MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM 2014 - 2015 ZÁKLADNÍ ÚDAJE Adresa ředitelství školy nebo školského zařízení Jméno a příjmení ředitele Telefon na ředitele E-mail na ředitele
Gymnázium a SOŠ Nový Jičín, příspěvková organizace, Palackého 50, Nový Jičín 74101 Zbyněk Kubičík 734 510 551
[email protected]
A. PEDAGOGOVÉ A OSTATNÍ ZAMĚSTNANCI ŠKOLY Vzdělávání probíhá každoročně podle aktuální nabídky KVIC a organizací, které se podílejí na prevenci např. Renarkon a jiné. Podmínkou ředitelství naší školy je, aby vzdělávání patřilo do DVPP s akreditací ministerstva školství a aby bylo systematické.
1. Plán dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti prevence SPJ Název a zaměření vzdělávání
Počet hodin
Realizátor – organizace, odborník
Problematika šikanování – rozpoznání, řešení, práce se třídou
4
Petr Žemlička
Počet školených pedagogů 35
B. RODIČE O činnosti ŠMP se rodiče dovídají na prvních třídních schůzkách. Rodičům studentů 1. ročníků je předávána informace v průběhu září. Ve spolupráci s třídními učiteli je rodičům sdělováno kdo je ŠMP, kde je jeho kabinet a jaké jsou mé povinnosti vyplývající z vyhlášky č. 72/2005 Sb., a kdy jsou konzultační hodiny.
Podle potřeby a po vzájemné domluvě nabízím konzultace i mimo stanovené konzultační hodiny. Rodičům je nabízena možnost zapojení do prevence (zejména rodiče z řad doktorů, zaměstnanců policie atd.). Pro rodiče škola nabízí možnost kdykoliv po předchozí domluvě navštívit školu a informovat se na studenta, popř. řešit problém, který nastal. Prostřednictvím portálu „Škola online“ informuje škola rodiče o připravovaných aktivitách školy. Podle potřeby jsou rodiče zváni do školy k projednání problémů, které se u žáka vyskytnou. Rodiče jsou také okamžitě písemně informováni o všech navrhovaných opatřeních, která se u žáků objeví. 1. Aktivity podporující spolupráci školy s rodiči Název aktivity
Datum konání
Den otevřených dveří
4.2.2015
Zahajovací třídní schůzky pro 1. ročníky
2.-4.9.2014
Maturitní ples
2015
Předávání maturitních vysvědčení na Žerotínském Červen 2015 zámku Průběžně po domluvě, 1.ročníky v 1.a3.čtvrtletí Individuální třídní schůzky
C. SPOLUPRÁCE S OKOLÍM ŠKOLY Pokud se vyskytne problém, který přesahuje stanovené kompetence poradenského pracoviště, je nutné vyhledat pomoc a radu odborníků:
Oddělení péče o dítě a rodinu Kontaktování sociálního odboru a kurátorů v případě podezření na zanedbávání péče o děti a mladistvé.
Policie ČR Kontaktování policie při podezření na přestupkovou nebo trestní činnost studentů (včetně řešení šikany).
Prevence SPJ – pro studenty 1. a 2. Ročníků
RENARKON Preventivní aktivity pro studenty 1. a 2. ročníků
Obvodní a odborní lékaři Evidence ošetřujících lékařů Odborné konzultace týkající se studentů se ZPS nebo s jinými druhy omezení ze zdravotních důvodů (zohlednění zdravotního stavu ve výuce, individuální studijní plán). Kontaktování lékaře v případě dlouhodobé neomluvené absence. Pedagogicko - psychologická poradna
Úzká spolupráce školního metodika prevence s okresním metodikem prevence. Nabídka spolupráce s OMP při řešení šikany. Evidence žáků se spec. vývoj. poruchami v učení. Odborné konzultace. Zajištění odborného vyšetření nebo poradenství. Zprostředkování kontaktu s psychologem. Spolupráce s výchovným poradcem školy
D. ŽÁCI Všem třídám se ŠMP představuje osobně nebo prostřednictvím třídních učitelů. Tak mají studenti možnost se seznámit nejen s činností ŠMP, ale i s činností školního psychologa a výchovného poradce. 1. PROGRAM PROTI ŠIKANOVÁNÍ
1. Jak řešit šikanu? Škola je povinna řešit šikanu ve škole a na akcích pořádaných školou, mimo školu je to věc policie a rodičů. Garant řešení: 1. vedení pracoviště 2. školní metodik prevence 3. výchovný poradce 4. zkušený pedagog (z pohledu řešení šikany)
Nelze čekat na odborníka specialistu 1. Zvládnout vlastní šok po odhalení šikany Pedagog musí zvládnout svůj vlastní šok. První reakcí učitele, který se ocitá tváří v tvář brutálnímu násilí, je šok. (Tak reaguje ostatně většina lidí, kteří se dostanou do styku s nečekaným násilím.) V někom to vyvolává bezmoc a paniku, jiný reaguje zcela překvapivě, až bizarně.
