6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ. Geologie a horninové prostředí. 6.1 Východiska, právní rámec a strategické dokumenty

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Geologie a horninové prostředí

 Vyhláška MŽP ČR č. 363/1992 Sb., o zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru, v platném znění

6.1 Východiska, právní rámec a strategické dokumenty

Vyhláška stanovuje obsah registru starých důlních děl. Zjišťování starých důlních děl slouží jako podklad pro činnost a rozhodnutí podle stavebního zákona a pro opatření k ochraně objektů a zájmů chráněných podle zvláštních předpisů.

Zákony a vyhlášky

Vyhláška je v gesci Ministerstva životního prostředí.

 Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

 Vyhláška MŽP ČR č. 364/1992 Sb., o chráněných ložiskových územích, v platném znění

Účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech.


Zákon je v gesci Ministerstva životního prostředí.

Vyhláška upravuje návrh na stanovení, změnu a zrušení chráněného ložiskového území, evidenci chráněných ložiskových území a chránění území pro zvláštní zásahy do zemské kůry.

 Vyhláška MHPR ČR č. 497/1992 Sb., o evidenci zásob výhradních ložisek nerostů, v platném znění Vyhláška stanovuje zásady a vedení evidence zásob výhradních ložisek.

 Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů


Tento zákon upravuje podmínky pro provádění hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, podmínky pro nakládání s výbušninami a s výbušnými předměty, podmínky pro bezpečné provozování podzemních objektů, podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví osob, bezpečnost provozu a ochranu pracovního prostředí, organizaci a působnost orgánů státní báňské správy.

 Vyhláška MŽP č. 206/2001 Sb., o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce, v platném znění

Zákon je v gesci Ministerstva životního prostředí.  Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon a upravuje podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich kontrolu a sankce. Zákon je v gesci Ministerstva životního prostředí.  Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy Tento zákon zohledňuje požadavek EU na tvorbu povinné devadesáti denní státem kontrolované rezervy ropy a ropných produktů. Zákon je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Vyhláška upravuje obory, pro něž se osvědčuje odborná způsobilost projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce, stanoví doklady potřebné k prokázání odborné způsobilosti, rozsah potřebných znalostí právních předpisů souvisejících s geologickou činností, postup při ověřování odborné způsobilosti a způsob evidence a zveřejňování vydaných rozhodnutí o osvědčení odborné způsobilosti. Vyhláška je v gesci Ministerstva životního prostředí.  Vyhláška č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, v platném znění Vyhláška mimo jiné stanovuje členění průzkumných geologických prací v rámci průzkumu pro zvláštní zásahy do zemské kůry, stanovuje postup při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek z hlediska ochrany a hospodárného využití nerostného bohatství, upravuje postup při výpočtu zásob výhradních ložisek a náležitosti výpočtu zásob. Vyhláška je v gesci Ministerstva životního prostředí.

 Vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, v platném znění

Strategické a rezortní dokumenty

Vyhláška upravuje hospodárné využívání výhradních ložisek, povolování hornické činnosti a ohlašování hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.

 Surovinová politika

Vyhláška je v gesci Státní báňské správy.

Surovinová politika je souhrn všech aktivit, kterými stát ovlivňuje vyhledávání a využívání tuzemských zdrojů surovin a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit jimi chod své ekonomiky.

 Vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech, v platném znění

Předmětem politiky nerostných surovin jsou palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak i z druhotných zdrojů.

Vyhláška upravuje název dobývacího prostoru, návrh a rozhodnutí o jeho stanovení a evidenci dobývacích prostorů. Vyhláška je v gesci Státní báňské správy.

Surovinová politika se zabývá všemi druhotnými surovinami jak z hlediska jejich vlivu na úspory prvotních nerostných zdrojů, tak i z hlediska vlivu na úspory energie, která je vkládána do úpravy prvotních surovin a jejich dalšího zpracování.

 Vyhláška ČBÚ č. 175/1992 Sb., o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů, v platném znění

Smyslem dokumentu je analyzovat současný stav, stanovit cíle a navrhnout nástroje, sloužící k dosažení těchto cílů. S ohledem na surovinové predispozice státu je kriticky hodnocena i současná struktura národního hospodářství a vyslovena podpora trendu jeho důsledné restrukturalizace.

Vyhláška stanoví podrobnější podmínky využívání ložisek nevyhrazených nerostů.

Dokument je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Vyhláška je v gesci Státní báňské správy.

Územně analytické podklady pro územně plánovací činnost Ministerstva pro místní rozvoj ČR

6–1

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ  Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny

6.2 Geologie a morfologie

Publikace je jediným veřejně přístupným materiálem, který aktuálně a v historické posloupnosti informuje domácí i zahraniční veřejnost o těžbě, zdrojích, zásobách, cenách nerostných surovin v České republice a o zahraničním obchodu s nimi.

6.2.1 Geologie

Dokument vydává Česká geologická služba a je v gesci Ministerstva životního prostředí.

