A ŘEKA ŠPLOUCHÁ . . . ROZMARNÁ FAKTA O VLTAVSKO - LABSKÉ EXPEDICI ČLENŮ SKUPINY FOTOPIVO JABLONEC
ČERVEN 2010
MOTTO:
VLTAVSKO - LABSKÁ EXPEDICE- FOTOPIVO JABLONEC NAD NISOU
Nejkrásnější pohled na krajinu a kypící život kolem řeky je z paluby lodě. . . . tady bych mohl žít do konce života . . . Štefan - kapitán
PORTA BOHEMICA Žernosecké jezero Zdymadlo České Kopisty
. . . posádka je spokojená, když je dobře najedená . . . Mirek - lodní kuchař Zdymadlo Štětí
Vůně a zelenohnědé odstíny vltavských a labských břehů mi potvrdily pomíjivost pádivého žití . . . Pavel - lodní primař . . . bylo nás pět, a bylo to krásné . . .
Jirka - lodní mluvčí
Na takovou dobrou zelňačku budu vzpomínat ještě v domově důchodců . . . Vláďa - lodní sexuolog
Kralupy nad Vltavou - Porta Bohemica a zpět 176 km. Celkem 32,5 motohodin. Proplutých 14 zdymadel. Výškový rozdíl hladiny start - cíl 27,5 m.
Zdymadlo Roudnice nad Labem
Zdymadlo Dolní Beřkovice
Laterální kanál Vltava - Labe Zdymadlo Miřejovice
Domovský přístav Kralupy nad Vltavou
Zdymadlo Hořín
Sobota 19. června : Pětice chlapíků z jabloneckého FOTOPIVA se rozhodla vykonat týdenní expedici po největších řekách v Česku – Vltavě a Labi. Jirka, Mirek, Pavel, Vláďa, Štefan . . . Odjezd z Jablonce nad Nisou byl po třinácté hodině. Až na jednu dvacetikilometrovou objíždku směrem na Mělník dorazila parta postarších pánů před šestnáctou do Kralup nad Vltavou a v minutě hledání objevila i mateřskou marínu. Po krátké instruktáži kapitán a hlavní kormidelník Štefan sedí za kormidlem a vytřeštěným zrakem kočíruje NATÁLII rychlostí vpravdě vražednou. Do legrace je značně daleko. Osmimetrová loď se točí kolem maríny v Kralupech nad Vltavou. Posádka se učí přivazovat, odvazovat, přirazit ke břehu . . . Po hodině Štefan zakotvil u mola, posádka naložila bagáž, nasadila brigadýrky, oblékla pravá ruská námořnická trička. Kolektiv začal být přisprostlý . . . . . . a stali se z nich nářečníci nejen povltavští. Rozhodli se v duchaplném verdiktu. Dál dnes nepojedeme. Máme toho dost. Přespíme v Natálii a ráno vyrazíme do říčních vln. Počasí nevalné – dle rozhlasu: studeno, sem tam déšť, prostě škaredě. Zatím však nezmokli. Na koupání a opalování to však zdaleka není.
Neděle 20. června : Noc byla dlouhá a bolestná. Zvláště pro některé z posádky. Pavel s Vláďou se oddávali v noci rumové smršti měrou nevídanou, po celý sváteční den pak byli zcela k nepotřebě. Hned po snídani vyrazili. Po krátkých porodních bolestech se naučili ovládat všechny slabosti a přednosti Natálie. Už nekličkovali. Jirka se naučil plynule vázat loď při vplutí do komory a Vláďa zručně odstrkoval halapartnou boky natolik, aby zbytečně neškrtaly o kmenné stě ny zdymadla. Technické parametry NATÁLIE : délka - 8 metrů šířka - 2,8 metrů váha - 2,5 tuny motor Honda - 25 koní Ve výbavě nechybí lednička, plynový sporák, rádio + CD přehrávač, sprcha . . .
Škola kotvení a plynulého odjezdu
Zvony nedalekého kostela zvou občanstvo k večerní pobožnosti . . .
Vzhůru za dobrodružstvím. Natálie proplouvá mezi pilíři pěší lávky přes Vltavu v Kralupech nad Vltavou
zámek s vinicemi na svazích a majestátný areál byl prosycen staletími života bohatých šlechtických rodů.
Loď se blíží ke komoře Hořín u Mělníka, za ní už je Labe . . . Vrata se otevírají, komora Hořín, rozdíl hladiny 9,9 m . . .
