8 Textová příloha 8.1 Biografie autorů

8 Textová příloha 8.1 Biografie autorů Fausto Paravidino, italský herec, režisér, dramatik, filmový režisér a scénarista, a překladatel, je jedním z nejmladších autorů současné italské dramatiky. Narodil se v roce 1976 v Janově, kde vystudoval herectví při tamějším městském divadle „Teatro Stabile". V roce 1996 napsal svou první hru Trinciapollo (Nůžky na drůbež). V Římě založil divadelní společnost „Gloriababbi Teatro“ spolu s Giampierem Rappou, Filippem Dini, Andreou Di Casa a Sergiem Grossini. Ve spolupráci s G. Rappou napsal v roce 1998 hru Gabriele (Gabriele) a v roce 1999 společně s G. Rappou a L. Arenou drama Tutta la colpa di Cupido (Za všechno může Cupido). Premiéra hry 2 Fratelli (2 Bratři, 1998) v roce 2000 znamenala počátek autorovy dlouhodobé spolupráce s Teatro Stabile v Bolzanu. Mimořádný úspěch hry 2 Fratelli (2 Bratři), za kterou v roce 1999 získal cenu Premio Tondelli (Riccione Teatro) a v roce 2001 byla hra oceněna prestižní cenou Premio Ubu, podnítil zájem londýnského Royal Court Theatre. Další jeho hry nesou název La malatia della famiglia M (Nemoc rodiny M, 2000, cena Candoni-Arta Terme) a Natura morta in un fosso (Zátiší v jámě, 2001). V roce 2000 se zúčastnil letní stáže „International Residency for playwrigts“ pro mladé dramatiky při londýnském Royal Court, zde na objednávku divadla začal pracovat na své hře Genova 01 (Janov 01), kterou londýnské divadlo následně zařadilo do cyklu angažovaných dramat pojednávajících o násilně potlačovaných lidských právech. Silně kritickou hru líčící tragické události na summitu G8 v Janově oficiální místa v Itálii příkře odmítla a Paravidino se musel při italském uvedení hry potýkat se zákazem a rušením některých představení. Také další hra Peanuts/Noccioline (Oříšky, 2001) vznikla na objednávku londýnského divadla, které ji uvedlo na komorní scéně Cottesloe v roce 2003. Ve významné anketě německých divadelních kritiků při časopisu Theater Heute byly Oříšky zvoleny nejlepší zahraniční hrou roku 2003. V současné době žije Paravidino v Římě, vlastní divadlo Gloriababbi Teatro, které mimo jiné inscenuje jeho texty. Úspěšně debutoval jako filmový režisér (autorský film Texas z roku 2005), jako herec se uplatnil například ve filmech La via degli Angeli (Ulice andělů, režie P. Avati, 1999), Il Partigiano Johnny (Partyzán Johnny, režie G. Chiesa,2000), Signorina Effe (Slečna Effe, režie Wilma Labate, 2007), televizní série Romanzo Criminale (Kriminální román, režie: Stefano Sollima, 2008), minisérie Moana (Moana, režie: Alfredo Peyretti, 2009). Zaujal také svými překlady z angličtiny (William Shakespeare: Sen noci svatojánské, 1

Richard III., Harold Pinter: Jedna na cestu, Martin McDonagh: Poručík z Inishmooru, Conor McPherson: Na cestě duchů). Jeho nejnovější divadelní hra napsaná v roce 2006 má název Morbid (Morbid) a v roce 2007 byla přeložena do češtiny Kateřinou Bohadlovou pro Italský kulturní institut. V roce 2010 pro rozhlasové vysílání "Ad alta voce" (Nahlas) Radia3 četl Obsluhoval jsem anglického krále Bohumila Hrabala.1

1

zdroje: Tinterri, Alessandro. Biografia. In Fausto Paravidino a cura di Alessandro Tinterri. Ed. Alessandro Tinterri. Perugia: Morlacchi Editore, 2006, s. 85-95. Bohadlová, Kateřina. Fausto Paravidino. Mezilidské vztahy bez obalu. In Hořký život: antologie současné italské prózy a dramatu. Ed. Alice Flemrová. Praha: Havran s.r.o., 2007, s. 309-310.

