7.2 Jakub Husník Karel Klíč Kašpar Hermann Papír Historie Papíru Výroba ručního papíru

3

OBSAH

Úvod ........................................... 5 1. Obecný úvod do problematiky muzejního výstavnictví ................................ 7 2. Výstava-metody tvorby námětu, libreta a scénáře .................................. 12 3. Jednotlivé fáze přípravy výstavy ........... 14 3.1 Tematická fáze........................ 14 3.2 Plánovací fáze ....................... 14 3.3 Návrhová fáze ........................ 15 3.4 Technická fáze ....................... 15 4. Scénář výstavy TISK......................... 16 4.1 Návrh řešení ......................... 16 4.2 Texty ................................ 17 4.3 Vitríny .............................. 18 4.4 Osvětlení ............................ 18 4.5 Popisky .............................. 18 4.6 Interaktivní pracoviště .............. 19 5. Jednotlivé sekce výstavy panely exponáty ... 20 5.1 Úvodní panely výstavy................. 20 6. Panely a vitríny věnované tiskovým technikám .................................. 24 6.1 Tisk z výšky ......................... 24 6.2 Tisk z hloubky ....................... 32 6.3 Sítotisk ............................. 35 6.4 Tisk z plochy ........................ 39 6.5 Světlotisk ........................... 45 7. Významní Češi ................................ 46 7.1 Alois Senefelder ..................... 46

4

7.2 Jakub Husník ......................... 49 7.3 Karel Klíč ........................... 51 7.4 Kašpar Hermann ....................... 53 8. Papír ...................................... 55 8.1 Historie Papíru ...................... 55 8.2 Výroba ručního papíru ................ 56 8.3 Výroba papírenským strojem ........... 57 9. Písmo ...................................... 65 9.1 Vývoj písma v českých zemích ......... 65 9.2 Vznik písma .......................... 67 9.3 Vývoj latinky ........................ 71 10. Závěr ..................................... 73 11. Resumé .................................... 74 12. Odkazy a poznámky ......................... 76 13. Seznam pramenů a literatury ............... 78 14. Seznam příloh ............................. 81

5

ÚVOD Jako téma bakalářské práce jsem si vybral zpracování scénáře k výstavě o tisku. Výstava bude zařazena do výstavního plánu Technického muzea v Brně na rok 2010. Problematice tisku a dokončovacího zpracování je v Technickém muzeu v Brně věnována část expozice Ulička řemesel (dílna knihaře a tiskaře). Zde jsou k vidění pouze základní a nejužívanější potřeby tiskařů ve 20. a 30. letech 20. století v městské dílničce. Bylo by vhodné tuto část expozice doplnit výstavou, která by návštěvníkům představila polygrafii podrobněji a zároveň by ukázala, že do tohoto odvětví lidské činnosti se velkou měrou svými světovými vynálezy zapsali i Češi. Výstavy věnující se tisku v brněnském technickém muzeu proběhly v letech 1959 – „Československý hlubotisk“, výstava pořádána k 32. výročí úmrtí Karla Klíče, 1961 „Polygrafie – důležitý činitel v čs. kulturní revoluci“, 1992 „Francouzská litografie“. Letos uplyne 15 let od poslední výstavy věnující se některé z oblastí tisku. Cílem bakalářské práce je tvorba scénáře výstavy „Tisk“ a navazující realizace výstavy, aby bylo možné prezentovat dynamicky se rozvíjející oblast lidské činnosti jakou je právě polygrafie. První část výstavy by měla návštěvníka seznámit se čtyřmi základními tiskovými technikami a využitím jednotlivých tiskových technik v praxi (od tisku méně náročných tiskovin denní potřeby až po tisky bankovek). V sekci o historii tiskových technik (tisk z výšky, tisk z plochy, sítotisk) bude rozsáhleji představena technika tisku z výšky od Johannese Gutenberga, která bývá označována jako „jeden z největších počinů druhého tisíciletí“. Jeho význam vystihuje citát: „Víc jak zlato změnilo svět olovo. A víc jak

6

olovo z hlavní zbraní ho změnilo olovo ze sazečské kasy.“ 30. září 1452 je datum, kdy Gutenberg dokončil strojový tisk dvoudílné bible. Knihy se staly dostupnějšími a snížila se pracnost při pořizování opisů. V další části budou představeni významní Češi, kteří se zapsali do dějin polygrafie, podrobněji bude představen Karel Václav Klíč, který tvořil v brněnském fotografickém atelieru Rafael, kde vznikla první heliogravura. Výroba papíru bude prezentována jako samostatná kapitola výstavy, bude představena výroba prvních materiálů pro psaní a tisk, přes ruční papír až po moderní výrobu na papírenském stroji. Kapitola věnovaná písmu nás zavede do povodí řek Eufratu, Tigridu, Nilu a Žluté řeky, prvních vyspělých civilizací, kde se objevuje písmo hieroglyfické, klínové aj. Návštěvníky bude jistě zajímat také zmínka o vzniku a rozšíření latinky.

7

1. OBECNÝ ÚVOD DO PROBLEMATIKY MUZEJNÍHO VÝSTAVNICTVÍ

Z. Z. Stránský charakterizuje muzejní výstavnictví takto: „Muzejní výstavnictví je specifická vizuální forma komunikace, která se obrací ku společnosti se závažným poselstvím. Jeho vážnost spočívá právě v tom, že operuje převážně s autentickými svědky, kteří nesou svědectví pravdy na rozdíl od převažujících forem, neautentické, virtuální komunikace. Je to právě tento moment, který má závažný emocionální dosah na naše vědomí a hraje nezastupitelnou roli v působení na kulturní vědomí člověka. Jejím výsledkem je vědecko-umělecký obraz tématiky, umožňující dialog člověka s věcmi a tím poznávání spojené s prožíváním v podnětném prostředí, v němž se využívá všech prostředků vědy, umění a techniky k vysoké výchově vzdělávací efektivity“.1) Z výše uvedeného vyplívá, že prezentace v muzeích hraje nezastupitelnou roli v kulturním a vzdělávacím procesu společnosti a zároveň potřebu zprostředkovat hmotný artefakt poznání v dnešním světě počítačů. U problematiky muzejního výstavnictví si musíme definovat dva základní pojmy výstava a expozice. Prvotní rozdíl mezi expozicí a výstavou najdeme v časovém rozpětí trvání, výstava je krátkodobou formou prezentace většinou trvá do dvou let, expozice není časově omezena, ale její trvání se dá omezit dobou 10 let. Expozice je zaměřena jen povrchově, musí návštěvníkům představit a prezentovat celý obor (sdělovací technika), ve výstavě můžeme sáhnout k výběru a představit jen část (výstava telefonů), můžeme tedy podrobněji popsat jen námi vybranou výseč sbírky. Výstavu mohou tvořit předměty z vlastních zdrojů

8

nebo zápůjček od jiných institucí nebo soukromých sběratelů. Výstavnictví můžeme rozdělit na obecné výstavnictví jedná se především o obecné výstavy (veletrhy),

kdy

firma

představuje

a

předvádí

své

výrobky,

nejsou potřeba žádné zvláštní podmínky pro ochranu vystavovaných předmětů muzejní výstavnictví, využívají se zde poznatky z psychologie, komunikace, pedagogiky, designu, architektury. Má být schopné poskytnout návštěvníkům vzdělání, výchovu a být zdrojem určité relaxace, do hry zde vstupují faktory ochrany sbírkových předmětů, tímto se zabývá preventivní konzervace, jde o zajištění takových podmínek, aby nedocházelo k degradaci vystavovaných nebo v depozitáři uložených předmětů.

Faktory, na které musíme brát ohled při realizaci výstavy Osvětlení Světlo se skládá z infračerveného záření, které zvyšuje teplotu a UV záření, způsobující fotochemické reakce. Změny způsobené světlem jsou nevratného rázu a kumulativní. Ideální je, pokud máme možnost výstavní sál odstínit od přímého denního světla a zajistit jen umělé osvětlení (vhodným osvětlením můžeme odstranit UV záření). Jako další ochranu před vlivy světla můžeme do výstavy umístit pohybová čidla, kdy se osvětlení zapíná pouze, pokud je ve výstavě návštěvník. Předměty můžeme podle citlivosti na světlo rozdělit do tří skupin: citlivé na světlo – intenzita max. 50 luxů, papír, textil, filmy, foto středně citlivé – 51 – 150 luxů, dřevo, kůže, obrazy málo citlivé - 150 – 300 luxů, horniny, kovy, porcelán

9

Mezní hodnota pro to, aby byl člověk schopen vnímat barvy, je 30 luxů.

Teplota a vlhkost Hodnoty spolu úzce související. Rychlost chemických reakcí stoupá se zvyšující se teplotou. Vlhkost absolutní množství vodní páry skutečně obsažené v jednotkovém objemu vzduchu při dané teplotě. Vlhkost

relativní

aktuální

vlhkost

ovzduší

(v

procen-

tech), při zvýšení teploty vzduchu se relativní vlhkost snižuje. Pro většinu sbírkových předmětů je optimální 55-60% vlhkosti a teplota 15-20 °C. Negativní důsledky relativní vlhkosti – nad 70% vznik kondenzace vody a u železných materiálů koroze, – nízká relativní vlhkost pod 35% způsobuje vysychání dřevěných předmětů, jejich praskání nebo poškození jejich povrchové struktury, – výkyvy relativní vlhkosti 5% nebo vyšší mají za následek objemové změny předmětu. Teplotu a vlhkost u většiny výstav udržujeme na přijatelných hodnotách pomocí centrální klimatizace pro celou místnost, u cenných sbírkových předmětů je možno řešit pomocí speciálních vitrin s vlastní klimatizační jednotkou.

Prach Poškození předmětu prachem může být přímé, jeho ostrými hranami, nebo nepřímé, díky plísním a bakteriím, které na sebe prach váže. Prvotní ochranou je nestavět muzejní budovy blízko

10

zdrojů znečištění ovzduší. Řešením ve výstavě a expozicích je použití prachotěsných vitrin. U novějších budov také snižování prachových částic pomáhají klimatizační jednotky, vzduch pronikající do budovy je čištěn pomocí filtrů. U výstav z důvodu doby jejich trvání nehrozí napadení biologickými škůdci.

Protipožární opatření Ve výstavě je žádoucí používat nehořlavé materiály. Hořlavé materiály je dobré opatřit speciální barvou prodlužující dobu vznícení. U modernějších výstavních sálů jsou čidla citlivá na kouř, která jsou schopna spustit samozhášecí mechanizmy (vodní nebo nověji směs plynů schopná snížit obsah kyslíku ve vzduchu na mez schopnou uhasit požár, ale zároveň zajistit bezproblémový odchod návštěvníků).

Transport sbírkových předmětů S transportem exponátů se setkáme téměř u každé výstavy,i když máme vlastní sbírkové předměty, musíme je dovézt z depozitáře, pokud není umístěn v budově muzea. Před transportem je nutné pořídit seznam předmětů s popisem jejich stavu. Následně se zabalí do netečné folie, která by měla tlumit nárazy a uloží se do beden, volná místa se vyplní měkkým materiálem, který předmět dále zafixuje. Nejméně rizikovým počinem je zajištění dovozu specializovanou firmou. Ta má potřebné vybavení, například klimatizované boxy, nedochází tak ke klimatickým šokům a předměty jsou ve stále stejném prostředí. Specifickým příkladem je zápůjčka sbírkového předmětu do zahraničí, povoluje ji Ministerstvo kultury České republiky a vývoz se řídí zákonem 122/2000.

11

Důležitou roli v muzejních expozicích nebo výstavě mají pracovníci, přímo se podílející na osobním kontaktu s návštěvníkem, většinou bývají první, s kým přichází návštěvník do styku. - Dozorce: vždy pouze hlídá, aby nedošlo ke škodám a poskytuje

jednoduché

základní

informace

dle

definice

ICOM.Měl by ovládat cizí jazyk, mít základy sebeobrany a umět poskytnout první pomoc - Průvodce:

tlumočí

návštěvníkům

předem

naučený

text.

