86 min časosběrný dokument

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

 

Soukromý  vesmír    /  Režie:  Helena  Třeštíková  /  2012  /  Česká  republika  /  86  min   časosběrný  dokument    

Anotace  lekce:     Lekce  představuje  sociologický  časosběrný  film  sledující  příběhy  vybraných  postav  v  rozpětí  mnoha   let.  Konkrétní  příklad  ukazuje  přístup  produkčně  náročných  mnohaletých  setkávání  režiséra  s  jeho   protagonisty,  která  se  dějí  na  základě  vzájemného  dialogu,  nepřetržitého  sledování  životních  peripetií   postav  a  hlubšího  vztahu  s  režisérem.  Analyzovaný  film  Soukromý  vesmír  české  režisérky  Heleny   Třeštíkové  je  unikátním  37letým  pozorováním  příběhu  syna  režisérčiny  kamarádky  od  doby  jejího   těhotenství  po  Honzův  zralý  věk.  Sleduje  peripetie  životního  případu  Honzy  i  celé  rodiny,  ale  zároveň   je  silnou  výpovědí  o  proměňující  se  době  od  počínající  normalizace  v  socialistickém  Československu   po  nedávnou  současnost  České  republiky  jako  moderní  evropské  země.    

Proč  je  film  vhodný  pro  rozbor:      

-­‐ -­‐ -­‐ -­‐

obsahuje   dobře   pojmenovatelné   konkrétní   příběhy,   ale   zároveň   několik   silných   a   výrazných   „větších“  témat  –  je  tedy  vhodným  pro  cvičení  „formuluj  téma,  tedy  o  čem  film  je“.   koncepčně   pracuje   s  výrazovými   prostředky   (komentář,   použití   archivního   materiálu)   –   je   velmi  vhodným  pro  úvahy  „jak  film  promlouvá,  jak  byl  vytvořen“   reprezentuje  jeden  z  rozšířených  přístupů  sociologického  časosběrného  filmu     je  významným  obrazem  společnosti  a  rozvíjí  podstatná  celospolečenská  témata  

     

O  filmu     Režie:  Helena  Třeštíková   Scénář:  Helena  Třeštíková   Kamera:  Jessica  Horváthová,  Jan  Špáta,  Jan  Malíř,  Martin  Kubala,  Tomáš  Třeštík,  Ferdinand  Mazúrek     Střih:  Jakub  Hejna      

Synopse  

  Honza   se   narodil   v   roce   1974   do   neradostné   doby   reálného   socialismu   v   Československu.   Jeho   rodiče   Jana   a   Petr   v   té   době   neměli   vlastní   byt   a   bydleli   v   jednom   pokoji   u   Janiny   rozvedené   maminky   a   ovdovělé  babičky.  Po  několika  letech  se  rodina  odstěhovala  z  Prahy  do  Liberce,  kde  si  Petr  našel  práci   s  bydlením  pro  rodinu.  Když  se  Honza  narodil,  začal  si  jeho  otec  psát  rodinnou  kroniku  a  pokračoval  v   tom  následujících  37  let.  Soukromý  vesmír  ukazuje  nejen  život  jedné  obyčejné  české  rodiny,  ale  také   proměny   české   společnosti   v   posledních   čtyřech   dekádách.   Kdo   jsme,   odkud   přicházíme   a   kam   směřujeme?            

