jakému typu obrany budou dítě učit? 5.2 Hlas krve Profesor Zdeněk Matějček tvrdí: „Není ţádný hlas krve. Dítě přijímá za matku tu osobu, která se k němu mateřsky chová, a nikoliv jen tu, která je porodila. Adoptivní rodiče, pěstouni či jiní vychovatelé dítěte v náhradní rodinné péči jsou psychologicky pravými rodiči, jestli skutečně dítě za své přijímají“46 Se spojením „volání hlasu krve“ u romských dětí se lze někdy setkat v náhradní rodinné péči, kdy se během ţivota u náhradní rodiny vyskytnou problémy s chováním dítěte. Zpravidla je toto tvrzení spojováno s obdobím dospívání dítěte, kdy se mohou objevit problémy, dítě se můţe více zajímat o svůj původ. Není vyloučeno, ţe se u

44

VANČÁKOVÁ. Dítě jiného etnika v náhradní rodinné péči, str. 18. VANČÁKOVÁ. str. 20 46 Co řekneme osvojenému dítěti 45

27

dítěte neobjeví problémové chování, avšak není správné se odvolávat na „hlas krve“. Do náhradních rodin přichází děti z nefunkčních rodin, poškozujících prostředí, dítě mohlo strávit rané dětství tj. do 3 let v ústavní péči. To jsou faktory, které mívají vliv na další ţivot dítěte. Díky této nepříznivé konstelaci osudu můţe dítě v dalším ţivotě ztrácet sílu a motivaci začleňovat se do společnosti, můţe mít tendence k patologickým formám ţivotního stylu.

5.3 Období dospívání „Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.“ Christian Morgenstern Ve většině publikací zabývající se dětmi (nejen jiného etnika) vyrůstajícími v náhradní rodinné péči se období dospívání zmiňuje jako z nejnáročnějších období, jak pro dítě, tak i pro rodiče. V této fázi ţivota dochází k intenzivním změnám. Dospívání bychom mohli nazvat přerodem z dětství do dospělosti. Během dospívání dochází k celkovým změnám tělesným a psychickým. Ve své práci se zabývám především psychickým vývojem dítěte v NRP a proto se budu v této kapitole věnovat psychickému dozrávání během dospívání, které je samozřejmě podmíněno i změnami tělesnými. „Dospívání představuje důleţitou ţivotní etapu, je to i období hledání a přehodnocování, v jehoţ průběhu má dospívající zvládnout vlastní proměnu“ uvádí Vágnerová ve své publikaci.47 Během dospívání dochází k intenzivnímu hledání odpovědí na otázku „Kdo jsem?“ Adolescent touţí po sebepoznání, které se uskutečňuje za pomoci okolí, ve kterém se nachází, pomocí vrstevníků a srovnávání se s nimi.48 Dospívající člověk touţí poznat ze ţivota co nejvíce a objevit vlastní identitu v tomto světě. Eriskson ve své teorii Osm věků člověka nazývá toto období 5. věku z pohledu psychosociální krize jako zmatení rolí versus identita.

47 48

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči.,str136 VÁGNEROVÁ,str. 137

28

Stadium

Věk

Krize

Ctnost

1. Orálně smyslové

do 1 roku

Základní důvěra X nedůvěra

Naděje

2. Muskulárně – anální

1 – 3 roky

Autonomie X stud

Síla chtění

3. Pohybově – genitální

3 – 6 let

Iniciativa X vina

Záměr

4. Latentní

6 – 12 let

Výkonnost X méněcennost

Kompetence

5. Adolescence

12 – 19 let

Identita ega X zmatení rolí

Poctivost

6. Ranná dospělost

20 – 25 let

Intimita X izolace

Láska

7. Střední dospělost

26 – 64 let

Generalita X stagnace

Péče

Integrita ega X zoufalství

Moudrost

8. Pozdní dospělost

Nad 65 let

Podle Eriksona je pátý věk ústředním tématem vývojového procesu v utváření identity. Neţ dojde k ucelenému utvoření osobnosti, je potřeba získat přiměřený pocit identity. Úkolem dospívajícího člověka se stává získat a upravit si vlastní pojetí svého já, svého smyslu a místa na tomto světě. Tím, ţe si dospívající člověk dokáţe odpovědět na tyto otázky, získá smyslu plný vztah nejen k sobě samému, ale i k druhým. Tomu však předchází doba, kdy dospívající experimentuje se sebou samým. Vytváří si různé identity, mění svůj zevnějšek, hledá „svůj styl“. Erikson povaţuje rituály dospívání a různé přechodové rituály jako nástroje, kterými lze potvrzovat získání identity. 49 Rituály jsou typické především pro náboţenské komunity nebo některá přírodní společenství. Rituál představuje pomyslné vkročení do dospělosti. Dává jedinci nové 49

http://ografologii.blogspot.cz/2011/03/erik-erikson-osm-veku-cloveka.html

29

postavení, stabilizuje jeho sebehodnocení a sebeúctu, vede k vyšší zodpovědnosti spojené s novou ţivotní rolí.50 V naší společnosti se získání statusu dospělého člověka nezavršuje ţádnými významnými rituály, avšak zle nalézat určité body v ţivotě dospívajícího člověka, které mají vliv na jeho sebepojetí a utváření jeho identity. 

15 let – v tomto věku dospívající získává občanský průkaz, jako první oficiální identifikační symbol dospělosti. Právně začíná období, kdy je mladý člověk v některých případech právě zodpovědný před zákonem. Také je to věk, kdy končí povinná školní docházka a dospívající člověk se rozhoduje o své další budoucnosti v podobě střední školy – tato volba je spojena také s budoucí profesí. Jedná se také o věk, kdy přestává být trestný sexuální kontakt a dospívající člověk začíná intenzivněji vnímat vlastní sexualitu, erotické chování získává nový směr.