2. Zastavit skupinové násilí a zachránit oběť Někdy je nebezpečné snažit se zastavit agresi sám, mohla by se obrátit proti pedagogovi → zavolat někoho, kdo pomůže zastavit agresi. Odvést oběť ze třídy.
3. Přivolat pomoc Přerušit vyučování, zalarmovat všechny své kolegy na chodbě popřípadě v celém bloku. Vyslat pro ostatní učitele žáka, který nebyl do šikanování zapojený, nenechat třídu bez dozoru. Přivolat někoho, kdo ví, co dělat (školní metodik prevence, výchovný poradce, vedení pracoviště, zkušený pedagog -z pohledu řešení šikany, …).
4. Zabránit domluvě Učitelé by měli zabránit tomu, aby se třída mezi sebou domluvila, zamezit „křivé“ skupinové výpovědi. Někdo by měl s žáky zůstat a hlídat je. Také je možné rozdělit je do skupin. Ale i ty musejí zůstat pod dozorem. Zabránit domluvě pachatelů na „křivé“ skupinové výpovědi, zabránit ovlivnění svědků → oddělit agresory a hlídat je samostatně.
5. Poskytnout nejnutnější pomoc oběti Postarat se o oběť, poskytnout jí nejnutnější pomoc a ochranu. Přivolat školního psychologa. Žák, který se stal obětí, je totiž v zoufalé situaci, bojí se o život, je třeba zraněný. Láska, soucit a odvaha mohou být podle Michala Koláře tou nejdůležitější součástí pomoci. Někdy dochází k tomu, že postižený žák je vážně zraněný, v tom případě je třeba zavolat záchranku a informovat rodiče. Pokud zraněný není, i tak je třeba ho chránit, pomáhat mu překonat prožité trauma, uklidnit ho a utěšit, snažit se mu dodat pocit bezpečí, nepouštět oběť zpět do třídy.
6. Ohlásit případ vedení školy nebo samostatného pracoviště, přivolat policii ČR Škola je povinna nahlásit celou věc policii, ale měla by jednat nezávisle na ní. (Policie se může opozdit a přijet až některý další den). Událost ohlašuje policii ČR vedení školy.
7. Kontaktovat rodiče oběti Při rozhovoru s rodiči se vyvarovat slovu šikana, lépe je používat trápené nebo ubližované dítě. Hovořit s nimi „na rovinu“, ujistit je, že se konflikt řeší. Dohodnout s rodiči, jakým způsobem bude zajištěna bezpečnost dítěte (nejlépe nechat doma).
8. Celou událost sepsat
Provést zápis podle následujícího návodu (kdy, kde, kdo, komu, jak dlouho, svědci, kdy volána záchranka, kdy oznámeno rodičům, kdy oznámeno policii, kdy zahájeno a ukončeno šetření, kdo sepsal, kdo koordinoval postup).
9. Zahájit vyšetřování Ten samý den zahájit vlastní vyšetřování. Každou výpověď zapsat a nechat podepsat (upozornit na provádění zápisu). Realizovat organizaci vyšetřování - domluvit ses ostatními pedagogy na spolupráci při vyšetřování. Hovořít postupně se všemi žáky - účastníky, protože u pokročilých šikan je obtížné vytipovat hodnověrné svědky. Jejich výpovědi pak dát postupně dohromady. K úspěchu přispívá rychlost vyšetřování. Při vlastním šetření využíváme výhody okamžitého vyšetřování, které musí byt ukončeno týž den, kdy k provalení došlo (nemožnosti vzájemné domluvy pachatelů). Je vhodné doplnit výpovědi o situační schéma (kde účastník stál, co dělal).