Snahou muzea by mělo být přizpůsobit výklad dané skupině návštěvníků. - Lektor: měl by mít základní pedagogické vzdělání, vede specializovaný program pro návštěvníky (pracovní listy, oživení některých exponátů)

12

2. VÝSTAVA - METODY TVORBY NÁMĚTU, LIBRETA A SCÉNÁŘE

Výstavou

rozumíme

krátkodobé

zpřístupnění

sbírkových

předmětů soustředěných do souboru podle výstavní koncepce, trvání výstavy je možno vymezit na dobu dvou let. Výstava má monotematické zaměření, můžeme se podrobněji věnovat jen určitým sbírkovým předmětům dané sbírky. Jednotlivá výstava má svou názorovou a hodnotovou koncepci ovlivňující výběr, prezentaci předmětů. Výstavy se zpravidla otevírají slavnostním zahájením – vernisáží, s doprovodným kulturním programem. Oblibu si získaly tzv. derniéry, které jsou rozloučením či tečkou za realizovanou výstavou. I při této příležitosti lze uspořádat kulturní a zábavnou akci. Motto - navozuje základní téma výstavy. Podává základní informaci, o čem výstava bude. Námět

-

při

tvorbě

námětu

pracujeme

s názvem

výstavy,

jedná se o stručné pojednání o výstavě. Pokud se vztahuje k určitému výročí, mělo by se její konání uskutečnit do tohoto termínu. Musíme znát přibližný počet exponátů a panelů, abychom mohli vycházet z přibližného půdorysného rozsahu. Nechat si vypracovat zprávu od správce depozitáře o zamýšlených exponátech, zda jsou schopny vystavení, případně potřebují-li konzervátorský zásah. Časový harmonogram tvorby výstavy, návaznost tématu výstavy na místní určení (výstava se bude konat ve městě, kde se narodil významný představitel oboru), sestavit realizační tým výstavy. Libreto - poskytuje podrobné informace pro tvůrce grafického řešení. Téma už je rozvinutější a slouží pro základní informace o zpracování architektonické studie a grafického řešení. Obsahuje vybrané exponáty schopné vystavení. U libreta se

13

musíme setkat s prvním návrhem situačního plánku expozice, co a v jakých souvislostech poskytneme návštěvníkům. Musí se objevit první finanční rozvaha výstavy. Scénář vzniká ve spolupráci autora výstavy s autory architektonického a výtvarného řešení. Scénář již musí obsahovat detailní členění expozice podle témat a souborů exponátů, seznam exponátů s pomocným číselným označením, popisem, rozměry a inventárními čísly. Textová část musí obsahovat rozsah a kategorizaci hlavních i průvodních textů a popisek. Dále již musí být jasné všechny navrhované instalační prvky (např. typy a parametry

vitrín),

grafické

ztvárnění

a

prostorové

řešení.

Scénář není definitivní podobou výstavy, ale podkladem pro konečnou realizaci projektu. „Úpravy, ke kterým došlo v průběhu realizace, je nutné zaznamenat v dodatku ke scénáři pro zdokumentování a případ dalších úprav nebo reinstalaci.“

2)

Obsahuje

také veškeré doprovodné programy pro školy, nebo odbornou veřejnost a jiné cílové skupiny. Před samotným zahájením prací je nutné zajistit výběrové řízení na dodavatele, ať už celé výstavy na „klíč“ nebo na dodavatele dílčích komponentů. V Technickém muzeu v Brně se výběrové řízení provádí u zakázek nad 3000 Kč. Pro tento účel slouží list o předběžné řídící kontrole viz. příloha 1. Při tvorbě scénáře musíme brát v potaz, zda bude výstava realizována samotným muzeem nebo si na realizaci najmeme firmu (autor se poté stává koordinátorem prací). Při realizaci výstavy,

která

nebude

tvořena

typizovaným

funusem,

musí

být

technický scénář vypracován až do fáze výrobních výkresů nebo nářezových plánů.

14

3. JEDNOTLIVÉ FÁZE PŘÍPRAVY VÝSTAVY

3.1 Tematická fáze „Tematická

fáza

začína

s ideou,

ktorú

podnietilo

buď

múzeum alebo podnet k nej prišiel zvonku. Túto ideu treba kriticky preveriť, či sa naozaj musí zviditeľniť muzeálnou výstavou alebo, či sa jej sprostredkovanie nemože lepšie uskutočniť iným sposobom. Keď preverenie hovorí za výstavu, mal by sa urobiť hrubý náčrt, ktorý treba podrobne prediskutovať. Može sa totiž stať, že okrem povodcu idey a niekoľkých kolegov, nemá o takúto výstavu nikto záujem.“

3)

Dalším krokem by mělo být

zjištění stavu sbírkových předmětů k tématu výstavy a jejich stav, případně jak velký bude třeba zásah konzervátora (finanční stránka). Po tomto prvotním zjištění můžeme přistoupit k tvorbě návrhu. Ten obsahuje: zdůvodnění- proč zrovna tato výstava, cíl- zde se zaměříme na návštěvníky, co a jak jim chceme výstavou sdělit, přibližný rozsah prostor, finanční náklady, stručnou dataci tzn. alespoň rok konání. 3.2 Plánovací fáze Výsledkem této fáze je námět. Je to důležitý bod další přípravy výstavy, vytyčíme zde konkrétní skutečnosti pro pochopení tématu výstavy. Je možná spolupráce dalších profesí (výstaváři, konzervátoři). Z okolností, které v této fázi známe, už bychom měli být schopní vytvořit název. Hlavním výsledkem plánovací fáze by měla být dějová osnova. Objevují se zde první grafická ztvárnění, případné diorámy. Vyzdvihneme stěžejní předměty výstavy.

15

3.3 Návrhová fáze V této fázi vzniká libreto. Tvoří jej kurátor, texty by měly procházet jazykovou a stylistickou korekturou, první konkrétnější řešení už by mělo mít i grafické zpracování. Součástí libreta je i výstavní protokol, tzn. konečný protokol všech textů náležících do výstavy. Je poplatný grafickému zpracování. Musí zde být jasné vymezení pravomocí, kurátor připravuje texty po odborné a věcné stránce, korektor je odpovědný za stylistické a gramatické úpravy a grafik za vizuální podobu (výslednou podobu může schvalovat nezávislá komise, např. v TMB výtvarnou komisi jmenuje a schvaluje ředitel organizace). Nejsou možné věcné zásahy do textů bez vědomí kurátora výstavy. Může zde proběhnout i tvorba kontrolních náhledových tisků pro lepší posouzení barevnosti, velikosti písma.

3.4 Technická fáze Hlavním a závazným podkladem je scénář výstavy. Obsahuje podrobný

popis

tematického,

prostorového

řešení,

grafického

zpracování. Scénář je přímým podkladem pro všechny práce spojené s výstavou. Doplňuje ho půdorys výstavních prostor, popis jejich umístění, použitý výstavní fundus a doprovodné programy výstavy. Ve vedlejším sledu s přípravou scénáře musíme zajistit i propagaci výstavy, tisk pozvánek, plakátů, informovat média, stanovit datum tiskové konference (musíme si dát pozor, aby na den, případně hodinu tiskové konference k výstavě nepřipadla další významná událost v našem regionu). Slavnostní otevření výstavy může mít vlastní program: krátký koncert, divadelní scénka atd. V průběhu trvání výstavy musíme zajistit pravidelnou údržbu výstavních prostor a je-li to vyžadováno, tak i exponátů.

16

4. SCÉNÁŘ VÝSTAVY TISK

4.1 Návrh řešení

Název výstavy „TISK“, jednoslovný název je vhodnější jednak kvůli grafickému zpracování tiskovin a je snadněji zapamatovatelný a v tomto případě vystihuje hlavní zaměření výstavy. Výstava bude probíhat na ploše cca 200 m2, ve velkém výstavním sále Technického muzea v Brně, který je umístěn hned za vstupním prostorem muzea,kde se nachází pokladna a expozice Panoráma. Návštěvník má tedy možnost zhlédnout aktuální výstavu ještě před vstupem do expozic a s vybraným tématem se seznámit podrobněji (půdorys vstupních prostor viz příloha 1a). Výstava bude řešena pomocí systému Octanorm. Důvodem pro výběr tohoto fundusu je fakt, že v Technickém muzeu se tento systém používá tzn. snadná dostupnost, žádné další finanční náklady na jiný typ fundusu a nemalým kladem bude i rychlost stavby, snadná přemistitelnost této výstavy, to najde uplatnění zejména pokud o výstavu projeví zájem jiné muzeum, snadná montáž a demontáž na místě. Nevýhodou systému octanorm je jeho starší vzhled, který už dnes nemusí odpovídat současným trendům v muzeích, není zajištěna úplná prachotěsnost. Jako alternativa jiného architektonického řešení je použití jiných typizovaných vitrin a výstavních stěn, např. od firmy Rothstein, výhodou je konfigurace přímo na míru zákazníka, nekonečně mnoho variant řešení, systém osvětlení, vyhovující i nejnáročnějším požadavkům pro vystavené exponáty, prachotěsnost a možnost vytvoření klimatizační jednotky pro každou vitrinu (zajištění nejlepšího klimatu pro každý exponát ve výstavě).

Nevýhodou

může

být

horší

rozebíratelnost

vitrin,

17

tmelení

čelní

skleněné

stěny

(zajištění

prachotěsnosti)

po

každé manipulaci s exponátem. Dalším možným způsobem je výstavba pomocí dřevotřískových modulů nebo sádrokartonových desek, výhodou tohoto řešení je především vzhled a nekonečná variabilita řešení (libovolná barevnost a skladba modulů). Toto řešení je ovšem finančně náročnější a při práci vzniká větší prašnost. Architektonické řešení, rozmístění jednotlivých vitrín, volných exponátů, interaktivních pracovišť je uvedeno v příloze (půdorys výstavních prostor viz příloha 1b). Popis k jednotlivým interaktivním pracovištím pro 2. stupeň ZŠ a střední školy je uveden v příloze č 3. Pracoviště budou sloužit k vyzkoušení všem návštěvníkům, princip obsluhy není složitý a za pomoci dozorů expozic jej bude možné obsluhovat a pochopit funkci předváděného exponátu.

4.2 Texty Výstava bude rozčleněna do dvou základních celků. Pro návštěvníky, kteří se nechtějí problematikou zabývat podrobněji, budou dostačující informace zveřejněny na panelech základních (PZ), umístěných kolmo ke směru prohlídky o šířce panelu 500 mm a výška 2075 mm. Texty v rámečcích budou použity na základních panelech, obsahujících stručnější informace, ale v takové míře, aby byly dostatečně schopné, objasnit danou problematiku. Zvídavější najdou podrobnější vysvětlení a schémata na panelech podrobnějších (PP), rovnoběžně rozmístěných ke směru prohlídky o šířce panelu 960 mm výška 2075 mm. Všechny informace najdou návštěvníci i v listovacích rámech. Podtržené tex-

18

ty podávají stručné informace, co který text znamená a co by se měl návštěvník dozvědět.

4.3 Vitríny Vitríny

(značení

V1–V6)

systému

Octanorm

o

půdorysném

rozměru 1000x1000 mm. Některé vitríny budou prosklené ze tří stran, na čtvrté straně bude panel s jedním nebo několika výřezy pro nejvýznamnější exponáty, u kterých bude rozsáhlejší popis. Zde se zájemci dozvědí souvislejší a úplnější informace o historii daného exponátu. Žádný z exponátů nevyžaduje speciální podmínky na klimatizaci a osvětlení. Klima bude zajišťovat centrální klimatizace budovy.

4.4 Osvětlení Osvětlení bude řešeno diodovými led světly umístěnými ve stropu vitríny a speciálními světelnými válečky LED diod pro osvětlení spodní police. Ostatní prostory budou nasvíceny centrálními směrovými světly, na volné exponáty budou ze stropních

světelných

kolejnic

nasměrovány

bodové

zdroje

světla.

Žádný z exponátů nepotřebuje speciální světelné podmínky.

4.5 Popisky Popisky budou využívat dvou modulů nerezových stojánků pro krátké texty (název, datace, výrobce), bude použita popiska

o

rozměru

čelní

stěny

50x100

mm,

Pro

exponát

s konkrétnějším popisem, popiska rozměru 150x75 mm, oba typy budou umístěny ve vitrínách u exponátu nebo na stolcích interaktivních pracovišť.