18 let- Právně dosáhl jedinec věku, kdy se stává zletilým a má uzákoněná všechna práva a povinnosti související s tímto věkem (nemůţe být například zvolen do zastupitelských sborů).

Z pravidla si zletilý člověk nejvíce

uvědomuje volební právo, moţnost získat řidičské oprávnění osobního automobilu, pocit, ţe rodiče uţ nemají právo zasahovat dítěti do ţivota. 

19 let – ukončení středoškolského studia. Maturita se obecně nazývá jako „zkouška dospělosti“. Dříve také v této době nastupovali chlapci na povinnou vojenskou sluţbu.



23 – 25 let – ukončení vysokoškolského studia, absolventské zkoušky jsou vnímány jako ukončení procesu přípravy na dospělý ţivot.51

Teoretické zdroje, popisují adolescenci jako bouřlivé období, konfliktní a pro rodiče i dospívající samotné velmi náročné. Avšak je důleţité tento proces respektovat jako nevyhnutelný a přirozený. G. S. Hall vystihl identitu jako: „nevyhnutelný a dramatický střet protikladných tendencí v člověku“.52

50

MACEK. Adolescence. str. 91 MACEK. str. 92 52 MACEK. str. 92 51

30

5.3.1Problematika dospívání v náhradní rodině U dospívajících se také objevuje touha přemýšlet nad věcmi, přesahujícími skutečnost, objevuje se plané filozofování, přemýšlení o ţivotě. U dětí ţijících v náhradní rodině jde nejčastěji o myšlenky typu „Jaké by to bylo, kdybych žil ve vlastní rodině“. V rámci poznávání sama sebe a své identity, vzrůstá touha poznat i své biologické rodiče. Dítě má tendenci srovnávat náhradní rodinu s biologickou (i kdyţ s ní neudrţuje kontakt, nebo v ní od útlého dětství neţije, má touhu stavět si vzdušné zámky a fantazírovat o tom, co by bylo, kdyby ţilo ve své biologické rodině). 53 V těchto chvílích je nejdůleţitější, co mohou rodiče dětem předávat správný model rodiny. Na rodiče dospívajících dětí v NRP jsou kladeny velké nároky. V případě, ţe s dítětem nastanou nějaké problémy, zaţívají pocity viny, mají pocit, ţe jako rodiče selhali. Z části tyto pocity způsobuje to, ţe si rodiče stanovují příliš vysoké cíle, které pak sami nejsou schopni ovlivnit. V tomto věku pro dítě nabývá významu budoucnost, té však často u dětí v NRP předchází znalost své minulosti. Nelehkým úkolem náhradního rodiče je seznámit a pomoci se vyrovnat dítěti s jeho minulostí. Jak jiţ bylo zmíněno v předchozích kapitolách, jiţ od dětství by měl rodič pracovat na identitě přijatého dítěte. Mělo by vědět, odkud do rodiny přišlo a ţe je přijaté. Děti jiného etnika hledají svou identitu ještě o něco obtíţněji. Úkolem rodiny je vytvářet příjemné prostředí, udrţovat i nadále rodinné zvyky, zajímat se o to, jak se dítěti daří, poskytnout mu důvěru. Z různých zdrojů zabývající potřebami dětí vychází pět základních potřeb. 54 1. Potřeba náležitého přívodu podnětů (potřeba stimulace) V době puberty můţe dítě touţit po intenzivních záţitcích jako například konzumace alkoholu, experimenty s drogou, vandalství, u některých rodin se mohou objevovat i drobné krádeţe. Dítě uvaţuje v krátkých časových úsecích, často jedná „tady a teď“. Dospívající bývají často radikální ve svých názorech a postojích. Tento radikalismus je projevem nejasnosti, mladý člověk ještě není natolik zralý, aby dokázal tolerovat určitou míru nejistoty poznání, ţe nemusí mít vţdy pravdu nebo všechno vědět. Tato tendence se můţe projevit například ve vztahu k náhradním rodičům. Dítě

53 54

VÁGNEROVÁ. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči.,str. 142 http://www.wikiskripta.eu/index.php/Potřeby_a_práva_dítěte

31

můţe rodiče přehnaně kritizovat, srovnávat s biologickými rodiči. Emoční vývoj dospívajícího díděte v NRP je intenzivnější, děti mohou mít více emočních problémů, procházejí velkou změnou osobnosti spojenou s hledáním vlastní identity. Dítě touţí poznat své biologické rodiče, to se můţe dít i z toho důvodu, ţe dítě chce uplatňovat vlastní názory55. Osvojené dítě má rádo náhradní rodiče, ale touha poznat ty vlastní je velmi silná. Dívka, která přišla do náhradní rodiny v 6 letech, vlastní matka ji opustila v batolecím věku, se na situaci dívá takto: „Já jsem si říkala, proč to zrovna takhle dopadlo, ţe jsem poznala jenom vlastní mamku a né vlastního tátu. Já uţ jsem přemýšlela, kdyţ jsem koukala na televizi, jak tam byla ta Pošta pro tebe, tak jsem přemýšlela, ţe bych tam zašla….No ti adoptivní rodiče toho nahrazovali hodně….Byli pro mě velkej vzor. U tý nevlastní jsem měla úplně všechno, to se nedá porovnávat. S tou vlastní jsem nejdřív udrţovala kontakt a pak uţ ne. No jasně, byly to jenom ty pohledy. Zrovna v tu chvíli, kdy nás dala do toho dětskýho domova jsem jí neměla ráda…ale je to pořád moje máma…Co bych chtěla na svým dětství změnit? Spíš bych chtěla směnit to s vlastní matkou. Setkat se s ní, to určitě“.56 Autorka dodává, ţe dívka se s vlastní matkou nesetkala a po dovršení 18 let z náhradní rodiny odešla. Dítě si většinou myslí, ţe ono jediné ví, co je pro něj nejlepší. S náhradními rodiči soupeří, snaţí se nad nimi „vyhrát“. 57 Kdyţ období puberty skončí, dospívající člověk si většinou uvědomí, ţe náhradní rodiče to s ním mysleli vţdy dobře a měli ho rádi. 2. Potřeba smysluplného světa Podněty, které dítě během ţivota dostává, by měli mít logickou návaznost a určitý smysl. Jestliţe se tak děje, dítěti je věnovaná dostatečná pozornost ze strany rodičů, proces jako je například učení se vyvíjí snadněji. Dítě získává dovednosti a ţivotní zkušenosti, osvojuje si pracovní postupy i strategie společenského chování. 3. Potřeba životní jistoty K jejímu naplňování dochází především prostřednictvím mezilidských citových vztahů. V dospívání se jedná především o potřebu být akceptován skupinou. V této chvíli se poţadavky rodičů na vrstevnickou skupinu a poţadavky dítěte nemusí 55