Území České republiky je tvořeno dvěma základními geologickými jednotkami, Českým masivem a Západními Karpaty, jejichž stavba se díky odlišnému vývoji a geologickému složení výrazně liší. Český masiv zahrnuje území Čech a západní Moravy až po linii Znojmo-Přerov-Karviná (za touto hranicí se Český masiv noří pod západokarpatské jednotky) a dále okrajové části ležící na území Polska, Německa a Rakouska. Hlavní fáze formování této geologické jednotky probíhala při kadomské orogenezi (před 660-550 mil. let), poté byla výrazně přetvořena variskou orogenezí (před 400-330 mil. let). Český masiv má blokovou stavbu s hlubinnými zlomy, které pravděpodobně nemají stejný hlubinný dosah. Zemská kůra je v Českém masivu 28 až 42 km mocná, největší mocnost zemské kůry byla zjištěna v okolí Sedlčan. Mocnější je zejména v oblastech s nižší hustotou, tj. v oblastech s mohutnější granitickou vrstvou (Krušné hory, Šumava a Českomoravská vrchovina). Zde se objevují zvýšené koncentrace cínu a wolframu, zatímco v blocích o vyšší hustotě je to měď. Hlubinné zlomy rozdělují Český masiv na mnoho bloků, které prodělávaly pohyby různého směru. Menší zlomy pak vytvořily v rámci jednotlivých bloků složitou kernou strukturu. Okrajové části Českého masivu byly vyzdviženy, takže se označují jako epiplatformní pohoří (Šumava, Krkonoše, apod.). Západní Karpaty jsou součástí karpatského pásemného horstva ležící na území Moravy a Slovenska a zasahující do Polska i Maďarska; na západě se stýkají s Českým masivem. Karpaty vznikly při alpínském orogenním cyklu, hlavní fáze vrásnění probíhala před 64-30 mil. let, vlastní Západní Karpaty vznikly před cca 20 mil. let. Západní Karpaty mají příkrovovou stavbu s různými druhy sedimentárních hornin. Mocnost zemské kůry je větší než v Českém masivu a pod flyšovými pohořími Karpat dosahuje 50–60 km. Na území České republiky zasahují na východní Moravu dvě obalové jednotky řazené k Západním Karpatům:

6–2



Karpatský flyš, tzv. vnější Karpaty, jsou tvořeny převážně klastickými sedimentárními horninami. Zahrnují Pavlovské vrchy, Ždánický les, Bílé Karpaty, Chřiby, Hostýnské, Vizovické a Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky. Z inženýrsko-geologického hlediska je flyšové pásmo typickým sesuvným územím.



Karpatská předhlubeň je tvořena především slepenci, pískovci, štěrky, písky, jíly až vápnitými jíly a jílovci.


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Obr. 6.1 Zjednodušená geologická mapa + legenda

Oblasti: kenozoikum: neogén kenozoikum: paleogén kenozoikum: neovulkanity granitoidy, vč. ortorul, převážně předordovické mezozoikum paleozoikum: perm a svrchní karbon paleozoikum: spodní karbon, kulm gabroidy, ultrabezika aj. paleozoikum: spodní karbon až kambrium neoproterozoikum ruly, migmatity aj., neznámého stáří granulity granitoidy, převážně karbonské durbechity, karbonské zlom přesmyk a násun Zdroj: Svět geologie, autor J. Cháb [online]. Praha: Česká geologická služba, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016.

Obr. 6.2 Geologické členění Českého masivu + legenda

Oblasti: 1 – moldanubická (moldanubikum) 2 – středočeská (bohemikum) 3 – krušnohorská (saxothuringikum), a – oherský rift 4 – lužická (lugikum) 5 – moravskoslezská, včetně brunovistulika (moravosilezikum), a – moravikum 6 – předpokládané pokračování moravskoslezské oblasti pod Západními Karpaty okraj Západních Karpat přesmyky a zlomy Zdroj: Surovinové zdroje České republiky, Nerostné suroviny 2015 [online]. Praha: Česká geologická služba, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016. Geomorfologie Typologické členění georeliéfu Roviny, tj. území s relativní výškovou členitostí 0–30 m (na ploše 4 × 4 km). Akumulační roviny, jejichž podloží je tvořeno nezpevněnými nánosy (říční, jezerní, ledovcové, eolitické) se u nás nacházejí v povodí velkých a středně velkých řek, např. Morava, Bečva, Labe. Krajina, která ve srovnání s krajinou sousedící leží v nižší poloze, se označuje jako sníženina. Různé typy sníženin se liší způsobem svého vzniku, geologickou strukturou i povrchovými tvary. Patří sem pánve, kotliny, brázdy, prolomy, brány, úvaly. Pahorkatiny mají na území České republiky nejvyšší zastoupení (39 %). Relativní výšková členitost se zde pohybuje od 30 do 150 m. U nás například Táborská pahorkatina, Úpsko-metujská tabule, Hlucká pahorkatina. Vrchoviny zabírají asi 30 % našeho území. Relativní výšková členitost zde pohybuje od 150 do 300 m. U nás například Vizovická vrchovina, Zbirožská vrchovina.


6–3

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Hornatiny zabírají asi 11 % našeho území. Relativní výšková členitost zde pohybuje od 300 do 600 m. Ve zjednodušeném pojetí typů georeliéfu provázejí velkou část linie naší státní hranice, například Bílé Karpaty, Hrubý Jeseník, Krušné hory, Doupovské hory. Výškové rozpětí nad 600 m charakterizuje velehornatiny, ty se v České republice na souvislejším území nevyskytují. Podle absolutního výškového členění rozlišujeme nížiny o nadmořské výšce do 200 m n. m. a vysočiny s více než 200 m n. m. Regionální členění georeliéfu Podle hierarchizace jednotek je území ČR rozděleno na 2 základní systémy, 4 subsystémy, 4 provincie, 10 subprovincií, a dále 28 oblastí (např. Jihomoravské Karpaty, Západní Beskydy) a 94 celků (např. Mikulovská vrchovina, Rožnovská brázda). Tab. 6.1 Geomorfologické členění České republiky dle ČÚZK, 1998 Systém

Hercynský systém

Alpskohimalájský systém

Subsystém

Provincie

Hercynská pohoří

Česká vysočina

Epihercynské nížiny

Středoevropská nížina

Karpaty

Západní Karpaty

Panonská pánev

Západopanonská pánev

Subprovincie          

Šumavská soustava Česko-moravská soustava Krušnohorská soustava Krkonošsko-jesenická soustava Poberounská soustava Česká tabule Středopolské nížiny Vnější Západní Karpaty Vněkarpatské sníženiny Vídeňská pánev

