Geoscience Research Reports Czech Geological Survey, Prague Vol. 49, 2016 ISSN 0514-8057
157
Sedimentární vývoj pozdnì glaciálních jezer u Veselí nad Lunicí Sedimentary development of the Late Glacial lakes near Veselí nad Lunicí (South Bohemia) JAN HOEK 1, 2 JINDØICH PRACH 3, 4 PETR ÍDA 5 PETRA HOUFKOVÁ 6 DANIEL VONDRÁK 7 LENKA LISÁ 8 PETR POKORNÝ 4 ONDØEJ CHVOJKA 9 JIØÍ DOHNAL 10 1
Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1;
[email protected] 2 Ústav geologie a paleontologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2 3 Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Benátská 2, 128 43 Praha 2 4 Centrum pro teoretická studia, Univerzita Karlova v Praze, Jilská 1,110 00 Praha 1 5 Katedra archeologie, Filozofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni, Sedláčkova 15, 306 14 Plzeň 6 Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice 7 Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Benátská 2, 128 43 Praha 2 8 Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 135, 165 00 Praha 6 9 Archeologický ústav, Filozofická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05, České Budějovice 10 Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Albertov 3, 128 43 Praha 2
(23–33 Veselí nad Lužnicí)
Summary: While lake deposits are commonly abundant in northern and NW Europe, most of the central Europe (except for the Alpine piedmont and Panonnian basin) is rather poor in this respect. This very much holds for the territory of the Czech Republic, where the absence of lacustrine deposits is explained both by the high relief dynamics of the region and by its unfavorable hydrologic context. From this point of view, the northern part of the Tøeboò Basin (South Bohemia) represents extraordinarily important area in the last few years, 16 lake basins filled by up to 11 m thick sediments have been discovered in this area (Fig. 1a). These sediments provide unique, high-resolution archives for detailed study of paleoenvironmental changes during the Late Pleistocene and the Holocene in this part of Europe. Nevertheless, the investigations on detailed lake basins morphology and their sedimentary development have been consider-
ably complicated so far, because almost all lake basins are flooded by waters of modern fishponds. The only known exceptions are the lakes discovered under the surface of wet meadows, in SW vicinity of Veselí nad Lunicí (Fig. 1b). In this study we present results of sedimentological and geophysical investigations. Based on the first results obtained from drilled cores and outcrops we are able to conclude that: Three lake basins are present on the site. Approximate size of the largest one is 750 × 130 m (Fig. 1c). Lake basins are filled by up to 6 m thick minero-organic sediment. This sediment is possible to divide to several lithological units (Figs 2. and 3), which reflect well the major environmental changes in the wider area. Based on radiocarbon dating (Fig. 3) and lithostratigrapfic correlations with other lacustrine records in the area, the sediment accumulated during late Pleniglacial and the Late Glacial. During interstadials Bölling and Allerød dominated rather autochthonous organic sedimentation and clastic inputs were reduced (Fig. 5b), whereas during the stadial phases (Older and Younger Dryas), colluvial and aeolian processes were accelerated and lacustrine sediment becomes more minerogenic. During the Younger Dryas, considerable lake level oscillations occurred (lower lake level during the first part and higher during the latter part), as visible on the outcrop from the littoral part of the lake (Fig. 4). Drop of lake level is expected in the Early Holocene. Holocene part of the sediment is missing probably due to modern agricultural activities.