Zelená, vjezd do komory povolen - „VALÍME“ - volá kapitán
Úchvatný byl vtok Vltavy do Labe. Nad plavidlem se tyčil mělnický
. . . a hup rovnou do Labe
A pak již Dolní Beřkovice, Liběchov, Horní Počaply, Štětí, Roudnice nad Labem, České Kopisty, průjezd pod mostem v Litoměřicích. Natálie zakotvila v nádherném místě. Přes Labe bylo vidět klasické panorama Dómského pahorku s katedrálou sv.Štěpána, bíločervenou biskupskou rezidenci, kaplí sv. Jana s památkou na život a smr t Karla Hynka Máchy, bývalý jezuitský kostel P. Marie se studentskou kolejí, až po moderní Tyršův most. Právě přes něj se v neděli vydali na prohlídku města a samozřejmě i na pivíčko.
Dům Kalich Morový sloup
Kostel Všech svatých a radniční věž
Pondělí 21. června : Po skvostné snídani, kterou připravil jako všechny pokrmy lodní kuchař Mirek, dopoledne dorazili k nejzazšímu cíli, k ČESKÉ BRÁNĚ – PORTA BOHEMICA. Po proplutí poslední ze sedmi plavebních komor
Děkanský kostel Porta Bohemica
Litoměřice - katedrála sv. Štěpána a biskupská rezidence
Kalvárie
v Lovosicích se za Velkými Žernoseky otevřelo úchvatné přírodní divadlo labské soutěsky - po pravé straně vrchy Malá Vendula a Kalvárie se třemi kříži, po levé pak skalnatý sráz, upevněný na několika místech kovovými sítěmi, zabraňujícími spadu kamení. Sviští tu rychlovlaky železničního koridoru z Berlína a duní tisíce kamionů zejména ze severu Evropy. Zajímavostí určitě je, že mohutný, ale sevřený tok, vytváří až půlmetrové napěněné vlny, což způsobuje horší manipulaci s lodí. Z nečinnosti bolejí nohy. Proto plánují zajímavou tříkilometrovou procházku po zelené turistické značce z Malých Žernosek k bizardní vyhlídce na Portu Bohemicu. Neuskuteční se pro totální psychickou vyčerpanost osazenstva. Raději za půhodinku vjíždí do přírodního kanálu k Žernoseckému jezeru. Kotví u maríny Labe, je krátce po desáté dopolední.
Kotvení na maríně
Po vynikající svíčkové s brusinkami vyřešili problém - zakotvili na opuštěném ostrově, ale z Natálie se skákalo rovnou do vody. A to jaksi šlo, nešlo. Štefan však našel třímetrovou fošnu a na loď se chodilo jako na procházku. Vynikající rekreace, zeleň, písečné pobřeží, uvnitř ostrova poloprales, ryby, kachny . . . Stali se profíky ve hře PRŠÍ. Vcelku vyrovnané skóre - 8,7,7,6. A hlavně pohoda a klid . . .
Mezinárodní marína Labe
VODA ZDARMA - a tak hned načerpali plnou nádrž, 200 litrů. Nadávali, že v základní maríně v Kralupech jim nedoplnili vodu a proto byla posádka hned druhý den bez vody.
Žernosecké jezero
Když posádka odpočívá, službu přebírá věrná FATIMA
„Posááádkóóó oběěěd . . . !“
Úterý 22. června :
Je čas na rajóny
Bude rybička na pánvičku?
V noci klesla voda - ráno seděla Natalie na suchu
Ráno přivítalo chlapce tvrdým zjištěním. Voda rapidně klesla a Natálie hupla do písku. Natlačit do hloubky se loď nepodařilo, nálada na bodu mrazu. Objevily se i nápady, že musí pomoci silnější člun Němců či Holanďanů. Pak kdosi prohodil - což rozhoupávat plavidlo do boků a přitom ho tlačit. Centimetr po centimetru se nakonec podařilo dostat loď do bezpečné hloubky, naskákali a odpluli opět k maríně, kde zase doplnili vodu a nechali se společně zvěčnit. Na jezeru si pak všichni vyzkoušeli s kormidlem záludnosti kličkování a hup - byli opět na největší české řece.
