Kapitola 7
Migrace
7. Migrace Migrace je jakousi Popelkou mezi procesy, které tvoří reprodukci populace – věnuje se jí mnohem méně pozornosti než úmrtnosti a porodnosti. Důvod je asi jednoduchý, zdá se, že nevykazuje žádné tak výrazné zákonitosti, jako úmrtnost a plodnost, které jsou pro proces vymírání a rození rozhodující, a poskytuje tudíž málo možností pro jejich zkoumání a pro predikci. Začněme mezinárodním vymezením migrace: přestěhování je změna místa obvyklého pobytu spojená se založením nového života. Tím založením nového života se míní vybudování nových společenských vazeb a tato douška je tam z jednoduchého důvodu – abychom mezi migranty nemuseli počítat kočovníky, kteří místo obvyklého pobytu neustále mění; přitom však žijí stále v prakticky stejné komunitě, tedy jako by se nikam nestěhovali. Také se tím samozřejmě vyloučí krátkodobé přesuny a krátké přesuny v rámci jedné lokality. Při takových přesunech také lidé neruší dosavadní společenské vazby a nebudují jiné. Uvedené víceméně vágní vymezení ovšem statistika potřebuje upřesnit, potřebuje stanovit jednoznačná kritéria, co ještě za přestěhování považovat a co už ne. Protože u nás (na rozdíl od mnoha jiných zemí) existuje tak zvané místo trvalého pobytu, tj. místo, kde je jedinec oficiálně přihlášen, nemá naše statistika s vymezením místa obvyklého pobytu problém – považuje za ně místo trvalého pobytu. Ovšem s pádem policejního státu ztratilo místo trvalého pobytu trochu na významu – už Vás nikdo nenutí abyste se přihlašovali a odhlašovali, pokud někam odjedete (dříve jste se museli například při prázdninovém pobytu přihlásit na Místním národním výboru), a ani nikdo nekontroluje, zda na místě trvalého pobytu skutečně bydlíte. Statistika migrace tak ztrácí na přesnosti, ale předpokládá se, že neohlašování změny místa pobytu není masová záležitost, takže se statistika migrace považuje z tohoto pohledu za relativně spolehlivou (zdůrazněme sousloví z tohoto pohledu). Jen na okraj dodejme, že tam, kde neexistuje institut trvalého pobytu, si statistika vypomáhá různým způsobem – například ve Spojeném království je statistika migrace založena na přihlašování k lékaři; předpokládá se, že většina chodí k lékaři v místě, kde obvykle pobývá. Pro statistiku musíme také jednoznačně vymezit, kdy ještě budeme předpokládat, že dochází „k založení nového života“, a kdy už ne. Naše statistika předpokládá, že k založení nového života dochází při přestěhování do jiné obce, zatímco změna trvalého bydliště v rámci obce se do statistiky migrace nepočítá (a nepovažuje se tudíž za přestěhování ve statistickém smyslu). Výjimkou je Praha, kde se za přestěhování považuje i změna trvalého bydliště na jiný urbanistický obvod (zatímco změna trvalého bydliště v rámci urbanistického obvodu nikoli).17 Když předchozí poznámky shrneme, můžeme konstatovat, že česká statistika považuje za přestěhování změnu trvalého bydliště na jinou obec či na jiný urbanistický obvod Prahy. Aniž bychom to explicitně řekli, zabývali jsme se jen tak zvanou vnitřní migrací, tedy migrací v rámci České republiky (obecně se ovšem vnitřní migrací rozumí migrace v rámci nějakého území, nemusí jít vždy o celý stát). Pro zahraniční migraci je třeba stanovit trochu odlišná kritéria. Nemá smysl hovořit o místě trvalého pobytu a o jeho změně na jinou obec, důležitější je časové hledisko. Lidé, kteří přijíždějí jen na krátkodobý pobyt, zde zřejmě nový život nezákládají. OSN vydala doporučení, které klasifikuje pohyb osob do pěti kategorií. První jsou osoby v pohybu, čímž se rozumí pendleři a osoby v tranzitu; ty jsou samozřejmě pro migraci nezajímaví. Další jsou návštěvníci, turisté a osoby na pracovních cestách; ani ti nejsou pro migraci 17
Tato definice se v posledních desetiletích několikrát měnila – nejprve šlo o správní obvody Prahy (a Bratislavy), pak přibývala velká města, a nyní už jde jen o urbanistické obvody Prahy.
