Téma
6 Umění přesného zaostření
Fotoaparáty dnes dokážou zaostřit rychleji než lidské oko, v některých situacích ale nejsou příliš spolehlivé. Je dobré vědět, kdy obyčejně nastávají problémy… rátu nebo objektivu, případně o chybu v elektronické komunikaci mezi těmito zařízeními. Zkuste vyfotografovat několik zkušebních snímků, a když problém přetrvá, nezbývá než výbavu reklamovat. Při akčním fotografování lze místo jednorázového ostření s úspěchem využít ostření kontinuální (většinou označené AF-C). Fotoaparát při něm neustále přeostřuje na pohybující se objekt, který by tak měl být teoreticky pokaždé ostrý. Říkáme teoreticky, protože v praxi kontinuální ostření u většiny přístrojů nefunguje s úplně stoprocentní spolehlivostí. Při fotografování je navíc nejdříve nutné na objekt zaostřit, teprve pak je ho systém schopen sledovat, což může být problém třeba u rychle letících ptáků, kteří navíc často mění směr pohybu. Dopředu můžete zaostřit někam poblíž místa, kde se má pohybující se objekt objevit, aby potom automatika neměla tolik práce a ostření trvalo opravdu jen zlomek vteřiny. Jednou z posledních vymožeností v oblasti automatického ostření je kombinovaný režim neboli automatický výběr mezi jednorázovým a kontinuálním zaostřením (označuje se AF-A). V základní podobě je ostření jednorázové, do kontinuálního režimu se přepne ve chvíli, kdy se objekt dá do pohybu. Rozhodně jde o zajímavou funkci, správný úsudek a cit fotografa ale žádná automatika nenahradí.
Moje zkušenost „Kombinace priority clony a maticového měření spolehlivě funguje v naprosté většině situací, do nichž se při fotografování dostávám, a umožňuje mi rychle reagovat na jakékoliv změny,“ tvrdí Stewart Weir. „Tenhle chlapec se na mě najednou podíval a já měl jen zlomek vteřiny na to, abych nastavil co nejmenší clonu kvůli minimální hloubce ostrosti. Díky šikovnému kolečku na Nikonu D2X byla ale změna z f6,3 na f1,6 skutečně bleskurychlá. A během stejného okamžiku jsem navíc stihl pomocí středového bodu zaostřit na chlapcovo pravé oko. Pak jsem jen vytvořil správnou kompozici a pořídil rychlou sérii tří snímků. Výsledkem je fotografie s malou hloubkou ostrosti, díky níž působivě vynikne přesné ostření. Vždy je dobré mít na paměti, že snímek děláte vy, ne fotoaparát.“
foto Stewart Weir
Dnešní systémy automatického ostření vynikají až neuvěřitelnou přesností. Jestliže nepatříte k náruživým milovníkům akčních snímků, většinou si vystačíte s jednorázovým ostřením na statický objekt (ve většině zrcadlovek se označuje jako AF-S). Stačí namáčknout spoušť a vybraný objekt zůstane zaostřený, dokud spoušť zase neuvolníme. Většina fotoaparátů si dokáže pomocí většího množství ostřicích bodů vybrat oblast pro zaostření automaticky, to ale zkušenější uživatelé nemají zrovna v lásce – o tom, kam má přístroj zaostřit, by měl rozhodovat fotograf, ne automatizovaný systém. Proto doporučujeme vícebodové ostření vypnout a přepnout na jediný ostřicí bod (nejlépe středový, protože je nejcitlivější). Zaostřete na požadovaný objekt a teprve poté vytvářejte s namáčknutou spouští kompozici – tak to dělá většina profesionálů. Pokud se objekt v hledáčku nejeví tak ostrý, jak byste čekali, může to mít dvojí příčinu. Ze všeho nejdříve doporučujeme zkontrolovat dioptrickou korekci hledáčku – nastavuje se kolečkem, s nímž jste možná pootočili omylem. Pak vše napravíte jediným pohybem. Je-li dioptrická korekce v pořádku, a obraz je stále neostrý, může jít o závažnější vadu, tzv. backfocus. V podstatě se jedná o kusovou vadu fotoapa-
Kdy automatika nestačí
foto Marcus Hawkins/Future
foto Imagestate
foto Philip Coblentz
foto Marcus Hawkins/Future
Dnešní vícebodové systémy automatického ostření jsou nesmírně přesné, v některých situacích ovšem mohou vážně selhat. Ostření pak může trvat dlouho a navíc fotoaparát někdy zaostří někam úplně jinam, než bychom chtěli. V následujících případech je proto lepší vzít ostření do vlastních rukou.