19

4.6 Interaktivní pracoviště Za

pomoci

lektora

si

budou

moci

návštěvníci

vyzkoušet

jednodušší tiskové techniky (tisk z výšky S1 a sítotisk S2) a výrobu papíru nabíráním papíroviny do síta (S3). Pracoviště budou zaměřena pro děti od 7 let, vyzkouší si tisk na jednoduchém obtahovacím lisu (např. tisk svého jména na jednoduchém knihtiskovém obtahovacím lisu), pro střední školy bude mít tato názorná ukázka pochopení principu dnes již téměř neznámých řemesel knihtiskaře a sazeče. Návštěvu, by do svých osnov mohla zařadit některá z polygrafických škol v Brně, například Integrovaná

střední

škola

polygrafická,

kde

studenti

uvidí

i činnosti, ze kterých vycházejí všechny dnešní moderní techniky tisku a zpracování tiskovin, ale s přechodem na digitalizaci tiskového procesu a zpracování, se učí jen okrajově. Na doprovodném DVD bude zpracován krátký záznam z dílen uměleckých tiskařů, knihařů a zavede diváka do moderních tiskárenských provozů s velkými tiskovými rotačkami pro tisk novin a periodických tiskovin. Cílem výstavy by mělo být srozumitelné vysvětlení tiskových dějů a dokončovacího zpracování tiskovin, které nás každodenně, aniž si to uvědomujeme, obklopují (noviny, oznámení atd.), návštěvník by tedy měl za pomoci obrazových, textových, trojrozměrných exponátů a multimediálních forem

prezentace

(DVD)

proniknout

v polygrafickém průmyslu.

a

pochopit

základní

děje

20

5. JEDNOTLIVÉ SEKCE VÝSTAVY PANELY A EXPONÁTY 5.1 Úvodní panely výstavy

Úvodní panely seznámí návštěvníka s výstavou, o čem pojednává a stručné uvedení do problematiky tisku. Celkem 3 panely značení u1–u3. Na závěr je uveden nezkrácený text do listovacího rámu.

Úvodní panel výstavy u1

„Nejkrásnější je naše duše, jíž je dáno, myšlením zobrazovat v svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo, jímž zachycujeme a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou knihy, písmem ladně sestavené, jimiž zpodobenou moudrost posíláme lidem, místně či časově vzdáleným, ba dokonce i pozdnímu potomstvu. Nejkrásnějším darem Božím je vynález tiskových liter, jimiž se knihy nesmírně rychle rozmnožují.“ J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia

Autor výstavy: Grafické a architektonické řešení: Spolupráce: Realizace: Partneři: Spolupracující instituce:

21

Úvodní panel výstavy u2

Tiskové techniky Způsoby tisku jsou čtyři. Tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy a sítotisk. Nejstarší z nich je tisk z výšky, kdy tisková plocha je vyvýšena nad ostatní části tiskové matrice. Přestože se pro barevné reprodukce v tiskovinách užívá v dnešní době nejvíce ofsetového tisku (letáky, časopisy atd.), z historie známe několik dalších metod, které ač vysoce kvalitní, byly nakonec postupným vývojem a nároky na rychlost a flexibilitu vytlačeny. Každá z těchto technik měla svoje kouzlo a charakter. Dnes se s některými z nich můžeme setkat u řemeslných provozů či v uměleckých ateliérech.

Úvodní panel výstavy u3

Historie tiskových technik Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí primitivních jednoduchých razítek. „Ve 3. tisíciletí před n. l. již staří Asyřané používali vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma.“

4)

Z Egypta přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty opisovali otroci, takže technika mechanického tisku neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk. Do Evropy se dostala mnohem později, a vznikla nezávisle na Číně.

22

Tiskové techniky lze dělit dle mechanického použití tlaku na: -

klasické

techniky,

kdy

se

používá

mechanického

tlaku.

K tisku potřebujeme tiskařskou formu. „Tlačová forma sa definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov…“

(5)

- nekonvenční techniky nebo-li digitální, kdy se tlaku nepoužívá. Tyto techniky vznikly po velkém počítačovém rozmachu. „Zdokonalenia v oblasti výstupných zariadení počitačiv, pracujúcich na elektrografickom, ink-jetovom a inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače.“

(6)

V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba a digitalizace. V dnešní době se stránky knih, časopisů atd. připravují pouze elektronicky.

Text úvodní do listovacího rámu Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy si lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí jednoduchých razítek. Ve starém Egyptě znali razidla a pečetidla, na kterých byly kromě různých značek kněží a velmožů i celé věty textů zaklínání. „Ve 3. tisíciletí před n. l. již staří Asyřané používali vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma.“

(2)

Z Egypta

přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty opisovali otroci, takže technika mechanického tisku neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk. Do Evropy se dostala mnohem později, a vznikla nezávisle na Číně. „Novodobé“ techniky tisku jsou čtyři – tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy, sítotisk. Jejich historie a vývoj

23

jsou uvedeny v samostatných kapitolách. Od doby jejich vzniku až do první poloviny 20. století se technika tisku nijak výrazně nezměnila. V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba a digitalizace. V dnešní době se stránky knih, časopisů atd. připravují pouze elektronicky. Tiskové techniky lze též dělit dle mechanického použití tlaku na: -

klasické

techniky,

kdy

se

používá

mechanického

tlaku.

K tisku potřebujeme tiskařskou formu. „Tlačová forma sa definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov…“

(5)

- nekonvenční techniky nebo-li digitální, kdy se tlaku nepoužívá. Tyto techniky vznikly po velkém počítačovém rozmachu. „Zdokonalenia v oblasti výstupných zariadení počitačiv, pracujúcich na elektrografickom, ink-jetovom a inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače.“

(6)

24

6. PANELY A VITRINY VĚNOVANÉ TISKOVÝM TECHNIKÁM

Následující čtyři panely seznámí podrobněji návštěvníka se základními technikami tisku (tisk z výšky, hlubotisk, sítotisk a tisk z plochy , jejich historií a stručným popisem jejich funkce, využití, historické souvislosti vzniku, jejich zánik nebo začlenění do modernějších tiskových procesů. Textové panely mají přímou návaznost na exponáty ve vitrínách v drtivé většině případů jsou prezentovány předměty přímo popisované na panelech. Kapitolu uzavírají nezkrácené texty do listovacích rámů.

6.1. Tisk z výšky Text základní panel a

Historie tisku z výšky Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4. stol. n.l. vznikl v Číně důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. „Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno v reliéfu písmo, znaky a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru.“

7)

Text s obrázky byl vyřezáván do dřevěné desky, kterou se papír „orazítkoval“. Ještě před vynálezem knihtisku se tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i pouhé obrázky. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Nejstarší zachovaný dřevořez (obrázek sv. Kryštofa) pochází z roku 1423. V polovině 15.

25

stol. vynalezl Johannes Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. „Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí dějin – za matku všech revolucí.“ 8)

. Díky knihtisku se zrychlila a zlevnila výroba knih a vznik-

ly tak dobré podmínky pro rozvoj všeobecné vzdělanosti. Kolem roku 1470 byla vytištěna první kniha v českých zemích. V roce 1500 bylo v Evropě asi 250 tiskáren. K zdokonalení ilustrační techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt, který umožňoval vyjádřit tónové hodnoty obrazů vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty. Nejnamáhavější a nejzdlouhavější bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který pracoval na několika modelech právě vynalezeného psacího stroje. Tak přišel na myšlenku sázet stránky tak, že by sazeč psal na klávesnici jako u psacího stroje a sázecí stroj by vybíral a sázel příslušná písmena sám. Tak vznikl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype.

Princip tisku z výšky

Tisk z výšky Barva je pouze na vyvýšených místech tiskové desky (stejně jako u razítka) a barva se z ní přenáší tlakem na papír. Tato technika je nejvíce rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie). Tisková deska je opatřena vrstvou barvy pouze na vyvýšených místech, jako u razítka, a barva se z ní přenáší tlakem na papír (odtud název „tisk z výšky“).

26

Gumotisk Gumotisk (flexografický tisk) - tisk z pružných reliéfních forem. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové barvy a dobře lne i k hladkým materiálům. Jeho předností je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité zpracování potištěné suroviny, možnost potiskovat velmi hlazené a lesklé materiály (PVC).

Vitrína 1

Exponát představuje shodnou konstrukci jakou používal Gutenberg a v téměř nezměněné formě se používala dalších 500 let.

Exponát 1 Popiska: Litery používané při tisku z výšky a odlévací formičky s obrazem jednotlivých písem. Do matrice z tvrdého kovu se tak odlévalo vždy více naprosto stejných písmen z měkkého, snadno tavitelného kovu – olovo.

Exponáty 2 – 6 štočky používané pro tisk obrázků pomocí knihtisku. Ve vitrině budou také tisky z jednotlivých štočků.

Exponát 2 Přírůstkové číslo 16/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem kovadliny. Štoček sloužil pro reprodukci obrazů tiskem.

27

Exponát 3 Přírůstkové číslo 15/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem pojízdného postřikovače umístěného na trakaři

Exponát 4 Přírůstkové číslo 17/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem ústí ventilátoru s regulací množství

Exponát 5 Přírůstkové číslo 9/1976 Štoček tiskařský dřevěný - sada 1. čtvrtina 20. století Popiska: Sada tiskařských štočků s obrazy kovářského nářadí

Exponát 6 Přírůstkové číslo 470/1975 Štoček tiskařský 30. léta 20. století Popiska: Kovový tiskařský štoček s obrazem zahradního postřikovače

Exponát 7 Přírůstkové číslo 1029/1973 Cyklostyl GESTETNER

28

Popiska: Cyklostyl k rychlému kopírování textů, Výrobce: Gestetner

Vitrína 2

Exponát 8 Přímo navazuje na představení nejstarší techniky tisku, interaktivní pracoviště bude představovat přibližně stejný způsob zhotovení tiskoviny (nanesení barvy a její obtisk na papír) jaké použil Guttenberg. Přírůstkové číslo 175/1973 Model Guttenbergova tiskařského lisu Popiska: Model prvního tiskařského lisu Johannese Guttenberga z roku 1440

Volný exponát 1 Přírůstkové číslo: 1102/1973 Kasa tiskařská 1900-1930 Tiskařská kasa je vlastně zásobník na litery, ze kterého vybíral sazeč při tvorbě štočku. Popiska: Tiskařská kasa, litery v ní umístěné používal sazeč k sazbě textového štočku

Volný exponát 2 Přírůstkové číslo: 144/1998 Zařízení tiskací DAPAG Výrobce: DAPAG; Výr. číslo: 890 DAPAG Limited, London E.C.I. rok 1943

29

Popiska: Tiskárna může tisknout připravený štoček. Ovládací páka v horní úvrati dvěma válečky nanese na štoček tiskařskou barvu a ve spodní přitiskne štoček proti gumové podložce a zároveň otře ony dva válečky o otočný mosazný terč, na kterém je vrstva zásobní barvy. Štoček lze vyměnit v mezipoloze páky.

Volný exponát 3 Přírůstkové číslo: 359/1984 Stroj rozmnožovací ROTO Výrobce: ROTO 1920-1930 Popiska: Stroj na rozmnožování textů a čárových obrázků napsaných a nakreslených na rozmnožovací bláně. Pracuje na principu cyklostylu. Hlavní částí jsou 2 pogumované válce, hnané řetízkovým převodem ručním pohonem (klikou). K válcům je přitlačován barvící váleček menšího průměru, který kromě rotačního pohybu vykonává i přímočarý vratný pohyb. Obstarává nanášení barvy na blánu a otisknutí na papír, Výrobce ROTO, rok 1920– 1930

Volný exponát 4 Přírůstkové číslo 685/1973 Přístroj rozmnožovací TEMPOCOP Výrobce: TEMPOCOP VEB Reprotechnik - Leipzig, ND, 1960 Vyvolávací zařízení je součástí rozmnožovacího přístroje TEMPOCOP, který slouží k pořizování fotokopií mokrou cestou kontaktním způsobem. Skládá se z vyvolávací nádoby s vedením na papír a z elektromotoru. Ve vyvolávacím zařízení se vyvolává citlivý papír po osvětlení v osvětlovacím zařízení.

30

Provozní údaje: 220 V, max. rozměr papíru 235 mm Popiska:

Vyvolávací

zařízení

slouží

k

pořizování

fotokopií

mokrou cestou kontaktním způsobem, Výrobce: TEMPOCOP, rok 1960

Volný exponát 5 Přírůstkové číslo: 129/1999 Zařízení tiskací pro navštívenky Výrobce: A. Robisch, Salierring 29, Köln rok 1960-1980 Popiska:

Etiketovací

tiskací

stroj

se

používal

pro

dotisk

předtištěných etiket různého zboží a výrobků. Na dřevěné základové desce je přišroubován rám strojku. Na boku je páka, jejíž vratný pohyb vpřed a vzad uvádí do chodu celý mechanismus. V přední poloze se otřou válečky o mosazný disk, na kterém je zásoba barvy a zároveň se tiskne štoček. Ve druhé poloze vratné páky válečky nanesou barvu na litery štočku, Výrobce: A. Robisch, rok 1960–1980

Interaktivní pracoviště S1 viz příloha 3

Text na panel c, d a do listovacího rámu Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4. stol. n.l. vznikl v Číně důležitý vynález na cestě ke knihtisku, tzv. deskotisk. „Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno v reliéfu písmo, znaky a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru.“

7)

31

Kolem roku 1040 byly, opět v Číně, vynalezeny první litery, což byl rozhodující krok k vynálezu knihtisku. První litery se vyráběly z kameniny, což byl materiál velmi nevhodný, později se začali používat i litery dřevěné i kovové desky. V polovině 15. stol. vynalezl německý zlatník, kovolijec a vynálezce Johannes (Henne) Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg

knihtisk.

