6 principů efektivního vzdělávání Mgr. Petr Dvořák

edu-pharma.cz - 6 principů efektivního vzdělávání - lektor: Mgr. Petr Dvořák - strana 1/10

6 principů efektivního vzdělávání Mgr. Petr Dvořák Začnu otázkou, kterou si určitě alespoň jednou položil každý z nás: Co můžu udělat pro to, abych žil o něco spokojeněji a šťastněji? Touto otázku se zabýval i americký statistik Nick Mark, a jako statistik se nespokojil s jednou odpovědí nějakého chytrého člověka, ale vytvořil rovnou skupinu 400 expertů, kteří dostali za úkol přijít s jednoduchými principy, které by dokázal uplaťnovat kdokoli a které by učinily náš život spokojenější. Těchto 400 expertů z rlzných oblastí, jako psychologie, sociologie, filosofie, ekonomi apod. se nakonec shodlo na pěti principech – nechci je tady všechny podrobně vysvětlovat, zajímá nás především ten poslední: 1. 2. 3. 4. 5.

Nebuďte sami Buďte aktivní Rozvíjejte všímavost Buďte štědří Učte se nové věci

Učte se nové věci – takže to je něco, co můžete udělat, abyste se cítili spokojenější a šťastnější. Učení je skvělá věc. Podobně se na to díval i řecký filozof Aristoteles, který o problematice štěstí a vzdělávání říkal, že skutečné štěstí spočívá v dovedně vykonávané činnosti. A abychom mohli něco dovedně vykonávat, abychom něco dělali dobře, tak se musíme neustále učit, zlepšovat se, učit se nové věci.

Potvrzují to i výzkumy maďarského psychologa Mihaly Csikszentmihalyi, který se ve 20.století zabýval obdobnými otázkami, zabýval se vztahem mezi pocitem, prožitkem spokojenosti a štěstí, a mezi situacemi, ve kterých se lidé nachází. Vytvořil graf na základě výzkumu asi 200 lidí z různých oborů, kdy dával do souvislosti naše schopnosti, náročnost úkolu, který je před námi a to, co vlastně při takových úkolech prožíváme. Ideální situace samozřejmě je, když naše schopnosti jsou dostatečně velké, a když odpovídají náročnosti úkolu, který máme zvládnout. A zároveň ten úkol je dost velký, aby to pro nás byla výzva, aby to pro nás bylo zajímavé. A Csikszentmihalyi říká, že když tady tyhle dvě věci, naši schopnost a náročnost toho úkolu jsou v ideální souvislosti, tak se můžeme dostat až do něčeho, čemu se říká stav Flow, kdy se úplně ponoříme do nějaké činnosti, do nějakého úkolu, a zapomeneme na okolní svět. Zapomeneme na všechny ty bolístky, co nás trápí, signály z našeho těla, které nám říkají, že mně bolí záda, a že mně bolí oči a tak podobně. A tady v tomto stavu jsou lidé schopni třeba několik hodin v kuse se zabývat nějakou činností. A to je zároveň stav, který je ideální pro učení se, pro získávání nových znalostí a dovedností. Takže, nejenom naše intuice, ale i celá řada psychologických výzkumů ukazuje, že učit se nové věci, sebevzdělávat se, je vlastně bezva, že je to dobrá věc, a že je to něco, co přispívá našemu pocitu štěstí. Je v tom ale určitý rozpor, protože jak asi všichni víme, tak ne vždycky učení se novým věcem je zábavná a příjemná činnost. Dost často je to spíše těžká práce, a něco, co vnímáme jako hodně nepříjemné. Určitě si vzpomenete na takové zážitky ze školy, jako třeba test z matematiky apod., kdy se nám honily hlavou spíše nepříjemné myšlenky. Takže je tady rozpor mezi tím, že na jedné straně je učení dobrá věc, pro nás a pro náš organismus,