1  

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

VÝKLADOVÝ  ÚVOD:     -­‐ představí  film  a  režisérku   Helena   Třeštíková   (1949,   Praha)   je   česká   režisérka   a   pedagožka.   V   roce   1975   úspěšně   dostudovala   dokumentární   tvorbu   na   FAMU   a   jako   jedna   z   prvních   u   nás   se   začala   věnovat   časosběrné   dokumentární  metodě,  tedy  sledování  lidských  osudů  v  delším  časovém  úseku.  V  letech  1974–1977   nejprve   působila   jako   dramaturgyně   a   později   se   začala   věnovat   režii.   Její   první   časosběrný   projekt   sledoval   šest   manželských   párů   od   chvíle   sňatku   a   následně   během   jejich   manželského   soužití.     Výsledkem  byl  televizní  cyklus  s  názvem  Manželské  etudy  (1987),  kterým  se  poprvé  dostala  do  širšího   povědomí  diváků.  S  velkým  úspěchem  pak  následovaly  například  cyklus  filmů  o  mladých  lidech  Řekni   mi   něco   o   sobě   (1992–1998),   Sladké   století   (1997)   či   cyklus   Ženy   na   přelomu   tisíciletí   (2000),   který   zahrnoval  osudy  desíti  žen,  od  těch  úspěšných,  jako  byla  operní  pěvkyně  Dagmar  Pecková,  až  po  ty  na   dně  společnosti.  Helena  Třeštíková  také  přispěla  dokumentárními  portréty  do  televizních  cyklů  GEN   (1993)  a  GENUS  (1995).  Po  nějaké  době  se  vrátila  k  dříve  sledovaným  manželským  párům  a  v  letech   2005   a   2006   dokončila   Manželské   etudy   po   20   letech.   Jeden   rozpadlý   vztah   vedl   ke   vzniku   samostatného   snímku   Marcela   (2006),   který   se   setkal   s   velkým   ohlasem   a   vyhrál   cenu   za   nejlepší   evropský  dokument  na  mezinárodním  festivalu  v  Seville  v  roce  2007.  V  poslední  době  zaujala  snímky   René  (2008),  za  který  získala  cenu  Evropské  filmové  akademie  Prix  Arte  2008  v  kategorii  dokument,   nebo  Katka  (2009),  oceněný  Českým  lvem,  a  v  roce  2015  měl  premiéru  její  doposud  poslední  snímek   Mallory,   který   se   stal   v   roce   2015   vítězným   filmem   dokumentární   soutěže   na   Mezinárodním   filmovém  festivalu  Karlovy  Vary.  Za  své  dokumenty  obdržela  Třeštíková  mnoho  ocenění,  a  to  jak  na   MFF   Karlovy   Vary   (1998   Sladké   století,   2015   Mallory,),   tak   cenu   Český   lev   (2008   René,   2010   Katka,   2012   Soukromý   vesmír),   nebo   Ceny   české   filmové   kritiky   (2010   Katka,   2012   Soukromý   vesmír).   Třeštíková   se   řadí   mezi   absolutní   špičku   evropských   dokumentárních   tvůrců   a   mnoho   světových   festivalů   uvedlo   její   retrospektivu   (například   Filmový   festival   v   Krakově,   Dokumentární   festival   v   Soluni,   Dokumentární   filmový   festival   Verzio   v   Budapešti   ad.).   Od   roku   2002   vede   dílnu   na   Katedře   dokumentární  tvorby  na  FAMU,  krátkou  dobu  působila  na  postu  ministryně  kultury  ČR  a  v  roce  2008   získala  titul  docent.  Vytvořila  již  více  než  60  filmů.     Soukromý   vesmír   (2012)   je   zatím   nejdelší   časosběrný   projekt   Heleny   Třeštíkové.   Původně   šlo   o  patnáctiminutový  film,  jehož  tématem  byla  proměna  ženy  v  matku  a  který  byl  uveden  do  kin  v  roce   1975.   Ve   filmu   Soukormý   vesmír   navázala   režisérka   na   nasbíraný   materiál   a  ukázala   další   osudy   původních  protagonistů.  Film  tedy  natáčela  celkem  37  let  a  zachytila  tak  v  ohromující  šíři  život  členů   jedné   obyčejné   české   rodiny   od   70.   let   až   do   současnosti.   Příběh   začíná   v   roce   1974,   kdy   Helena   Třeštíková   začala   sledovat   s   filmovým   štábem   svou   kamarádku   Janu.   Jana   tehdy   čekala   prvního   potomka   Honzu   s   manželem   Petrem   a   právě   život   jejich   syna   Honzy   je   osou   tohoto   filmu.   Před   kamerou  se  tu  narodí,  vyrostou  a  dospějí  dohromady  tři  děti  a  jejich  rodiče  prožijí  velkou  část  svého   života.   Zatímco   archivní   záběry   připomínají   uměleckou   kariéru   Karla   Gotta,   významné   okamžiky   dobývání   kosmu   či   zásadní   politické   proměny   České   republiky,   deníky   rodiny   Kettnerových,   které   si   po  celou  dobu  pečlivě  vedl  otec  rodiny  Petr,  nabízejí  soukromou  alternativu  velkých  dějin.  Manželé   Kettnerovi  a  jejich  děti  nevedou  tak  dramatický  život  jako  hrdinové  předchozích  režisérčiných  filmů   Marcela,  René  a  Katka.  Jako  statisíce  dalších  Čechů  i  Kettnerovi  v  éře  nesvobody  soustředili  pozornost   na   svůj   „soukromý   vesmír“.   Fascinující   cesta   jejich   životem   je   také   svědectvím   o   důležité   roli   rodiny   a   o  jedinečnosti  příběhu  každého  jednotlivce.     -­‐ pohovoří  o  časosběrném  filmu   n vědecký   časosběr   =   technický   postup   natáčení,   kdy   je   pookénkovým   snímáním   1   okénko   zaznamenané  v  delším  časovém  intervalu  než  1/24  vteřiny  (třeba  i  v  řádu  minut),  umožňuje   pozorovat  stabilní,  pomalu  se  pohybující  objekt  (například  růst  rostliny)   n sociologický  časosběr  =  dramaturgický  postup  natáčení,  které  je  rozprostřeno  do  několika  let,   kdy  sleduje  vybrané  postavy,  na  jejichž  příbězích  ukazuje  sociální  historii  

