5HD213 Dějiny mezinárodních vztahů
"Inovace studijního programu Ekonomie a hospodářská správa s akcentem na internacionalizaci výuky, individuální práci se studenty a praxi" (CZ.2.17/3.1.00/33332)
1848-1871
1848 • revoluce • proti sobě stály dvě velmoci (Prusko, Rakousko) • konzervativní kruhy (panovníci, šlechta) kontra liberálové kontra dělníci, nacionalismus německý kontra dánský, český, uherský, italský atd. • Frankfurtský sněm nesjednotil Německo a vzniklé vakuum se pokusil vyplnit Berlín
Olomoucké ponížení Pruska • listopad 1850 • dohoda Rakouska a Pruska „bez vítěze a poraženého“ • znovuobnovení Německého spolku • Rusko dodatečně přivítalo • Prusko neprosadí sjednocení Německa proti Rakousku, pokud bude Vídeň podporována Ruskem a Francií.
Napoleon III. (vl. jm. Charles Louis Napoléon Bonaparte) • (1808-1873) • císař Francouzů (1852–70) • syn holandského krále Ludvíka Bonaparta a synovec císaře Napoleona I. • po dvou nezdařených pokusech o puč (Štrasburk 1836, Boulogne 1840) byl odsouzen k doživotnímu vězení, z něhož 1846 uprchl. • Po únorové revoluci byl zvolen do Nár. shromáždění. V období druhé fr. rep. využil všeobecné nespokojenosti a v prosinci byl zvolen prez. rep.; státním převratem 2. 12. 1851 se stal prez. na deset let, na základě referenda z 2. 12. 1852 byl vyhlášen dědičným císařem Francouzů (tzv. druhé císařství). • Vládl autokraticky a usiloval o zahr. úspěchy (účast v krymské válce 1853–56, válce proti Rakousku 1859, intervence v Indočíně 1858–62, v Sýrii 1860 až 61, v Mexiku 1862–67 • Za prusko-fr. války byl 2. 9. 1870 zajat pruskými vojsky u Sedanu a o dva dny později abdikoval.
Sardinské království • hist. státní útvar, kt. vznikl v důsledku diplomatických jednání po válkách o španělské dědictví (1700–1713/14). • Sardinské království pod vládou savojské dynastie zahrnovalo vévodství Savojsko, knížectví Piemont, vév. Aosta a Montferrat, hrabství Nizzu (Nice), Asti, Saluzzo, Alessandrii a ostrov Sardinii (celk. rozloha asi 64 100 km2). • 1815 rozhodnutím vídeňského kongresu bylo království obnoveno a rozšířeno o Janovsko (celk. rozloha nyní asi 76 000 km2). • V 50. a 60. letech 19. st. stálo v čele sjednocovacího procesu v Itálii (Cavour). • Vyhlášením italského království 1861 S. k. zaniklo, savojská dynastie usedla na italský trůn.
národní sjednocení Itálie • Sardinské království - účastí v krymské válce si zajistilo přízeň Napoleona III. • 1858 v Plombières tajné spojenectví proti Rak. • S francouzskou pomocí byli Rakušané poraženi 1859 v bitvě u Solferina a donuceni k odstoupení Lombardie. • Připojení Parmy, Modeny, Toskánska a Romagni k Sardin. král. podporoval také Garibaldi během své akce na Sicílii a dosáhl 1860 připojení Království obojí Sicílie. • Napoleon III. uchlácholen odstoupením Nice a záp. Savojska. • 1866 připojeny Benátky • 1870 připojen Řím
Villafranca 12.července 1859 dohoda o předběžných mírových podmínkách: - Lombardie postoupena Francii a posléze předána Sardinskému království, - rakouské Benátsko mělo vstoupit do italské konfederace vedené papežem, - zaručen návrat vládců do Toskánska a Modeny, - doporučeno provedení reforem papeži František Josef I. (1830-1916)
K. Obojí Sicílie
rozloha (km2)
počet obyvatel (v milionech)
110 000
8,5
Sardinské k.
75 500 (= ¼)
5,0 (= 1/5)
LombardskoBenátské k.
45 500
5,0
Církevní stát
40 000
3,0
Toskánsko
22 400 (= Morava)
1,8
Modena
6 000
0,5
Parma
6 000
0,5
epocha liberálního císařství • • • •
od 1860 císař pozbýval energie "vicecísařem" Rouher do popředí vystoupila také císařovna Evženie: návrat Drouyn de Lhuys na ministerstvo zahraničí. • zpomalení tempa hospodářského růstu a velké potřebě dovozu surovin a strojů k modernizaci výroby = "apoštol svobodného obchodu" Richard Cobden 1859 do Francie = smlouva o odstranění celních překážek při obchodu s Británií (23.1.1860) • do VB víno, hedvábí, luxusní zboží • do Francie suroviny a kolejnice, lokomotivy, stroje, textil
Otto Eduard Leopold kníže von Bismarck Schönhausen (1815- 1898) 1859–62 pruský vyslanec v Rusku, 1862 ve Francii, 1862-1890 pruským předsedou vlády; 1871-1890 německým říšským kancléřem
Vilém I. (1797-1888) 1848 chtěl potlačit berlínskou revoluci („kartáčový princ“). 1858 regent 1861 pruský král 18. 1. 1871 byl ve Versailles vyhlášen německým císařem
1863 • povstání v ruské části Polska • Napoleon III. – veřejné mínění a polská lobby ho přiměly k diplomatickému zásahu + nabídl spojenectví Vídni + nóta proti nedodržování práv ruských poddaných v Polsku + navrhl svolání evropského kongresu • Francie se dostala do izolace
1864 • z území, patřícímu dánskému králi, byly Holštýnsko a Lauenbursko členy Německého spolku • 1863 centralistickou ústavu pro celé Dánské království • němečtí liberálové požadovali vznik nezávislého šlesvicko-holštýnského vévodství • Bismarck nabídl Rakousku spolupráci • prusko-rakousko-dánská válka formálně záležitostí Německého spolku • Dánsko odstoupilo zmíněná území • 1865 připadlo Holštýnsko Rakousku, Šlesvicko a Lauenbursko připojeny k Prusku
1866 • Prusko prosazuje sjednocení Německa „shora“ na maloněmeckém principu • rozpory v šlesvicko-holštýnské otázce vedly k rozpoutání prusko-rakouské války • středo- a jihoněmecké státy se přidaly na stranu Rakouska • na pruské straně bojovala hanzovní města, severoněmecké malé státy a Itálie.
1866 Proč se Rusko aktivně nezapojilo do války? - oslabeno po porážce v krymské válce - muselo se soustředit na vnitřní reformy a brát ohled na ekonomickou zaostalost, rozvrácené finance, důsledky hladu a neúrody, zaostalou organizaci a výzbroj armády - strach z revolučního vystoupení opozice a nového povstání v polském záboru - mezinárodně politickou prioritu představovalo odstranění hlavních bodů Pařížské smlouvy z 1856 a zajištění expanze ve střední Asii
- nemožnost vzniku protipruského seskupení evropských velmocí
španělská záminka • 1868 vyhnání královny Isabely II. (1830-1904) • 1869 nabídli korunu princi Leopoldovi (1835-1905) z katolické sigmaringenské větve hohenzollernského rodu • pruský král Vilém I. nebyl jako hlava dynastie nadšen, avšak pruská generalita a Bismarck ze strategických důvodů podporovali. • Leopold přijal, ale ve Francii velice bouřlivý ohlas, proto odmítl • Napoleon III. chtěl využít k posílení prestiže, požadoval od pruského krále nové záruky • 13. 7. 1870 se francouzský vyslanec potkal s Vilémem I. na promenádě v Bad Ems (emžská depeše)
1870-1871 • • • •
Francie do izolace po bok Pruska všechny německé státy velmoci zaujaly neutrální postoj hlavní francouzská armáda v čele s maršálem Mac-Mahonem kapitulovala u Sedanu • v Paříži 4. 9. 1870 vyhlášena republika a vytvořena Pařížská komuna • ve frankfurtském míru (10. 5. 1871) se Francie zavázala splatit 5 miliard zlatých franků jako válečné odškodnění, odstoupit Alsasko a Lotrinsko
18. 1. 1871 byl pruský král v Zrcadlovém sále ve Versailles prohlášen německým císařem
Henry Robert Stewart vikomt Castlereagh, markýz z Londonderry
1769-1822 1805–06 a 1807–09 min. války, 1812-21 ministr zahraničí Účastník vídeňského kongresu, stoupenec polit. rovnováhy na evr. kontinent
George Canning • 1770-1827 • zakl. liberálního křídla toryů • 1807–09 a 1822-27 ministr zahraničí • stoupenec protifr. politiky • podporoval národně osvobozenecké hnutí ve Španělsku, Řecku a Již. Americe. • liberální zahr. politika sledovala oslabení Svaté aliance
Karel Vasiljevič (vl. jm. Karel Robert) hrabě von Nesselrode ruský politik, (1780-1862) od 1801 v diplomatických službách, od 1814 hlavní zahr. pol. rádce cara Alexandra I.; 1816–56 min. zahraničí Ruska (od 1825 carem Mikuláš I., od 1855 Alexandr II.)