Zdroj: Prohlížecí služba Esri ArcGIS Server – Geomorfologické jednotky ČR: 1998 [online]. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://geoportal.cuzk.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016. Území České republiky patří po stránce geomorfologické ke čtyřem geomorfologickým provinciím – k České vysočině na západě, k Západním Karpatům na východě, Západopanonské pánve v oblasti jižní Moravy a Středoevropské nížině v okolí Opavy a Osoblažského výběžku. Šumavská soustava zabírá 8,5 % území České republiky. Tato soustava se dělí na dvě oblasti: Českoleská podsoustava a Šumavská hornatina. Území Šumavské soustavy je z největší části tvořeno silně metamorfovanými horninami moldanubika. Charakteristickým rysem všech pohoří v soustavě jsou vysoko vyzdvižené plochy holoroviny s polohami okolo 700–1150 m n. m, vodní toky zde mají široké rozevřené údolí a v podhůří se výrazně zařezávají. Nejvyšším bodem soustavy je Plechý (1378 m n. m.).

široké a ploché hřbety. Zpětná eroze řek z okolních sníženin, vytvořila hluboká a úzká údolí. Nejvyšším bodem soustavy je Sněžka (1602 m n. m.). Poberounská soustava zabírá 10,2 % území České republiky a dělí se na dvě oblasti: Brdská podsoustava, Plzeňská pahorkatina. Brdská podsoustava je světově proslulým geologickým studijním územím s velkým množstvím zkamenělin. V devonských vápencích u Berouna se vyvinulo nejrozsáhlejší krasové území v Čechách – Český kras. Nejvyšším bodem soustavy je Tok (865 m n. m.). Česká tabule zabírá 14,3 % území České republiky a dělí se na tři oblasti: Severočeská tabule, Středočeská tabule, Východočeská tabule. Geologické podloží je tvořeno zpevněnými sedimenty svrchnokřídového stáří. Na většině území převládá plochý, v nivách zcela rovinný, v nízkých pahorkatinách lehce zvlněný povrch. Nejvyšším bodem soustavy je Ralsko (696 m n. m.). Středopolské nížiny jsou nejmenší soustavou na našem území, zaujímá jen 0,5 % území a tvoří ji oblast: Slezská nížina. V podloží se vyskytují pozůstatky dvojího evropského pleistocenního zalednění (halštrovského a sálského). Nejvyšším místem soustavy je vrstevnice (340 m n. m.). Vnější Západní Karpaty zaujímají plochu 8,8 % našeho území a tvoří ji pět oblastí: Jihomoravské Karpaty, Středomoravské Karpaty, Moravsko-slovenské Karpaty, Západobeskydské podhůří, Západní Beskydy. Georeliéf této soustavy je členitý, převážně se zaoblenými tvary. Svahy jsou často postihovány svahovými pohyby. Nejvyšším bodem soustavy je Lysá hora (1323 m n. m.). Vněkarpatské sníženiny zaujímají 5,0 % plochy území České republiky. Tato soustava je součástí karpatské předhlubně, která vznikla poklesem území před čelem příkrovů Vnějších Západních Karpat. Podloží je tvořeno nezpevněnými nebo málo zpevněnými neogenními jezerními uloženinami. Na nich spočívají nánosy kvartérní, např. na Ostravsku – karbonské uhlonosné vrstvy. Soustava se dělí na dvě oblasti: Západní Vněkarpatské sníženiny a Severní Vněkarpatské sníženiny. Nejvyšším bodem soustavy je Výhon (354 m n. m.). Vídeňská pánev na našem území zaujímá 1,3 % povrchu a tvoří ji oblast: Jihomoravská pánev. Tato oblast ležela až do terciéru pod hladinou moře. Alpinské vrásnění, kterým byly vyvrásněny Vnější Západní Karpaty, způsobilo ústup moře, postupný vznik jezer a nakonec tato jezera vyschla. Mořské a jezerní sedimenty v Panonské pánvi dosahují mocnosti až několik tisíc metrů. Nejvyšším bodem soustavy je Žerotín (322 m n. m.). Obr. 6.3 Geomorfologické členění provincií ČR Česká vysočina Západní Karpaty Západopanonská pánev Středoevropská nížina

Česko-moravská soustava je naší nejrozsáhlejší geomorfologickou soustavou, zabírá 28,1 % území státu a dělí se na čtyři oblasti: Středočeská pahorkatina, Jihočeské pánve, Českomoravská vrchovina, Brněnská vrchovina. Specifickým rysem Brněnské vrchoviny je rozlámání do menších hrástí a prolomů. V devonských vápencích se nachází nejvýznamnější krasové území republiky – Moravský kras. Jihočeské pánve jsou typické rovinným povrchem na svrchnokřídových a neogenních usazeninách někdejších jezer. Nejvyšším bodem soustavy je Javořice (837 m n. m.). Krušnohorská soustava zaujímá 8,9 % území republiky. Nachází se zde nejnižší povrchové polohy Česka; přírodní poloha – Labe u Hřenska, 115 m n. m, umělá poloha – dno hnědouhelného velkolomu Bílina, 20 m n. m. Území je členěno na tři oblasti: Krušnohorská hornatina, Podkrušnohorská podsoustava, Karlovarská vrchovina. Horské části Krušnohorské soustavy jsou charakteristické vyzdviženými plošinami holoroviny a náhorních polohách a srázným zlomovým svahem ho podkrušnohorských pánví. Nejvyšším bodem soustavy je Klínovec (1244 m n. m.). Krkonošsko-jesenická soustava zaujímá 14,5 % našeho území a dělí se na čtyři oblasti: Krkonošská podsoustava, Orlická podsoustava, Jesenická podsoustava, Krkonošsko-jesenické podhůří. Ve vrcholových partiích Krkonoš, Jizerských hor, Orlických hor, Hrubého a Nízkého Jeseníku nacházíme typické plošiny, nad něž mírně vystupují

6–4

Zdroj: Geomorfologické mapy, Demek a kol.: 1987 [online]. Ostrava: VŠB-TU Ostrava [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://geologie.vsb.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016.


