59

Makulář k projektu OP LZZ : Implementace celkové strategie SFŽP včetně tvorby segmentových strategií (číslo projektu CZ.1.04/4.1.00/59.00008)

Makulář Úvodem Projekt: Implementace celkové strategie SFŽP včetně tvorby segmentových strategií (zkráceně: Rozvoj a další směřování SFŽP) je součástí Operačního plánu: Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), který je zaměřený na snižování nezaměstnanosti prostřednictvím aktivní politiky trhu práce, profesního vzdělávání, dále na začleňování sociálně vyloučených obyvatel zpět do společnosti, zvyšování kvality veřejné správy a mezinárodní spolupráci v uvedených oblastech. OP LZZ patří mezi více-cílové tematické operační programy. Je financován především z prostředků cíle Konvergence, ale v oblastech aktivní politiky trhu práce, modernizace veřejné správy a veřejných služeb a mezinárodní spolupráce též z prostředků pro cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Prioritní osa, do které Rozvoj a další směřování SFŽP, je Veřejná správa a veřejné služby; oblast podpory Posilování institucionální kapacity a efektivnosti veřejné správy, v té jsou cílovou skupinou správní úřady a úřady územních samosprávných celků, zaměstnanci těchto úřadů a organizace zřizované těmito úřady, a poskytovatelé veřejných služeb. Specifické cíle jsou vymezeny takto:  

  

zvýšit kvalitu regulace zefektivnit vzdělávání, odbornou přípravu a rozvoj úředníků správních úřadů a úřadů územních samosprávných celků a politiků včetně volených zastupitelů územních samosprávných celků zlepšit kvalitu řízení a managementu ve správních úřadech a v úřadech územních samosprávných celků zmírnit regionální rozdíly v poskytování veřejných služeb a zajistit jejich adekvátní dostupnost zvýšit transparentnost a otevřenost správních úřadů a úřadů územních samosprávných celků.

Žadatelé, resp. příjemci finanční podpory z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) se v programovém období 2007-2013 při přípravě a realizaci projektu řídí příručkami, které tvoří tzv. desatero příruček OP LZZ. (http://www.esfcr.cz/07-13/oplzz/desatero-op-lzz) Desatero příruček tvoří: D1_Příručka pro žadatele D2_Příručka pro příjemce D3_Horizontální témata D4_Manuál pro publicitu D5_Metodika způsobilých výdajů OP LZZ D6_Průvodce vyplněním projektové žádosti D7_Veřejná podpora a podpora de minimis D8_Metodika monitorovacích indikátorů D9_Metodický pokyn pro zadávání zakázek D10_ Pokyny pro vyplnění monitorovacích zpráv o realizaci projektu a jejich příloh Přílohy příručky D10 Předložený podklad, pracovně nazvaný Makulář, slouží k tomu, aby zadavatel jednoznačně projevil svou vůli k naplnění takto definované cíle, s tím, že je potřebné zabezpečit

1


koordinované řešení v následujících relativně samostatných projektech se společným výstupem, kterým by se měl stát soubor možných řešení a jejich realizace kreativně vytvořený z dílčích poznatků jednotlivých projektů a variant jejich řešení a doporučení. Aby se předešlo duplicitám, či tematickému překrývání aktivit jednotlivých projektů, byl zpracován tento makulář, který informuje o podstatných náležitostech všech projektů a současně orientačně vymezuje, co by mělo být předmětem v té které projektované tematické oblasti. Makulář je nástrojem koordinace a sám o sobě nemá smysl selektivní nebo vymezovací, naopak smyslem řešení je zpracování velkého počtu variant a alternativ zadané problematiky, které by měly být posouzena a na základě seriozně provedeného vyhodnocení (předpokládá se koncem prvního roku řešení) se vyberou koordinovaná doporučená řešení pro finální strategii SFŽP, která bude nejlépe vyhovovat vnějším podmínkám předpokládaným v období implementace. Varianty a alternativy, které nebudou dále sledovány, budou nabídnuty k využití v rámci péče o životní prostředí organizacím v resortu MŽP nebo v dalších resortech.

Makulář ke skupině projektů "Rozvoj a další směřování SFŽP" Projekt: Implementace celkové strategie SFŽP včetně tvorby segmentových strategií (zkráceně: Rozvoj a další směřování SFŽP) má poměrně jednoznačně daný nadřazený cíl v rámci OP LZZ, který musí být respektován. Konkrétně se jedná o institucionální kapacitu a efektivitu veřejné správy v konkrétní oblasti péče o životní prostředí. V případě SFŽP je to ve sféře, která je naprosto unikátní, svébytná a nemá alternativu, tj. ve sféře individuálních aktivit, akcí a činností, které mají multikriteriální charakter v koncepčním, rozhodovacím, řídícím i kontrolním environmentálním pojetí. Environmentální multikriterialita je dominující i signifikantní znak činnosti SFŽP. Paradigma řešení úkolu je tedy vymezeno veřejnou správou; veřejnými službami; sociologickým pohledem na činnost SFŽP ve vztahu ke společnosti; problematikou hodnocení a zvyšování výkonnosti státní správy celkovou koncepcí a navazujícími strategiemi péče o životní prostředí a z toho determinovanou strategii SFŽP včetně reálných možností její implementace. Toto je prostor témat, ve kterém se bude řešení projektu pohybovat. Vzhledem ke skutečnosti, že původní zadání bylo koncipováno jako jeden projekt pro jednoho řešitele, takže byl omezen prostor možných řešení a logika řešení kontinuálně přecházela předem vymezeným směrem, bylo nutné provést transpozici tak, aby cíl byl dodržen i v rámci již dané struktury při zajištění všech projektových náležitostí. Nepominutelným důvodem změny zadání byla také skutečnost, že v původní monotematické verzi, pokud by se v roce 2014-2015 vyskytly obtíže s implementací (legislativní, politické, sociální, ekonomické, či jiné důvody) a toto riziko nelze vyloučit, problém strategie SFŽP by se vlastně dostal zpět na úroveň, na které je dnes, s tím rozdílem, že by již nebyl reálný čas k přípravě změn a řešení by nutně bylo v oblasti provizorií a kompromisů. Proto navržená změna předpokládá mnohost vstupních vzorů, příkladů, řešení, ze kterých bude možné kreativním způsobem vybírat ty, které budou nejlépe vyhovovat vnějším podmínkám úspěšné realizace. V podstatě se jedná o první projekt zaměřený na činnost SFŽP za celou dobu jeho dvacetileté existence, a proto by neměly být apriori vyloučeny možné varianty řešení, které navíc nebyly

2


nikdy definovány ani posouzeny a ani vyhodnoceny z hlediska potřeb péče o životní prostředí. Nepominutelným důvodem změny zadání byla také skutečnost, že v původní monotematické verzi, pokud by se v roce 2014-2015 vyskytly obtíže s implementací (legislativní, politické, sociální, ekonomické, či jiné důvody) a toto riziko nelze vyloučit, problém strategie SFŽP by se vlastně dostal zpět na úroveň, na které je dnes, s tím rozdílem, že by již nebyl reálný čas k přípravě změn a řešení by nutně bylo v oblasti provizorií a kompromisů. Proto navržená změna předpokládá mnohost vstupních vzorů, příkladů, modelů, řešení, ze kterých bude možné kreativním způsobem vybírat ty, které budou nejlépe vyhovovat vnějším podmínkám úspěšné realizace. Vlastní řešení by mělo probíhat v těchto relativně samostatných okruzích problémů:  Mezinárodní poznatky a porovnání institucí majících stejné nebo obdobné zaměření jako SFŽP (orientační rozsah 1,8 mil. Kč) – pracovní označení KA.3.  Analýza sektorových strategií (orientační rozsah 1,3 mil. Kč)- pracovní označení KA 4.  Koncepce a strategie SFŽP v péči o životní prostředí k horizontu roku 2020 (orientační rozsah 1,65 mil. Kč) - pracovní označení KA 5.  Tvorba strategie -programově projektové zapracování variant strategie, v rozsahu komplexní strategie SFŽP (orientační rozsah 1,9 mil. Kč) – pracovní označení KA 6  Nastavení systému sledování naplňování strategií v návaznosti na celý systém kontroly SFŽP (orientační rozsah 1,0 mil. Kč) – pracovní označení KA7.