 

2  

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

n estetická  úskalí  časosběru:  v  průběhu  mnoha  let  je  točí  několik  kameramanů  a  zvukařů  (každý   má  svůj  „rukopis“,  svůj  přístup  k  natáčení),  v  průběhu  let  se  můžou  měnit  záznamové  formáty   a  média  –  toto  klade  zvýšené  nároky  na  práci  s  materiálem  ve  střižně   n dramaturgická  náročnost  časosběru:  na  začátku  není  známý  celý  příběh,  ani  tematické  těžiště   –  témata  se  vynořují  až  s  vyvíjejícím  se  příběhem.  Výsledný  tvar  filmu  pak  „vzniká“  především   ve  střižně.   n etické   otázky:   dávat   postavám   za   jejich   čas,   který   v  průběhu   svého   života   věnují   natáčení,   honorář?   Kde   je   hranice   ne/zasahování   režiséra   (když   je   svědkem   například   neutěšeného   osudu)?   historie  sociologických  časosběrů:   n V  roce  1964  ve  Velké  Británii  Paul  Almond  zahajuje  sérii  Seven  Up!  (od  r.  1970  ji  natáčí  režisér   Michael  Apted)  –  14  dětí  ve  věku  7  let  z  různých  společenských  vrstev  je  vybráno  pro   dlouhodobé  pozorování  (možné  pustit  trailer  https://www.youtube.com/watch?v=f-­‐ U6RfKVzCs)     n natáčení  probíhá  metodicky,  vždy  po  7  letech  (nezávisle  na  dění  v  životech  postav  v  mezičase)   n sociologické  východisko  série  bylo  zkoumat  hypotézu  o  nemožnosti  vystoupit  z  třídní   předurčenosti   n postavy  dostávají  za  natáčení  honorář   n postavy  vždy  aktuálně  udělují  souhlas  s  účastí  na  dalším  natáčení  (takže  ne  v  každém   pokračování  se  objevují  všechny  sledované  postavy)   n v  některých  zemích  autoři  přebrali  metodu  Seven  Up!,  jinde  se  rozvíjel  časosběr  bez  takto   přísné  metodiky  (podobně  jako  filmy  Heleny  Třeštíkové,  která  v  době,  kdy  s  časosběrem   začínala,  neznala  jiné  příklady  tohoto  přístupu)       INTERAKTIVNÍ  ČÁST:     1)   Téma   –   širší   perspektivy:   Jaká   témata   reprezentují   postavy   ve   filmu   a   jejich   příběh?   Jaké   rysy   dobového  života  a  politického  a  společenského  kontextu  můžete  z  filmu  odečíst?     Trénované  dovednosti:  Cílem  úkolu  je  kromě  hlavního  tématu  dokázat  pojmenovat  i  témata  vedlejší,  všimnout   si,   co   všechno   film   ukazuje   kromě   toho,   že   rozvíjí   své   hlavní   téma,   porozumět   komplexnosti   postav   a   zvýšit   citlivost  pro  společenský  kontext,  který  se  v  dokumentárních  filmech  nutně  vyjevuje.  