Před více než třiceti lety byl ve výtopě rybníka Švarcenberk, 6 km j. od Veselí nad Lužnicí, objeven jezerní sediment, který se podařilo palynostratigraficky datovat do pozdního glaciálu (Jankovská 1980). Navazující výzkum odhalil pod hladinou rybníka jezero značného rozsahu, které zde existovalo od konce pleniglaciálu až do středního holocénu (Pokorný – Jankovská 2000). Další podobné vý-
zkumy probíhající v severní části Třeboňské pánve (tj. v území zhruba mezi Veselím nad Lužnicí a Třeboní) ukázaly, že zdaleka nejde o jezero jediné – během posledních několika let se podařilo v této oblasti zdokumentovat celkem 15 dalších jezerních pánví (obr. 1a). Největší z nich – Velký Tisý – dosahuje velikosti podobné někdejšímu jezeru Švarcenberk, přičemž sedimentární výplň pánve pokrývá
Key words: lake sediments, Last Glacial Maximum, Late Glacial, Tøeboò Basin, erosion-deposition processes
DOI 10.3140/zpravy.geol.2016.40
158
Zprávy o geologických výzkumech Èeská geologická sluba, Praha Roè. 49, 2016 ISBN 978-80-7075-912-7
Obr. 1. Geografické a geomorfologické charakteristiky zkoumané oblasti. a doposud objevené jezerní pánve (hnìdì) v severní èásti Tøeboòské pánve; b zjednoduená geologická mapa zkoumané oblasti (z podkladù Malechy et al. 1991); c batymetrie jezerních pánví, profil A-A´ je zobrazen na obr. 2, profil B-B´ na obr. 4. Fig. 1. Geographic and geomorphologic characterization of the research area. a lake basins (brown) discovered so far in the northern part of the Tøeboò Basin; b simplified geological map of the research area (according to Malecha et al. 1991); c batymetry of the lake basins, profile A-A´ is shown on the Fig. 2, profile B-B´ is shown on the Fig. 4.
ještě delší časový úsek (Šída – Pokorný 2011, Hošek et al. 2013). Vzhledem k tomu, že přirozená kvartérní jezera jsou na našem území mimořádným fenoménem, zaslouží si toto zjištění náležitou pozornost. Multidisciplinární analýza jezerních sedimentů na Třeboňsku již poskytla celou řadu cenných informací o vývoji prostředí v příslušném období (Pokorný 2002, Pokorný et al. 2010, Hošek et al. 2014). Podrobný výzkum morfologie jezerních pánví a jejich sedimentární výplně však značně komplikuje fakt, že téměř všechny se nacházejí pod hladinou rybníků. Vzácnou výjimkou jsou jezera objevená na louce jz. od Veselí nad Lužnicí.
Následující text shrnuje dosavadní poznatky získané na této lokalitě během letní sezóny 2015.
Charakteristika oblasti a metodika Lokalita se nachází v ploché oblasti mezi údolím Bukovského potoka (dnes Horusický rybník) a sníženinou Borkovických blat. Jezerní pánve jsou fixovány na nepříliš zřetelné terénní sníženiny táhnoucí se jz.-sv. směrem podél Domavelské stoky (obr. 1b). V povodí jezer vystupují miocenní písčité jíly domanínského a mydlovarského souvrství,
Geoscience Research Reports Czech Geological Survey, Prague Vol. 49, 2016 ISSN 0514-8057
159
překrývající v mocnosti 5–15 m jílovité písky a štěrky svrchně křídového klikovského souvrství (Malecha et al. 1991). Rozsah jezerních sedimentů a morfologie jednotlivých pánví byly mapovány pomocí zarážecích sond (zhruba 60 profilů), kopaných sond a multielektrodového odporového profilování (6 linií v souhrnné délce 550 m). Zdokumentovány byly i umělé odkryvy vzniklé při stavbě nového úseku dálnice D3. Důležitým zdrojem informací se stal rovněž LIDAR, ortofotomapy a historické topografické mapy. Z centrální části největší pánve (1) byl odebrán pístovým vrtákem vrt JF1 pro účely podrobných instrumentálních a biologických analýz. Ze dvou horizontů tohoto vrtu byly vybrány makrozbytky terestrické vegetace, které byly datovány metodou AMS v radiokarbonové laboratoři University of Georgia v USA; 14C data byla kalibrována pomocí kalibračního data setu IntCal13 (Reimer et al. 2013). Z profilu vzniklého terénními úpravami v rámci jezera 2 bylo odebráno na mikromorfologickou analýzu celkem pět vzorků, které reprezentovaly všechny makroskopicky odlišitelné typy sedimentárních jednotek (obr. 4c). Výbrusy z tohoto materiálu byly studovány v polarizačním mikroskopu při zvětšeních 1–800×. Hlavní mikromorfologické charakteristiky příslušných jednotek jsou přehledně shrnuty v tabulce 1.