Viktoriánská Británie (1837-1901) „Žádná občanská válka, žádná diktatura a krvavé zmatky, skoro žádné drama… Tak lez vidět anglické dějiny jako jedinečné, výjimečné, typické jen samy pro sebe… jako by byly výdobytky anglické politiky a společnosti a morálky typické pro celé období na celém světě. Ne proto, že vládla Anglie. Svou civilizovanou, opatrnou existencí působila jako strážkyně pořádku či mírnila nepořádek; jako policie, která svá práva uplatňuje jen velmi diskrétně. Nevládla; nechávala udát s věci, které jí nebyly jednoznačně příjemné, například sjednocení Německa. Byla hospodářsky nejsilnější zemí: investice v zámoří, export, obchodní loďstvo, tuzemská spotřeba rostly ve stejně impozantním poměru. A prosperita – ne však blaho chudých – je míněna, použije-li se slovo ´viktoriánský”.´“
klíčoví britští státníci • • • • • •
Melbourne Sir Robert Peel Derby William Ewart Gladstone Benjamin Disraeli Salisbury
Henry John Temple vikomt Palmerston (1784-1865); 1830–34, 1835 až 41 a 1846–51min. zahr.; 1855–58 a 1859–65 premiér
Palmerstonova politika • 1851 bez předběžných konzultací s královnou i s kabinetem schválil státní převrat Napoleona III. • spojenectví s Francií • vedl Krymskou válku (1854-56, vítěz nad Ruskem) • podpořil italské sjednocení – proti Francii • 1864 se nepodařilo podpořit Dánsko (prohrálo s Pruskem a Rakouskem válku) • podporoval secesi Jihu v občanské válce (USA)
Viktorie I. a Albert Sasko-Kobursko-Gothský: • • • • • • • •
synem Eduard VII., manžel dánské princezny dcerou Viktorie, manželka německého císaře synem Alfred, manžel ruské velkokněžny dcerou Beatrice, švagrová bulharského knížete Alexandra Battenberského vnukem poslední německý císař Vilém II. vnučkou Maud, manželka norského krále vnučkou Marie, manželka rumunského krále vnučkou Margaret, manželka švédského krále
kníže Otto Eduard Leopold von Bismarck -Schönhausen (1815- 1898) 1847 poslanec extrémně konzervativní roajalista, pruský vyslanec na spolkovém sněmu ve Frankfurtu n. Mohanem., Rusku a Francii 1862-90 pruský premiér a ministr zahraničí 1871-90 říšský kancléř
Pražský mír • zrušil Německý spolek • ukončil rakouskou mocenskou roli v německé oblasti • Prusko anektovalo Šlesvik, Holštýnsko, Hannoversko, Nasavsko, část Hesenska a Frankfurt n. M. • vznikl Severoněmecký spolek • jihoněmecké státy musely s Pruskem uzavřít spojenecké smlouvy • = zásadní revize systému vzešlého z Vídeňského kongresu
východní krize v letech 1875-1878 protiturecké povstání v Bosně a Hercegovině a v Bulharsku německo-rusko-rakouské Berlínské memorandum z 13. května 1875 Srbsko a Černá Hora vyhlásily v červnu 1876 Turecku válku Berlín i Vídeň odmítly výzvu Petrohradu ke společnému útoku na Turecko tajná Budapešťská konvence 15. ledna 1877 se Rakousko-Uhersko zavázalo zachovat vůči nadcházejícímu rusko-tureckému konfliktu neutralitu
Bismarck 5. prosince 1876 konstatoval, že by se Německo nemělo ve východní krizi angažovat, pokud celá věc pro ně nebude mít "alespoň cenu zdravých kostí jednoho jediného pomořanského mušketýra". V dubnu 1877 vyhlásilo Rusko Turecku válku.
Rusové se vzhledem k ostré britské reakci zastavili asi 10 kilometrů před tureckou metropolí v San Stefanu, kde v březnu 1878 přinutili Turky k rozsáhlým ústupkům v předběžné mírové smlouvě.
(v. l. n. r.): von Haymerle, Károlyi, de Launay, Gortschakow (sitzend), Waddington (im Hintergrund), Disraeli (Gortschakow legt seine Hand auf Disraelis Arm.), von Radowitz (im Mittelgrund hinter dem Tisch sitzend), zu Hohenlohe-Schillingsfürst (im Hintergrund stehend), Corti (ebenso), Graf de Moun (halb verdeckt im Hintergrund), d'Oubril (im Mittelgrund hinter dem Tisch sitzend, schreibend), de Saint-Vallier (im Hintergrund), Desprey (ebenso), Andrássy (im Vordergrund), Bucher (fast verdeckt im Hintergrund), Otto von Bismarck (zentral), von Holstein (im Hintergrund), Busch (im Hintergrund), Herbert von Bismarck (fast verdeckt im Hintergrund), Schuwalow (im Vordergrund, Handschlag mit Bismarck), Sadullah Bey (im Hintergrund), Russell (ebenso), von Bülow (sitzend), Salisbury, Carathéodori und Mehmed Ali Pascha
berlínský kongres • schůzka vedoucích představitelů Německa, Rakousko-Uherska, Francie, V. Británie, Itálie, Ruska a Turecka • 13. 6.–13. 7. 1878 • předsedal Bismarck jako „čestný makléř“. • vyjasnit mocenské poměry na Balkáně po skončení rus.-tur. války 1877–78 (San Stefano). • zřeknutí se Ruskem protektorátu nad Velkobulharskem a získání Besarábie až k dunajské deltě; • Bulharské knížectví bylo ohraničeno na oblast mezi Dunajem a Balkán. • Východní Rumelie a Makedonie zůstaly turecké • Černá Hora, Srbsko a Rumunsko = nezávislé • Rak.-Uhersku připadlo okupační právo v Bosně a Hercegovině. • Rusko se cítilo poškozeno a v důsledku toho se odcizilo Spolku tří císařů; Německo a Rak.-Uhersko se tímto naopak sblížily (Dvojspolek).
1886-88 východní krize • 1879 se bulharským knížetem stal Alexandr Battenberský • 1885 připojil Východní Rumelii • odrazil srbský útok do země • 1886 byl však svržen pučem prorusky orientovaných důstojníků • nástupce Ferdinand I. Sasko-KoburskoGothský (1887 až 1918)
předzvěst moderní doby • po 1848/49 s nástupem nacionalismu i demokratizace evropské politiky • absolutismus vystřídán ústavním systémem • kabinetní politika přerůstala do politiky, kterou - alespoň v teorii - mohl kontrolovat a ovlivňovat každý občan. • postup techniky, industrializace mění diplomacii – telegraf, telefon • rozklad tradiční pentarchie: první příznak krymská válka • nástup nacionalismu a formování dalších národních států – sjednocení Itálie a Německa; agresivní nacionalismus, • demokraticko-republikánský nástup – Francie, USA - na zahraniční vztahy vliv parlamenty • vzestup vášní, manipulované masy – vyžadují konfrontační postoje • VB sestupuje z pozice dílny světa a tím oslabuje svou rozhodčí a smírčí pozici
formování antagonismů • francouzsko-německé nepřátelství po válce 1870/71 a tvrdém míru • ruská snaha o dělení Turecka • rusko-rakouské nepřátelství: spory o Balkán • koloniální spory • námořní zbrojení Německa: zneklidňuje VB • formování velmocenských bloků – Dohoda (Francie a Ruska a VB); Centrální mocnosti (Německo, R-U, Itálie = Trojspolek) • pocit, že slábnoucí monarchie může zachránit vítězná válka
institucionalizace multilaterálních a bilaterálních postupů • 1889 vytvořen panamerický kongres, který přijal četná opatření v oblasti řešení konfliktů mezi svými členy, např. ustavoval ad hoc arbitrážní tribunály pro členské státy. • Formování a pravidla fungování mezinárodních právních těles pravděpodobně nejvíce ovlivnily haagské mírové konference (1899 a 1907) = vytvoření Stálého arbitrážního dvora v Haagu, na možnostech zřizování vyšetřovacích komisí a na zásadách mírového řešení mezinárodních sporů.