  Zajímavé   téma   se   rozvíjí   například   kolem   postavy   Jany,   která   v   jedné   části   filmu   (29:20   –   30:20)   zpětně  reflektuje  dobu,  kdy  byla  s  dětmi  doma.  Tuto  dobu  vnímala  jako  klidnou,  ale  na  druhou  stranu   zpětně  uznává,  že  by  chtěla  pracovat,  aby  se  mohla  seberealizovat.  Život  byl  tenkrát,  dle  jejích  slov,   svým   způsobem   jednoduchý   a   prostý.   Nic   nepotřebovala   a   také   nebylo   co   koupit,   nebylo   kam   cestovat.   Bylo   to   období   klidu,   kterési   moc   užila.   →   Velmi   omezené   možnosti,   které   období   normalizace   lidem   nabízelo,   měly   za   následek   neschopnost   a   neochotu   vytvářet   sny   a   touhy,   nebo   vyšší   cíle.   Jana   se   nechala   unášet   proudem   doby.   Paradoxně   totiž   v   době,   kdy   média   neustále   hovořila   o   budoucnosti,   žádná   budoucnost   nebyla.   Protože   neměla   žádné   kariérní   sny,   které   by   se   mohla   pokoušet   naplňovat,   jedinou   možností   seberealizace   bylo   založení   vlastní   rodiny.   Což   bylo   vlastně   nejsnazší   cestou,   jakou   se   lidé   mohli   vydat   (alternativní   varianty   pak   nabízí   příklad   prospěcháře   Karla   Gotta,   nebo   příklad   aktivních   bojovníků   Charty   77).   Janin   vzorec   do   jisté   míry   opakuje  také  syn  Honza,  který  se  také  vydává  nejjednodušší  cestou  a  nechává  se  (ač  ve  zcela  jiných   společensko-­‐politických  podmínkách)  unášet  životem.   Z  filmu  můžeme  samozřejmě  odečíst  také  další  rysy  dobového  života,  jako  jsou  bytové  problémy  a  s   tím   související   nutnost   vícegeneračního   soužití,   všeobecná   nesvoboda   (nemožnost   svobodné   volby   povolání,   nemožnost   cestovat   do   zahraničí   atp.),   nedostatečné   zásobování   zbožím   a   přídělový  

 

3  

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

systém,  výstavba  sídlišť,  pracovní  soboty,  akce  Z,  Charta  77,  pionýři,  anarchisté,  drogová  scéna,  lety   do  vesmíru,  revoluce  atd.     2)  Ukažte  ve  filmu  scénu  nebo  sekvenci,  která  na  vás  obzvlášť  zapůsobila.  Pustíme  si  jej  znovu  celou.   Zároveň  rozeberte  formální  prostředky  použité  v  dané  sekvenci.       Trénované  dovednosti:  Účelem  úkolu  je  dokázat  i  u  této  jednotky  filmu  (vyšší  a  komplexnější  než  záběr)  popsat   jak  její  obsah,  tak  formální  charakteristiky.    