Tento

vynález

je

dodnes

považován

za

jeden

z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. „Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí dějin

–

za

matku

všech

revolucí.“

8)

Jeho

vynález

spočívá

v opakovaném používání pohyblivých liter. K výrobě liter sloužily matrice. Dále potřeboval tiskařský lis a vhodnou barvu. Pro výrobu matrice jednotlivých písmen užil svých zlatnických zkušeností. 30. září 1452 spatřila světlo světa kniha, která znamenala zlom v dějinách Evropy. V ten den dokončil Gutenberg strojový tisk dvoudílné Bible. „Sazeč maje před sebou kasu, naplněnou kovovými literkami, uloženými v přihrádkách, dívá se do rukopisu, postaveného na vidlici tak, aby pohodlně viděl, v levé ruce sázítko, pravou rukou vybírá (z přihrádek) literky a skládá je do sázítka v slova: když naplní sloupec, přenáší je na desku. Jakmile pak je naplněn počet sloupců pro jednu stranu archu, rozdělí je příložkami, ováže je a stáhne železnými rámy, aby se nerozpadly, a tím se podle svého mínění své povinnosti zhostil.“ J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia

9)

Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po vynálezu knihtisku to byly za krátký čas statisíce a milióny knih.

32

Již

před

vynálezem

knihtisku

se

staří

tiskaři

snažili

obohatit text různými obrázky nebo tiskli i obrázky samostatné.

Používali

k

tomu

techniku

zvanou

dřevořez.

Do

povrchu

destičky zhotovené ze dřeva (řezaného podélně - po letech) se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Dalo by se říci, že to byl jakýsi dřevěný štoček, u něhož byla netisknoucí místa odstraněna vyřezáváním. Před vynálezem knihtisku se takto tištěné obrázky vlepovaly do ručně psaných knih. Nejstarší zachovaný dřevořez - obrázek sv. Kryštofa pochází z roku 1423. K zdokonalení ilustrační techniky došlo v 18. století, kdy Angličan Thomas Bewick vynalezl dřevoryt. Dřevoryt se od dřevořezu liší tím, že se zhotovuje do tvrdého dřeva a netisknoucí místa se odstraňují rydly. Dřevorytci (xylografové) zhotovovali ručně podle malířských originálů a jiných předloh štočky, z nichž se tisklo. Dřevoryt umožňoval vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty vyjádřit tónové hodnoty obrazů. Bylo to čárové podání polotónů (na rozdíl od autotypie, kde polotóny jsou vyjádřeny plošně, různě velkými body). Ke stínování a čárování velkých ploch se používaly rycí

strojky.

Asi

nejznámější

jsou

dřevoryty

použité

ve Verneových knihách. Převrat v reprodukčních technikách způsobil vynález autotypie (Jiří Meisenbach roku 1881). Je to fotografický rozklad tónových, stínovaných obrazů hustou černou sítí na skle, která se vkládá do reprodukčních strojů.

6.2 Tisk z hloubky Text základní panel e Historie tisku z hloubky Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů.

33

Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje obraz bičování Krista. V této technice vynikli četní umělci, např. Němec Albrecht Dürer, později Čech Václav Hollar. Nejstarší český mědiryt pochází z roku 1481. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na vynálezu světlotisku. Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. Na měděnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. Želatinovou a asfaltovou vrstvu leptal Karel Klíč až na měď, z které pak tisknul v měditiskovém lisu. Jeho způsob zhotovování tiskových válců a použití stěrače se při tisku uplatňuje dodnes.

Princip tisku z hloubky

Tisk z hloubky Jde o tisk se zahloubeným obrazem ve čtvercové síti

se

stěracím nožem. Jednotlivé buňky jsou různě hluboké, a proto přenášejí i různé množství barvy (vznik tónů barev). Pro tvorbu tiskového bodu se používá ofsetového rastru se speciálním točením úhlů – mění se hloubka i velikost bodu. Rotační hlubotisk má významnou pozici při vysokonákladovém tisku. Používá se i pro tisk náročných tiskovin např. bankovek a známek.

Vitrína 3 Nutno zajistit vyztužení podlahy válec má cca 40 kg. Předměty zápůjčka ISŠ polygrafická

34

Exponát 9 Hlubotiskový válec a ocelový stěrač Popiska: Hlubotiskový válec válec je vlhčen barvou ta je pomocí stěrače stírána z vyvýšených míst a velkým tlakem dochází k přenosu barvy na potiskovaný materiál

Exponát 10 Zápůjčka Národní technické muzeum Tisky Karla Klíče Popiska: První tisky, které Karel Klíč uskutečnil v ateliéru Rafael

Text na panel f a do listovacího rámu Počátky tisku z hloubky je možné sledovat už u středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů, kteří korigovali a ověřovali výsledky svých ryteckých prací na otiscích do měkké hmoty a na papír. Prvními mědirytinami byly zřejmě

hrací

karty.

První

dochovaná

mědirytina

má

vročení

1446, je anonymní a zobrazuje bičování Ježíše Krista. Na Moravě působili již kolem roku 1460 čtyři mědirytci. Od konce 15. století se začalo měditisku používat i pro knižní ilustrace, které musely být do knih vlepovány jako samostatné listy. V 18. století se rytci snažili o věrnější napodobení tónu obrazu nejen jemnými čarami rytin a leptů, ale i rozčleněním obrazu jemnými puntíky. Tento způsob tvoří přechod k některým mechanickým

a

později

fotomechanickým

technikám

reprodukce.

Puntíkovací mědirytiny jsou předchůdcem moderního elektroryteckého a později fotochemického zhotovování tiskových forem v hlubotisku.

35

Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. Na měděnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. V obraze byl velmi jemný reliéf mezi světly a stíny. Želatinovou a asfaltovou vrstvu leptal Karel Klíč až na měď, z které pak tisknul v měditiskovém lisu.

6.3 Sítotisk Text základní panel g

Historie sítotisku Kdo

byl

konkrétním

vynálezcem

tohoto

způsobu

tisku

se

dnes dá zjišťovat jen velmi obtížně. Každopádně je nanášení barvy prostřednictvím šablon jedním z velmi starých postupů. Jeho vznik úzce souvisí s historií a vývojem šablon. Šablony k potisku, respektive k malování byly používány zejména starověkými národy dálného východu. Podle některých vědců vznikla tato technika v japonské kultuře, podle jiných to byli Číňané, kteří tímto způsobem rozmnožovali jako první výrobky svých lidových umělců. Existují také doklady o tom, že obdobným způsobem nanášeli barevné vzory na své hrnčířské výrobky i Egypťané. Pro psaní veřejných zpráv používali šablony také Římané a později i Karel Veliký. Ve středověku byly prostřednictvím šablon kolorovány hrací karty, zdobeny různé tištěné kresby a texty. Mezníkem ve vývoji sítotisku je britský patent Samuela Simona z Manchesteru, který popisuje způsob tisku protlačováním barvy textilní síťovinou.

36

V Čechách

pochází

první

zprávy

o

používání

sítotisku

v textilním průmyslu z let kolem roku 1935. Jako první začaly sítotisk používat Baťovy závody k tisku plakátů ve spolupráci s výtvarníkem J. Krojou, kterému se podařilo vypracovat postup fotochemického přenosu. Největší rozmach zaznamenal sítotisk až po druhé světové válce, díky rozvoji nových materiálů a reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých oblastí průmyslu od sklářství, keramiky, přes elektrotechniku a ve velké míře i v oblasti potiskování různých obalů.

Princip sítotisku

Sítotisk Základem je síto umístěné v sítotiskovém rámu přes, které je pomocí tříče protlačována tisková barva na potiskovaný materiál. Je to rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích. Je možné tisknout s ní náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrnných past (především při potisku reklamních předmětů - zapalovače, tužky, atd., ale i billboardy). Dělíme jen na ruční sítotisk, poloautomatické sítotiskové stroje a automatické stroje.

Vitrína 4

37

Jedná

se

o

jednoduchou

tiskovou

techniku.

Návštěvníci

princip shlédnou a sami vyzkouší na interaktivním pracovišti S2. Vitrína společná s hlubotiskem

Expo 11 Zápůjčka ISŠ polygrafická Síťovina na rámu Popiska: Síťovina napnutá na sítotiskovém rámu přes síto je pomocí tříče protlačována tisková barva na potiskovaný materiál

Exponát 12 Zápůjčka ISŠ polygrafická Fotochemicky vyrobená šablona pro kopírování na síto Popiska: Negativní film slouží pro přenos fotochemickou cestou na síto motivu na síto Exponát 13 Tříč drěvěný Popiska: Tříč drěvený na protlačování barvy, rok 1960

Exponát 14 Zápůjčka ISŠ polygrafická Tříč hliníkový Popiska: Hliníkový tříč na protlačování barvy, rok 1991

Exponát 15 Zápůjčka ISŠ polygrafická Sada reklamních předmětů potištěných sítotiskem Popiska: Využití sítotisku při potisku reklamních předmětů

38

Interaktivní pracoviště S2 viz příloha 3

Text na panel h a do listovacího rámu Sítotisk je tisk protlačováním pastovité barvy přes šablonu, která je buď zakotvena v mezivláknovém povrchu napjaté textilní, popř. kovové nosné síťoviny, nebo upevněna na jejím povrchu. Na jedné straně je sítotisk náročné umění , kterým tiskař vytváří barevná a jedinečná umělecká díla – serigrafie. Z umělců tvořících touto technikou stojí za zmínku Andy Warhol, který se nechal inspirovat zejména plechovkami Campbellovy

polévky

stejně

jako

podobou

americké

herečky

Marilyn

Monroe, jejichž rozličné varianty na plátno přenášel sítotiskem. Dokonalé zvládnutí této techniky mu umožnilo chrlit v rychlém tempu desítky nových prací, takže jen od srpna do prosince roku 1962 vznikly dva tisíce obrazů! Na druhé straně je sítotisk rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích, kterou je možné tisknout náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrných past. Tato technika se používá v textilním průmyslu a především

při

potisku

reklamních

předmětů

(zapalovače,

tužky,

atd.). Je ale vhodná i pro velké formáty billboardů, pro tenké pružné materiály jako je papír a plastové fólie nebo pro tlusté, tuhé materiály jako je sklo, kov a dřevo. Moderní

podniky

s vysokými

požadavky

na

efektivitu

a hospodárnost používají sítotisk například pro masovou výrobu plošných spojů, topných článků nebo foliových klávesnic, skel automobilů nebo dokonce těsnění strojních částí, ale také vel-

39

koplošných plakátů a kreditních karet. Sítotisk je ideální pro malé formáty například CD nebo CD-ROM.

6.4 Tisk z plochy

Text základní panel ch

Historie tisku z plochy Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Technická revoluce kladla požadavky na rychlé šíření informací. Velké úsilí bylo kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešení je přisuzováno Aloisu Senefelderovi, vynálezci plošného tisku, tzv. litografie (základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet po roce 1880). Roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii. „Tiskovou formu tvoří kamenná deska…často se slepuje ze dvou druhů kamenů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen zvlhčil. Po vybarvení tiskovou barvou následoval přímý tisk na papír. Proces vlhčení, namalování barvou a otisk na papír se ve stroji stále opakoval. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako tomu je u knihtiskových forem.“

10)

Nejnamáhavější na kamenotisku bylo ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který vynalezl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. O další zdokonalení tisku z plochy se zasloužil Kašpar Hermann. Vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír, v roce 1904 navrhl první ofsetový

40

stroj pro knihtisk a vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany, který se dnes používá při tisku deníků.

Princip tisku z plochy

Tisk z plochy Přelom 18. a 19. stol. přinesl další významný vynález tiskové techniky – kamenotisku (litografie). Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou v jedné rovině. Tisk umožňuje fyzikálně chemický proces, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky přenesla kresba. Nejprve přímo a později nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a z něho na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný ofsetový tisk. Ofsetová technika je dnes nejpoužívanější tisková technika.

Jedná se o složitou tiskovou techniku, její pochopení by nemuselo být zřejmé pomocí exponátů v této části výstavy bude instalován funkční jednobarvový ofsetový stroj.

Vitrína 4

41

Exponát 16 Zápůjčka ISŠ polygrafická Pórovitý vápenec používaný pro litografii Popiska: Druh vápence používaný Aloisem Senefeldrem pro první pokusy kamenotisku (litografie)

Exponát 17 Zápůjčka ISŠ polygrafická Vyvolaný ofsetový kovolist Popiska: Vyvolaná tisková forma (s viditelným reliéfem budoucího tisku) pro ofsetový tisk tzv. kovolist. Tisk je založen na vzájemném odpuzování mastnoty a vody, tisknoucí místa přijímají mastnou tiskovou barvu místa netisknoucí ji naopak odpuzují (jsou vlhčena vodou).