41
Migrace
Kapitola 7
zajímaví. Ze statistiky migrace jsou tradičně vyloučeni diplomaté, konzulární pracovníci a příslušníci ozbrojených složek (ti obvykle sídlí na exteritoriálním území) a samozřejmě nomádi. Další jsou osoby s nejasnou délkou pobytu, jako jsou žadatelé o azyl, nelegální migranti a osoby čekající na deportaci; ti se také do statistiky migrace nezahrnují. Konečně poslední skupinou jsou studenti, stážisté, pracovníci, pracovníci mezinárodních organizací, lidé s právem volného usídlení, osoby trvale se usazující, osoby připojující se k rodině nebo zakládající rodinu a uprchlíci – ti všichni by za jistých podmínek mohli být považováni za migranty, kteří se zahrnou do statistiky migrace. Pro naši statistiku jsou těmito podmínkami druh a délka pobytu. Druh a délka pobytu souvisí s kategoriemi, do nichž jsou cizinci řazeni (cizincem se podle zákona se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky18; pro osoby s českým občanstvím se dá bez problémů použít stejné vymezení jako pro vnitřní migraci). Cizinci, kteří se nacházejí na území České republiky, se dělí do následujících kategorií: – Cizinec, kterému byl na území České republiky udělen azyl, je azylant. Azylant je osobou s trvalým pobytem, o které se předpokládá, že zde chce zůstat a že po určité době požádá o české státní občanství. (Azylant nemá aktivní ani pasivní volební právo a nevztahuje se na něj branná povinnost.) Tito cizinci jsou do statistiky migrace zahrnuti. Imigranty se stávají v okamžiku udělení azylu. – Žadatelem o azyl je cizinec, který podal žádost o udělení azylu či projevil úmysl požádat o azyl, třebaže žádost dosud nebyla sepsána. Žadatelé o azyl nejsou v průběhu řízení integrováni do společnosti, nejsou tedy ani zahrnuti do statistiky migrace. – Osoby na dočasném útočišti také nejsou zahrnuti do statistiky migrace, protože jejich pobyt na území České republiky je definován jako přechodný a dočasný. (Dočasné útočiště může vyhlásit usnesením vláda České republiky pro přesně definovanou skupinu osob z ohrožené oblasti – v minulosti to byly Bosna, Kosovo a Čečensko.) – U ostatních cizinců se rozlišuje délka pobytu – cizinci pobývající na našem území po dobu do 90 dnů a cizinci s vízem nad 90 dnů se do statistiky migrace nezapočítávají, zatímco cizinci s povolením k dlouhodobému pobytu (tím se rozumí pobyt delší než jeden rok) či s povolením k pobytu (tím se rozumí trvalý pobyt) už ano. Komplikaci do tohoto logického vymezení vnáší cizinci-občané Evropské unie. Ti mohou požádat o povolení k přechodnému pobytu, hodlají-li na našem území strávit více než tři měsíce, ale už se nedá rozlišit, jestli tu hodlají či nehodlají zůstat déle než rok. Proto jsou v okamžiku udělení povolení k přechodnému pobytu – trochu nelogicky – považováni za imigranty. Z předchozího textu vyplývá, že za přistěhování cizince do České republiky se považuje získání povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, u občanů zemí Evropské unie pak i získání povolení k přechodnému pobytu (vnější migrace občanů České republiky je definována stejně jako vnitřní migrace – na základě změny místa trvalého pobytu). Z předchozího také vyplývá, že statistika migrace asi přesně neodpovídá reálnému stavu. Navíc je obtížné získat korektní údaje o vystěhování. To ale není jen problém České republiky, jak dokumentuje tabulka na následující straně (ze zdrojů Eurostatu), kde jsou porovnány počty migrantů ze země A do země B, jak je eviduje země A a jak je eviduje země B. Například z České republiky se do Německa v roce 2002 vystěhovalo podle české statistiky asi 1 000 osob, zatímco do Německa se z České republiky v témže roce podle německé statistiky přistěhovalo asi 11 000 osob! 18
Není to tedy nutně osoba, která má cizí občanství. Jednotlivec může mít více občanství a cizincem je jen taková osoba, jejíž žádné občanství není české.