ilustrativní  ukázky:     -­‐   20:55   –   22:28   Sekvence   nastěhování   do   domu   u   koupaliště.   Filmové   záběry   ze   stěhování   a   zabydlování   snímané   ruční   kamerou,   která   v   celcích   prozkoumává   prostor   nového   domu   a   sleduje   počínání   protagonistů,   doplněnou   kontaktním   zvukem,   autentickými   výpověďmi   protagonistů   a   čteným  komentářem.  Pracuje  i  s  rodinnými  fotografiemi  a  amatérskými  záběry,  které  pořídil  Petr  na   vypůjčenou   kameru,   aby   ukázala   každodenní   rutiny,   a   jak   se   tyto   rodinné   rutiny   přizpůsobovaly   novému   prostředí.   Ukazuje   postupné   zabydlování   a   zprostředkovává   drobné   problémy,   které   jej   provázely  (např.  vlhnoucí  nábytek  či  nedisciplinovaná  kočka).   -­‐   30:55   –   31:15   Komentář   čte   jeden   ze   zápisů   v   deníku   („Jana   mě   pochválila,   že   jsem   poprvé   pořádně   pomohl   v   domácnosti.   Ale   to   není   pravda.   Dneska   si   toho   teprve   pořádně   všimla.“)   a   je   doplněn   fotografiemi   z   rodinného   alba.   Najednou   sem   vstupuje   sama   režisérka   a   otázkou   na   Pavla   („A   bylo   to   častý,   že   si   toho   všimla   se   zpožděním?“)   jakoby   pozastavuje   tok   rodinné   historie.   Střihem   se   přesouváme  do  studia,  kde  Pavel  svůj  deník  předčítá,  s  nostalgickým  úsměvem  reaguje  na  režisérčin   dotaz  („V  tom  baráku  se  to  stejně  nepozná.“)  a  pak  pokračuje  ve  čtení  zápisků.   -­‐   44:29   –   45:35   Tato   sekvence   obsahuje   dvě   paralelní   linie,   a   to   Karla   Gotta   a   jeho   koncert   a   Honzu   a   otázku   jeho   účesu.   Honzova   výpověď   („Budu   úplně   svůj,   bez   ohledu   na   ostatní   lidi.“)   vytváří   ostrý   kontrast   k   osobnosti   Karla   Gotta,   který   zde   ztělesňuje   pravý   opak,   tedy   pragmatika   a   prospěcháře.   Sekvence  je  zajímavá  také  tím,  že  je  v  ní  zkombinováno  velké  množství  různorodého  materiálu,  a  to   televizní   záznam,   dobové   výpovědi   protagonistů,   filmové   záběry,   čtený   komentář   a   rodinné   fotografie.     3)   Filmem   se   prolínají   dvě   tematické   linky   mimo   rodinný   příběh:   přizpůsobivá   popstar   totalitního   i   porevolučního  režimu  Karel  Gott  a  lety  do  vesmíru.  Jaký  význam  pro  vás  mají  tyto  tematické  linky  a   proč  myslíte,  že  je  režisérka  ve  filmu  použila?     Tyto   linky   fungují   metaforicky.   Zatímco   archivní   materiály   ukazující   československé   a   české   prezidenty   mají   jasnou  funkci  časového  ukotvení  děje,  linky  s  Karlem  Gottem  a  lety  do  vesmíru  jsou  metaforické  a  více  otevření   interpretacím.   -­‐   lety   do   vesmíru   můžou   odkazovat   ke   snům   hlavní   postavy   –   Honzu.   Když   byl   malý,   chtěl   být   kosmonautem.   Navzdory   tomu,   že   přes   zpravodajství   a   sdílený   údiv   napříč   společností   jsou   lety   do   vesmíru   přítomny   v  životě   každého   člověka,   jsou   zároveň   něčím   nedosažitelným,   vzdáleným.   Zároveň   ukazují   směr   vzhůru,   ke   hvězdám,   k  ideálům.   Film   končí   optimisticky   –   když   rodina   spolu   odpaluje   malou   raketu,   kterou   dostal   Honza   k  narozeninám.  

  -­‐   lety   do   vesmíru   fungují   také   jako   metafora   filmu   jako   letů   do   historie   rodiny   Kettnerových,   do   jejich   soukromého   vesmíru   (jak   je   ostatně   naznačeno   již   v   samotném   názvu   filmu).   Život   v   době   totalitního   režimu,   který   zahrnoval   řadu   restrikcí   a   značně   omezené   možnosti   a   s   tím   spojenou   určitou   bezstarostnost   a   odevzdanost,   připomínal   život   ve   vakuu.   V   tomto   vakuu   si   rodina   Kettnerových   vytvořila   svůj   vlastní   svět,   svůj   soukromý   vesmír   (do   jisté   míry   distancovaný   od   vnějších   společensko-­‐ politických  událostí),  ve  kterém  se  věnovali  svým  vlastním  radostem  a  starostem.     -­‐  lety  do  vesmíru  odkazují  také  k  tomu,  že  každá  rodina  je  vlastně  posádkou  svého  raketoplánu,  který   se  řítí  universem  doby  socialistického  Československa.  Postupně  dobývají  vesmír  (studium,  potomci   atd.),  zanechávají  za  sebou  nesmazatelné  stopy  a  letí  vstříc  neznámé  budoucnosti.    

 