a na druhé straně dosti často nám učení se novým věcem přináší spoustu nepříjemných prožitků, je to namáhavá, těžká, tvrdá práce. CO MŮŽEME DĚLAT, ABYCHOM SE UČILI EFEKTIVNĚJI, RYCHLEJI A S MENŠÍ NÁMAHOU? Je tedy dobré si položit otázku, co vlastně můžeme dělat, abychom se učili rychleji, efektivněji a s menší námahou. Protože to není pouze věc IQ, talentu, vrozených schopností, ale učení se je schopnost. Je to něco, v čem se můžete zlepšovat. A teď je otázka, jak to udělat. Co můžeme udělat proto, abychom se učili rychleji, efektivněji, s menší námahou. Takže to bude téma, kterým se teď budeme zabývat. Já mám pro vás 6 jednoduchých principů, kterých je dobré se držet, když se účastníte nějaké vzdělávací aktivity. Hodně budu vycházet z oblasti, které jsem se věnoval dřív, a to jsou cizí jazyky. Schválně, kolik z vás se v současné době učí nějaký cizí jazyk? Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když se budu domnívat, že to není jednoduchá věc, učit se cizí jazyk. Hodně často za mnou chodí lidé, kteří říkají: „Už dva roky chodím do nějakého kurzu a vůbec nic mi to nepřineslo, tak já nevím, co mám dělat, jestli jsem na ty jazyky úplně blbej nebo zkuste mi poradit, co bych s tím mohl dělat.“ Takže budu používat nějaké příklady tady z téhle oblasti, ale to, o čem budu mluvit, tak se dá aplikovat i na učení se i jiným věcem než jsou cizí jazyky a vlastně i na situaci, ve které se právě nacházíme. V rámci této přednášky probereme 3 okruhy témat. To první téma se bude týkat postoje, motivace, toho, jak sami sebe vnímáme jako člověka, který se něčemu učí. Druhé téma se bude týkat skutečnosti, že každý z nás se učí trošku jiným způsobem, a jak toho využít k našemu prospěchu. A na závěr si řekneme něco krátce o tom, jak uspořádat samotný učební proces tak, aby to šlo dobře a efektivně.

Když tady tuto přednášku mám na kongresech nebo jinde, tak lidé dosti často očekávají, že jim prozradím nějakou zázračnou techniku, kterou když budou provádět, tak se najednou budou učit úplně snadno a bez námahy a naučí se třeba anglicky nebo německy za dva týdny, jak slibují některé kurzy, nebo si přečtou knížku a najednou si z ní budou všechno pamatovat slovo od slova. Bohužel takové zázračné techniky a metody neexistují. Jsou techniky a metody, které jsou chytré, jsou techniky a metody, které se ukazují jako nepříliš efektivní, takže rozdíl zde je, ale to, co je důležitější, tak to je POSTOJ A MOTIVACE. Tedy ty “měkké faktory”. To, co není na první pohled vidět, ale tvoří to základy. Všechny metody a techniky budou fungovat až teprve ve chvíli, kdy ty základy – postoje a motivace – budou dostatečně pevné. Takže se budeme bavit především o postoji a motivaci.


