O
prevenci v etopedii
Zdeněk
Švancar
Obecně
o
prevenci
Prevence je jedno z n e j č a s t ě j š í c h slov, k t e r é s l y š í m e v posledních letech, které můžeme číst v odborné i popularizační literatuře. Jak známo, z n a m e n á činnost, kterou někdo — jednotlivec, instituce nebo orgán — předchází n ě č e m u nežádoucímu. Známe různé druhy p r e v e n c e . Např. prevenci požárů, prevenci v dopravě, prevenci zdravotnickou, prevenci s o c i á l n í atd. Připomínáme j e š t ě prevenci defektologickou, k t e r á má dva základní úseky, prevenci defektu a prevenci defektivity. P r e v e n c e defektivity předchází tomu, aby d e f e k t n e n a r o s t l v poruchu s o c i á l n í c h vztahů. Šíře prevence nutí k třídění nejen obsahovému (zdravotnická, d e f e k t o l o g i c k á atd.), ale t a k é preventivních aktivit. Z tohoto hlediska známe prevenci primární, tj. soubor opatření, k t e r á předc h á z e j í vzniku poruchy, např. p r e v e n c e mravní ohroženosti i narušenosti. Prevencí sekundární se o z n a č u j í činnosti z a m ě ř e n é na z a b r á n ě n í nepříznivému vývoji poruchy již vzniklé, např. aby se nezletilý již mravně narušený nedopustil, nebo o p a k o v a n ě nedopouštěl trestné činnosti, aby popřípadě n e d o c h á z e l o k recidivě. V tomto smyslu lze do oblasti p r e v e n c e zařadit t a k é r e e d u k a c i a p o s t p e n i t e n c i á r n í péči. Systém t ě c h t o aktivit má ovšem v koncepci boje s mravní narušeností i delikvencí s a m o s t a t n é postavení, vlastní s p e c i á l n í problematiku, metodologii atd. a bývá v praxi t a k é s a m o s t a t n ě c h á p á n . Postupný obsahový posun náplně p r e v e n c e je j e j í zajímavou vlastností. Máme-li obdržet přesnou představu, je substantivum „ p r e v e n c e " vždy třeba doplnit adjektivem. P r e v e n c e j a k á ? č e h o ? V tomto zpřesnění je totiž skryto n e j e n obsahové určení, a l e t a k é rozdílnost komplexu preventivních činností a opatření. Kriminologická definice o z n a č u j e např. p r e v e n c i za záměrné, v Intencích s p o l e č e n s k é h o cítění c h t ě n í prospěšné působení na k r i m i n o g e n n í vývoj, na strukturu o b j e k t i v n í c h příčin a podmínek. Ve smyslu uvedeného vymezení pojmu prevence kriminality je preventivní činnost možno chápat v n e j š i r š í m slova smyslu j a k o každou činnost státu, s p o l e č e n s k ý c h o r g a n i z a c í i jednotlivých o b č a n ů směř u j í c í c h k rozvoji e k o n o m i c k ý c h a politických vztahů. Činnosti z a m ě ř e n é na omezení, popř. likvidování určitého druhu kriminality, k o n k r é t n í c h trestných činů, tvoří prevenci v užším slova smyslu. Pro prevenci v užším slova smyslu platí několik zásad: SPECIÁLNÍ
124
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