Morfologie pánví Příčný řez vedený přes dvě největší pánve je znázorněn na obr. 2. Model pánví byl zhotoven na základě ručního sondování a výsledků multielektrodového odporového měření vedeného v linii řezu. I přes málo kontrastní litologii jezerního sedimentu (organikou bohatých jílů) a jeho podloží (hutných písčitých jílů) byly měrné odpory dostatečně rozdílné na to, aby se pomocí hloubkového řezu podařilo poměrně zřetelně zachytit bázi pánve. Výsledky odporového měření jsou v dobré shodě s ručním sondováním. Jezerní pánve mají nepravidelný, mírně oválný tvar s delší osou orientovanou na SV (tuto vlastnost má většina jezerních pánví na Třeboňsku). Největší z nich (jezero 1) má délku zhruba 750 m a šířku 150 m. Boky této pánve se poměrně strmě svažují, dno je relativně ploché (obr. 1c). Maximální zjištěná hloubka v centru pánve je 5,8 cm. Báze pánví leží 403,5–405,5 m n. m., tedy zhruba 3,5–5,5 m pod úrovní současné nivy Lužnice. Povodí zaniklých jezer má mírně oválný tvar a plochu přibližně 5 km2. Na severu je vymezeno silnicí z Veselí nad Lužnicí do Svin, na západě plochým vrcholem 750 m j. od obce Kornatice, na jihu plochou elevací u Horusického rybníku a z východu okrajem města Veselí nad Lužnicí. Sedimentární vývoj a environmentální intepretace Sedimentární výplň jezerních pánví lze rozdělit do čtyř základních litologických jednotek (obr. 2 a 3), odrážejících
Obr. 2. Příčný profil A-A´ jezerních pánví 1 a 2 společně s výsledky multielektrodového odporového měření. Fig. 2. Profile A-A´ across lake basins 1 and 2 together with results of Electrical resistivity tomography (ERT).
Výsledky a interpretace
simple packing no
platy
simple packing no
S2A
S2B
S3A
yes
platy
channel
S4
S5
no
yes
S3B (non platy continous)
yes
yes
massive
S1
grain size
matrix
between 250–500 μm, subangular sand
between 250–500 μm, subangular sand
compound C/F(500 μm) = packing 3:75; C/F(100 μm) voids and = 80:20 sand loam, channels up unsorted to 10 %
cca 50 % of sample, partlydecomposed up to 5 %, decomposed 95 %
organic matter
orange brown, Bt crystalic
phytoliths
no
no
no
very common present
no
light brown, 50 % partly yes (also biger rare crystalic decomposed, 50 % pieces) locally decomposed granostriatic
no
compose most of the very rare, very common present sample, 90 % under the limit decomposed, 10 % of partly decomposed identification
compose most of the present sample, 90 % decomposed, 10 % partly decomposed
no
rare
no
high energy sedimentation colluviation or aeolian deposittion
relativelly calm sedimentation, postsedimentary ovegrowing
Interpretation
high energy sedimentaion colluviation when aeolian deposits are eroded
high energy sedimentation colluviation or aeolian deposittion
hypocoating in close surrownding of roots, rounded Mn nodules = bacteria products rare, passage features
higher energy sedimentation, close to the litoral part, postsedimentary overgrowing, more intensive than in case of sample 1
hypocoating in close long term calm surrownding of roots, organic agradation, rounded Mn nodules = litoral part bacteria products rare
hypocoating in close surrownding of roots, rounded Mn nodules = bacteria products rare
no
without hypocoating, calm, organic rounded Mn nodules = aggradation, litoral bacteria products part
no
hypocoating in close surrownding of roots, rounded Mn nodules = bacteria products
diatomites pedogenic features
very rare, very common rare, only under the limit corroded of identification
charcoal
compose most of the very rare, present sample, 50 % under the limit decomposed, 50 % of partly decomposed identification
not present no
orange brown, Bt crystalic
not present no
plates and C/F(50 μm) = orange voids up to 50:50; clay loam, brown, Bt 5% sorted (description crystalic without organic matter)
plates and C/F(100 μm) = voids up to 30:70; silt, sorted (description 5% without organic matter)
simple packing voids
plates and C/F(100 μm) = voids up to 30:70; silt, sorted 3% (description without organic matter)
simple packing voids
voids and C/F(50μm)=30:70; brown, Bf channels up clay loam, sorted crystalic to 3 %
layering pores
microstructure
context
Tabulka 1. Mikromorfologické charakteristiky významných litologických horizontù. Table 1. Micromorphological characterization of the significant lithological horizons.