Hlavní cíle projektů Vrcholové cíle všech relativně samostatných projektů jsou:  jasné stanovení dalšího rozvoje SFŽP vč. krajských pracovišť, vč. návrhu dokumentace  vymezení strategie pro horizont 2020 a odhad vývoje pro další desetiletí jako základní předpoklad zvýšení kvality výstupů organizace  příprava na včasné reakce při potenciálních změnách okolního prostředí SFŽP (organizace a legislativa státní správy) i vnitřním (personální kapacita, rozvoj lidských zdrojů, vynucené reorganizace, restriktivní opatření apod.)  úzká provázanost odborných procesů na ekonomiku péče o životní prostředí i v období nedostatku finančních zdrojů – a tím zajištění udržitelnosti funkcí SFŽP  vymezení rozvojového potenciálu a motivační vize organizace do budoucna. S těmi cíli      

souvisí i hlavní přínosy projektů finanční úspora oproti stávajícímu stavu, vznik variant strategií SFŽP dle oblastí možných směrů rozvoje organizace, zvýšení důrazu na strategické řízení a plánování, zajištění rozvoje a bezproblémového chodu organizace v rámci státní správy, evaluace a monitoring koncepčních činností strategií zajistí bezchybný a funkčně správně nastavený systém řízení a kontroly SFŽP projekt je inovativní svým obsahem, ale i svým detailním zaměřením a výstupy.

Projekty v tomto členění svým charakterem splňuje nejen podmínky interní inovace, ale na základě znalosti makroprostředí i podmínky externí inovativnosti, která spočívá v dokonale promyšlených a zpracovaných strategiích dalšího směřování a uplatňování organizace v souladu s politikami životního prostředí. Inovativnost projektu byla stanovena na základě porovnání stávající situace a předpokládaných výstupů z realizace projektů. Mezi inovativní

3


faktory patří především:  systematické a systémové využití zahraničních zkušenosti a s praktickými aplikacemi,  detailní zaměření projektu do oblastí možného rozvoje SFŽP,  podrobnost rozpracování analýz a následně i strategií,



implementace systému sledování finančních i nefinančních ukazatelů naplňování strategií

Výstupy z projektu při plné implementaci mají mít zabezpečenu udržitelnost, v souvislosti s těmito klíčovými opatřeními:  jednotlivé aktivity nastavené ve strategiích budou průběžně naplňovány a aktualizovány,  veškeré změny, požadavky a výstupy systému budou systematizovány a sledovány,  nově vytvořené strategie budou cíleny k horizontu roku 2020, popř. až do roku 2030  díky nastavenému systému sledování a naplňování strategií bude sledováno i naplňování cílů projektů a tím bude nastaven proces neustálého zlepšování.  realizované aktivity budou nejen v plném rozsahu udrženy, ale dojde i k ukotvení způsobu jejich evaluace a aktualizace. Udržitelnost výstupů z projektů (i po ukončení řešení projektů) bude zabezpečena tím, že Strategie SFŽP bude situaci stabilizovat a stanoví střednědobý a dlouhodobý rozvojový rámec, ve kterém bude možné řešit rizika vyplývající z minimalizace a útlumu některých environmentálních aktivit na úrovni EU. Ve vazbě na aktuální stav v oblasti podpory péče o životní prostředí je třeba, aby strategické dokumenty byly koncipovány ve vazbě na stávající situaci a respektovaly dlouhodobé trendy, pokud jejich účelem je podpořit rozvoj SFŽP. Proto je nutné vnímat jejich dlouhodobou potřebnost a s tím i související udržitelnost, s ohledem na skutečnost, že jejich konkrétní zaměření bude mimo jiné i odpovídat směru, jakým se bude formulovat konkrétní programové prohlášení té které vlády v péči o životní prostředí. Veškeré aktivity musí být cíleny na nastavení systému udržitelnosti a zastřešujícím výstupem projektu a vstupem pro zajištění udržitelnosti projektu je přidělení odpovědnosti za naplňování jednotlivých strategií a za zajištění jejich aktuálnosti na konkrétních pozicích v rámci SFŽP, případně krajských pracovišť. Veškeré výstupy budou tedy nejen udržovány, ale průběžně aktualizovány a nadále rozvíjeny. V případě zájmu širší odborné veřejnosti je možné zajistit i přenos výstupů řešení v rámci příkladu dobré praxe směrem k ostatním subjektům veřejné správy (bude -li na základě prezentace výstupů zájem v rámci publicity projektu, popř. bude zformována publikace z vstupů řešení). Doba realizace klíčových aktivit je plánována na celou dobu trvání projektu a bude pokračovat i ve fázi po ukončení projektu - v rámci udržitelnosti aktivit, kdy tato činnost bude zajištěna i pomocí vytvořených podpůrných metodických interních materiálů jako výstupů z realizace klíčových aktivit.

4


Popisný harmonogram Popisný harmonogram přiměřeně platný pro všechny relativně samostatné projekty 07/2012

Rámcová informace o předpokládaném dalším zaměření projektů (KA 3, KA 4, KA 5), jednoznačná informace k omezení počtu variant a řešení ve sledované oblasti ( u zamítnutých variant označení rizika, že směr řešení bude obnoven)

09/2012

akt vzájemné akceptace směrů řešení v rámci všech projektů - popř. požadavky na rozšíření, nebo zúžení řešené problematiky

11/2012

dílčí zprávy a výstupy jako podklad pro koordinaci všech 5 projektů - a podklad pro fakturaci

01/2013

koordinace a poslední korekce směrování řešení v jednotlivých projektech, harmonogram předávání dílčích výstupů pro projekt KA 6 který bude plnit svodné finalizující úlohy

08/2013

výstupy pro projekt KA 6, případné hledání východisek z nekoherencí v návrzích řešení

11/2013

závěrečné zprávy projektů KA 4 a KA 5 ;dílčí zprávy s konečnými výsledky u KA 3, KA 6 a KA 7

01/2014

formální náležitosti výstupů, konečné kontroly monitorovacích zpráv, audity a oponentura strategií, kontrola a dohled nad splněním stanovených indikátorů, zajištění publicity projektu.