PŘEKROČTE SVÉ LIMITY Pojďme se podívat na princip číslo 1. Nazval jsem ho jako PŘEKROČTE SVÉ LIMITY. Hodně lidí, když dojde na učení se něčemu, třeba právě cizím jazykům, tak se vnímají způsobem, který je už dopředu limituje. Příkladem může být jeden můj kamarád, který je velmi chytrý člověk, raketový inženýr, vystudoval vysokou školu, má doktorát, a vždycky mi říká: „Víš co, prostě němčina a angličtina, to je něco, co mi nikdy nešlo, na to já v hlavě nemám buňky.“ Jakoby mu v hlavě nějaké buňky chyběly... a i když dělám koučink lidem, kteří přichází právě s tím problémem, že nezvládají nějaký cizí jazyk nebo nezvládají učit se nějakému předmětu, tak hodně často se ukáže, že ten velký balvan, který si před sebe na cestě za úspěchem v učení se tito lidé navalí, se týká toho, jak vnímají sami sebe a jaké limity si stanovilive svých vlastních hlavách. Těmto lidem já většinou uvádím příklad maďarské tlumočnice a překladatelky Kató Lomb. Vystudovala gymnázium a když chodila na střední školu, tak učitelé jí říkali, že na jazyky zrovna příliš talentovaná není, a že by se měla zabývat něčím jiným. Ona se skutečně rozhodla zaměřit se na chemii, vystudovala vysokou školu chemickou a očekávala, že bude mít nějakou dobrou kariéru v této oblasti. Nicméně jak už to v životě bývá, tak nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Je to divné, ale v tehdejším poválečném Maďarsku pro lidi tady s technickým vzděláním nebyla místa. Takže přemýšlela, co by mohla dělat, a rozhodla se navázat na to, že přeci jenom angličtina na střední škole ji docela bavila a tak se k ní zase vrátila. Když si oprášila své vědomosti, rozhodla se, že zkusí provádět po Budapešti cizí turisty. A postupně ji jazyky začaly takovým způsobem bavit, že k angličtině si přibrala další, a další jazyk, a další. A nakonec se z ní stala nejznámější simultánní tlumočnice, jedna z prvních, a byla schopná plynule mluvit devíti jazyky a dalších sedm nebo osm ovládala tak, že byla schopná z nich a do nich překládat. Máme docela štěstí, protože Kató Lomb sice už není mezi námi, ale své zkušenosti sepsala knížce “Polyglot – How I learn languages”. V ní se dozvíme spoustu věcí o tom, co ona pokládá za klíčové faktory svého úspěchu při učení se jazyků. A říkala, že jednou z těch úplně nejdůležitějších věcí není jazykový talent, ale je to zájem, nadšení a energie, se kterou se rozhodla pustit do studia cizích jazyků. Říká, že klíčová věc je mít zájem o předmět studia a pustit se do toho s nadšením a energií a nenechat se odradit prvními neúspěchy. A hlavně nenechat se zablokovat právě těmi limity, které tak často máme ve svých vlastních myslích, ve svých vlastních hlavách, ať už je tam vložili třeba naši rodiče nebo učitelé ve škole. To je ten první balvan, který je potřeba odvalit z naší cesty za úspěchem. Platí to v jakékoliv oblasti a v nemenší míře i při učení. Takže je možná dobré si položit otázku JAK VLASTNĚ SAMI SEBE VNÍMÁME JAKO ČLOVĚKA, KTERÝ SE VZDĚLÁVÁ, KTERÝ SE UČÍ NOVÝM VĚCEM? Do jaké míry si věříme? Jsme dobří v učení? Zkuste se každý zamyslet tady nad touto otázkou. A není to jenom Kató Lomb. Když se podíváte na lidi, kteří mluví více cizími jazyky, šesti, sedmi, osmi, tak všichni tihle lidé se naučili cizí jazyky v dospělosti. Což popírá jeden z takových těch obecných mýtů, že děti jsou na jazykové učení mnohem lepší než my - není to pravda. My dospělí máme k zvládnutí cizího jazyka mnohem lepší předpoklady. Ale je právě potřeba rozbít to, co si sami o sobě myslíme, že třeba nejsme schopni to zvládnout. Protože my jsme schopni zvládnout mnohem víc, než si myslíme. Jde jenom o to začít s nadšením, s energií a vytrvat.


