Až budeš tuto knihu číst, možná Ti bude slza smáčet líc. Né neboj, není jenom o smutku, ale o prostém životu. O životu člověka, který píše to, co zrovna cítí, i když se to mnohým lidem nelíbí. Do svých veršů své emoce vnáší, tak, jak jde život, a co s sebou přináší.
Ztráta Tak jako příroda pláče, tak pláči já. Po ztrátě Tebe „lásko má“.
Kolik úsilí mi to dalo, abych Tě získal na trvalo. Kolik krásných chvil jsme spolu prožili a kolikrát se spolu od srdce zasmáli. To dnes už spolu nespočítáme, i když to oba v mysli máme.
Snad až smíchá se čas s osudem, tak znovu se potkáme. Pak společným životem půjdem, a ze všeho radovat se budem.
Tak jako příroda pláče, Tak pláči já, po ztrátě Tebe „lásko má“.
Sen Snad to není pouhý sen, ze kterého jsem byl probuzen. O milé dívce se mi zdálo, že s ní budu vstávat každé ráno. Teď tady stojíš Ty a já nevěřím očím svým.
Snad nejsi čertovo dítě, ale sám anděl mi posílá Tě, aby jsi chránila duši mou a já Ti byl oporou.
Sám sebe štípnout musím, že to není sen, když hledím do Tvých očí. Za ruku Tě vzít chci a nikdy už Tě nepustit.
Snad nejsi čertovo dítě, ale sám anděl mi posílá Tě, aby jsi chránila duši mou a já Ti byl oporou.
Křehké city Tvé city jsou tak křehké a tolik zranitelné. Stačí maličkost pouze, pak srdce Ti žalem tepe.
Náhlé citové nedorozumění Tě ve smutnou dámu promění. Pak dlouho trvá, než začneš se smát a slunce Tě začne zase hřát. Než začneš věřit svému okolí a čas Tě zase v tu krásnou! A veselou dámu promění.
Tvé city jsou tak křehké a tolik zranitelné. Stačí maličkost pouze, a pak srdce Ti žalem tepe.
Sny Já člověk jsem jako vy, já člověk jsem a mám také své sny, své sny, které bych si rád vyplnil a s vámi tady teď spokojeně žil.
Kolik přání člověk může mít a kolik si jich stihne vyplnit. Snad pouze dvě nebo tisíce, než přijde konec, jak zatmění měsíce.
Život a láska Z velké lásky se lidi rodí, kvůli lásce také často umírají. Když dívka s přítelem se rozejde a on ji stále miluje, tak velkou bolest ve svém srdci má a svůj život černým rounem zakrývá.
Nikdo nechápe jeho činy. Nikdo nechápe proč život si vzal, když životu se tak smál, tak proč už k sakru nežije dál.
Všechno v černé barvě viděl, nehleděl na svůj životní úděl, už na tomto světě nemá co dělat, když ta dívka ho přestala milovat.
Nikdo nechápe jeho činy. Nikdo nechápe, proč život si vzal, když životu se tak smál, tak proč už k sakru nežije dál.
Peníze a láska Tam za obzorem začíná svítat a my budem nový den vítat. Že ráno jsme se zdraví vzbudili, hned nastarujem naše vnitřní hodiny. Ty hodiny, co potichu jdou a stále nás někam ženou.
My se už pro lásku neženeme, ale kde peníze seženeme. Čím více peněz v kapse je, tím méně člověk opravdu miluje.
Bez velkých peněz, láska je upřímnější, protože oba pořádně prověří, jak věrní si jsou, když jdou tou dobou obtížnou.
Vlastní já Proč když člověk leze nahoru, proč mu to jde tak pomalu, ale když padá z výše dolů, pak namele si často hubu. Když narovnat se chce, aby šel a zvednout hlavu, aby zase viděl do dáli, tak všichni ho za blázna mají.
Svým vlastním rozumem řídí se sám, že o své já, bude bojovat dál. Aby se znova vzchopil a napravil vše, co ztropil.
Příroda Na jaře louky překrásně voní a zvířata se v ní z lásky honí. Po zimním odpočinku teď rozčarovaná je, že všechno krásně kvete, pak se raduje.
