A2.5.2 ÚZEMNÍ SYSTÉMY EKOLOGICKÉ STABILITY

Koncepce ochrany přírody Libereckého kraje

A2.5.2 ÚZEMNÍ SYSTÉMY EKOLOGICKÉ STABILITY

Obrázek 28: Nadregionální a regionální ÚSES na území Libereckého kraje v pojetí ÚTP NR a R ÚSES

A2.5.2.1 Obecná východiska vymezování ÚSES A2.5.2.1-1 Stručná definice a poslání ÚSES („Rukověť projektanta místního ÚSES“, zákon č. 114/92 Sb.) Územní systém ekologické stability (dále ÚSES, systém) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu. Je tvořen ekologicky významnými segmenty krajiny – ekologicky významnými krajinnými prvky, celky, oblastmi, liniovými společenstvy, v pojetí vymezování ÚSES pak zejména biocentry, biokoridory (tyto jsou členěny dle biogeografického významu na místní, regionální a nadregionální), a interakčními prvky. ÚSES krajiny představují jeden z nejvýznamnějších stabilizujících faktorů celistvého působení veřejné správy v péči o krajinu. Posláním ÚSES, jako základního nástroje k udržení ekologické stability v obecné ochraně přírody, je uchování a reprodukce přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny, a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny, zároveň přispět k vytvoření ekologicky vyvážené krajiny, v níž je trvale zajištěna možnost využívání vyžadovaných produkčních a mimoprodukčních funkcí – „trvale udržitelný život“. Vymezení ÚSES přináší progresivní přistup k ochraně biologické rozmanitosti prostředí. Cílem zabezpečování ÚSES v krajině je: uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny prostřednictvím biocenter a biokoridorů,

Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 205

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje

zajištění příznivého působení na okolní ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny (v primární, sekundární i terciální struktuře, v kulturní krajině), uchování významných krajinných fenoménů. Existencí ÚSES dochází mj. i k naplňování mezinárodní úmluvy o biologické rozmanitosti (přijetí usnesením Vlády ČR č. 293/1993), kdy se zde stává ústředním pojmem tzv. biologická diverzita. V posledních letech se pozornost Evropského společenství soustřeďuje na tzv. krajinnou diverzitu, která je odrazem interakcí mezi krajinou a lidskou společností. Bez jakýchkoliv odkladů (po jednoznačném vymezení systému odstraněním veškerých disproporcí dle následné návrhové části Koncepce) je možno uplatňovat příslušné schválené dokumentace ÚSES v programech řešících úpravy krajiny: v místních programech obnovy vesnice, v programech revitalizace říčních systémů, v Národním programu zadržení vody v krajině ČR, ve Společných programech MZe a MŽP ČR v péči o krajinu, aj.

Z pohledu širších celoevropských vztahů systém tvoří součást Evropské ekologické sítě – EECONET (European Ecological Network), která představuje síť území schopných zajišťovat rozmanitost přírodních ekosystémů a uchovávat přírodní bohatství celého kontinentu. Evropskou ekologickou sít tvoří tzv. jádrová území („core areas“), zóny zvýšené péče („nature development areas“) a biokoridory („corridors“). V případě začlenění systému EECONET do legislativního rámce ČR lze předpokládat, že na území Libereckého kraje budou součástí sítě nadregionální biokoridory K 19 a K 22, ty korespondují s konceptem vymezení koridorů EECONET v České republice, jako součást Západokarpatsko – sudetské trasy (trasa A). Regionální biocentrum Prameny Labe koresponduje s jádrovým územím Krkonoše a nadregionální biocentrum Jizerskohorské bučiny s jádrovým územím Jizerské hory, a posledním jádrovým územím EECONET zasahujícím do území Libereckého kraje je území s názvem Polomené hory, zahrnující oblast nadregionálního biocentra Břehyně-Pecopala. Územně plánovací dokumentace všech stupňů v předpokládaných prostorech nenavrhují, a ani neumožňují žádné aktivity, které by mohly koncepci EECONET znehodnotit.

(Legislativní zabezpečení ÚSES, kompetence orgánů ochrany přírody – viz kap. A2.1 Legislativní zajištění.) A2.5.2.1-2 Limitní prostorové a funkční parametry ÚSES (Metodika „Rukověť projektanta místního ÚSES“ – Nakladatelství Doplněk Brno, 1995) I. MINIMÁLNÍ VELIKOSTI BIOCENTER (BC) Minimální velikosti BC MÍSTNÍHO VÝZNAMU: Lesní společenstva: 3 ha za předpokladu, že jde o cca kruhový tvar. U všech tvarů min. plocha pravého lesního prostředí 1 ha. Mokřady: 1 ha. Luční společenstva: 3 ha. Společenstva stepních lad: 0,5 ha skutečného povrchu. Společenstva kombinovaná: 3 ha. Minimální velikosti BC REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU: Lesní společenstva 1. a 2. VS: 30 ha (u oligotrofních stanovišť 20 ha), diferencováno dle způsobů hospodaření. Lesní společenstva 3. a 4. VS: 20 ha (u oligotrofních stanovišť 15 ha), diferencováno dle způsobů hospodaření. Lesní společenstva 5. VS: 25 ha (u oligotrofních stanovišť 20 ha), diferencováno dle způsobů hospodaření. Strana 206



Lesní společenstva 6. a 7. VS: 40 ha (u oligotrofních stanovišť 30 ha), diferencováno dle způsobů hospodaření. Přírodní společenstva 8. a 9. VS: 30 ha. Lesní společenstva tvrdého luhu: 30 ha, při holosečném hospodaření 60 ha. Lesní společenstva olšin a měkkého luhu: 10 ha. Společenstva mokřadů: 10 ha. Luční společenstva: 30 ha. Společenstva stepních lad: 10 ha. Společenstva skalní: 5 ha.

Minimální velikosti BC nadregionálního významu: NR BC má jádrové (jádro) území a nárazníkovou (ochrannou) zónu BC NR významu: 1000 ha, provincionální BC: 10000 ha. Jádro cca 300 ha. II. DÉLKOVÉ PARAMETRY BIOKORIDORŮ (BK) Maximální délky BK MÍSTNÍHO VÝZNAMU a jejich přípustné přerušení: Lesní společenstva: 2000 m, přerušení 15 m. Mokřadní společenstva: 2000 m, přerušení 50 m zpevněnou plochou, 80 m ornou půdou, 100 m ostatními kulturami. Společenstva kombinovaná: 2000 m, přerušení 50 m zastavěnou plochou, 80 m ornou půdou, 100 m ostatními kulturami. Luční společenstva: 1500 m, přerušení i 1500 m. Společenstva stepních lad v biochorách se souvislým rozšířením 1. VS: 2000 m, přerušení 50 m zastavěnou plochou, 80 m o- Společenstva stepních lad ve 2. a 3. VS: 2000 m, přerušení i 2000 m ornou půdou, 100 m ostatními kulturami. Maximální délky BK REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU a jejich přípustné přerušení: Lesní společenstva: 700 m, přerušení bezlesím 150 m pouze, když bude pokračovat min. v parametrech lokálu. Mokřadní společenstva: 1000 m, přerušení 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou, 200 m ostatními kulturami. Luční společenstva v 5. až 9. VS: 700 m, přerušení 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou, 200 m ostatními kulturami. Luční společenstva niv v 1. až 4. VS: 500 m, přerušení 100 m stavební plochou, 150 m ornou půdou, 200 m ostatními kulturami. Společenstva stepních lad: 500 m, přerušení 100 m zastavěnou plochou, 150 m ornou půdou, 200 m ostatními kulturami. Složený BK R významu je tvořen soustavou místních vložených BC ve výše uvedené hustotě dle typů společenstev, celková délka mezi dvěma R BC je max. 8 km s min. 11 ks místních vložených BC. Minimální šířky BK MÍSTNÍHO VÝZNAMU: Lesní společenstva: 15 m. Společenstva mokřadů: 20 m. Luční společenstva: 20 m. Společenstvo stepních lad: 10 m. Minimální šířky BK REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU: Lesní společenstva: 40 m.


Strana 207


Společenstva mokřadů: 40 m. Luční společenstva: 50 m. Společenstvo stepních lad: 20 m.

III. PRINCIPY VYMEZOVÁNÍ BIOKORIDORŮ: NR BK mají vymezenou osu a nárazníkovou (ochrannou) zónu. Min. šířka osy = šířka R BK příslušného typu. Max. šířka ochranné zóny = max. vzdálenost místních vložených BC (2000 m) v případech, kde je to možné. NR BK složený je zabezpečen BC regionálního významu cca po 5-8 km.

A2.5.2.2 Způsob vymezení systému v řešeném území, výčet použitých dokumentací Koncepcí z hlediska ÚSES je „řešené území“ tvořeno částí území Libereckého kraje v kompetenci krajských orgánů státní správy, tedy bez ploch „velkoplošných“ zvláště chráněných území (NP, CHKO) – systém „vyššího“ významu je řešen na celém území LK (včetně místních vložených biocenter v trasách biokoridorů N a R významu), systém místního významu je řešen na území kraje mimo V-ZCHÚ. Vzhledem k dosavadnímu nejednotnému způsobu lokalizace prvků systému v území nejen libereckého kraje (řešení v ÚTP NR a R ÚSES, upřesněný Institutem regionálních informací, spol. s r.o. Brno k 30.11.2000 – MMR ČR a MŽP ČR, navazující na okolní území), vyplývajícího z rozdílného přístupu k problematice jednotlivými původními územně kompetentními orgány ochrany přírody a nedostatečnému dohledu centrálních orgánů nad naplňováním a tvorbou ÚSES, i k nutnosti označení prvků systému v rámci posloupnosti řešeného území, Koncepce OP následně sjednocuje systém v území kraje v kompetenci krajského orgánu ochrany přírody i s návaznostmi vně, a to bez ovlivňování následné nutné odborné projektové přípravy, která podle tohoto řešení upřesní v nedostatečně zpracovaných územích (viz dále) prvky systému dle aktuálního stavu (katastr nemovitostí, jednotky prostorového rozdělení lesa dle platných LHP/LHO, stanovištní poměry, majetkoprávní vztahy, stav katastru nemovitostí …), v případě dosud nezabezpečených tras biokoridorů zabezpečí soustavou místních vložených biocenter … Koncepce se nezabývá vyhodnocováním interakčních prvků – důvodem je jejich jednoznačný místní význam příslušející příslušným obcím (pro centrální orgány vyplývá nutnost vypracování metodiky jednoznačně určující a definující kategorii interakční prvek, neboť různé dokumentace ÚSES k vymezení IP přistupují značně rozdílným způsobem), kdy na základě stanovené definice je nutno na celém území LK přehodnotit tuto kategorii v rámci zpracování uceleného přehledu. Původní nejednotnost a územní nedostatečnost vymezení systému zde spočívá zejména: V dosud nejednoznačné vymezenosti některých biocentrech nadregionálního i regionálního významu na území okresu Semily, CHKO Kokořínsko, CHKO České středohoří, zejména pak na území KRNAP – na těchto územích je vymezenost uvedených prvků pouze v úrovni ÚTP NR a R ÚSES bez detailního řešení následnými dokumentacemi. Koncepce OP zde řeší vymezenost v návrhu hranic, avšak bez detailní lokální znalosti aktuálního stavu, kdy náprava stavu ve ZCHÚ je na příslušných správách V-ZCHÚ.

V nejednoznačném vymezení tras NR i R biokoridorů opět na území okresu Semily a CHKO Kokořínsko, České středohoří a KRNAP, zejména v absenci zabezpečení tras vloženými prvky místního významu – na těchto územích je vymezenost uvedených prvků opět pouze v úrovni ÚTP NR a R ÚSES bez detailního řešení následnými dokumentacemi. Koncepce OP zde řeší vymezenost v návrhu os tras opět bez detailní lokální znalosti aktuálního stavu, kdy náprava stavu ve ZCHÚ je opět na správách příslušných V-ZCHÚ.