zásada komplexnosti znamená, že je treba působit průběžně a souběžně pokud možno na všechny faktory, k t e r é se podílejí na vzniku mravní narušenosti nebo delikvence. V další zásadě individualizace prostředků je vyjádřen požadavek přizpůsobit volbu prostředků povaze případu. Důležitá je t a k é účast veřejnosti, j e j í aktivní zapojení ve vyhledávání potřebných osob a při realizaci preventivních opatření. Čtvrtá je zásada jednoty gen e r á l n í a individuální prevence a k o n e č n ě jako pátou důležitou zásadu je potřeba připomenout prioritu prevence před represí. Takto c h á p a n á prevence je jednou z forem sociální regulace, řízení s o c i á l n í c h procesů, z e j m é n a má-li na mysli t a k é prevenci v širokém slova smyslu. Ze široko c h á p a n é h o pojmu prevence o b e c n é přicházíme postupně k prevenci speciální. V naší t e m a t i c e je speciální prevencí např. o c h r a n a mládeže před škodlivými vlivy, k t e r é zah r n u j e problematiku n e j e n pedagogickou, a l e i s o c i á l n ě právní a psychologickou a dotýká se v určitých úsecích i prevence zdravotnické. V třídění speciální p r e v e n c e můžeme postihnout přesun od o b e c n é h o ke konkrétnímu. To je důležité z e j m é n a pro praktickou preventivní činnost, j e j í plánování atd. V prakt i c k é prevenci jde např. i o vyhledávání ohrožených dětí (depistáž), o vyhledávání a odstraňování zdrojů ohrožení, o umísťování dětí v případě potřeby do náhradní výchovy, o s o c i á l n ě právní a t r e s t n ě právní o c h r a n u mládeže apod. V této souvislosti je třeba připomenout, že i při určování konk r é t n í c h forem p r e v e n c e je účelné vedle f e n o m e n o l o g i e negativních vlivů, vyžadujících preventivní zákrok, znát t a k é j e j i c h příčiny. Víme, že dětské chování je výslednicí působení mnoha různě silných a různě orientovaných vlivů, k t e r é dítě n ě j a k přijímá, zpracovává a podle svých osobnostních dispozic na ně r e a g u j e . Jde o výslednici působení faktorů s p o l e č e n s k ý c h , z e j m é n a výchovy, a osobnostních, individuálních. U případů mravní narušenosti není např. obtížné postřehnout vliv p a t o l o g i c k é h o prostředí, nesprávný vzor rodičů, party, mohou být ovšem angažovány mentální poruchy a jiné deprivace třeba v citové sféře, hostilita apod. S o u h r n n é poznatky dokazují, že systém speciální prevence musí být podložen soustavou p r e v e n c e obecné, je touto podstatně ovlivňován a sám ji ovlivňuje. Mezi k o n k r é t n í úkoly speciální p r e v e n c e z a h r n u j e m e tedy širokou škálu opatření a činností na různých' úrovních, různých institucí nebo orgánů ve vztahu k různým populacím, k různým věkovým skupinám, přičemž zde h r a j e důležitou roli také znalost fenomenologie a e t i o l o g i c k é struktury ohrožení nebo poruch a individualizace opatření. Jinými slovy efektivnost preventivních opatření vždy závisí na stupni „připoutání" těchto SPECIÁLNÍ
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
125