2

Letizia Russo se narodila roku 1980 v Římě. Debutovala již ve svých dvaceti letech a do italské současné divadelní tvorby vnesla nový směr v podobě „italské Sarah Kane“. V roce 1998 napsala svůj první text Pulcinella e Gesù (Pulcinella a Ježíš), jejž rozpracovala a opatřila novým titulem Niente e nessuno (Nic a nikdo, 2000). Velký úspěch zaznamenala její hra Tomba di cani (Psí hrob, 2001), za kterou získala ocenění Premio Pier Vittorio Tondelli v roce 2001 a rovněž obdržela cenu Premio Ubu (2003) za nejlepší novinku nebo dramatický objev. Tím se jí dostalo i mezinárodní pozornosti a byla přijata spolu s Faustem Paravidinem a norským dramatikem Jonem Fossem na letní stáž „Summer Residency for Playwrights“ pořádanou londýnským divadlem Royal Court Theatre. Výsledkem této spolupráce byla hra Binario Morto/Dead End2 (Slepá kolej), která se hrála ve čtrnácti školách Spojeného království. V roce 2002 také napsala na objednávku „Festivalu Candoni-Arta Terme“ text Asfissia (Udušení), prezentovaný ve formě scénického čtení v edici Tramedautore 2003, text však zůstal i ve své poslední verzi nedokončený. V roce 2003 napsala na objednávku k projektu „Progetto Petrolio“ Maria Martoneho dialogický text Babele (Babylon), který byl poprvé uveden v Neapoli (2004). Ve stejném roce absolvovala desetiměsíční pobyt v Portugalsku, zde hostovala jako rezidentní autorka v lisabonském divadle Teatro Taborda společnosti Atistas Unidos. Výsledkem spolupráce se stal text Os Animais Domésticos (Domácí zvířata), který byl uveden na scénu v Portugalsku3. Jejími nejnovějšími hrami jsou Edeyen (2005), Primo amore (První láska, 2005) a Dare al buio (Dát tmě, 2008), ve které se autorka nechala inspirovat případem Nataschy Kampusch, jenž byla v roce 1998 unesena a osm let vězněna deviantem Wolfgangem Priklopilem v garáži ve Vídni. Sbírka Teatro (Divadlo), která vyšla v nakladatelství Ubulibri v roce 2007, zahrnuje výběr jejich textů (Tomba di cani/Psí hrob, Babele/Babylon, Binario morto/Slepá kolej, Primo amore/První láska, Edeyen). V roce 2008 přepsala Godoniho trilogii La Trilogia della Villeggiatura (Trilogie o dovolené) pro režiséra Antonia Latellu, který hru uvedl v Kolíně (Schauspielhaus). Tentýž režisér uvedl její další vlastní hru Il gatto nero (Černý kocour, 2006) na scéně divadla Nuovo Teatro Nuovo v Neapoli. Její hry byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, portugalštiny a ruštiny a uvedeny na scénách v Německu, Anglii, Irsku, Portugalsku, Chile, Brazílii a Francii. Letizia Russo je rovněž autorkou rozhlasových her4 a překladatelkou z angličtiny, francouzštiny, italštiny a portugalštiny. Vedle současných

2

Přeloženo do angličtiny Lucou Scarlinim ve spolupráci a Aleksem Sierzem, autorem knihy In-Yer-Face Theatre (British drama today). London 2000. 3 Uvedeno na scéně divadla Teatro Nacional Dona María II. v režii Jorgeho Silvu Mela v září 2005. 4 Lo spirito nell’acqua; I conigli sulla luna Kilmainam Gáol; La via del mare; Qoélet.

3

dramat5 přeložila hru Eduard II. Christophera Marlowa, v roce 2006 Molièrovu Školu žen a pro divadelní sezónu 2008 připravila nový překlad Shakespearova Richarda III. 6

5

On an Average Day (John Kolvenbach); Gross Indecency (Moises Kauffmann); Easy Access (Solo Remix) a Death & Dancing (Claire Dowie); The Tale of the Allergist's Wife (Charles Busch); Body Language a A Word from our Sponsor (Alan Ayckbourn); Humble Boy (Charlotte Jones); Gagarin Way (Gregory Burke); Tiny Dynamite (Abi Morgan); Japes (Simon Gray); Hysteria (Terry Johnson). 6 zdroje: Bohadlová, Kateřina. Letizia Russo. Chlad a krutost na každém kroku. In Hořký život: antologie současné italské prózy a dramatu. Ed. Alice Flemrová. Praha: Havran s.r.o., 2007, s. 330-331. Alessi, Chiara. Letizia Russo: piccoli prodigi crescono. Hystrio 20, 2007, č. 1, s. 48-50. http://www.culturaspettacolovenezia.it/index.php?iddoc=1858