42
Kapitola 7
Migrace
Rozdíly v evidenci migrace mezi vybranými evropskými zeměmi, 2002 Stěhování ze země
do země
imigranti emigranti imigranti Dánsko emigranti imigranti Německo emigranti imigranti Kypr emigranti imigranti Lotyšsko emigranti imigranti Nizozemsko emigranti imigranti Polsko emigranti imigranti Portugalsko emigranti imigranti Slovinsko emigranti imigranti Finsko emigranti imigranti Švédsko emigranti Česko
CZ
DK
×
DE
202 11 150 1 087 2 889 × 2 700 3 543 × 2 974 13 260 – 42 455 2 195 52 210 886 13 976 540 10 822 962 100 968 95 17 806 171 8 806 – 776 37 2 379 6 907 396 2 203 384 730 2 388 3 481 2 241 1 659 56
51 143 987 9 691 12 21 8 11 224 207 1 679 38 23 – 21 18 34 30 70 68
CY
LV
93 24
NL 8
8 54
393 159
465 613 374 76 7 959 242 1 378 9 336 – 29 × – 21 – 92 × – 14 73 9 × 32 11 29 23 2 275 2 7 290 – 3 1 653 – – 200 – 2 66 1 – 45 8 23 408 22 24 270 46 26 680 64 46 551 35
PL
30
372
PO 34
1 117
SI 8
8
27 588 2 335 78 739 4 21 5 28 83 492 ×
5 19 –
360 376
692 11 315 – – 5 2 332 710 32 6
332 2 502 – – – – 10 26 3 – 2 –
854 2 658 26 42 53 60 228 299 95 9 52 – 2 4
× 8
×
6 4
24 28
70
– 2
48 100
15 24
151 57
30
–
190
47 39
39
4
37
SE
128
– 10
FI
×
4 250 4 337 2 699 3 876 59 21 189 60 780 659 1 186 174 178 – 14 44 3 532 3 591
3 255 3 211
×
Druhým problémem statistiky migrace je srovnatelnost v čase, protože za posledních 10 let se několikrát měnila legislativa (tedy i vymezení jednotlivých pojmů) a měnil se i způsob evidence a získávání údajů. To názorně dokumentuje následující obrázek (výrazné změny z roku na rok jsou důsledkem zmíněných změn, nikoli skutečné změny intenzity migrace). 60 000 50 000
Počty imigrantů, emigrantů a saldo migrace ▲, Česká republika 1996–2003
40 000 30 000 20 000 10 000 0 1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
-10 000
Třetím problémem je nelegální migrace. Pojem nelegální migrace můžeme chápat dvojím způsobem: jednak obecně jako migraci, která neodpovídá předpisům, jednak tak, jak ji chápe naše statististika, totiž jen jako zjištěná překročení předpisů. Ve statistice se pod nelegální migraci zahrnuje jednak porušení pobytového režimu (to znamená nelegální pobyt na území naší republiky), jednak překročení státní hranice nedovoleným způsobem (oběma směry a nejen cizinci, ale i občany České republiky). Je zřejmé, že zjištěná překročení státní hranice do migrace jen těžko můžeme zahrnout, zejména, jde-li o občany České republiky. Zjištěná porušení pobytového režimu do jisté míry vypovídají o minulé nelegální migraci, můžeme si z nich tudíž jakýsi obrázek udělat (bude neúplný, jistě je mnoho případů, které pozornosti policie uniknou).