opatrení k systému okolností, k t e r é zapříčinily vznik n e ž á d o u c í c h jevů. Pouze odpovídající výběr t ě c h t o opatření a j e j i c h systemat i c k é r e a l i z a c e je známkou kvality, odbornosti a k v a l i f i k a c e pracovníků pověřených preventivní činností mezi mládeží. Případnou mravní n a r u š e n o s t dětí nelze vysvětlovat jen biologickými nebo psychologickými věkovými zvláštnostmi (pubertální období atd.) a posuzovat ta nebo ona období rozvoje osobnosti jako stav přepnutí, konfliktnosti atd. Věkové zvláštnosti se vyskytují u všech osob tohoto věku, a l e na delikventní dráhu se dostávají jen nemnozí. Každý případ vybočení je případem sám o sobě. Můžeme ovšem p a t o l o g i c k é vlivy zobecnit, nalézt je u více případů. Přesto však v m u l t i f a k t o r á l n í s t r u k t u ř e příčin nen a j d e t e dva totožné případy. Proto individualizace v prevenci. To ovšem neznamená, že prevenci z o b e c n ě n ý c h škodlivých vlivů lze opominout. Naopak. Tato oblast je vlastně páteří s p e c i á l n í prevence. Individualizace vystupuje do popředí v tom okamžiku, kdy dochází k jednání s jednotlivcem, s k o n k r é t n í m případem. V této rovině se ovšem dostáváme již do těsné blízkosti s opatřeními r e e d u k a č n í h o c h a r a k t e r u . V této souvislosti je nutné připomenout t a k é lokalizaci preventivních opatření j a k o jednu z vlastností individualizace. V rozličných kulturně e k o n o m i c k ý c h o b l a s t e c h je c h a r a k t e r mikroprostředí rozdílný. Jiná je situace ve v e l k o m ě s t ě a jiná na venkově, jiná na o k r a j o v ý c h sídlištích a jiná v c e n t r e c h , jiná na průmyslových teritoriích a jiná v z e m ě d ě l s k ý c h o b l a s t e c h . S t e j n á profylaktická opatření n e m u s e j í mít v t ě c h t o rozdílných prostředích tutéž efektivnost. Je známo, že výskyt kriminality mládeže v jednotlivých zemích, v jednotlivých k r a j í c h a uvnitř jednotlivých k r a j ů i v jednotlivých o k r e s e c h je různý. Údaje k této otázce poskytuje topografie kriminality a přepočet j e j í h o absolutního výskytu na určitý počet obyvatelstva (např. index na 10 000 obyvatel s přihlédnutím k možné latentní k r i m i n a l i t ě ) . Tato diferencovanost se pochopitelně promítá i do potřeby, rozsahu, hustoty a forem prevence. Obecný požadavek individualizace je třeba rozšířit i na individualizaci místní. Místní orgány m u s e j í při aplikaci o b e c n ý c h předpisů a doporučení vycházet ze znalostí místní problematiky j e j i c h obvodu. Tato okolnost se promítá ovšem n e j e n do obsahu preventivních opatření, do j e j i c h hustoty, závažnosti atd., ale má zcela praktické k o n k r é t n í důsledky, např. v kádrovém obsazení počtu pracovníků OPD, v počtu a kvalitě dobrovolných spolupracovníků. Reálné měřítko pro řešení tohoto problému lze např. získat nejen z územního rozsahu a počtu obyvatel obvodu, a l e z e j m é n a z „hustoty" sociálně patologické problematiky, počtu ohrožených a n a r u š e n ý c h dětí, počtu míst možného ohrožení, počtu s o c i á l n ě SPECIÁLNÍ
126
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
patologických rodin s nízkou kulturně společenskou úrovní atd. Uvedený f a k t o r lze t a k é m a t e m a t i c k y vyjádřit indexem potreby prevence pro ten který správní obvod (IPP). Správně — odborně a kvalifikovaně — řízenou a realizovanou preventivní péči lze pokládat za základní a n e j e k o n o m i č t ě j š í způsob boje proti nebezpečí mravní ohroženosti, mravní narušenosti a kriminalitě mládeže. Konkrétně
o.