4

Davide Enia se narodil v roce 1974 v Palermu a spoluvytváří skupinu dramatiků druhé generace narativního divadla7, nejen jako autor, ale i jako herec. Jeho tvorba je velmi úzce spjata s prostředím sicilského Palerma jak tematicky, tak i jazykově. Smíšením palermského dialektu s italštinou dospěl k osobitému jazyku. Jako vypravěč získal několik cen (UBU, Hystrio, cenu Premio Olimpico ETI). Vzorem a učitelem je mu Dario Fo (zvláště jeho inscenace Mistero buffo) nebo další představitel současného narativního divadla Marco Paolini. Mezi první Eniova díla patří Studio per 2 petali di rosa (1998) a Il Calciatore. Studio sulla giovinezza in endecasillabi (1999). V roce 2000 se stal finalistou při udělování cen „Premio Scenario 2000-2001“ za text Malangelità (2001). Spolupracoval s palermskou autorkou Emmou Dante, která režírovala jeho texty Il filo di Penelope (2000), oceněno prvním místem v soutěži "Terre d'Arance", a Una stanza noc nessuno dentro (2002) napsané pro skupinu „Sud Costa Occidentale“. První velký úspěch Enia zaznamenal s textem (monologem) Italia - Brasile 3 a 2 (Itálie - Brazílie 3 ku 2, 2002) 8, za který získal v roce 2006 ceny Vittorio Mezzogiorno a Vittorio Gassman a hra se dočkala i televizní inscenace a rozhlasového vysílání. Další oceněnou hrou je opět monolog maggio '43 (květen '43, 2004), psán v první osobě a na pozadí historické události bombardování Palerma během druhé světové války. V roce 2003 Eniovi tato hra vynesla cenu za nejlepší divadelní představení v rámci třetího ročníku mezinárodní přehlídky „Teatrul Unui Actor“ v moldavském Kišiněvu. Formu monologu Enia opustil v případě hry Scanna (Jatka, 2004), která vyšla s oběma předchozími v roce 2005 ve sbírce Teatro (Divadlo). Za tuto tragédii získal v září 2003 prestižní ceny "Il Premio Pier Vittorio Tondelli". S ostatními texty má společný palermský dialekt s drsnými výrazy a slovním násilím. Hra se dočkala prvního uvedení na Biennale di Venezia v roce 2004. Enia spolupracoval s televizním programem Report (stanice Rai3), pro který napsal a interpretoval třicetiminutovou hru L’asso dell’aviazione (Jednička v létání), která byla vysílána v září 2004. Dále napsal rozhlasovou hru Rembò, která byla publikována knižně v edici „Fandango Libri“ a prezentována ve spolupráci s Fabiem Rizzim prostřednictvím rozhlasové stanice Radio2 během prosince 2005 až ledna 2006 (publikováno v květnu 2006). V roce 2007 byla vysílána opět na rozhlasové stanici Radio2 rozhlasový program Diciasette anni. Una sentimentale autobiografia metropolitana (Sedmnáct let. Sentimentální životopis velkoměsta), na kterém spolupracoval s palermským hudebníkem 7

Za všechny jmenujme autory, jako jsou Ascanio Celestini, Mario Perrotta, Emma Dante (spolupracovala s Eniou, pochází rovněž z Palerma). 8 Premiéra se konala na stadionu San siro-Giuseppe Meazza 22.května 2002 v Miláně v rámaci přehlídky "Teatri delo sport". Produkce Santo Rocco a Garrincha. Režie a interpretace: Davide Enia, za kytarového doporovdu Settima a Riccarda Serradifalca.

5

Fabiem Rizzem. Od roku 2006 se mu dostalo několikeré příležitosti k hostování po celé Itálii s představením, které sám definuje jako „mikromuzikál“ za hudebního doprovodu Giulia Barocchieriho (kytara) a Rosaria Punza (bicí), kde experimentuje s možnostmi a dynamikou hlasu. Jedná se o dílo s názvem I capitoli dell’infanzia (Kapitoly z dětství) se dvěma částmi Antonuccio si masturba (Antonuccio masturbuje) a Piccoli gesti inutili che salvano la vita (Malicherné bezvýznamné činy, které zachraňují život). V roce 2009 text vyšel spolu se zaznamenaným představením na DVD opět v edici „Fandango Libri“. Spolu s Fabriziem Rossim založil nahrávací společnost 800A Records a v lednu 2009 z této produkce vzešel první singl s názvem „Il Pan del Diavolo“. Nejnovější Eniovo dílo má název Mio padre non ha mai avuto un cane (Můj otec nikdy neměl psa) a vyšlo v edici Duepunti v roce 2010. 9

9

zdroje: Bohadlová, Kateřina. Davide Enia. Sicilské drama v kopačkách. In Hořký život.: antologie současné italské prózy a dramatu. Ed. Alice Flemrová. Praha: Havran s.r.o., 2007, s. 356-357. Enia Davide. Biografia. Dostupné z : www.davideenia.org Vetrucci, Cristina. Davide Enia. Cunto Mundial. Hystro 17,2004, č.2, s.39.