Za tou vůní, za tím teplem, letěli k nám ptáčci širým světem. Aby tady svoje potomky vychovali a před zimou zase odletěli.
Nad těmi vonícími květy včelky bzučí a vybírají, který květ je vlastně sladčí. Aby se na něj posadily a sosáčkama se nakrmily. Teď hojnost potravy mají, že nosí i těm druhým.
Vše, co se v jarní přírodě děje, já popsat neumím. Stačí mít otevřené oči a potichu jít. Pak každý uslyší, jak příroda umí žít.
Mraky a lodě lodě Po jasném nebi obláčky plují, jak zbloudilé lodi na širém moři. Mráčkům je jedno, kde se ocitnou, ale lodě čekají, kdy svůj přístav naleznou.
Únava Před sladkým spánkem pohádku si povídat necháš, že lépe se Ti usíná, když příjemný hlas posloucháš.
V Tvých očích únava je vidět a víčka se Ti začínají k zemi sklánět, když pomalu usínáš a něžný hlas při tom posloucháš.
Ty také povídat by sis chtěla, jen kdyby si sílu měla. Tvá únava Tě zmáhá moc a já Ti přeji sladkou noc. Hezké sny, ať se Ti zdají a ráno růžové probuzení.
V Tvých očích únava je vidět a víčka se Ti začínají sklánět, když pomalu usínáš a něžný hlas při tom posloucháš.
Strach V Tvých očích vidím lásku, žal, bolest i radost. A Ty sebe se ptáš, co bude dál. Ne neboj, vždyť křídla anděla máš, i když si jak čertík sama připadáš. To, co celý život hledáš marně, teď já našel v tobě. Tak věř mi, že Tě nezklamu, že velkou oporou Ti zůstanu.
Škola života Nejlepší škola na světě, je sám život přece. Život nám stále své lekce dává a nehledí na žádná práva. Ty práva, co jsme si sami vymysleli, abychom se dobře měli.
Když na svět přicházíme, tak hned se učit začínáme, jak dýchat, jíst a pít, aby člověk mohl být živ.
Jen co se začnem trochu hýbat, zjistíme, že máme ruce a nohy, ale co s nima. Na tu otázku nám život odpoví a člověk se rázem postaví. Začne dělat první krůčky, zjistí také, od čeho jsou ručky, že s nima se dá krásně jíst a dá se do nich něco vzít.
Země Z výšky se ten svět tak malý zdá, že snad žádné problémy nemůže mít. Jak krásná ta planeta Země je, když se na ní z dálky koukneme. Do modré barvy je zahalena, jen občas tu modrou překrývá bledá. Čím blíže jsme té naší zemi, tím více barvy mění. Proč náhle svůj lesk ztrácí, když se přibližujem jak ptáci. I ty problémy vidět jsou, jak člověk zemi přetváří v měsíční krajinu.
Kdyby Je tolik věcí, co bych Ti chtěl říct, jen otevři oči a pohleď na mou líc. Jak vyznávám se k Tobě a spituji své hříchy, ty, co jsem si natropil a teď jen říkám kdyby.
Rty se mi chvějí, ale zimou to není. Já u Tebe sklesle sedím a ty vedle tiše ležíš. Na Tvou tvář mlčky se dívám a cítím, jak slzami tvář smývá. Ano, já pláči za bolest tvou, jenž osud si pohrál s náhodou.
Lidská zloba Už mnoho sporů a válek na zemi bylo a lidstvo se ničemu neponaučilo, že kvůli hamižnosti musíme se prát, aby nás národ měl rád. Ať perou se páni, co hamonit se snaží a na světě bude klid všem zbraním. Pak teprve bude ráj na zemi, ten co jsme všichni chtěli. Nebuďme na sebe jako saně, pojďme se radovat, na světě tak krásně je.
Obloha Hle, co to po obloze běhá, snad velbloud či zebra. Já vidím i ovčí stádo, když se probouzím ráno. A večer když jdu spát, tak s červánkama bych si chtěl hrát. Spolu s nima dovádět, po obloze se volně procházet.