prevenci
Odpověď na otázku o obsahu, rozsahu a zaměření k o n k r é t n í prevence mravní ohroženosti, narušenosti a kriminality mládeže byla již n a z n a č e n a . Můžeme tedy shrnout, že v k o n k r é t n í prevenci jde o v č a s n é a kvalifikované zásahy příslušných orgánů a institucí do péče o děti a mladistvé, do j e j i c h výchovy v rodině, v místě bydliště, ve škole, v pracovním prostředí i v oblasti volného času, pokud byly v t ě c h t o o b l a s t e c h zjištěny poruchy a tudíž potřeba preventivních zákroků. Výchova dětí a mládeže probíhá ve dvou základních oblastech. První z nich, rodinná výchova, je považována za prioritní. Druhou je životní prostředí rodiny a v něm vliv a činnost společ e n s k ý c h orgánů a institucí, k t e r é rodinnou výchovu doplňují, podporují, v případě potřeby opravují, a je-li to nutné, dokonce nahrazují. V z á j e m n é působení rodinného a s p o l e č e n s k é h o prvku v témže č a s e a na témže. místě je neoddělitelné, tvoří jeden celek, z něhož dítě nebo mladistvý nemůže uniknout. S t e j n ě tak se ovšem z této úlohy nemůže vyvléknout ani jedna z uvedených složek, jedinou otázkou, k t e r á zde existuje, je otázka kvality tohoto působení. Síla j e j i c h vlivu se mění podle situace. Od běžné normy, kdy je dominantní vliv rodiny, k situaci, kdy v případě potřeby sílí a stává se postupně dominantní vliv n á h r a d n í výchovy. Vzniká zde velmi proměnlivá a dynamická situace. Děje v ní probíhají skrytě, nepozorovaně, pod povrchem a ve svých p o č á t c í c h jsou velmi těžko odhalitelné. Tam, kde již porucha sílí a situace ohrožení zůstává, v situacích, kdy rodinná výchova začíná z j a k ý c h k o l i v důvodů selhávat, stává se potřeba spol e č e n s k é i n t e r v e n c e č a s t ě j š í a intenzivnější. Taková nepříznivá situace může být pochopitelně d o č a s n á a nevyžaduje bezprostřední společenskou intervenci. Může být t a k é ovšem trvalejší. V takovém případě a b s e n c e v č a s n é i n t e r v e n c e pomáhá důsledky případných negativních vlivů upevňovat a stupňovat. Situace je to složitá a vyžaduje pozorného a kvalifikovaného přístupu. Důležitou roli zde h r a j e t a k é věk nezletilého. S j e h o postupným stárnutím dochází zákonitě k postupnému uvolňování vlivu rodiny a sílí vliv s p o l e č e n s k ý c h institucí a f o r m á l n í c h i n e f o r m á l n í c h SPECIÁLNÍ
PET3AGOC1KA
C
3,
ROČ
1990.91
127
skupin. Při určování preventivních opatření nelze na tento f a k t o r zapomenout. Případné poruchy v rodinné výchově nebo v rodinných vztazích se zpravidla n ě j a k m a n i f e s t u j í . Můžeme postřehnout změnu v chování dítěte a mladistvého, č a s t ě j š í zjevné konflikty v rodině, v oblasti přátel a známých, ve škole, v práci. V dalším vývoji dochází případně ke konfliktu s právním řádem, jedinci vyvolávají potíže v s o c i á l n í integraci, n a r u š u j í s p o l e č e n s k é soužití. V této fázi již přechází stav ohroženosti postupně do stavu narušenosti. Prvním sítem, kde se zpravidla mohou a m a j í n a z n a č e n é symptomy zachytit, je pochopitelně škola, p ř e s n ě j i třída, učitel. Je tomu tak proto, že učitel má po rodině s dítětem n e j č a s t ě j š í a n e j t ě s n ě j š í konktakty a má t a k é příslušnou pedagogickou kvalifikaci, a tím určitou výhodu před převážnou částí rodičovské populace. U mladistvých je to kromě školy t a k é učňovská dílna, pracoviště, internát — mistr, vychovatel. Po z a c h y c e n í konfliktních