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči str 152 VÁGNEROVÁ, str 152 57 MACEK, str 56

32

slučovat. U dětí v náhradní rodině se stává, ţe dítě má tendenci vyhledávat vrstevníky, vyznačující se určitou podobností v projevech, nebo vlastnostech. Stává se, ţe romské dítě se snaţí zapadnout mezi místí romskou partu, dítě hledá skupinu, která ho přijme a cítí, ţe v ní má své místo.58 4. Potřeba pozitivní identity Jak jiţ bylo několikrát zmíněno, pozitivní identita je velmi důleţitá pro nadcházející dospělý ţivot. Dítě potřebuje mít pevné základy v tom, ţe si je vědomé kdo je a odkud přichází. Děti v náhradní rodině se potřebují vyrovnat s faktem, ţe mají i nějaké biologické rodiče, ţe se nemusí svým náhradním rodičům vţdy podobat, ţe je mohou v ţivotě přitahovat určité skupiny lidí. Pocit, ţe se dítě v mnoha ohledech od svých náhradních rodičů něčím liší, můţe hledání vlastní identity značně komplikovat.59 Samotné výsledky sebepoznání nemusí být pro dítě vţdy uspokojující.60V pubertě si dospívající člověk uvědomuje svou odlišnost od rodiny, ve které vyrůstá, můţe mít pocity, ţe do rodiny nepatří, i kdyţ mu rodiče dávali lásku, on nikdy nebude jeden z nich. Tyto pocity většinou pramení z toho, ţe dospívající člověk bývá přecitlivělý, je nejistý a jestliţe má sám o sobě pochybnosti, vykládá si vše vztahovačně a příliš kriticky. Takové chování můţe v krajním případě dojít aţ ke kolísání sebeúcty a nárůstu dalších problémů.61 5. Potřeba otevřené budoucnosti Tato existenciální potřeba, ţene člověka kupředu a dává mu naději na smysluplný ţivot. Dospívající člověk si začíná uvědomovat, ţe některá rozhodnuti, která učiní, mohou mít vliv na jeho budoucnost.62 Dítě můţe nabýt pocitu, ţe jen v jeho biologické rodině, ho čeká správná budoucnost a touţí poznat své rodiče.

58

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči, str 161 VAGNEROVÁ, str 168 60 VAGNEROVA, str 169 61 VAGNEROVA, str 170 62 MACEK, str . 70 59

33

7. Zkušenosti pěstounů V této části práce předloţím zkušenosti pěstounů ze dvou rodin, majících v pěstounské péči děti romského původu. Informace jsem získala pomocí rozhovorů. Jedná se o rozhovory uskutečněné s dvěma rodinami, jejichţ prostřednictvím jsem chtěla potvrdit, nebo vyvrátit fakta, která popisuje odborná literatura. Proto jednotlivé odpovědi vţdy podloţím informacemi, které jsem načerpala v literatuře. Na zprostředkování a oslovování respondentů se podílel úřad městské části Praha 10 a příslušná sociální pracovnice, mající na starost zprostředkovávání pěstounské péče a následnou práci těmito rodinami. Pouze dvě rodiny byli ochotné a měli dostatečné časové moţnosti k tomu, abych s nimi mohla navázat kontakt a realizovat rozhovory. Jména respondentů, ani dětí nejsou vzhledem k ochraně osobních údajů a přání respondentů zveřejněna. Faktickými údaji jsou pouze roky narození dětí, jména uváděná v úryvcích z rozhovorů jsou pozměněna. Záměrem mé práce je zjistit za pomocí dostupné literatury, jaká jsou specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin a následně tato fakta podloţit reálnou zkušeností pěstounských rodičů. Pouţila jsem metodu polo strukturovaného rozhovoru. Připravila jsem si předem soubor otázek, avšak jejich pořadí, volba slov a formulace byla měněna a přizpůsobována během rozhovoru. Cílem rozhovoru bylo získat především informace o tom, co vedlo rodinu k přijetí dítěte jiného etnika, jak přijaté dítě seznamují s jeho původem a kulturou, jak rodina proţívá, nebo se připravuje na období adolescence svěřeného dítěte a zda připisují hodnotu fenoménu „hlasu krve“. Odpovědi respondentů jsem zaznamenávala a následně vyhodnotila.