160 Zprávy o geologických výzkumech Èeská geologická sluba, Praha Roè. 49, 2016 ISBN 978-80-7075-912-7
Geoscience Research Reports Czech Geological Survey, Prague Vol. 49, 2016 ISSN 0514-8057
hlavní environmentální změny, ke kterým ve studované oblasti docházelo. V bezprostředním nadloží rozplavených miocenních sedimentů se v mocnosti 1–1,5 m nachází šedozelený písčitý jíl s vrstvami hrubších klastik a s občasnými polohami organo-minerálního sedimentu – sapropelu typu gyttja (litologická jednotka 1). Tato facie se ukládala v období řidšího vegetačního pokryvu v podmínkách zvýšené erozně-sedimentační dynamiky v povodí a odpovídá pravděpodobně období krátce po posledním glaciálním maximu (LGM). Analogické horizonty, datované radiokarbonově a palynologicky na zhruba 16 000 kalibrovaných let BP (Pokorný 2002, Hošek et al. 2014), byly nalezeny na dně téměř všech pleistocenních jezer na Třeboňsku. Obdobné stáří bazálních sedimentů naznačuje společný původ pánví v této oblasti. V současnosti uvažujeme o dvou možných způsobech vzniku: 1. pánve jsou výsledkem komplexu termokrasových procesů (pinga a pánve alas, povrchová eroze a degradace permafrostu), 2. pánve vznikly vlivem neotektonických horizontálních pohybů (pull-apartové pánve). Výrazný pokles přísunu alochtonní složky a souběžně se zvyšující podíl autochtonního organického detritu je charakteristický pro nadložní, až 1 m mocný horizont černé jílovité gyttji (litologická jednotka 2). Tato změna sedimentace odráží rozvoj vegetačního pokryvu v povodí a oživení biologické produkce jezer a mohla by korespondovat s interstadiálem bølling, což naznačuje i radiokarbonové datum 13 940–14 395 kal. let BP (UGAMS_23612) získané z vrtu JF1 (obr. 3). Tmavé zbarvení sedimentu by mohlo být způsobeno poklesem vodní hladiny a rozkladem organického materiálu v mělkovodním prostředí. Tato interpretace je podpořena studiem rostlinných makrozbytků, jejichž povrch jeví výrazné známky oxidace (A. Potůčková, ústní sdělení). Sediment se vyznačuje vysokým obsahem karbonátu, umožňujícím zachování početných schránek vodních měkkýšů (hrachovky, škeble), lasturnatek (Ostracoda) a perlooček (Cladocera). Vzhledem k tomu, že podložní miocenní a křídové sedimenty mají nedostatek uhličitanu vápenatého, lze za možný zdroj kalcitu považovat spraše (v současnosti v regionu zcela odvápněné a zachované jen útržkovitě). Až 1 m mocná světle zelená gyttja (litologická jednotka 3), oddělená od výše popsaného horizontu vrstvičkou písčitého jílu, se vyznačuje velmi nízkým minerálním podílem a její sedimentace je tudíž důkazem zvýšené biologické produkce. Podle radiokarbonového data 13 602 až 13 879 kal. let BP (UGAMS_23611) z báze tohoto horizontu náleží tato jednotka nejspíš interstadiálu allerød. Sedimentace písčitého jílu mezi jednotkami 2 a 3 by tak mohla odpovídat stadiálu starší dryas. Tato chladná, zhruba 200 let trvající oscilace byla identifikována také v pylovém a geochemickém záznamu jezer Velký Tisý a Švarcenberk. (Hošek et al. 2013). Ochlazení a s ním související fragmentace vegetačního pokryvu v povodí jezer je příčinou počátku sedimentace 0,6–1 m mocného horizontu šedozelené jílovité gyttji s výraznou příměsí jemnozrnného písku (litologická jednotka 4). Tento úsek pravděpodobně koresponduje se stadiá-
161
Obr. 3. Litologie vrtu JF1 odebraného z centra pánve jezera 1. Fig. 3. Lithology of the core JF1 from the center of the lake basin 1.