situací dítěte, j e h o n e a d e k v á t n í c h r e a k c í má docházet k potřebným preventivním opatřením, k s p o l e č e n s k é intervenci. Formy a o r g a n i z a c e této i n t e r v e n c e mohou být velmi rozmanité a jsou v podstatě určovány mírou potřeby na j e d n é s t r a n ě a spol e č e n s k ý m zřízením, j e h o ideologií a m a t e r i á l n í m i možnostmi na s t r a n ě druhé. Od drobné pomoci m a t e r i á l n í h o c h a r a k t e r u , j a k o je příspěvek na výživu nebo vymáhání výživného, přes drobná výchovná opatření vůči dětem ev. vůči rodičům až k z á s a d n ě j š í m opatřením, k případnému o d e b r á n í dítěte rodičům a k zavedení náhradní výchovy. Z principu rovnoprávného postavení muže a ženy vyplývají pochopitelně i rovnoprávné povinnosti obou rodičů při výchově dětí. Konkrétní vztahy v rodině upravuje rodinné právo, tj. soustava norem upravující osobní a s nimi související m a j e t k o v é vztahy mezi manželi a dětmi, jakož i vztahy je napodobující nebo nahrazující. Z prvku odpovědnosti obou rodičů před společností za řádnou výchovu dětí vychází právo a povinnost společnosti zasáhnout svými orgány do výchovy dítěte, pokud jeho řádná výchova a všestranný rozvoj nejsou zajištěny. Zásady, k t e r é nás z hlediska prevence n e j v í c e z a j í m a j í , jsou konkretizovány v části druhé, hlavě první zákona o rodině. Obsahují ustanovení o výchově dětí a o právech a povinnostech rodičů. Ustanovení upravující účast společnosti při výkonu práv a povinností rodičů jsou obsažena rovněž v druhé části, hlavě druhé. Ustanovení ústavy a zákona o rodině dávají k o n k r é t n í prevenci obecný r á m e c . Možnosti konkrétních preventivních opatření nejsou p o c h o p i t e l n ě dány jen těmito zákony. V y c h á z e j í i z dalších norem a předpisů na tyto zákony navazujících. Pro k o n k r é t n í prevenci je n e j a k t u á l n ě j š í p a r a g r a f 128
SPECIÁLNÍ
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
45 zákona o rodině. Text tohoto paragrafu začíná slovy: Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiného občana, jestliže občan poskytuje záruku jeho řádné výchovy, jsou to důležitá o r i e n t a č n í ustanovení. Prioritní je zájem dítěte. Jen v zájmu dítěte je možné, aby soud — a nikoliv jiný orgán nebo instituce, pouze aby soud přijal potřebná opatření. Zákonodárce tím s l e d u j e z a j i š t ě n í potřebné objektivity a nezaujatosti v řešení často složitých případů. Zájem společnosti na řádné výchově dětí opravňuje jednotlivé občany i s p o l e č e n s k é o r g a n i z a c e upozornit rodiče na závadné chování j e j i c h dětí. Na závadné chování dětí nebo vážné porušení práv a povinností rodičů m o h o u o b č a n é nebo s p o l e č e n s k é o r g a n i z a c e upozornit národní výbor nebo jiný státní orgán, který je povinen učinit vhodná preventivní opatření. Národní výbor může např. napomenout nezletilého nebo jeho rodiče, může ustanovit nad nezletilým dohled a provádět j e j za součinnosti školy, s p o l e č e n s k ý c h o r g a n i z a c í v místě bydliště nebo pracoviště. Může mu uložit určitá omezení, k t e r á zabrání škodlivým vlivům. Taková opatření, k t e r á neomezují pravomoc rodičů, může tedy učinit národní výbor. Může je ovšem učinit i soud. Žádný jiný orgán, instituce nebo jednotlivec není oprávněn zasahovat do pravomoci rodičů při výchově j e j i c h dětí. I škola (učitelé) jim mohou pomáhat jen formou p o r a d e n s k é činnosti v souvislosti s