Příliš členité pozadí Mnoho objektů
Málo světla
Sklo a mříže
Pracujete-li s několika aktivními ostřicími body současně, může se stát, že zaostří na pozadí místo na ústřední motiv. Doporučujeme používat jediný středový bod.
Ve slabém světle nebo při fotografování málo kontrastních scén může ostřicí automatika selhat, často nezbude než přejít k ručnímu režimu.
Fotoaparát může automaticky zaostřit na jakýkoliv předmět před hlavním motivem. Tady nepomůže nic jiného než manuální ostření.
Když se v záběru pohybuje větší množství malých objektů, má vícebodové automatické ostření často problémy. I tady pomůže přepnutí na jediný bod.
Srpen 2007 Digitální foto 41
DF52_041_Feat2.indd 41
23.7.2007 11:23:06
Zrcadlovka v praxi
7Práce s bleskem
Někomu stačí vestavěný blesk ve fotoaparátu, jiný potřebuje drahé externí zařízení s nejmodernější technologií. V každém případě je ale dobré umět s bleskem pracovat a vyvarovat se nejčastějších chyb. Blesk s difuzérem
Příliš ostré světlo
PROBLÉM: Příliš ostré světlo blesku Pokud kombinujeme záblesk s přirozeným světlem, měl by mít blesk pro celkové osvětlení vždy druhotný význam – přirozené světlo vypadá většinou podstatně lépe. Pokud ovšem fotografujeme v šeru nebo v úplné tmě, je blesk jediným zdrojem světla. V takovém případě je nutné dávat pozor, aby záblesk nebyl příliš ostrý – to vede k přepalům na lesklých plochách a především v obličejích. Doporučujeme použít difuzér, rozptýlené světlo je mnohem měkčí a scéna působí přirozeněji.
ŘEŠENÍ: Změkčení a rozptýlení Na trhu je k dispozici celá řada nejrůznějších difuzérů, všechny ovšem fungují na stejném principu – pomocí průsvitného materiálu snižují intenzitu záblesku, rozptylují světlo a zvětšují jeho zdroj. Difuzér si klidně můžete vyrobit i sami, stačí před zábleskovou hlavu lepicí páskou připevnit kousek bílého papíru. Moderní blesky vybavené systémem TTL dokážou na difuzér brát ohled při měření expozice, proto nemusíme nic nastavovat ručně.
PROBLÉM: Příliš světla Všichni dobře známe ony nepovedené snímky nasvícené bleskem, na nichž postavy vypadají, jako by právě dostaly koňskou dávku radioaktivního záření, a veškeré objekty se slévají do bílých přepálených ploch. Proč se to děje? Scéna je při fotografování příliš blízko, a intenzita blesku je tedy zbytečně vysoká.
ŘEŠENÍ: Poodstoupit Řešení je velmi jednoduché – stačí o pár kroků couvnout a nefotografovat tak zblízka. Naopak snižování intenzity záblesku při fotografování z bezprostřední blízkosti nijak výrazně nepomáhá. Milovníci makrofotografie nebo akčních záběrů ovšem mohou namítnout, že z větší dálky často fotografovat nelze – je-li tomu tak, zkuste použít difuzér.
42 Digitální foto Srpen 2007
DF52_041_Feat2.indd 42
23.7.2007 11:23:29
PROBLÉM: Příliš výrazné stíny Když s bleskem fotografujeme postavu nebo jiný objekt u zdi nebo těsně před pozadím, často vrhá příliš ostré stíny, které na fotografii nevypadají zrovna dobře. Na vině je malá vzdálenost objektu od pozadí a také příliš vysoký výkon blesku.