Slunce Tam v dálce jasná hvězda vychází a hřejivé slunce se pomalu ztrácí, aby ráno se k nám vrátilo a zatím jiné lidi zahřálo.
Bez slunce nelze žít, stejně jak vodu musíme pít. K životu potřebujeme i vzduch, jinak by to pro nás byla jistá smrt.
Cesta daleká Své srdce, Ti tady lásko nechávám, ale se svou myslí, na dalekou cestu se vydávám. Cesta, která mě čeká, nebude nijak lehká.
Nevím, kdy vrátím se zpátky, nevím, snad za den, nebo také možná za dva roky. Ta cesta, kterou teď půjdu, se neměří mírou, ale dobou.
Láska Říká se, že láska je slepá, ale to pravda není. Láska vidí dobře, jen lidé už ji nevidí.
Příroda Pojď, půjdeme spolu zasněženou plání, kde všechny větve se nám sklání. K zemi se pokorně ohýbají, jako když procházejí její páni.
Ne, neukláněj se nám příroda mocná, jsme to my, kdo klanět by se měl. Od tebe se pořád máme co učit a ne tě jenom ničit. Ty pláčeš a my se ti smějem, při katastrofě už jen klejem. Že za všechno si vlastně můžem sami, proto bychom tě měli více chránit.
Rady Až při posledním loučení, teprve člověk si uvědomí, že neztratil známého či kamaráda, ale člověka, který mu toho tolik dal.
Ne, nebyly to peníze, ani dárky, ale prosté životní rady. Rady, které životem si nastřádal a pak druhému je předával.
Velkou radost vždycky měl, když ty rady předat směl. Že druzí jeho rady k srdci se berou a mají z nich radost velkou.
Květinka Ty jsi moje voňavá květinka, co kvete i v zimě a Tvůj úsměv dokáže tak krásně hřát, i když je třeskutej mráz.
Lidstvo Až lidstvo uvidí, to co nevidí, uslyší, to co neslyší, začne vnímat, to co nevnímá a lidé poznají sami sebe, pak teprve tady začne ráj, co bůh si stvořit přál.
Výlet Pojedeme spolu na výlet, tam kde šumí moře a příroda své plody nám bude nabízet. Kokosy budou padat z palem dolů, jen pozor, ať nevrátíš se s velkou boulí domů.
Opičky budou s náma hrát na schovávanou a chvílemi nám i něco seberou. Kolem budou létat překrásní motýli, až hlava se ti zatočí na chvíli.
Všude se tam chodí pěšky, nebo nám půjčí mezky. Ty jezdí na samé dobré věci, které si pak příroda zlikviduje přeci.
Vše, co se tam sní, je velice chutné a zdravé, protože jsou to dary přírody a moře.
Opičky budou s náma hrát na schovávanou a chvílemi nám i něco seberou. Kolem budou létat překrásní motýli, až hlava se ti zatočí na chvíli.
Tělo a divadlo Lidské tělo je jak divadlo. Vše co je vidět, člověk si všímá, ale to co je za oponou skryto už zůstává nepovšimnuto.
Mámo Víš mámo kde jsi, kde Tě mám, teď marně Tě tady hledám. Za tvou ruku chci Tě vzíti a po Tvých stříbrných vlasech hladit. Najednou chtěl bych si s Tebou povídat, ale to místo, kde jsi vždycky byla, je náhle tak tiché a prázdné.
Nikdy jsem nedokázal přijít, a poděkovat za všecko. Vzít Tě za ruku, pohladit Tvou ustaranou tvář a říct Ti, tady mě máš.
Ty jsi své nemoci skrývala a při nich si trpěla. Všichni kolem slepí byli a vůbec si Tě nevšímali, že ty vrásky, co máš na tváři, máš ustarané k nám z lásky.
Nikdy jsem nedokázal přijít, a poděkovat za všecko. Vzít Tě za ruku, pohladit Tvou ustaranou tvář a říct Ti, tady mě máš.
Hvězdy a terorista Hle, co to támhle v dáli padá, že by hvězdičky, či boing maličký. Tak nevím, zda mám si něco přáti, nebo ať jsou všicky zdrávi.