34

7.1. Rozhovor s rodinou K. Rodina K přijala do pěstounské péče dívku nar. 2008 z ústavní péče, do rodiny dívka přišla ve 2 letech. V rodině vyrůstají dvě další biologické děti nar. 2000 a 1997. Manţelé svůj vztah hodnotí jako hezký, problémy řeší společně a snaţí se, aby kaţdý měl i prostor pro sebe. Svou rodinu povaţují za spokojenou a připouští, ţe problémy má kaţdá rodina a oni nejsou výjimkou. Během rozhovoru byli přítomni oba manţelé K. Děti docházejí do školních a předškolních zařízení, nebyly během rozhovoru přítomni. Zpravidla se pěstouny stávají rodiny, kde jiţ mají vlastní děti odrostlé, a rodina touţí pomoci dítěti, které nemůţe vyrůstat ve vlastní rodině. Co pro Vás bylo impulsem, stát se pěstounskými rodiči? Manţelka: „Těch impulsů bylo víc, uvaţovali jsme nejdřiv dost pragmaticky. Finančně jsme dobře zajištění, právě jsme se stěhovali sem (rodina bydlí ve větším domě na vesnici), takţe máme dost místa i pro tři děti. Kdyţ jsme se pak nastěhovali, začala jsem o tom přemejšlet a řekla si proč ne, bude to znít jako klišé, ale na světě je tolik dětí, který nemaj rodiče. Byla to asi nějaká touha pomoct a dávat někomu lásku. Touha pomáhat bývá častou motivací. Na tom, ţe rodiče cítí touhu pomáhat a darovat někomu svou lásku se shoduje většina pěstounů, z části můţe tato věta opravdu znít jako klišé, ale jaký jiný důvod, neţ to, ţe chce člověk dát svou lásku a domov jinému dítěti. Jaká byla Vaše motivace pro přijetí dítěte jiného etnika? Manţelka: „Na začátku jsme o tom nijak nepřemyšleli. Nakonec jsme to vzali jako výzvu. Navíc ona byla zlatá, taková malá vyjukaná holčička,bylo mi jí líto.“ Manţel dodává: „Já si myslim, ţe lidi ţijou jenom předsudkama, v tu chvíli jsem nepřemejšlel nad tim, ţe je Romka, prostě to byla malá holčička a potřebovala nás. To spíš potom, za pochodu, v běţnym ţivotě si toho začnete všímat, hlavně díky okolí.“ Manţelé tvrdí, ţe o romství své dcery příliš nepřemýšleli a vnímali spíš dítě samotné. Tento postoj lze připodobnit k jedné z chyb, které popisuje Schoolerová a to „jsme barvoslepí“ rodič přehlíţí barvu dítěte a jeho etnicitu, má pocit, ţe láska, kterou mu dává vše přemůţe. Jak vyplývá z odpovědi pana K. naivita se vytrácí s postupem času a souţitím s dítětem jiné etnika. 35

Literatura zabývající se náhradní rodinou péči dětí jiného etnika klade důraz na seznamování dítěte s jeho původem od útlého věku. Začali jste Vaši dceru seznamovat s romskou kulturou a jejím původem? Manţelka: „Jak se to vezme, před spaním jí manţel občas čítával nějaký romský povídky, který jsme dostali. Jo a taky má panenku, která má tmavou pleť. Já jí vnímám spíš jako naší dceru, neţ jako Romku. Já si řikám, ţe ţijeme skoro v (vynecháno) a tady je lidí s různou barvou pleti plno. Ale, lidi uměj bejt zlý, ţe jo. Matka uvádí, ţe dítě z větší části jako svou dceru, neţ Romku. Tento postoj by se dal připodobnit k fázi „popření“ v přijímání odlišnosti dítěte. Avšak rodina na původ své dcery úplně nezapomíná, s romskou identitou jí seznamuje prostřednictvím romských povídek a dívka vlastí panenkou stejné pleti, jako je ona. Vzhledem k nízkému věku dívky, je čtení Romských pohádek a příběhů přiměřenou formou, jak dítě začít seznamovat touto kulturou. Lze se jen domnívat, zda čtení má ještě další kontext, zda čtení předchází například rozhovory o romské kultuře a podobně. Setkali jste se s nějakými nepříjemnými reakcemi ze strany okolí? Přestěhovali jste se na venkov, jak se na Vás a vaši rodinu dívají sousedé? Manţelka: „Jako lidi koukaj, ţe jo. Ale přímo, ţe by na nás byl někdo nepříjemnej, nebo nám nadával, se nám nestalo. Sousedy máme fajn. Moţná, ţe se jim v hlavně honěj otázky, proč si K. vzali dítě z děcáku a ještě k tomu černý, ale nikdy se nás nezeptali. Měla jsem trochu obavy při nástupu Zuzky do školky. Ale s dětma, se kterýma chodí do školky se zná buď z pískoviště, nebo tak (jedná se o malou školku v místě bydliště). A maj tam rozumný učitelky, zatím nedošlo k ţádnýmu problému, ţe by jí někdo nadával a byl na ní zlej. Jednou z prvních reakcí, se kterou se mohou rodiče a jejich dítě setkat jsou právě zvědavé pohledy od okolí. Lidí zapomínají na slušné vychování a zvědavost je silnější neţ jejich společenské zábrany. Z odpovědi plyne, ţe s přímou negativní reakcí na romství jejich dcery se rodiče nesetkali.