ŘEŠENÍ: Nižší výkon Nejjednodušším řešením je přestavět scénu tak, aby se objekt nebo portrétovaný člověk nacházel dále od pozadí. Pokud to není možné, zkuste snížit intenzitu blesku. Intenzita interních blesků se ovládá v menu fotoaparátu, u externích zařízení přímo na blesku.
Nízká hodnota clony s bleskem
Nízká hodnota clony s ND filtrem
PROBLÉM: Synchronizační čas blesku Při fotografování za jasného dne s nízkou í hodnotou clony a s bleskem hrozí u většiny fotoaparátů přeexponování snímků. Fotoaparát totiž automaticky prodlužuje expoziční čas, aby odpovídal synchronizačnímu času blesku. Na snímač se tak dostane podstatně více světla.
Vysoká hodnota clony s bleskem
Bez blesku
ŘEŠ E ENÍ: ND filtr ND filtry snižují množství světla procházejícího objektivem, a tak umožňují prodloužit expoziční čas. Výš V e popsaný problém proto díky nim odpadá.
Vyvážená expozice
PROBLÉM: Příliš tmavé pozadí Při použití poloautomatických či automatických režimů a motivových programů s bleskem velmi často dochází k podexponování pozadí. Fotoaparát totiž nastavuje krátký expoziční čas, který lze udržet v ruce, a do snímku se tak nedostane okolní světlo.
dí Příliš tmavé poza
ŘEŠENÍ: Vyvážené nasvícení Tento problém vyřeší synchronizace blesku s dlouhými časy (méně zkušení uživatelé mohou využít automatického motivového programu pro noční portrét). Expoziční čas se prodlouží, krátký záblesk osvítí ústřední motiv a během zbývající expozice se nasvítí i pozadí, takže snímek vypadá přirozeně.
DF52_041_Feat2.indd 43
23.7.2007 11:23:41
Zrcadlovka v praxi
8 Pryč se šumem a prachem Tuto kapitolu doporučujeme všem, kterým záleží na maximální obrazové kvalitě fotografií Máte pocit, že je na vašich fotografiích příliš mnoho šumu či podivných šedých skvrnek? Možné příčiny jsou dvě – příliš vysoká citlivost nebo zaprášený snímač. Množství šumu je dobré omezit na minimum – nejsnáze toho docílíte co nejnižším nastavením citlivosti. Jestliže se fotografovaný objekt nehýbe a máte k dispozici stativ nebo jinou oporu pro fotoaparát, nastavte minimální hodnotu ISO (většinou 100), delší expoziční čas vám v tomto případě nemusí vadit. Pokud čas přesahuje 5 s, doporučujeme vyzkoušet redukci šumu přímo ve fotoaparátu. Většina zrcadlovek ji nabízí jako volitelnou možnost, redukce se zapíná zpravidla v menu. Fotoaparát v takovém případě pořídí
kontrolní černý záběr a s jeho pomocí odstraní z fotografie barevné tečky, kterými se šum projevuje (s ním zároveň zmizí i tzv. mrtvé pixely). Nejedná se zrovna o nejsofistikovanější postup, ale ve většině běžných situací přináší vcelku ucházející výsledky. Když redukce šumu ve fotoaparátu nestačí, lze použít šumový filtr ve Photoshopu nebo některý ze specializovaných protišumových programů (např. Noise Ninja). Zároveň doporučujeme vytvářet kompozici co nejpečlivěji již při fotografování, abyste nemuseli spoléhat na následné výrazné ořezy. S každým oříznutím původní velikosti totiž kvalita fotografie klesá. Dalším vleklým problémem majitelů zrcadlovek je nečistota na snímači, zejména prach. Je-
-li ho příliš, jsou fotografie plné drobných teček, jejichž odstraňování klonovacím razítkem dá často poměrně značnou práci. Pokud chcete usazování nečistot na snímači předcházet, nikdy neměňte objektivy na zapnutém přístroji (pak snímač přitahuje prach jako magnet) a také nikdy neotvírejte fotoaparát proti větru. Zašpiněný snímač si můžete vyčistit sami (v obchodech se pro tyto účely prodávají nejrůznější pomůcky) nebo lze fotoaparát svěřit odbornému servisu. Prach se neusazuje jen na snímači, ale také na matnici. Pak je vidět v hledáčku, ale nikoliv na fotografiích, v tomto případě proto doporučujeme občasné zrnko ignorovat.