10. Je-li oběť zraněna provést zápis do knihy úrazů a sepsat záznam o úrazu Zápis provede dozírající učitel.
2. Co dělat, když se učitel doví o šikaně? Garant řešení: 1. šikana je oznámena rodiči, pedagogem apod.: třídní učitel 2. šikanu oznámí žák pedagogu, ke kterému má důvěru: daný pedagog Poradní orgán: školní metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog Spolupráce: v případě 2: třídní učitel V případě potvrzení šikany se tato skutečnost oznamuje vedení školy , v závažných případech policii ČR. Událost ohlašuje policii ČR vedení školy. Následující kapitola naznačí řešení šikany. Méně zkušení pedagogové by tento postup měli využívat pouze u počátečních stadií šikanování, kdy agresoři ještě nevnutili násilí ostatním a většina dětí není na jejich straně. Pokročilá stadia mohou řešit pouze učitelé, kteří již mají s šetřením šikany zkušenosti, vhodněji specialisté na problematiku školního násilí a šikanování ve spolupráci se školou. Každý krok v následujícím seznamu má svůj smysl a praktické zdůvodnění. Podrobnější popis jednotlivých kroků je přidán za jejich seznamem.
Sled kroků základního postupu. Příprava vyšetřování:
1. Odhad závažnosti onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování 2. Rozhovor s informátory a oběťmi 3. Nalezení vhodných svědků 4. Ochrana oběti Vlastní vyšetřování: 5. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky 6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi Náprava: 7. Výchovná komise 8. Rozhovor s rodiči oběti 9. Práce s celou třídou
1. Odhad závažnosti onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování: Na začátku se snažíme odhadnout, jak je šikanování rozvinuto. Informace získáváme především prostřednictvím rozhovoru s informátory a oběťmi. Následně jednáme podle toho, zda se jedná o počáteční (1.,2.,3.) nebo pokročilé (4.,5.) stadium šikany. Pokud se jedná o některou z neobvyklých forem šikanování musíme základní postup upravit, popřípadě se spojit se specialisty z PPP.
2. Rozhovor s informátory a oběťmi: Rozhovor s informátory a oběťmi nám pomůže získat informace o vnějším obrazu šikanování. Po rozhovoru s informátorem, následují ihned utajené rozhovory s oběťmi (ne s podezřelými pachateli), utajením je třeba předejít pomstě agresorů.
3. Nalezení vhodných svědků: Ve spolupráci s informátory a oběťmi se pokusíme najít členy skupiny, kteří budou pravdivě vypovídat. U počátečních dětských šikan poměrně snadný úkol. Vybíráme žáky, kteří s obětí sympatizují, kamarádí s ní, nebo ji alespoň neodmítají, žáky nezávislé na agresorech, kteří nepřijímají normy šikanování. Úkol tak snadný, že se v něm nejvíce chybuje.
4. Ochrana oběti: Pořadí tohoto kroku není přesně určeno, ze získaných informací vyplyne jak hodně je oběť ohrožena a jak ji chránit do doby, než se vše vyřeší. U dětí v počátečních stadiích šikanování nejsou většinou zapotřebí zvýšená bezpečnostní opatření. Někdy je ale zapotřebí zajistit zvýšený dozor, zorganizovat bezpečné příchody a odchody dítěte ze školy (v závažném případě oběť zůstává doma).