Kéž to ty hvězdy budou a ne terorista, zabývající se nudou. Že Aláh mu věčný život dá, když odpálí se, každý ho bude mít rád.
Snad neuvěřil těm hloupostem a neublížil i jiným bytostem. Tak asi to bude roj hvězdiček, na které svítí jasný měsíček.
Abecední šprým Alžběta běží celá červená do ďolíčku.
Emil frajer gruntuje honem chaloupečky.
I jásá klídek, lidi máme nové ňafalo, oranžové quatro.
Rád říká svým štěstím to ťapali už wordu.
Xena, Yveta zamávaly životu.
Rebelská Český národe vstávejme a už k sakru nespěme, vždyť vládní činitelé si dělají co chtějí a obyčejnému lidi se jen smějí.
Jejich snaha pouze je, jak obrat pracující lid, aby státní kasa měla klid.
Sotva státní kasa je plná, tak politik si hned přidá. Lidem daně sníží, ale všechno vzápětí zdraží.
A aby lidé věděli, že vládnutí není žádný med, tak si všichni stěžují a přitom jsou jak květ.
Scházíš mi Nevím jak mám Ti říct, že mi scházíš čím dál víc. Slovy to nedokážu vyjádřit a mé city Ty neumíš pochopit. To co já k Tobě stále cítím, když ve svých snech Tě vidím. Kolikrát se vzbudím a za ruku chci Tě vzít, ale když otevřu oči, tak jsi už pryč.
Ten koho láska ještě nebolela, tak opravdu nikdy nemiloval.
Pohádka Na zámku se stoly prohýbají, pod spoustou dobrého jídla a pití, že přijedou urození princové, pro svou budoucí nevěstu a paní. Dcera krále už dospěla a macecha ji bohatého muže vybrala. Jenže princezna o něj zájem nemá, ve svém srdci lásku k jinému chová.
To co se v království děje, nikdo nevidí a každý se jen směje. Pod spoustou pití a hodování netuší, co macecha tam provádí.
Macecha její city ale přehlíží a do princových měšců nahlíží. Že nejbohatší jen ten pravý, který jejich chudé království spraví. Když vezme si toho bohatého, zachrání celé království, i otce svého.
To co se v království děje nikdo nevidí a každý se jen směje. Pod spoustou pití a hodování netuší, co macecha tam provádí.
Princezna je celá znavená, z toho, co pro ni macecha má. Ráda by za muže milého svého, ale macecha jí nutí toho bohatého. Jak to v pohádkách bývá, zjevila se princezně hodná víla. Princezna poslechla všechny její rady a společně macechu oklamaly. Svého milovaného prince si vede a na krále, svého otce, se jen směje.
Láska Fortuny Fortuna, ta mocná bohyně všech sázkařů, nezná slitování a má velkou odvahu. Lehce dokáže člověka omámit a z něj všechno vymámit.
Ten kdo propadne lásce Fortuny, často přijde o mnoho, ale hlavně o své já! Život se mu pomalu v peklo mění a ani netuší, jak je do ní zamilovaný.
Člověka si kolem prstu omotá, aby stále sázel dokola. Jen sázej dokud máš, právě teď je tvůj pravý čas.
Ten kdo propadne lásce Fortuny, často přijde o mnoho, ale hlavně o své já! Život se mu pomalu v peklo mění a ani netuší, jak je do ní zamilovaný.
Jakmile vycítí, že už nemá nic, tak jde od něj pryč jako papír ho odhodí, vždyť už se jí nehodí. Nechá ho napospas svému osudu a řekne, s tebou já hrát už nebudu.
Ten kdo propadne lásce Fortuny, často přijde o mnoho, ale hlavně o své já! Život se mu pomalu v peklo mění a ani netuší, jak je do ní zamilovaný.
Nápověda Něco z hůry mi napovídá, běž za ní, to je ta pravá víla. Ta víla, kterou hledáš a po nocích o nich sníváš. Běž za ní a vyznej jí své city, jen neříkej si žádné kdyby. To nevidíš, že své srdce otevřené má, a čeká, kdy do něj vstoupí láska tvá. Tak neboj se a pospíchej a do očí se jí sladce podívej. Řekni jí, že jí to moc sluší a z lásky k ní Ti hoří uši, jak rád jí máš, a co pro tebe znamená, že je to Tvá víla vysněná.