V nedostatečném vymezení systému místního významu zejména v okrese Semily (neprovázanost, překryvy …), dále v CHKO Kokořínsko, CHKO České středohoří (viz dále),

Strana 208



zejména pak na území KRNAP, kde ÚSES není v tomto biogeografickém významu vymezen vůbec (skutečnost projevující se v nedostatečném, a legislativou požadovaném zabezpečení pro zpracování ÚPD). Disproporce ve vymezení byla v předchozích dokumentacích ÚSES projevena: 1. v koncepční části při vzniku vymezování a fixaci na pozemky – největší disproporce v historii vymezování obecně vznikly změnou systému vyššího významu od roku 1996 platností ÚTP NR a R ÚSES (od 1992 do 1996 byl NR a R systém vymezován, v podstatné části kraje i vymezen a v místním významu doplněn a upřesněn, dle TERPLAN, jehož řešení bylo novou dokumentací ÚTP většinou naprosto změněno a popřeno). Problémy a disproporce byly některými osvícenými orgány ochrany přírody postupně řešeny a odstraňovány – takovéto práce proběhly formou Revizí a hodnocení systému a upřesnění – na území v kompetenci RŽP OkÚ Liberec, Česká Lípa, na území pod správou CHKO Jizerské hory, CHKO Lužické hory ... Největší problém v celkové koordinaci ÚSES, jak výše uvedeno, je v území okresu Semily, v CHKO České středohoří a Kokořínsko, a v KRNAP. 2. v územních střetech s dalšími vymezenými a limitujícími skutečnostmi využívání území. Standardním problémem jsou územní střety s jinými současnými i navrhovanými liniovými jevy (doprava, sítě technické infrastruktury ap.), kdy Koncepce v následné Návrhové části lokalizuje místa těchto střetů. U navrhovaných staveb je ve většině případů střet řešitelný za předpokladu oboustranných kompromisů stanovenými podmínkami realizace, již od fáze projektové přípravy (přemostěním, zatrubněním, zahloubením …), za součinnosti s orgány ochrany přírody. V případě střetů se současnými liniemi je návrh způsobu řešení eliminace značně obtížnější pro faktickou neznalost, lokalizace problémů očekávaný nezájem o řešení, i očekávaná finanční nezajištěnost a náročnost následného technického řešení. V případě využívání nerostných surovin však může bez koordinace dojít k tomu, že odtěžením může dojít k výrazné redukci či zániku primárního prostředí podmiňujícího existenci přírodních společenstev tvořících systém. Tyto střety již vymezených prvků systému s územími ložiskové ochrany vznikly nedostatečnou koordinací, možná i nezájmem resortů MMR a MŽP ČR (pod jejichž garancí vznikl základní elaborát v ÚTP NR a R ÚSES, kde tyto střety nebyly již v prvopočátku náležitě eliminovány). Koncepce tyto střety obecně lokalizuje, a v následné B – Návrhové části se snaží tyto případné střety již řešit i dle dohodnutých rámcových podmínek Konceptu ÚPN VÚC LK. Problémy disproporcí dosud chybějících prvků ÚSES, jejichž hranice a trasy Koncepce OP pro následnou odbornou projektovou přípravu ÚSES v návrzích vymezuje, ale které je v případě biokoridorů nutno konkretizovat a zabezpečit lokálními vloženými biocentry dle aktuálního stavu, včetně upřesnění lokalizace biocenter dle KN, LHP … Systém je následně vymezen dle uvedených podkladů posledních verzí dokumentací ÚSES v různých stupních i úrovních zpracování. Jednoznačnou snahou zpracovatele KOP je poskytnutí přehledných, a pro krajský orgán ochrany přírody vypovídajících a ujednocených údajů. Z tohoto důvodu jsou prvky systému následně označeny v posloupnosti takto řešeného území i za cenu změny původního označení (důvodem je eliminace často se vícekrát opakujících označení původního řešení v různých dokumentacích – viz převodní tabulka označení v Tabulkové části). 3. v nejednoznačnosti a v neprovázanosti řešení systému jednotlivými Generely dílčích území (zadávaných po agregovaných katastrálních územích). Tyto disproporce se vyskytují ve všech biogeografických významech, zejména na území okresu Semily: při vyhodnocování zde byla zjištěna dílčí absence podkladových dokumentací, některá disponibilní byla neúplná (mnohdy chyběly některé mapy i tabulkové části), v některých případech bylo zjištěno zpracování téhož území více zpracovateli (ku prospěchu však mnohdy shodného řešení, v některých případech i řešení rozdílného),


Strana 209


systém zde byl vymezen na podkladu ÚSES vyššího významu z roku 1992, aktualizace dle ÚTP NR a R ÚSES (1996) nebyla provedena (s výjimkou nověji zpracovaných ÚPD obcí, avšak bez řešení návazností v širších vztazích),

takto vymezený systém v častých případech není homogenní (systém dílčích území mnohdy nenavazuje), biogeografický význam některých prvků neodpovídá řešení dle ÚTP NR a R ÚSES.

Koncepce OP z uvedených důvodů náležitě řeší a ujednocuje systém i za cenu zrušení některých prvků (zejména místních biocenter na plochách nověji vymezených biocenter vyššího významu – v grafické příloze orientačně označeno), v případě dosud neřešených částí (BC i BK všech biogeografických významů) navrhuje, a následně konkretizuje způsob nápravy. Způsob vymezení:

systém nadregionálního a regionálního biogeografického významu je vyhodnocen na celém území kraje, tzn. včetně „velkoplošných“ ZCHÚ s tím, že na těchto územích jsou graficky znázorněny hranice biocenter (bez dílčího označení v posloupnosti řešeného území, s využitím označení dle ÚTP) a osy tras biokoridorů, na podkladě řešení ÚTP NR a R ÚSES,

systém místního významu (v kompetenci orgánů ochrany přírody „pověřených“ obcí) je vyhodnocen na území mimo „velkoplošná“ ZCHÚ, s upřesněním dosud neřešených návazností,

grafické znázornění prvků systému je v příslušné mapové příloze provedeno dle uvedených podkladů dokumentací ÚSES (při zpracovávání byl jako podklad vyloučeny digitalizované mapy M 1:50000 pro jejich nekompatibilitu s jakýmikoliv ostatními podklady), kdy pro přesnější lokalizaci jako optimální podklad nebyl v období zpracovávání Koncepce k dispozici digitalizovaný podklad katastrální mapy. Pro grafické znázornění systému byly využity přesnější a podrobnější podklady OPRL s aktualizací stavu dle známých novějších skutečností (ÚPD, KPÚ).

Následně uvedené zhodnocení vymezenosti systému v řešeném území je provedeno dle jednotlivých území zpracovaných příslušnou poslední verzí platné dokumentace ÚSES, i v detailech nedostatečně vymezených jednotlivých prvků vyžadujících následné řešení – týká se tedy jak systému jednotlivých řešených území, tak i zhodnocení jednotlivých skladebných částí systému (následně viz údaje v tabulkách příslušných prvků). Vzhledem k nutnosti zpřehlednění a ujednocení označení skladebných prvků systému (biocenter a biokoridorů) v posloupnosti území Libereckého kraje v kompetenci krajského orgánu ochrany přírody, došlo následně k přeznačení uvedených prvků (opět mimo „velkoplošná“ ZCHÚ – v příslušné mapové příloze je lokalizace prvků vyššího významu znázorněna pouze označením dle ÚTP NR a R ÚSES bez označení v krajské posloupnosti):

biocentra nadregionálního významu: 1 – 3 (včetně biocenter v V-ZCHÚ v LK o souhrnné výměře 51554680 m2, tj. 1,6 % celkové výměry LK), biocentra regionálního významu: 4 – 59, v LK (včetně biocenter v V-ZCHÚ – v LK o souhrnné výměře 136772593 m2, tj. 4,3 % celkové výměry LK). biocentra místního významu vložená v trasách NR biokoridorů: 101 – 252 (v LK o souhrnné výměře 11950613 m2, tj. 0,4 % celkové výměry LK), biocentra místního významu vložená v trasách R biokoridorů: 401 – 634 (v LK o souhrnné výměře 24559690 m2, tj. 0,8 % celkové výměry LK), biocentra místního významu v systému místního významu: 1001 – 1696 (v části mimo VZCHÚ v LK o souhrnné výměře 151176135 m2, tj. 4,8 % celkové výměry LK),

Strana 210



pro základní orientaci: biocentra v LK zaujímají celkovou výměru 376013711 m2, tj. 11,9 % celkové výměry LK (bez místních biocenter v místním systému v V-ZCHÚ). Funkčnost a způsob vymezení prvků systému je pro celé řešené území sjednocen, kde v grafické příloze je znázorněn diferencovaně příslušnou symbolikou (podrobnější údaje – viz Tabulková část): prvek územně vymezený, funkční (s různou intenzitou z uvedených důvodů) prvek územně vymezený, nefunkční, navržený k založení (častěji k dotvoření) prvek navržený k vymezení, nefunkční (navržený k založení), či i funkční (leč dosud podrobněji neřešený a územně nevymezený)

Seznam využitých dokumentací ÚSES v poslední platné verzi, zpracovatel, rok zpracování, řešené území … – viz A4.1 Tabulky k ÚSES.

A2.5.2.3 Vyhodnocení vymezenosti systému, předběžné závěry Po grafickém vyhodnocení vymezenosti dle posledních platných dokumentací ÚSES, a po porovnání s řešením systému dle 1. dokumentace ÚTP NR a R ÚSES, tento stupeň Koncepce systém hodnotí a konstatuje uvedené dílčí nedostatky vymezenosti v řešeném území v uvedených okruzích, které jsou předurčeny k následnému projektovému i realizačnímu řešení (doporučení a návrhy řešení – viz následná B – Návrhová část Koncepce): A2.5.2.2-1 Zjištěné obecné nedostatky ve způsobu naplňování a zabezpečování procesu tvorby ÚSES, s řešením obecně mimo kompetenci krajského úřadu V procesu tvorby ÚSES (plánování, realizace) dosud existuje množství limitujících faktorů a skutečností, které byly mj. odhaleny a definovány na semináři “ÚSES – zelená páteř krajiny”, Brno 2002. I přes skutečnost, že ÚSES je zákonem č. 114/1992 Sb. označen jako veřejný zájem, nejsou v právním řádu důsledně řešeny nástroje, které by umožňovaly tento veřejný zájem prosadit (nezbytné navázat na uvedený zákon a v dalších předpisech definovat pravidla pro použití státních pozemků pro ÚSES, pro náhrady za strpění ÚSES na soukromých pozemcích, pro zakotvení zvláštního režimu využívání pozemků v katastru nemovitostí apod.). Rovněž vázne, či zcela chybí komunikace mezi dotčenými resorty (nezbytná spolupráce nejvyšších kompetentních orgánů státní správy – tedy zejména mezi MŽP a MMR, MV, MZe). Výrazně negativně se projevuje absence vzájemného propojení a návaznosti na úrovni plánování. Jedná se zejména o vazby: územní plánování – lesní hospodářské plánování – vodohospodářské plánování – pozemkové úpravy všech stupňů. K obecným nedostatkům ÚSES zpracovaného jednotlivými dokumentacemi, způsobených nejednotnými a časově rozdílnými metodikami, patří i rodílná úroveň vymezenosti jednotlivých skladebných částí ÚSES (zejména biocenter místy bez ohledu na existenci LHP, s dosud nefunkčním procesem změn kategorizace dotčených částí lesa v příslušné subkategorii lesů zvláštního určení), a interakčních prvků. Zpracovatel KOP je názoru, že orgány státní správy a ochrany přírody (správy ZCHÚ, KÚLK...) systém spíše „zabezpečují” ve svých archívech podkladových dokumentací (zejména v bezchybném řešení softwarových programů, podkladů a evidencí dle různých často se měnících a doplňovaných metodik, naplňováním datového modelu ...), méně již však v terénu (viz množství již letitých návrhů na vymezení a dotvoření prvků systému, hlavně však v realizaci prvků navržených k založení v nefunkčních lokalitách). Cestou řešení některých problémů je mj. proces pozemkových úprav (jednoduchých, komplexních), v jejichž rámci je třeba zajistit realizaci všech společných zařízení, nejen polních


Strana 211


cest, ale i prvků ÚSES, důsledné naplňování zásad ÚSES v územně plánovacích dokumentacích všech stupňů a v lesnickém hospodářském plánování. A2.5.2.2-2 Zhodnocení vymezenosti systému v územním řešení Po vyhodnocení úrovně vymezenosti a zabezpečení systému v jednotlivých územích v kompetenci krajského orgánu ochrany přírody, zpracovaných uvedenými dokumentacemi, lze konstatovat: Tabulka 18 území dle dokumentace

bližší popis území

2.

území okresu Česká Lípa – „Českolipsko“

3. 128.

část území okresu Liberec – „Frýdlantsko“

4. 128.

část území okresu Liberec – „Liberecko“

5. 128.

část území okresu Liberec, v části kompetence MÚ Liberec – „Město Liberec“

129.

území okresu Jablonec n.N.

Strana 212

vyhodnocení systém ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených prvků – viz dále), s návazností na ÚTP NR a R ÚSES, je průběžně zapracován v ÚPD obcí systém ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených prvků – viz dále), s návazností na ÚTP NR a R ÚSES, je průběžně zapracován v ÚPD obcí systém ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených prvků – viz dále), s návazností na ÚTP NR a R ÚSES, je průběžně zapracován v ÚPD obcí systém ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených prvků – viz dále), s návazností na ÚTP NR a R ÚSES, je průběžně zapracován v ÚPD obcí systém ve všech biogeografických významech vymezen dostatečně (s výjimkou navržených prvků – viz dále), s návazností na ÚTP NR a R ÚSES, je průběžně zapracován v ÚPD obcí



111., 113.-127., 130.-133.

území okresu Semily

Systém na většině území okresu „vymezen“ dle předchozí (již cca 8 let neplatné) dokumentace ÚSES „vyššího významu“ (TERPLAN, 1992), na malé výjimky (ÚPO) zde nebyl revidován ani aktualizován dle ÚTP NR a R ÚSES (proces ÚSES se v okresu Semily zastavil cca v roce 1994, bez ohledu na novelizované předpisy vymezování ÚSES a zapracovávání do ÚPD), na většině území jsou vymezené prvky jednotlivými Generely bez ohledu na jednotky prostorového rozdělení lesa a existenci LHP/LHO, systém jednotlivých zpracovaných území na sebe často nenavazuje, některá území jsou zpracována i několikrát (dokonce i jedním zpracovatelem), atd. Koncepcí po revizi systému došlo ke zrušení některých prvků (původně vymezených na nověji lokalizovaných biocentrech vyššího významu – výčet identifikovaných prvků viz dále), ke změně biogeografického významu některých prvků (vyvoláno řešením dle ÚTP NR a R ÚSES). Koncepce OP dále navrhuje i dílčí změny v jednotlivých prvcích systému, a následně rekapituluje navrhované změny a opatření. I přes snahu zadavatele i zpracovatele zajistit a shromáždit veškeré dokumentace ÚSES, se k datu uzávěrky zpracování KOP nepodařilo zajistit dokumentace ÚSES pro oblast Dolní a Horní Rokytnice nad Jizerou (ke škodě věci, zejména pro ÚPO, zde nebyl ÚSES zpracován), Vysoké nad Jizerou, Benecka a Zálezní Lhoty (zde řešení převzato z OPRL, bez detailní znalosti atributů vymezených prvků).