5. Individuální, případně i konfrontační rozhovory se svědky (nikoliv konfrontace obětí a agresorů!!):
Každou výpověď zapsat a nechat podepsat (upozornit na provádění zápisu). Pro správné vyšetření šikany je nutné najít odpovědi na důležité otázky: Kolik je obětí? Kdo je obětí? Kolik je agresorů? Kdo je agresorem? Kdo je iniciátorem, kdo aktivním účastníkem a kdo je agresor i oběť? Co, kdy, kde a jak konkrétního dělali agresoři obětem? Zvolíme-li vhodnou taktiku a postup, dostaneme odpovědi na všechny otázky. Ve většině případů postačí, když mluvíme s žáky samostatně. Rozhovory je nutné zorganizovat tak, aby
o nich druzí nevěděli, protože hrozí zveřejnění šikany a agresoři se na vyšetřování náležitě připraví. Pro upřesnění výpovědí je možné provést doplňující a zpřesňující rozhovory nebo konfrontaci dvou svědků. Vážnou chybou vedoucí k ohrožení vyšetřování je společné vyšetřování svědků a agresorů. Zásadní chybou je konfrontace obětí a agresorů. Pokud je nutné vést vyšetřování během vyučování, oddělí se agresoři od zbytku třídy a zamezí se domluvě agresorů i svědků. V praxi se mi v těchto případech osvědčilo povolat k rozhovoru i nevhodné svědky pro pozdější zmatení agresorů a zvýšení bezpečnosti svědků i oběti.
6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi: Každou výpověď zapsat a nechat podepsat (upozornit na provádění zápisu). Poslední krok ve vyšetřování je rozhovor s agresory. Hlavní význam tohoto rozhovoru spočívá v okamžitém zastavení agrese a ochraně oběti. Při špatné přípravě na rozhovor jen ztrácíme čas. S agresory má smysl mluvit, až když známe vnější obraz šikanování a máme shromážděny dostatečné důkazy, i tak bude rozhovor obtížný, agresoři většinou všechno zapřou a podezření vyvracejí nebo zpochybňují. Je výhodné, když agresor neví, že je šikanování prozrazeno. Pak je vyšetřováním překvapen a nemá připravenou nepravdivou výpověď. Velmi účinné je, když je vyšetřovaný zaskočen brilantní ukázkou jednoznačných důkazů a detailním popisem své role při šikanování. Pak se agresor poměrně často přizná k takto zdokumentovanému jednání. Většinou se dá použít postup „přitlačení ke zdi“. Upozorníme na polehčující okolnosti (k snaze napravit situaci bude přihlédnuto při řešení jejich chování), objasníme kroky školy při jakémkoliv i sebemenším náznaku šikanování (přísnější potrestání, ohlášení policii apod.). Pracujeme-li v časové tísni můžeme použít následující otázky: 1. Kdo ubližuje? 2. Kdo ubližuje slabším? 3. Kdo zastrašuje a ponižuje spolužáky? A koho? 4. Kdo používá násilí proti druhým? 5. Kdo zesměšňuje spolužáky? 6. Kdo nejvíce pošťuchuje? 7. Kdo se nejvíc pere? 8. Kdo se stává terčem různých vtipů a legrací? 9. Kdo má strach z nějakého spolužáka? 10. Kdo je ostatními přehlížen a odmítán? 11. Kdo je fyzicky napadán a neumí se pořádně bránit? Pokud se potvrdí podezření na asociální chování ve třídě položit další objasňující otázky. 1. Jaký druh asociálního chování (zastrašování, omezování osobní svobody, ignorování …) 2. Kde se to děje? 3. Kdy se to děje? 4. Kdo je u toho? 5. Jak často se toto děje? 6. Kdo o tom ví? 7. Od kdy se toto děje?
7. Výchovná komise: Vhodným způsobem zastavení šikany je tzv. metoda vnějšího nátlaku. U dětí v raných stadiích šikanování často stačí vyvinout nátlak „mezi čtyřma očima“, popřípadě za přítomnosti rodičů agresora. Ve vážnějších případech počáteční šikany a v pokročilých stadiích je uplatňován nátlak prostřednictvím komisionálního pohovoru – výchovné komise. Při společném setkání pedagogů, žáka agresora i jeho rodičů se rozhoduje o udělení výchovných opatřeních. V praxi se osvědčila následující orientační posloupnost vedení jednání: A. Seznámení rodičů s problémem B. Postupné vyjádření všech pedagogů C. Vyjádření žáka D. Vyjádření rodičů E. Rozhodování komise za zavřenými dveřmi F. Seznámení rodičů a žáka se závěrem komise Důležitá je dokonalá příprava na jednání, znát fakta z ukončeného šetření. Jinak hrozí, že rodiče agresorů změní pohovor ve frašku a jednání ztratí požadovaný smysl a nedosáhne se potřebného cíle. V případě, že je agresor „nalomen“ a ochoten své chování změnit nahrazuje výchovnou komisi metoda usmíření. Metoda se především využívá u počátečních stádiích šikany u dětí mladšího školního věku. Místo donucení k vnější poslušnosti se tu sleduje vnitřní proměna vztahů mezi oběťmi a agresory. Je zde akcentováno řešení problému, tedy rozmrznutí agresivního postoje, domluva a usmíření mezi aktéry šikanování. Trestání se zde nekoná. Místo toho nastupuje řízené společné hledání nápravy v neformální atmosféře.