ZAMĚŘTE SE NA ÚSPĚCH Princip číslo 2: ZAMĚŘTE SE NA ÚSPĚCH SPÍŠE NEŽ NA NEÚSPĚCH. Nimrat se v našich vlastních neúspěších – to jsme my Češi. Vždycky se zabýváme především tím, co se nám nedaří, v čem nejsme dobří, co se může pokazit, jaká katastrofa se zase dneska stane, když tady budu stát před publikem apod. Dost často se nám stává, u některých lidí je to v podstatě už takový návyk, že jakmile se mají pustit do nějaké činnosti, která je náročná, která je výzvou, a to učení vždycky je, tak dost často ta naše “myšlenková krajina” vypadá nějak takhle: „Pane bože, jak to zase dopadne....“ Ono je docela těžké umět přepnout naši “myšlenkovou krajinu” do pozitivnější podoby. Ze začátku je potřeba i aktivní vědomá práce. Když trenéři pracují se svými sportovními svěřenci nebo když koučujete lidi, kteří předstupují před publikum, nějaké přednášející, tak jedna z technik, která se používá před sportovním výkonem nebo před přednáškou je taková, že si sportovec nebo řečník sedne někde v klidu a představuje si, vizualizuje si do co nejmenších podrobností, jaké to bude, až bude stát na scéně nebo na palubce. Představuje si ale tu variantu budoucnosti, kdy se mu bude perfektně dařit, a snaží se prostě si představit úspěch v té dané situaci. Místo toho, aby se zabýval svými obavami a negativními prognózami. To je zaměření se na úspěch. A to je něco, co je hodně důležité i při učení se, při vzdělávání. Můžete si vybrat. Jestli budete přemýšlet takovýmto způsobem nebo jestli vytrénujete, naučíte svou mysl zaměřit se na to, co zvládáte, co vám jde. Ono to souvisí i s tím, jakým způsobem vnímáme chyby v procesu učení. Nevím jak vy, ale vždycky když já jsem chodil na střední nebo na vysokou školu tak udělat chybu byl problém. Když někdo udělá chybu, tak to vnímáme jako selhání, jako katastrofu. Ale chyba je ve skutečnosti skvělá věc, je to informace, která nám říká “aha, tady je oblast, ve které se musíš ještě zlepšit”. Tak to byl druhý princip, zaměření se na úspěch. Souvisí to s těmi limity, a všechno je to o tom, co se děje v našich hlavách.


BUĎTE ZVĚDAVÍ Pojďme se podívat na třetí princip. Ten se týká zvědavosti. Jaké zní české přísloví, které souvisí se zvědavostí? Ano, zase my češi, máme dokonce přísloví, které říká, že zvědavost je něco negativního: “Kdo je zvědavý bude brzo starý!” Ve skutečnosti je zvědavost hodně důležitá při našem rozvoji. Psycholog Thomas Friedman napsal: Dejte mi dítě, které bude zvědavé a bude se vášnivě zajímat o nové věci, a já vám zaručuji, že se naučí mnohem více než dítě, které má vyšší IQ, ale chybí mu zvídavost a zájem.”. IQ je důležité, ale zvídavost a nadšení a zájem jsou mnohem důležitější. A to je vlastně i to, co říkala Kató Lomb. Klíčovým faktorem jejího úspěchu byla skutečnost, že se učila s energií, s nadšením. Že se zabývala něčím, co ji ohromně zajímalo. Ale ono je to pro nás někdy docela těžké – zvědavost, zájem. Děti jsou hodně zvědavé, kladou nám neustále hloupé dotazy, které nás otravují, a my jim to dáváme najevo. A pak většinou někdy v pubertě dojde k tomu, že ta přirozená dětská zvědavost zaměřená na to, jak vlastně funguje svět, se vytrácí. A pak už jsme zvědaví jenom na to, kde seženeme nejlepší slevu na oblečení a kde se dá koupit nejlepší plazmová televize. Takže dětská zvědovst ustoupí takové pragmatické zvědavosti. Ale já bych vás chtěl inspirovat k tomu, abyste zkusili najít v sobě alespoň kousek oné dětské zvědavosti. Dobrým vzorem pro nás může být Leonardo da Vinci. Je to právě on, u kterého se můžeme inspirovat co se týče zvědavosti. Leonardo ve své době renesanční muž, génius, který se zabýval obrovským množstvím oborů. Nebyl to jen známý malíř. Dokonce když cestoval po Itálii, tak se nepředstavoval svým budoucím mecenášům jako malíř, ale představoval se jako někdo, kdo je schopný projektovat opevnění, kdo je schopný vymýšlet nejrůznější dobývací a válečné stroje a kdo je schopný bavit své publikum hrou na nástroje, které si vlastnoručně vyrobil. A kromě toho se zabýval i oblastmi, jako byla třeba hydrologie, botanika, embryologie, geologie apod. My naštěstí dneska docela dobře “vidíme” do jeho mysli díky tomu, že byly objeveny deníky, které si psal. Byl docela vášnivý psavec, deníků je spousta. Leonardo skutečně vždycky když chodil po městech, po krajině, tak s sebou měl nějaký kus papíru, kam si zapisoval své poznámky. Tyto deníky jsou velmi zajímavé kromě zápisků jsou bohaté i na kresby, plánky apod. To, co je ale důležité, tak to je to, že když se do těchto deníků podíváte, tak se před vámi vyjeví osobnost muže, který je právem označovaný za nejzvědavějšího člověk v historii lidstva. Leonardo da Vinci si dokázal klást zvídavé otázky. V jednom z jeho deníků například čteme:

To byly skutečně velmi chytré otázky, které ho přivedly k nejednomu objevu a převratné teorii. Na základě výše uvedených otázek například jako jeden z prvních formuloval hypotézu o geologické historii země. Hypotézu, která ve své době mohla soupeřit s biblickým pojetím stvoření světa, kdyby se jeho deníky na dlouhou dobu neztratily a nebyly objeveny až v době, kdy mnoho jeho idejí nezávisle objevilyi a prosadili jiní. Je to právě schopnost klást si otázky, která je klíčem k dětské zvědavosti. O Leonardovi mnoho badatelů říká, že když se podíváte na jeho osobnost, tak je zajímavé, že on byl skutečně schopen si uchovat tu bezprostřední dětskou zvědavost. Neptat se jenom “co mi to přinese?”, “co z toho budu mít?”, ale stejně jako dítě se ptát, jak vlastně svět funguje, jak jsou všechny ty věci kolem mně propojené.


Tato schopnost klást si otázky je v procesu učení klíčová, nesmírně důležitá. Protože otázky jsou něco, co přirozeně vede naši mysl k tomu, aby hledala odpovědi. Náš mozek je od přírody naprogramovaný tak, že když vidí nějaký nekompletní vzor, něco nedokončeného, tak se snaží to doplnit, snaží se zjistit, jaký je celkový obraz. A tento proces je možné odstartovat jedině, když si pokládáme otázky. Takže to je ona Leonardovská zvědavost, která je při učení velmi důležitá a já vás tak vyzývám, abyste ji zkusili zase ve svém nitru hluboko uloženou zase najít.


POZNEJTE SVŮJ UČEBNÍ STYL Pojďme se podívat na čtvrtý princip. Ten se týká skutečnosti, že každý z nás se učí trochu jiným způsobem. Že každý z nás má svůj individuální učební styl. A aby učení probíhalo dobře, efektivně, abychom se učili rychle a bez přílišné námahy, tak je důležité, aby informace, které k nám přichází, byly uspořádány tak, aby to odpovídalo našemu učebnímu stylu. Existují různé typologie učebních stylů. Jedna z těchto typologií rozděluje lidi do tří skupin. Lidé, kteří jsou při učení hodně zaměření na komunikaci, kteří potřebují být ve skupině a učí se nejlépe prostřednictvím diskuse, když můžou s ostatními probírat různé otázky, sbírat více názorů.

Pak jsou lidé, kteří jsou spíš zaměřeni na výuku s učitelem, kteří chtějí sedět “face to face” proti jednomu učiteli, kteří nemají rádi situace, kdy je tam celá skupina a hrozí, že by se se svou hloupou otázkou ztrapnili nebo zesměšnili před ostatními. Poměrně velká skupina lidí, zejména dnešní přicházející generace, tak to jsou lidé, kteří jsou hodně zaměřeni na média. Lidé, kteří se nejlépe učí o samotě. Prochází třeba internet nebo mají nějaký počítačový výukový program. Nic z toho není špatně. Pokud patříte třeba k lidem výrazně zaměřeným na média, pak možná co se týče jazyků, tak jazykový kurz pro vás nemusí být nejvhodnějším prostředím k učení, protože je to právě ta situace, kde je více lidí a vám to nemusí vyhovovat. Ale jak říkám, nic z toho není špatně, jde o to si uvědomit, co mi v této oblasti vyhovuje nejlépe a pokud se potřebuji něco rychle a efektivně naučit, tak té skutečnosti využít. Další z těch typologií se zaměřuje na to, jaký smysl preferujeme při zpracovávání hodně složitých komplexních informací. Lidé se podle této typologie dají opět rozdělit do tří kategorií. Na lidí, kteří preferují zrakové informace, lidé, kteří potřebují symboly, obrazy, grafy, schémata. Do této skupiny patří i lidé, kteří si nejlépe pamatují psané slovo, psané texty. Pak je skupinka lidí, kteří jsou zaměřeni auditivně, sluchově, kteří se nejlépe učí v situacích, kdy něco slyší – nahrávku, přednášku nebo když právě diskutují s ostatními. Poslední typ se nazývá kinestetický, a to jsou lidé, kteří nutně potřebují zapojit do procesu učení své tělo, kteří potřebují nějaký pohyb, nějaké emoce. To třeba vidíte občas ve třídách, ti studenti, kteří se neustále houpají na židli a učitel jim říká: “Přestaň se houpat nebo spadneš. Seď klidně. Sedni si a poslouchej.” Ale to může dané tím, že tento student patří mezi výrazně kinestetické typy a pohyb, houpání nebo nějaké chození po třídě, prostě potřebuje při učení.


