9. zimní přechod 12. - 15. 2. 2015 Javorníky a Vsetínské vrchy v Beskydech na sněžnicích, lyžích nebo jen v pohorkách
Také v pořadí již třetí deníček v letošním roce začnu trochu netradičně. Přikládám část dopisu od přítele Sváti Ptáka, který je pro mne zajímavý a možná bude i pro vás.
Nazdar Ivane, už je načase, abych kvitoval Tvůj první letošní deníček. Zpracování stále
vylepšuješ
a
všímáš
si
všetečně
jak
více,
tak
i
méně
významných nástrah, které se Ti staví před oči. Dobře víš (a já taky), že teprve jejich soubor je navštívenkou kraje, která nás vybízí k jeho důkladnějšímu poznání, pochopení a skrze ono pak i k oblíbení. Z deníčků vidím, že navštěvuješ některé kouty vícekrát. Ale protože se tak děje v různých ročních dobách, stavech mysli, povětrnostních podmínkách a protože potkáváš různé lidi a případně neputuješ sám, nejde nikdy o pouhé opakování předchozí cesty, ale vždy o něco nového a tedy člověčí obzor rozšiřujícího. Koukejme, jak přiléhavé je zkratkovité přirovnání cesty/pouti a života!...... Zdraví Sváťa Úvod: Horský terén Javorníků je neobyčejně vhodný jak pro pěší turistiku v létě, tak i v zimě na sněžnicích. Jde o 30 km dlouhý hřeben po Česko - slovenské hranici v rozmezí 800 – 1071 m nadmořské výšky. Ve třetině své délky poskytuje výhledy zejména na Moravskoslezské Beskydy s nejvyšší Lysou horou 1323 m n. m. Již podeváté se vydala parta nejen jičínských nadšenců na čtyřdenní zimní toulky přírodou do hor. Má to své zvláštní kouzlo, kráčet na sněžnicích hlubokým sněhem v neupraveném terénu, kde nejsou jakékoliv náznaky stop. Krajina je oděna ve slavnostní háv, občas sněhové vločky ve vlasech, křupání sněhové krusty, zmrzlý nos a sníh na obočí, ale také horký čaj nebo grog. Ladné křivky hlavního hřebene Javorníků jsou krásné, terén je přívětivý a přináší překrásné zážitky. Ubytování jsme 1
měli zajištěné na horských chatách skoro pokaždé poblíž hřebene hor a poskytovalo nám příjemný komfort s přichystanou večeří a noclehem v teple. Výborná byla parta přátel, kde si nikdo na nic nestěžoval, a mezi všemi vládla neuvěřitelná pohoda; co víc jsme si mohli přát. Ve čtvrtek ráno v 6.33 hodin jsme odjeli vlakem z Jičína přes Hradec Králové do Pardubic, kde se naše dámy, málokdy cestující vlakem, posadily do 1. třídy.
V Pardubicích jsme
vyčkali
expres „Landek“ z Prahy
do
Žiliny. Pohodlná příjemná
a byla
cesta klimatizovaným vlakem
do
Čadce,
kde
jsme hodinu po poledni přestoupili na autobus, který nás dovezl do blízké obce Turzovka. 2
Turzovka (465) - Dlhá nad Kysucou (520) 3 km – Semeteš (685) 9 km Zde začalo společné putování 11 přátel hor (Martin D., Miloš, Eva, Luboš, Jirka, Martin A., Marcela, Monika, Zlatka, Štěpánka a Ivan)
kolem
římskokatolického
kostela
Zjevení Matky Boží výstupem po silnici do sedla Semeteš. Ubytovali jsme se v předem zajištěné horské
chatě
„U
Cipára“
na
slovenské straně pohoří Javorníků. Jediný Miloš měl ještě chuť si v podvečer vyzkoušet čerstvě
upravené
běžecké
stopy.
Bylo
zataženo a teplota asi 6°C, tzn. mokrý sníh.
Ostatní popíjeli
odpočívali čaj a
po
kávu,
cestě,
nebo
se
odměňovali pivem Zlatý Bažant, který brzy po večeři už chyběl, a tak došlo na svérázné pivo Urpín. Připravenou segedínský
večeři, guláš
ohřála naše děvčata. 3
což a
byl
knedlíky,
13. 2. pá Semeteš – Velké Rovné 7 km – Melocik (800) 8 km – Čerenka (948) 11 km – sedlo pod Hričovcom (960) 17 km – Butorky (982) 19.5 km – Kasárna (950) 20 km Po snídani jsme v 8.15 hodin
všichni
opustili
chatu a začali stoupat vstříc
sněhovému
dobrodružství; sněhová opravdu
naše anabáze
začala.
beskydské narušoval
Tiché svítání
jen
sníh
vrzající pod nohama a teplota byla mínus 6°C.