Expo 18 Přírůstkové číslo: 67/1979 Model principu vlhčících a přenosových válců Popiska: Schéma jednobarvové jednotky ofsetového stroje (vlhčící a přenosové válce)

Volný exponát 6 Je nutné zajistit el. zásuvku 380 V, stroj bude předváděn v ukázkovém provozu.

Přírůstkové číslo: 305/1979 Stroj ofsetový rozmnožovací ROMINOR Výrobce: Adast Adamov Popiska: Maloofsetový tiskový stroj ROMINOR 022, rok 1962, výrobce Adast Adamov

42

Vývoj prvních archových ofsetových strojů začal v Adamově v roce 1953. První stroje Rominor a Zetaprinton jsou již zhotoveny podle návrhů adamovských konstruktérů a vycházely z převzaté dokumentace ze Zbrojovky Brno. Již první typy vyráběných strojů měly úspěch v zahraničí, během prvních deseti let se začaly exportovat z Adamova do více než čtyřiceti zemí světa. Prvními stroji výhradně vlastní konstrukce byly od roku 1957 Romayor a Rominor 022 a 023.

Volný exponát 8 Přírůstkové číslo: 598/1990 Přístroj xerografický PYLORYS KS 2 Popiska: Xerox PYLORYS KS 2 První xerografický stroj byl patentován Chesterem Carlsonem v roce 1942 pod názvem elektrická fotografie. Slovo xerografie bylo užito až později, pochází z řeckých slov „xero a grafie“ „suché psaní.“

Text na panel i, j a do listovacího rámu Vynález tisku z plochy (respektive kamenotisku neboli litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Doba technické revoluce a potřeba rychlého šíření informací kladla požadavky i na rozvoj a technizaci výrobních postupů zhotovování tiskovin. Knihtisk, vynalezený v polovině 15. století, už nestačil splňovat požadavky doby, zejména ilustrovaného a barevného tisku. Tisk z hloubky (respektive mědirytina) byl zase obecně příliš drahý a pomalý. Velké úsilí bylo tedy kladeno na objevení

nových

cest

a

způsobů,

jak

optimálně

rozmnožovat

v reálném čase požadované množství tiskovin za minimálních nákladů. Řešením této situace byl vynález tisku z plochy.

43

Tisk

z plochy

je

přisuzován

pražskému

rodákovi,

Němci

Aloisi Senefelderovi. Roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii. „Tiskovou formu tvoří kamenná deska … často se slepuje ze dvou druhů kamenů. Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen zvlhčil. Po vybarvení tiskovou barvou následoval přímý tisk na papír. Proces vlhčení, namalování barvou a otisk na papír se ve stroji stále opakoval. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako tomu je u knihtiskových forem.“

10)

Litografie byla základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet po roce 1880 (k jeho vynálezu přispěli Francouzi Trottier, Missier, Marinoni a Michaud). Ofset je technika tisku z plochy, kde tiskovou formou je ofsetový válec (štoček). Na válec, který tvoří kovová deska se světlocitlivou vrstvou, se přiloží film s kresbou (textem) v pozitivním zobrazení. Speciálním světelným zdrojem se film osvítí. Osvětlená místa se osvícením vytvrdí, neosvětlená místa se vymyjí vodou. Takto připravený kovolist se upevní do tiskové stolice, kde se na něj nanáší barva. Barva je snímána negativně na gumový válec a ten ji znovu pozitivně přenese na papír. Při plnobarevném tisku je potřeba čtyř kovolisů. Jde o nepřímou techniku tisku, kdy se z tiskových forem tiskne nejprve na válec z pryžovým potahem a teprve z něj na papír (funguje zde princip neslučitelnosti mastnoty s vodou). Ofsetový

tisk

umožňoval

tisknout

velké

náklady

knih

s ilustracemi. Ofsetový tisk je velmi kvalitní. Touto technologií lze tisknout na různé druhy a tloušťky papíru. Je proto vhodná pro tisk nejrůznějších tiskopisů (i samopropisovacích), formulářů, účtenek, vstupenek, dopisních a hlavičkových papírů, obálek,

44

plakátů (matných i lesklých), kalendářů, prospektů, katalogů, letáků, vizitek, novoročenek, pozvánek, etiket, jmenovek, a to vše v jednobarevném, vícebarevném nebo plnobarevném provedení. Čechem, který se zasloužil o další zdokonalení tisku z plochy byl Kašpar Hermann. Při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových

lisech

vymyslel

přenosný

gumový

válec,

který

přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír. V roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru. U kamenotisku jsou tisknoucí i netisknoucí prvky v jedné rovině. Naproti tomu při tisku z výšky jsou tisknoucí prvky vyvýšeny nad netisknoucí místa a u tisku z hloubky jsou tisknoucí prvky vhloubeny do tiskové desky. Tisk je možný díky fyzikálně chemickému procesu, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval. Základem tohoto vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou. Povrch vápencového kamene, z něhož se mělo tisknout, byl původně ručně zpracován mastnými tušemi, křídami, štětci a rýtky. To byla vlastní ruční litografie. Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky přenesla kresba. Nejprve přímo a později nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a z něho na papír. Tak vznikl nepřímý přenosný ofsetový tisk. Ofsetová technika je dnes nejpoužívanější tisková technika.

6.5

Světlotisk

45

Text základní panel k

Historie Světlotisku Zvláštní místo v technice tisku zaujímá světlotisk. U nás se mu věnoval zejména Jakub Husník. Světlotisk je čistě fotomechanický proces, protože se při něm tisková deska vytváří pouze fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z tlustého skla, opatřeného na tisknoucí straně vrstvou želatiny zcitlivěné na světlo solemi chromu. Na ni se kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku musí být želatina zbobtnalá a mírně vlhká, aby na netisknoucích místech

odpuzovala

mastnou

barvu.

Tiskne

z želatiny. Výsledky se podobají fotografiím.

se

tedy

přímo

46

7. VÝZNAMNÍ ČEŠI

Do polygrafického odvětví se nemalou měrou zapsali i čeští vynálezci. V této kapitole zmíním čtyři nejvýznamnější. Pro brněnské návštěvníky bude asi nejbližší Karel Klíč, který bydlel v Brně a svůj ateliér měl na České ulici v Brně. Z textu jasně vyplívá, že tito vynálezci nejsou zmiňováni pro nějaké dílčí vynálezy, ale pro stěžejní vynález nebo vylepšení techniky tisku, kterou se zabývali. V textech je popsáno jakou techniku

vynalezli

nebo

zdokonalili,

návštěvník

má

možnost

vrátit se k dané problematice k podrobnějšímu prozkoumání (interaktivní pracoviště). Panely jsou značeny čv1-čv4

7.1 Alois Senefelder (1771-1834) Základní text panel čv1

Alois

Senefelder

(1771–1834)

se

na-

rodil 6. listopadu 1771 v Praze. „Na počátku tohoto tzv. tisku z plochy byl pokus

pražského

rodáka

rychle

a

levně

vlastní

literární

Aloise

Senefeldra

rozmnožovat činnosti.“

výsledky 11)

V roce

1796 vynalezl litografii (kamenotisk, chemický tisk). , jeho

rodina

se

usadila

v Mnichově,

kde

se

stal

hercem

v uměleckém souboru F. A Webera. „Kamenotisk uměl mnohem více než původní Gutenbergův vynález. Dal se jím tisknout jak text, tak noty i obrázky, a to nejen černobíle. Barevné litografie vznikaly postupným soutiskem více barevných tónů: pro každý z nich musel být, ale zhotoven zvláštní kámen.“

12)

Jako většina vynálezů i tento vznikl

47

náhodou.

Při

poznamenat chtěl

předávání

počet

tento

kusů.

záznam

prádla

v prádelně

Použil

k tomu

opsat,

napadlo

si

kámen, jej

potřeboval a

kámen

když

si

oleptat.

Princip vynálezu spočívá ve využití rozdílného povrchového napětí vody a mastných kyselin. Písmena na kameni byla samozřejmě zrcadlově obrácená, aby se pak na papír otiskla správně. Takto pokreslený kámen se před tiskem rozleptá ve vodním roztoku arabské gumy kyselinou dusičnou. Pokud se takto připravený kámen udržuje vlhký, odpuzuje na nepokreslených místech mastnou tiskařskou barvu. Při tisku každého archu musíme kámen navlhčit přesně určeným množstvím vody. Tato technika se používala hlavně v druhé polovině 19. století jako technika ilustrační. Doplňovala tak knihtisk. Nyní se litografie používá pro úpravu povrchu polovodičů. Roku 1797 sestrojil první kamenotiskařský ruční lis a v roce

1799

vynalezl

učebnici

litografie.

autografii.

Senefelder

V roce

zemřel

1818

26.

napsal

února

1834

v Mnichově.

Text do listovacího rámu

Alois tiskařských

Senefelder technik.

je

významným

Narodil

se

vynálezcem

6. listopadu

v oboru

roku

1771

v Praze, jeho rodina se ale usadila v Mnichově, kde se stal hercem v uměleckém souboru F. A Webera. Protože neustále potřeboval texty ke hrám, opisovat je bylo obtížné a tehdejší možné způsoby tisku (dřevoryt a mědiryt) byly příliš drahé, rozhodl se, že musí najít způsob jak tisknout levně a rychle. V roce 1796 vynalezl litografii

48

(kamenotisk,

z řeckých

slov

lithos

–

kámen,

grafein

-

psát), kterou nazval chemickým tiskem. Jako většina vynálezů

i

tento

v prádelně

si

vznikl

náhodou.

potřeboval

Při

poznamenat

předávání

počet

prádla

kusů.

Použil

k tomu kámen a když si chtěl tento záznam opsat a napadlo jej kámen oleptat. To byl základ pro jeho vynález. Texty

svých

prací

(například

veselohra

„Znalec

děvčat“

nebo komická opera „Siegfried aneb rychlý obrat“) psal zvláštní

tuší

a

otiskoval

je

na

hladké

desky

vápence.

Tuš byla mastná a tak ochránila místa na vápenci před kyselinou. Nechráněná plocha se vyleptala, kámen se musel umýt a text vyčníval. Hlavním principem chemického tisku

(litografie)

chového

napětí

spočívá

vody

a

ve

využití

mastných

rozdílného

kyselin.

Na

povr-

kámen

se

kreslí již zmíněnou tuší nebo mastnou litografickou křídou. Po namočení kamene vodou čistá místa netisknou. Na kámen

bylo

možné

ručně

kreslit

mastnou

křídou,

tuší,

leptat v ploše nebo na kameni, vytvořit perokresbu nebo kamenorytinu. Písmena na kameni byla samozřejmě zrcadlově obrácená, aby se pak na papír otiskla správně. Takto pokreslený kámen se před tiskem rozleptá ve vodním roztoku

arabské

gumy

kyselinou

dusičnou.

Pokud

se

takto

připravený kámen udržuje vlhký, odpuzuje na nepokreslených místech mastnou tiskařskou barvu. Při tisku každého archu musíme kámen navlhčit přesně určeným množstvím vody. Tato technika se používala hlavně v druhé polovině 19. století jako technika ilustrační. Doplňovala tak knihtisk. Nyní se litografie používá pro úpravu povrchu polovodičů.

49

7.2 Jakub Husník (1837–1916) Text základní panel čv2

Jakub malíř,

Husník

grafik

a

(1837–1916) vynálezce

byl

český

daguerotypie

v

60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník s lékařem Schwarzem velmi pozorně. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvou tónovými fotografiemi. Husník také zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Svůj vynález

postupně vylepšil,

takže byl schopen docílit i 1000 otisků. Ve stejné době se stejným problémem (a také úspěšně) zabýval i mnichovský dvorní fotograf J. Albert. „Na to, aby ho světlotisk uživil, mu však chyběl kapitál. Usoudil proto, že svůj vynález nejlépe zhodnotí, když ho k libovolnému užití přenechá Josefu Albertovi. Ve smlouvě podepsané 17. ledna 1869 v Táboře se Husník, profesor kreslení na tamějším gymnáziu zavázal „udržeti svůj způsob želetinofotolitografie stvím.“

13)

vůči

každému

a

v každém

směru

tajem-

Ve světě se proto dlouho mluvilo o albertotypii.

Teprve v roce 1870 vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Poté následovala celá řada dalších objevů. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1888 založil Husník se svým zeťem A Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo propracovat další vynález – tisk vodoznaků. Zemřel 26. 3. 1916 v Praze.