běžnou spoluprací rodiny. Důležitým preventivním opatřením s m ě ř u j í c í m k zajištění řádné výchovy dětí je osvojení ( a d o p c e ) . Jde o starobylou instituci, jejímž účelem je vznik vztahu, jakým je vztah rodičů a dítěte a ve k t e r é m je z a j i š t ě n a jeho řádná výchova. V tom je smysl preventivní f u n k c e osvojení. V r o c e 1958 byla původní, po léta využívaná možnost osvojení doplněna tzv. n e z r u š i t e l n o u adopcí s vyznačením osvojitelů v m a t r i c e narozených místo rodičů o s v o j e n c e . Je to opatření d a l e k o s á h l é h o významu pro osvoj e n é h o i pro osvojitele. Osvojení nemá c h a r a k t e r r e e d u k a c e . Uplatňuje se z e j m é n a u dětí s t a r š í c h jednoho roku, převážně v předškolním věku. Zdůrazněn je prvek p r e v e n c e . Další formou náhradní výchovy je opatrovnictví. Jeho potřeba vzniká z nutnosti zabezpečit výchovu a zastoupení těch nezletilých, kterým tuto péči nemohou z j a k ý c h k o l i v důvodů poskytnout rodiče a není z a j i š t ě n a ani osvojením. Opatrovnictví existuje vlastně ve dvou f o r m á c h . Jednak tzv. opatrovnictví ad hoc, k němuž dochází v případě potřeby zastoupení dítěte v jednotlivém případě a k t e r á s vyřízením tohoto případu končí. Další typ opatrovnictví má širší dosah a o b s a h u j e i výchovu nezletilého. Zaniká obvykle až zletilostí dítěte. Právě tato forma opatrovnictví plní tedy preventivní úlohu. Rozdíl mezi osvojením SPECIÁLNÍ
PEDAGOGIKA
C.
3,
ROC.
199U/91
129
a opatrovnictvím spočívá ve volnějším vztahu dítě — opatrov nik. Opatrovatelem může být určen i národní výbor. Dalším preventivním opatřením obdobného c h a r a k t e r u je od roku 1973 pěstounská péče. Vzniká rozhodnutím soudu v případech, kdy není rodiči zabezpečena řádná výchova dítěte a tento stav bude z ř e j m ě dlouhodobý. Trvá zpravidla do dosažení zletilosti. Může být rozhodnutím soudu zrušena. Dítěti v pěstounské p é č í náleží příspěvek do 10 let 750 Kčs a nad 10 let 850 Kčs měsíčně. Od roku 1973 je obdobná s i t u a c e i u dětí žijících u opatrovníka. Pěstounovi náleží za výkon péče odměna 300 Kčs za každé svěřené dítě m ě s í č n ě . Výchovné poradenství je t a k é jednou z forem konkrétní prevence. Jeho posláním je poskytovat odborné p o r a d e n s k é služby dětem a mladistvým, j e j i c h rodičům nebo zákonným zástupcům, učitelům a vychovatelům i pracovníkům zařízení a orgánů národních výborů zajišťujících péči o děti a mládež, popřípadě i dalším s p o l e č e n s k ý m institucím, k t e r é o tyto služby požádají. Letní tábory pro děti o h r o ž e n é jsou t a k é součástí k o n k r é t n í prevence. Jsou určeny dětem, k t e r é nemohou být pro s p e c i f i c k é poruchy v chování zařazovány do běžných typů dětských táborů. Jedná se zpravidla o děti delikventní, s poruchami sociální a školní přizpůsobivosti, záškoláky nebo děti dopouštějící se útěků z domova a o děti z rodin, k t e r é d o s t a t e č n ě neplní svou výchovnou funkci. V prvé části jsme již připomněli požadavek depistáže. V konkrétní prevenci je totiž třeba se z a j í m a t — s t e j n ě j a k o o strukturu opatření — o to kde, komu a kdy je nutné preventivně výchovnou pomoc poskytnout. Kterým rodičům, kterým nezletilým a v kterém místě. I n f o r m a c e tohoto druhu se získávají zmíněnou depistáží. Státní orgány, k t e r é jsou k tomu kompetentní, jsou o k r e s n í národní výbory. Při tom spolupracují t a k é se společenskými o r g a n i z a c e m i a s e školami. Preventivní