Vrata se zanořují a komora se rychle plní
K snídani je dnes gulášová polévka s klobásou a Jirka má zase Vánoce
Největším dobrodružstvím pro plavící se důchodce, kteří se proměnili v dvanáctileté vodní skauty, byla vždy plavební komora. Jakmile se v dáli objevilo zdymadlo, jeden přes druhého křičeli : VOLAT, VOLAT MOBILEM - TADY NATÁLIE, JSME ZAČÁTEČNÍCI, CHCEME PROPLOUT. Po chvilce se objevilo zelené světlo a již se vjíždělo do komory. Ozývají se doporučení : PŘIRÁŽEJ, UVAŽ, POVOL, UBER, ZPÁTEČKU, POZOR a tak dále, aby pak na konci eufórie s vítězným výkřikem kapitána VALÍME vpluli zase do volného řečiště.
Zdymadlo České Kopisty
„Posádko, bude to chtít ruma !“
a čepicích budili značný rozruch občanů. Zdravilo se AHOJ a místní po nich chtěli černé dodávky uhlí - asi vzpomínka na nedávné časy, kdy se z nákladních člunů, dopravujících do tepelných elektráren tisíce tun uhlí, staly zásobárny topiva pro nejednu domácnost. V hospodě si k pivíčku dali gothajský salám s octem a cibulí, vrátili se k Natálii a vbrzku usnuli při mírném kolébání.
Během expedice se podobný rituál opakoval na zdymadlech : Na Vltavě - Miřejovice a Hořín, na Labi - Dolní Beřkovice, Štětí, Roudnice nad Labem, České Kopisty a Lovosice.
Spánek spravedlivých
Kotvení na volné řece
Loď ukotvili před Libotenicemi. Zatímco Mirek s Vláďou připravovali španělského ptáčka, zbytek posádky prozkoumával pár set metrů vzdálenou sv. Kateřinu - votivní kostel z 18. století (povodňový vodočet byl v třímetrové výšce). Při cestě zpět ukořistili Pavel s Jirkou pár cibulí a mrkví z polního pichu a Štefan šel obhlédnout místní hospůdku. Po odpolední siestě a karbanickém PRŠÍ vyrazili do obce. Vystrojeni v námořnických tričkách
Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, postaven v l. 1702 - 1703
Středa 23. června : Po skvělé česnečce a kafíčku s čerstvým rohlíčkem (hoši došli do Libotenic, kde byl koloniál otevřený od šesti hodin a dali si tam i teplou sekanou), Jirka posnídal jako vždy vánočku s čajíčkem. V poklidu vypluli před desátou na další část trasy. Zastávka byla na nábřeží v Roudnici s cílem prohlédnout si město, připomínané již koncem 12. století coby osada pražských biskupů, dnes hospodářské a kulturní centrum Podřipska.
Roudnice - Chrám narození Panny Marie
žádná putyka, kde by se uskutečnilo tradiční, středeční FOTOPIVO. Nu což. Konalo se na lodi, piva a rumu byl stále dostatek. Míra vypravoval životní příběhy, hrály se karty a šachy. Jak se setmělo, raději zalehli, aby nenaštvali komáry.
Zámek v Roudnici nad Labem
Podařilo se metu naplnit. Pavel lízal zmrzlinu, Štefan se radoval z kartáčku na zuby a Míra nesl zásobu nových brambůrků. A kvetly lípy a voněly moc a moc . . . Po slabé hodince plavení zakotvili u Kozlovic. Vyslaní průzkumníci však s hrůzou zjistili, že v obcích v okruhu do deseti kilometrů není
Roudnice - příprava k zakotvení na nábřeží u mola
Čtvrtek 24. června : Míra vstal ve 4:25 a dělal rámus, rozhoupával loď, až o se některé pokoušela mořská nemoc. Urychleně vstali a dali si rumovou hygienu. A už je na stole hrachová polévka s mátou peprnou a česnekem. Jako vždy výborný pokrm, následovalo kafíčko a chléb s máslíčkem a rybízovou zavařeninou. A pak již závratnou rychlostí tří až čtyř uzlů opět proti proudu.