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Obr. 6.4 Geomorfologické jednotky ČR, 1998

křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením, m) mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, n) technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b). l)

Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené. Ložiska vyhrazených nerostů tj. výhradní ložiska tvoří nerostné bohatství. Zjistí-li se vyhrazený nerost v množství a jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá Ministerstvo životního prostředí osvědčení o výhradním ložisku. Výhradní ložiska jsou ve vlastnictví státu. Evidenci osvědčení o výhradním ložisku vede Ministerstvo životního prostředí. Ostatní ložiska nevyhrazeného nerostu, tzv. nevýhradní ložiska kamene, štěrkopísku a cihlářských surovin jsou součástí pozemku. Nerostné suroviny v současnosti těžené v České republice: 

Energetické nerostné suroviny – černé uhlí, hnědé uhlí, ropa, uran, zemní plyn.



Nerudní suroviny – bentonit, diatomit, dolomit, drahé kameny, jíly, kaolin, křemenné suroviny, průmyslové písky (sklářské a slévárenské), sádrovec, vápence a cementářské suroviny, živec.



Stavební suroviny – cihlářské suroviny, dekorační kámen, kamenivo, stavební kámen, štěrkopísky.

V České republice se zpracovávají a využívají nejen všechny druhy doma těžených surovin, ale ještě daleko širší paleta surovin dovážených (např. železná ruda, kovy, ropa a zemní plyn, síra, soli, fosfáty). Na dovozech těchto významných surovin je ČR zcela závislá. Dovoz nerostných surovin a výrobků se na celkovém dovozu ČR podílí asi 5,5 %. Zdroj: Prohlížecí služba Esri ArcGIS Server – Geomorfologické jednotky ČR: 1998 [online]. Praha: Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://geoportal.cuzk.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016.

Tab. 6.2 Energetické nerostné suroviny Energetické nerostné suroviny

Nerostné suroviny Za nerostné suroviny jsou považovány využitelné části zemské kůry mimo vody.

černé uhlí hnědé uhlí

Nahromadění nerostné suroviny se považuje za nerostný zdroj. Tyto zdroje jsou využíváním spotřebovány, ale část jejich surovinového obsahu dále ekonomicky existuje ve formě vytvořených hodnot, např. postaveného domu.

ropa

Je-li nerostný zdroj zkoumán a jsou-li na něm vyčísleny zásoby, stává se ložiskem.

zemní plyn

Rozlišujeme ložiska vyhrazených a nevyhrazených nerostů. Za nerosty se považují tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry.

uran

radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, magnezit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny, kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli, tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů, granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin, j) technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny, k) halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit,

česká část hornoslezské pánve sokolovská pánev severočeská pánev vídeňská pánev karpatská předhlubeň oblast jižní Moravy oblast severní Moravy Rožná oblast těžená v minulosti, se zdroji a zásobami

Vyhrazenými nerosty jsou: a) b) c) d) e) f) g) h) i)

v současnosti těžená oblast

lignit

vídeňská pánev českobudějovická pánev česká část žitavské pánve

Zdroj: Surovinové zdroje České republiky, Nerostné suroviny 2015 [online]. Praha: Česká geologická služba, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016. Energetické nerostné suroviny – minerální paliva Významnější geologické zásoby minerálních energetických surovin na území České republiky jsou pouze uranové rudy, černého a hnědého uhlí. Geologické zásoby těchto surovin dosahují řádově procentní podíl na celosvětových zásobách. Těžba minerálních paliv dosáhla vrcholu v druhé polovině 80. let minulého století a poté nastalo snižování těžby všech druhů uhlí, avšak ještě větší útlum nastal u těžby uranové rudy. Potřeby České republiky v uranové rudě a uhlí jsou pokryty domácí těžbou (černé a hnědé uhlí je i předmětem vývozu), avšak závislost na dovozu ropy a zemního plynu je velmi vysoká.


6–5

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ V roce 2013 celková světová těžba černého uhlí dosáhla podle WBD 6 790,9 mil t, z čehož na koksující se uhlí, považované v EU za strategickou surovinu, připadá 15 %.

Nerudní suroviny

Těžená oblast středočeská ostrovní zóna krkonošsko-jizerské krystalinikum moldanubikum jihočeské a moravské moravský devon silezikum (skupina Branné), orlicko-kladské krystalinikum a zábřežská skupina česká křídová pánev vnější bradlové pásmo Západních Karpat

Zásoby hnědého uhlí v severočeské uhelné pánvi jsou blokovány na základě vyhlášení tzv. územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Ty byly stanoveny usnesením vlády České republiky č. 444 z roku 1991. Hlavním důvodem jejich stanovení byla ochrana životního prostředí a krajiny v oblasti severních Čech. Celkově jsou tzv. ekologickými územními limity vázány zásoby o objemu cca 0,9 mld. tun. Těžba lignitu skončila v roce 2009.

Zdroj: Surovinové zdroje České republiky, Nerostné suroviny 2015 [online]. Praha: Česká geologická služba, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016.