Obrázek 29: Území s nedostatečně zpracovaným ÚSES


Strana 213


Jak výše uvedeno, k územím s nedostatečně zabezpečeným systémem podkladovými dokumentacemi ÚSES tč. patří zejména území ve správě KRNAP, CHKO Kokořínsko a CHKO České středohoří – tento nedostatek se na území v CHKO KO a CHKO ČS projevuje v nedostatečném zajištění tras biokoridorů „vyššího“ významu soustavou místních vložených biocenter (systém je zde „vymezen“ dle dnes již neplatného řešení dle TERPLAN 1992), v neupřesněném vymezení vlastních tras biokoridorů a ploch biocenter mj. i dle jednotek prostorového rozdělení lesa dle platných LHP/LHO, apod. Na území KRNAP není systém zejména místního významu většinou vymezen vůbec – dle sdělení KRNAP ke Konceptu KOP je důvodem přístup obecních a městských úřadů, celková nekoncepčnost ÚSES a chybějící prováděcí předpis o územních systémech (Obce a města v řadě případů při pořizování či novelizaci územních plánů nedodržují ustanovení stavebního zákona o ÚSES jako povinné příloze ÚP a raději používají staré ÚPD, které byly pořízeny ještě před novelou stavebního zákona. Zájmy ÚSES, jako vlastně jediného nástroje ochrany přírody v územním plánování, jsou rovněž velmi často „naplňovány“ až po uspokojení všech ostatních zájmů v území. Chybějící prováděcí předpis ponechal ÚSES bez vazby na další legislativu a nejsou v současné době účinným nástrojem ochrany přírody a krajiny). A2.5.2.2-2 Zhodnocení vymezenosti a funkčnosti v detailním řešení jednotlivých prvků – výčet navrhovaných prvků k vymezení, změnám (rekapitulace údajů Tabulkové části), či ke zrušení Po detailním vyhodnocení vymezenosti jednotlivých prvků systému Koncepce konstatuje a předběžně navrhuje dílčí úpravy vymezenosti, či zrušení některých prvků (tyto pro přehlednost a vypovídavost již nejsou předmětem bližšího vyhodnocení a grafického znázornění): BIOCENTRA: číslo dokumentace, označení KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 109. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4 KOP 4.

Strana 214

Tabulka 19 prvek 495 48 1216 116 1254 136 1269 13 1318 191 1339 242 1341 243 1342 254 1355 255

identifikace území

zjištěný nedostatek, navrhovaná úprava, poznámka navržený k založení

území okresu Liberec

navržený k založení zčásti navržený k dotvoření

území okresu Semily

navržený k založení zčásti navržený k dotvoření navržený k založení


navržený k založení navržený k založení zčásti navržený k dotvoření



KOP 129. 21. 85. 127. KOP 129. 92. 101. KOP 3. KOP 3. 70. KOP 129. 101. KOP 129. 100. KOP 129. 100. KOP 127. KOP 121. KOP 125. KOP 116. KOP 116. KOP 116. KOP 116. KOP 126. KOP 130. KOP 109. KOP KOP 104. KOP 130.

2-NC 44 139, 140, 141, 142, 143, 174, území okresu Jablonec n.N. a prvek předběžně vymezen dle ÚTP NR a R ÚSES, 178 s nutností upřesnění následnou projektovou přípravou Semily neoznačeno 2/1c neoznačeno, 20, 21, 23-26, 28, 29 25-RC 1253 20 27 27 3-NC68 BC 1 48-RC1787 BC 2 BC 4 209 34 13 220 134 3 221 128 4 223 19 225 BC 9 227 6 234 12 235 11 236 10 237 9 238 8 240 BC 10 246 BC 8a 252 242 1 250 BC 14

území okresu Jablonec n.N.

navržený prvek k vymezení

zčásti navržený prvek k vymezení území okresu Liberec – „Frýdlantsko“ zčásti navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení problematické napojení na trasu K 30V – nutno řešit území okresu Jablonec n.N.

nutné rozšíření prvku z důvodu napojení na trasu K 30V nutné rozšíření prvku z důvodu napojení na trasu K 30V navržený prvek k vymezení problematické napojení na trasu K 30V – nutno řešit problematické napojení na trasu K 30V – nutno řešit problematické napojení na trasu K 30V – nutno řešit navržený prvek k vymezení

navržený prvek k vymezení Území okresu Semily navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení území okresu Jablonec n.N.


část prvku navržená k vymezení část prvku navržená k vymezení

Strana 215


KOP 129. KOP 5. 64. 66. KOP 109. KOP 114. KOP 114. KOP 114. KOP 111. KOP 111. KOP 114. KOP 131. KOP 109. KOP 109. KOP 109. KOP 129. 83. KOP 129. 101. KOP 129. 90. KOP 129. 113. KOP 129. 90. KOP 129. 100. KOP 129. 95. KOP 129. 80. 82.

Strana 216

634 120 533 území okresu 57/58 Liberec, BK1, BK2, BK3 „Město Liberec“ CD, úsek 1 590 3 598 21 600 24 601 7 605 3 území okresu 606 Semily 6 632 9 1363 6 1436 2a 1438 2b 1441 15 1442 území okresu 2 Jablonec n.N. B9 1511 8 B5 1515 478 3 1518 62 neoznačen 1520 467 neoznačen 1524 129 5 1531 82 4 1551 153 B1 neřešeno

prvek navržený k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení a založení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení vymezený, zčásti navržený k založení zčásti navržený prvek k založení navržený prvek k založení navržený prvek k vymezení i k založení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení




KOP 129. 82. KOP 129. 82. KOP 104. KOP 122. KOP 121. KOP 111. KOP 111. KOP 124. KOP 114. KOP 114. KOP 109.

1552 149 B2 1553 148 neřešeno 1558 6 1573 6 1574 14 1621 23 1622 25 1631 30 1638 13 1642 4 1682 12

navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení zčásti navržený k dotvoření navržený prvek k vymezení a založení navržený prvek k vymezení území okresu Semily

navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení a založení navržený prvek k vymezení a založení navržený prvek k vymezení a založení

BIOKORIDORY: číslo dokumentace, označení KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3.

Tabulka 20 prvek

3-NC68/179 3-NC68/1378

identifikace území

zjištěný nedostatek, navrhovaná úprava, poznámka

území okresu navržený prvek k vymezení a k realizaci Liberec – „Frýdlantsko“ zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci

3-NC68/1407

navržený prvek k vymezení a k realizaci

3-NC68/1411

zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci

6/437


35-RC1276/433


35-RC1276/1435

prvek zčásti navržený k dotvoření

48-RC1787/179


49-RC1788/1427


178/48-RC1787


182/1412/1423

zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření


Strana 217


KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3. KOP 3.

Strana 218

184/1425


185/1415


186/187


186/1456


188/0


435/1435


440//1448


489/1430/1431 176/177 1365/1368

prvek zčásti navržený k dotvoření zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření

1368/0

prvek navržený k dotvoření

1368/176/1365


1369/1370


1374/1375


1376/1377


1383/1387


1386/1390/1391


1387/1388/186


1388/186


1388/1390/187


1390/187


1390/1391


1394/1248


1395/1396


1395/1397/0 1396/0

zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření prvek navržený k dotvoření





1398/0


1399/1392/1398 1399/1400


1402/1403


1405/1254

zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci

1406/0


1406/1456


1408/1410/1411 1408/1409


1408/1447


1412/1413


1416/1374/1375


1418/1419


1420/1421

zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření

1422/184/185 1424/1423/1425


1425/1426


1426/1427


1427/488

prvek zčásti navržený k dotvoření zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření

1449/1412/1423


1455/0 402/403 část

území okresu Česká Lípa

prvek zčásti navržený k vymezení a realizaci

403/404 část


404//405 část


406/407 část


419/1132 část



Strana 219



Strana 220


446/1033 část 472/0 část


478/1056 část


1030/1031 část


1060/1062 část


1061/1066 část


1065/1060/1061 část


1067/482 část


1067/1071 část

prvek zčásti navržený k vymezení a realizaci prvek navržený k vymezení a realizaci

1078/1079 1079/1080 část


1080/1081 část


1081/1082 část

prvek zčásti navržený k vymezení a realizaci, zčásti navržený k dotvoření

1082/0 část


1090/20 část


1090/1091

prvek navržený k vymezení a realizaci

1091/0 část


1093/1094 část


1102/563 část


30/545 část



32/128


46/438


46/1355


119/120 část


165/1281 část


166/427





425/56


425/426


426/427


494/495


495/496


496/497


496/1243


497/498


506/507


530/531


531/1230


543/544


544/545

prvek navržený k dotvoření prvek zčásti navržený k dotvoření

549/550 část 1007/1356 1206/1207

území okresu prvek navržený k dotvoření Liberec, Semily území okresu prvek navržený k dotvoření Liberec

1207/526 část


1210/1217 část


1216/494 1229/1233 část

prvek navržený k dotvoření prvek zčásti navržený k dotvoření

1230/1231


1231/1232


1232/1271 část


1233/1234


1234/1235


1235/1236



Strana 221



Strana 222

1243/1244 část


1244/1246


1247/1248


1248/1403


1248/1249


1249/1251


1250/1252


1251/1252


1252/1253


1253/499/1255


1253/1254


1254/1405


1255/1259 část


1262/1264 část


1265/1266


1265/0


1266/54


1278/431 část


1298/1302 část


1303/1310 část


1316/1317 část


1317/1318


1318/173/174


1334/1335 část


1335/1336 část


1336/1342




KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 4. KOP 129. KOP 129. KOP

129. KOP 129. KOP

129. KOP 129. KOP 129. KOP

1337/244 část


1338/1339


1339/1341


1340/1342


1342/1355


1345/1346 část


1352/13 část


1353/1356 část


1355/46


1357/1007


úseky K 22MB: 212/47/213/214/2 15/216/217/ 26/218 66, 68 část, 159, 192,212 část, 493, 500 část 2 (NC 44)/585 (RK 700)/584/219 22 (RC 1250)/CHKO ČR (RC 1666) = K 31MB část 465 území okresu Jablonec n.N. 22 (RC 1250)/221 část = K 31MB část 122 část 23 (RC 1251)/CHKO ČR (RC 1666) = RC 670 část 464 24/1512 část (K 19MB) 80 část 26/218 (K 22MB) 212 46 (RC území okresu 1664)/249 Semily (K 31MB)


navržený prvek k upřesnění vymezení (ve 129. podkladu chybná interpretace osy BK, řešená ve dvou liniích po původním obvodu BK) navržený prvek k vymezení (ve 129. podkladu chybná interpretace osy BK, řešená ve dvou liniích po původním obvodu BK) navržený prvek k vymezení



navržený zčásti prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení

Strana 223


KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP KOP KOP 129. KOP 129. KOP KOP KOP

206/1537 40 209/210 část (K 22MB) 553 část 210/1518 část 480 část 220/221 část = K 31MB část 135

628/629

KOP

629/1641

KOP

629/632

KOP

634/630

KOP KOP

1007/1705 1436/1438 1438/46 (trasa K 31V,N) 1441/CHKO ČR 1441/1677 1443/242 1443/243 1443/1677 1444/1677 1445/242 1445/1559

KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP 5.

Strana 224

zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení území okresu Jablonec nad Nisou

220/2 (NC 44) část 135 část 248/249 (K 31V,N) 249/250 (K 31MB) 581/CHKO ČR část (RC 1251 101 část 584/585 (RK 700) 188 úsek RK 672: hranice CHKO – 586 13 – 614 (trasa RK 727) CHKO ČR/242 (K 31MB)

KOP

KOP


1460/1462

zčásti navržený prvek k vymezení

zčásti navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení (ve 129. podkladu chybná interpretace osy BK, řešená ve dvou liniích po původním obvodu BK) úsek KOP navržený k vymezení dle ÚTP, s nutností vymezení místního vloženého biocentra (Generely dosud neřešeno) nutné vymezení místního vloženého biocentra navržený prvek k vymezení a k realizaci

území okresu Jablonec nad Nisou

navržený prvek k vymezení, nutnost vymezení místního vloženého BC zčásti navržený prvek k vymezení a zčásti k dotvoření zčásti navržený prvek k vymezení, nutnost vymezení místního vloženého BC a úprava v ÚPO Jilemnice zčásti navržený prvek k vymezení, nutnost vymezení místního vloženého BC a úprava v ÚPO Jilemnice navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci, zčásti k dotvoření navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k dotvoření navržený prvek k dotvoření navržený prvek k dotvoření navržený prvek k dotvoření zčásti navržený k založení a zčásti k dotvoření zčásti navržený k založení a zčásti k dotvoření

území okresu navržený prvek k dotvoření Liberec – území



KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 5. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129.