Slunce
brzy
osvětlovalo nádherné kolem
pohoří
nás.
námi
Před byly
nekonečné kilometry nedotčené
bílé
nádhery;
vše
panensky čisté. 4
Při zesilujícím svitu slunce ze stromů začala opadávat námraza. Hlavní hřeben je strojově upravován každý víkend, což nám usnadnilo cestu. Terén je tak možný zvládnout i na běžkách, což bohatě využili Miloš a Eva. Do osady Velké Rovné jsme
klesali k pěknému kostelíku a po zasněžené silnici přišli v 10 hodin do restaurace Melocik. Zde u hořících krbových kamen jsme se setkali na chutné svačince. Dále do sedla pod
Hričovcem jsme v některých úsecích opustili upravenou cestu pro lyžaře a trochu se bořili, neboť jsme šli zatím všichni bez sněžnic. Na Kasárna k našemu předem zajištěnému hotelu Fran jsme přišli už před 15. hodinou, a tak
někteří
se
vydali
do
terénu
vyzkoušet sněžnice, které budeme 5
používat další dny. Před večeří jsme využili hotelový bazén s chladnější vodou asi 19°C a ohřáli se v sauně, což bylo v ceně ubytování s polopenzí 20 € za osobu. Dobrá byla večeře, stejně jako pivo a moravské víno Tramín ze sklepů pana Michlovského. Příjemná a přátelská nálada vládla mezi všemi celý večer a pozorný a vtipný byl i obsluhující číšník s přezdívkou „Šedý vlk“. Mario Merlino: Přátelství je jako víno; dělá dobře, ale není třeba ho užívat nadmíru, mimoto se postupem času zhodnocuje. 14. 2. so Velký Javorník (1071) – Stratenec (1055) rozhledna – Malý Javorník (1019) – Portáš - horská chata Javorka (900) 15 km Po bohaté ranní snídani formou švédského stolu jsme venku nasadili sněžnice a začali stoupat po zmrzlém sněhu na sjezdovce na hřebenovku, kde pokračovala červená turistická cesta směrem na známé chaty Portáš a Kohútka. Trochu delší bylo
rozloučení
sympatickým
se „Šedým
vlkem“, s kterým se rád opět setkám začátkem září při týdenním pobytu ve Velkých Karlovicích, kam připravuje zájezd pro jičínské seniory má žena Jitka. Teplota byla málo pod bodem mrazu, téměř bezvětří. Všude kolem nás půl metru sněhu a tak stoupáme na sněžnicích, což je
staletími
dopravní
prověřený prostředek
zasněženou krajinou. Jsou výbornou tréninku
alternativou síly
a vytrvalosti
v zimním období, kdy všude kolem je zmrzlý sníh. Díky rozložení hmotnosti do větší plochy se méně zaboří do sněhu, a my se s nimi 6
můžeme dostat do míst, kam lidská noha přes zimu nevstoupí. Za domov sněžnic je považována severní
Kanada
a
také
Skandinávie, země sněhu a ledu zaslíbené. Pochod na sněžnicích jsme si maximálně vychutnávali zvláště po trase, kde nejsou
žádné lyžařské stopy. Vystoupali
jsme
na
vrchol Velký Javorník, odkud byl překrásný výhled
do
krajiny.
V protisměru
po
pohodlnější
upravené
lyžařské cestě k nám vystoupili přátelé Eva a Miloš. Společně jsme se fotili a kochali zimní
krajinou
s výhledy
Moravskoslezské
jak
na
Beskydy,
tak
později na hřeben vzdálené Malé Fatry. Na hlavním hřebeni před námi byly postupně zleva Radhošť, Pustevny, Tanečnice, Kněhyně, Smrk a Lysá hora.