6

8.2 Soupis premiér inscenací

Trinciapollo (Nůžky na drůbež) Autor: Fausto Paravidino Premiéra: Podzim 1999 společností Gloriababbi Teatro v divadle Teatro Tirso de Molina di Roma. Režie: Fausto Paravidino. Interpreti: Andrea Di Casa, Filippo Dini, Sergio Grossini, Fausto Paravidino e Giampiero Rappa, Lello Arena (později Silvano Melia), Antonia Truppo, Vanessa Compagnucci, Dario Bucci, Massimiliano Graziuso a Salvatore Zambataro.

2 Fratelli (2 Bratři) Autor: Fausto Paravidino Premiéra: 6. listopadu 2000 v divadle Nuovo Teatro Comunale v Bolzanu. Produkce: Teatro Stabile v Bolzanu. Režie: Filippo Dini. Scéna a kostýmy: Laura Benzi. Interpreti: Fausto Paravidino, Gampiero Rappa, Antonia Truppo.

7

La malattia della famiglia M. (Nemoc rodiny M.) Autor: Fausto Paravidino Premiéra: 10. června 2000 v Udine v divadle Teatro San Girogio (forma scénického čtení). Režie: Fausto Paravidino. Interpreti: Vanessa Compagnucci, Andrea Di Casa, Filippo Dini, Silvano Melia, Fausto Paravidino, Giampiero Rappa, Cinzia Veronesi.

Natura morta in un fosso (Zátiší v jámě) Autor: Fausto Paravidino Premiéra: 2. října 2001v Miláně v divadle Teatro Verdi. Produkce Atir. Režie: Serena Sinigaglia. Scéna a osvětlení: Nicolas Bovey. Interpretace: Fausto Russo Alesi. Další uvedení: 12. listopadu 2003 v Bolzanu v divadle Nuovo Teatro Comunale. Produkce: Teatro Stabile di Bolzano. Režie: Fausto Pararvidino. Scéna a osvětlení: Laura Benzi. Kostýmy: Sandra Cardini. Interpreti: Maria Paiato, Franco Ravera, Fabrizio Coniglio, Davide Lorino, Carlo Orlando, Nana Torbica.

8

Genova 01 (Janov 01) Autor: Fausto Paravidino Premiéra: 17. března 2002 ve Florencii v divadle Teatro della Limonaia (forma scénického čtení). Produkce: Laboratorio Nove. Interpreti: Iris Fusetti, Simone Gandolfo, Ketti Di Porto, Fausto Paravidino. Další uvedení 21. ledna 2003 v Římě v divadle Teatro Vittoria. Produkce: Associazione Teatrale Pistoiese. Režie: Filippo Dini. Scéna, kostýmy, světla, video: Laura Benzi. Hudba: Michele Rabbia a Giovanni Maier. Interpreti: Simone Gandolfo, Nocola Panelli, Antonia Truppo.

Noccioline (Oříšky) Autor: Fausto Paravidino Premiéra:18. března 2002 v Sesto Fiorentino v divadle Teatro della Limonaia. Produkce: Laboratorio Nove. Režie: Barbara Nativi. Scéna, kostýmy, světla: Dimitri Milopulos. Hudba: Marco Baraldi. Interpreti: Ginevra Bonelli, Matteo Ceccarelli, Claudio Cirri, Luca Cristalli, Daniela d'Argenio, Maria Serena Falagiani, Chiara Francicni, Sacha Mattei, Roberto Rospigliosi, Federica Santi, Gabriele Venturi.

9

Tomba di cani (Psí hrob) Autor: Letizia Russo Premiéra: 14. září 2002 v Beneventu v divadle Teatro Comunale. Režie: Cristina Pezzoli. Scéna: Giacomo Andrico. Kostýmy: Rosanna Monti. Světla: Roberto Chiti. Hudba: Alessandro Nidi. Interpreti: Isa Danieli, Peppino Mazzotta, Aram Kain, Sara Bertela, Federico Pacifici, Giuliano amatucci, Antonio Casagrande. Produkce: Associazione Teatrale Pistoiese - Teatro del tempo presente.