50

Text do listovacího rámu Jakub Husník byl český malíř, grafik a vynálezce. Narodil se a vyrůstal spolu s dalšími devíti sourozenci v rodině mysliveckého adjunkta Vavřince Husníka. Po německé vyšší reálné škole v Praze studoval malířskou Akademii, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Po

návratu

z Antverp,

kde

u

profesora

Leria

studoval

vlámský kolorit, namaloval v Uhříněvsi u svého strýce Fr. Moravce několik oltářních obrazů a podobizen. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde rovněž učil těsnopis. Ústup daguerotypie v 60. letech 19. století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník s lékařem Schwarzem velmi pozorně. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvou tónovými fotografiemi. Husník také zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Svůj vynález

postupně vylepšil,

takže byl schopen docílit i 1000 otisků. Ve stejné době se stejným problémem (a také úspěšně) zabýval i mnichovský dvorní fotograf J. Albert. V lednu 1869 podepsal Husník s Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému užití za pětiprocentní zisk získaný prodejem podle Husníkova způsobu nad 20 000 zlatých rakouské měny. Husník nebyl schopen počtem ani kvalitou reprodukcí konkurovat vybavené tiskárně J. Alberta. Smlouva však na delší čas zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto dlouho mluvilo o albertotypii. Teprve v roce 1870 vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Poté následovala celá řada dalších objevů. V roce 1871 odjel Husník do Vídně, kde přednášel a vyučoval své nové metody. Roku 1877 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze.

51

Zde působil rok a potom založil první dílnu na gotozinkografii. V roce 1878 založil Husník v Praze zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír a získal na něj i říšskoněmecký patent. V roce 1887 obdržel také patent na klihotypii. V roce 1888 založil Husník se svým zeťem A Häuslerem firmu, v níž se mu podařilo propracovat další vynález – tisk vodoznaků. Husník psal i odborné knihy a získal patenty za své další vynálezy. Dostal celou řadu uznání a ocenění. V roce 1907 byl jmenován čestným členem Fotografické společnosti ve Vídni a o rok později v Berlíně. Zasloužil se o zavedení výuky fotografie na Českém polytechnickém ústavu. Jakub Husník zemřel 26. března 1916 v Praze.

3.3 Karel Václav Klíč (1841 – 1926) Text základní čv3

Karel Klíč (1841 – 1926) se narodil 30. 5. 1841 v Hostinném. Už ve čtrnácti letech byl díky svému výtvarnému nadání přijatý na Pražskou malířskou akademii, ale absolvoval ji teprve v roce 1862. Nedlouho potom se svým otcem založil v Brně fotografický ateliér "Rafael". Vypracoval se ve znamenitého kreslíře, ilustrátora, a především karikaturistu. „Začíná se zajímat o produkční techniku. Současné známé zinkografické pérovky a xylografie mu nevyhovují pro pomalost a absenci polotónů.“

14)

První velký úspěch zazna-

menal na přelomu roku 1877 a 1878. Ve svém ateliéru objevil měděnou destičku náhodně pokrytou souvislou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj vyleptal obraz, a tak mohl vytisknout svou první heliogravuru.

52

„K praktickému využití heliogravury byly nejprve zkonstruovány rychlolisy, později přišly ke slovu rotačky. Teprve od toho okamžiku lze mluvit o hlubotisku. V rotačkách se místo ploché formy používají ocelové tiskové válce, galvanicky potažené tenoučkou vrstvičkou mědi a na ni se fotograficky přenese obraz, případně i text“.

15)

V roce 1890 vynalezl rotační stírací hlu-

botisk, který se dodnes používá jako nejdokonalejší reprodukční technika kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Většinu svého života prožil Klíč v cizině. Největší slávy dosáhl během pobytu v Anglii, kde se stal ředitelem významného grafického závodu. Nakonec se přestěhoval do Vídně, kde 16. 11. 1926 zemřel.

Text do listovacího rámu Karel Klíč se narodil 30. 5. 1841 v Hostinném. Už ve čtrnácti letech byl díky svému výtvarnému nadání přijatý na Pražskou malířskou akademii, ale absolvoval ji teprve v roce 1862. Nedlouho potom se svým otcem založil v Brně fotografický ateliér "Rafael". Vypracoval se ve znamenitého kreslíře, ilustrátora, a především karikaturistu. Proslavil se i vydavatelskou činností a rozsáhlou malířskou tvorbou. Stále více se však věnoval otázkám reprodukční techniky. První

velký

úspěch

zaznamenal

na

přelomu

roku

1877

a

1878. Ve svém ateliéru objevil měděnou destičku náhodně pokrytou souvislou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj vyleptal obraz, a tak mohl vytisknout svou první heliogravuru. V roce 1890 dokončil vynález hlubotisku. Měděnou desku nahradil měděným válcem, který umožňoval rychlejší tisk. Na válce se nanášela barva, jejíž přebytky stíralo ostří ocelové-

53

ho nože. Tak vznikl rotační stírací hlubotisk, který se dodnes používá jako nejdokonalejší reprodukční technika kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Většinu svého života prožil Klíč v cizině. Největší slávy dosáhl během pobytu v Anglii, kde se stal ředitelem významného grafického závodu. Nakonec se přestěhoval do Vídně, kde 16. 11. 1926 zemřel.

7.4 Kašpar Hermann (1871-1935) Text základní čv4

Kašpar

Hermann

(1871-1935)

„Litograf

narozený

roku

1871 v Kynšperku nad Ohří pracoval ve Spojených státech jako tiskař. V 19. století překonal Senefeldrovu litografii ofset, technika, která obtížně opracovatelný kámen nahradila nejdříve lehkými deskami ze zinku nebo hliníku. To, co mají oba druhy tisku společné, je princip neslučitelnosti mastnoty s vodou.“ 16)

Kašpar Hermann se snažil o zrychlení tisku na knihtiskových

lisech toho dosáhl přidáním přenosného gumového válce, který přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír, v roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk a po návratu do Evropy vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912“.

Text do listovacího rámu Litograf narozený roku 1871 v Kynšperku nad Ohří pracoval ve Spojených státech jako tiskař. Při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových lisech vymyslel přenosný gumový válec, který

54

přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír, což je základní princip ofsetového tisku. Hermann použil poprvé svůj vynález k tisku not v roce 1904. První ofsetový stroj byl vyroben podle jeho návrhu v roce 1907 v Německu. Po návratu do Evropy vynalezl i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912 a který se dodnes používá pro tisk novin. S rozvojem ofsetového tisku se zdokonaluje i konstrukce strojů. Tiskovou formou se stala zinková deska, později byl plochý

tisk

nahrazen

deskou ve tvaru válce.

rychlejším

tiskem

rotačním

s

kovovou

55

8. PAPÍR Část výstavy o papíru nepatří plně do polygrafického odvětví, ale papír zde hraje svou nezastupitelnou a důležitou roli, proto je představena historie předchůdců papíru, ruční papír a jeho výroba. Popis dnešní výroby na papírenském stroji. Většina předmětů zde prezentovaných je řešena zápůjčkou z papírny ve Velkých Losinách. Na interaktivním pracovišti si budou moci návštěvníci vyrobit svůj „vlastní“ ruční papír.

Text základní panel l

Papír „Papír se stal tak běžnou součástí našeho světa, že jej ani nevnímáme. Je prostě samozřejmostí … ztratil svá specifika a stal se čímsi, co se k něčemu používá.“

18)

Papír je hladký, tenký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze.

Nejobvyklejší

je

dřevovina

z vláknitého

dřeva

(zejména

jehličnaté stromy, ale mohou být použita i jiná vlákna (např. bavlna, vlákno, konopí).

Text základní panel m 8.1 Historie papíru

Historie papíru Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce

prvního

n.l.),

který

papíru

hledal

je

pro

považován psaní

Číňan

vhodnější

Tsai

Lun

materiál

(62-121 než

byly

destičky. Papír, který vyrobil, obsahoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. Technologie výroby pa-

56

píru se v průběhu století vyvíjela, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. Na

rozvoji

papírenské

výroby

mají

velký

Korejci.

Jako

první zavedli postup barvení papíru do hmoty a začali používat papírové obálky. V 8. století se tajemství výroby papíru dostalo v do Arábie, odtud se rozšířilo do asijských zemí a přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska a Itálie. V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První písemná zpráva o výrobě papíru v Čechách se objevuje v registru královské kanceláře z let 1498 až 1502. V 16. stol. došlo v Čechách k velkému rozmachu papírenské výroby.

Text základní panel n 8.2 Výroba Ruční papír Návštěvník si bude moci výrobu ručního papíru sám vyzkoušet na interaktivním pracovišti S3. Postup výroby bude názorný. Problematiku není třeba nijak zvlášť popisovat. Výroba Ruční papír Papír byl vyráběn původně ze lněného nebo bavlněného odpadu. Později se využívaly i piliny, sláma a starý papír. Papírovina se z kádě nabírá na čerpací formu, která má dvě části - síto a snímatelný rám. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři.

57

Text základní panel o 8.3 Výroba papírenským strojem Moderní výrobní proces papíru Foudrinierovým strojem (papírenský stroj) má tyto fáze: Výroba vláken (celulózka) - materiál použitý na výrobu papíru (dřevěné štěpky) je nejprve převeden do celulózy (koncentrovaná směs vláken rozptýlených v kapalině). Tento proces vyžaduje několikeré promývání a homogenizaci. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém prostředí (sulfitová vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit. Přípravna - použitá vláknina se dále upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. K mechanickým úpravám patří mletí. Pro měkké savé papíry se vláknina mele málo, pro tukotěsné papíry je stupeň mletí velmi vysoký. Během chemické úpravy se do vlákniny přidává katonický škrob kvůli zvýšení pevností papíru, barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý, aby nebyl papír průsvitný) a další chemické prostředky. Papírenský stroj má několik částí: a) Mokrá část – vláknitá suspenze natéká na síto, kde dochází k jejímu odvodnění. Vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. b) Lisová část – papírový list se snímá ze síta do lisové části, kde se z něj odstraní další množství vody.

58

c) Sušící část – zbylou vodu není možné odstranit mechanicky, papírový list se tedy suší na válcích vytápěných párou. Na konci papírenského stroje může být kalandr, kde se papír povrchově uhlazuje. Následuje navíječ, kde se list navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Další přísady - neupravený papír obsahující jen stlačenou a usušenou celulózu je velmi savý (např. pijavý papír), a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě – apretuře. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe psalo, protože struktura neupraveného papíru je drsná. Pro dosažení větší hladkosti se používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Mezi další přísady patří optické zjasňovače, které dodávají papíru modrý odstín. Sušení - papír se během výroby suší několikrát (suchý papír je pevnější než vlhký). Text do listovacího rámu Historie papíru Se vznikem papíru úzce souvisí i vznik písma. Než jsme se dostali k samotnému papíru, museli jsme ujít dlouhou cestu. První záznamy byli např. nožem vyryté vruby do dřevených hůlek, oblázků, ryté na kousky zvířecích rohů, skalních stěn atd. „Tehdy prý lidé začali psát knihy, avšak ty měli stále ještě pro nás nezvyklou podobu hliněných tabulek ve tvaru obdélníku…,

dřevených

destiček

barvených

křídou,

potažených

59

vrstvou sádry či natřených voskem, kousků kůže, palmových listů (v Indii), bambusových prkének (v Čině), tenkých olověných rolí, kovových měděných desek, plátků ze slonové kosti.“

19)

Od destiček se později začalo upouštět a na řadu přišel papyrus. Vyráběl se převážně v Egyptě ze třtinové rostliny, později papyrus od Egypťanů převzali Řekové. Z rostliny se tvořily proužky a slepovaly k sobě. Papyrus byl velice křehký a proto se začal používat pergamen. Což je upravená zvířecí kůže (osel, ovce, antilopa atd.) Kůže se uhladila, nalinkovala a také už ji rozměřovali, takže začaly vznikat první stránky knih. A odsud už byl jen maličký krůček k výrobě papíru z odpadků hedvábí. Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce prvního papíru je považován Tsai Lun (62-121 n.l.) pocházející z jižní Číny. V císařské knihovně se snažil nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky jiným vhodnějším materiálem pro psaní. Rozhodl se vyzkoušet i rostlinné suroviny. Papír, který vyrobil, obsahoval dřevěnou kůru, konopné odpady a zbytky rybářských sítí. V Číně začal být tento papír všeobecně využívaný, protože byl nejen lehký a skladný, ale také se na něj dobře psalo. V následujících stoletích byla technologie výroby papíru mnohokrát modifikována a vylepšována, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. V souvislosti s rozšiřováním papíru na území čínského impéria, začíná umění jeho výroby pronikat i za hranice říše. První zemí, do které dorazila již v roce 384 n.l. znalost technologie výroby papíru, byla Korea. Právě z Koreje pochází nejstarší tištěný dokument – inkunabule z počátku XV. století. Korejci mají velký podíl na rozvoji papírenské výroby. Jako první zavedli postup barvení papíru do hmoty, začali používat

60

papírové obálky a zasloužili se také velkou měrou o rozvoj technologie ruční výroby papíru. V 8. století se tajemství výroby papíru dostalo v

průbě-

hu čínsko-arabské války díky zajatým Číňanům pracujících při výrobě papíru do Arábie. Odtud se rozšířilo do asijských zemí a následně přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska (Xativa – 1144, Albarells v Katalánii - 1193) a také Itálie (Fabriano – 1268). V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První písemnou zprávu o výrobě papíru v Čechách se objevuje v registru královské kanceláře z doby krále Vladislava II. z let 1498 až 1502. V 16. stol. došlo v Čechách k velkému rozmachu papírenské výroby. Vznikla papírna trutnovská (1505), frýdlantská (před rokem 1516), pražská staroměstská (1524) a dvě papírny v Libni (kolem roku 1530). Z doby kolem roku 1540 je zmiňována papírna starohorská (zvaná Jihlavská) a chebská. Asi do poloviny 16. století lze zařadit papírnu v Nedošíně u Litomyšle, v Ústí nad Labem (rok 1559) a papírnu nad Jirkovem (rok 1561). Dále jsou známy papírny v Dolní Poustevně (rok 1569), v Benešově nad Ploučnicí a také papírna ve Velkých Losinách (1596), v níž se papír vyrábí dodnes. Dnes je známo 22 papíren, které fungovaly v Čechách v 16. stol. Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Používá se zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž

61

v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Celý areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.