záměr je vyjádřen již v termínu: vyhledávání. Nečeká se, až „případ n a p a d n e " . Poruchové situace se vyhledávají v „terénu", aby se o nich včas vědělo a bylo možno včas zahájit p o t ř e b n é preventivní a k c e . Dobře organizované vyhledávání je prvním předpokladem úspěchu preventivního působení. Když o p o t ř e b n ý c h případech nevíme, nemůžeme jim předcházet. Tuto oblast k o n k r é t n í p r e v e n c e zajišťují komise péče o rodinu a děti při o d b o r e c h s o c i á l n í c h věcí a zdravotnictví ONV. Chceme-li zjistit příčiny případných poruch v chováni dítěte, musíme se zajímat n e j e n o strukturu rodiny (úplná, neúplná — což je velmi č a s t é ) , a l e hlavně o vnitřní atmosféru, o interpersonální vztahy v rodině, o vnitřní c h a r a k t e r i s t i k u rodiny (což je v praxi málo č a s t é ) , k t e r á nám ukáže, zda je t ř e b a reali130
SPECIÁLNÍ
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
zovat nějaká preventivní opatření, případně jaká a v jaké intenzitě. V konkrétní prevenci je během depistáže zájem o vnitřní interpersonální vztahy úkolem nejpřednějším, i když u r č e n í takového sociogramu rodiny je velmi obtížné. Avšak teprve a jedině jeho znalost nám umožní správně rozhodnout o preventivně výchovném postupu. Každý souhrn informací o dítěti, o jeho zdraví, prospěchu, chování atd. a o jeho rodině, který n e o b s a h u j e informace o zmíněné vnitřní struktuře a a t m o s f é ř e v j e h o nejbližším životním prostředí, je souhrnem neúplným. Diagnóza příčin případných poruch je nepřesná a právě tato okolnost může být příčinou případného neúspěchu preventivně výchovného zásahu. V průběhu vyhledávání nelze ovšem opomenout i další důležitou oblast. I n f o r m a c e o dítěti, o j e h o intelektu, morálce, perspektivách, o využívání volného času atd. jsou důležité, nezastupitelné, ale nikoliv jediné. Rodina žije ve společnosti. Na venkově, na sídlišti velkých měst atd. V n ě j š í životní prostředí více nebo méně atmosféru v rodině ovlivňuje, spoluvytváří. Má vliv i na dítě, a to tím silnější, čím je dítě starší a čím více se v rámci své s o c i a l i z a c e uvolňuje z přímého vlivu rodičů. Při vyhledávání nelze proto opomenout ani tuto oblast a j e j í c h a r a k t e r i s t i k a a možný vliv je rovněž nepochybně podkladem pro správné stanovení prevence. Týká se poznání prostředí „ m r t v é h o " (vybavení sídliště hřišti, možnost plavání, půjčování knih, mimoškolní činnost školy, a l e t a k é e x i s t e n c e ev. středisek narušení, např. něk t e r é hostince n e r e s p e k t u j í c í příkazy o c h r a n y mládeže, kolotoče a t d . j i prostředí „živého" (skladba přátel, příp. závadová parta, věkové složení n e f o r m á l n í c h skupin, promiskuita, výskyt fetování atd.). Důležité není jen u r č e n í n a z n a č e n ý c h vlivů, ale hlavně zjištění, zda a jak aktivně jedinec t ě c h t o možností využívá. Jinými slovy, otázka má dva odstavce: a ) j a k é existují příležitosti (pozitivní i negativní) b) jak jich nezletilý využívá, k t e r ý c h a jak č a s t o Konkrétními osobami, k t e r é jsou povinny a oprávněny diskutovanou depistážní funkci vykonávat, jsou důvěrníci péče o děti. j e j i c h f u n k c e je funkcí čestnou. J e j i c h jmenování a řízení patří do k o m p e t e n c e o k r e s n í c h národních výborů orgánů OPD. Při plnění své f u n k c e jsou důvěrníci oprávněni navštívit rodinu a vůbec v š e c h n a místa, kde dítě tráví svůj čas, m a j í též právo požadovat od všech zúčastněných občanů potřebné i n f o r m a c e a vysvětlení. Důvěrník má být c h á p á n j a k o pomocník při řešení obtíží ve výchově dítěte. Vytvoření takové atmosféry kolem této funkce je podmíněno s a m o z ř e j m ě především činností těchto důvěrníků, ale t a k é a do z n a č n é míry pedagogickou propagandou. SPECIÁLNÍ