Moc se nám líbilo toulání horskou
všehochutí; více jak tisícový vrchol, horské zasněžené louky, výhledy, i putování zalesněnou částí hor s namrzlým sněhem na stromech, ale také cesta údolím. 7
Sluníčko prosvítající mezi stromy dokázalo čarovat; krása střídala nádheru. Na sněžnicích jsme se pohybovali pomaleji než na běžkách, ale celkový požitek byl hodně intenzivní a cestu jsme si opravdu vychutnávali. Přátelé na běžkách se k nám často vraceli a potkali jsme se i s Tomášem a Mirkou z Valašského Meziříčí, kteří na lyžích jeli proti nám ze svého nedalekého „bivaku“, který už
mnozí
pobytu
známe
u
zastávka
První
nich. byla
z předchozího
u
společná
horní
stanice
lanovky nad Makovem; další na
Stratenci, kde je dřevěná rozhledna, a poslední
v přístřešku
u
Malého
Javorníku. Na oběd jsme přišli na horskou chatu Javorka, kde jsme měli zajištěné
ubytování
personál
chaty
s polopenzí,
nebyl
zdaleka
ale tak
vstřícný jako předchozí den. Po obědě se někteří ještě vydali na procházku na sněžnicích, jiní na běžkách, a někteří si
jen užívali útulnou horskou chatičku Spartak
vedle
horského
hotelu
Portáš, kde se odměňovali místními dobrotami. Javorka
Po jsme
večeři se
na
chatě
přemístili
na
příjemnou velkou chatu Kohútka, kde jsme
strávili
příjemný
večer
při
dobrém vinném moku a dobře jsme se bavili. Romantický byl návrat na naši chatu pod jasnou oblohou plné hvězd. 8
15. 2. ne chata Javorka (900) – Krkostěna 5.5 km – Huslenky (390) 13 km – Huslenky, zastávka ČD 14 km
Po dobré a vydatné snídani jsme už v 8.15 hodin pokračovali na sněžnicích hřebenu
po po
Javornickém
červené
turistické
značce, stále po Slovensko české hranici až na Krkostěnu.
Pro
běžkaře skoro nesjízdnou cestu se sněhovými závějemi
jazyky jsme
a
na
malými
sněžnicích
překonávali docela snadno.
Na
rozcestí jsme odbočili na modrou turistickou údolí
do
Obtížnější
značku
vedoucí
vesnice to
bylo
do
Huslenky. pro
naše
partnery bez sněžnic tam, kde byla větší
vrstva
neprošlapaného sněhu. 9
čerstvého
Občas jsme se brodili panenským sněhem, kde jediná stopa byla ta naše, jejíž celistvost občas přerušily jen stopy zvěře. Ve vsi Huslenky už teplota vystoupila na 7°C a slunce příjemně hřálo. Necelou hodinu do odjezdu vláčku jsme využili k obědu v místní restauraci, kde v tu dobu bylo mnoho hostů. Najedli jsme se dobře, rychle a velmi levně. Zbývalo už jen pár desítek metrů na železniční zastávku Huslenky, kde 10
jsme na poslední chvíli stihli vláček do nedalekého Vsetína, spíš jsme o minutu opozdili jeho odjezd. Průvodčí nás se smíchem upozornil, že nejsou vlakem na objednávku, ale musí jezdit podle grafikonu ČD. Odtud už
pohodlným expresem Zvolen – Praha
jsme
pokračovali
do
Pardubic, kde jsme přestoupili do spěšného
vlaku
do
Hradce
Králové. Více jak hodinu času při přestupu jsme využili k večeři v nedaleké restauraci od vlakového nádraží. V půl osmé večer jsme přijeli spokojeni do našeho krásného Jičína. Co napsat na závěr? Za překrásného zimního počasí jsme se kochali pěknou přírodou a mohli jít v hlubokém sněhu do míst, kam bychom se jinak nepodívali. Hřeben Javorníků v Beskydech podél hranice Česka a Slovenska nás nezklamal. Těšíme se na jubilejní 10. ročník, 11. - 14. února 2016 v Lužických a Jizerských horách. Výlet na sněžnicích byl pro mne také skvělá zimní příprava na kolo, kdy pojedu s přáteli cyklisty v dubnu do Toskánska, abych se připravil na cestu kolem celé Itálie na kole v květnu a začátkem června, což má být 3950 km za 35 dní. Přátelé se setkávají, aby se poznávali; každý je otevřenou knihou. Jsou šťastni, když se vidí, protože si říkají všechno, jací jsou a jak žijí. V Jičíně 17. 2. 2015
Ivan
Foto Jiří Kapucián a Ivan Pírko Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2015
11