36

Říká se, že problémovým obdobím pro děti vyrůstající v pěstounské rodině bývá puberta, děti začnou více přemýšlet o své bio rodině, a objevuje se patologické chování, které mívá původ v dětství dítěte a v tom, co zažilo před tím, než šlo do náhradní rodiny. Jste připraveni na to, co může přijít? Manţelka „Nejsme, nebyla jsem připravená ani na pubertu naší vlastní dcery. Ale příchodem Zuzky mi přijde, jakoby se zklidnila, vodí si kamarádky domu, hrajou si s malou, občas jí vezme ven. Dost mi pomáhá a ani jsem to od ní nečekala. Přece jenom 14 letá holka má uţ i jiný starosti. Co se týče Zuzky, tak nevim. Co přijde, to přijde. Asi bude touţit poznat svojí rodinu, o tom uţ jsme se bavili i s jinýma pěstounama. Já se jí budu snaţit dát zázemí a lásku, budu tady, kdyţ bude mít trápení a problémy. Bude i na ní, jak se k tomu postaví.“ Vzhledem k útlému věku dítěte se rodina pubertou ještě nezabývá, coţ je pochopitelné. Z odpovědi lze vyčíst, ţe rodina komunikuje i s dalšími pěstounskými rodiči a v budoucnu je tedy šance, ţe bude mít s kým sdílet případné problémy a nesnáze, spojené s dospíváním jejich dcery. Uvědomuje si, ţe je podstatné nabídnout dítěti pevné zázemí a důvěru. Z odpovědi matky také vyplývá, ţe pěstounská dcera byla velmi kladně přijatá dcerou vlastní, které se příchodem pěstounské dcery období puberty zklidnilo. Někdy se mluví o „hlasu krve“, rodiče se odkazují v případě některých problémů na geny, které si dítě v sobě nese. Manţelka „Já si myslim, ţe na tom můţe něco bejt. Geny se na člověku určitě nějak podepíšou. To je ale vidět uţ teď. Ona je hrozně citlivá a společenská, chce bejt pořád mezi lidma, má ráda, kdyţ je někdo okolo ní. Třeba si nehraje sama v pokoji, vţdycky si přinese hračky sem. Jak se to projeví v budoucnu, to nevim. Snaţíme se jí vyhovávat stejně jako naše děti. Hlas krve rodičům můţe někdy způsobovat obavy, co přijde v budoucnu, aţ bude jejich dítě dospívat. Temperament a ţivot ve skupině je přiřazován romské kultuře jako takové, nemusí se jednat o geny, které má dítě po svých biologických rodičích.

37

7.2. Rozhovor s rodinou B. Rodina B. přijala do pěstounské péče jiţ druhé dítě, chlapce nar. 1997 , do rodiny přišel v 5 letech z dětského domova. První dítě přijaté do rodiny je dívka polo romského původu, dnes plnoletá. Rodiče mají dva biologické syny, kteří jiţ v domácnosti neţijí. Domů jezdí jen na víkendy. Během rozhovoru byli přítomni oba manţelé. Co bylo tím impulsem, že jste si řekly „staneme se pěstouny“? Manţelka: „Já ani nevím, měla jsem pocit, ţe je to skoro aţ samozřejmé pomoct dítěti, který nemá vlastní rodiče, nebo se o něj nemůţou z nějakýho důvodu postarat. Měla jsem štěstí, ţe manţel tenhle názor sdílel a oba jsme se nadchnuli pro to, dát domov dítěti, které to potřebuje. Naši kluci jsou uţ odrostlí a domu jezdí jen na víkendy a náš nápad přijali pozitivně, kdyţ jsou tady, tak se scházíme všichni společně. A ono hlavně první přijaté dítě bylo téměř bezproblémové, aţ na lehkou poruchu učení s dcerou nejsou ţádné problémy a my si řekli, ţe přijmeme ještě jedno dítě, takţe po prvním dítěti přišel do rodiny ještě Denis. Hlavně na přání dcery, chtěla brášku, kterej by s ní byl doma a nikam neodjíţděl…..“ U rodiny B. bylo impulsem pro to, stát se pěstouny fakt, ţe vlastní děti jsou jiţ odrostlé a oni tak mají prostor pro další děti. Jako u předešlé rodiny se objevuje touha pomáhat. Rodiče také zohlednili zkušenost s prvním pěstounským dítětem, které nemá ţádné závaţné výchovné ani jiné problémy. Jaká byla Vaše motivace, pro přijetí dítěte jiného etnika? Manţelka: „Dcera je na půl Romka, to víme. Ale má spíš světlou pleť a není to tak uplně znatelný. Protoţe je romskýho původu, tak jsme si řekli, ţe bude fajn pořídit ještě jedno romský dítě a společně je vychovávat z části i jako Romy. Kdyby dcera nebyla z části Romka, tak bychom asi romský dítě neměli.“ Manţel: „Jak říká ţena, chtěli jsme, aby si vytvořili mezi sebou nějaký to sourozenecký pouto, ikdyţ biologicky jsou si cizí.“

38

Rodiče chtěli pro dceru sourozence a zohledňovali přitom etnicitu dětí, chtěli, aby si byly děti blízké. Jejich rozhodování bylo ovlivněno faktem, ţe jiţ jedno dítě polo romského původu v rodině vyrůstá. Jak jste seznamovali Vaše děti s jejich původem? Manţelka: „ Tím, ţe jsme přijali ještě jedno dítě, to bylo dceři 7 a měli jme najednou v rodině dvě romské děti, víc jsem si uvědomovala jejich původ a cítila jsem důleţité jim ukázat odkud pocházejí, kdo, vedle toho, ţe jsou naše děti ještě jsou. Oni hodně chodili i s vlastníma otázkama, syna zajímalo, odkud Romové přišli, kde je jejich původ, měl období, kdy osobně tvrdil, ţe je vlastně Ind. Občas u nás doma hraje romská hudba, je taková hodně ţivá a emocionální, a je to vidět i na těch dětech. Kdyţ byl syn menší, vţdycky hrozně hezky tančil na hudbu, kterou jsem mu pouštěla. Taky je celkem hudebně nadaný, má hudební sluch a ten rozhodně nemá po nás (smích).“