Tab. 6.3 Nerudní suroviny v současnosti těžené v ČR Nerudní suroviny

bentonit diatomit dolomit drahé kameny

jíly

kaolin křemenné suroviny sklářské a slévárenské písky

slévárenské písky

sádrovec

živec

vápence a cementářské suroviny

6–6

Těžená oblast České středohoří Doupovské hory Sokolovská pánev Maršov u Tábora Borovany - Ledenice Bohdaneč Lánov Podsedice – Dřemčice Hrbov u Lhenic Chlum nad Malší – východ Ločenice – Chlum kladensko-rakovnický karbon moravská a východočeská křída křída v okolí Prahy lounská křída jihočeské pánve plzeňská pánev terciérní relikty středních Čech terciérní relikty západních Čech chebská a sokolovská pánev severočeská pánev Karlovarsko Kadaňsko Podbořansko Plzeňsko Vrábče – Boršov Srní – Okřešice Srní 2 – Veselí Střeleč Velký Luh Nýrov Rudice – Seč Spešov – Dolní Lhota Svitavy – Vendolí Voděrady Blansko 2 – Mošna Kobeřice ve Slezsku – jih Halámky Bratčice Hrušovany u Brna Hrušovany u Brna – Protlas Ledce – Hrušovany u Brna Luženičky Ždánov Krásno – Vysoký kámen Mračnice devon Barrandienu paleozoikum Železných hor

Nerudní suroviny Nerudní suroviny představují po energetických nerostných surovinách nejvýznamnější skupinu surovin na území ČR. Největší geologické zásoby v této skupině surovin jsou u vápenců, kaolinu, jílů a přírodních písků. Ostatní nerudní suroviny rovněž významný surovinový potenciál, ovšem s menšími zásobami. Kaolin, přírodní písky, jíly, vápence, živce a dekorační kámen jsou rovněž významné vývozní komodity. Stavební suroviny Česká republika má velké geologické zásoby stavebních surovin, stavebního kamene, štěrkopísků a cihlářských surovin. Stavební kámen a štěrkopísky jsou vedle hnědého a černého uhlí významným vývozním artiklem. Rudy Těžba rud na území České republiky má velmi starou tradici. Ve středověku byly Čechy střediskem evropské těžby zlata a stříbra. Dlouhodobá a vydatná těžební činnost způsobila, že území České republiky se stalo bohatým jen na chudé rudy. Po roce 1989 došlo k výraznému útlumu těžby a v roce 1994 skončila těžba rud na území České republiky. Mezi rudy, v současnosti na našem území netěžené, se zdroji a zásobami, patří: cín, germanium, mangan, měď, olovo, stříbro, wolfram, zinek, zlato. Tab. 6.4 Vývoj průmyslových zásob (bilančních prozkoumaných volných zásob) nerostných surovin celkem podle skupin – tisíce kilotun (kt), není-li uvedeno jinak Surovina Rudy

2009

a)

Energetické nerostné suroviny z toho:

uran (kt)

ropa zemní plyn

b)

Nerudní suroviny Stavební suroviny

c)

b)

2010

2011

2012

2013

2014

26

26

26

26

26

27

2 879

2 724

2 939

2 891

2 847

2807

1

1

1

1

1

1

15

15

20

20

21

21

3

4

6

6

6

6

2 669

2 732

2 718

2 718

2 684

2673

5 200

5 200

5 200

5 170

5 153

5107

Zdroj: Surovinové zdroje České republiky, Nerostné suroviny 2014, Nerostné suroviny 2015 [online]. Praha: Česká geologická služba, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/˃. Upraveno: Ústav územního rozvoje, 2016. Poznámky: a) kovy v rudách celkem, do roku 2013 jen rudy Au (25 642 kt), v roce 2014 rudy Au (25 642 kt) a rudy Li (860 kt) b) 3 přepočet na kt u zemního plynu 1 mil. m = 1 kt c) na výhradních ložiscích včetně dekoračního kamene; přepočet na kt – u dekoračního a stavebního 3 3 kamene 1000 m = 2,7 kt, u štěrkopísků a cihlářských surovin 1000 m = 1,8 kt


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ 6.3 Významné dobývací prostory a chráněná ložisková území

6.3.2 Chráněná ložisková území

6.3.1 Dobývací prostor

Podle horního zákona, se stanovením chráněného ložiskového území zajišťuje ochrana výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání.

Podle horního zákona, stanovením dobývacího prostoru vzniká oprávnění organizace k dobývání výhradního ložiska. Zahájit dobývání výhradního ložiska ve stanoveném dobývacím prostoru může však organizace až po vydání povolení obvodním báňským úřadem.

Evidenci chráněných ložiskových území vede Ministerstvo životního prostředí České republiky

Evidenci dobývacích prostorů a jejich změn vede obvodní báňský úřad v knihách dobývacích prostorů. Souhrnnou evidenci dobývacích prostorů vede Český báňský úřad. Dobývací prostor se stanoví na základě výsledků průzkumů ložiska podle rozsahu, uložení, tvaru a mocnosti výhradního ložiska se zřetelem na jeho zásoby a úložní poměry tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto. Při stanovení dobývacího prostoru se vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout i k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání. Dobývací prostor může zahrnovat jedno nebo více výhradních ložisek nebo, je-li to vzhledem k rozsahu ložiska účelné, jen část výhradního ložiska. Hranice dobývacího prostoru na povrchu se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi, udanými v platném souřadnicovém systému. Jeho prostorové hranice pod povrchem se zpravidla stanoví svislými rovinami, které procházejí povrchovými hranicemi. Výjimečně se tyto prostorové hranice mohou stanovit podle přirozených hranic. Dobývací prostor může být vymezen i hloubkově. Dobývací prostor a jeho změny stanoví obvodní báňský úřad v součinnosti s dotčenými orgány. Do textu jen odkaz na příslušný zákon