1461/1463

Města Liberce

navržený prvek k dotvoření

1463/1269


1464/1468


1465/1467


1466/1468/1469


1468/1469


1472/1473


1476/1478

zčásti navržený prvek k dotvoření

1476/1477


1477/1497


1486/1487


1487/1489


1488/1491


1489/1490


1490/1503


1491/1492


1492/1493


1496/1498/1499


1498/1496/1499


1508/203 část 19 část 1515/1516 část 30 část 1520/CHKO ČR část 468 část 1520/trasa K 31V,N 469 1521/1522 část 78, 127 1523/2 (NC 44) část 132 část

území okresu Jablonec nad Nisou


zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení

Strana 225


KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP 129. KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP

Strana 226

1524/1525 část 124 část 1528/CHKO ČR část 89 část 1529/1530 část 96 část 1530/1531 část 89 část

navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení

1531/1358 82 část 1540/CHKO JH část 51 1540/CHKO JH část 206 1545/trasa RK 700 část 186 1550/1551 část 154 1551/1552 část 152 1552/1553 490 úseky K 22MB: 16 (RC 1221) – KRNAP (RC 1222) úseky K 30MB 1269/hranice CHKO ČR 1554/1555 1555/1556 1557/1558 1558/1559 1564/1557/ 1558 1566/1568 1568/1569 1572/1574 1574/1575 1576/57 (RC 1245) 1577/1580 1580/1581 1581/224 (K 30V) 1584/45 (RC 1662) 1585/608

navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení území okresu Semily

trasa neřešena v Generelech, vloženými biocentry, navržena vymezení

nezabezpečena k upřesněnému

zčásti navržený prvek k vymezení navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti navržený k vymezení a realizaci zčásti navržený k vymezení a realizaci zčásti navržený k vymezení a realizaci navržený k vymezení a realizaci navržený prvek k vymezení a založení zčásti navržený prvek k vymezení a založení zčásti navržený prvek k vymezení a založení zčásti navržený prvek k vymezení a založení navržený prvek k vymezení a založení možné propojení, nutno následně řešit vymezením částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení



KOP

1589/1592

KOP

1591/1601

KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP KOP

1592/45 (RC 1662) 1593/1594 1594/1599 1596/1597 1597/1598 1598/1599 1598/1600 1598/1612 1604/1605 1610/1612 1616/601 (RK 705) 1616/1617 1616/1618 1620/1621 1621/1624 1622/1627 1622/1635 1629/1630 1630/1631 1635/606 (RK 705) 1638/604 (RK 705) 1638/1639 1649/1640 1650/2 (NC 44) 1560/1651 1653/1656 1654/1655 1656/1675 1667/1548 1671/1674 1673/16 (RC1221) 1682/K 31MB 1682/hranice CHKO ČR

navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti nutnost propojení, návrh Koncepce OP na vymezení navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k realizaci navržený prvek k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k založení navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci zčásti navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k realizaci částečně navržený prvek k vymezení zčásti navržený prvek k vymezení částečně navržený prvek k realizaci navržený prvek k realizaci částečně navržený prvek k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k dotvoření částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci částečně navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k vymezení a k realizaci navržený prvek k realizaci

VÝČET ZRUŠENÝCH PRVKŮ (z objektivních důvodů), A NÁVRHY KOP NA ZRUŠENÍ PŮVODNĚ VYMEZENÝCH PRVKŮ (rekapitulace): Po vyhodnocení systému řešeným jednotlivými podkladovými dokumentacemi a porovnáním s řešením dle ÚTP NR a R ÚSES (ÚPVÚC LK, ÚPO, OPRL …), Koncepce navrhuje zrušení některých následně uvedených původně vymezených prvků (viz důvod změny), kromě výše uvedených původně vymezených místních biocenter na upřesněných plochách prvků vyššího významu. Grafické znázornění uvedených prvků není z důvodu přehlednosti v mapové příloze provedeno – v případě potřeb viz uvedené dokumentace archívu příslušného


Strana 227


orgánu ochrany přírody (v příslušné mapové příloze jsou pro orientaci vyznačena území, kde vymezením došlo ke zrušení uvedených biocenter). Tabulka 21 číslo dokumentace, označení 1. – RC 1663 1. – RK 645 1. – RK 657 1. – RK 673 1. – RK 674 1. – RK 687 130. – BC 6 130. – BC 7 132. – BC 2 KOP úseky K 22MB: 212/47/213/214/215/216/ 217/ 26/218 129. – 66, 68 část, 212 část, 500 část 129. – 143 110. – BK 5 127. – 27

název

důvod navrhované změny

biocentrum v ÚPNVÚC LK již zrušeno pro nadbytečnost a přímý kontakt s RC 386 biokoridor dle ÚPNVÚC LK již zrušen a Regionální BK Jizerskohorské nahrazen jiným řešením nově vloženými RC a bučiny – Rašeliniště Jizery R10-13 Regionální BK Meandry biokoridor ÚPNVÚC LK již zrušen Ploučnice – Břehyně přičleněním k RC Meandry Ploučnice zrušeno pro nadbytečnost – interakční funkce Regionální BK Suché skály – mezi RC 1246, 1249 a 1666 je zajištěna Kalich návrhem vhodnějšího upřesněného úseku K 31MB (charakteru i B) v cca shodné trase Regionální BK Kalich – biokoridor zrušen pro nadbytečnost Klokočské skály Regionální BK Údolí Plakánek v území kraje trasa totožná s K 35 – Věžák zrušeno pro nadbytečnost a přímý kontakt s 46 (RC 1664) zrušeno – zahrnuto v ploše 46 (RC 1664) zrušeno pro nadbytečnost a přímý kontakt s 45 (RC 1662) Regionální BC Sedmihorky

prvek na území okresu Jablonec n.N.

návrh na zrušení pro nadbytečnost (ve 129. podkladu chybná interpretace osy K 22MB, řešená ve dvou liniích po původním obvodu BK)

prvek na území okresu Jablonec n.N.

zrušeno – součást upřesněného 2 (NC 44)

prvek zrušen – začleněn do plochy NC 44 prvek na území okresu Semily prvek zrušen pro nadbytečnost a nenapojenost KOP – 1697/směr 629 v systému 3. – 24 prvek na území okresu Liberec prvek zrušen – začleněn do plochy NC 68 70. – 14 prvek zrušen – začleněn do plochy 15-RC prvek na území okresu Semily 127. – 4 1219 prvek na území okresu 129. – 139 součást upřesněného NC 44 (2) – zrušen Jablonec n.N. 110. – BC 3 prvek na území okresu 129. – 141 součást upřesněného NC 44 (2) – zrušen Jablonec n.N. 110. – BC 4 prvek na území okresu 129. – 142 součást upřesněného NC 44 (2) – zrušen Jablonec n.N. 110. – BC 2 prvek na území okresu 129. – 174 součást upřesněného NC 44 (2) – zrušen 112. – BC III-13-1/2 Jablonec n.N. nutné upřesněné vymezení biocentra KOP – 46 (RC 1664) prvek na území okresu Semily původní prvek zrušen – součást upřesněného 109. – 7 RC 1664 (46) na ploše RC 1662 zrušeno (+ 2 neoznačená KOP – 45 (RC 1662) prvek na území okresu Semily biocentra začleněná do plochy a zde 122. – 3 vymezené biokoridory)

Strana 228



prvek na území okresu Česká 2. – 453 zrušeno – součást 18 (RC1240) Lípa 30. – BC 28 KOP (BK podél 1654) prvek na území okresu Semily návrh na zrušení pro nadbytečnost

A2.5.2.2-3 Výčet biocenter nesplňujících prostor. parametry s nutností následného řešení Následně je uveden výčet biocenter, které nesplňují minimální výměry stanovené Metodikou – „Rukověť projektanta místního ÚSES“ (Nakladatelství Doplněk Brno, 1995). Výčet je východiskem pro stanovení návrhů řešení v následné části KOP. Tabulka 22 označení dle KOP RC01 RC11 12-RC1206 30-RC1260 RC1661 RC1666 113 (v trase K 33B) 114 (v trase K 33B) 151 (v trase K 34B) 192 (v trase K 19MB) 198 (v trase K 19MB) 216 (v trase K 22MB) 217 (v trase K 22MB) 218 (v trase K 22MB) 243 (v trase K31B) 246 (v trase K31V,N) 252 (v trase K31V,N) 406 (v trase RK04) 411 (v trase RK05) 413 (v trase RK05) 423 (v trase RK06) 427 (v trase RK07) 443 (v trase RK15) 452 (v trase RK558) 453 (v trase RK558) 460 (v trase RK559) 461 (v trase RK559) 471 (v trase RK606) 508 (v trase RK640) 514 (v trase RK641) 517 (v trase RK641) 530 (v trase RK643) 532 (v trase RK646) 535 (v trase RK658) 553 (v trase RK663) 558 (v trase RK663) 561 (v trase RK664) 562 (v trase RK664) 565 (v trase RK666) 567 (v trase RK666)

2 současná výměra [m ] území obce 144428 Stružnice (CHKO ČS) 259787 Kravaře, Žandov (CHKO ČS) 240087 Lomnice nad Popelkou 252428 Janův Důl, Osečná 260019 Paseky nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou (KRNAP) 240573 Koberovy, Lišný (CHKO ČR) 18156 Ralsko 21176 Ralsko 28294 Ralsko 22417 Liberec 24717 Světlá pod Ještědem 28334 Zásada, Velké Hamry 29238 Velké Hamry 28758 Velké Hamry, Tanvald 27007 Mírová pod Kozákovem 29704 Příšovice, Všeň 26224 Všeň, Příšovice 20412 Brniště, Noviny pod Ralskem 18564 Jablonné v Podještědí 19696 Jablonné v Podještědí 29470 Cetenov 26726 Proseč pod Ještědem, Světlá pod Ještědem 29292 Černousy 28565 Radvanec 23950 Radvanec 21413 Česká Lípa 28385 Česká Lípa 28029 Česká Lípa 25794 Chrastava 27889 Kunratice 25765 Brniště 26795 Dubnice, Křižany 23767 Nová Ves, Liberec 16502 Mimoň 21089 Ralsko 21377 Ralsko, Hamr na Jezeře 24891 Hlavice, Ralsko 24589 Ralsko 23213 Všelibice, Český Dub 20416 Všelibice, Kobyly


Strana 229


568 (v trase RK666) 569 (v trase RK666) 570 (v trase RK668) 571 (v trase RK668) 586 (v trase RK672) 590 (v trase RK675) 595 (v trase RK704) 599 (v trase RK705) 601 (v trase RK705) 603 (v trase RK705) 624 (v trase RK705) 625 (v trase RK707) 626 (v trase RK707) 630 (v trase RK706) 631 (v trase RK712) 1001 1003 1017 1031 1033 1034 1044 1059 1062 1137 1138 1141 1143 1152 1154 1156 1162 1171 1174 1175 1176 1184 1188 1196 1198 1233 1257 1265 1280 1284 1286 1288 1294 1295 1329 1330 1332 Strana 230

22960 23140 13478 22058 3772 20612 22012 26383 26079 26957 29528 27945 27682 27151 10217 19215 17236 22194 19769 29029 20533 25827 23349 28215 22964 24265 24401 23248 19239 25717 29226 12225 26041 19637 16309 13935 26407 21853 24518 23346 28835 21676 29721 26037 12636 24132 14855 18823 28678 20248 28049 19605

Všelibice Všelibice Bílá Bílá Tatobity Turnov Bystrá nad Jizerou, Háje nad Jizerou Mříčná Kruh Roztoky u Jilemnice Horní Branná, Martinice Horní Branná Horní Branná Jilemnice, Horní Branná Horní Branná Kravaře Holany Stružnice, Česká Lípa Nový Bor Radvanec Sloup v Čechách Česká Lípa Tuhaň, Jestřebí u České Lípy Jestřebí u České Lípy Jablonné v Podještědí Velký Valtinov Velký Valtinov Velký Valtinov, Brniště Brniště, Pertoltice pod Ralskem Pertoltice pod Ralskem Brniště Pertoltice pod Ralskem Velenice, Cvikov Cvikov Cvikov Cvikov Cvikov Velký Valtinov Velký Valtinov Zahrádky u České Lípy Křižany Chrastava Nová Ves Světlá pod Ještědem Všelibice – západ Všelibice Všelibice Český Dub, Proseč pod Ještědem Český Dub Bílá, Sychrov Sychrov Sychrov Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy


1334 1337 1338 1339 1340 1350 1365 1388 1403 1414 1436 1437 1444 1450 1465 1467 1468 1476 1477 1498 1499 1500 1505 1531 1551 1552 1553 1556 1578 1579 1584 1586 1587 1589 1592 1607 1617 1620 1621 1622 1623 1624 1629 1631 1632 1635 1636 1641 1646 1647 1653 1660

26554 26084 21495 29853 19162 25785 21146 27000 29439 28288 21435 23484 21709 23815 24428 20201 17927 25082 28588 23964 27698 20157 21735 29092 27457 16350 15326 18205 21140 27700 20997 27253 24743 8022 24263 13105 28681 18100 11760 18817 26043 28595 29815 16731 23898 11590 28521 19583 29230 19940 25229 9997