8. Rozhovor s rodiči oběti: Úkolem tohoto důležitého setkání je rodiče informovat o zjištěních faktech, přijatých závěrech a domluvit další opatření (ochrana oběti, další práce s obětí). U počáteční šikany, kterou je možné vyšetřit během jednoho nebo dvou dnů, obvykle proběhne až po uzavření případu, jinak se schůzka uskuteční dle potřeby.
9. Práce s celou třídou: Šikana je jev, který sám neustoupí, šikana je problém trvalý a je potřeba s ní takto zacházet. Nejlepší prevencí je budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě. Osvědčilo se využít při intervenci, která má změnit vztahy ve třídě, spolupráci s profesionály z některých servisních zařízení (Pedagogicko-psychologická poradna apod.), pomoc školního psychologa. Společné setkání a hledání nápravy: hovořit se třídou v komunitním kruhu (včetně třídního učitele), sezení neprotahovat, opakovat asi 1/14 dní, max. 20 min., omluva a usmíření agresora a oběti, předkládání návrhů pro nápravu Vhodné otázky: Co si myslíte, že není v téhle třídě v pořádku? Co byste mohli udělat, aby se to příště nestalo? Kdo si myslí, že by byl schopen XY bránit? (ochránce dát do roviny oficiality, má povinnost ubližování ohlásit). Provést max. 4 sezení, při posledním položit otázku, jestli si myslí, že je problém vyřešen. Nejčastější chyby při šetření šikany - vyšetřování nemá promyšlenou taktiku a strategii, postupuje se nahodile - výpovědi oběti jsou bezdůvodně zlehčovány ve snaze šikanu zakrýt
-
vyšetřování je prováděno přímo ve skupině, ve třídě pedagog se snaží „objektivně" rozdělit vinu mezi agresora a oběť pedagog přemýšlí o tom, že ublíží tomu, kdo šikanuje, ne o pomoci šikanovanému berou se vážně výpovědi falešných nebo zmanipulovaných svědků agresoři jsou včas informováni, mají dost času na ovlivnění svědků, oběti a na přípravu své výpovědi bezprostředně se konfrontuje výpověď týraného žáka s výpověďmi jeho mučitelů, oběť je pak často označena za agresora a za příčinu problémů ve skupině po vyšetření šikany pozvou společně všechny rodiče agresorů i s jejich ratolestmi, rodiče se sjednotí proti „nespravedlivému“ nařčení a s převahou útočí na pedagogy po vyšetření se oběť přeloží do vedlejší třídy, přičemž se nepřijmou opatření, která zastaví šikanu, šikanování se dále prohlubuje a zdokonaluje učitelé nedokáží rozpoznat tzv. neobvyklé formy šikan, které vyžadují „doladění“ metod. Začínají např. vždy rovnou a nahodile hledat svědky nepracuje se s faktem zásadní odlišnosti řešení počáteční a u pokročilé šikany
Dotazování / Rozhovor Připojení Prvním krokem jakéhokoliv rozhovoru by mělo být připojení. Tj. naladění obou stran na situaci dialogu, rozhovoru dvou lidí. Ve většině případů lze začít jednoduchou otázkou "Jak se máš?" a nějakou dobu prostě pokračovat v tomto tématu. Motivovaný jinak Když si při skomírajícím rozhovoru řekneme, že dítě je nemotivované (nemotivované k povídání s námi, nebo k tématu, o které si s ním chceme povídat my), můžeme v podstatě skončit. Je ale praktičtější zkusit zjistit o čem jiném by si dítě povídat chtělo. Tedy k jakému jinému tématu (k povídání o čem jiném) je dítě v tuto chvíli motivováno. Je to cesta jak najít pole společných témat užitečných pro tuto chvíli oběma stranám. "O čem si to tady vlastně povídáme?" > "Baví tě to?" > "A o čem jiném by sis chtěl povídat?" Dost možná se k tomu, co potřebujeme, dostaneme z jiné strany, která bude dítěti bližší, přijatelnější. Nic nám taky nebrání zeptat se, jak se na náš rozhovor dívá dítě. "Co bys řekl, kvůli čemu tu jsi?" nebo "Co si myslíš, že mně zajímá?" nebo "Proč si myslíš, že se tě na to ptám?". Otázka navazující na odpověď Jednou z úspěšných strategií vedení rozhovoru je položit další otázku vždy tak, aby navazovala na odpověď, která zazněla na předchozí otázku. Tedy reagovat vždy na to, co dítě právě řeklo. Otevřené a uzavřené dotazování Jen málokdy potřebujeme jednoduché odpovědi typu ano/ne nebo "Je mi osm.". Uzavřené otázky pomalu uzavírají další možnosti rozhovoru. "Líbí se ti tady?" "Ano."