Chráněné ložiskové území zahrnuje území, na kterém stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, by mohly znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska. Chráněné ložiskové území stanoví Ministerstvo životního prostředí po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti České republiky rozhodnutím vydaným v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, obvodním báňským úřadem a po dohodě s úřadem územního plánování a stavebním úřadem. V zájmu ochrany nerostného bohatství lze v chráněném ložiskovém území zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, jen na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu podle horního zákona. Rozhodnutí o umístění staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním, může vydat příslušný orgán podle zvláštních právních předpisů (stavební zákon) jen na základě závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti, vydaného po projednání s obvodním báňským úřadem, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě provedení stavby nebo zařízení. Obr. 6.6 Chráněná ložisková území

Obr. 6.5 Dobývací prostory těžené a netěžené Dobývací prostory těžené netěžené

Zdroj: Surovinový informační systém [online]. Praha: Česká geologická služba, Ministerstvo životního prostředí, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://mapy.geology.cz/˃ Zdroj: Surovinový informační systém [online]. Praha: Česká geologická služba, Ministerstvo životního prostředí, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://mapy.geology.cz/˃


6–7

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Obr. 6.7 Významná chráněná ložisková území energetických surovin

Obr. 6.9 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – hnědé uhlí

Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016.


Obr. 6.8 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – černé uhlí

Obr. 6.10 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – lignit


6–8



6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Obr. 6.11 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – ropa

Obr. 6.13 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – radioaktivní suroviny



Obr. 6.12 Významná chráněná ložisková území energetických surovin – zemní plyn



6–9

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Tab. 6.5 Seznam chráněných území pro zvláštní zásahy do zemské kůry

6.4 Chráněná území pro zvláštní zásahy do zemské kůry Podle horního zákona, se zvláštními zásahy do zemské kůry rozumí zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro: a) uskladňování plynů nebo kapalin v přírodních horninových strukturách a v podzemních prostorech (podzemní zásobníky plynů a kapalin), b) ukládání radioaktivních a jiných odpadů v podzemních prostorech, c) průmyslové využívání tepelné energie zemské kůry s výjimkou tepelné energie vody vyvedené na povrch, d) ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur. Důvodem vymezení chráněných území pro zvláštní zásahy do zemské kůry je ochrana podzemních prostor jakožto důlních děl, které jsou zřízeny pro účely zařízení zvláštních zásahů do zemské kůry, proti umísťování staveb a zařízení, které by mohly svým provozem ohrozit provoz zařízení zvláštního zásahu do zemské kůry. Chráněné území stanoví Ministerstvo životního prostředí po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti České republiky rozhodnutím vydaným v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu, obvodním báňským úřadem a po dohodě s orgánem územního plánování a stavebním úřadem. V zájmu ochrany zařízení zvláštních zásahů do zemské kůry se nesmějí v chráněném území zřizovat stavby nebo zařízení, které nesouvisejí s provozem zařízení pro zvláštní zásahy do zemské kůry, pokud k tomu nebyl dán souhlas podle zákona. Obr. 6.14 Chráněná území pro zvláštní zásahy do zemské kůry

Název chráněného území pro zvláštní zásahy do zemské kůry

Surovina

Organizace

Bílá Voda

Podzemní úložiště

neuvedena

Dambořice 2-PZP

Podzemní zásobník plynu

Moravia Gas Storage a.s., Hodonín

Dolní Bojanovice-PZP


SPP Storage, s.r.o., Praha

Dolní Bojanovice 1-PZP


SPP Storage, s.r.o., Praha

Dolní Dunajovice 1-PZP


RWE Gas Storage, s.r.o., Praha

Hradiště-PZP

Podzemní zásobník plynu, Zemní plyn


Hrušky 1-PZP



Jáchymov-Bratrství


Správa úložišť radioakt. odpadů, Praha

Josefov-PZP


MND a.s., Hodonín

Ladná 1-PZP


MND a.s., Hodonín

Litoměřice I-GTE

Geotermální energie

Město Litoměřice

Litoměřice-Richard


Lobodice-PZP


Lužice u Hodonína


Správa úložišť radioakt. odpadů, Praha Severomoravská plynárenská, a.s., Moravská Ostrava a Přívoz MND a.s., Hodonín

Milín (Háje)-PZP



Moravská Nová Ves-PZP

Podzemní zásobník plynu, Ropa

MND a.s., Hodonín

Nové Hvězdlice


MND a.s., Hodonín

Nové Hvězdlice-PZP


MND a.s., Hodonín

Prušánky 2-PZP


MND a.s., Hodonín

Prušánky 3-PZP


MND Gas Storage a.s., Hodonín

Rožná-PZP


DIAMO s.p., Stráž pod Ralskem

Štramberk 3-PZP



Tvrdonice-PZP

Podzemní zásobník plynu, Ropa

MND a.s., Hodonín

Velké Bílovice-PZP


MND a.s., Hodonín

Zdroj: Surovinový informační systém [online]. Praha: Česká geologická služba, Ministerstvo životního prostředí, 2016 [cit. 21. 10. 2016]. Dostupné z URL: ˂http://mapy.geology.cz/˃


6–10


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ 6.5 Významná výhradní ložiska nerostných surovin a území těžby výhradních nerostných surovin

Obr. 6.16 Významná prognózní ložiska vyhrazených energetických surovin

Podle horního zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, je ložiskem nerostů přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností a obsahují nerosty. Ložiska vyhrazených nerostů tj. výhradní ložiska tvoří nerostné bohatství. Výhradní ložiska jsou ve vlastnictví státu. Obr. 6.15 Významná bilancovaná výhradní ložiska energetických surovin

Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016. Výhradní ložiska se musí využívat hospodárně, je nutno zejména:


a) vydobýt zásoby výhradních ložisek včetně průvodních nerostů co nejúplněji s co nejmenšími ztrátami a znečištěním; dobývání zaměřené výhradně na bohaté části ložiska není dovoleno, b) řádně využít vydobyté nerosty při jejich úpravě a zušlechťování prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, c) vhodně ukládat průvodní nerosty současně dobývané, avšak dočasně nevyužívané a vést jejich evidenci, d) vhodným způsobem ukládat skrývkové hmoty a hlušiny a podle možnosti je účelně využívat. Při dobývání výhradního ložiska je nutno používat takové dobývací metody, které umožní vydobýt bilanční zásoby výhradního ložiska s co největší výrubností (u tuhých nerostů), popřípadě vytěžitelností (u kapalných a plynných nerostů, jakož i při loužení), s co nejmenšími ztrátami a co nejmenším znečištěním, které jsou technicky i ekonomicky zdůvodněny. K včasnému zabezpečení ochrany nerostného bohatství jsou orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách poskytovaných jim ministerstvem životního prostředí České republiky; přitom postupují podle zvláštních předpisů a jsou povinni navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Prognózním zdrojem nerostů se rozumí dosud blíže neověřené a na základě znalostí o geologické stavbě území a analogii s existujícími ložisky nerostů předpokládané nahromadění nerostu, u něhož je zjištěnými geologickými poznatky odůvodněn předpoklad ověření zásob ložiska nerostu a jeho budoucí využití. MŽP může v zájmu racionálního postupu při územním plánování vymezit území se zvláštními podmínkami geologické stavby, zejména předpokládanými ložisky nerostů nebo se zvlášť nepříznivými inženýrskogeologickými poměry, kde mohou stavební úřady vydat územní rozhodnutí jen na základě jeho závazného stanoviska.


6 – 11

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Jde-li o předpokládaný nerostný zdroj vyhrazeného nerostu (předpokládané výhradní ložisko), jsou orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z tohoto podkladu o předpokládaném výhradním ložisku a navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných zájmů nejvýhodnější.

Obr. 6.18 Významná území současně těžených výhradních ložisek energetických nerostných surovin

Obr. 6.17 Významná území dosud netěžených výhradních ložisek energetických nerostných surovin

Zpracoval: Ústav územního rozvoje, 2016. Obr. 6.19 Významná území ukončené těžby výhradních ložisek energetických nerostných surovin



6–12


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ 6.6 Závěrečný souhrn a hlavní problémy Problémy z hlediska územního plánování V oblasti těžby nerostných surovin jsou na republikové úrovni územními problémy zejména střety zájmů ochrany a využití ložisek energetických surovin se zájmy chráněnými zvláštními předpisy (ochrana půdy, ochrana vod, ochrana přírody a krajiny, ochrana zdraví aj.) a zájmy vlastníků dotčených pozemků a staveb. Dále se jedná o předpokládaná ložiska ropy, případně zemního plynu. Těžba těchto ložisek, zejména ložisek uhlí, představuje značné zatížení území, především povrchová těžba uhlí je velkým a do značné míry nevratným zásahem. Rozšiřování nebo naopak útlum těžby má podstatný přímý i nepřímý vliv na stav území, přírodu a krajinu, životní prostředí a na sociální a ekonomické podmínky (zejména na zaměstnanost a veřejnou infrastrukturu). S problematikou prolomení limitů těžby souvisí hrozba rušení sídel nebo omezování jejich rozvoje. Problémem jsou rovněž rozsáhlá území s významnými nerostnými, zejména energetickými zdroji, která je nutno ze strategických důvodů chránit pro využití budoucími generacemi a přitom obhájit zájmy státu při stanovení podmínek těžby a využití. Tato, většinou velmi dlouhodobá ochrana, omezuje možnosti využívání dotčeného území a jeho rozvoj, zejména jde-li současně i o zvláště chráněná území přírody. Pro zajištění udržitelného rozvoje území je v takových územích třeba hledat vyvážené řešení často protichůdných požadavků. Je třeba si uvědomit, že s touto problematikou úzce souvisí zajištění energetické bezpečnosti státu a udržitelné energetiky (tj. zejména zvýšení bezpečnosti dodávek energie a environmentální udržitelnost energetiky). Dokument Podklady a východiska k návrhu Aktualizace č. 1 Politiky územního rozvoje ČR vymezuje následující území dotčená těžbou uhlí, území s rozsáhlými ložisky uhlí a území předpokládaného výskytu ložisek ropy: Mostecko a Sokolovsko, Karvinsko, Beskydy (severní část). Prognózní oblast výskytu ložisek ropy a zemního plynu (území jihovýchodní Moravy vedoucí v pásu od hranice ČR s Rakouskem směrem na Brno–Vyškov–Přerov až po jižní část pohoří Beskydy). Střety s ochranou přírody a krajiny a ochranou životního prostředí: Střety plynou zejména ze stanovených dobývacích prostorů a chráněných ložiskových území, které mj. zasahují na území maloplošných i velkoplošných zvláště chráněných území přírody (např. do národních přírodních památek, I. zón CHKO atd.) a do infrastruktury obcí. Další střety plynou z prováděné těžby, která často způsobuje nevratné změny reliéfu terénu a snižuje estetické hodnoty krajiny (např. v případě těžby kameniva dochází k odtěžování solitérních krajinných dominant). Podstatný je v mnohých případech i vliv těžby na kvalitu životního prostředí (např. zátěže hlukem, prachem, kontaminací půdy a vod apod.). Ochrana nerostných zdrojů: Je zajišťována cestou chráněných území, popřípadě ochranných pásem na základě horního zákona a stavebního zákona. Ekologický dohled nad těžbou je jedním z nástrojů ochrany horninového prostředí, která vyžaduje vytváření podkladů pro kvalifikované určování podmínek při stanovování dobývacích prostorů, povolování hornické činnosti, stanovování limitů únosnosti území z hlediska těžby nerostných surovin a hodnocení surovinového potenciálu území. Ani ochrana horninového prostředí ani ekologický dohled nad těžbou však dosud nejsou právně upraveny. Problémy s dříve udělenými povoleními k těžbě: Tyto problémy souvisejí s délkou platnosti povolení. Mnohá povolení byla udělena dříve, než byly přijaty dnešní přísnější předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Náměty z hlediska územního plánování Je potřeba vytvářet příznivé podmínky pro udržitelný rozvoj území, zejména se jedná o potřeby rekultivace a vhodné revitalizace rozsáhlých území devastovaných těžbou s důrazem na obnovu plnohodnotné krajiny, snížení emisí do ovzduší, pokračování obnovy a další péče o imisemi poškozené lesní porosty, restrukturalizace ekonomiky, odstranění sociálních problémů; řešení dalšího využívání významných zdrojů těžby by mělo být v souladu s respektováním mezí únosnosti území, tj. v souladu s udržitelným rozvojem území. Dále potřeba ochrany významného zdroje energetických nerostných surovin (ložiska kvalitního černého uhlí Frenštát, nacházející se v přírodně vysoce hodnotném území), jako rezervy pro případné využití budoucími generacemi. V případě rozšíření povrchové těžby hnědého uhlí je třeba stanovit rámce mezí únosnosti území a regulativy pro zachování vyváženosti tří pilířů udržitelného rozvoje území a pro ochranu kulturních, sídelních, přírodních a krajinářských hodnot, pro celkovou stabilizaci sídelní struktury.