Zamilování Snad Amor letěl kolem a vystřelil svůj šíp, nebo napil jsem se z číše lásky a zamiloval se do té plavovlásky.
Tam stála sama se svou krásou a já měl hlavu prázdnou. Ústa mi náhle ztuhla, já něco chtěl říct z plna hrdla.
Nevím čím to je, že se najednou zamilujem. Snad stačí pohled a jiskra lásky přeskočí a z člověkem to hezky zatočí.
Tam stála sama se svou krásou a já měl hlavu prázdnou. Ústa mi náhle ztuhla já něco chtěl říct z plna hrdla.
Život Když jsme byli malí tak jsme si jen hráli, jen co jsme ale dospěli, tak jsme pořád dělali. Abychom si v důchodu odpočinuli a na mládí vzpomínali. Jenže na vzpomínky nemáme čas, protože děláme pořád zas a zas, abychom se jako důchodci uživili a na nájem vydělali.
Klady a zápory Na každé klady jsou také zápory.
Můžeme solit, ale také musíme sladit.
Můžeme vařit, ale také musíme chladit.
Můžeme spát, ale také musíme bdít.
Musíme sčítat, ale také musíme odečítat.
Kladů a záporů je mnoho, ale v životě je jen jeden důležitej.
Můžeme se narodit, ale umřít, musíme!
Letní doba Už aby tu zase byla, ta krásná letní doby. Lidé jsou na sebe milejší, když je počasí teplejší.
Holky sundavají kabáty a zkracujou sukně. Muži se radujou, že je po tý zimě.
Stížnost bohu Já stěžuju si bohu, že nekoná dobře, když bere hodný lidi k sobě.
Ó bože, co jsi to udělal, proč jsi si toho hodného člověka k sobě navždy vzal, proč zlí lidé, po tomhle světě chodí dále a hodní za ně nastavují rámě.
Já stěžuju si bohu, že nekoná dobře, když bere hodný lidi k sobě.
Dnes už nevítězí dobro nad zlem a pravda nad lží. Ale boháč se chudému vysmívá a silný slabého často mlátívá.
Já stěžuju si bohu, že nekoná dobře, když bere hodný lidi k sobě.
Tak jaká spravedlnost na tom světě vládne, když i boží ruka nad vším mávne. Rarach se jen konejší, nad tím zmatkem pozemským.
Zákon přírody Lidé mají mnoho zákonů ale příroda uznává jen jeden.
Žer, nebo budeš sežrán.
A někteří z nás se ho drží zas a zas.
Láska a peníze Peníze jsou krásné, ale upřímná láska, má mnohem větší cenu.
Život Co je život ve své podstatě: Poznání něčeho i někoho, zklamání i naděje. Je teda lepší poznat a zažít něco neopakovatelného a pak věřit a doufat, že i tomu druhému to začne chybět. A pokud ne, tak už raději neprožít nic, protože by mohla přijít bolest následná. A pokud o tom někteří nepřemýšlí, je pro ně život jednodušší.
Povrchnost Někdo se honosí titulem a přesto není člověkem. Jiný zas chodí jako páv a myslí si, že je světa pán.
Mnoho lidí změní jejich postavení a nepřemýšlí, jak se jim život mění. Už nedokážou radovat se z prostých věcí, vždyť jsou někdo přeci.
Někdo honosí se titulem a přesto není člověkem. Jiný zas chodí jako páv a myslí si, že je světa pán.
Nedokážou se od srdce radovat, mají přece školy, na to, jak se správně chovat. Kdy smát se, a co můžou říct jsou přece jiní než obyčejnej lid.
Někdo honosí se titulem a přesto není člověkem. Jiný zas chodí jako páv a myslí si, že je světa pán.
Ale když sundáme šaty, jsme všichni stejní přeci. Tak proč jsou někteří lidé tak povrchní, když bez šatů jsou stejní jako my?
Hodování a věk Celou noc hoduješ a pak se divíš, že ráno nevstaneš, že je ti zle a nevolno a všechno stojí za hovno.