lem mladší dryas, který se v celé oblasti projevil velmi výrazně a měl zásadní vliv na vývoj terestrické vegetace a s tím spojenou dynamiku erozně-sedimentačních procesů (Pokorný 2002, Hošek et al. 2014). Stratigrafickému zařazení nasvědčuje i přítomnost 1–3 mm mocných vrstviček jemnozrnného vytříděného písku, zdokumentovaných ve svrchní části této jednotky. Ty by mohly být ekvivalentem eolického písku, který je na Švarcenberku významným stratigrafickým markerem, datovaným do druhé poloviny mladšího dryasu (Pokorný – Růžičková 2000). Litologický vývoj popsané sekvence se v hrubých rysech dobře shoduje s pleniglaciálním a pozdně glaciálním záznamem z ostatních jezer skrytých v současnosti pod hladinou rybníků. Nicméně zatímco na těchto lokalitách sedimentace pokračuje plynule až do středního, popř. svrchního holocénu, kdy se většina jezer zazemnila a hlubokovodní sedimentace přešla v akumulování slatin či rašelin, na jezerech u Veselí nad Lužnicí holocenní část sedimentace schází. Za pravděpodobný důvod předběžně považujeme zemědělskou činnost. Z historických map je patrné, že zkoumaná oblast byla v posledních dvou stoletích odvodněna a intenzivně obhospodařována. Vlhké deprese sloužily jako louky, jejich okolí jako pole. Odvodnění a orba podmáčených ploch způsobily degradaci svrchní části sedimentu a zintenzivnily dynamiku plošných splachů. Pozůstatkem tohoto procesu mohou být poměrně hutné šedorezavé písčité jíly
162
Zprávy o geologických výzkumech Èeská geologická sluba, Praha Roè. 49, 2016 ISBN 978-80-7075-912-7
Obr. 4. Sedimentární sekvence zachycené na umìlém odkryvu. a schematizovaný nákres (profil B-B´); b èást odkryvu; c detailnìjí nákres diskutovaných horizontù I a II. Výsledky multielektrodového odporového mìøení provedené na povrchu odkryvu jsou znázornìny na obr. 4 v èlánku Dostalíka et al. (in prep.). Fig. 4. Sedimentary sequence from the artificial outcrop. a schematized profile (profile B-B´); b photo of the part of the outcrop; c detailed scheme of the discussed horizons I and II. ERT profile for this outcrop is shown on the Fig. 4 in Dostalík et al. (in prep.).
s vápnitými závalky a tmavými skvrnami, nalézající se v mocnosti 0,2–0,7 m v nadloží jezerních sedimentů. Environmentální interpretace vzniku této facie je zatím nejednoznačná, nicméně početné zbytky zástupců vodní fauny (zejména Cladocera a Chironomidae), nasvědčují tomu, že by skutečně mohlo jít o limnické sedimenty smíchané zemědělskou činností se splachy jemnozrnného materiálu z okolí. Představu o degradaci svrchní části jezerního sedimentu podporuje i špatné zachování zmíněných organických pozůstatků ve srovnání se zbytky nacházenými v dochovaném a neporušeném jezerním sedimentu. Tato facie se diskontinuálně vyskytuje i mimo vymapované pánve, a to až 1 m nad současným povrchem jezerních sedimentů. To by naznačovalo, že během holocénu, popř. koncem mladšího dryasu, mohl být rozsah jezer podstatně větší. Důležité informace v této souvislosti poskytuje litorální část jezera 2. Sedimentární záznam v litorální èásti pánve Při stavbě nového úseku dálnice D3 bylo nutné posunout stávající koryto Domavelské stoky o několik metrů sz. směrem. Vznikl tak až 4 m hluboký zářez, který odkryl li-