Zajímavé je, že většina lidí patří k tomu nejvíce podceňovanému typu, ke kinestetickému typu s potřebou pohybu, emocí, nějaké akce, vzrušení. A mnoho kurzů nebo mnoho různých vzdělávacích systémů, ať už se jedná o klasickou výuku, tomuto typu příliš nakloněna není. Nejmíň z nás je výrazně auditivních – lidí, kteří jsou schopni si hodně dobře zapamatovat přednášky nebo to, co jim někdo říká. Proto dobrý přednášející na svých přednáškách používá kromě výkladu také např. promítanou prezentaci a také praktické úkoly, aby oslovil všechny smysly svých posluchačů. V současnosti je situace taková, že existují rozmanité vzdělávací materiály – každý si může vybrat. Už jsou naštěstí dávno pryč doby učebnic obsahujících jen stránky a stránky textů. Dnes najdete nejrůznější obory populárně zpracované třeba formou komiksu. To je ideální pro výrazně vizuální typy. Ti mohou využít i různé techniky, které jsou známy z minulosti, třeba mnemotechnické postupy.

Nahoře je obrázek z učebnice ze 14. století, ve kterém je zakódovaný příběh z evangelií. Vizuálně je zde zakódovaný Ježíšův příběh. Takže vidíme, že i v průběhu historie lidé tyto věci znali a nějakou dobu to pak bylo zapomenuto a dnes se zase objevují materiály, které jsou velmi pěkně uspořádány pro lidi s výrazným vizuálním zaměřením. Já jsem hodně vizuální typ, takže mimo jiné když se učím, používám tzv.myšlenkové mapy. Tady je příklad jedné myšlenkové mapy, kde jsem si zpracoval výpisky z knížky, která se zabývala problematikou spánku a snů. Jak vidíte není to klasický lineární zápis, na který jste zvyklí, ale je to způsob zápisků vyhovující výrazně vizuálním typům, kteří potřebují silnou zrakovou stimulaci k tomu, aby si něco zapamatovali.

Když projdete nějakým testem, kde si vyzkoušíte, který typ jste, získáte určitý vhled zase do toho, jaký je váš individuální učební styl. Hodně je to samozřejmě věcí intuice. Každý sám intuitivně cítí a ví, co mu půjde, jaké informace jsou pro něj zajímavé, v jaké formě, co ho víc stimuluje k přemýšlení. Takže to není o tom, že by člověk přišel za psychologem, a ten mu prozradil nějakou úžasnou informaci, jak by se měl nejlíp učit, ale je to spíš důsledek praktické moudrosti a studijních zkušeností. Ale také je to o tom, že je potřeba zkoušet i nové věci, nové postupy, když se ty dosavadní neosvědčily.