V mládí člověk mohl si užívat a nemusel ni předstírat, že je mu dobře a nemusí ani spát a může táhnout dál.
Celou noc hoduješ a pak se divíš, že ráno nevstaneš, že je ti zle a nevolno a všechno stojí za hovno.
Jak člověk stárne jeho organismus slábne. Už toho tolik nevydrží a je rád, že jen tak drží.
Celou noc hoduješ a pak se divíš, že ráno nevstaneš, že je ti zle a nevolno a všechno stojí za hovno.
Z toho všeho plyne jedno, že dříve člověk hodoval tři dny a bylo mu špatně jeden den. Ve stáří hoduje člověk jeden den, ale je mu špatně tři dny.
Pojď blíž Pojď ke mně lásko má blíž a natav mi svoji líc. Já utřu kapky deště, co stékají po tobě ještě.
Ten déšť, přišel jak blesk z čistého nebe, snad je to důkaz, jak miluju tebe. Bez tebe nemůžu žít, Ty jsi pro mě vším.
Pojď ke mně lásko má blíž a natav mi svoji líc. Já utřu kapky deště, co stékají po tobě ještě.
Ty mi dáváš sílu abych žil, dáváš mi i víru abych snil. Ty máš v sobě co žádná jiná, jsi tak čistá, jak obloha jasná.
Pojď ke mně lásko má blíž a natav mi svoji líc. Já utřu kapky deště, co stékají po tobě ještě.
Pohoda Až zapálím voňavé svíce, snad nemusím ti říkat více. Pojď si sednout lásko ke stolu, budem si vychutnávat pohodu.
Uvařím něco dobrého k jídlu a vychladím lahvinku vína. Jahody do sektu připravím a příjemná hudba se naladí.
Až zapálím voňavé svíce, snad nemusím ti říkat více. Pojď si sednout lásko ke stolu, budem si vychutnávat pohodu.
Nic nemusíme si říkat, jen očima se budem vnímat. Naše ústa budou mlčet, aby ťukání skleniček bylo slyšet.
Až zapálím voňavé svíce, snad nemusím ti říkat více. Pojď si sednout lásko ke stolu, budem si vychutnávat pohodu.
Při ťuknutí sklenice, zatančí nám plamínek ze svíce. Ten tichý náš společník co zpříjemňuje nám náladu večerní.
Až zapálím voňavé svíce, snad nemusím ti říkat více. Pojď si sednout lásko ke stolu, budem si vychutnávat pohodu.
Neznámá cesta Já, odcházím někam, kde nevím co čeká. Ta cesta není v žádný mapě, ale každý ji nosí v sobě. Ta cesta má jeden směr pouze tam a né už zpět.
Srdce na okně Maluju prstem na zamrzlé okno velké srdce, které vydrží mnoho. Love you baby je pod ním napsáno, abys ho viděla každé ráno. Ráno, když vstáváš a z okna hledíš, jak sníh se z nebes sype dolů.
Ráno Ráno ptáci začínají zpívat a nový den budou vítat. Já ještě přiložím na oheň, než vyjde slunce za obzorem.
Zima nám lásko nebyla, ty ses ke mně tulila. Oheň nás zahříval a já tebe objímal.
Vše rychle Rozhlížím se kolem sebe a marně přemýšlím, co se to s námi děje. Všichni chvátají a nevnímají okolní svět, jen aby rychle byly tam a zase zpět.
Z práce rychle nakoupit a rychle usednout k televizi. Pak rychle jít spát, abychom mohli zase rychle vstát a do práce se hnát.
Neustále se někam chvátá a stejně se nic nestíhá. Tak, jak to teda dělali naši předci, že všechno stíhali přeci. To neměli počítače, ani mobily, přesto na návštěvy k sobě chodili. Snad proto se znali víc a ve všem si vyšli vstříc.
Rozchod Nenech mě lásko venku stát, já tě mám vážně rád. Jen poslouchej co ti tady říkám a do očí se ti upřímně dívám.
Celou noc jsme se rádi měli, tak proč to najednou měnit. Jaký vzrat v tobě nastal, abych teď tady stál sám.