Kobyly Svijanský Újezd Svijany Svijany Svijany Pěnčín Višňová Kunratice Chrastava Frýdlant v Čechách Přepeře Nové Město pod Smrkem Mírová pod Kozákovem Nové Město pod Smrkem Liberec, Stráž nad Nisou Liberec Liberec Liberec Liberec Liberec Liberec, Šimonovice Liberec, Šimonovice Rádlo, Jablonec nad Nisou Jenišovice Pěnčín (JN), Loužnice Pěnčín (JN), Loužnice Pěnčín (JN) Rovensko pod Troskami Chuchelna Slaná Slaná Košťálov Košťálov Stružinec Stružinec Bělá Kruh u Jilemnice Roztoky u Jilemnice Roztoky u Jilemnice Studenec Levínská Olešnice Levínská Olešnice Bukovina u Čisté, Čistá Čistá Horka u Staré Paky Roztoky u Semil Studenec Jilemnice, Horní Branná Víchová nad Jizerou Víchová nad Jizerou, Jestřabí v Krkonoších Příkrý Horní Branná Strana 231


1668 1680 1690 1692

22788 16666 27751 24989

Vysoké nad Jizerou Horní Branná Studenec Horní Branná

Lokalizace střetů prvků ÚSES s Chráněnými ložiskovými územími, Dobývacími prostory – viz kap. A2.8 Ochrana přírody a surovinová politika kraje, lokalizace střetů prvků ÚSES s návrhy liniových staveb jsou předmětem následného stupně KOP B – Návrhová část. A2.5.2.2-4 Nutnost řešení dalších skutečností Vzhledem ke značné nejednotnosti vymezení interakčních prvků (důležitý skladebný prvek ÚSES ryze místního významu, v KOP neřešený) jednotlivými Generely místních ÚSES je (na celém území kraje v kompetenci krajského orgánu ochrany přírody) nutno stav řešit formou projektové přípravy, ve většině případů generální obnovou a aktualizací údajů Generelů. Realizace tohoto doporučení bude však pro značný územní rozsah, pracnost (terénní práce …) a finanční zabezpečení velmi nepopulární.

A2.5.3. PŘÍRODNÍ PARKY Přírodní park je nástrojem obecné ochrany přírody, který dle §12 zákona č. 114/92 Sb. slouží „k ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami“. Přírodní parky se zřizují mimo stávající zvláště chráněná území (maloplošná ZCHÚ do nich ovšem mohou být začleněna) a v podstatě plní funkci jakýchsi chráněných území s volnějším režimem využití. Přírodní parky vyhlašuje orgán ochrany přírody (dosud to byly okresní úřady, nyní je tato pravomoc převedena na kraje) obecně závazným právním předpisem. V něm jsou uvedeny i podmínky využití území. Ty by měly zabránit tomu, aby na území přírodního parku docházelo k výraznějším negativním dopadům do přírodních a krajinných hodnot a současně byl umožněn ekologicky únosný rozvoj obcí a infrastruktury. Na celém území ČR je v současnosti zřízeno cca 135 přírodních parků. Mnohé z nich existovaly ještě před platností zákona č. 114/92 Sb. jako tzv. Oblasti klidu. Jednoduchý vyhlašovací proces a mírnější ochranné podmínky vedly v některých regionech ke zřízení většího počtu přírodních parků. Tak např. v Plzeňském kraji je jich 26, na území Hlavního města Prahy 13. V Libereckém kraji jsou posud vyhlášeny jen 3 přírodní parky, což je nejméně ze všech krajů (z hlediska celkové rozlohy jsme na předposledním místě před Hradeckým krajem). Tento stav lze částečně vysvětlit vysokým podílem území zahrnutého do velkoplošných ZCHÚ. Dalším důvodem je existence bývalého VVP Ralsko, kde podle § 90 zákona č. 114/92 Sb. přírodní park vyhlásit nelze (stále se jedná o „území sloužící zájmům obrany státu“). Přírodní park Ještěd Největší přírodní park v kraji (9360 ha) byl vyhlášen Okresním úřadem Liberec v roce 1995. Zaujímá téměř celý Ještědský hřbet, protažený ve směru SZ-JV v délce asi 22 km. Nejvyšším bodem je vrchol Ještědu (1012 m), nejnižším hladina Lužické Nisy u Bílého Kostela (pod 280 m), výškový gradient tak (při značné sklonitosti svahů) přesahuje 700 metrů. Většina území je zalesněna, vedle převažujících kulturních smrčin jsou ve značné míře, zvláště na severu území, zachovány smíšené lesy s převažujícím bukem, hojně s jasanem a klenem. Pestré geologické složení podmiňuje střídání živných a oligotrofních stanovišť, na něž je vázána místy velmi bohatá biota. V tomto ohledu jsou zvláště významné polohy krystalických vápenců až dolomitů, případně paleovulkanitů (v jižní části hřbetu). Biologicky cenná jsou i četná svahová prameniště a podmáčené potoční nivy. V minulosti byla velká část Ještědského hřbetu odlesněna – vedle

Strana 232



kamenitých políček zde byly rozšířeny extenzivní louky a pastviny s hodnotnou květenou. V poválečné době byly tyto plochy často zalesněny anebo spontánně zarostly, což velmi poškodilo biodiverzitu území. V rámci přírodního parku se nachází i několik maloplošných ZCHÚ – NPR Karlovské bučiny, PR Dlouhá hora, PR Hamrštejn, PR Velký Vápenný a PP Terasy Ještědu, v návrhu jsou PP Panský lom a PP Ještědské buky. Přírodní park Maloskalsko Ke zřízení tohoto přírodního parku došlo v roce 1997 vyhláškou okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, Rozloha přírodního parku činí 2935 ha, přičemž jeho jižní část (téměř polovina) leží na území nedávno rozšířené CHKO Český ráj (CHKO jako zvláště chráněné území zde má v ochranném režimu pochopitelně přednost). Osu parku tvoří Jizera meandrující v úzké nivě a protínající Ještědsko-kozákovský hřbet. Na území přírodního parku se nacházejí pískovcová skalní města, pseudokrasové jevy a zbytky různorodé ± přirozené vegetace na obtížně přístupných místech: květnaté bučiny, dubobukové bory, reliktní bory, podmáčené louky a prameniště. Na tyto biotopy je vázána i řada vzácných druhů rostlin a živočichů. Typický ráz krajiny dotváří roztroušená zástavba vesnic a osad. Přírodní park Peklo Tento přírodní park byl vyhlášen okresním úřadem v Liberci v roce 1997 na rozloze 1850 ha. Rozkládá se ve Frýdlantské pahorkatině, při severním okraji CHKO Jizerské hory. Zahrnuje údolí říčky Lomnice s přítoky a údolí Pekelského potoka, s výraznými vrchy Chlumem (495 m) a Pekelským vrchem (486 m). Značnou část území zaujímají lesní porosty, většinou smrkové, místy však s dosud hojným bukem. V nižších polohách přistupují louky a pastviny, biologicky významná jsou mokřadní lada. Část přírodního parku tvoří uzavřený vojenský prostor (na území VLS, s. p. byl park vyhlášen v době platnosti jiného právního stavu, tj. v dané době zcela v souladu s platnou legislativou a jejím výkladem rozpor z dnešní právní úpravo a výkladem vázaným na zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR v platném znění). Součástí parku je i Přírodní památka Hadí kopec. Úhrnná rozloha všech přírodních parků je 14145 ha, což odpovídá cca 4,47 % výměry kraje. Neoficiálně jsou navrhovány k vyhlášení přírodní parky Císařský vrch, Prosečský hřeben a Černá Studnice. Cílem zvažované ochrany je zachování krajinného rázu podhorské, málo urbanizované krajiny, která se nachází v klidovém zázemí liberecko-jablonecké sídelní aglomerace.

A2.5.4. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY Významný krajinný prvek (VKP) je v §3 zákona o ochraně přírody a krajiny definován jako „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny“, která „utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability“. Významnými krajinnými prvky jsou ze zákona veškeré „lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy“. Dále jsou jimi takové části krajiny, které orgán ochrany přírody zaregistruje jako VKP – jde zejména o „mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy sídelních porostů včetně historických zahrad a parků. Zvláště chráněná část přírody je z této definice vyňata.“ V § 4, odst. 2 je dále uvedeno, že „významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívat je lze pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo


Strana 233


oslabení jejich stabilizační funkce.“ Rušivé zásahy do VKP podléhají schválení (vydání závazného stanoviska) orgánu ochrany přírody. VKP tak představují územní formu obecné ochrany přírody a krajiny. Z citace zákona dále vyplývá, že významné krajinné prvky jsou dvojího druhu: VKP „ex lege“, tj. explicitně vyjmenované v zákoně a VKP registrované, o jejichž výběru rozhoduje orgán ochrany přírody a krajiny Tato dvojakost VKP má několik významných důsledků: 1. VKP „ze zákona“ nejsou nikde v úplnosti podchyceny a v praxi mohou vznikat pochybnosti, co pod ně ještě spadá (jde zejména o kategorii údolní niva). VKP jsou v praxi „vyhledávány“ teprve v rámci správních řízení, kdy orgán ochrany přírody vydává stanovisko k různým zásahům do krajiny. 2. VKP „ze zákona“ jsou značně nesourodou kategorií co do kvality jejich jednotlivých reprezentantů. Značná část neregistrovaných VKP má nevalné přírodní a krajinářské hodnoty, což však vzhledem k absenci inventarizace nelze předem stanovit. Přesto je nutné existenci této kategorie hodnotit pozitivně, neboť jde o naplnění principu předběžné opatrnosti při rozhodování o územích, jejichž znalost ze strany orgánů ochrany přírody nemusí být dostatečná. 3. Registrované VKP jsou selektivní kategorií, jejichž výběr nepodléhá objektivizovaným pravidlům. Orgány ochrany přírody zde často postupují cestou nejmenšího odporu, když jako VKP registrují především jednotlivé stromy či jejich skupiny, zatímco plošné útvary (např. mokřadní biotopy, kterých je v krajině řada a které přitom většinou nepožívají žádnou ochranu) nechávají bez povšimnutí. Tato tendence je nápadná zejména u menších úřadů, zatímco orgány ochrany přírody ve větších městech registrují jako VKP i rozsáhlejší plošné útvary. Zde je třeba přiznat, že jde o určité nedorozumění, neboť ze znění zákona nevyplývá, že by se jako VKP měly vyhlašovat jednotlivé stromy (byť to zákon nevylučuje). V každém případě platí, že v působnosti některých úřadů není status VKP dostatečně využíván a že řada cenných a nezřídka i ohrožených lokalit leží stranou zájmu místních orgánů ochrany přírody. Významné krajinné prvky „ex lege“ na tomto místě z pochopitelných důvodů prezentovat nelze. Jejich podíl v krajině je mimo vší pochybnost ale značný. Jde především o veškeré lesní porosty mimo zvláště chráněná území, zatímco zbývající kategorie (vodní tok, rybník, rašeliniště, údolní niva) zaujímají menší rozlohy. Dle našeho názoru by si větší pozornost zasluhovaly zejména VKP v kategorii „údolní niva“. Nivy jsou totiž významným geomorfologickým i biotickým fenoménem, dokumentujícím relativně mladé přírodní procesy akcelerované lidskou činností v mladším holocénu. Jejich relativní plocha není příliš veliká, přitom specifické stanovištní podmínky podmiňují zvýšenou přirozenou biodiverzitu, která na okolních biotopech často nemá obdoby. Nivy jsou ovšem tradičně – a v nejnovější historii zvlášť – vystavovány značnému antropickému tlaku. Do niv s místy ještě relativně zachovalými ekosystémy je situována nejrůznější zástavba, nivy jsou jednou z „nejvděčnějších“ lokalit pro umisťování skládek, které pak vedou k jejich naprosté a definitivní likvidaci. Podmáčené části niv nejsou v našich podmínkách velmi často vůbec obhospodařovány, což vede k degradaci ekosystému, nezájem o jejich hospodářské využití pak ústí ve snahy o jejich zalesňování. Přestože zalesňování ladem ležící zemědělské půdy působí na pohled „ekologickým“ dojmem, velmi často bývá pravdou opak. Toto konstatování se ovšem netýká pouze niv. Přehled registrovaných VKP viz tabulková příloha A4.2.