43
Migrace
Kapitola 7
V roce 2003 evidovala statistika 34 556 případů nelegální migrace, z toho bylo 13 206 případů nedovolené překročení státní hranice (v 16 % občany České republiky) a 21 350 případů porušení pobytového režimu. Z hlediska zkoumání migrace je zajímavých těch 20 000 porušení pobytového režimu – to jsou ti, kteří do České republiky skutečně imigrovali a žili tu. Zajímavé je, že toto číslo – 20 000 ročně – se od roku 2000 prakticky nemění. Vypovídá to o tom, že nelegální migrace tvoří významnou část celkové migrace (odhadovat nezjištěnou ilegální migraci je ošidné, ale vágní vymezení „významná část“ je asi na místě). Po vymezení migrace můžeme zkusit posoudit její úroveň a strukturu a její změny v čase. Posuzování to bude muset být opatrné, protože – jak bylo vidět – na údaje se lze spolehnout jen z části. Vývoj v čase je patrný z obrázku na předchozí stránce. Počty evidovaných migrantů od roku 2000 výrazně narostly, ale důraz bude spíše na slůvku evidované. Že by od roku 2000 migrace tak rychle narůstala, je málo pravděpodobné. Mohli bychom ale předpokládat, že po čtyřech letech už by nedostatky ve zjišťování mohly být z větší části odstraněny, a údaje za rok 2003 bychom mohli považovat za relativně spolehlivé. V tomto roce se do České republiky přistěhovalo necelých 60 tisíc osob a vystěhovalo se více než 30 tisíc osob. Saldo migrace tak vychází asi 25 tisíc osob. Vzpomeneme-li si na tabulku porovnávající údaje o migraci mezi dvěma zaměmi z obou zemí, pak bychom asi měli saldo snížit, protože řada emigrantů zřejmě není naší statistikou zachycena – řekněme, že by mohlo být okolo 20 tisíc (možná i méně). Jak to odpovídá střední variantě prognózy ČSÚ? Dalo by se říci, že není daleko od reality, a také se dá říci, že celý scénář migrace je reálný (předpokládal pravidelný roční přírůstek migrací ve výši 25 tisíc osob). Bylo by ale možné, že by saldo migrace v budoucnu rostlo? Pro odpověď se musíme vrátit k teorii. Holandský demograf van de Kaa – jeden z autorů teorie druhého demografického přechodu – si všiml, že v průběhu demografického vývoje se mění určitým způsobem nejen úmrtnost a plodnost, ale že zřejmě i migrace se chová „zákonitě“. Zdá se, že migrace hraje roli vyrovnávacího faktoru – převyšuje-li porodnost úmrtnost, je saldo migrace záporné, v opačném případě je kladné. Dokumentoval to na schématu (viz dole), kde zachytil typický vývoj porodnosti, úmrtnosti a migrace během prvního a druhého demo50 ‰
Typické změny porodnosti, úmrtnosti a migrace v průběhu prvního a druhého demografického přechodu 1. demografický přechod
2. demografický přechod
40 úmrtnost
porodnost
30
20
10 migrace 0
celková přírůstkovost
přirozená přírůstkovost (= porodnost – úmrtnost) -10
44
Kapitola 7
Migrace
grafického přechodu (probíhaly zhruba v posledních dvou stech letech, v každé populaci ale v jinou dobu). Migrace tedy vyrovnává – i když ne úplně – přirozený přírůstek. Jestliže tedy obyvatelstva v nějaké zemi ubývá, zdá se pravděpodobné, že v této zemi vzroste imigrace, která bude zaplňovat volný prostor. Imigrace bude logicky pocházet ze zemí, kde obyvatelstva naopak přibývá. Vezmeme-li to z globálního hlediska, pak můžeme v příštích desetiletích očekávat poměrně silnou migrace z jižní polokoule