Rodina si fakt, ţe je rodinou smíšenou uvědomila intenzivněji aţ s příchodem druhého dítěte. Matka sama cítila potřebu seznamovat děti s jejich původem. Uvádí, ţe syn prošel obdobím, kdy o sobě tvrdil, ţe je Ind. V době, kdy dítě hledá svou pravou identitu, můţe docházet i k tomu, ţe se bude snaţit potlačovat svůj pravý původ a zamění ho za něco, co se jemu zdá zajímavější a od svého romství se můţe snaţit odstřihnout. Z odpovědi matky zle vyčíst, ţe rodina romský původ svých dětí nepotlačuje a naopak s ním pracuje pozitivně. Setkali jste se s nějakými nepříjemnými reakcemi vůči vaší rodině nebo dětem ze strany okolí? Manţelka: „Ani moc ne, ale snaţíme se v dětech pěstovat zdravý sebevědomí, a aby byli seznámení s tím, kdo jsou a odkud jsou. Aby se uměli nad poznámky okolí povznýst a nebrali si je osobně. To je samozřejmě těţký, kor teď v pubertě je to se synem trochu náročný. Ale přímo do očí nám nikdy nikdo nic neřekl. Ale zatím naše dítě nikomu nevykradlo auto, nebo neposprejovalo barák (smích). To všechno ještě můţe přijít.“ Rodina ţije ve velkém městě, kde je poměrně vysoká anonymita a i to můţe být jeden z důvodů, ţe nedochází ke konfliktním situacím s okolím. Nepřímo ale matka naznačuje, ţe dospívání jejího syna je náročné a nevylučuje, ţe sebou můţe přinést nevhodné chování. Avšak v závěru odpovědi se nad případné problémy dokáţe 39

povznést a nepřipouští si vinu, za to, co by se mohlo stát. Z odpovědi lze vyčíst, ţe dětem je vštěpována určitá zodpovědnost za jejich vlastní chování. Říká se, že problémovým obdobím pro děti vyrůstající v náhradní rodině bývá puberta, děti začnou více přemýšlet o své bio rodině, a objevuje se patologické chování, které mívá původ v dětství dítěte a v tom, co zažilo před tím, než šlo do náhradní rodiny. Manţelka: „ No my si právě tu pubertu zaţíváme. Vidím to na něm, to jste najednou vlastně úplně blbá a ničemu nerozumíte. Najednou mámu nepotřebuje, a kdyţ se o něj nějak zajímám, mám pocit, ţe ho jenom otravuju. Já jsem si pubertu zaţila uţ u svých synů a vím, ţe je to období, kdy se dítě hledá a samo si ujasňuje kdo vlastně je. O to těţší to má dítě, který je vlastně Rom a ţije v rodině neromský. Syn chodíval do jednoho nízkoprahu na kytaru, učil jí lektor, který byl taky Rom, kdyţ šel do puberty, přestalo ho to pomalu bavit, nejdřív se vymlouval, proč tam nechce jít, pak jsme zjistili, ţe místo toho se poflakuje venku, takţe jsme krouţek zrušili. Na kytaru teď hraje leda tak manţel v létě u ohně. Přitom hrál tak hezky. Prostě ztratil zájem o koníčky. Nejlepší zábava je teď počítač a nebo se flákat venku.“ Dospívající člověk se rozhoduje impulsivně, jeho rozhodnutí jsou radikální a má pocit, ţe on sám ví nejlépe, co je pro něho v ţivotě dobré. Také se objevuje touha po uznání, zapadnout do určité skupiny, kde se takový člověk cítí dobře. To, co rodič vidí jako „flákání se venku“ pro dospívajícího můţe znamenat právě to, ţe zapadá do skupiny lidí, kde má pocit sounáleţitosti a docházení na povinný krouţek mu v tom bránilo, rozhodnutí, ţe bude docházet na kytaru za něho moţná učinili rodiče a on se chtěl vzepřít jejich autoritě. Objevili se s pubertou Vašeho syna problémy, se kterými jste si nevěděli rady? Manţelka: Já nevim, je to jiný, neţ u synů. Hodně se uzavřel do sebe a přestal komunikovat. Jasně, problémy s kouřením nebo alkoholem jsme řešili, ale v jeho věku jsme také experimentovali a zkusit si kouřit chtěl snad kaţdý puberťák. Myslím, ţe v současnosti nekouří, nebo o tom prostě nevim Manţel: „Mě teda poslední dobou dost vadí, ţe přestává bejt dochvilnej a je dost nepořádnej. Přijde domu, kde mu co spadne, tam to leţí. Do školy není schopnej vstávat

40

včas a přestal taky dodrţovat časy, na kterých se společně dohodneme. Vem si, jak chodí domu…“ Manţelka: „To je pravda, zdrţí se třeba o hodinu a ani nezavolá. Trnu pak strachy, co se mu kde stalo. Snaţili jsme se to řešit zákazama, ale …bydlíme v domě bez poschodí a prostě kdyţ chce ven, tak jde. On pak přijde a omluví se, ţe se zapoměl tam a tam….Teď se snaţíme o to, aby nám alespoň zavolal, ţe se zdrţí a mi se na něj pak nezlobíme, kdyţ přijde pozděj.“