Výroba papíru Papír se v dnešní době vyrábí většinou strojově. Po staletí se jeho výroba zdokonalovala. Ale můžeme být vděční, že na dnešním přesyceném trhu si našel své místo u ručně vyráběný papír. Papír byl vyráběn původně ze lněného nebo bavlněného odpadu. Se vzrůstající potřebou papíru však bylo potřeba hledat nové technologie, což vedlo k využívání pilin, slámy a starého papíru (jeho využívání vedlo mnohdy k ničení archiválií). Papírovina se z kádě nabírá na čerpací formu, která má dvě části - síto a snímatelný rám. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři.

Vitrína 5 Exponáty vitriny 5 představí návštěvníkům předchůdce papíru, suroviny pro výrobu dnešních papírů, historické měřící přístroje pro zjištění kvality a hmotností papíru. Ukázky ručních papírů z papírny ve Velkých Losinách, která je nejdéle pracující manufakturou na výrobu papíru ve střední Evropě a v roce 2002 byla vyhlášena Národní kulturní památkou.

Exponáty 19 a 20 Ukázka předchůdců papíru pergamen a papyrus Popiska: Pergamen

62

Popiska: Papyrus

Exponát 21 Ukázky surovin pro výrobu papíru Bělená a nebělená buničina, dřevní, lněná, konopná vlákna Popiska: Bělená buničina, popiska: nebělená buničina, popiska: Dřevní vlákna, popiska: lněná vlákna, popiska: konopná vlákna

Exponát 22 Papírovina Popiska:

Surovina

pro

výrobu

papíru.

Obsahuje

zplstnatělá

rostlinná vlákna (dřevovina, celulóza, u ručních a drahých strojově vyráběných papírů hadrovina), upravená mlecími stroji na vhodnou velikost, s přidáním plniv pro zlepšení tiskových vlastností

a

klížidel,

která

zvyšují

odolnost

proti

vodě.

V papírenském stroji je rozředěná vodou jíž obsahuje až 90 procent.

Exponát 23 Zápůjčka papírna Velké Losiny Měřící přístroj (váha papíru) Popiska: Měřící přístroj ke zjišťování váhy papíru konec 19. století

Exponát 24 Zápůjčka papírna Velké Losiny Měřící přístroj (tržná délka) Popiska: Měřící přístroj ke zjišťování tržné délky papíru konec 19. století

63

Exponát 25 Zápůjčka papírna Velké Losiny Model holandru systému KARGER Popiska: Model holandru systému KARGER ze 60. let 19. století.

Exponát 26 Zápůjčka papírna Velké Losiny Výrobky papírny ve Velkých Losinách Popiska: Ukázky ručně čerpaných papírů s průsvitkami, novoročenky, svatební oznámení, oficiální dopisní papír Poslanecké sněmovny České republiky. Výrobky papírny Velké Losiny

Vitrína 6 Nutnost zajistit zesílenou podlahu pro model ručního vřetenového lisu hmotnost cca 45 kg.

Expo 27 Zápůjčka papírna Velké Losiny Naběrací formy Popiska: Naběrací formy - tzv. čerpací síta s tradičními filigrány (průsvitkami)

Expo 28 Zápůjčka papírna Velké Losiny Ruční vřetenový lis Popiska: Ruční vřetenový lis sloužil k lisování mokrých načerpaných i povrchově klížených listů papíru.

Expo 29 Zápůjčka papírna Velké Losiny

64

Model papírenské stoupy Popiska: Model papírenské stoupy zařízení ke zpracování a rozvláknění starých textilií. Významný vynález italských papírníků 13. století, užívaný v evropských manufakturách až do konce 18. století, kdy byl postupně nahrazen novým, výkonnějším zařízením - holandrem.

Interaktivní pracoviště S3 viz příloha 3

65

9. PÍSMO Kapitola představuje vznik a rozšiřování písma nejen ve světě, ale i v českých zemích. Tato část výstavy bude řešena jen pomocí textů na panelech. V podstatě jde o doplnění výstavy o tisku, písmem můžeme vyjadřovat svoje myšlenky a nepřímo bylo hlavním činitelem rozvoje kvality a rychlosti tisku.

Základní text panel n

Písmo „Život bez písma si dovedeme těžko představit. Sotva se ráno probudíme, bereme do ruky své noviny, celý den pak na nás vývěsní štíty, inzeráty, úřední i osobní dopisy, knihy, časopisy, přehledy pořadů, barevné plakáty a světelné reklamy neustále chrlí moře písmen. Není v našem životě téměř okamžiku, kdy by písmo nehrálo nějakou roli.“

(17)

Díky písmu můžeme vyjadřovat svoje myšlenky a naopak je reprodukovat. A to bud písemnou formou a nebo ústně. Písmu vděčíme za rozvoj vzdělanosti a kultury, ale i například zrušilo časové i místní omezení. A přes všechen tento pokrok i v dnešním 21. století na naší zemi existují tisíce lidí, kteří neumějí číst ani psát. Písmem se v širším slova smyslu rozumí každý záznam, který slouží k zachycení nebo sdělení určitých skutečností a myšlenek.

Základní text panel o

Vývoj písma v českých zemích

66

Nám nejbližší a zároveň nejstarší písemné památky ze 2. stol. n. l.

se zachovaly v podobě římských nápisů v Trenčíně,

Boldogu (jižní Slovensko) a Mušově. Rozhodujícím mezníkem pro vývoj písma u nás byl příchod věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Tito učenci, pozvaní knížetem Rastislavem v roce 863, vytvořili písmo na překlad evangelií - hlaholici. Tzv. cyrilice byla jednodušší a vznikla koncem 9. stol. Od 10. století se v českém státě prosazovalo latinské písmo (jediným druhem latinského písma do 13. století byla Karolínská minuskula). Od 1. poloviny 13. století zasahuje i české prostředí gotizace písma projevující se v lámání dosud zaoblených tvarů. Potřeba používání písma ve všech oblastech kulturních, hospodářských a politických si vynutila vznik písma psaného - kursivního (nakloněné ve směru psaní, písmena spolu plynule splývají). Velký rozkvět typů písem nastal ve 14. stol. Byl podmíněn vznikem Univerzity Karlovy v Praze a pronikáním písma mezi širší vrstvy společnosti, zejména městské. Na počátku 15. století dochází na podkladě Husovy práce " De Orthographia Bohemica" k reformě psané češtiny. Spřežky (rz= ř, cz= č) byly nahrazeny tečkou a čárkou nad písmeny. Od konce 18. století se v rámci národního obrození projevila snaha zavést český typ písma – antikvu, jejíž návrhy vytvořil Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další. Významným mezníkem české typografie byla příprava na Světovou výstavu dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Na tuto výstavu přispěl návrhy písma zvaného antikva Vojtěch Preissig. Další z významných grafiků a typografů

Josef

Váchal

vytvořil

gotizující

písmo

pro

tisk

svých bibliografií. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od druhé poloviny 18. století, kdy

67

byla

zavedena

povinná

školní

docházka,

se

projevuje

snaha

sjednotit a formovat psané písmo. Vzorníky písma pro školní výuku byly převzaty z Vídně a přizpůsobeny českému prostředí.

Základní text panel p

Vznik písma K dnešnímu písmu vede 5 tisíc let dlouhá cesta. První vývojový stupeň směřující k písmu tvořil obrázek – piktogram. „Potřeba a někdy nutnost komunikace mezi lidmi ve svých počátcích často souvisí s výtvarným projevem, takže nelze přesně zjistit, kde začíná písmo a kde jde „jen o“ o umělecký projev.“.

21)

I když se graficky zjednodušoval, znázorňoval stále celou větu. Obrázkovému písmu mohly rozumět i národy hovořící jiným jazykem. V dnešní době jsou prakticky využívaným mezinárodním obrázkovým písmem např. dopravní značky. Z písma obrázkového se v některých oblastech vyvinulo písmo slovní. Během dalšího vývoje vznikly podle povahy jazyků znaky pro slabiky (slabikové

písmo

v Mezopotámii

a

v Egyptě).

Ze

slabikového

vznikla hlásková abeceda. Hláskové písmo bylo nejdříve souhláskové, vůbec nevyjadřovalo samohlásky. Počátky vzniku písma je třeba v oblastech sídel vyspělých kultur. Egypt (4. tisíce př.n.l. až do 3. stol. n. l.) - hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušení hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a démotické (lidové, 6. stol. př.n.l.).

68

Mezopotámie (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ) - národ Sumerů vytvořil písmo klínové, které se vázalo ke zvukové podobě slova, slabiky. Ve 3. tisíciletí př.n.l. ho převzali Chetité (národ neznámého původu), jejichž písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný (1879–1952). Féničané vytvořili kolem roku 1300 př.n.l. písmo, které obsahovalo 22 hláskových znaků četlo i psalo se zprava doleva a mezi slovy nebyly mezery. Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psaly svisle do sloupců.

Text do listovacího rámu Vznik a historie písma K dnešnímu písmu vede 5 tisíc let dlouhá cesta. Za předchůdce písma lze v nejširším smyslu slova považovat různé zářezy do dřeva, rytiny do kamene, uzly na provazech, kresby atd. „Potřeba a někdy nutnost komunikace mezi lidmi ve svých počátcích

často

souvisí

s výtvarným

projevem,

takže

nelze

přesně zjistit, kde začíná písmo a kde jde „jen o“ o umělecký projev.“.21) První vývojový stupeň směřující k písmu tvořil obrázek – piktogram. I když se obrázek graficky zjednodušoval, znázorňoval stále celou větu. Nebyl tedy znakem pro slovo, tím méně pro hlásku. Obrázkovému písmu mohly rozumět i národy hovořící jiným jazykem. V dnešní době jsou prakticky využívaným mezinárodním obrázkovým písmem např. dopravní značky. Z písma obrázkového se v některých oblastech vyvinulo písmo slovní. Obrázek zde znamenal určité slovo. Během dalšího vývojového stadia se začaly obrazové znaky používat nejen pro určité slovo vyjádře-

69

né obrazem, ale i pro slova stejně zvukově znějící. Podle povahy

jazyků

v Mezopotámii

vznikly a

znaky

v Egyptě).

pro Ze

slabiky

(slabikové

slabikového

vznikla

písmo

hlásková

abeceda. Hláskové písmo bylo nejdříve souhláskové, vůbec nevyjadřovalo samohlásky. Ty se začaly písmem vyjadřovat až později. Na grafickou stránku písma i rychlost jeho šíření působily i psací materiály a nástroje. Počátky vzniku písma je třeba hledat v povodí Eufratu, Tigridu a Nilu, Veliké řeky a Žluté řeky (Chuang-che), tedy v oblastech sídel vyspělých kultur. „Mezi odborníky se vedou spory o tom, zda je starší egyptské hieroglyfické písmo nebo sumerské klínové písmo z Mezopotámie.“

22)

Egypt (4. tisíce př. n. l. až do 3. stol. n. l.) Hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval

slovo,

slabiku

i

souhlásku.