na severní, tedy i do Evropy, a tedy i do Česka. Vrátíme-li se k úvahám o migraci v části 5.3, pak bychom měli ještě doplnit, že i při modifikované střední varianty prognózy ČSÚ, kdy jsme předpokládali nárůst salda migrace až na 50 000 ročně, bude obyvatelstva České republiky ubývat – v roce 2050 klesne na 9,5 milionů osob. Z tohoto pohledu tedy předpoklad o nárůstu salda migrace na 50 000 osob ročně není nereálný; možná by se dalo i říci, že je podhodnocený. Zatím jsme se nijak nezabývali strukturou migrantů. Je přitom důležité, jestli se jedná o osoby mladší či starší. Zajímavý jistě bude i zdroj migrantů, tedy země, ze kterých přicházejí. Obecně vykazuje věková struktura migrantů (a teď jde spíše o vnitřní migraci) víceméně pravidelné rysy: má tři vrcholy – jeden v dospělém věku, jeden v dětském věku, což jsou děti stěhující se se svými rodiči, a jeden v poproduktivním věku, neboť lidé se často po ukončení ekonomické aktivity stěhují do míst, kde chtějí v klidu strávit zbytek života. Migrace do České republiky má ale jiný charakter, jak dokumentuje následující obrázek. Osoby v produktivním věku výrazně převyšují nad dětmi a chybí vrchol ve skupině poproduktivních (výkyv u žen kolem padesátky není jasný – jsou to mladé babičky, kterépřijíždějí pomáhat mladým?). Je zřejmé, že tato struktura výrazně omlazuje skupinu produktivních, ale do budoucna (až zestárne) bude představovat nemalou ekonomickou a sociální zátěž. Jsou dvě naděje, že by se situace mohla změnit – jednak cizinci většinou přicházejí bezdětní a teprve po usazení by mohli zakládat rodinu, jednak by se charakter migrace mohl v budoucnu změnit k „normálu“. Tomu by napovídaly i důvody, proč cizinci na našem území pobývají – z více než poloviny jsou důvodem studium, zaměstnání a ostatní ekonomické aktivity. 95 90
Věková a pohlavní struktura cizinců s délkou pobytu nad 1 rok k 31. 12. 2003
85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 trvalý pobyt
35 30
dlouhodobý pobyt
dlouhodobý pobyt
25 20 15 10 5 0 4 000
3 000
2 000
1 000
0
1 000
2 000
3 000
4 000
45
Migrace
Kapitola 7
Zbývá poslední, spíše jen zajímavý aspekt – odkud k nám cizinci přicházejí? K 31. 12. 2004 žilo u nás 254 294 cizinců s přechodným pobytem nad 90 dnů nebo s dlouhodobým pobytem a z nich 31 % pocházelo z Ukrajiny, 19 % ze Slovenska, 13 % z Vietnamu, 6 % z Polska a 6 % z Ruska; ostatní země původu představovaly vždy nejvýše 1–2 %. Když však vezmeme v úvahu jen trvalé pobyty (těch bylo 99 467) dostaneme trochu pozměněný obrázek: nejvíce cizinců se u nás usadilo z Vietnamu (21 %), následuje Slovensko (17 %), Ukrajina (13 %), Polsko (12 %), Rusko (6 %) a Německo (4 %); ostatní už nepřekročí 2 %. Pomineme-li Vietnam, odkud se k nám lidé přistěhovali většinou ještě za socialismu, přicházejí migranti převážně ze sousedních zemí. Pak nepřekvapí, že je tolik dlouhodobých pobytů (v relaci k trvalým pobytům) a že přicházejí často bez dětí – domů to mají „kousek“. Taková situace se ale nemůže udržet dlouhodobě – dá se předpokládat, že ekonomická situace se postupně vyrovná a pak začnou převažovat imigranti ze vzdálených zemí, kde bude přebytek obyvatelstva, a pak bude patrně i věková struktura přistěhovalých více odpovídat „obvyklé“ věkové struktuře migrantů.
46