KA 3 Mezinárodní poznatky a porovnání institucí majících stejné nebo obdobné zaměření jako SFŽP Dosud publikované zahraničních zkušeností jsou silně zatíženy subjektivním vnímáním této problematiky. Cílem tedy bude jasné vymezení zahraničních institucí, jejichž hlavní činnostní náplní jsou aktivity v péči o životní prostředí a doporučení, která z jejich činností vyplývají pro strategickou budoucnost SFŽP. (orientační rozsah max. 1,8 mil. Kč, z toho v roce 2012 max. 850 tis., ceny vč DPH) (orientační rozložení v % z celkové ceny vč DPH) Klíčové aktivity projektu 2012 2013 2014 suma KA 3 - Mezinárodní poznatky a porovnání institucí 47,2 47,4 5,4 100,0 majících stejné nebo obdobné zaměření jako SFŽP Analýzy vždy rozčleněné na: EU,OECD, vyspělé státy, ostatní svět - identifikace obdobných oblastí řešených projektem včetně jednotlivých řešení v zahraničí- jedná se o organizace s hlavním zaměřením na:  organizace mající zaměření fondů (tj. odborných institucí podporujících environmentální projekty a programy)  organizace bankovního zaměření, které výhradně podporují environmentální projekty  státní programy podpory environmentálních aktivit administrované veřejnou správou a neziskovými organizacemi a státní programy spravované peněžními institucemi (nizozemský model)  spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP) a subjekty podnikatelského zaměření v péči o životní prostředí  SWOT analýza – závěry a doporučení

22,2

16,7

0,6

39,5

13,9

16,7

0,6

31,2

8,3

1,7

0,6

10,6

1,7

5,6

0,6

7,9

1,1

6,7

3,0

10,8

5


Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 3  aktualizace přehledu OECD: Sourcebook on environmental funds in economies in transition, 1997 – hlediska dalšího vývoje a aktuálního stavu  zhodnocení materiálu: OECD/IFP Project on “Future Global Shocks” “Systemic financial risk: agent based models to understand the leverage cycle on national scales and its consequences”  používané formy podpor a jejich význam v souvislostech národních ekonomik  přehledy dle klíčových problematik (revolvingového fondu, ekologického fondu, "zelené banky", využitelnost regionálních pracovišť pro cíle politiky SFŽP, ve vazbě na ukončení OP ŽP)  přihlédnout k aktuální znění připravované Státní politiky životního prostředí České republiky

Připomenutí k výstupům KA 3  Jednoznačné vymezení souboru posuzovaných institucí v členění: EU, OECD, vyspělé státy, ostatní svět v rozdělení na: 



   

doporučené k převzetí jako vzor pro transformaci SFŽP na podobný typ instituce s důvody a argumenty pro toto doporučení (doporučení ihned po vyhodnocení pozitivní analýzy) doporučení pro převzetí poznatků zkušeností, forem a metod práce, které by mohly znamenat nastartování transformačního procesu – se zdůvodněním doporučení pro změny v postupech a metodách práce či činností v rámci SFŽP nedoporučení – ve formě varujících poznatků se zdůvodněním zamítnuté jako nevhodné pro ekonomicko- sociální podmínky činností v ČR existující instituce u kterých se nepařilo získat relevantní podklady pro možnost posouzení

 U vybraných vzorů porovnání s činností SFŽP a vymezení diferencí – SWOT analýza  V případě doporučení transformace informace o tom, jak ta která instituce vznikla, popř. náklady spojené s jejím vznikem v zemi působení a způsoby jakými získává finanční zdroje

KA 4. Analýza sektorových strategií Relativně samostatný projekt zabezpečující analýzu doposud presentovaných, popř. projednávaných či zveřejňovaných koncepcí a strategií se zaměřením na míru dostatečné vypovídací schopnosti podstatných problémů budoucího zaměření SFŽP, resp. do jaké míry vystihují celkovou strategii SFŽP jako významného finančního zdroje při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí. (orientační rozsah 1,3 mil. Kč, z toho v roce 2012 max. 800 tis. Kč, ceny vč. DPH)

6


Klíčové aktivity projektu KA 4 - Analýza sektorových strategií 

  





(orientační rozložení v % z celkové ceny vč DPH) 2012 2013 2014 suma

minulý vývoj koncepční a prognostické činnosti v péči o životní prostředí – vymezení klíčových směrů vývoje z hlediska SFŽP zhodnocení finančního zabezpečení péče o životní prostředí a jeho dlouhodobé trendy po roce 1990 ekonomické posouzení nákladovosti ve struktuře vnitřních činností ve vztahu k finálním výsledkům analýza sektorových strategií SFŽP (koncepce "zelené banky", efektivního využívání finančních zdrojů, využitelnost regionálních pracovišť) modely a pracovní verze doporučených strategií transformačních procesů směřování SFŽP; kontrolovatelné znaky

61,5

38,5

100,0

9,2

3,5

12,7

8,5

0,8

9,2

6,9

1,2

8,1

24,6

15,4

40,0

7,7

7,7

15,4

4,6

10,0

14,6

SWOT analýza – závěry a doporučení

Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 4  Koncepční a prognostická činnost v péči o životní prostředí je po ose Agenda 21, Johanesburg – relevantní dokumenty OSN, OECD, EU a aktualizace těchto podkladů  V podmínkách ČR se jedná o Duhový program, Státní politika životního prostředí ČR a proces její aktualizace  V oblasti udržitelného rozvoje dokumenty Agenda 21,  Závažný faktor jsou problémy spojené s klimatickou změnou Mezinárodní panel pro klimatickou změnu ve svojí Čtvrté hodnotící zprávě (IPCC AR4) naznačil, že i ten nejoptimističtější scénář počítá se vzestupem teploty vyšším než 2 °C ve srovnání s hodnotami před průmyslovou revolucí. Jestliže se lidstvo shodlo na nutnosti systematicky zajišťovat opatření na snižování emisí skleníkových plynů, je naprosto nezbytné ze stejných důvodů zajišťovat adaptační opatření, která by minimalizovala popř. eliminovala negativní důsledky klimatické změny. Je víc než pravděpodobné, že změny klimatu ovlivní strategii všech činností spojených s:  řešením přírodních katastrof a řízení krizových situací  řízením celého komplexu vodního hospodářství  revitalizací znehodnocených vod a vodních ekosystémů  přehodnocením budoucích výnosů zemědělských plodin, chovu hospodářských zvířat a produkční schopnosti vybraných území  hodnocením důsledků, které změny v produkci budou mít, jako jsou značná rizika pro příjmy zemědělců a pro nakládání s půdou v určitých lokalitách  hodnocení důsledků extrémních jevů jako jsou vlny horkého počasí, sucha a výskyt škůdců, které zvyšují riziko neúrody zemědělských plodin a negativně ovlivňují lesnictví  dopady na zásobování potravinami a na strukturu poptávky a spotřeby  zvýšeným využíváním biomasy pro výrobu energie. Tyto problémy jsou komplexní, systémově postihují celou společnost, takže je nutné je řešit ve všech vztahových souvislostech třech základních pilířů udržitelného rozvoje tj. v environmentální oblasti, ekonomické oblasti i ve sféře sociální. Z technického hlediska, nejvýznamnější změny nastanou v dlouhodobém rozložení teplot a srážek. Předpokládá se:

7


 

zvýší se průměrné teploty, dojde k posunu maximálních a minimálních teplot Změní se rozložení srážek – méně srážek bude v létě a na jaře, více srážek v pozdním podzimu a v zimě.  Nastanou změny v délce a trvání sněhové pokrývky – bude méně dnů se sněžením, sněhová pokrývka se bude posouvat do vyšších nadmořských výšek.  Častěji budou nastávat relativně delší období sucha v pozdním jaru, v létě či v časném podzimu. Přestože měnící se klimatické podmínky nejsou jednoznačně spojeny pouze lidskou činností, včasná přijetí opatření mohou přinést zřetelné ekonomické výhody. Umožní předcházet možným škodám, snižovat nebezpečí ohrožení ekosystémů, lidského zdraví, hospodářského vývoje, majetku a infrastruktury, neboť mnoho hospodářských odvětví je silně závislých na klimatických podmínkách. Druhou diskutovanou oblastí je nárůst četnosti a intenzity výskytu extrémních povětrnostních jevů:  Nebezpečné mohou být povodně způsobené dlouhodobými srážkami i náhlé záplavy vyvolané místními bouřkami a přívalovými dešti. Povodně v České republice mají specifické rysy, protože prakticky všechny řeky pramení na jejím území a poté směřují na území jiných států. Vývoj povodní je proto relativně rychlý a silně závislý na srážkách a včasné varování tak nemůže spoléhat na varování a informace ze sousedních států.  Ostatní typy extrémních povětrnostních jevů (vítr, bouřky, vlny velmi nízkých teplot, rostoucí počet malých tornád atd.) budou patrně četnější.  Prodlouží se délky a zvýší se četnost výskytu vln vysokých letních teplot.

 Problém opatření ke snížení negativních důsledků klimatické změny je velice složitý, neboť závažnost a míra dopadů se bude v jednotlivých regiónech lišit v závislosti na jejich celkové odolnosti, stupni sociálněekonomického rozvoje, přírodních a lidských schopnostech přizpůsobování a mechanismech kontroly katastrof. Přesto, že se zvýšila úloha národních, regionálních a místních orgánů a jejich spolupráce při přípravě a zavádění regionálních adaptačních opatření, i při zlepšení připravenosti ke zvládání přírodních katastrof, založené na nejnovějších vědeckých a odborných poznatcích, dosavadní výsledky nejsou uspokojivé, protože značná část problémů je přenášena na nejnižší úroveň, kde chybí, jak fyzické osoby schopné organizačně zvládnou celou tuto problematiku, tak chybí i technické vybavení a potřebné pomocné síly. Opatření by proto měla být směřována na takové úrovně, kde je maximum relevantních informací a také prostředků nutných pro úspěšnou realizaci.  přihlédnout k aktuální znění připravované Státní politiky životního prostředí České republiky

Připomenutí k výstupům KA 4  vyhodnocení dokumentů zejména ve struktuře sektorových strategií

KA 5. Koncepce a strategie SFŽP v péči o životní prostředí k horizontu roku 2020 Relativně samostatný projekt jehož těžiště řešení je ve vymezení relevantních vztahů z hlediska EU, MŽP a z hlediska dalších klíčových prognostických dokumentů (vývoj kohezní strategie, zemědělská, lesnická, vodohospodářská, energetická politika, směrování územního 8


plánování, rozvoj dopravní sítě apod.), včetně hodnocení reálnosti a realizovatelnosti. orientační rozsah 1,65 mil. Kč z toho v roce 2012 700 tis. Kč- ceny vč. DPH) (orientační rozložení v % z celkové ceny vč DPH) Klíčové aktivity projektu KA 5. Koncepce a strategie SFŽP v péči o životní prostředí k horizontu roku 2020 

 





analýza zaměření východisek kohezní politiky EU v období do roku 2020 (v problematice významné pro SFŽP), resp. přesahujících tento horizont vč. analýzy inovativních finančních nástrojů a jejich využívání analýza strategií relevantních resortů, které ovlivňují působení a zaměření SFŽP vyhodnocení závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, závazků vyplývajících ze členství v EU a ze Státní politiky životního prostředídefinování transparentních trendů budoucího vývoje ve vztahu ke koncepci SFŽP studie proveditelnosti jednotlivých variant koncepcí v závislosti na kriteriu zvyšování efektivity výkonnosti veřejné správy; kontrolovatelné znaky SWOT analýza – závěry a doporučení

2012

2013

2014

suma

42,4

57,6

100,0

7,3

10,9

18,2

6,6

5,5

12,1

22,4

22,4

44,8

0

6,7

6,7

6,1

12,1

18,2

Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 5  Pro potřeby tohoto projektu se kohezní politika EU chápe jako politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti, a je spolu se Společnou zemědělskou politikou nejvýznamnější politikou Evropské unie. Podíl kohezní politiky z hlediska výdajů v současném programovém období 2007 - 2013 je 35,7 % z celkového rozpočtu EU 347,410 mld. €.  Obecným cílem kohezní politiky je podle článku 174 Lisabonské smlouvy (konsolidovaného textu Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy) snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie. Klíčovým nástrojem kohezní politiky jsou strukturální fondy EU a Fond soudržnosti, jejichž prostřednictvím mohou žadatelé čerpat finanční prostředky z rozpočtu EU. Česká republika má v současném programovém období 2007 - 2013 možnost vyčerpat v rámci této politiky 26,7 mld.€.  Evropská unie prostřednictvím politiky soudržnosti usiluje o rovnoměrný hospodářský a společenský rozvoj všech svých členských států a jejich regionů. Cílem je, aby se zmírnily rozdíly v životní a ekonomické úrovni mezi chudšími a bohatšími zeměmi EU a zároveň se zvyšovala schopnost Evropské unie jako celku čelit výzvám 21. století. Ve středu zájmu spolu s důrazem na udržitelný růst, inovace a konkurenceschopnost stojí vytváření otevřené, flexibilní a soudržné společnosti s vysokou mírou zaměstnanosti. Strukturální fondy (SF) jsou nástroje regionální politiky EU. Peníze se SF jsou čerpány v rámci několikaletých cyklů a na základě definování jasných cílů a priorit. Existují dva strukturální fondy a to Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF).  Národní orgán pro koordinaci (NOK) je zastřešujícím orgánem pro všechny operační programy v České republice financované ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Pracuje v rámci Ministerstva pro místní rozvoj ČR, které bylo