Rodiče se shodují, ţe se v pubertě chování jejich syna změnilo, stal se nedochvilným, neplní své závazky vůči rodičům. Z rodičů je cítit určitý nadhled a řeší pouze problémy, které povaţují za důleţité jako je nedochvilnost jejich syna. Kladou si přiměřené cíle, jako například takový, ţe jim dítě zavolá, kdyţ se zdrţí a oni se na něho následně nezlobí, protoţe o svém zpoţdění včas informovalo. Experimentování v tomto věku povaţují za přirozené. Většina autorů se také shoduje, ţe experimentování s alkoholem, nebo kouření se v období adolescence objevuje, dítě touţí vyzkoušet něco nového. Podstatné je, aby tato zkušenost nepřerostla v závislost. Někdy se mluví o „hlasu krve“, rodiče se odkazují v případě některých problémů na geny, které si dítě v sobě nese. Manţelka: „Hm, já nevim, kdysi jsem někde četla, ţe právě na tohle se rodiče dětí v náhradní péči odvolávají, kdyţ mají pocit, ţe jejich rodičovství selhává. Já si spíš řikám, ţe si tímhle jako rodiče musíme projít, ţe on sám pochopí, ţe nejsme tak strašní a nezbrojíme proti němu. Ţe je to naopak. Ale občas je to dost těţký. Dcera měla pubertu celkem klidnou, je dost uzavřená a spíš se věnovala svým koníčkům a škole. Se synem si občas zaţíváme krušný chvilky. Ale občas ho sjede, jak se chová a on pak třeba přijde a za něco se nám omluví, to jsou chvíle, kdy si řeknete, ţe to za to stojí, ţe víte, ţe vás má rád.“ Manţel: „Já si ten hlas krve, nebo prostě ty geny vysvětluju spíš tak, ţe má pro něco talent, to romství v něm je, ale spíš v pozitivnim smyslu. Jeho chování je z části naše zásluha, mi ho vychováváme, a taky si sebou něco přinesl z děcáku ţe jo, to dítě taky hodně ovlivní“

41

Hlas krve rodina vnímá spíše jako odvolání se na kořeny, ze kterých dítě pochází, snaţí se romství svého syna vnímat pozitivně. Z odpovědí je cítit, ţe rodiče jsou jiţ zkušení, vychovali dva syny a mnohé situace dokáţou brát s nadsázkou a humorem. Období dospívání chápou jako dobu, kdy dítě hledá samo sebe, a vědí, ţe toto bouřlivé období jednou skončí.

42

Shrnutí Nejdůleţitější institucí pro vývoj dítěte je rodina, její důleţitou funkcí je socializace dítěte a příprava nového člověka na ţivot. Dítě získává v rodině první vzory, vytváří si vztahy s okolím, se sebou samým a společností obecně. Rodina mimo jiné uspokojuje základní potřeby dítěte, mezi které patří potřeby biologické, psychické a sociální. Ve své práci jsem se primárně zabývala psychickými potřebami dítěte. Romská a Česká rodina se v některých věcech liší. V romských rodinách ţije zpravidla více členů rodiny pohromadě, širší rodina často ţije v jednom bytě. O děti se nejčastěji starají ţeny, bezpodmínečná láska k dětem je pro romskou rodinu typická, na malé děti nejsou kladeny ţádné nároky. Cílem rodiny podle evropské tradice je připravit dítě na budoucí ţivot, na jeho sociální a profesní ţití, děti jsou vedeny k samostatnosti. Romská rodina individualitu dětí a jejich ambice většinou nepodporuje, větší důraz je kladen na celou skupinu. V důsledku toho děti nemívají pěvně ukotvenou vlastní identitu, pouze identitu v rámci skupiny. O děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, se stará stát, který poskytuje několik institucí, které mohou dítěti zprostředkovat náhradní rodinnou péči. Ve své práci jsem se zaměřila na institut pěstounské péče. Hlavním tématem práce jsou děti jiného etnika v pěstounské péči. V české republice se jedná zpravidla o děti romského, nebo polo romského původu. Rodiny, které se rozhodnou pro přijetí dítěte jiné etnické příslušnosti by měli zváţit několik otázek. Například, zda jsou připraveni na zvědavé reakce okolí, jestli jsou ochotni sdílet s dítětem i jeho kulturu a seznámit ho s jeho původem. Děti jiného etnika vyrůstající v pěstounské rodině mohou mít potíţe s utvářením pozitivní identity, hůře se jim hledá odpověď na otázku „Kdo jsem“. Obvyklými problémy spojenými s výchovou romského dítěte v neromské rodině jsou nevhodné projevy a předsudky majoritní společnosti o Romech obecně. Lidé často zobecňují. Dalším obecným znakem pro náhradní rodinnou péči romských dětí je odvolávání se na „hlas krve“, jak uvádí literatura. Autoři se však shodují, ţe nic jako hlas krve neexistuje, hlavní podíl na chování dítěte má výchova a v případě dětí v náhradní rodinné péči také předchozí zkušenosti dítěte a problémy, které si díky nim no náhradní rodiny nese. Období adolescence, jako další bod, ve kterém se dají nalézat specifika pěstounské péče dětí jiného etnika, je spojeno především s utvářením identity.

43

Z realizovaných rozhovorů s dvěma rodinami, mající ve své péči děti romského původu a z informací, které jsem získala během práce, mám vnitřní dojem, ţe nejpodstatnější je nezapomínat, odkud dítě pochází a dát jeho já pevné kořeny v minulosti. Mít rodiče, i kdyţ v tomto případě ne vlastní je pro děti to nejdůleţitější, v nich mají oporu a zázemí, chovají k nim důvěru. U romských dětí v náhradní rodině chápu to, ţe rodiče sdělí dítěti pravdu o jejich původu, sdílí s ním i kulturu jeho etnika jako projev důvěry. Nejen v náhradních rodinách se objevují problémy jako je vandalství, experimenty s alkoholem nebo kouřením, útěky z domova, touha vzpírat se rodičům a hledat si svou vlastní cestu. Mám za to, ţe v případě náhradních rodičů mající ve své péči romské dítě, mohou všechny tyto proţitky a touhy probíhat intenzivněji a to zvyšuje nároky jak na rodiče, tak i na dítě.