Strana 234



A2.5.5. OCHRANA DŘEVIN K významným nástrojům ochrany přírody patří i ochrana dřevin rostoucích mimo les. V §3, písm. g) zákona č. 114/92 Sb. je uvedeno, že dřevina rostoucí mimo les (dále jen „dřevinou“) se rozumí „strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond“. V §7 zákona se konstatuje, že „dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější“. Dále je stanovena povinnost vlastníků pečovat o dřeviny. V §87 vyhlášky MŽP ČR č. 395/92 Sb. se uvádí, že „Poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les (§ 7 odst. 1 zákona) je nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření.“ V dalších ustanoveních zákona a prováděcí vyhlášky je řešena problematika kácení dřeviny – pro kácení dřevin s obvodem kmene v prsní výšce nad 80 cm, popř. skupiny keřů o rozloze nad 40 m2 je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody. Dále je mj. zmíněno, že kácení dřevin se provádí zpravidla v období vegetačního klidu, k čemuž by měl přihlížet i orgán ochrany přírody vydávající povolení. Dřeviny rostoucí mimo les mají značný význam ekologický, biologický i krajinotvorný. Často představují rezidua historické krajinné infrastruktury, jindy jsou výsledkem sukcese na extenzivně využívaných či dlouhodobě ladem ležících pozemcích. Z hlediska prostorového uspořádání může jít o solitéry či drobné hloučky, liniové útvary (zarostlé meze, terénní hrany, břehové porosty) či plošné útvary (náletové remízky v nejrůznějším terénu, zpustlé zahrady aj.). V krajinách postagrárních či poskulturních, které jsou pro pohraniční oblasti charakteristické, má mimolesní zeleň mimořádný význam:

svoji rozlohou významně doplňuje nebo i převyšuje evidované lesní porosty;

většinou mívá ekologicky příznivější druhové složení než okolní lesy (převažují pionýrské listnaté dřeviny, na určitých biotopech jsou ale hojně zastoupeny i cennější přípravné dřeviny jako je jasan, dub, javory, lípa);

svým složitým prostorovým uspořádáním přispívá k ekologické stabilitě krajiny a ke zvýšení hodnoty krajinného rázu;

převážně ekotonový charakter mimolesní zeleně je optimálním prostředím pro některé druhy živočichů, popř. rostlin, které v současné kulturní krajině již nacházejí jen omezené možnosti uplatnění;

biologicky nejcennější jsou porosty stromů a keřů na kamenných snosech, v erozních zářezech (roklích), na skalních výchozech, prameništích a sukcesně zralejší porosty v lemu vodotečí. Tyto porosty by si pro svojí kvalitu zasluhovaly vhodný ochranný status, který by na straně jedné umožnil jejich trvalou existenci, na straně druhé vyloučil běžný způsob lesního hospodaření, tj. umělou obnovu lesa na holosečích.

Legislativní ochrana mimolesní zeleně je vcelku dostatečná, v praxi ale někdy obtížně vymahatelná. Úroveň péče o dřeviny se místo od místa značně liší. Mimo zastavěná území nebývá zeleň zpravidla pravidelně udržována a je ponechána spontánnímu vývoji – tím má tendenci se dále rozšiřovat. V případě zájmů vlastníka ovšem snadno dochází k jejímu poškození až ničení – velká část porostů totiž nesplňuje podmínky, při nichž je nutné žádat o povolení ke kácení. Orgán ochrany přírody a krajiny tuto skutečnost často vůbec nezjistí, neboť mimolesní zeleň (nejde-li o památný strom či registrovaný významný krajinný prvek) není nijak evidována. Složitější je situace v sídlech, kde se dřeviny stávají objektem mnohých střetů. Stromy a keře – nerostou-li v parcích či zahradách – jsou často považovány za překážku a jejich růst bývá různým způsobem usměrňován. Pokud nejsou stromy s rozmanitým odůvodněním (někdy spíše


Strana 235


záminkou) přímo káceny, bývají často tvarovány tak, že natrvalo ztratí svoji druhově specifickou růstovou formu. Radikální řezy, při nichž jsou ponechány jen nejsilnější větve, někdy dokonce jen samotný kmen nanejvýš s několika silnými pahýly větví, se místně stávají téměř pravidlem. Pokud nešlo o stromy nemocné či stromy objektivně překážející potřebným antropogenním strukturám, jsou tyto zásahy neodůvodněné a zhusta i nekvalifikovaně prováděné. To je zejména problém menších obcí, kde chybí dostatečný odborný dohled, resp. problém určitých firem, které ošetření provádějí. Násilné formování korun (prováděné bez ohledu na druh dřeviny a bez ohledu na skutečnou potřebu) se stává jakousi módou, která odráží pokřivený vkus společnosti ve vztahu k přírodě a neschopnosti rozpoznat a ocenit přirozené růstové formy stromů. Přitom tyto zásahy mají pro život stromů trvalý dopad – jednou takto ořezané koruny se již nikdy nevrátí ke svému přirozenému tvaru, bude nutné je pravidelně ořezávat, sníží se životnost stromu a při nevhodném provedení řezu hrozí infekce s následným úhynem stromu. Jak bylo naznačeno, jde o širší sociálně psychologický problém, který lze pojmenovat jako „nedostatek citu pro přírodu“, resp. její zkreslené chápání jako antropogenně utvářeného artefaktu. To má pak za důsledek deficit kvalitní zeleně v mnohých sídlech (a požadavky na její další redukci), stejně jako nerovnováha v uspořádání mimosídelní krajiny – na jedné straně nadbytek sukcesních porostů dřevin na úkor dřívějších travních porostů, na straně druhé absence mimolesní zeleně v zemědělsky intenzivně využívané krajině.

A2.5.6. INVAZNÍ A NEPŮVODNÍ DRUHY ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ Staletá přítomnost člověka obohatila naši flóru a faunu o četné druhy cizího geografického původu. Tyto u nás nepůvodní druhy jsou místy tak rozšířené, že mohou tvořit až dominantní složku bioty. Některé z nich ale na našem území zdomácněly již ve středověku, popř. ještě starší době, takže je za cizorodé zpravidla nepokládáme. Pojem „invazní druh“ není jednoznačně kodifikován a v naší odborné literatuře je poměrně nový. O invazi zpravidla hovoříme u organismů cizího původu, které se rychle šíří v novém území a vstupují do sekundárních (člověkem podmíněných) biocenóz, stejně jako do biocenóz relativně přirozených.

1) Invazní rostliny Nepůvodní druhy tvoří zhruba třetinový podíl ve známé květeně České republiky (PYŠEK et al. 2002 uvádí 2754 původních a 1378 nepůvodních druhů a taxonů nižšího ranku). Ve většině případů jde ovšem o taxony dosti vzácné, s nimiž se lze setkat jen na několika lokalitách, případně jde o druhy téměř výhradně pěstované, které jen ojediněle unikají do volné krajiny. Tuto situaci lépe ozřejmí následující tabulka. Tabulka 23: Nepůvodní druhy v květeně ČR

efemérní

naturalizované

invazní

celkem

archeofyty

74

237

21

332

neofyty

817

160

69

1046

celkem

891

397

90

1378

archeofyty – druhy zavlečené na naše území do r. 1500; neofyty – druhy zavlečené v novější době; efemérní – náhodné, často jen krátkodobé výskyty; naturalizované – stabilizovaný výskyt, často na větším počtu lokalit; invazní – se zřetelnou tendencí dalšího šíření

Strana 236



Z ní je zřejmé, že pouze 90 taxonů (tj. 6,5 % z nepůvodní květeny) lze označit jako invazní druhy – toto číslo se přitom vztahuje na celé území republiky, zatímco v jednotlivých regionech je počet aktuálních invazních druhů často značně nižší. Z praktického hlediska ochrany přírody mají význam právě ty druhy, které vykazují zřetelný invazní potenciál. Ten spočívá ve schopnosti rostliny v krátké době obsazovat nová stanoviště, zpravidla na úkor tam dosud přítomné vegetace. Úspěšnost invaze je dána na jedné straně biologickými a ekologickými vlastnostmi invadující rostliny, na druhé straně zranitelností (invazibilitou) cílového ekosystému. Úspěšné invazní rostliny mají některé společné znaky, které ale nemusejí být všechny přítomny:

jsou ekologicky přizpůsobivé k podmínkám průměrných tuzemských ekotopů (mj. to předpokládá, že pocházejí z geografických oblastí s klimatem blízkým našemu)

mají velkou reprodukční schopnost, ať již generativní (produkce velkého množství semen) nebo vegetativní

mají vyvinutý mechanismus pro rychlé šíření (např. lehká semena, často vybavená létacím aparátem, zařízení pro přenos vodou, zvířaty anebo člověkem)

jde o rostliny kompetičně zdatné, často vyššího vzrůstu, vytvářející semknuté porosty neumožňující uplatnění dalších rostlin, zpravidla dlouhověké, udržující se rozrůstáním (vznik polykormonů), může ale jít naopak o rostliny s velmi rychlým vývojem, schopné „operativního“ přemisťování na momentálně volné ekologické niky

Z naznačeného výčtu je patrné, že nejde o zcela homogenní skupinu rostlin. Z hlediska životních forem zde nalezneme druhy jednoleté (terofyty), víceleté byliny i trávy, stejně jako dřeviny stromového i keřového vzrůstu. Invazibilita ekosystémů (společenstev) souvisí do jisté míry s ekologickými vlastnostmi invazních rostlin. Obecně jsou snáze invadovány plochy: s nezapojeným vegetačním krytem, s absencí konkurenčně zdatných domácích rostlin; s vyšším obsahem živin a s přiměřenou vláhovou zásobeností v závislosti na ekologických nárocích invazních rostlin i plochy mírně zastíněné. Nejvíce zranitelné jsou tedy plochy antropogenně narušované a pobřeží vodních toků (popř. celé nivy), na nichž se projevuje rušivá činnost vody spolu s eutrofizujícím účinkem a dostatkem vláhy. V obou případech, tj. jak v urbanizovaném prostředí, tak na pobřežích se pak uplatňuje efekt šíření diaspor invazních rostlin lidským přispěním, případně vodním proudem. Na uvedených biotopech nacházíme největší počet invazních druhů rostlin, které místy mohou představovat i dominantní složku rostlinných společenstev. Stručný přehled nejvýznamnějších invazních rostlin A) V Libereckém kraji lze za nejvýznamnější označit: Křídlatky (Reynoutria japonica, R. x bohemica, R. sachalinensis) Netýkavky (Impatiens glandulifera, I. parviflora) Celíky (Solidago canadensis, S. gigantea) Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) je obecně známá mohutná bylina z čeledi rdesnovitých. Dorůstá výšky 2-3 m a vytváří semknuté porosty, které znemožňují uplatnění dalších rostlinných druhů. Je původem z východní Asie a na naše území se dostala jako okrasná rostlina v 19. století. Již z počátku 20. století (1923) je známo její zplaňování na Liberecku. Vlhké suboceánské klima křídlatce vyhovovalo, takže se postupně rozšířila na pobřeží Lužické a Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 237


Černé Nisy i dalších vodotečí. Zde dnes vytváří, spolu s hybridní Reynoutria x bohemica místy zcela souvislé porosty. V menší míře je rozšířena mimo vodní toky, celkový počet lokalit je ovšem značný a stěží podchytitelný. Mimo povodí Lužické Nisy má křídlatka japonská zřetelně méně lokalit. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) dosahuje ještě mohutnějšího vzrůstu než křídlatka japonská. Od ní se kromě vzrůstu liší především většími, vejčitě kopinatými listy se srdčitou bází. V Libereckém kraji je zřetelně vzácnější, řadu lokalit má např. na Jablonecku, a to spíše mimo vodní toky. Ve vnitrozemí se tato křídlatka v posledních letech intenzivněji šiří a je zde hojnější než Reynoutria japonica. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) je křížencem obou výše uvedených druhů. Má intermediární, ale neustálené znaky a je místy hojně zastoupena v pobřežních ekosystémech. Křídlatky se na našem území rozmnožují zřejmě jen vegetativně, neboť plody v našem podnebí nestačí vzhledem k pozdní době kvetení dozrát. Přesto jsou křídlatky nejobávanějšími invazními rostlinami u nás, neboť podél vodní sítě rychle obsazují volné niky. Vzniklé porosty jsou z hlediska další bioty takřka sterilní (např. jsou nevhodné pro hnízdění ptactva), potlačují přirozenou vegetaci a faunu a zároveň představují dlouhodobě stabilizované útvary, jejichž likvidace je velmi obtížná. Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) pochází ze střední Asie. Je to relativně nenápadná bylina 20-30 cm vysoká, s bledě žlutými květy. Je stínomilná a náročná na živiny, takže ji zastihneme především v lesním podrostu na bohatších půdách a na stinných eutrofizovaných ladech. Přestože se o ní příliš nehovoří, je zřejmě vůbec nejagresivnějším a nejškodlivějším invazním druhem. Má totiž na svědomí devastaci bylinného patra mnohých lesů, včetně těch přírodně nejzachovalejších. Vzhledem k jejím ekologickým požadavkům se šíří především v polohách dubohabřin, suťových lesů, květnatých bučin a potočních luhů teplejších poloh, v podhorských terénech vyznívá a na horách již nenachází uplatnění. Z tohoto důvodu není na Liberecku až tak masivně rozšířená, jako ve vnitrozemí,, kde se již místy stala bylinnou dominantou většiny lesních společenstev. Na rozdíl od pobřežních neofyt, která lze alespoň částečně eliminovat, není proti ní žádné obrany. Naopak, v souvislosti s teplým počasím posledních let, se zdá, že postupuje i do chladnějších regionů, v nichž dosud neměla větší uplatnění. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) neboli Royleova je až 2 m vysoká, nepříjemně aromatická rostlina s nápadnými růžovo-fialovými květy. Původem je ze střední Asie a zavlčena k nám byla úmyslně jako okrasná rostlina. Je vlhkomilná a proto se šíří v pobřeží vodotečí a na polostinných vlhkých ladech s vyšší zásobou živin. V Libereckém kraji není tak hojná jako v jiných regionech, je však viditelně na postupu a místy již dosahuje masového rozšíření. Nesouvisle se vyskytuje při všech větších vodních tocích pahorkatinného stupně, nejvíce při Ploučnici a jejích přítocích (Svitavka), hojně i při Smědé, místy na Lužické Nise, Jizeře a Olešce. Charakter rozšíření dosud umožňuje zamezit jejímu dalšímu postupu, místy (v povodí Ploučnice) je však již skutečně nejvyšší čas. Celík kanadský (Solidago canadensis) a celík obrovský (S. gigantea) jsou mohutné, cca 1,5 m vysoké byliny se zlatožlutými květy v drobných úborech skládajících husté laty. Oba druhy jsou si značně podobné (oba jsou původem ze Severní Ameriky a na naše území se dostaly jako okrasné rostliny), částečně se ale liší ve svých ekologických nárocích. Celík kanadský je rozšířen především na antropogenních stanovištích (rumiště, průmyslové a dopravní areály, polní úhory) a jen výjimečně vstupuje na místa zamokřená. Naproti tomu celík obrovský obsazuje přirozenější biotopy, často v březích vodotečí, ve zpustlých zahradách a sadech, zpravidla mimo vysloveně antropogenní terény. Celkově je na území Libereckého kraje zřetelně hojnější celík kanadský, celík obrovský je rozšířen ostrůvkovitě a více v jihovýchodní části území. Nepůvodní celíky jsou Strana 238