Věk a hraní Hej člověče pojď se smát, hej člověče pojď si s náma hrát. Nekoukej na to kolik je ti let a pojď se s náma radovat hned.
Aby si člověk mohl hrát, nemusí být jenom mlád. Stačí když nebude vnímat svůj věk a okolní svět.
Hej člověče pojď se smát, hej člověče pojď si s náma hrát. Nekoukej na to kolik je ti let a pojď se s náma radovat hned.
Ze života budem se radovat a dovádět, hlouposti jak malé děti provádět. Zapomenem na okolní svět, tak nestyď se a pojď k nám teď.
Hej člověče pojď se smát, hej člověče pojď si s náma hrát. Nekoukej na to kolik je ti let a pojď se s náma radovat hned.
Bláznivej život. Méně znamenát více a pomaleji vlastně rychlej. Za něčím se ženeme a ono nám to stále utíká. Kolikrát ale stojíme na místě a všechno přijde za náma.
Velké tělo Ten chlap velký jak hora byl a velkými svaly se honosil, snad proto každý se ho bál a on nechtěl být přesto sám.
Přes ty svaly veliké, nikdo nevšímal si, že má srdce žalem nalité. Každý koukal na to velké tělo a nikdo netušil co by vlastně chtělo. Co cítí a co by si přál, aby se svým srdcem už nebyl sám.
Posudek z pohledu Ten kdo mě nezná nechápe, jak vlastně můžu žít. Ale ten kdo mě už pozná, začíná pomalu chápat, že mě vůbec neznal. A přitom si svůj posudek z prvního pohledu udělal.
Počkej dívko Já teď chvátám za tou sličnou děvou a nekoukám co se děje za mnou. Hledím jenom dopředu, na tu krásku nesmělou.
Počkej dívko nechvátej, já nejsem tak rychlej. Počkej malou chviličku, ať můžu ti dát voňavou kytičku.
Snad že je tak nesmělá, červená se jak jahoda. V očích leskne si jí plamínek, co vykřesal ze studu kamínek.
Počkej dívko nechvátej, já nejsem tak rychlej. Počkej malou chviličku, ať můžu ti dát voňavou kytičku.
Prosím přijmi květinu ode mě, která je jen pro tebe. Na louce voňavé natrhaná a od srdce darovaná.
Moderní pohodlí Místo ptáčků nám nad hlavami, létají samá letadla. A místo volně pobýhající zvířeny, se kolem nás prohání samé stroje.
Už tak pohodlní jsme, že se nám chodit nechce a všude se dovezem. Všude máme mobily a počítače a přesto se neznáme a nedomluvíme.
A tak přes ten moderní svět, ani neslyšíme ptačí zpěv. Jak příroda si povídá to člověku už uniká.
Noční procházka Jdem spolu pod noční oblohou a jen posloucháme jak noha jde za nohou. Mlčky jdem a neříkáme nic a vánek nám ochlazuje líc.
Krásná řeč Že nejde napsat báseň bez y a i to hloupost je kdo řekl. Možné je vše jen potřeba je správně poskládat slova. Slov máme mnoho jen je znát a nebát se je skloňovat.
Malá ukázka následuje, že bez toho to jde.
Tvá krásná rudá tvář, má barvu jak severská zář. Tvůj parfém má krásné aroma, to je pro nás muže, sladká pohroma.
Osada Do vlaku společně nasedáme a naposled své osadě zamáváme, že vrátíme se všichni zas, až zazní jara hlas.
Celta, lžička, nůž a sekyrka, to naše domácnost jenom byla. Nic jiného třeba nebylo a všem se nám na osadě líbilo.
Do vlaku společně nasedáme a naposled své osadě zamáváme, že vrátíme se všichni zas, až zazní jara hlas.
Večer aby smutno nebylo, hrálo se a zpívalo. Kapku rumu jsme i vypili a přitom se krásně bavili.
Do vlaku společně nasedáme a naposled své osadě zamáváme, že vrátíme se všichni zas, až zazní jara hlas.
Tak ahoj naše osado, kde nás všechno bavilo. Všichni se měli rádi, a poznali jsme i nové kamarády.