Babele (Babylon) Autor: Letizia Russo Premiéra: 22. ledna 2004 v Pozzuoli v Art Garage. Režie: Paolo Zuccari. Interpreti: Paolo Zuccari a Roberta Rovelli. Scéna a kostýmy: Stefania Barilli Benelli. Světla: Lino Musella. Produkce: Teatro Mercadante di Napoli.

10

Il binario morto/Dead end (Slepá kolej) Autor: Letizia Russo Premiéra (britská): 8. června 2004 v Londýně v divadle Cottesloe theatre. Překlad: Luca Scarlini a Aleks Sierz. Režie: Kirsty Moore. Světla: James Chillman. Interpreti: Matthew Cooke, Sam Rogers, Ian Dowel. Mathew Ericson, Greg Townsend, Beth Turrel, Josie Bainton, Leigh Gaskin, Rebekah Johnstone, Fay Nash, Hannah White, Rachael Harvey. Produkce: Royal Court.

Premiéra (italská): 24. září 2004 v Benátkách na Biennale Teatro, Teatro alle Tese. Režie: Barbara Nativi. Scéna, kostýmy, světla: Dimitri Milopulos. Interpreti: Patricia Ciarloni, Daniel Dwerryhouse, Andrea Floris, Carlo Massari, Francesca Messina, Alessandra Natili, Michael Schermi, Chiara Renzi, Caterina Vannoni, Gabriele Venturi. Produkce: Teatro della Limonaia a Biennale di Venezia.

Primo amore (První láska) Autor: Letizia Russo Premiéra: 16. června 2005 v Římě v divadle Teatro Belli v rámci přehlídky "Garofano Verdescenari di teatro omosessuale. Režie a interpretace: Paolo Zuccari. Scéna a kostýmy: Stefania Barilli Benelli. Produkce: Societa per Attori. 11

Edeyen Autor: Letizia Russo Premiéra: 13. července 2005 v Syrakúsách v rámci festivalu Ortigia v Castello Miniace. Režie: Fausto Pusso Alesi. Scéna a kostýmy: Nicolas Bovey. Interpreti: Pia Lanciotti, Sergio Leone, Michela Ottolini, Maria Pilar Perez Aspa, Fausro Russo Alesi, Christophe Sermet, Debora Zuin. Produkce: Armunia ve spolupráci s CSS Teatro Sabile di innovazione del Fruli Venezia Giulia.

Italia - Brasile 3 a 2 (Itálie - Brazílie 3 ku 2) Autor: Davide Enia Premiéra: 22. května 2002 při příležitosti přehlídky Teatri dello sport v Miláně na stadionu San Siro-Giuseppe Meazza. Produkce: Santo Rocco e Garrincha. Režie: Davide Enia. Interpreti: Davide Enia, Settimo Serradifalco (kytara), Riccardo Serradifalco (kytara).

maggio '43 (květen '43) Autor: Davide Enia Premiéra: 19. ledna 2004 ve Faenze v La Casa del Teatro. Produkce: Accademia Perduta-Romagna Teatri. Režie: Davide Enia. Hudba: Giulio Barocchieri. 12

Interpreti: Davide Enia, Giulio Barocchieri (kytara).

Scanna (Jatka) Autor: Davide Enia Premiéra: 1. října 2004 v Benátkách při přehlídce La Biennale Venezia v divadle Teatro Piccolo Arsenale. Koprodukce: Teatro Metastasio Stabile della Toscana, Teatro di Roma, Teatro Garibaldi di Palermo, Santo Rocco e Garrincha. Režie: Davide Enia. Interpreti: Valentina Apollone, Luigi di Gangi, Alessio di Modica, Katia Gargano, Ugo Giacomazzi, Giorgio Li Bassi, Paolo Mazzarelli, Carmen Panarello, Antonio Puccia.

I capitoli dell'infanzia (Kapitoly z dětství) Autor: Davide Enia Premiéra první kapitoly díla: 23. října 2007 v Římě v divadle Teatro Piccolo Eliseo Patroni Griffi. Premiéra druhé kapitoly: 30.října 2007 tamtéž. Režie: Davide Enia. Interpretace: Davide Enia, Giulio Barocchieri a Rosario Punzo (hudební doprovod). Produkce: Teatro eliseo/Santo Rocco & Garrincha ve spolupráci s Asti Teatro, Palermo Teatro Festival, Fandango.