torální partie jezera 2 s poměrně komplikovanou sedimentární stavbou (obr. 4). Ve spodní části odkryvu vystupují horizonty ekvivalentní popsaným litologickým jednotkám 2 a 3, reprezentující klidnou jezerní sedimentaci během interstadiálů bølling-allerød. Výsledky mikromorfologické analýzy vzorku S1 (obr. 5b, tab. 1) nasvědčují dlouhodobě monotónní sedimentaci hlubokovodnější facie s nižší energií depozice, nadložní sekvence, mocná 1–1,6 m, pak analogicky navrženému litostratigrafickému vývoji náleží mladšímu dryasu. Její faciální vývoj můžeme sledovat směrem do centrální části pánve. Jezerní sediment je zde zastoupen tmavě hnědou písčitou gyttjou, v některých polohách bohatou na terestrické makrozbytky (rákos, kusy dřev atp.). Náhlá litologická změna nasvědčuje tomu, že počátkem mladšího dryasu došlo k výraznému poklesu vodní hladiny a k akceleraci koluviálních procesů v litorální části jezera. Nápadné deformace sedimentárních vrstev by mohly být způsobeny skluzy u dna jezera, popř. mrazovým provířením sedimentu při kompletním promrznutí vodního sloupce. Dynamičtější sedimentační prostředí dokládá i mikromorfologická analýza této sedimentární jednotky (vzorek S4, tab. 1). Vedle rozložené a částečně rozložené organické hmoty tvoří její podstatnou část minerální frakce – především křemen, méně živce, slídy
Geoscience Research Reports Czech Geological Survey, Prague Vol. 49, 2016 ISSN 0514-8057
a akcesorické minerály – ve formě prachu. Výrazný podíl klastické složky v sedimentu je nejnápadnějším znakem celé sedimentární sukcese (na obr. 4c značené I). Hlavním zdrojem klastů byla akumulace nezpevněných písků až štěrků na východním svahu elevace mezi jezery 1 a 2 (obr. 2). Vznikla pravděpodobně během mladšího dryasu při zvýšené eolické aktivitě, kdy docházelo k vyvátí písku ze zvětralého jílovito-písčitého podloží, jeho transportu na krátkou vzdálenost a depozici na zamokřeném adhezivním povrchu při okraji jezera. V současnosti je tato akumulace zachována ve formě dvou velmi plochých dun, jejichž čela leží při okraji jezerní pánve. Podstatná část tohoto materiálu byla transportována i do hlubších částí jezera, a to jak eolickými, tak koluviálními procesy. Vrstvy písku zdokumentované na umělém odkryvu tvoří v gyttje laminární, čočkovitá a jazykovitá tělesa o různé mocnosti (milimetry až desítky centimetrů). Většinou mají pozitivní gradaci, strukturně jsou však poměrně variabilní (od jemnozrnných, dobře vytříděných písků po hrubozrnné nevytříděné štěrky) v závislosti na druhu transportu (eolický vs. koluviální). Pravidelné střídání klidného ukládání, reprezentované autochtonní organickou akumulací s fázemi sedimentace s vysokou energií, dokládá mikromorfologický vzorek S2 (tab. 1, obr. 5a). S ohledem na velmi dobré vytřídění klastů ve facii S2A je původ tohoto písku pravděpodobně eolický. Nejde však o transport na dlouhou vzdálenost, protože většina zrn je angulárních, popř. subangulárních. Zvýšenou dynamiku koluviálních procesů v povodí jezera dokumentuje mikromorfologický vzorek S3 odebraný ze stratigraficky obdobné pozice. Texturní i strukturní znaky (viz tab. 1) nasvědčují tomu, že organický materiál není v tomto případě autochtonního původu; byl společně s minerální frakcí redeponován z mělčích partií jezera, což svědčí o poměrně velké dynamice splachových procesů. Hojná přítomnost mikrouhlíků v sedimentu (vzorky S2 a S3) signalizuje četnější požárové události. Ty by mohly souviset s lidskou aktivitou na břehu jezera, i když přítomnost pozdně paleolitických lovců a sběračů byla doposud doložena pouze v okolí jezera Velký Tisý. Na popsanou litologickou jednotku I poměrně ostře nasedá až 0,9 m mocný horizont (na obr. 4c značený jako II), tvořený subhorizontálně uloženými vrstvičkami jemně až středně zrnitého písku. Jednotlivé vrstvy mají