PŘIPRAVTE SVOJI MYSL

Pojďme se podívat ještě na poslední dva principy. Ty už se týkají samotného procesu učení. Princip číslo 5 spočivá v tom, že před učením je potřeba připravit svoji mysl na přijímání nových informací. Souvisí to s fungováním našeho mozku. Když věci hodně zjednodušímě, tak tzv. střední mozek je řada struktur, které jsou zodpovědné za procesy jako je imunita, sexuální chování, hormony apod., ale zároveň řídí i procesy, které se týkají emocí, a které se týkají paměti a filtrování nových informací. Takže tohle všechno je propojené. Naše schopnost pamatovat si věci, naše schopnost přijímat a chápat složité informace, je propojená s naší emocionalitou. A proto je důležité před učením naši mysl připravit. Přepnout ji z toho módu, ve kterém se často nacházíme, který se dá nazvat jako mód přežití. Když jsme ve stresu, když jsme unavení, celý den se nám třeba něco nedařilo, spousta problémů, valí se to na nás ze všech stran. Z tohoto módu přežití je mysl přepnout do módu, který by se dal nazvat módem rozvoje, a který je charakteristický pohodou, sebevědomím a zvědavostí. Někomu stačí, když si dá horkou sprchu, hned se dostane do stavu pohody, uvolnění, sebevědomí, někdo potřebuje něco jiného. Na tomto přepnutí je třeba v jazykové výuce založena metoda, která se nazývá sugestopedie. V této metodě jsou jazykové lekce strukturované tak, že studenti prvních dvacet minut z každé hodiny mají nějaké relaxační aktivity, nějakou fyzickou aktivitu, aby se právě dostali právě z módu přežití do stavu pohody, do stavu, kdy si mohou dovolit být zvědaví, zajímat se o to, jak věci fungují. A pak následuje v té sugestopedické výuce nějakých 40 minut učební aktivity a pak se to zase opakuje. Dalo by se to přirovnat k tomu, když středověcí malíři malovali na dřevěnou desku, tak tam bylo potřeba si tu desku nejprve připravit, nějak ji naklížit, obrousit, dát na to první vrstvu barvy, a až teprve poté bylo možné na tuto desku začít malovat. Kdybyste to udělali bez přípravy, tak ta barva, kterou nanesete, se vám odloupne. A podobně je tomu i s lidským učením, pokud mysl není připravena na učení, tak informace v paměti dlouho nezůstávají a jako ta barva se odloupnou a odpadnou pryč místo toho, aby se pevně spojily s podkladem. Naštěstí my jako dospělí jsme narozdíl třeba od dětí ve škole daleko více schopni tohle řídit. Proces učení máme my sami pod kontrolou. Můžeme si říct – jsem právě v situaci, kdy má smysl si číst tuto novou knížku? Neměl bych mezi tím udělat něco jiného, třeba jít na deset patnáct minut na procházku? Protáhnout se? Připravit svoji mysl, aktivizovat ji na učení?


DĚLEJTE RETROSPEKTIVU Poslední princip, princip číslo 6, kterým se naše přednáška chýlí ke konci, spočívá v tom, že je důležité dělat retrospektivu. To znamená ohlédnout se vždycky zpět, když jsme po procesu učení, a položit si otázky jako: Co mě vlastně vedlo k této učební činnosti? Do jaké míry byla moje očekávání naplněna? A hlavně – Jak jsem postupoval? Jaké problémy a překážky se objevily a jak jsem byl schopnen překonat tyto překážky? Tato schopnost reflexe, to je ohromná deviza, to je pevná základna pro každé další budoucí učení. Jde o vědomí toho, že se objevily sice nějaké překážky při učení, ale že jste byli schopni je překonat a dotáhnout ten proces do konce. Retrospektiva je důležitá proto, že cesta pro úspěch při učení je strašně dlouhá a klikatá, a často máme v začátcích tendenci propadnout zoufalství a vzdát to. Typické je to u studia cizích jazyků, je spousta lidí, kteří to po čase vzdají. A neuvědomují si, že už ušli velký kus cesty a když budou pokračovat dál, tak se na vrchol nakonec přece jen dostanou. Takže to je náš šestý princip, zastavit se a podívat se za sebe, co se nám podařilo, v čem jsme byli dobří, co můžeme využít jako pevnou základnu pro další postup.

6 principů efektivního vzdělávání Mgr. Petr Dvořák

Recommend Documents