„Dolarová diplomacie“ • prezident (1909–13) William Howard Taft a jeho státní sekretář Philander C. Knox • ke zvýšení obchodních investic USA v Latinské Americe a na Dálném východě • mohli kupovat vliv dříve, než se uchýlili k hrozbě silou • vznik amerického impéria
Velká válka • • • •
konec starého světa Nerv války - neomezené množství peněz. zahynulo 9,5 milionu mužů a 600 000 žen 6 milionů mužů a 200 000 žen zmrzačených • 7 milionů žen ztratilo manžela • 9 milionů dětí ztratilo otce
čtrnáct bodů prezidenta Wilsona • • • • • •
• • • • • • • •
odstranění kabinetní diplomacie - změna stylu chování států, tajná zákulisní diplomacie měla být nahrazena otevřenou mezinárodní diplomacií s cílem udržovat mír. svobodná mořeplavba – v mezinárodních vodách měla platit absolutní svobodná plavba a také právo rovného ke svobodným zdrojům surovin. odstranění překážek mezinárodního obchodu – cílem bylo vytvoření svobodného, liberálního obchodního systému ve světě, prostřednictvím odstraňování obchodních překážek. omezení zbrojení – všechny státy a národy se měly podílet na procesu odzbrojování. vyřešení koloniální otázky –nestranně s přihlédnutím k názoru domorodého obyvatelstva evakuace cizích vojsk z ruského území – německá vojska měla být stažena z okupovaných území v Rusku. obnova suverenity Belgie – mělo dojít k znovuobnovení nezávislé Belgie navrácení Alsaska-Lotrinska Francii italské hranice podle národnostního principu vytvoření předpokladů pro autonomní vývoj národů Rakousko-Uherska ukončení okupace Rumunska, Srbska a Černé Hory a zajištění přístupu Srbska k moři nezávislost Turecka, autonomie pro neturecké národnosti Osmanské říše zřízení nezávislého Polska s přístupem k Baltskému moři založení Společnosti národů – tato organizace měla za úkol garantovat dodržování mezinárodního práva, územní nedotknutelnosti a politické nezávislosti každého z členských států. Byl zde uplatněn princip rovnosti všech členů, bez rozdílu mezi malými a velkými státy.
čtrnáct bodů • V lednu 1918 vystoupil s programovým prohlášením o čtrnácti bodech jako základem pro spravedlivý a trvalý mír; • ty se mu však na pařížské mírové konferenci podařilo prosadit jen v omezené míře. • Ve prospěch uskutečnění svého hlavního cíle, vzniku Společnosti národů, obětoval svým partnerům G. Clemenceauovi a D. Lloydu Georgovi mnoho ostatních bodů. • Senát USA versailleskou mírovou smlouvu neratifikoval a USA nevstoupily do Společnosti národů • Wilsonova politika 1919 neúspěchem.
• Wilson Thomas Woodrow • 28. prez. USA (1913–21), • (1856-1924) • prosadil hosp. a polit. reformy v liberálním duchu: antitrustový zákon, zrušení cel, zavedení progresivního zdanění a zřízení centrálně bankovního systému (Federal Reserve System),
Wilson • ideolog - tradice Abrahama Lincolna a části amerického protestantismu • válka musí být spravedlivá a musí mít své dobré odůvodnění • nebo „ideologická zástěrka amerických cílů“ • politicko-mravní zásady, které měly válce dát vyšší mravní • postavit „něco“ nad pustý egoismus velmocí = Společnost národů
Edward Mandell House • (1858 –1938) • americký diplomat a politik • nejbližší poradce prezidenta Wilsona • „plukovník“
David hrabě Lloyd George (1863-1945), liberál, ministr financí (1908–15), premiér (1916–22). Na mírové konferenci prosazoval umírněný postoj vůči poraženému Německu. 1919 tzv. memorandum z Fontainebleau
Francie • co nejtvrdší linii vůči poraženému Německu • zadlužena u Spojenců, a jejíž vlastní dlužníci (Rusko. Rumunsko) dluhy odmítali platit, také nejhouževnatěji usilovala o stanovení co největších reparací • navráceno Alsasko-Lotrinsko. • levý břeh Rýna okupován spojeneckými vojsky po dobu 15 let (jednotlivé zóny okupovaného území měly být vyklízeny postupně • časově neohraničená demilitarizace 50ti kilometrového pásma na pravém břehu Rýna. • Sársko dostalo autonomní statut a po dobu 15 let mělo být spravováno Společností národů, po stejnou dobu připadly sárské uhelné doly Francii. o dalších osudech Sárska mělo rozhodnout referendum obyvatelstva, a v případě, ze by dopadlo ve prospěch připojení k Německu, mělo mít Německo právo sárské doly znovu odkoupit.
Georges Benjamin Clemenceau 1841- 1929 pův. lékař poslanec radikální socialistické levice stoupenec extrémně protiněmecké revanšistické politiky 1906-09 a 1917–20 premiér
versailleská smlouva mírová smlouva s Něm., podepsaná 28. 6. 1919 v Zrcadlovém sále ve Versailles, vstoupila v platnost 10. 1. 1920 Francii = Alsasko-Lotrinsko a doly v Sárské uhelné obl. Sárská oblast byla na 15 let postavena pod správu Spol. národů. Sev. Šlesvicko připadlo po plebiscitu Dán. Polsko obdrželo celé záp. Prusko a Poznaňsko Hlučínsko bylo včleněno do Československa. Kolonie byly dány pod mandátní správu Spol. nár. V Něm. byla zakázána branná povinnost, letectvo a těžké zbraně, stanoveno vojsko o síle 100000 mužů a rozpuštěn velký gen. štáb. Levý břeh Rýna byl demilitarizován, právě tak jako 50 km široký pás na pravém břehu. Levý břeh Rýna byl rozdělen do tří okupačních zón, jejichž vyklizení mělo následovat po 5, 10 a 15 letech. V. s. potvrdila válečné dluhy Něm. a na tom postavila nároky na reparace, kt. zahrnovaly věcné dodávky a reparační platby.
Trianonská smlouva - 4. 6. 1920 • Maďarsko • obnovena monarchie v čele s regentem admirálem Miklósem Horthym • platit reparace • omezit armádu • uznat nezávislost a územní integritu všech nástupnických států • ztratilo ¾ území bývalých Uher s 60% obyvatelstva • 3 miliony Maďarů žily nadále v sousedních státech (hlavně v Rumunsku a ČSR • přerušena tradiční hospodářská spojení • pocit křivdy a odporu k mírovým smlouvám jako u Německa
Versailleský mír • návratem k napoleonské praxi diktátu • o první mírovou smlouvu od roku 1815, jíž nebylo dosaženo jednáním mezi vítězi a poraženými • začalo století násilí a ztráty řádu v mezinárodních vztazích • každý pokus diplomatů, kteří poté prokazovali dobrou vůli navázat na přervanou tradici staré diplomacie byl zlikvidován lidmi, kteří neměli žádný cit a smysl pro jednání a rovnováhu. • muži diktátu - Raymond Poincaré (ruhrská krize 1923), Hitler, Ribbentrop
po roce 1918 • tradiční diplomacie neskončila, ale na průběh událostí měli čím dál menší vliv • vedení zahraničních záležitostí přebírali od profesionálů často politici
nepodařený mír • Německo hluboce a zásadně oslabil a ponížil • USA smlouvu odmítly • Itálie měla pocit, že s ní bylo nakládáno jako s chudým příbuzným • Británii neuspokojila změna rovnováhy sil • Francie byla zklamána
Meziválečná diplomacie
po roce 1918 • „nová diplomacie“ • tradiční diplomacie neskončila, ale na průběh událostí měli čím dál menší vliv • vedení zahraničních záležitostí přebírali od profesionálů často politici
Joachim von Ribbentrop • něm. politik, • (1893-1946, (popraven) • člen NSDAP; před 1933 Hitlerův poradce pro zahr. politiku; 1936 velvyslanec v Londýně, • 1938–45 min. zahr.