9


ustanoveno centrálním metodickým a koordinačním orgánem politiky hospodářské a sociální soudržnosti v období 2007–2013. Centrální metodická a koordinační role NOK vychází z následujících základních principů efektivního řízení:  existence jednoho oficiálního partnera vůči Evropské komisi (EK) v otázce realizace politiky HSS  existence jednoho správce monitorovacího systému  existence jednoho centrálního metodického orgánu v oblasti implementačního prostředí, finančních toků a kontrol  existence jednoho centrálního orgánu pro oblast publicity a budování absorpční kapacity s dobře fungující regionální sítí Nástrojem pro koordinaci politiky hospodářské a sociální soudržnosti programového období 2007–2013 je Operační program Technická pomoc, který je ve vztahu k řídicím orgánům zaměřený na horizontální oblasti implementace operačních programů.  Významné dokumenty na národní úrovni pro strukturální politiku: Strategie hospodářského růstu ČR, Konvergenční program ČR Makroekonomická prognóza Národní rozvojový plán ČR 2004 – 2006 Ex ante hodnocení NRP 2004 – 2006 SEA hodnocení NRP AbCap - Závěrečná zpráva o absorpční kapacitě Národní program reforem Postup přípravy ČR na čerpání finančních prostředků ze SF a FS v letech 2007-2013  Významné dokumenty na národní úrovni pro strukturální politiku EU Strategické obecné zásady Společenství, 2007-2013 Návrhy nařízení ke strukturálním fondům (všeobecné, ERDF, ESF, FS, ESPS) Návrh nařízení k Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova a Evropskému fondu rybářství Návrh obecného nařízení k financování Společné zemědělské politiky Hlavní směry hospodářské politiky EU Evropská strategie zaměstnanosti Třetí zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti, Třetí kohezní zpráva Lisabonská strategie  Relevantní strategie a koncepce resortů a odvětví, především: Strategie udržitelného rozvoje ČR Strategie regionálního rozvoje Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR Národní akční plán zaměstnanosti Národní akční plán sociálního začleňování Národní program rozvoje vzdělávání v ČR Národní program výzkumu a vývoje Bezpečnostní strategie ČR (2003) Národní akční plán boje proti terorismu Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 Státní informační a komunikační politika Podmínky pro formulování Strategie Fondu soudržnosti v období 2007 – 2013 Státní politika životního prostředí ČR Dopravní politika ČR 10


Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR Politika územního rozvoje Strategie financování implementace směrnice Rady 91/271/EHS  Ve strategii je třeba respektovat, že zemědělské aktivity již nejsou v současnosti chápány jen jako nástroj pro výrobu surovin a zabezpečení potravinové dostatečnosti, ale stále více se akcentuje jejich vliv na utváření krajiny, její funkčnost a estetickou hodnotu. Jsou to zemědělci, kteří svým počínáním ovlivňují nejen obecný ráz našeho okolí, ale rovněž mohou přispět k ochraně ekosystémů a na ně navázané rostlinné a živočišné druhy, včetně jejich přirozených stanovišť. Díky zemědělcům vznikají a jsou udržovány krajinné prvky jako např. remízky, meze nebo terasy, které kromě estetické funkce také chrání půdu před vodní či větrnou erozí a přispívají k udržení zvěře a ptactva v zemědělsky využívané krajině. Velké lány z předlistopadové doby vystřídaly v řadě oblastí ČR menší pole soukromých zemědělců, které dotvářejí tradiční malebnost krajiny. Program rozvoje venkova, který zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci. Opatření Programu rozvoje venkova přispějí k naplňování cílů Lisabonské strategie ve všech jejích oblastech: Společnost založená na znalostech Vnitřní trh a podnikatelské prostředí Trh práce Udržitelný rozvoj Göteborgská konference se promítá v Programu při zavádění opatření k trvale udržitelným systémům zemědělského hospodaření a podporou opatření, která vytváří trvale udržitelná pracovní místa. Existence a realizace Programu rozvoje venkova ČR přispěje k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále umožní vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Program bude také podporovat rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově. Dalším nástrojem je Operační program Životní prostředí, jehož cílem je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí jako základního principu trvale udržitelného rozvoje. Kvalitní životní prostředí je základem zdraví lidí a přispívá ke zvyšování atraktivity České republiky pro život, práci a investice, a podporuje tak naši celkovou konkurenceschopnost. OP Životní prostředí vytváří rámec pro přípravu projektů, které mohou být spolufinancovány ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti a jejichž cílem je zlepšit stav jednotlivých složek životního prostředí a podpořit tak udržitelný rozvoj, dlouhodobou konkurenceschopnost a zaměstnanost v regionech v rámci cíle Konvergence politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Pro zemědělce jsou velmi zajímavé prioritní osy 4 (Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží), kde jsou podporovány projekty, které se zaměřují na zkvalitnění nakládaní s odpady (např. budování kompostáren) a osy 6

11


(Zlepšování stavu přírody a krajiny), kde se nacházejí projekty, které přispívají ke zpomalení či zastavení poklesu biodiverzity, ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů, zajištění ekologické stability krajiny apod. Dalším dotační programem vyhlášený Ministerstvem životního prostředí, je Program péče o krajinu. Dotační program vyhlášený Ministerstvem životního prostředí poskytuje neinvestiční prostředky až do výše 100 % vynaložených nákladů na vlastní realizaci opatření, přičemž se předpokládá postupné naplňování a realizace opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti. Program je zaměřen na provádění drobného managementu a dělí se na tři samostatné podprogramy lišící se vzájemně způsobem financování a rozsahem prováděných opatření. Dalším dotačním programem je Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny (POPFK), což je národní dotační program MŽP podporující investiční i neinvestiční záměry realizující adaptační opatření zmírňující dopady klimatické změny na vodní, lesní i mimolesní ekosystémy. Dále Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky a správám národních parků umožňuje realizovat opatření vyplývající z plánů péče o zvláště chráněná území, ze souhrnu doporučených opatření pro ptačí oblasti, záchranných programů a programů péče pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů. V neposlední řadě slouží k financování monitoringu a podkladových materiálů. Na jednoleté i víceleté realizace je poskytována dotace až do výše 100% celkových nákladů akce. V rámci programu se počítá s rozdělením řádově desítek milionů korun ročně.  Relativně samostatnou strategií je strategie ochrany vod, která je komplexní činností spočívající v ochraně množství a jakosti povrchových i podzemních vod, a to v souladu s požadavky českého práva i práva EU. Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES (Vodní rámcová směrnice). Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Některá jeho paragrafová ustanovení jsou upřesněna či rozvedena pomocí nařízení či vyhlášek. Ochranou vody se dále zabývá směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES (tzv. rámcová směrnice pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů), která je v souladu s citovanou směrnicí 2000/60 ES a nařízením (ES) 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. V článku 11 ukládá tato směrnice zajištění vhodného opatření na ochranu vodního prostředí a zdrojů pitné vody před vlivem pesticidů a připravuje se její transpozice do české legislativy (novela zákona č. 326/2004 Sb. o ochraně rostlin a dalších, zejména do zákona o vodách). Ministerstvo zemědělství jako garant připravuje spolu s Ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem životního prostředí Národní akční plán (NAP), který bude pojednávat i o krocích vedoucích k naplnění uvedených předpisů. Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství každoročně předkládá vládě Zprávu o stavu vodního hospodářství v České republice, která popisuje a hodnotí stav jakosti a množství povrchových a podzemních vod i související legislativní, ekonomické, výzkumné a integrační aktivity.  V souvislosti se strategií ochrany vod je Nitrátová směrnice, předpis Evropské unie (Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním způsobeném dusičnany ze zemědělských zdrojů) vytvořený pro ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělství. Plnění nitrátové směrnice je povinné ve zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zranitelné oblasti 12


jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice. Ve zranitelných oblastech je nutné respektovat:  zemědělské hospodaření upravuje akční program nitrátové směrnice  akční program podléhá přezkoumání a případným úpravám nejdéle ve čtyřletých intervalech  požadované způsoby hospodaření závisí na půdních a klimatických podmínkách  k tomu je využito údajů o bonitaci půdy (bonitované půdně ekologické jednotky, BPEJ)  zemědělci zařazení v registru půdy (LPIS) mají možnost získat v LPIS informace o přikázaných způsobech hospodaření na jednotlivých půdních blocích nebo jejich dílech Dodržování podmínek této směrnice se promítá také do Kontrol podmíněnosti (Crosscompliance), konkrétně do SMR 4 "Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů". V České republice je Směrnice Rady 91/676/EHS implementována do následujících národních předpisů:  zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů,  nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech ve znění pozdějších předpisů,  zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Významným dokumentem je: Aktualizace Strategie financování implementace směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátové směrnice)  Strategie lesního hospodářství má silný potenciál přispět k „zelenější“ ekonomice a trvale udržitelný rozvoj, zejména pak při poskytování dřeva pro stavební účely, energii a environmentální služby. Dlouhodobý rozvoj sektoru a jeho schopnost zvýšit sociální blahobyt závisí mimo jiné na rozsahu, v jakém bude mít prospěch z hlavních programů ekonomických stimulů a zelených příspěvků, a také z ovlivňování tvorby politiky. Zelenou ekonomikou se rozumí proces restrukturalizace podnikání a infrastruktury k poskytování vyšších příjmů na základě přírodních, lidských a ekonomických kapitálových investic, při současné redukci emisí skleníkových plynů, při nižší těžbě a využívání přírodních zdrojů, při produkci menšího množství odpadu a při redukci sociálních rozdílů. Existují tři strategické oblasti, které vyžadují uvažování o směřování k zelené ekonomice, a to jsou:  biokapacita (definovaná jako rozsah biologicky produkčních oblastí – orná půda, pastviny, les a rybolov, které jsou k dispozici pro uspokojování lidských potřeb),  voda,  energie. Všechny tři oblasti vyžadují hodnocení ekologické stopy, pokud se stanoví, jak využívat tyto zdroje, aby se zajistila pokračující trvalá udržitelnost. Rovněž stavebnictví v odolnosti (pružnosti reakce) na klimatické změny se stává kritickým problémem. V případě biokapacity je výzvou nalezení rovnováhy mezi produkcí potravin, vlákna a paliva, které mohou uspokojit potřeby lidí bez kompromisu schopnosti planety bezpečně absorbovat následné uhlíkové emise generované lidskou aktivitou. Lesnicko-dřevařský sektor může významně přispět k dosažení cílů

13


zelené ekonomiky, k propojení politik týkajících se změny klimatu, především prostřednictvím snížení emisí skleníkových plynů a rozšířením cílů týkajících se obnovitelné energie. Existují tři hlavní cesty, jak k tomu může lesní hospodářství přispět: energie z biomasy, zelená infrastruktura a stavebnictví, které se týká lesnických výrobků a role lesních zdrojů při snižování uhlíku – ty jsou základem strategie lesního hospodářství. Přírodní materiály mají dodatečnou výhodu v tom, že ukládají uhlík během své doby životnosti. Cíle zmírňování klimatické změny uznaly potenciál, který lesy nabízí k jímání uhlíku, a proto existuje nezbytnost ochrany lesů, a pokud je to možné, i rozšiřování lesů. Trvale udržitelné obhospodařování lesů je nástrojem lesnického sektoru k přizpůsobení se klimatické změně, neboť les poskytuje řadu pozitivních externalit, jako je například jeho role při ochraně vodních zdrojů a řady dalších environmentálních služeb.  Je potřebná revize Environmentálního výhledu OECD do roku 2030, který byl založen na projekcích a odhadech ekonomických a environmentálních trendů do roku 2030. Klíčové environmentální výzvy pro budoucnost představují simulace politických opatření, která by reagovala na klíčové výzvy, včetně jejich potenciálních environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů.

Otázky životního prostředí, které jsou dobře řízeny a zvládány, nebo v jejichž řízení a zvládání došlo v posledních letech k významným zlepšením, u nichž by však země OECD měly nadále zachovávat obezřetnost.

Změny klimatu

Otázky životního prostředí, které i nadále zůstávají výzvou, ale jejich řízení a zvládání se zlepšuje, anebo u kterých přetrvává stav nejistoty, nebo které byly dobře řízeny a zvládány v minulosti, ale v současné době tomu tak zcela není. Klesající emise skleníkových plynů na jednotku HDP

Zalesněná plocha v zemích OECD

Lesní hospodářství Chráněné oblasti

Znečišťování vody z bodových zdrojů v zemích OECD (průmysl, obce)

Kvalita povrchových vod a čištění odpadních vod

Biodiverzita a obnovitelné přírodní zdroje

Voda

Otázky životního prostředí, které nejsou dobře řízeny a zvládány, jsou ve špatném nebo zhoršujícím se stavu a vyžadují naléhavou pozornost.

Celosvětové emise skleníkových plynů Rostoucí důkazy o již probíhajících změnách klimatu Kvalita ekosystémů Úbytek druhů Invazivní cizí druhy Tropické lesy Ilegální těžba dřeva Fragmentace ekosystémů Nedostatek vody Kvalita podzemních vod Využívání vody v zemědělství & znečištění

14


Kvalita ovzduší

Odpady a nebezpečné chemikálie

Emise SO2 & NOx v zemích OECD Odpadové hospodářství v zemích OECD Emise CFC v zemích OECD

Prachové částice a přízemní ozón Emise ze silniční dopravy Produkce komunálního odpadu Emise CFC v rozvojových zemích

Kvalita městského ovzduší Nakládání s nebezpečným odpadem a jeho doprava Odpadové hospodářství v rozvojových zemích Chemikálie v životním prostředí a v produktech

 Nebudou-li podniknuta nová politická opatření, v příštích několika málo desetiletích se vystavíme riziku nezvratných změn environmentální základny pro udržitelnou ekonomickou prosperitu 







Odhaduje se, že celosvětové emise skleníkových plynů vzrostou o dalších 37 %, a 52 % do roku 2050. Mohlo by to mít za následek zvýšení globální teploty nad úrovně před průmyslovou érou, a to v rozmezí od 1,7 do 2,4° C do roku 2050, což by vedlo ke zvýšeným vlnám horka, obdobím sucha, bouřím a záplavám, v jejichž důsledku by docházelo k vážným škodám na klíčové infrastruktuře a na plodinách. Značné množství dnešních známých živočišných a rostlinných druhů pravděpodobně vyhyne, převážně z důvodu rozšiřující se infrastruktury a zemědělství, a rovněž z důvodu změn klimatu. Produkce potravin a biopaliv bude vyžadovat celosvětové zvýšení rozlohy zemědělské půdy o 10 %, což bude mít za následek další úbytek biotopů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Pokračující ztráty biodiverzity pravděpodobně omezí kapacitu Země poskytovat cenné ekosystémové služby, které podporují ekonomický růst a lidský blahobyt. Nedostatek vody se zhorší z důvodu neudržitelného využívání zdrojů a péče o ně, stejně jako z důvodu změn klimatu; očekává se, že počet lidí žijících v oblastech postižených vážným vodním stresem se zvýší o další 1 miliardu a dosáhne úrovně přes 3,9 miliardy. Dopady znečišťování ovzduší na lidské zdraví se celosvětově zvýší s tím, že počet předčasných úmrtí v souvislosti s přízemním ozónem dosáhne čtyřnásobku a počet předčasných úmrtí v souvislosti s prachovými částicemi se více než zdvojnásobí. Objemy chemické výroby v nečlenských zemích OECD rychle rostou a k dispozici jsou jen nedostatečné informace, aby bylo možné plně posoudit rizika chemikálií v životním prostředí a v produktech.