44 Digitální foto Srpen 2007
DF52_041_Feat2.indd 44
23.7.2007 11:24:01
Dokonce i při fotografování zdánlivě statické krajiny je zapotřebí zachytit nejvhodnější okamžik (v našem případě jsme si počkali na působivou hru vln)
9 Ani zrcadlovka neumí všechno
foto Ross Hoddinott/Nature Picture Library
Dnešní fotoaparáty jsou výkonné a sofistikované, i ony ale mají své hranice I kdybyste dali dohromady všechny své úspory a koupili si nejlepší fotoaparát na světě se sadou špičkových objektivů, dříve nebo později zjistíte, že i schopnosti vaší výbavy mají své hranice. Proto je dobré vědět, čeho jsou dnešní zrcadlovky schopny… Za prvé: většina hledáčků současných zrcadlovek nepokrývá stoprocentně celý záběr. Je tedy nutné naučit se při fotografování odhadnout, jaká část scény se do hledáčku nevešla, ať následně nemusíte snímek ořezávat. Pokud si nejste jisti, zkontrolujte vyfotografovanou fotografii na displeji, na něm se zobrazí vždy celá. Při fotografování také nedoporučujeme příliš spoléhat na sekvenční snímání. Jednou z nejdůležitějších fotografických dovedností je umění zmáčknout spoušť ve správný okamžik, což rozhodně nepředpokládá chrlení kulometných dávek, byť to dnešní zrcadlovky často umožňují. Zmíněný optimální moment navíc často trvá
DF52_041_Feat2.indd 45
pouhý zlomeček vteřiny a podle zákona schválnosti se zpravidla odehraje mezi dvěma expozicemi sekvenčního snímání. Výrazným omezením je relativně malý dynamický rozsah současných digitálních snímačů. Ten je pořád citelně slabší než třeba u kinofilmu, a tak mnohem častěji dochází k přepalům či utopení kresby ve stínech. Při fotografování výrazně kontrastních scén lze tento problém řešit dvěma způsoby. Prvním z nich je fotografování do formátu RAW, v němž lze pak snímek zpracovat dvakrát – jednou s důrazem na jasy, podruhé na stíny. Pak se obě verze spojí v některém z běžných grafických programů pomocí vrstev. Druhou možností je pořízení vícenásobné expozice, tedy několika fotografií s různými expozičními hodnotami, které posléze rovněž spojíme v grafickém programu do jediného snímku. Dynamický rozsah lze tedy několikanásobně zvýšit, jen pozor, ať výsledek nevypadá jako kýčovitá omalovánka.
Na co si dát pozor ● Životnost baterie Vždy je dobré mít s sebou náhradní, plně nabitou baterii. Při fotografování v chladném počasí pak doporučujeme minimálně tři kusy, v zimě se totiž akumulátory vybíjejí rychleji. ● Kapacita paměťové karty Před samotným fotografováním zformátujte všechny paměťové karty, které používáte. Při fotografování na to nebudete mít čas ani chuť. ● Správná expozice Je-li to možné, doporučujeme fotografovat do formátu RAW, s nímž má člověk mnohem více tvůrčích možností. Naučte se, jak RAW soubory správně zpracovávat, a odmění vás podstatně lepší fotografie. ● Vhodný okamžik Umění fotografovat spočívá z velké části ve schopnosti stisknout spoušť ve správnou chvíli. Vždy je lepší pozorně sledovat fotografovanou scénou a počkat si na nejlepší moment než přepnout do sekvenčního snímání a pálit snímek za snímkem v kulometných dávkách. Hodně záleží na předvídavosti – když budete pokaždé čekat, až správný okamžik uvidíte v hledáčku, velmi pravděpodobně většinu snímků promeškáte vinou prodlevy spouště i vlastních opožděných reakcí.