Kominterna (zkr. pro Komunistickou internacionálu, 3. internacionála) • založena 1919 na Leninův podnět • cílem podnítit světovou revoluci a vznik světového komunistického státu • společnou organizací národních komunistických stran • urychlen rozpad soc. stran na sociálně demokratický a komunistický proud • nástroj Stalinovy moci • 1943 rozpuštěna
Vjačeslav Michailovič Molotov • • • •
(vl. jm. Skrjabin) 1890-1986 1926–57 člen politbyra jeden z nejbližších Stalinových spolupracovníků • 1930–41 předs. Rady lid. komisařů (předs. vlády); • 1939-49, 1953–56 lid. komisař zahr. věcí (min. zahr. věcí)
Alexandra Michailovna Kollontajová • ruská/sov. diplomatka a spisovatelka, • (1872-1952) • 1922–45 v dipl. službách, převážně ve Švédsku; oslavována jako první žena velvyslankyně.
Společnost národů • • • • • • • • •
mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě vznik na základě pařížských mírových dohod z 1919 z podnětu prezidenta W. Wilsona cílem zajištění míru a podpora mezinárodní spolupráce Rak. přistoupilo 1920, Německo 1926 (do 1933), SSSR 1934 (1940 vyloučen); USA nebyly členem vystoupily: 1933 Japonsko, 1937 Itálie Stálý sekretariát, Shromáždění SN, Rada SN působila do 1939 a byla právně rozpuštěna 1946
evropská politika první poloviny dvacátých let • mocenské soupeření mezi Francií a Velkou Británií • dočasné vyřazení Německa, Sovětského Ruska • absence Spojených států • neuspokojené ambice Itálie • francouzská snaha o vyplnění geopolitického vakua ve střední Evropě x britská představa • sblížení Německa a Sovětského Ruska
jednání o německých reparací • podmínky příměří 11. 11. 1918: věcné reparace: 5 000 lokomotiv a 150 000 železničních vagónů, 5 000 nákladních automobilů • 1919 Scheidemannova vláda nepřizvána k jednání • Článek 231: „Německo uznává, že Německo a jeho spojenci jsou zodpovědni jako útočníci za všechny ztráty a škody.... v důsledku vnucené války“ = základem mezinárodně právního závazku platit válečné reparace. = do 1. 5. 1921 zaplatit reparace v devizách a zboží ve výši 20 mld zlatých marek (odevzdání téměř celého obchodního loďstva, surovin a chemických výrobků včetně předání patentů na jejich výrobu a dodávky cca 400 mil tun uhlí po dobu 10 let, ale i např. dobytka) • po dobu 5 let měli Spojenci vyhrazenu v obchodním styku doložku nejvyšších výhod
reparace • jednání Nejvyšší spojenecké rady, v dubnu 1920 v San Remu, v červnu 1920 v Boulogne a červenci 1920 v Bruselu: procenta rozdělení reparací (Francii 52 %, Británii 22 %, Itálii 10 %, Belgii 8 %, Srbsku 5 % - zbytek měl být rozdělen mezi Rumunsko, Portugalsko a Japonsko) • 1920-1924 = 15 mezispojeneckých konferencí bez účasti Německa a 10 s jeho účastí • konference ve Spa (5.-16. července 1920), první s německou účastí, kvóty německých dodávek uhlí • žádost Reparační komise, aby byl vyrovnán schodek v dodávkách v hodnotě 20 mld zlatých marek, po odmítnutí = ultimátum = 8. března 1921 vojenská okupace dalších oblastí v Porýní (vedle už okupovaného levého břehu Rýna), měst Duisburgu, Ruhrortu a Düsseldorfu s okolím. • 1921 - vláda Josepha Wirtha přijala ultimátum = politika „plnění“ (Erfüllung“), tj. prokázat nejvyšší možnou míru snahy uložené povinnosti splnit ale tím zároveň dokázat jejich objektivní nesplnitelnost • Spojenci požadovali finanční platby v devizách a ve zlatě) • 1922 - Německo marně usilovalo o zařazení reparační otázky na janovskou konferenci
Meziválečná diplomacie
americká zahraniční politika • strážit svou svobodu: otcové-zakladatelé = byli zásadními izolacionisty; Adams: “Američané přejí svobodu všem národům, ať žijí kdekoli na světě, ale že stráží pouze tu svou.“ • sledovat své národní zájmy - imperialismus prezident Theodore Roosevelt: „Mluv se všemi slušně, ale vždy drž v ruce velký klacek.“ • usilovat o cíl navýsost idealistický a globální - Wilson: „učinit svět bezpečným pro demokracii“ = otcem idealismu = za cíl šíření demokracie
USA po 1919 • • • •
světová velmoc největším věřitelem svých spojenců zklamání nad průběhem války i jejími výsledky 116 708 mrtvých a 23,5 mld. dolarů válečných výdajů • „Američané by byli blázni, kdyby se teď nechali zatáhnout do evropského systému aliancí... Takovýto mír nemůže trvat.“ • izolacionistické nálady převážily.
• Charles E. Hughes (1862 -1948), republikán, guvernér New Yorku, 19211925 státní tajemník (ministr zahraničí) • Arthur James hrabě Balfour (1848-1930), 1902–05 britský premiér, 1916–19 ministr zahraničí, 1920-22 v čele delefgace ve Společnosti národů
• Konference o odzbrojení se konala ve Washingtonu 1921-1922 = velikost námořního loďstva pěti velmocí - USA, Velké Británie, Japonska, Francie a Itálie v poměru 5 : 5 : 3 : 1,75 : 1,75. • Dohoda čtyř mocností (USA, Velká Británie, Japonsko a Francie) garantovala stav držav v Tichomoří. • Dohoda devíti mocností deklarovala suverenitu, nezávislost a územní integritu Číny a politiku „otevřených dveří“, přičemž Čína získala zpět Šan-tung a Ťiao-čou. • Hlavním výsledkem konference bylo mocenské prosazení USA a ponížení Japonska
Základní priority Velké Británie • - impérium • - domácí politika (+ Irsku) • - střední a východní Evropa byly zcela mimo britský zájem. • - do určité míry distancovala od versailleského systému • - od začátku 20. let snaha najít s Německem modus vivendi • - vyvažovat postoje mezi Německem a Francií • - citlivě vnímala vzestup fašismu v Itálii
Jean Christian Smuts • 1870-1950 • jihoafr. politik, filozof, polní maršál, • 1919–24 a 1939–48 premiér Jihoafrické unie; • podílel se na založení Společnosti národů a OSN
David Lloyd George • • • •
1863-1945 liberál premiér (1916–22) organizoval brit. válečné hosp. • 1919 umírněný postoj vůči poraženému Německu
nepodařený mír • Německo hluboce a zásadně oslabil a ponížil • USA smlouvu odmítly • Itálie měla pocit, že s ní bylo nakládáno jako s chudým příbuzným • Británii neuspokojila změna rovnováhy sil • Francie byla zklamána
janovská konference mezinárodní konference o hosp. a finančních otázkách, která se konala v Janově 10. 4.–19. 5. 1922 za účasti 29 států včetně sovětského Ruska. Jednání se sov. delegací o kompenzaci ztrát ostatních států nevedlo k dohodě, jednání konference bylo neúspěšné.