 OECD doporučuje: volbu investic je dnes třeba směřovat k lepší environmentální budoucnosti, a to zejména takových investic, které “uzamknou” způsoby výroby energií, dopravní infrastrukturu a fond budov pro nadcházejících několik desetiletí. Nezbytné jsou následující kroky: 

Je třeba použít kombinaci doplňkových politik k řešení těch nejnáročnějších a nejkomplexnějších environmentálních problémů se

15


silným důrazem na tržní nástroje, jako jsou daně a obchodovatelné povolenky, za účelem snížení nákladů na opatření.  Stanovit priority opatření v klíčových sektorech, které jsou hnacími silami degradace životního prostředí: energetika, doprava, zemědělství a rybolov. Ministři životního prostředí to sami provést nemohou. Záležitosti týkající se životního prostředí je třeba začlenit do tvorby politik všech příslušných ministerstev, včetně ministerstev financí, hospodářství a obchodu, a je třeba je promítnout do veškerých rozhodnutí v oblasti výroby a spotřeby.  Zajistit, aby globalizace vedla k efektivnějšímu využívání zdrojů a k rozvoji a šíření eko-inovací. Je třeba, aby podniky a průmyslové obory hrály vedoucí roli, ovšem vlády musí stanovit jasné a důsledné dlouhodobé politické rámce k podněcování eko-inovací a k zabezpečování environmentálních a sociálních cílů.  Zlepšit partnerské vztahy mezi členskými a nečlenskými zeměmi OECD za účelem řešení globálních problémů životního prostředí. Především Brazílie, Rusko, Indie, Indonésie, Čína a Jižní Afrika (BRIICS) jsou klíčovými partnery, což je dáno jejich rostoucím vlivem ve světové ekonomice a zvyšujícím se podílem na globálních environmentálních tlacích. Další spolupráce v oblasti životního prostředí mezi členskými a nečlenskými zeměmi OECD může napomáhat šíření znalostí a nejlepších technologických postupů.  Posílit mezinárodní environmentální dozor a kontrolu za účelem lepšího řešení přeshraničních a globálních problémů životního prostředí.  Zesílit pozornost věnovanou životnímu prostředí při vývoji programů spolupráce a podpořit soudržnější politické strategie.  Aby inteligentním způsobem zajišťovaný růst nebyl nákladný, OECD doporučuje, aby byly vzaty do úvahy následující přístupy k přípravě, vývoji a realizaci politiky a opatření: o Politiku zavádět postupně za účelem umožnění alternativ jako jsou přechodné úpravy, opětovné využití daňových výnosů v postižených sektorech, hraniční daňové úpravy v souladu se Světovou obchodní organizací, a mezinárodní spolupráce za účelem sladění předpisů a daní. Zlepšující se povědomí veřejnosti o celkových nákladech a přínosech navrhovaných opatření bude rovněž důležité. Přechodná opatření mohou být součástí reformního balíčku za účelem hladšího přechodu a zmírnění jakýchkoliv nežádoucích vlivů strukturálních změn na určité skupiny ve společnosti, mezi které patří například vyšší účty za energie u nízko příjmových rodin o Pracovat společně se všemi zainteresovanými stranami včetně podniků, akademické obce, odborů a organizací občanské společnosti, za účelem nacházení kreativních a úsporných řešení mnoha environmentálních problémů. Podpora veřejnosti a zejména spotřebitelů a postižených sektorů, je často zapotřebí k zajištění úspěšné realizace náročných politických opatření. o Země OECD i země mimo OECD by se měly spojit za účelem nalezení environmentálně účinných a ekonomicky efektivních řešení společných problémů životního prostředí. Je třeba, aby se země OECD ujaly vedení v úsilí o zmírňování změn klimatu a pomáhaly rozvojovým zemím přizpůsobovat se těmto změnám a realizovat jejich potenciál ke zmírňování. Kroky k zastavení a zvrácení trendů ztrát biodiverzity jsou potřebné v první řadě v rozvojových zemích, kde se nacházejí nejbohatší zásoby přírodních zdrojů, zatímco přínosy ochrany

16


o

o

přírodních zdrojů se projeví celosvětově. Cena za nečinnost, nebo za nepodniknutí náročných kroků a opatření, jakou to společnost a životní prostředí bude dlouhodobě stát, pravděpodobně převáží náklady na kroky podniknuté včas. Rozšířit využívání tržních přístupů k získání přínosů v podobě efektivnosti a tržních výhod prostřednictvím inovací. Na trhu založené nástroje — jako jsou daně, obchodovatelná emisní povolení a reforma nebo odstranění environmentálně škodlivých subvencí — jsou mocnými nástroji k vyslání cenových signálů podnikům i domácnostem, aby výrobu i spotřebu upravily na únosnější úroveň. Vyvíjet kombinace politických opatření či nástrojů přizpůsobené specifickým národním okolnostem a podmínkám za účelem řešení mnoha přetrvávajících naléhavých problémů životního prostředí. Kombinace politických nástrojů jsou zapotřebí z důvodu komplexního a často napříč sektory jdoucího charakteru environmentálních otázek. Typicky to znamená kombinaci pevného regulačního rámce s množstvím různých nástrojů, jako jsou silné mechanismy stanovování cen, obchodování s emisemi nebo obchodovatelná emisní povolení, stimuly založené na informacích, jako je označování výrobků, předpisy a stavební řády pro infrastrukturu. V dobře navržené kombinaci se jednotlivé nástroje mohou vzájemně podporovat. Například systém označování výrobků může zlepšit schopnost firem i domácností reagovat na daň související s životním prostředím, zatímco existence daně pomáhá upoutat pozornost k systému označování výrobků

Environmentální výhled OECD do roku 2030 dokazuje, že řešení environmentálních problémů je jak ekonomicky racionální, tak technologicky proveditelné. Pokud na věc nahlížíme z dlouhodobého hlediska, náklady na včas podniknuté kroky budou mnohem nižší než cena za zpoždění. Čím dříve budeme jednat, tím snadnější a méně nákladný úkol to bude. Je třeba, aby všichni, to znamená politici, podniky i spotřebitelé hráli svou roli při realizaci náročných politických reforem, které s sebou přinesou vzhledem k vynaloženým nákladům ta nejefektivnější zlepšení životního prostředí.  přihlédnout k aktuální znění připravované Státní politiky životního prostředí České republiky

Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 5  ve výstupech zdůraznit konkrétní formy podpory posilování institucionální kapacity a efektivnosti veřejné správy v péči o životní prostředí

KA 6 Tvorba strategie Relativně samostatný projekt programově projektové zapracování variant strategie v rozsahu komplexní strategie SFŽP (tj. inklusive výstupů ze sektorových strategií) v podobě využívající ICT technologie, včetně zabezpečení auditu, oponentur a posouzení odbornou veřejností (a