Pavlova přednáška o historii a místopisu projížděné krajiny
Předjíždíme výletní loď Porta Bohemica
Posádka vstřebává rozumy od Pavla
Zdraví protijedoucí plavidla. Vláďa vyndává na palubu ohromnou pannu i se třemi funkčními otvory. Nejsou vidět, prudérní posádka Fatimě (jak růžovému nafukovátku říkali), oblékla kalhotky i námořnické tričko. Kolemjedoucí zdraví AHOJ, ukazují na pannu, volají sprosté výkřiky a všichni se smějí.
zdarma ani na invalidní průkaz, chtěla 35 korun. I Pavel, tasící novinářský průkaz, odcházel s nepořízenou řka : „Madam, píši reportáž o veltruském areálu a o výstavě růží v obsahu nebude ani slovo. Ponesete si velkou vinu na zmar v médiích. “Rudolící babka vyskočila ze židle a mile s malou úklonou novináře pozvala do dvorany vůní a barev.
Plovoucí německo - švýcarský říční hotel
A už je tu mělnický zámek s vinicemi, odbočka do Vltavy a plavba laterálním kanálem. Na obratišti si pochutnají na polední baště - jelení pochoutce s bramboráčky. A pak honem do Lužce nad Vltavou, kde v hospůdce u kostelíčka sledují světový trhák - na velké projekci se honí za mičudou bratři Slováci a dávají na frak namyšleným Italům.
Zámek Veltrusy - výstava růží
Vyhráváme 3 : 2. Restaurace burácí, kunšafti se hádají zda byla či nebyla branka, ale nakonec všichni tleskají. Lužec - uprostřed návsi, naproti hospodě, stojí románská kaplička z 11. století
Byl to zážitek.
Pátek 25. června : Posádka se překonala, když podlehla Pavlově vábení a vydala se po hutné bramboračce na zámek Veltrusy. Pěšky pět kilometrů, vedro, mladé cikánky, výstava růží. U vchodu šklebící se paní nevpouštěla
Zámek Veltrusy
V současné době v rozsáhlé rekonstrukci
Kluci se zatím občerstvovali v zámecké restauraci, popíjeli desítku a Pavel pak i vyčpělého turka za pětadvacet. Nabízeli tu i kačenku s knedlíkem a zelíčkem za stejnou cenu. A tak servírku nataliáci přesvědčili, aby si cenu opravila, jinak kačku se zelím vyjedí do poslední porce. S děkováním souhlasila. Hoši si pak dali v lůně mateřské lodi kuře s novými brambory. Hnusné vedro je zlikvidovalo natolik, že usnuli na dvě odpolední hodinky a probudil je až vítaný deštík.
Do kralupské maríny připluli s předstihem a nacpali se poslední večeří, gulášem s chlebem a všemi zbytky. Poslední přednáška lodního sexuologa
Sobota 26. června : Rozmarné, teplé sluníčko probudilo posádku do posledních hodin týdenního výletu. Nastal úklid, přehození bagáže, předání lodi - všechno, až na ztracenou vodu a nefungující WC, v pořádku. Pak již hup do aut a za dvě hodinky je vítal dům ve Hřbitovní ulici.
Ve volných chvílích psal Pavel tuto knihu, Mirek fotil a Jirka filmoval
Pavel dostal skvělý nápad. Zorganizoval anonymní anketu o nejlepší oběd expedice. Vyhrála pondělní svíčková ze 13 body před řízky od Ilonky, které získaly jen o bod méně a jelení pochoutka s bramboráčky s 11 body. Dny na řece byly vyplněny bohatou nabídkou jídel. Spotřebovalo se šest velkých bochníků chleba, patnáct rohlíků, patnáct bramboráků, dvě kila řízků, kilo rýže, půl kila těstovin, 46 plátků houskových knedlíků, hromada párků, salámů a sýrů, spousty šálků kávy a čaje, cibule, česneku, okurek i šalvěje, libečku a máty . . . Na palubě bylo 140 piv, 5 litrů rumu a litr slivovice.
Příďový důstojník Jirka a záďový důstojník Vláďa jsou připraveni na poslední zakotvení v mateřském přístavu
Jen na příjemný okraj tohoto povídání. Mirek poslal na pražské ředitelství půjčovny lodí stížnost, týkající se problémů s vodou a WC - výsledkem byla dodatečná sleva 3000 korun, na každého účastníka šest stovek. I proto všichni vzpomínají na cestu po vodě k České bráně s milým povzdechem. Ach jó, kam zas příště . . .
Vydala SKUPINA FOTOPIVO Jablonec nad Nisou Autoři: Miroslav Mandík, dr. Pavel Šnajdr Loď zapůjčena : CA SP s.r.o. Praha Tisk: 69 deSign s.r.o. 2010