V průběhu janovské konference se sovětským diplomatům podařilo 16.4. 1922 uzavřít rapallskou smlouvu s Německem, což představovalo průlom dosavadní diplomatické izolace sov. Ruska. Obě zainteresované strany se vzdaly svých nároků na odškodnění za válečné ztráty a s okamžitou platností navázaly diplomatické styky.
ruhrská krize • obsazení Porúří fr. a belg. vojsky 11. 1. 1923 ve snaze donutit Něm. splácet válečné reparace. Akce vzbudila mezinárodní odpor a nesouhlas i ze strany fr. spojenců, náklady na udržování okupačních vojsk drasticky snížily kurz franku, v Něm. poválečná inflace dostoupila vrcholu. • komise expertů pro reparační otázky, vedené Američanem Ch. Dawesem • po schválení Dawesova plánu slíbila Fr. a Belg. Porúří do 15. 8. 1925 vyklidit.
Raymond Poincaré 1860- 1934; 1912–33, 1922 až 24 a 1926–29 předseda vlády, 1913–20 prez. rep.
Aristide Briand 1862-1932; 1909–11, 1913, 1915–17, 1921–22, 1925–26 a 1929 předs. vl., 1926–32 současně min. zahr.
George Nathaniel Curzon
markýz of Kendelston (1859-1925) konzervativní strana, místokrál v Indii (1899–1905), ministr zahraničí (1919–24) tvůrce Curzonovy linie (pol. vých. hranice na linii Grodno–Brest Litovsk), 1919, 1945.
• • • • • •
Gustav Stresemann 1878-1929 studoval národohospodářství Něm. lid. strana (DVP). říšským kancléřem (1923) a min. zahr. (1923–29). o dvacátých letech jako o S. éře. s fr. kolegou A. Briandem, dostal 1926 Nobelovu cenu za mír.
Dawesův plán
Charles Gates Dawes amer. státník, * 27. 8. 1865 † 23. 4. 1951 1923–24 předseda mez. komise při londýnské konferenci, která navrhla Dawesův plán; 1925 Nob. cena míru spolu s J. A. Chamberlainem. 1925–29 viceprez. USA.
mez. dohoda z 16. 8. 1924 (londýnská konference) vypracovaná odborným grémiem v čele s Ch. G. Dawesem pro období 1924–29. Německo platit první rok (tj. 1924) pouze miliardu marek. Německu byla poskytnuta půjčka 800 mil. marek ke stabilizaci měny Platby pak každým rokem stoupaly až na 2,4 mld. zlatých marek v 1929 Nad něm. ústřední bankou měl být zřízen mez. dohled. ztroskotal na potížích transferu 1929 byl nahrazen novým, Youngovým plánem.
Souběh vlády Édouarda Hérriota (1872-1957) ve Francii a kabinetu Jamese Ramysaye MacDonalda (1866-1937) ve Velké Británii zřetelně ovlivnil politickou atmosféru roku 1924 a vtiskl tehdejšímu dějí demokratickopacifistický charakter.
Zleva: Gustav Stresemann, Joseph Austen Chamberlain, Aristide Briand, Vittorio Scialoja
16. října 1925 Rýnský garanční pakt = Locarnské dohody tj. závazná formulace smluvní záruky stávajících hranic mezi Německem, Francií a Belgií. Záruky převzaly Velká Británie a Itálie. Dále byly podepsány čtyři smlouvy o arbitráži mezi Německem na straně jedné a Belgií, Francií, Československem a Polskem na straně druhé, které však neobsahovaly závazek nedotknutelnosti hraničních linií.
• Státní tajemník Frank Kellog akceptoval Briandovu iniciativu: 27.srpna 1928 byl v Paříži slavnostně podepsán tzv. Briand-Kellogův protiválečný pakt • další Briandův projekt Panevropská unie - 1930 – předběhla dobu
Československo jako produkt 1919 • pouze 50 % českého obyvatelstva • čs. delegace střídavým užíváním přirozeně právního a historicko-právního argumentu vyjednala ve svůj prospěch většinu sporných pohraničních území • zájem francouzského generálního štábu pomohl k říční hranici s Maďarskem = menšiny nesmířené se svým osudem • česká politika představu, že „stát je něco jako národ ve většinovém postavení plus hraniční čára“
Edvard Beneš • (1884-1948) • studoval v Praze, Dijonu, Londýně a Berlíně • 1912 docent na Filos. fakultě UK, 1921 prof. sociologie • nejbližší spolupracovník T. G. Masaryka • 1918–35 ministr zahraničí • 1935–38, 1940–48 prezident ČSR
Malá dohoda • vojensko-politický svazek Československa, Jugoslávie a Rumunska • obavy z maďarských územních nároků (1921 pokus císaře Karla I. znovu usednout na uherský trůn • 1920 mezi ČSR a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS) o obranném spolku proti Maďarsku • 1921 mezi ČSR a Rumunskem • 1921 mezi Rumunskem a Královstvím SHS. • 1933 podepsán Organizační pakt M. d • od 1937, zejm. z důvodu nové orientace jugoslávské zahr. politiky, svazky mezi malodohodovými státy postupně ochabovaly.
jednání o německých reparací • podmínky příměří 11. 11. 1918: věcné reparace: 5 000 lokomotiv a 150 000 železničních vagónů, 5 000 nákladních automobilů • 1919 Scheidemannova vláda nepřizvána k jednání • Článek 231: „Německo uznává, že Německo a jeho spojenci jsou zodpovědni jako útočníci za všechny ztráty a škody.... v důsledku vnucené války“ = základem mezinárodně právního závazku platit válečné reparace. = do 1. 5. 1921 zaplatit reparace v devizách a zboží ve výši 20 mld zlatých marek (odevzdání téměř celého obchodního loďstva, surovin a chemických výrobků včetně předání patentů na jejich výrobu a dodávky cca 400 mil tun uhlí po dobu 10 let, ale i např. dobytka) • po dobu 5 let měli Spojenci vyhrazenu v obchodním styku doložku nejvyšších výhod
reparace • jednání Nejvyšší spojenecké rady, v dubnu 1920 v San Remu, v červnu 1920 v Boulogne a červenci 1920 v Bruselu: procenta rozdělení reparací (Francii 52 %, Británii 22 %, Itálii 10 %, Belgii 8 %, Srbsku 5 % - zbytek měl být rozdělen mezi Rumunsko, Portugalsko a Japonsko) • 1920-1924 = 15 mezispojeneckých konferencí bez účasti Německa a 10 s jeho účastí • konference ve Spa (5.-16. července 1920), první s německou účastí, kvóty německých dodávek uhlí • žádost Reparační komise, aby byl vyrovnán schodek v dodávkách v hodnotě 20 mld zlatých marek, po odmítnutí = ultimátum = 8. března 1921 vojenská okupace dalších oblastí v Porýní (vedle už okupovaného levého břehu Rýna), měst Duisburgu, Ruhrortu a Düsseldorfu s okolím. • 1921 - vláda Josepha Wirtha přijala ultimátum = politika „plnění“ (Erfüllung“), tj. prokázat nejvyšší možnou míru snahy uložené povinnosti splnit ale tím zároveň dokázat jejich objektivní nesplnitelnost • Spojenci požadovali finanční platby v devizách a ve zlatě) • 1922 - Německo marně usilovalo o zařazení reparační otázky na janovskou konferenci
Třicátá léta
Mandžuská krize (1931) • Mandžusko oficiálně součástí Číny, ekonomicky využíváno Japonskem • Japonsko zaútočilo na Čínu - obrátila na SN • dle SN mělo Japonsko stáhnout jednotky • Japonci ignorovali, Mandžusko obsadili a v únoru 1932 vyhlásili Mančukuo – satelitní stát Japonska. • SN jmenovala vyšetřovací komisi, obětí agrese je Čína, ale SN rozhodla, že Japonsko nevyhlásilo válku a tím pádem není co řešit • Velká Británie – nechce zasáhnout • SSSR – oslaben • USA nebyly součástí SN.