V souvislosti se surovinovou politikou je třeba na celostátní úrovni řešit problematiku i územní střety zájmů ochrany a těžby nerostných surovin se zájmy ochrany životního prostředí a ochrany přírody a krajiny a stanovit jednoznačná pravidla, jak v jednotlivých obecně daných případech postupovat. Taková pravidla je poté možno zohlednit i v územně plánovací dokumentaci, aniž by mohla být následně zpochybňována či měněna. Surovinová politika musí stanovit reálné priority a dále prostorové limity i časové termíny pro dobývání nerostných surovin, které budou následně při respektování únosnosti území zapracovány v územně plánovací dokumentaci krajů a obcí. Tím se výrazně sníží celková okamžitá zátěž území a tlak na zahájení otvírky mnoha různých ložisek současně v některých územích s koncentrovaným výskytem ložisek nerostných surovin. Zároveň budou nastoleny právní jistoty pro rozvoj obcí i pro ostatní aktivity využívající území. Legislativně je třeba v českém právním prostředí zakotvit ekologický dohled nad těžbou surovin, aby tak byla zajištěna ochrana horninového prostředí, kvalifikované stanovování dobývacích prostorů, povolování těžby, stanovování limitů únosnosti území a v neposlední řadě i hodnocení surovinového potenciálu území. Na základě takových podkladů je pak možné navrhovat smysluplná řešení pro ochranu a využití nerostných zdrojů v územně plánovací dokumentaci. Použité zkratky: ČBÚ ČGS ČR ČÚZK EU GTE MHPR ČR MPO MŽP PZP SGS ÚÚR

Český báňský úřad Česká geologická služba Česká republika Český úřad zeměměřický a katastrální Evropská unie geotermální energie Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo životního prostředí Podzemní zásobník plynu Státní geologická služba Ústav územního rozvoje

Zdroje: 

BÍNA, Jan a DEMEK, Jaromír: Z nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky. Academia, 2012.



DEMEK a kol., 1987. Geomorfologické členění provincií ČR.



POSPÍŠIL, Pavel: Geologie. Základy regionální geologie České republiky. VUT Brno, 2004.



Česká geologická služba. Geologie České republiky. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/svetgeologie/poznej-geologii/geologie-cr˃.



Česká geologická služba. Státní geologická služba. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/extranet/sgs˃.



Česká geologická služba. Surovinové zdroje České republiky – nerostné suroviny, vydání z roku 2015, stav 2014. Dostupné z URL: ˂http://www.geology.cz/extranet/publikace/online/surovinove-zdroje˃.



Česká geologická služba. Surovinový informační systém. Dostupný z URL: ˂http://www.geology.cz/extranet/sgs/nerostne-suroviny/surovinovy-informacni-systém˃.



Český úřad zeměměřický a katastrální. Geomorfologické jednotky. Dostupné z URL: ˂http://geoportal.cuzk.cz/Geoprohlizec/default.aspx?wmcid=9590˃.



Ministerstvo průmyslu a obchodu. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin. Dostupné z URL: ˂http://www.mpo.cz/dokument6621.html˃.



Ministerstvo životního prostředí. Platná legislativa. Dostupné z URL: ˂http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/˃.



Státní báňská správa. Právní předpisy. Dostupné z URL: ˂http://www.cbusbs.cz/index.php/modulesmenu.html˃.


6 – 13

6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ 

Ústav územního rozvoje. Limity využití území, 5.4 Geologie. Dostupné z URL: ˂http://www.uur.cz/?ID=2591˃.



Vyhláška č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem.



Vyhláška č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek.



Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Seznam grafických listů kapitoly 6: 

6.1

Významná chráněná ložisková území energetických surovin



6.2

Dobývací prostory Grafický list bude doplněn po získání dat

6–14


6. GEOLOGIE A HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ. Geologie a horninové prostředí. 6.1 Východiska, právní rámec a strategické dokumenty

Recommend Documents