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
131
Takto c h á p a n á f u n k c e : důvěrník—pomocník, má vyšší společenskou prestiž než např. d ů v ě r n í k — k o n t r o l o r . Při řízení důvěrníků péče o děti n e j d e tedy j e n o organizační záležitosti — vymezení obvodu, počet návštěv, počet případů atd., ale zejména o obsahové orientování j e j i c h činnosti. Tato s t r á n k a je důležitější už jen proto, že důvěrníci jsou zpravidla osoby pro práci s o c i á l n í a pedagogickou kvalifikováni jen životními zkušenostmi, dobrou vůlí a nikoliv odborným vzděláním. Důvěrníkům v j e j i c h činnosti mohou pomáhat členové aktivů péče o rodinu a děti, které mohou z řad svých poslanců a dobrovolných pracovníků ustanovovat místní a m ě s t s k é národní výbory. Důvěrníkovi mohou být nápomocni i všímaví o b č a n é obvodu. Nelze spoléhat na všechny spoluobčany, ale jen na ty, kteří jsou ochotni si v denním shonu všimnout, že např. na staveništi si h r a j í děti a hrozí jim úraz, nebo že v n ě k t e r é r e s t a u r a c i n a l é v a j í mladistvým alkohol, že v n ě k t e r ý c h rodinách jsou děti bez náležité péče, potulují se celý den na ulici a jsou zanedbávané atd. Varianta takových situací, k t e r ý c h si občan může všimnout při svých každodenních pochůzkách, aniž by ho to stálo i jen minutu času navíc, je bezpočet. Vyžaduje to jen jedno, všímat si, chodit s otevřenýma očima. Stačí, když občan zjištěné okolnosti oznámí. Musí ovšem vědět kam a komu. Nejvhodnějším střediskem shromažďování takových i n f o r m a c í je komise péče o rodinu a děti ONV. Není-li nablízku, pak místní nebo městský národní výbor. Tato i n f o r m a c e by měla být v povědomí každého o b č a n a asi tak, jako znalost, kde je pošta, zdravotnické středisko apod. Souhrn informací od důvěrníků i od občanů a případně i z jiných pramenů, j e j i c h analýza a vyhodnocení je dobrým podkladovým materiálem pro u r č e n í potřebných kroků v k o n k r é t n í prevenci pro celý správní obvod. V naší úvaze o prevenci mravní ohroženosti narušenosti a delikvenci nezletilých jsme dospěli ke konci vlastně v okamžiku, kdy konkrétní prevence začíná. O s k o n č e n é m vyhledávacím řízení, po o b j e v e n í „případu", po obsahové analýze a zhodnocení, nastupuje r e a l i z a c e potřebných preventivně výchovných opatření. Jejich účinnost je pochopitelně nutno sledovat. Vzniká nové období. Sledování změn, a to n e j e n v chování nezletilého, ale i v rodinném prostředí i v bydlišti. Mechanismus se v podstatě nezměnil. Jde však nyní o to, do jaké míry se zavedením preventivná výchovného opatření s i t u a c e z a č a l a měnit v pozitivním směru. Zavedením preventivně výchovného opatření případ neskončil. Vlastně teprve začíná. Některé případy se vyřeší brzo k spokojenosti j e d i n c e i společnosti. U jiných vznikne potřeba dlouhodobé r e e d u k a č n í péče nebo n ě k t e r é h o z dlouhodobých preventivních opatření. Jiné nové případy se opět objeví. A tak má konkrétní p r e v e n c e své trvalé místo v péči o naše děti. SPECIÁLNÍ
132
PEľJAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91