1933 - světová ekonomická konference v Londýně • 65 zemí • francouzské návrhy na stabilizaci hlavních měn a snižování celních bariér • X Roosevelt - devalvace dolaru o 30 %. • „Dosud trvající víra v kolektivní moudrost lidstva, která stála za jejím svoláním a která tak výrazně určovala duchovní klima poválečného světa, byla nyní pod tíží hospodářských problémů vážně otřesena. Nikoli už celosvětová shromáždění delegátů všech suverénních zemí, ale jednání bilaterální či několikastranná budou charakterizovat 30. léta. Každý za sebe – to byla reakce na ekonomickou krizi. „ • v britských vládních představitelích hlubokou animozitu vůči novému americkému prezidentovi
Hitlerova zahraniční politika • • • • •
„pevninská“ nepokoušel se oživit světovou politiku neoriginální schopnost proměňovat běžné banální myšlenky v činy politika západních státníků se také opírala o sílu – doufali, že ji nebude nutno použít x Hitler měl v úmyslu ji použít • „Jestliže se morálka Západu zdála stát výš, bylo to z větší části proto, že to byla morálka status qou; ta Hitlerova byla amorálností revize.“ • povrchní protiklad mezi cíli a metodami - cílem byla změna, svržení existujícího evropského pořádku; metodou byla trpělivost • nebyl diplomat
Hermann Göring • 1893-1946 • syn říšského komisaře Jihozáp. Afriky • stíhací letec za 1. sv. války • „diplomat nacistů“ • po 1933 organizátor teroru, zakladatel koncentračních táborů a gestapa, říšský ministr letectva, vrchní velitel válečného letectva (luftwaffe), 1936 generální pověřenec pro čtyřletý plán, polní maršál • 1939 jmenován oficiálně Hitlerovým zástupcem a nástupcem
•
• • •
•
odbourání Versailles 14. října 1933 vedoucí německé delegace Rudolf Nadolny oznámil, že jeho země se již nadále odzbrojovacího jednání neúčastní 19. října 1933 Německo vystoupilo ze Společnosti národů. 26. ledna 1934 uzavřelo Německo smlouvu o neútočení s Polskem hlavním směrem sovětské politiky po roce 1933 stala prozápadní orientace pod heslem kolektivní bezpečnosti 1934 první pokus o anšlus
Benito Mussolini • • • • • • • • • • •
1883-1945 učitel socialista (mj. 1912–14 šéfredaktor stranického listu Avanti), do 1914 zal. v březnu 1919 v Miláně první faš. bojové svazy (fasci di combattimento) 1921 přeměnil své bojové svazy ve stranu Partito Nazionale Fascista (PNF). Faš. pochodem na Řím (říjen 1922) si vynutil, že ho král pověřil sestavením vlády. 1924 Duce del Fascismo a Capo del Governo = diktátorské pravomoci budování korporativního státu 1943 zbaven úřadu a zatčen vysvobozen + zřídil Republica Sociale Italiana popraven bez soudu
Římské protokoly • 1934 • mezi Rakouskem, Maďarskem a Itálií • protiněmecké zaměření.
pakt čtyř velmocí - červenec 1933 • (Itálie, Německo, Británie, Francie) • Nevstoupil v platnost římské protokoly - 17. března 1934 • mezi Itálií, Rakouskem a Maďarskem • (B. Mussolinim, E. Dollfussem a G. Gömbösem) • o úzké polit. a hosp. spolupráci a společném postupu proti fr. dunajským plánům a úsilí rak. nacistů o anšlus.
• 1934 - Sovětský svaz členem Společnosti národů • Polsko (Piłsudského režim) – znepokojeno z francouzské politiky = Německa se dost obávali, sovětského Ruska se báli více • 26. ledna 1934 uzavření polsko-německé smlouvy o neútočení • = Německo mimo izolaci • = Stalin nucen k prozápadní orientaci pod heslem kolektivní bezpečnosti
26. ledna 1934 - smlouvu o neútočení s Polskem Stalin přešel k prozápadní orientaci pod heslem kolektivní bezpečnosti 1934 - britský ministr zahraničí Anthony Eden navštěvuje Hitlera - začíná proces smiřování se s tím, že v Německu vládne nacistická strana Barthouova iniciativa - v září 1934 se Sovětský svaz stal členem Společnosti národů 16. března 1935 - Německo nerespektuje ustanovení Versailleské smlouvy a že znovu zavádí povinnou vojenskou službu a vytvoří armádu o síle 500 000 mužů britsko-francouzské rozpory 1935 francouzsko-sovětská smlouva o spojenectví a vzájemné pomoci britská vláda odmítla francouzsko-sovětskou taktiku zastrašování a pokračovala v politice appeasementu = 1935 uzavření německo-britské námořní dohody.
Engelbert Dollfuss
(1892-1934) 1932-34 spolkový kancléř, min. zahr. a min. zemědělství; po vyloučení parlamentu ( rak. dějiny) zavedl totalitní ústavu (1934) a pokusil se uskutečnit myšlenku kř.-dem. stavovského státu (austrofašismus); opíral se o Itálii.
1934 k pokusu o puč, jemuž padl Dolfuß za oběť. Za Schuschnigga zůstala NSDAP zakázána, ale po roce 1936 vystupovala postupně z ilegality. Na Itálii převážně orientované hnutí domobrany bylo naopak v roce 1934 začleněno do státní strany Vlastenecké fronty a tímto způsobem politicky neutralizováno.
Kurt von Schuschnigg rak. kř.-soc. politik, (1897 Riva, † 18. 11. 1977 Innsbruck; právník; 1932– 34 ministr spravedlnosti, 1933/34 ministr vyučování; po zavraždění E. Dollfusse 1934–38 spolkový kancléř (berchtesgadenská dohoda), 1938 zatčen, 1941 až 45 v koncentračním táboře, 1948 odešel do USA, 1967 se vrátil do Rakouska.
• Stanley Baldwin hrabě of Bewdley • (1867-1947) • brit. průmyslník a politik •
vůdce konzervativců
• 1922–24, 1924–29, 1935– 37 předseda vlády • zastánce politiky appeasementu
Pierre Laval 1883 - 1945 jako předseda vlády (1931–32) a ministr zahraničí (1934–36) usiloval v duchu A. Brianda o dorozumění s Německem a o zmírnění napětí mezi Francií a Itálií. Po porážce Francie vstoupil 1940 do Pétainovy vlády. Kolaboroval s okupanty. Po válce byl odsouzen jako kolaborant a popraven.
7. března 1936 remilitarizace Porýní
25. 10. 1936 v Berlíně podepsána italskoněmecká smlouva o politické spolupráci 1. 11. 1936 vyhlásil Mussolini v Milánu tzv. osu Řím-Berlín 22. 11. 1939 byl podepsán italsko-německý „ocelový pakt“ 27. 9. 1940 osa Berlín-Řím-Tokio
Chamberlain Joseph (1836-1914) 1880-85 min. obch.; 1895-1903 jako min. kolonií
Joseph Austen (1863- 1937) 1903-05 a 1912-21 min. financí, 1924-29 min. zahraničí
Arthur Neville (1869-1940) 1937-40 premiér
Edward Frederick Lindley Wood hrabě of Halifax • (1881–1959) • Konzervativní strana • 1938-40 ministr zahraničí
• • •
•
Ulrich Karl Christian hrabě von BrockdorffRantzau 1869 -1928 vyslanec v Dánsku říšský min. zahr. = vedl něm. delegaci na versailleské mírové konferenci, protivník podpisu, odstoupil 1922–28 velvyslanec v Moskvě
• • • • •
• •
Konstantin baron von Neurath 1873-1956 šlechtic právník vyslanec v Dánsku, Itálii, Británii 1932–38 říšský min. zahraničí 1939–41 říšský protektor Čech a Moravy 1945-1954 vězněn
mnichovská dohoda dokument přijatý 29. 9. 1938 A. Hitlerem, É. Daladierem, N. Chamberlainem a B. Mussolinim na konferenci v Mnichově.
národnostní otázka v Československu má být vyřešena okamžitým odstoupením pohraničních území obývaných více než 50 % německého obyvatelstva Německu. M. d. byla 30. 9. 1938 vnucena čs. vládě a znamenala ztrátu téměř 30 000 km2, na nichž žilo 3 850 000 obyvatel, z toho asi 600 000 Čechů. Neplatnost m. d. postupně uznaly všechny zúčastněné země: Velká Británie (5. 8. 1942), Francie (29. 9. 1942), Itálie (26. 9. 1944) a SRN, která ji prohlásila za nulitní (11. 12. 1973).