Srpen 2007 Digitální foto 45
23.7.2007 11:24:18
Zrcadlovka v praxi
10 Jak nejlépe zvládnout vyvážení bílé Někdo touží po zcela realistickém barevném podání, jiní dávají přednost teplejšímu či chladnějšímu pojetí. Klíčem k úspěchu je v každém případě správné vyvážení bílé. Jak už bylo řečeno, při fotografování do formátu RAW máte mnohem více tvůrčích možností při zpracování fotografie. Velmi často se například pracuje s vyvážením bílé – koneckonců oblíbený program Adobe Camera Raw, součást novějších verzí Photoshopu, nabízí tuto úpravu hned jako první možnost po načtení fotografie. Při samotném fotografování lze spoléhat na automatiku, výsledky ale většinou nejsou tak přesné jako při nastavení vhodné předvolby. Správné vyvážení bílé ve fotoaparátu má velký význam zejména při fotografování do JPEGu – tam už toho s barevnou teplotou v počítači mnoho udělat nelze, pokud chceme alespoň částečně zachovat kvalitu obrazu. Nejlepší ze všeho je nastavit vyvážení bílé ručně. K tomu stačí list bílého papíru, pomocí kterého fotoaparát v aktuálním světle kalibrujeme. Jestliže fotografujete do formátu RAW, doporučujeme na prvním snímku vyfotografovat bílý papír a potom tuto barvu použít coby referenční hodnotu pro ostatní snímky. Ve většině grafických programů určených pro zpracování RAWu to není problém.
Při fotografování východu nebo západu slunce je dobré nastavit předvolbu pro zatažené počasí – v tomto nastavení vypadají barvy sytěji a živěji. Ještě výraznější jsou barvy při použití předvolby pro fotografování ve stínu, která má podobný účinek jako oteplovací filtry. Chcete-li naopak zvýraznit chladné barevné podání například při fotografování zimní krajiny, zkuste nastavit vyvážení bílé na žárovkové světlo. Jeho účinek je ovšem velmi výrazný, proto dejte pozor, ať to nepřeženete. Hrátky s vyvážením bílé dopadají nejlépe v dobrém světle, tedy ideálně před západem slunce. Při fotografování v poledním slunci je světlo příliš ostré a barvy působí vybledle, ať již vyvážení bílé nastavíte jakkoliv. Pokud chcete záměrně změnit barevné podání scény oproti realitě, mohou se vám hodit oteplovací nebo naopak ochlazovací kalibrační karty, které se prodávají v obchodech s fotografickými potřebami. Požadovaného účinku dosáhnete, když podle nich nastavíte vyvážení bílé ručně.
Experimenty s barevným podáním
veškeré fotografie Marcus Hawkins
Záměrná kreativní hra s barevným podáním má smysl, pokud posiluje celkovou atmosféru snímku a nejedná se o samoúčelný efekt. Když fotografujete do formátu RAW, můžete si s vyvážením bílé hrát při zpracování v počítači po libosti bez ztráty kvality.
Původní snímek
Oteplení
Původní scéna
Výrazné ochlazení
Fotografie vznikla za soumraku po západu slunce, nebe ještě hraje zajímavými barvami. Celková atmosféra je ale velmi chladná a letnímu motivu příliš nesvědčí.
Při zpracování v počítači jsme nastavili vyvážení bílé na stín a chladné podání zmizelo. Možnost bezztrátových úprav barevné teploty je jednou z největších výhod RAWu.
Tento snímek jsme pořídili v odpoledním světle s automatickým vyvážením bílé. V teplých barvách ale sovička vypadá trochu fádně.
V grafickém programu jsme změnili vyvážení bílé na zářivkové osvětlení a barevné podání nyní působí velmi nereálně. Přiznáváme, že jsme to trochu přehnali…
46 Digitální foto Srpen 2007
DF52_041_Feat2.indd 46
23.7.2007 11:25:06