většinou pozitivní gradaci a jsou od sebe oddělené vložkami šedého písčitého jílu. Tato facie představuje pravděpodobně příbřežní (plážovou) zónu, do které byl eolickými a splachovými procesy redeponován materiál z nejbližšího okolí (viz intepretace mikromorfologické analýzy vzorku S5, tab. 1). Ostrá hranice mezi litologickými jednotkami I a II naznačuje, že je v záznamu hiát způsobený poklesem vodní hladiny a obnažením litorálních partií jezera. Horizont II tak sedimentoval pravděpodobně po transgresi, ke které došlo v pozdní fázi mladšího dryasu. Navržený scénář hydrologického vývoje mladšího dryasu – tedy relativně sušší podmínky v jeho starší polovině následované postupným přibýváním srážek směrem k hranici pleistocénu a holocénu – koresponduje s dosavadními environmentálními rekonstrukcemi ve studované oblasti (Pokorný 2002, Hošek et al. 2014) a odpovídá situaci zdo-
163
Obr. 5. Fotografie výbrusu z jezerního sedimentu. a vzorek S4, laminy organického materiálu s prachovitou minerální frakcí støídající se s vrstvami vytøídìného písèitého sedimentu; b mikromorfologický vzorek S1, jílovitoprachovitý vytøídìný sediment s masivní mikrostrukturou a obèasnými dutinami po koøíncích rostlin. Fig. 5. Photo of the thin section from the lacustrine sediment, a silty-clay well-sorted sediment with massive microtexture and occasional roots voids; b micromorphological sample 4, lamins of organic matter and silty-clay clasts alternating with layers of sorted sand.
kumentované na mnoha středoevropských lokalitách (např. Pazdur et al. 1995, Kulesza et al. 2012). Vzhledem k tomu, že se povrch horizontu II nachází 410 m n. m., tedy zhruba o 1,3 m výše, než je tomu na jezeře 1 (srov. obr. 2), musela být koncem pleistocénu plocha jezer podstatně větší, než je rozsah zachovaných sedimentů. Z ostatních jezerních záznamů v oblasti je zřejmé, že během spodního holocénu (preboreál, boreál?) došlo k výraznému poklesu vodní hladiny (Pokorný et al. 2010, Hošek et al. 2014). Spodně holocenní regrese nastala pravděpodobně i na jezerech u Veselí nad Lužnicí. Důkazem mohou být nálezy mezolitických artefaktů z ploch v mladším dryasu. Pokles hladiny vedl k erozi obnažených jezerních sedimentů a zarůstání mokřadní vegetací. Podstatný vliv na současnou podobu lokality pak měla novověká zemědělská činnost, jak již bylo popsáno výše.
164
Zprávy o geologických výzkumech Èeská geologická sluba, Praha Roè. 49, 2016 ISBN 978-80-7075-912-7
Závìr
Literatura
V severní části Třeboňské pánve bylo doposud objeveno 16 jezerních pánví, které vznikly koncem LGM a existovaly až do holocénu. Většina lokalit je však skryta pod rybníky, což značně limituje jejich podrobnější sedimentologický výzkum. Někdejší jezera, jejichž sedimenty se nacházejí pod lučními porosty jihozápadně od Veselí nad Lužnicí tuto možnost nabízejí. Z poznatků získaných během loňského roku vyplývá následující: – v mírné terénní sníženině se nacházejí 3 jezerní pánve výrazně protáhlého až oválného tvaru; největší z těchto pánví má rozměry 750 × 130 m, – pánve jsou vyplněny až 6 m mocným organominerálním sedimentem, v rámci něhož lze vyčlenit několik litologických jednotek reflektujících hlavní environmentální změny v oblasti, – na základě radiokarbonových dat a litostratigrafických korelací s dalšími jezery v oblasti lze říci, že sediment vznikal od konce LGM a v průběhu pozdního glaciálu, – během mladšího dryasu docházelo k výrazným oscilacím vodní hladiny a k akceleraci koluviálního a eolického transportu alochtonní složky do jezerní pánve, – holocenní část jezerních sedimentů se nedochovala patrně v důsledku zemědělské činnosti v oblasti, která vedla k prokysličení a tím pádem k rozkladu převážně organické pánevní výplně