Hieroglyfy

sloužily

k monumentálním nápisům psaným na kámen. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2 000 př.n.l. vodorovně. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušení hieroglyfů v písmo hieratické

(kněžské)

a

v

písmo

démotické

(lidové,

6.

stol.

př.n.l.). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků (2200-1500 př.n.l.), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazí. Mezopotámie (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ) Národ Sumerů vytvořil písmo klínové. Toto písmo bylo původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova.

70

Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Klínové písmo převzali ve 3. tisíciletí př.n.l. Chetité, národ neznámého původu. Jejich písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný (1879–1952).

Klínové

písmo

užívala

převážná

většina

národů

Přední Asie. Fénický vynález hláskového písma Fénické písmo dosáhlo dokonalosti svou jednoduchosti.“

23)

Féničané byli národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali písma egyptská i klínová. Své písmo, které obsahovalo 22 hláskových znaků, vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. Písmo se čte i píše zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery. Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psaly svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. V oblasti Jižní Ameriky neexistovalo písmo v našem slova smyslu. K zaznamenávání početních údajů sloužilo uzlové písmo Inků - kipu. Naopak tokapu byly vytkávané geometrické vzory v inckém obřadním oděvu, které informovaly o společenském postavení jedince ve společnosti. V oblasti Střední Ameriky, existovaly kodexy Miztéků, Mayů a Aztéků. První z nich odkryly historii

starého

Mexika

od

roku

692.

Aztécké

obrázky

byly

kreslené z profilu černou obrysovou linkou a nakonec dobarvené.

Mayské

čtverce.

obrázkové

písmo

bylo

stylizováno

a

zasazeno

do

71

9.1 Vývoj latinky Základní text panel q

Vývoj latinky Latinka se vyvinula různými vývojovými stádii z řeckého písma, které má fénický základ. Vzniklo v 8. stol. př.n.l. a mělo několik variant. Ze 7. stol. př.n.l. se dochovaly nápisy psané tzv. bustrofedonem (řádky se psaly střídavě zprava doleva a naopak). Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etrusků rozšířila do říše římské, kde se dále rozvíjela. Tak vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, které se psalo a četlo zleva doprava. Staří Římané používali písmena abecedy i pro čísla: X-10, L-50, C-100, D-500, M-1000. V Římě se používaly různé typy písma. Nejstarší z nich je římská kapitála ze 3. st. n.l. Dalším typem byla kvadráta a v 1. stol. n. l. rustikála (štíhlý tvar). Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (currere - běžeti, z lat.), která je nápadná šikmým sklonem. Snaha o snadnější čitelnost a plynulejší psaní vedla ke vzniku latinské unciály (okrouhlé, zjednodušené písmo). Text do listovacího rámu Vývoj latinky Původ národů a měst je často opředen pověstmi. Podobně je tomu i s bájí o vzniku řeckého písma. Podle pověsti naučil Řeky psát fénický mořeplavec Kadmos. Fénický základ má řecké písmo bezesporu. Vzniklo v 8. stol. př.n.l. a mělo několik variant. Existovala dvě centra: východořecké, které ovlivnilo typ abecedy iónské a atické, a

72

západořecké, kde vznikla varianta dórská. Klasická řecká abeceda se vyvinula z iónského typu v r. 403 př.n.l.. Řekové tesali písmo do kamene nebo psali na papyrus a pergamen štětcem nebo psací tyčinkou. Ze 7. stol. př.n.l. se dochovaly nápisy psané tzv. bustrofedonem (řádky se psaly střídavě zprava doleva a naopak). V 5. stol. př.n.l. proběhla reforma tohoto směru na psaní zleva doprava. Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etrusků přenesla a dále rozvíjela v říši římské. Tak vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, které se psalo a četlo zleva doprava. Ve 3. stol př.n.l. vyústil vývoj stejně vysokých a silných písmen nerozlišujících velká a malá písmena v římskou kapitálu, která byla písmem slavnostním. Staří Římané používali písmena abecedy i pro čísla: X-10, L50, C-100, D-500, M-1000. Dalším typem, který se používal byla kvadráta a v 1. stol.n.l. i rustikála (štíhlý tvar). Tvary těchto římských kapitálek se nezměnily dodnes, pouze byly doplněny o některá písmena. Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (currere - běžeti, z lat.), která je nápadná šikmým sklonem, zatímco snaha o snadnější čitelnost a plynulejší psaní vedla ke vzniku okrouhlého, zjednodušeného písma nazvaného latinská unciála. Stěhování národů a rozklad říše se odrazily v národních osobitých stylech. Latinské písemnictví nezaniklo pádem římské říše r. 476 n. l. zejména díky katolické církvi, která z latiny vytvořila liturgický jazyk.

73

10. Závěr K napsání bakalářské práce mě vedla snaha obeznámit návštěvníka s jednotlivými tiskovými technikami, jejich historií, kdy zejména tisk z výšky znamenal zcela zásadní obrat ve vývoji lidstva, odstranilo se pracné opisování knih a kniha se stala dostupná každému, což vedlo ke zvyšování vzdělanosti lidstva. Vynálezce knihtisku Guttenberg byl dokonce v jedné anketě vyhlášen člověkem milénia. Myslím si, že polygrafie jako

taková

ještě

nemá

v českých

muzeích

velké

zastoupení,

v roce 2010 má dojít k otevření expozice tiskařství v Národním technickém muzeu.

74

11. Resumé

Bakalářská práce se zabývá se historií tisku a tiskových technik a je pojata jako scénář k výstavě, která by mohla být zařazena do výstavního plánu Technického muzea v Brně. První dvě kapitoly zpracovávají teoretické informace a navrhují praktické řešení výstavy. V dalších kapitolách jsou představeny čtyři základní tiskové techniky – historie jejich vzniku, definice a jejich praktické uplatnění v moderní polygrafii. Opomenuti nezůstanou ani čtyři čeští vynálezci, kteří se velkou měrou zasloužili o rozvoj tiskových technik. Je zmíněn jejich životopis, nejdůležitější objevy a jejich význam pro celosvětovou tiskovou historii. Předposlední kapitola pojednává o vzniku papíru od výroby ručního papíru až po moderní výrobu pomocí papírenského stroje. V závěru se dozvíme o historii písma, latinky a vývoji písma v českých zemích.

Summary

This bachelor’s it deals with the history of printing and priting techniques and it is in a format of scenario to the exhibition which could be included into the exhibition plan of The Brno Technical Museum. The first two chapters are focused on theoretic information and they suggest the practical organization of the exhibition. In following four chapters, four basic printing techniques are introduced, including their history of origin, definition and its practical usage in modern printing. The thesis also mentions four Czech inventors who made a major contribution to development of printing techniques. The thesis provides their biographies, their most im-

75

portant discoveries and their importance to the world printing history. The last but one chapter describes the creation of paper from the production of a hand-made paper until a modern production using a paper machine. At the end of the thesis, we learn about the history of writing in Czech countries.

76

12. ODKAZY A POZNÁMKY

1. STRÁNSKÝ, Zbyněk. Zdislav, Archeologie a muzeologie, Brno : Masarykova univerzita Brno, 2005. s. 135. 2. NEKUŽA, Petr. Scénář rozptýlené expozice věžních hodinových strojů. Brno, 2003. s. 10 3. WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeologie, Bratislava, 1999, s. 268 4.

ŠALDA, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha :

Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 20 5.

PANÁK, J a kol. Polygrafické minimum. Bratislava :

TypoSet, 2000. str. 12 6.

tamtéž s. 15

7.

ŠALDA, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha :

Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 21 8.

KNEIDL,

Pravoslav.

Z historie

Evropské

knihy:

Po

stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. s. 51 9.

BERAN, Vladimír a kol. typografický manuál. Praha :

Kafka Design, 2003. s. 1 kapitola Sazba 10.

ŠALDA, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha :

Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 24 11. KRAUS, Ivo. Dějiny technických věd a vynálezců v českých zemích. Praha : Academia, 2004. s. 192 12. tamtéž, s. 192 13. tamtéž, s. 196 14. CHMEL, Zdeněk. Galerie brněnských osobností 1. Brno : ANTE, 1998. s. 134 15. ŠALDA, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1978. s. 42

77

16. KRAUS, Ivo. Dějiny technických věd a vynálezců v českých zemích. Praha : Academia, 2004. s. 193 17.

KÉKI, Béla. 5000 let písma. Praha : Mladá fronta,

1975. s. 10 18.

Růžičková, Blanka. Papír 01: IV. Mezinárodní sympo-

zium Papír 2001. Brno : TT klub Brno. 19.

KHEL, Richard. Poselství papíru. Praha : Karolinum –

nakladatelství Univerzity Karlovi 1999. s. 12 20.

KÉKI, Béla. 5000 let písma. Praha : Mladá fronta,

1975. s. 10 21.

KNEIDL,

Pravoslav.

Z historie

Evropské

knihy:

Po

stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. s.11 22.

tamtéž, s. 13

23.

tamtéž, s. 19

78

13. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

1.

BALEKA, Jan. Výtvarné umění: Výkladový slovník (ma-

lířství, sochařství, grafika). 1. vydání. Praha : Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5 2.

BARTOŇ,

Jaroslav.

Tiskové

techniky

2.

1.

vydání.

Štětí : Střední odborná škola a Vyšší odborná škola. 1999. 360 s. 3. BENEŠ, Josef. Muzejní prezentace, Praha : Národní muzeum, 1981. 383 s. 4. BENEŠ, Josef. Základy muzeologie, Opava : Open Education and Sciences, 1997. 179 s. ISBN 80–901974-3–4. 5. Beran, Vladimír a kol. Typografický manuál. 3. vydání. Praha : Kafka Design, 2003. 6. BRABCOVÁ, A. Brána muzea otevřená – Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea. Náchod : Juko, 2003, 1. vydání 583 s. ISBN 80-86213-28-5 7. Česká republika. Zákon č. 122 ze dne 7. dubna 2000 o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 36, s. 1686–1691. 8. Česká republika. Zákon č. 483 ze dne 29. července 2004, kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve zněná zákona 186/2004 Sb. In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 166, s. 9491 – 9493. 9. Česká republika. Vyhláška Ministerstva kultury č. 275 ze dne 18. srpna 2000, kterou se provádí zákon 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zá-

79

konů. In Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 80, s. 3834 – 3864. 10. CHMEL, Zdeněk. Galerie brněnských osobností 1. Brno : ANTE, 1998. 158 s. ISBN 80-902404-3-7 11.

KÉKI, Béla. 5000 let písma: Malá encyklopedie. 1.

vydání. Praha : Mladá fronta, 1975. 152 s. ISBN 23-083-84 12.

KHEL, Richard. Poselství papíru. 1. vydání. Praha :

Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovi, 1999. 332 s. ISBN 80-7184-684-8 13.

KNEIDL,

Pravoslav.

Z historie

Evropské

knihy:

Po

stopách knih, knihtisku a knihoven. 1. vydání. Praha : Svoboda, 1989. 143 s. ISBN 25-106-89 14. KRAUS, Ivo. Dějiny technických věd a vynálezců v českých zemích. 1. vydání. Praha : Academia, 2004. 330 s. ISBN 80-200-1196-X 15. NEKUŽA, Petr. Scénář rozptýlené expozice věžních hodinových strojů. Brno : Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2003. 42 s., Bakalářská práce. Vedoucí práce PhDr. Naděžda Urbánková. 16.

PANÁK, J. a kol. Polygrafické minimum. 2. vydání.

Bratislava : TypoSet, 2000. 261 s. ISBN 80-967811-3-8. 17.

RůŽIČKOVÁ, Blanka. Papír 01: IV. Mezinárodní sympo-

zium Papír 2001. Brno : TT klub Brno. 18. STRÁNSKÝ, Zbyněk, Zdislav. Úvod do studia muzeologie, 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita Brno. 2000. 169 s. ISBN 80–210-1272–2. 19. STRÁNSKÝ, Zbyněk, Zdislav. Archeologie a muzeologie, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 315 s. ISBN: 80-210-3861-6

80

20.

ŠALDA, J., SVOBODA, L. Přehled polygrafie. 1. vydá-

ní. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 459 s. ISBN 83-30-23/1 21. WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeologie. Bratislava : Slovenské národné múzeum – Národné muzejné centrum, 1999. 477 s. ISBN 80-8060-015-5

81

14. SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1a: Půdorys prvního nadzemního podlaží budovy Technického muzea v Brně Příloha č. 1b: půdorys výstavního sálu s podrobným zakreslením instalace výstavy Příloha č. 2: Oběhový list o předběžné řídící kontrole Příloha č. 3: Program pro školní skupiny