44

Závěr Práce se snaţila zjistit, jaká jsou specifika pěstounské péče dětí z etnických menšin, a jak se liší od pěstounské péče dětí většinového etnika, vyrůstajících v náhradní rodině. Toho jsem chtěla dosáhnout za pomocí dostupných zdrojů zabývajících se touto problematikou a také pomocí reálných zkušeností ze ţivota pěstounských rodin. Zvolila jsem metodu polo strukturovaného rozhovoru, jehoţ prostřednictvím jsem chtěla potvrdit, nebo vyvrátit, některá specifika pěstounské péče, která popisuje odborná literatura. Mezi tyto specifika patří zejména intenzivnější proţívání dospívání, problémy s majoritní společností a jejím názorem na určitá etnika a fenomén „hlasu krve. Z práce vyplývá, ţe romské děti vyrůstající v neromské rodině mohou mít problémy s utvářením identity. Úkolem pěstounů je seznamovat dítě jiţ od první chvíle, kdy do rodiny přišlo s jeho původem. Formou přiměřenou věku dítěte a jeho chápání. I rodič si ale můţe projít procesem, kdy nejdříve odlišnost přijatého dítěte popírá, snaţí se jí nahradit pro sebe i pro dítě zajímavějším příběhem. Důleţité je, aby se i rodiče smířili s pravou identitou jejich dítěte. Náročným obdobím jak pro dítě romského původu ţijícího v pěstounské péči, tak pro pěstouny samotné bývá zpravidla období dospívání. Kdy se touha po poznání sebe sama a pocity někam patřit zintenzivňují. Během psaní práce mne napadalo, jak některé situace vnímají s odstupem času Romové, kteří vyrůstali v náhradní rodině většinového etnika a v případě, ţe v budoucnu budu mít moţnost se k tomuto tématu vrátit, ráda bych se věnovala právě této oblasti.

45

Seznam použitých zdrojů Knihy: .

. Vyd. 1. Praha: Grada Pub.,

1999, 279s. ISBN 80-716-9254-9 KLIMEŠ, Jeroným. Budování identity dítěte. Rozum a cit, 2008, 47s. MACEK, Petr. Adolescence. 2., upr. vyd. Praha: Portál, 2003, 141 s. ISBN 80-7178747-7 : , 1994, 108 p. Sociologická řada, sv. č. 3. ISBN 80-7178006-5.

. 1. vyd. Editor Radim Marada. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2006, 310 s. Sociologická řada, sv. č. 3. ISBN 80-7325111-6.

. Vyd. 1. Editor Ivan Slaměník. Praha: Portal, 1999, 183 p. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-717-8304-8

. Vyd. 1. Editor Ivan Slaměník. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80718416411 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozš. a přeprac. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 161 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 3. ISBN 80-864-2919-9 SCHOOLEROVÁ, Jayne E. Adopce: vztah zaloţený na slibu : uţitečné rady a prostředky pro adoptivní rodiče a pěstouny. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2002, 217 s. ISBN 80-725-5066-7 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. Vyd. 1. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2012, 181 s. ISBN 9788087455142 46

psychologie. Vyd. 1. Editor Radim Marada. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2011, 32 s. Sociologická řada, sv. č. 3. ISBN 978-80-87455-05-0 VANČÁKOVÁ,Martina

. Vyd.

1. Editor Radim Marada. Praha: Středisko náhradní rodinné péče, 2011,47 s. Sociologická řada, sv. č. 3. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Editor Ivan Slaměník. Praha: Grada, 2008, 404 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-288. Legislativa Česká republika. Zákon o sociálně právní ochraně dětí. In: č. 359/1999 Sb. 2013 Česká republika. Zákon o rodině. In: 94/1963 Sb. 2005

Online zdroje DOŢIVOTNÍ TREST In: Doţivotní trest zpráva evropského centra pro práva romů [online]. [cit. 2013-04-15] NÁRODNÍ ZPRÁVA O RODINĚ 2004. Národní zpráva o rodině 2004 [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf ROMSKÉ DÍTĚ ŢIJÍCÍ MIMO VLASTNÍ RODINU. Národní zpráva o rodině 2004 [online]. 2006, s. 59 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.nahradnirodina.cz/files/File/rom_deti_zijici_mimo_rodinu.pdf

FORMY NÁHRADNÍ RODINÉ PÉČE. In: SNĚGOŇOVÁ, Renata. Formy náhradní rodinné

péče

[online].

1984

[cit.

2013-04-01].

Dostupné

z:

http://www.mpsv.cz/cs/14501 SOUČASNÁ LEGISLATIVNÍ SITUACE V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V ČR. In: Formy náhradní rodinné péče [online]. [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.pestounskapece.cz/legislativa.php

47

PRŮVODCE NÁHRADNÍ RODINOU PÉČÍ. In: Půrvodce pro náhradní rodinnou péči [online]. Mministerstvo práce a sociálních věcí, 2009 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7294/Pruvodce_pro_nahradni_rodinnou_peci_.pdf ROMSKÉ DĚTI ŢIJÍCÍ MIMO VLASTNÍ RODINU. [online]. Středisko NRP, 2007 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://terezin.websites.cz/files/download/brozury/Romske%20deti%20zijici%20mimo% 20vlastni%20rodinu.pdf

JAK ŢIJE ROMSKÁ RODINA. [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: http://www.inext.cz/peer/r_rodina.htm

Přílohy 1. Seznam otázek k rozhovoru 2. Rozhovor s rodinou K. 3. Rozhovor s rodinou B.

48