13

8.3 Internetové zdroje informací o italském divadle www.ateatro.it www.davideenia.org www.delteatro.it www.dramma.it www.drammaturgia.it www.faustoparavidino.it www.hystrio.it www.klpteatro.it www.liquida.it/search/teatro www.teatro.org www.trax.it

14

9 Obrazová příloha

Fausto Paravidino zdroj: http://www.radio.rai.it/radio3/radio3_suite/teatrogiornale/schede.cfm

2 bratři/2 fratelli, režie: Giuseppe Cerrone a Antonio Piccolo, Teatro Elicantropo, Napoli, Itálie (2010); foto Teatro in Fabula zroj: http://www.klpteatro.it/index.php?option=com_content&view=article&id=1940:due-fratelliteatro-fabula&catid=107:2011&Itemid=153

15

Nemoc rodiny M./La malattia della famiglia M, režie: Fausto Paravidino, Teatro Stabile di Bolzano, Bolzano, Itálie (2009); foto: Mario D'Angelo zdroj: http://www.faustoparavidino.it/Ilsuoteatro/LaMalattiadellaFamigliaM/tabid/67/Default.aspx

Zátiší v jámě/Nature morte dans un fossé, režie: François Chevallier, překlad: Pietro Pizzuti, Addition Théâtre, Le Mans, Francie (2010); foto: Laurence Navarro zdroj: http://www.lestroiscoups.com/article-nature-morte-dans-un-fosse-de-fausto-paravidino53982127.html

16

Janov 01/ Gênes 01, režie: Stanislas Nordey, Théâtre Ouvert, Paris, Francie (2006) zdroj: http://www.drammaturgia.it/recensioni/recensione1.php?id=3217

Oříšky/Peanuts, režie: Tina Lanik, překlad: Laura Olivi, Theater im Haus der Kunst, München, Německo (2003) zdroj: http://www.drammaturgia.it/recensioni/recensione1.php?id=413

17

Letizia Russo zdroj: http://www.artistasunidos.pt/letizia_russo.htm

Psí hrob/Tomba di cani, režie: Cristina Pezzoli, Teatro Manzoni, Pistoia, Itálie (2002); foto: Andrea Annessi Mecci zdroj: http://www.pistoiateatri.it/archivio/tomba_di_cani.php

18

Babylon/Babel, režie: Alvise Camozzi, Teatro Secs Pinheiros, São Paulo, Brazílie (2010); foto: Ana Fuccia zdroj: http://versaocultural.blogspot.com/2010/10/alvise-camozzi-dirige-babel-de-letizia.html

První láska/Primo amore, režie: Luigi Saravo, interpretace: Laura Nardi, Teatro della Contraddizione, Milano, Itálie (2010) zdroj: http://www.teatrodellacontraddizione.it/ARCHIVIO%20STAGIONI/SSE2091010/primo%20 amore2.htm

19

Davide Enia zdroj: http://www.klpteatro.it/index.php?option=com_content&view=article&id=82:luglio-1992lattentato-al-giudice-borsellino-nel-racconto-di-davide-enia&catid=36:testi&Itemid=71

Itálie- Brazílie 3 ku 2/Italia - Brasile 3 a 2, režie: Davide Enia, Stadio S.Siro-Giuseppe Meazza, Milano, Itálie (2002) zdroj: http://www.davideenia.org/img_ita-bra.htm

20

květen '43/maggio '43, režie: Davide Enia, La Casa del Teatro, Faenza, Itálie (2004) zdroj: http://www.davideenia.org/img_maggio43.htm

Jatka/Scanna, režie: Davide Enia, La Biennale Venezia, Teatro Piccolo Arsenale,Venezia Itálie (2004) zdroj: http://www.davideenia.org/img_scanna.htm 21

Kapitoly z dětství/I capitoli dell'infanzia, režie: Davide Enia, Teatro Piccolo Eliseo Patroni Griffi, Roma, Itálie (2007); foto: Tommaso Saccarola zdroj: http://www.nonsolocinema.com/I-CAPITOLI-DELL-INFANZIA-CAP-I_15990.html

Kapitoly z dětství/I capitoli dell'infanzia, režie: Davide Enia, Teatro Piccolo Eliseo Patroni Griffi, Řím, Itálie (2007); foto: Tommaso Saccarola zdroj: http://www.nonsolocinema.com/I-CAPITOLI-DELL-INFANZIA-CAP-I_15990.html 22