1938-1945
řízení britské diplomacie • politiku určovali stálí úředníci a politici • „velvyslanec není ničím víc, než každodenní loutkou“ • příliš velké pochopení vůči režimu, u něhož byl akreditován - sir Neville Henderson • stálý tajemník - sir Robert Vansittart
zahraniční politika stalinismu x hitlerismus shody: • • • •
nárok na světovládu imperialistické snahy militarizace společenského života naděje na válku (ve variantě stalinismu naděje na rozvinutí revoluce v případě nové války) • nedůvěra vůči pacifismu • •
• • •
rozdíly: pro fungování stalinismu hrála zahraniční politika jen podřízenou roli hitlerismus vyhlašoval otevřeně svou snahu o světovládu vybrané germánské rasy + hlavním viníkem druhé světové války SSSR nezbavil silné závislosti na cizích ekonomikách, technice ap. sovětský ustavičný strach z imperialismu - reálného opodstatnění teprve v roce 1936, kdy Hitler obsadil Porýní a Japonsko vpadlo do Číny Počínaje rokem 1937 se těžiště sovětského průmyslu rychle přesouvalo do sféry vojenství – stav, jenž zůstal hlavním rysem režimu až do jeho zhroucení v závěru 80. let.
německo-sovětský pakt o neútočení • „Molotov-Ribbentrop pakt“ • smlouva mezi Německem a SSSR (23. 8. 1939 • schválila něm. politiku vůči Československu a v tajném dodatkovém protokolu vymezovala vzájemné sféry vlivu v Polsku a v Pobaltí; • vytvořila podmínky pro Hitlerovu okupaci Polska, a tím i k rozpoutání 2. sv. války.
1939-1941 • Stalin zabezpečil dočasnou bezpečnost pro SSSR • během 22 měsíční trvání smlouvy však Stalin vyšel vstříc Hitlerovi až příliš • SSSR zaujal blahosklonnou neutralitu, ve skutečnosti podporoval agresi třetí říše. • Hitler nemusel vést válku na dvou frontách • zánik nezávislého Polska, tvořícího nárazníkové pásmo mezi Německem a SSSR, vytvořil společnou hranici, jež umožňovala překvapivý německý útok • SSSR dodával Německu strategické suroviny (ropu, barevné kovy a potraviny • v červnu 1941 již představovalo Německo několikanásobně silnějšího protivníka než v srpnu 1939.
porážka Francie • tradičně se svaluje na neschopnou armádní elitu, rozhádaný a nejednotný parlamentní režim, špatnou morálku vojsk, silné společenské proudy pacifismu + na komunistickou stranu poslušně plnící příkazy Moskvy, který po uzavření paktu Ribbentrop-Molotov viděla v Němcích spojence + britská nerozhodnost • + francouzské pojetí meziválečné demokracii, kdy člověk od systému žádal vše, ale k jeho podpoře nebyl v okamžiku krize schopný nic obětovat. + snahou střední vrstvy vyhnout se vojenské povinnosti, + zkorumpovanosti úřadů a ministerstev. + nedostatek informací o skutečné povaze a cílech hitlerovského Německa + mylnou strategii generálního štábu i meziválečných vlád (Maginotova linie).
sir Winston Leonard Spencer Churchill 1874-1965 pochází z rodu vévodů z Marlborough, v ministerských funkcích od 1908
odsoudil mnichovskou dohodu 1939 prvním lordem Admirality od 10. 5. 1940-1945 předseda koaliční vlády konzervativců, liberálů a labouristů, současně min. obrany a první lord pokladu. 1951–1955 opět premiérem
Nob. c. za lit. 1953.
Franklin Delano Roosevelt *1882 † 1945 32. prez. USA (1933–45), demokrat
pomoc Západu za války Sovětům • • • • •
2 % děl 10 % tanků 12 % letadel 67,5 % automobilů z USA 15 milionů tun materiálu v hodnotě 11 miliard dolarů (polovinu tvořila munice)
Atlantická charta • • • •
společné prohlášení Roosevelta a Churchilla 14. 8. 1941 před vstupem USA do 2. světové války. jejich země neusilují o územní nebo jiné zisky, že si nepřejí žádné územní změny, jež by nebyly ve shodě se svobodně vyjádřeným přáním národů, jichž se týkají, a že si přejí, aby svrchovaná práva a samostatnost byly vráceny těm, kdo jich byli násilím zbaveni. • ideovým základem Charty OSN přijaté v červnu 1945.
teheránská konference • první setkání tzv. Velké trojky (F. D. Roosevelt, W. Churchill, J. V. Stalin) • 28. 11.–1. 12. 1943. • Stalin odmítl Churchillův návrh, aby Spojenci rozšířili své působení v oblasti Středomoří a vytvářeli na Německo tlak hrozbou vylodění na západě i na Balkáně • za hlavní úkol sil USA a Vel. Brit. bylo stanoveno vylodění v severní Francii na jaře 1944. • Stalin dále trval na tom, že si SSSR po skončení války podrží vých. část Polska, kompenzací Polsku měla být část něm. říše. • SSSR se dále zavázal vstoupit po porážce Německa do války s Japonskem, podpořit Rooseveltův projekt vytvoření mezinárodní organizace pověřené zajišťováním světového míru
Jaltská (Krymská) konference • setkání spojeneckých vůdců Churchilla, Roosevelta a Stalina • 4.–11. 2. 1945 • strategické plány konečné fáze 2. sv. války • návrhy na okupaci Německa (zřízení čtyř okupačních zón – americké, britské, francouzské a sovětské; potrestání válečných zločinců atd.). • naplánována OSN • Stalin se zavázal vstoupit po kapitulaci Německa do války proti Japonsku, za což mu byly slíbeny Kurilské ostrovy a okupační zóna v Koreji.
postupimská konference • schůzka H. S. Trumana (USA), W. Churchilla/C. Attleeho (V. Británie) a J. V. Stalina (SSSR) • 17. 7.–2. 8. 1945 na zámku Cecilienhof • úmluva o poválečném osudu Německa (Francie se připojila 7. 8. 1945) • zničení militarismu a nacismu, odzbrojení, demilitarizace, zákaz všech nacist. organizací, anulování nacist. zákonodárství, odsouzení všech válečných zločinců, vytvoření základů dem. Německa. • rozdělení Německa do okupačních zón • Spojenecká kontrolní rada v Berlíně • rozbití prům. kartelů, decentralizace hosp. a zákaz válečné výroby • hosp. a administrativní jednota Německa měla být znovu obnovena • dohoda o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska, který měl být proveden spořádaně a lidsky.
Padesátá a šedesátá léta 20. století
Nikita Sergejevič Chruščov 1894-1971;
Ve 2. sv. válce organizoval partyzánské oddíly na Ukrajině. 1949 tajemník ÚV, 1952 člen prezidia ÚV, 1953 první tajemník ÚV, 1954–64 politický vůdce SSSR, 1958–64 zároveň předs. vlády. Provedl část. destalinizaci. Přes určité náznaky uvolnění v mezinárodních vztazích (usmíření s Jugoslávií) 1956 tvrdý voj. zásah proti revoluci v Maďarsku. 1962 roztržka s Čínou a karibská krize, která hrozila přerůst v jadernou konfrontaci s USA. Neúspěchy v zahr. polit. a současně chaotické a diletantsky prováděné reformy sov. systému vedly v r. 1964 k jeho pádu.
politika mírového soužití = mírové soutěžení • • • •
1953 – smrt Stalina + povstání ve vých. Berlíně + destalinizace + ukončení nebezpečné korejské války (příměří v Pchanmundžomu • 1954 dohodnuto ukončení francouzské koloniální války v Indočíně • = zásadní obrat v zahraničně-politické linii sovětské velmoci. Orientace na ozbrojený střet s USA v blízké perspektivě končí.
Dwight D(avid) Eisenhower 1890-1969 34. prez. USA (1953–61, republikán), od 1942 vrchní velitel amer. vojsk v Evr., velel vylodění v sev. Afr. a Sicílii, jako vrchní velitel spojeneckých expedičních vojsk táhl do záp. Evr. („invaze“). náčelník generálního štábu, nejvyšší velitel NATO; prez. Kolumbijské univ. (New York);
John Foster Dulles • 1888- 1959 • diplomat • od 1953 státní tajemník (min. zahraničí) za prez. Eisenhowera • politika zatlačování komunismu
nový pohled (The New Look) • redefinování americké zahraniční politiky a vojenských postojů • skutečná síla Ameriky se odvozuje od zdravého hospodářství a že vysoké rozpočtové výdaje na obranu by ji mohly oslabit • snižování obranných výdajů nevyhnutelně přinášelo větší závislost na atomových zbraních. • doktrína „masivní odplaty - USA měly reagovat okamžitě i na ty nejmenší pohrůžky jadernými zbraněmi; nepřítel tak měl ztratit chuť k jakékoli provokaci. • všechny budoucí války měly být krátké a levné.