Případně se dočkáme "Ne." a můžeme vymýšlet další otázku a nový směr rozhovoru. A taky krom toho, že je to "Ano." nic víc nevíme. Ono to "Ano." může znamenat stejně dobře "Stěny mají pěknou barvu." ale i "Hlavně, že nemusím být ve třídě." Otevřené otázky slouží k otevírání prostoru a s každou další otevřenou otázkou možností přibývá. "Jaké to tu je?" "V pohodě." Když využijeme předchozí bod můžeme snadno navázat "V pohodě znamená co?" nebo "Co je to v pohodě?" nebo „Co je tady takového, že je to tu v pohodě?“ nebo „Kde všude jsi v pohodě?“. Otázky na chování U dětí se spíše vyplácí ptát se na děje a chování (konkrétní akce, činnosti) než na vnitřní pochody nebo emoce (ve kterých se často ani nevyznají). Navazující otázka z minulého bodu by taky mohla znít "Co se tu děje, že je to v pohodě?" A co ještě? V podstatě se vždy můžeme zeptat "A co ještě?" případně i "A kdo ještě?". Při popisování událostí, motivace, chování atd. to platí obzvláště. Rizika otázek Proč Otázka Proč je v rozhovoru považovaná za tah, kterým se těžiště rozhovoru (zodpovědnost za rozhovor) předává na dotazovaného. Je s tím spojený jistý nátlak vyvíjený na udělení odpovědi a v již tak těžké situaci přibývá těžkost navíc. Zvláště ve škole, se dětí učí odpovídat spisovně právě na otázky Proč. Nehledáme spisovné odpovědi, ale sbíráme informace. A taky děti samy mezi sebou mají zaběhnuté odpovědět na "Proč?" jednoduše "Proto!". Nejde o vyhýbání se za každou cenu otázkám Proč, ale uvědomovat si co s sebou taková otázka pravděpodobně přináší. 2. PROGRAM OSTATNÍCH PREVENTIVÍCH AKTIVIT 2. 1. Nespecifická a specifická prevence pro žáky ve výuce, která je součástí učebních osnov 1.G – 8. Roč. Vyučovaný Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení předmět (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací,…) Trestná činnost mládeže – diskuse, přednáška 19.11. Šikana 5.12.2014 Bi Sexualita 6.1.2015 Bi Láska ano, děti ještě ne – MUDr. Petr Kovář Bi První pomoc – prožitková aktivita Bi Návykové látky, životospráva – informace Hv S hudbou proti drogám 2.G – 9. Roč. Vyučovaný Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení předmět (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací,…)
Policie ČR RENARKON RENARKON lékař
Klemsa, Doleželová
ZSV Hv 1. ročníky Vyučovaný předmět
Ch ZSV IVT
2. ročníky Vyučovaný předmět
Ch ZSV D 3. ročníky Vyučovaný předmět ZSV
Právní ochrana Poruchy příjmu potravy S hudbou proti drogám
5.12.2014 5.3.2015
Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací,…) Šikana 12.12.2014 Netolismus 4.6.2015 Sexualita 8.4.2015 Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži 19.11 resp. 3.12. S hudbou proti drogám 5.3.2015
RENARKON Klemsa, Doleželová
RENARKON RENARKON RENARKON Policie ČR Klemsa, Doleželová
Návykové látky Právní ochrana Informační etika, legislativa
Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací,…) Drogy a já – beseda 17.12.2014 Menšiny – beseda 8.4.2015 Návykové látky a jejich vliv na zdraví člověka Osobní management Exkurze do Osvětimi Příběhy bezpráví – besedy s pamětníkem holokaustu
Bi Bi
Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací, …) Osobnost Komunikace Kriminalita Soc. patolog. chování Příběhy bezpráví – besedy s pamětníkem holokaustu Poruchy příjmu potravy Pohlavní choroby