dnes již běžnou složkou naší květeny s prakticky nepodchytitelným rozšířením, čítajícím tisíce lokalit různého plošného rozsahu. Celík kanadský se místy (na Českolipsku) velkoplošně rozšířil na neobhospodařované orné půdě, kde vytváří významné ohnisko pro další invaze). V porovnání s křídlatkami a netýkavkami jsou ovšem celíky v našem regionu méně nebezpečnými druhy, neboť jen v omezené míře vstupují do přirozené vegetace. Zdá se rovněž, že je lze snáze eliminovat, než např. křídlatku. B) K běžným, ale méně závažným invazním druhů patří zejména: Vrbovka cizí (Epilobium ciliatum) je dnes nejčastějším našim zástupcem rodu Epilobium a současně je rostlinou s vůbec největší dynamikou šíření u nás. Původem je ze Severní Ameriky, v ČR je známá teprve od r. 1956 (první nález shodou okolností pochází od Nového Boru) a k jejímu masovému rozšíření došlo zřejmě teprve v posledních desetiletích. Jde o nepříliš nápadnou, cca 30 cm vysokou rostlinu s malými růžovými květy, která se rozmohla zejména na narušovaných půdách polních úhorů, navážek, nezapojených travních porostů aj. Objevuje se i na mokřadních biotopech, kde snadno podléhá hybridizaci s domácími druhy, od nichž se na první pohled příliš neliší. Vzhledem k masovému rozšíření je její likvidace nemožná, s ohledem na relativní „neškodnost“ jde pak o druh, který se ze strany ochrany přírody netěší většímu zájmu. Sítina tenká (Juncus tenuis) je dalším severoamerickým druhem, který se již stal běžnou součástí naší přírody. Jde o cca 20 cm vysokou rostlinu trávovitého vzhledu, která roste porůznu na vlhkých lesních cestách, vlhkých narušovaných pastvinách, pasekách a podobných ladech. Nevytváří souvislejší porosty a do porostů hodnotné přirozené vegetace nevstupuje, takže nepatří k „problémovým“ druhům. Dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa) je vlhkomilnou rostlinou původem ze Severní Ameriky. Dorůstá výšky kolem 1 m a roste na obnažených dnech rybníků, v březích eutrofnějších stojatých i tekoucích vod, v příkopech a na eutrofizovaných vlhkých ladech. Většinou je hojnější než domácí dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita) a dvouzubec nicí (B. cernua), které se udržují na méně antropogenně narušovaných rybničních biotopech. Náprstník červený (Digitalis purpurea) je přirozeně rozšířen v západní Evropě, na území ČR se ovšem vyskytuje druhotně. Rozšířil se v průběhu 20. století v prostředí pasek a prosvětlených lesů. V Libereckém kraji je nejvíce rozšířen v Lužických horách, kde tvoří významnou komponentu na první pohled ± intaktních acidofilních bučin. Jeho hodnocení zde není jednoznačně negativní, neboť tyto porosty obohacuje jak floristicky (kromě třtiny chloupkaté či rákosovité se zde téměř nevyskytují další rostliny), tak zejména esteticky. Dále je náprstník relativně hojný v severní části Ještědského hřbetu, roztroušeně se vyskytuje i v jiných územích. Má zřetelnou tendenci dalšího šíření. Vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) se u nás uplatnil jako bylina používaná k rekultivaci či melioraci lesních i nelesních půd, jako pícnina i jako rostlina okrasná. Nejčastější je v lesních světlinách, ale i na starých skládkách a jiných deponiích, často pak na cvičištích bývalého vojenského újezdu Ralsko. C) Invazní druhy s lokálním výskytem Do této skupiny řadíme rostliny, které se šíří jen místně, případně rostliny, které jsou z jiných částí státu známy jako invazní, ale v našem území zatím nepředstavují vážnější hrozbu. Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je symbolem invazních rostlin, takže ho není třeba blíže představovat. Rozložitá dekorativní rostlina i přes 2 m vysoká je původem ze střední


Strana 239


Asie a na našem území je známa již od poloviny 19. století. Ještě donedávna byla leckde vysazována pro okrasné účely. Masivního rozšíření doznala zejména v západních Čechách, kde obsazuje málo udržované vlhké až mezofilní louky, mokřadní lada i prosvětlené potoční luhy. Vyskytuje se i na druhotných stanovištích. Na Liberecku není tak běžná, byť na některých lokalitách vytváří rozsáhlé porosty (např. v Desné v Jizerských horách, v části Sedmidomí se vyvinul porost o rozloze cca 3 ha, hojný je i v nivě Ploučnice pod Českou Lípou). Celkový stav populací bolševníku je v kraji výrazně nižší, než rozsah populací křídlatek, nepůvodních netýkavek a celíků. Je-li bolševník velkolepý včas podchycen a kvalifikovaně zlikvidován, nehrozí jeho větší expanze. Třapatka dřípená (Rudbeckia laciniata) je vzrostlá okrasná rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Patří do skupiny pobřežních neofytů, souvisleji rozšířena je především na Smědé na Frýdlantsku. Častá je i na Ploučnici, řadu menších lokalit má i v jiných částech kraje. Třapatka je poměrně agresivní rostlina, která místy vstupuje i do podrostu potočních luhů. Její důsledná likvidace je žádoucí, přestože jde o rostlinu atraktivního vzhledu, nevyvolávající negativní emoce jako křídlatka či netýkavka žláznatá. Hvězdnice (Aster x salignus, A. lanceolatus, Aster novi-belgii) jsou okrasnými rostlinami původem ze Severní Ameriky. Často jsou pěstovány v zahradách, odkud pak zplaňují do volné přírody. Vyhledávají mírně vlhká přistíněná stanoviště, zejména v pobřežních ekosystémech. V Libereckém kraji jsou jen lokálně rozšířeny. Topinambur (Helianthus tuberosus) je tradiční užitkovou rostlinou, pěstovanou na mysliveckých políčkách pro obživu zvěře. Nezřídka je pěstován i pro okrasu. Výskyt je nerovnoměrný, zpravidla na lesních světlinách (bývalá políčka), vlhčích úhorech, rumištích, případně březích vodotečí. Výskyt je opět pouze lokální, byť nikterak ojedinělý. Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je známá okrasná rostlina mohutného vzrůstu. Původní rozšíření má v Karpatech. Rozšířen je na vlhkých přistíněných stanovištích, zpravidla v lesních světlinách, podél cest aj. Invazní charakter rozšíření má v Hlubocké části Ještědského hřbetu, jinde jde o spíše maloplošné a stabilizované výskyty. Oman pravý (Inula salicina) je mohutná dekorativní rostlina částečně podobná kolotočníku. Jde v podstatě o druh naturalizovaný, pouze s lokální tendencí šíření (na Českolipsku). Rdesnovec mnohoklasý (Rubrivena polystachya; Persicaria polystachya) připomíná veliké rdesno, dorůstající výšky až 1,5 m, s podlouhle kopinatými zašpičatělými listy cca 20 cm dlouhými. Vyskytuje se na několika lokalitách v jižní části Lužických hor a na Českolipsku (Lindava). Místy se chová agresivně a nelze vyloučit jeho další šíření. Kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus) je původem severoamerická bylina nízkého vzrůstu, s dekorativními sytě žlutými květy. Je vlhkomilná a proto roste na pobřeží vodotečí i vodních ploch, často pak přímo na náplavech. Vyskytuje se roztroušeně v povodí Lužické Nisy, zejména na horním toku. Vzhledem k ekologické specializaci má omezenou možnost uplatnění a její výskyty jsou někdy přechodného rázu. Na tomto místě lze zmínit i neofyty, které jsou rozšířeny převážně v oblasti Jizerských hor a Krkonoš a které se k nám dostaly s tzv. alpskou kolonizací v 16.-18. století. Jde zejména o čechřici vonnou (Myrrhis odorata), všedobr horní (Imperatoria ostruthium), šťovík alpský (Rumex alpinus). Tyto druhy jsou na horách (vzácněji i v jiných územích) poměrně běžné, s výjimkou šťovíku alpského ale nevykazují zřetelnější známky dalšího šíření. K invazním druhům patří i některé nepůvodní dřeviny, z nichž pro naše území mají význam zejména následující:

Strana 240



Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je metlou ochrany přírody v nejteplejších částech státu. V minulosti byl hojně využíván k zalesnění neproduktivních zemědělských půd a posléze se začal šířit i na okolní nelesní plochy, případně do nezapojených stromových porostů. Jako dřevina z teplejších krajů je schopen růst i tam, kde se již domácí dřeviny neuplatňují, tj. ve výhřevných svahových polohách přirozených xerotermních bezlesí („stepí“) a lesostepí. V tom také spočívá jeho největší nebezpečí. Na Liberecku vzhledem k poměrně chladnému klimatu je vitalita akátu oslabena, takže se mimo výsadby příliš nešíří. V lesních terénech jej lze poměrně snadno potlačit domácími dřevinami, vůči nimž akát dlouhodobě neobstojí. akátové porosty jsou u nás roztroušeně rozšířeny v teplejších polohách; většinou jde o porosty uměle založené, někdy zřejmě i spontánního původu (železniční a silniční zářezy, deponia). Borovice vejmutovka (Pinus strobus) se mezi invazní druhy zařadila především vůči svému agresivnímu chování v lesích Labských pískovců. Tam se jako lesnická dřevina spontánně rozšířila i mimo tyto kultury na vlhčí písčité půdy, kde potlačuje přirozenou lesní vegetaci. Na Liberecku je vejmutovka relativně hojná, většinou se však zmlazuje v míře, zvládnutelné běžnými výchovnými zásahy. Výjimkou jsou dílčí lokality v CHKO Lužické hory a také v PR Klokočské skály (CHKO Český ráj). Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) je u nás dřevinou především pěstovanou v sídelních obvodech, řidčeji v lesích. Zplaňuje pouze místy a v omezeném měřítku, zřejmě jen v místech, kam byl introdukován. Z nepůvodních keřů lze zmínit: Janovec metlatý (Sarothamnus scoparius) je přirozeně rozšířen v západní Evropě, na našem území je ale s velkou pravděpodobností dřevinou nepůvodní. Někdy je pěstován pro okrasu, většina jeho výskytů je ale spontánních. Hojný je zvláště na cvičištích bývalého vojenského újezdu Ralsko, jakož i v přilehlém prostoru. Vystupuje v lesních lemech, světlinách aj., vždy na výslunných stanovištích a na propustnějších půdách. Trpí vymrzáním. Pámelník potoční (Symphoricarpos rivularis) je běžně pěstovaným keřem, který přežívá, popř. se i šíří v blízkosti současné i bývalé zástavby či v doprovodu komunikací. Místně vstupuje i do lužních poloh. Šeřík obecný (Syringa vulgaris) byl v minulosti s oblibou ve velké míře pěstován a z této doby také pochází většina jeho současných výskytů. Je relativně teplomilný, takže potenciál k šíření má hlavně v teplejších oblastech (např. v opuštěných ovocných sadech či na zarůstajících pastvinách). Tavola kalinolistá a různé tavolníky (Physocarpus opulifolium, Spiraea vanhouttei aj.) jsou okrasné keře, které místně zplaňují zejména v sídelním prostoru a v doprovodu komunikací, kde jsou vysazovány. Zejména v Jizerských horách se v minulosti hojně pěstoval tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia), který je u nás původní jen v jižních Čechách. V současnosti se tento keř zřejmě příliš nešíří a lze jej tedy považovat za naturalizovanou rostlinu plně začleněnou do místní květeny. Vzhledem k relativně chladnému podnebí na většině území Libereckého kraje se u nás významněji neuplatňují invazní dřeviny teplejších území, jako je pajasan žláznatý /Ailanthus altissima/, javor jasanolistý /Negundo aceroides/ a kustovnice cizí /Lycium barbarum/) Předchozí přehled není zdaleka úplný, ale zachycuje pouze významnější druhy, které z hlediska ochrany přírody mohou mít určitý význam. Proto zde nejsou uvedeny ty invazní rostliny, které se šíří pouze na druhotná stanoviště, jako jsou např. heřmánek terčovitý (Chamomilla suaveolens) a heřmánkovec nevonný (Matricaria maritima), hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii),