4  

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

-­‐   linie   s   Karlem   Gottem   funguje   jednak   jako   dokreslení   obrazu   doby,   ale   současně   bychom   ji   mohli   vnímat  jako  metaforickou  paralelu  k  rodině  Kettnerových,  a  především  k  postavě  samotného  Honzy.   Ve  vztahu  k  celé  rodině  představuje  Karel  Gott  jakýsi  „jiný  vesmír“,  který  byl  součástí  jejich  doby,  ale   zároveň   byl   něčím   nekonečně   vzdáleným   jejich   „soukromému   vesmíru“.   Ve   vztahu   k   samotnému   Honzovi   funguje   linie   Karla   Gotta   jako   velký   kontrast.   Zatímco   Karel   Gott   se   na   cestách   do   vesmíru   podílím   tím,   že   sedě   ve   studiu   posádce   raketoplánu   posílá   své   pozdravy   a   písně,   Honza   chce   být   významným   kosmonautem.   Gottova   hvězda   po   pádu   režimu   dál   "padá   vzhůru",   Honza   svobodné   atmosféry   využívá   k   otevřenému   vyjádření   svých   názorů   na   společnost.   Zatímco   jeden   se   ochotně   přizpůsobuje,  druhý  se  přizpůsobit  odmítá.  Honza  revoltuje,  vzdoruje  a  snaží  se  být  svůj  bez  ohledu   na  ostatní.  Oproti  tomu  vystupuje  ostrý  kontrast  prospěchářské  celebrity,  která  v  podstatě  ztělesňuje   to,  proti  čemu  Honza  protestuje.     4)   Vyhledejte   v  médiích   článek   o   daném   filmu   (recenzi,   kritiku,   rozhovor   s  autorem)   a   po   jejím   přečtení  uveďte:   -­‐ podle  vás  nejzajímavější  postřeh  o  filmu  anebo  fakt  či  perspektiva,  která  vás  nenapadla   -­‐ skutečnost  (nebo  úhel  pohledu),  kterou  podle  vás  autor  textu  opomněl     Trénované   dovednosti:   Cílem   úkolu   je   jednak   prostudovat   reflexe   filmu   od   kritiků   či   akademiků,   jednak   si   uvědomit   různost   žánrů   možných   reflexí   filmu   (kritika,   studie,   esej,   rozhovor…)   a   zároveň   se   k  textům   kriticky   vztáhnout,   všimnout   si,   co   v  nich   chybí,   a   na   tom   si   ukázat,   co   vše   by   měla   kvalitní/komplexní   reflexe   filmu   obsahovat.  

  například:  

rozhovor  v  Českém  rozhlasu   http://www.rozhlas.cz/zpravy/film/_zprava/991553   -­‐ režisérka  mluví  o  svém  vztahu  k  postavě  z  filmu  –  své  kamarádce  Janě.   -­‐ režisérka  mluví  i  o  uvedených  dvou  metaforických  linkách.     Rozhovor  ČT  s  Helenou  Třeštíkovou     (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10154084344-­‐soukromy-­‐vesmir/20756226866/5790-­‐helena-­‐ trestikova/)     -­‐   rozhovor   odtajňuje,   jak   sama   režisérka   prožívala   období   normalizace,   jak   Honza   reagoval   na   fakt,   že   natáčení   začalo   ještě   dřív,   než   s   ním   mohl   souhlasit,   a   jak   rodina   reagovala   na   hotový   film;   zajímavá  je  také  zmínka  o  tom,  jak  se  do  filmu  dostalo  vyprávění  Karla  Gotta  o  LSD     -­‐   rozhovor   se   soustřeďuje   více   na   otázky   kolem   vzniku   filmu   než   na   samotný   film   a   jeho   obsah;  také  tu  chybí  nějaká  zmínka  o  tom,  jak  probíhala  spolupráce  režisérky  s  protagonisty,  či  kolik   materiálu  musela  autorka  zpracovat  apod.     Kamil  Fila:  Recenze:  Soukromý  vesmír  děsí  svou  obyčejností   (http://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-­‐soukromy-­‐vesmir-­‐desi-­‐svou-­‐ obycejnosti/r~i:article:731176/)     -­‐   Soukromý   vesmír   je   zde   konfrontován   s   ostatními   režisérčinými   filmy;   zajímavé   je,   že   zde   není  posuzován  ani  tak  způsob  práce  s  materiálem  a  přístup  autorky,  jako  obsah  filmu,  život  a  jednání   postav     -­‐   recenze   je   silně   subjektivní   a   postrádá   větší   nadhled;   dozvídáme   se,   že   autora   textu   děsí   rodinný  život  –  stavět  kritiku  filmu  na  vlastním  strachu  ze  založení  rodiny  není  moc  korektní  způsob,   jak  zhodnotit  film              

5  

FILMOVÁ  LEKCE  –  úroveň  ADVANCED  

        Základní  literatura:     Nichols,   Bill:   Introduction   to   Documentary.   Second   Edition,   Bloomington:   Indiana   University   Press,   2010   Skilander,   Katherine,   Fowler,   Catherine:   From   longitudinal   studies   to   longitudinal   documentaries:   revisiting  infra-­‐ordinary  lives.  In:  Studies  in  documentary  film,  vol.  9,  no.  2,  June  2015.   kniha  Heleny  Třeštíkové  o  časosběrné  metodě  (vyjde  v  říjnu  2015,  česky)  

 

6