DOSTALÍK, M. – MALÍK, J. – ŠTĚDRÁ, V. – HOŠEK, J. – DAŇKOVÁ, L. (in prep.): Příklady aplikací metody ERT při řešení různých inženýrskogelogických úkolů. – Zpr. geol. Výzk. HOŠEK, J. – POKORNÝ, P. – KUBOVČÍK, V. – HORÁČEK, I. – ŽÁČKOVÁ, P. – KADLEC, J. – ROJIK, F. – LISÁ, L. – BUČKULIAKOVÁ, S. (2014): Late glacial climatic and environmental changes in eastern-central Europe: Correlation of multiple biotic and abiotic proxies from the Lake Švarcenberk, Czech Republic. – Palaeogeogr., Palaeoclimatol., Palaeoecol. 396, 155–172. HOŠEK, J. – POKORNÝ, P. – ŠÍDA, P. – PRACH, J. (2013): Nově objevená pozdně glaciální jezera na Třeboňsku. – Zpr. geol. Výzk. v Roce 2012, 126–132. JANKOVSKÁ, V. (1980): Paläeobotanische Rekonstruction der Vegetationsentwicklung im Becken Třeboňská pánev während des Spätglazials und Holozäns. – Vegetace ČSSR A11, Academia, Praha. KULESZA, P. – SUCHORA, M. – PIDEK, I. A. – DOBROWOLSKI, R. – ALEXANDROWICZ, W.P. (2011): Chronology and directions of Late Glacial paleoenvironmental changes: a ulti-proxy study on sediments of Lake S1one (SE Poland). – Quat. International 238, 89–106. MALECHA, A – MAŠEK, J. – HOLÁSEK, O. (1991): Geologická mapa ČR 1 : 50 000, list 23-33 Veselí nad Lužnicí. – Čes. geol. úst. Praha. PAZDUR, A. – FONTUGNE, M. R. – GOSLAR, T. – PAZDUR, M. F. (1995): Late Glacial and Holocene water-level changes of the Gosciaz Lake, Central Poland, derived from carbon isotope studies of laminated sediments. – Quaternary Science Reviews 14, 125–135. POKORNÝ, P. (2002): A high-resolution record of Late-Glacial and Early-Holocene climatic and environmental change in Czech Republic. – Quat. Int. 91, 101–122. POKORNÝ, P. – JANKOVSKÁ, V. (2000): Long-term vegetation dynamics and the infilling process of a former lake (Švarcenberk, Czech Republic). – Folia Geogr. 35, 433–457. POKORNÝ, P. – RŮŽIČKOVÁ, E. (2000): Changing environments during the younger dryas climatic deterioration: correlation of aeolian deposits in Southern Czech Republic. – Geolines 11, 89–92. POKORNÝ, P. – ŠÍDA, P. – CHVOJKA, O. – ŽÁČKOVÁ, P. – KUNEŠ, P. – SVĚTLÍK, I. – VESELÝ, J. (2010): Palaeoenvironmental research of the Schwarzenberg Lake, southern Bohemia, and exploratory excavations of this key Mesolithic archaeological area. – Památ. archeol. 101, 5–38. REIMER, P. J. – BARD, E. – BAYLISS, A. et al. (2013): IntCal13 and Marine13 Radiocarbon Age Calibration Curves 0–50,000 Years cal BP. – Radiocarbon 55, 1869–1887. ŠÍDA, P. – POKORNÝ, P. (2011): Zjišťování archeologického potenciálu krajiny pomocí kvartérně geologického mapování na příkladu Třeboňska. – Archeol. Rozhl. 63, 485–500.
Poděkování. Výzkum byl finančně podpořen z prostředků GAUK (č. 1472214), GAČR (č. 13-08169S), MŽP (č. 384300), Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a interního projektu Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., RVO 67985831. Aničce Potůčkové děkujeme za určení rostlinných makrozbytků na radiokarbonové datování a Jiřímu Bumerlovi za významnou pomoc v terénu. Velký dík patří znalci regionu Jindřichu Figurovi, který nás na zamokřené sníženiny jako první upozornil a doporučil jejich další studium (lokalita je na jeho počest nazývána „Jezera Jindřicha Figury“). Za důkladnou revizi rukopisu a velmi cenné připomínky vděčíme Jaroslavu Kadlecovi a Danielu Nývltovi.