4. ročníky Vyučovaný předmět ZSV
Preventivní aktivita a její zaměření, způsob jejího vedení (např. prožitková aktivita, diskuse, předávání informací,…) Náboženství a sekty
RENARKON RENARKON
2.2. Nedílnou součástí fungující a zdravé školy je soustavné vedení studentů ke zdravému životnímu stylu nejen ve škole, ale i na všech ostatních akcích pořádaných školou (utváření postojů ke společnosti, k tělesné i duševní hygieně, zvládání stresových situací, důsledné potírání kuřáctví, požívání alkoholu a dalších návykových látek, potírání šikany, rasismu, násilí atd.). 2.3. Cíle v oblasti identifikace a podpory nadání: 1. identifikace nadaných a talentovaných studentů v těchto oblastech – duševní, rozumové, tvořivosti a produktivnosti, sportovní, umělecké, sociální 2. doporučení pro výchovu a vzdělávání nadaných studentů 3. pomoc při vytváření individuálního vzdělávacího programu pro vyjímečně nadané studenty 4. kariérové poradenství nabízené v určité podobě všem studentům a v rozšířené podobě vyjímečně nadaným studentům 5. poradenská péče v oblasti práce s nadáním a talentem, motivace, hodnotové orientace, zaměření dalšího studia a kariéry určená studentům, učitelům i rodičům, práce s nadáním a souvisejícími problémovými oblastmi u talentů (emoční a sociální problematika, osobnostní zvláštnosti, poruch chování), doporučení do specializovaných zařízení 6. metodická, vzdělávací a konzultační pomoc pro práci s nadanými (pro studenty, učitele i rodiče)
2.4. Volnočasové aktivity pro žáky
Školní kroužky působící na Gymnáziu a SOŠ Nový Jičín
Divadelní kroužek Samostatná zájmová praxe v sociálně psychologických a vzdělávacích zařízeních Sextet + - chlapecký sbor – každý týden Mgr. K. Dostál Školní parlament
Studenti mimo tyto kroužky mohou také využívat areál školy i v době mimo vyučování a ve volných hodinách (sportovní areál školy, počítačové učebny, čajovna, školní knihovna, posilovna). Studenti jsou vedeni k účasti na olympiádách z biologie, chemie, fyziky, matematiky, zeměpisu, v konverzačních soutěžích v českém jazyce i cizích jazycích, přednes vlastní tvorby i jejich prezentace na internetu. Studenti reprezentují školu na sportovních soutěžích (atletika, basketbal, gymnastika, fotbal, florbal, plavání, stolní tenis, přespolní běh, volejbal) a mnozí také sportují aktivně. Jsou vedeni k účasti v charitativních aktivitách. Pravidelně a velmi úspěšně se podílejí na sbírkách „Bílá pastelka“, „Srdíčkový den“ a jiné.
Spoluúčastní se na organizaci a prezentaci školy na akci Gemma a na Dni otevřených dveří.
Již tradičně bude v zimě uskutečněn lyžařský kurz pro 1. ročníky (únor – březen). V září se uskuteční turistický kurz pro 3. a 2. ročníky; 4. ročníky v průběhu podzimu podniknou kulturně-vzdělávací exkurzi do Prahy; v září proběhne adaptační kurz pro všechny 1.ročníky a pasování prvňáků pro 2. ročníky. V rámci výuky se studenti zúčastňují jednodenních exkurzí s dějepisným, přírodovědným i uměleckým zaměřením. Každoročně jsou také školou organizovány kulturní akce pro studenty (návštěva kina i divadelních představení v Beskydském divadle, koncerty).
Datum:
22. 9.2014
Jméno školního metodika prevence:
Mgr. Vladimíra Kratochvílová