17


všech náležitostí ukončení projektu). (orientační rozsah max 1,9 mil. Kč, z toho v roce 2012 max. 410 tis. vč DPH) (orientační rozložení v % z celkové ceny vč DPH) Klíčové aktivity projektu KA 6 Tvorba strategie -programově projektové zapracování variant strategie, v rozsahu komplexní strategie SFŽP 

  



zhodnocení aplikačních možností formalizovaných prognostických modelů pro využití v koncepční činnosti SFŽP, nároky na datové zabezpečení stanovení a vymezení rozsahu hodnotících kriterií pro vítěznou variantu strategie (strategií) nastavení systému aktualizace strategií v závislosti na vnějších a vnitřních faktorech- analýza citlivosti finalizace a testování strategie z hlediska potřeb rozvojových činností a zkvalitnění a zefektivnění řízení rozvoje organizace, kontrolovatelné znaky finální a dokončující práce na projektu (oponentury, publicita, propagace)

2012

2013

2014

suma

21,6

67,9

10,5

100,0

13,2

4,7

17,9

2,1

2,6

4,7

1,1

13,2

14,2

5,3

36,8

42,1

10,5

10,5

21,1

Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 6  přihlédnout k aktuální znění připravované Státní politiky životního prostředí České republiky

Připomenutí k výstupům KA 6  s ohledem na nejasnosti a turbulence vývoje ekonomiky budou preferovány výstupy skladebného variabilního modelu s využitím ITC metod

KA 7. Nastavení systému sledování naplňování strategií v návaznosti na celý systém kontroly SFŽP

Relativně samostatný projekt vychází ze systému kontroly a řízení a v návaznosti stanoví podmínky pro posuzování reálnosti a reality strategií (orientační max. rozsah 1,0 mil. Kč z toho v roce 2012 max. 300 tis. vč DPH)) (orientační rozložení v % z celkové ceny vč DPH) Klíčové aktivity projektu 2012 2013 2014 suma KA 7 Nastavení systému sledování naplňování 30,0 60,0 10,0 100,0 strategií v návaznosti na celý systém kontroly SFŽP  

definování systému synergické kontroly SFŽP s vymezením oblastí působení a tematického zaměření preventivní, průběžná a závěrečná kontrola tvorby koncepce a strategie SFŽP v tomto systému



kriteria úspěšné implementace strategie a jejich sledování



kontrola a její efektivní zacílení na identifikované oblasti



závěry a doporučení

8,0

17,0

25,0

5,0

23,0

28,0

7,0 5,0 5,0

6,0 9,0 5,0

13,0 14,0 20,0

10,0

18


Další neopominutelné soubory informací (fakultativně) KA 7  Základem kontrolní aktivity je plán kontrolní činnosti, což je věcné a časové vymezení jednotlivých kontrolních akcí pro následující rozpočtové období (rok, tříleté období apod.) Jeho obsahem je předmět a cíl kontroly, určení kontrolovaných subjektů a časový průběh kontroly. Dále se v plánu uvádí jméno pracovníka pověřeného vypracováním kontrolního závěru a orgán, který tento závěr schválí. Podkladem pro sestavení plánu kontrolní činnosti jsou podněty, které shromáždil odpovědný útvar kontroly, a to jak od nadřazeného stupně ve státní správě, z podnětů managementu SFŽP, od Poslanecké sněmovny a Senátu, jejich orgánů a vlády České republiky, ale také podněty vycházejí z vlastní kontrolní činnosti. Plán kontrolní činnosti se schvaluje podle zadaných pravidel.  Postup při provádění kontroly je stanoven v zákoně uvedeným kontrolním řádem, který upravuje vztahy mezi SFŽP a kontrolory pověřenými kontrolní akcí na jedné straně a kontrolovanými osobami na druhé straně. Kontrolu vykonávají kontroloři na základě písemného pověření. Každé kontrolní akci předchází přiměřená příprava, která je jedním z nezbytných předpokladů pro kvalifikované provedení akce. Účelem přípravy je získat co nejvíce informací jak o tématu kontroly, tak o subjektech, u nichž bude kontrola provedena. Součástí výchozí analýzy je i výběr a stanovení kritérií pro hodnocení předmětu kontroly.  Na základě vyhodnocení shromážděných podkladů a informací je zpracován program kontrolní akce a sestavena kontrolní skupina. Součástí přípravy je instruktáž kontrolní skupiny, kterou věcně zabezpečuje vedoucí odboru kontroly SFŽP a jejímž obsahem je zejména organizační, metodické a časové zajištění kontrolní akce. Při zahájení kontroly předloží kontroloři kontrolované osobě pověření, seznámí ji s programem kontrolní akce a vyžádají si potřebnou součinnost. Kontrolu smějí provádět jen kontroloři, u kterých je záruka nepodjatosti k předmětu kontroly a vůči kontrolovaným osobám.  Kontroloři jsou povinni při kontrole zjistit skutečný stav věcí, prokázat jej příslušnými doklady, porovnat zjištěný stav se stanovenými kritérii a případně doložit, které právní předpisy, resp. která jejich ustanovení byla porušena nebo nebyla dodržena. Mají přístup do všech částí objektu a ke všem dokladům a písemnostem; jsou však povinni respektovat oprávněné zájmy a práva kontrolovaných osob. O zjištěných skutečnostech musí zachovávat mlčenlivost. Povinností kontrolovaných osob je poskytnout při kontrole nezbytnou součinnost včetně potřebného technického zázemí. Kontrolované osoby musí být seznámeny s postupem v případě nesouhlasu s kontrolním nálezem.  O kontrole se pořizuje kontrolní protokol. Jeho obsahem je popis zjištěných skutečností s konkrétním uvedením nedostatků a příslušných právních předpisů, jejichž ustanovení byla porušena. Mezi nezbytné náležitosti protokolu patří jména kontrolorů, přesné označení kontrolované osoby, uvedení místa a času provedené kontroly, jejího předmětu a odkazů na doklady, o které se protokol opírá. Protokol podepisují kontroloři a po seznámení se s jeho obsahem i odpovědný zástupce kontrolované osoby. Proti protokolu mohou kontrolované osoby podat (písemnou formou) zdůvodněné námitky. Rozhodnutí o námitkách je v působnosti vedoucího kontrolní skupiny. Pokud vedoucí kontrolní skupiny námitkám nevyhoví, má kontrolovaná osoba právo odvolat se podle věcné příslušnosti kontrolní akce.  Na základě kontrolních protokolů a příslušných dokladů jsou výsledky kontrol shrnuty a vyhodnoceny ve formě kontrolního závěru. Zjistí-li kontroloři při výkonu

19


kontrolní činnosti skutečnosti, které nasvědčují trestné činnosti nebo porušení hmotně-právních předpisů, oznámí to neprodleně příslušným orgánům.  Souhrnné výsledky kontrolní činnosti, např. u NKÚ, jsou zhodnoceny ve výroční zprávě; obsahuje zejména zhodnocení  plánu kontrolní činnosti a jeho skladby včetně změn,  dokončených a rozpracovaných kontrolních akcí,  finančních přínosů z kontrol,  ostatní kontrolní aktivity  kontakty s veřejností a publikační činnosti. Schválené kontrolní závěry a výroční zprávy se stávají součástí Výroční zprávy o činnosti organizace.  Přihlédnout k aktuální znění připravované Státní politiky životního prostředí České republiky.

20

59

Recommend Documents