Strana 241


chundelka metlice (Apera spica-venti), laskavce (Amaranthus retroflexus, A. powelii), lebeda lesklá (Atriplex sagittata), pupalky (Oenothera sp.), rukevník východní (Bunias orientalis) aj. Mapování invazních druhů je časově náročné vzhledem k rozsahu území a k velkému počtu lokalit u některých druhů. Dosud je vymapována jen část území kraje, která zahrnuje Lužické hory, tok Smědé s částí Frýdlantské pahorkatiny, západní část Jizerských hor, Ještědský hřbet a severní okraj Liberce a některé lokality na Semilsku (zvláště tok Olešky). Většina získaných údajů se týká křídlatek, menší počet připadá na netýkavku žláznatou. Digitalizované výskyty invazích rostlin jsou znázorněny v mapové příloze. Zvláštní kategorii rostlin představují expanzivní druhy. V tomto případě jde o zástupce domácí květeny, které se v novější době intenzivně šíří na úkor jiných rostlin a mají tak za důsledek zjednodušení porostní struktury ve prospěch jediného dominantního druhu. Tyto expanze jsou podmíněny především změnou v obhospodařování pozemků, někdy i změnou v trofických poměrech, které nemusejí mít souvislost s hospodářským režimem. Jako příklady (nikoliv vyčerpávající výčet!) expanzivních rostlin lze uvést:

medyněk měkký (Holcus mollis) patří k nejběžnějším rostlinám v Libereckém kraji; většina jeho výskytu má původ v plevelových společenstvech na dávno opuštěných polích, která přešla do stádia druhově chudých travních úhorů, téhož původu je zřejmě i hojný výskyt medyňku v mnohých sukcesně nezralých remízcích;

třtina křovištní (Calamagrostis epigeios) se uplatňuje na pasekách, na ruderálních stanovištích i na ladem ležících vlhkých loukách, masivně zejména na bývalých cvičištích vojenského újezdu Ralsko;

třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) je přirozeným druhem lesů převážně horských poloh, s maximem výskytu v Lužických a Jizerských horách a Krkonoších, dosti hojná též v Ještědském hřbetu, ale i v níže položených územích. Její podíl v porostech ale v posledních desetiletích značně vzrostl, což souvisí s prosvětlováním lesů (kalamitní situace zvl. v Jiz. horách) a se souběžně probíhající acidifikací a eutrofizací půd, jež má za následek posun lesních společenstev od druhově pestřejších bylinnějších typů k uniformním typům travnatým;

bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol osika (Populus tremula) a různé vrby (Salix sp.) se uplatňují jako pionýrské dřeviny, které se masivně šíří na déle neudržovaných zemědělských pozemcích;

pcháč rolní (Cirsium arvense) je archeofyt a tedy jej lze pojímat i jako invazní druh; spolu s dalšími pcháči (u nás hlavně Cirsium oleraceum a C. palustre) expanduje do neudržovaných luk a místy již dosahuje kalamitního rozšíření;

pýr plazivý (Elytrigia repens) je sice druhem převážně plevelným, s těžištěm rozšíření na orné půdě, ale jakožto ± přirozená složka vlhkých luk se místně šíří i tam;

vratič obecný (Tanacetum vulgare) je hojně rozšířenou bylinou mladých polních úhorů, která vstupuje i do málo udržovaných subxerofilních až subhygrofilních luk;

tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) expanduje v déle neudržovaných mokrých loukách a v krajním případě vytváří botanicky téměř bezcenné monodominantní porosty;

vysoké ostřice (zejména Carex acutiformis, C. gracilis, C. rostrata, C. vesicaria) představují degradační složku neudržovaných vlhkých luk, někdy však vystupují jako pionýrské rostliny

Strana 242



na mladých mokřadních biotopech (zanikající vodní plochy aj.); podobný charakter rozšíření má zblochan vodní (Glyceria maxima);

rákos obecný (Phragmites australis) se intenzivně šiří na neudržovaných nivních a pcháčových loukách zejména na Českolipsku, kde místy vytváří velmi rozlehlé porosty; na příbuzných biotopech je běžně rozšířena expanzivní chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea);

třtina šedavá (Calamagrostis canescens) expanduje do dřívějších mokrých luk a mokřadních lad, často s výskytem vzácných a ohrožených druhů, s nimiž do určité míry dokáže koexistovat – těžiště výskytu je na Českolipsku;

sveřep vzpřímený (Bromopsis erecta) je expanzivním druhem sušších trávníků v teplejších územích, na Liberecku ovšem jen s lokálním výskytem.

2) Invazní a nepůvodní druhy živočichů Invazní druhy Mezi invazní druhy, jejichž populace prodělávají prudké pravidelné či nepravidelné výkyvy početnosti, lze zařadit jak druhy původní, tak i nepůvodní. Známá jsou kalamitní přemnožení hmyzích škůdců v lesích, která společně s dalšími nepříznivými faktory (monokultury, imisní zátěž, klimatické podmínky) vedla k rozpadu smrkových porostů v Jizerských horách a Krkonoších. Na začátku 20. stol. to byly především kalamity bekyně mnišky (Lymantria monacha), v druhé polovině 20. stol. invaze obaleče modřínového (Zeiraphera griseana), lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a ploskohřbetky smrkové (Cephalcia abietis). V dubových porostech patří k přemnožujícím se druhům zejména obaleč dubový (Tortrix viridana). Řada nepůvodních druhů hmyzu, které byly na naše území zavlečeny s dovozem zemědělských plodin a potravin je souhrnně označováno jako polní a skladištní škůdci. Nejznámějším druhem je pravděpodobně mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), tzv. „americký brouk“, která se u nás poprvé objevila v roce 1945. Z pohledu ochrany přírody nemá tato skupina rozhodující význam. Z obratlovců se řadí k invazním druhům někteří hlodavci, způsobující škody na zemědělských plodinách a sazenicích lesních dřevin. Populace těchto druhů prodělávají více či méně pravidelně gradace. Patří k nim zejména hraboš polní (Microtus arvalis), pravidelně se přemnožující v některých oblastech. V posledních letech se na imisních holinách náhorní plošiny Jizerských hor a Krkonoš v souvislosti se změnou životních podmínek po velkoplošném odlesnění značně rozšířil hraboš mokřadní (Microtus agrestis). Tento druh, vyskytující se u nás pouze v horských oblastech, byl ještě v 80. letech 20. stol. považován v ČR za glaciální relikt, zasluhující ochranu. Dnes patří např. v Jizerských horách k nejhojnějším hlodavcům, způsobujícím v období gradací významné škody na nově zakládaných lesních porostech. Nepůvodní druhy obratlovců Nepůvodní druhy obratlovců byly na území ČR introdukovány za účelem „zpestření“ naší fauny, většinou však spojeného s rybářstvím a myslivostí. Ryby Dovozy a vysazování nepůvodních druhů ryb často významně ovlivňuje složení ichtyofauny v různých zemích, povodích či v jednotlivých vodních systémech. Jako náhrada za mizející Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 243


domácí druhy ryb byly do Čech již koncem 19. stol. dováženy příbuzné druhy z Evropy a Severní Ameriky, mnohem později i z východní Asie. Kromě aktivního záměrného dovozu a vysazování k nám v poslední době pronikly i některé druhy ryb formou invaze nebo tzv. introdukce neúmyslné. V ČR dnes žijí jednak nepůvodní druhy, které ovšem pocházejí ze stejné zoogeografické oblasti, jednak exotické druhy z jiných geografických oblastí. Např. ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus) nebo hlavatka podunajská (Hucho hucho) jsou v povodí Labe introdukované nepůvodní druhy, vyskytující se přirozeně v povodí Dunaje. Pstruh americký duhový (Salmo gairdneri irideus) Severoamerický druh, dovezen v roce 1882 do Evropy, kde se úspěšně aklimatizoval. Žije v potocích a řekách v podhůří i v nížinách i v přehradních nádržích a rybnících po celém území. Síh peleď (Coregonus peled) Druh pocházející z východní Evropy a Asie (území bývalého SSSR), od roku 1970 introdukován a aklimatizován v ČR. Je chován v rybnících po celém území jako vedlejší ryba. Síh severní maréna (Coregonus lavaretus maraena) Původně rozšířen ve velkých jezerech v Pomořansku a Meklenbursku. U nás je chován v hlubších rybnících v chladnějších oblastech. Zpočátku pouze na Třeboňsku, později byl vysazován do dalších oblastí, včetně rybníků v severních Čechách. Siven americký (Salvelinus fontinalis) Severoamerický druh, do Evropy dovezen poprvé v roce 1884 do Německa. Např. do přehradní nádrže na Černé Nise v Jizerských horách byl vysazen již v roce 1910, ve 40. letech vymizel. Znovu byl vysazen v roce 1991, v dalších letech i do Josefodolské a Soušské nádrže. Dnes žije tento druh v horských a podhorských tocích a přehradách Jizerských hor a Krkonoš, kde nahradil vymizelé populace pstruha potočního (Salmo trutta). Střevlička východní (Pseudorasbora parva) Východoasijský druh, do ČR zavlečený neúmyslně s plůdkem amura a tolstolobika v 80. letech 20. stol. Dnes je rozšířena po celém území, hojná je např. v dolním toku Smědé na Frýdlantsku. Tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix) Původní rozšíření v řekách východní Asie, do ČR dovezen v roce 1965. Od té doby je odchováván uměle a vysazován do rybníků a nádrží, odkud proniká do řek. Ptáci Bažant obecný (Phasianus colchicus), Významný introdukovaný druh, dávno zdomácnělý, s původním areálem rozšíření ve východní Evropě a Asii. Dovážen byl již od středověku do celé Evropy. V ČR byl chován ještě v 19. stol. pouze v bažantnicích, postupně se však ze zajetí uniklých jedinců začaly vytvářet volné populace. Po roce 1950 se počty bažantů začaly prudce zvyšovat, stal se postupně nejdůležitějším druhem pernaté zvěře. Ke kulminaci stavů došlo kolem r. 1970, jen v roce 1971 bylo na území tehdejšího Československa uloveno 1,2 miliónů kusů. Po roce 1980 nastal prudký pokles stavů populací žijících ve volné přírodě. V současné době je rozšířen po celém území v zemědělské krajině, naprostá většina bažantů však pochází z umělých odchovů bažantnic. Savci Několik nepůvodních druhů savců, chovaných dříve pouze v oborách, bylo později úmyslně vypuštěno do volné přírody. Jde zejména o introdukované druhy spárkaté zvěře – muflona, daňka, jelena siku aj. Jiné druhy unikly ze zajetí a rozšířily se postupně na řadu území.

Strana 244



Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) Původem ze Severní Ameriky, v letech 1905-1906 byla vysazena v Dobříši u Prahy a odtud se rozšířila do Německa a Rakouska. Dnes žije téměř po celé střední a východní Evropě a severní Asii až po Čínu. V ČR je rozšířena po celém území, hlavně v nížinách a středních polohách na březích vod zarostlých vegetací. Norek americký (Lutreola vison) Druh chovaný na farmách jako kožešinové zvíře, odkud uniká do volné přírody. Dnes je rozšířen prakticky po celém území ČR, zejména v okolí větších řek. ANDĚRA & HANZAL (1996) uvádějí výskyt z Frýdlantska a Podkrkonoší. Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) Původní výskyt na Dálném východě. Na území ČR se postupně rozšířil z evropské části Ruska, kde byl vysazen, ale i z famových chovů. ANDĚRA & HANZAL (1996) uvádějí výskyt z více lokalit na Frýdlantsku, Jablonecku, v Krkonoších a Podkrkonoší. Daněk evropský (Cervus dama) Původní výskyt ve Středomoří, vysazován do obor již v 16. století, do volnosti se dostal zřejmě na přelomu 19. a 20. stol. V Ralské pahokatině žije jedna z hlavních populací tohoto druhu v ČR, daněk je chován rovněž na Frýdlantsku, odkud zasahuje i na severní úbočí Jizerských hor. Muflon (Ovis musimon) Původní výskyt ve středomoří (Korsika), počátek chovu u nás zhruba od poloviny 19. stol. V současné době se vyskytuje po celém území kromě bezlesých nížin a vysokých horských poloh. Stavy muflonů se zvýšily během posledních 30 let na dvojnásobek. Početný druh na Českolipsku (včetně Kokořínska) a v Českém ráji, vyskytuje se ale ve všech oblastech Libereckého kraje. Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) V ČR nepůvodní druh, který má dnes omezené regionální rozšíření (Lužické hory a Hrubý Jeseník). Kamzíci alpského původu byli dovezeni v letech 1907-1908 na Děčínsko. Zpočátku byli chováni v oboře, později byli vypuštěni do volné přírody. Centrem současného rozšíření je vrch Studenec v Lužických horách (již za hranicemi kraje), kde žije cca 200 kusů. Koza bezoárová (Capra aegagrus) Mediteránní druh, chován formou polodivokého chovu v oborách. Dlouhou dobu se tento druh vyskytoval pouze na jediném místě v Pavlovských kopcích na Jižní Moravě, v roce 1994 bylo převezeno stádo 10 koz do obory Vřísek u Skalice na Českolipsku.

Obsah | Nahoru | Další (A2.6 Zvláště chráněná území)


Strana 245

A2.5.2 ÚZEMNÍ SYSTÉMY EKOLOGICKÉ STABILITY

Recommend Documents