SEATO • (zkr. z angl. South East Asia Treaty Organization, Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii) • 1954 • Austrálií, USA, Pákistánem, Thajskem, Filipínami, Vel. Británií a Francií • ke společné akci v případě, že některý ze signatářů byl napaden nebo se stal obětí vnitřního převratu • signatáři se rozešli v otázce Vietnamu, Kambodže a Laosu. Pákistán z org. vystoupil 1973, Francie 1974 • rozpuštěna 1975, formálně zanikla 1977
CIA a Irán 1953 • americká vojenská i politická moc za hranicemi země měla zjevné limity • Eisenhowerova vláda = CIA si vedle sběru informací, k němuž měla pověření, vytvořila kapacity pro tajné operace vojenského charakteru • svrhnout íránského předsedu vlády Mohammada Mosaddeka, který byl sice legálně ustaven, ale stranil levici
Varšavská smlouva • mezinárodní vojenský pakt socialistických zemí • * 1955 • SSSR, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Albánie (do 1968) • + 1956 NDR (do 1990 • legalizovat přítomnost sovětských vojsk na území jiných států (Polsko, NDR, Rumunsko, Maďarsko a Československo).
• John Foster Dulles • (1888-1959) • od 1953 min. zahraničí za prez. Eisenhowera, zastával politiku containmentu; organizátor NATO, SEATO, CENTO, stoupenec tvrdého kurzu vůči SSSR, pokoušel se o zatlačování komunismu (studená válka).
• Allen Welsh Dulles • (1893- 1969) • 1953 až 61 ředitel CIA, byl rovněž odpovědný za nezdařenou invazi na Kubu 1961.
Suezská krize • byla v roce 1956 vyvolána po odchodu britských jednotek ze zóny Suezského kanálu a následném zestátnění Společnosti Suezského kanálu Egyptem.
Gamál Abd an Násir • egypt. důstojník a politik, • 1918-1970 Káhira, • 1952 se podílel na státním převratu proti králi Fárúkovi, od 1953 vrchní velitel ozbrojených sil; od 1954 min. předseda, státním prezidentem (1956–58); 1958–61 prezident spolu se Sýrií vytvořené Sjednocené arabské republiky (SAR), dále egypt. prez. do r. 1970;
•
Konstantin Eduardovič Ciolkovskij rus. fyzik a průkopník raketové techniky, * 5. 9. (17. 9.) 1857 Iževskoje (gub. Rjazaň), † 19. 9. 1935 Kaluga; vyvinul princip rakety na kapalné palivo, kruhová kormidla a vícestupňové rakety, postavil první ruský aerodynamický tunel a studoval problémy letectví.
•
Wernher von Braun něm. raketový konstruktér, * 23. 3. 1912 Wirsitz (dnes Wyrzysko, Pol.), † 16. 6. 1977 Washington (DC); jako ředitel hlavního pokusného ústavu v Peenemünde se hlavní měrou podílel na vývoji něm. bezpilotních střel V 1 a raket V 2, 1945 přišel do USA, kde vedl vývoj 58 raketových nosičů pro první amer. družice a vyvinul raketu Saturn pro amer. lety k Měsíci; dřívější vedoucí Marshallova centra pro kosmické lety v Huntsville (AL) (Marshall-Space-Flight-Center).
•
Sergej Pavlovič Koroljov rus. raketový konstruktér, * 12. 1. 1907 Žitomir, † 14. 1. 1966 Moskva; od 1933 se podílel na vývoji rus. raket a družic, mj. Sputnik I (1957), Vostok, Voschod.
•
Jurij Alexejevič Gagarin sov. let. důstojník a kosmonaut, * 9. 3. 1934 Ključino (Smolenská obl.), † 27. 3. 1968 (let. havárie nedaleko Moskvy); 12. 4. 1961 obletěl jako první člověk v kosmické lodi Vostok I jednou Zemi (doba obletu 89 hod. 1 min.), kosmické lety, kosmonautika.
• 1958 druhá berlínská krize - Chruščov ultimativně požadoval odchod všech vojsk a vytvoření demilitarizovaného „svobodného města Západní Berlín“. = západní mocnosti, NATO a SRN jeho požadavky odmítly a trvaly na dodržení mezinárodních dohod. Nakonec se během diplomatických jednání podařilo přimět SSSR ustoupit. • 1959 Chruščov navštívil USA.
berlínská zeď hraniční zeď, zř. vládou NDR se souhlasem států Varšavské smlouvy 13. 8. 1961 mezi Vých. a Záp. Berlínem (délka 165,7 km); při stavbě zbořeno mnoho východoberlínských budov. Po pádu kom. režimu byla hranice otevřena 9. 11. 1989; zeď zbořena 1990.
karibská krize • 1962 • SSSR instaloval na Kubě rakety s jadernými hlavicemi • Kennedy se skutečnost dozvěděl 16. 10. z leteckých snímků. USA vyhlásily částečnou blokádu Kuby a zaslaly Chruščovovi ultimátum. • Po dvou týdnech silného napětí byly rakety z Kuby staženy, USA ukončily blokádu.
Fulgencio Batista y Zaldívar • 1901-1973 • důstojník • 1933 zorganizoval převrat, od 1940 prezidentem • 1959 svržen F. Castrem.
Ruz Fidel Castro
• * 1927 • právník • od 1956 vedl partyzánskou válku • od 1959 premiér • 1961 se poprvé označil za marxistu-leninistu • od 1965 první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Kuby
Chruščov vítězem? • podařilo definitivně obhájit komunistický režim na Kubě • nepodařilo se jediným tahem zvrátit poměr sil ve studené válce a vyřešit strategickou nerovnováhu, Západní Berlín a jaderné testy • dobrodružná politika představovala příliš velké riziko pro Sovětský svaz • 1964 sesazen
John Fitzgerald Kennedy 35. prez. USA (1961–63), (1917- 1963) pocházel z milionářské rodiny irského původu.
Jeho ctižádostivý vnitropolit. program (mj. reforma vzdělání, nemocenského a soc. pojištění, sanace měst, dopr. politika) narazila na odpor konzervativní většiny v Kongresu. shrnul svůj program do hesla Nové obzory (New Frontiers) ve smyslu opuštění strnulých myšlenkových schémat a postojů, na něž útočilo především zesílené hnutí za občanská práva černých Američanů.
Robert Strange McNamara • * 9. 6. 1916 • člen Demokratické strany; • 1960–68 min. obrany USA, • 1968–81 prez. Světové banky
Pružná reakce • vyrovnávání jaderné síly obou supervelmocí a slabiny koncepce „hromadné odvety“ přinesly nutnost hledat novou strategii • zdůrazňován význam konvenčních zbraní • USA nemusely v případě ohrožení okamžitě použít jaderné zbraně, ale konvenční síly. Pružně se pak v případě potřeby mohlo přejít k použití jaderných zbraní. • obě strany mířit na protivníkova města s cílem udržovat potenciální hrozbu maximálních možných ztrát na životech = „Záruka vzájemného zničení“ = „Mutual Assured Destruction“ = MAD (šílený). • předpokladu, že pokud si nikdo nemůže být jistý, že nukleární válku přežije, potom žádná nebude.
válka ve Vietnamu • po stažení Fr. z Indočíny obč. válka mezi ozbrojenými silami Republiky Vietnam (Již. Viet.) a komunisty podporovanými Severním Vietnamem (Vietkong, komunistický režim). • incident v Tonkinském zálivu (útok Sev. Viet. na válečnou loď USA 4. 8. 1964) vedl k zesílení amer. pomoci Jižnímu Vietnamu = válka • rozrostla i do Laosu a Kambodži • 1968 mírová jednání • 23. 1. 1973 příměří , ale boje pokračovaly • 1975 vítězství Vietkongu, kapitulace vlády Již. Viet
