PROGRAM A Sborník prezentací
54.
studentskÉ vědeckÉ konference
LF UK v Plzni konané pod záštitou děkana Prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc.
dne 15. 5. 2014 Šafránkův pavilon, Alej Svobody 31, Plzeň
Vážené studentky, vážení studenti, kolegyně a kolegové, dovoluji si Vás co nejsrdečněji přivítat na již 54. Studentské vědecké konferenci. Jsem velice potěšen velkým množstvím přihlášek velmi kvalitních prací pre- i postgraduálního studia, které jsou jasným dokladem Vaší poctivé vědecké práce. Měl jsem možnost přečíst všechny zaslané abstrakty a jsem přesvědčen, že letošní ročník Studentské vědecké konference bude velmi kvalitní a osobně se na něj velmi těším. Jen mě mrzí, že můžeme vyhodnotit pouze 3 nejlepší práce z magisterského a 3 nejlepší práce z doktorandského studia, protože nepochybně jste vítězi všichni, kteří máte aktivní účast na letošní konferenci. Vážené studentky, vážení studenti, kolegyně a kolegové, dovolte mně, abych Vám vyjádřil velký dík za odvedenou práci a věřím, že Vaše prezentace bude patřit k těm nejlepším. Těším se s Vámi na viděnou 15. 5. 2014 v Šafránkově ústavu při příležitosti naší Studentské vědecké konference. Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. Proděkan pro vědu a vzdělání
|
1
OBSAH: Program konference............................................................................................................... 3 Abstrakty.............................................................................................................................. 13
ORGANIZAČNÍ VÝBOR: Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. as. MUDr. Václav Liška, Ph.D. as. MUDr. Hynek Mírka, Ph.D. as. MUDr. Jan Barcal, Ph.D. MUDr. Jan Brůha MUDr. Ondřej Vyčítal Bc. Daniela Vyzrálová
2
|
8:30
Zahájení (velká posluchárna)
9:00 Pregraduální sekce I. (velká posluchárna) Předsedající: Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc. ANALÝZA POOPERAČNÍCH KOMPLIKACÍ U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU VE VZTAHU K JEJICH PREDIKCI M. Skála, R. Pálek, J. Rosendorf Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc., as. MUDr. P. Novák, Ph.D. Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň HISTOPATOLOGICKÉ MARKERY ANGIOGENEZE V JATERNÍCH METASTÁZÁCH KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU A. Králíčková Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), Doc. MUDr. O. Daum, Ph.D. (2), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (3) (1) Ústav histologie a embryologie LFP UK, (2) Šiklův ústav patologie LFP UK, (3) Chirurgická klinika LFP UK a FN Plzeň HLADINY SÉROVÝCH MARKERŮ V ČASNÉ DETEKCI KARCINOMU PROSTATY P. Kasik (1), R. Fuchsová (1), O. Topolčan (1), J. Windrichová (1), M. Hora (2), R. Kučera (1), O. Dolejšová (2), L. Pecen (1) Školitel: Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc. (1) Laboratoř imunodiagnostiky FN Plzeň, (2) Urologická klinika, FN a LF UK v Plzni LISA - NOVÝ SOFTWARE PRO VOLUMETRII JATER K. Bajcurová, M. Jiřík, H. Mírka, M. Svobodová, J. Ludvík, V. Liška, V. Třeška Školitelé: as. MUDr. H. Mírka, Ph.D. (1), Ing. M. Svobodová, Ph.D. (2) (1) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň PROGNÓZA KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU POMOCÍ SKÓROVACÍHO SYSTÉMU NA ZÁKLADĚ EXPRESNÍ HLADINY VYBRANÝCH GENŮ O. Šorejs (1), J. Vojtíšek (1) Školitelé: as. Mgr. P. Pitule (1,3), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,3), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, (2) Chirurgická klinika FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK v Plzni
|
3
VÝZNAM ABC A SLC TRANSPORTÉRŮ V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU J. Rosendorf, R. Pálek, M. Skála, O. Troup, M. Emingr, I. Hlavatá, O. Vyčítal, J. Brůha Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (1,2), RNDr. P. Souček, CSc. (2,3), Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. (1) (1) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Biomedicínské Centrum LF UK a FN Plzeň, (3) Státní zdravotní ústav Praha
9:00
Postgraduální sekce I. (učebna 1) Předsedající: Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc. as. MUDr. Hynek Mírka, Ph.D. POROVNÁNÍ HODNOT PHI (INDEX ZDRAVÍ PROSTATY) A BIOPTICKÝCH VZORKŮ PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII O. Dolejšová (1), V. Eret (1), M. Hora (1), R. Fuchsová (2), O. Topolčan (2), O. Hes (3) Školitel: as. MUDr. V. Eret, Ph.D. (1) (1) Urologická klinika FN Plzeň, (2) Laboratoř imunochemické diagnostiky FN a LF v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, (3) Šiklův patologickoanatomický ústav FN Plzeň SROVNÁNÍ BIOMECHANIKY TRANSILIAKÁLNÍHO VNITŘNÍHO FIXÁTORU A DVOU ILIOSAKRÁLNÍCH ŠROUBŮ PŘI STABILIZACI TRANSFORAMINÁLNÍCH SAKRÁLNÍCH ZLOMENIN NA KONEČNOPRVKOVÉM MODELU M. Salášek (1), D. Weisová (1) Školitelé: Ing. M. Jansová, Ph.D. (2), Doc. MUDr. T. Pavelka, Ph.D. (1), Prof. Ing. J. Křen, CSc. (2) (1) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň, (2) NTIS ZČU v Plzni, Katedra mechaniky FAV ZČU v Plzni SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ MINIINVAZIVNÍ FIXACE NESTABILNÍCH PORANĚNÍ ZADNÍHO PÁNEVNÍHO SEGMENTU TRANSILIAKÁLNÍM VNITŘNÍM FIXÁTOREM A ILIOSAKRÁLNÍMI ŠROUBY M. Salášek (1), D. Weisová (1) Školitelé: Doc. MUDr. T. Pavelka, Ph.D. (1), Prof. Ing. J. Křen, CSc. (2), Ing. M. Jansová, Ph.D. (2) (1) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň, (2) NTIS ZČU v Plzni, Katedra mechaniky FAV ZČU v Plzni
4
|
TESTOVÁNÍ BIOKOMPATIBILITY ULTRA JEMNÉHO A NANOSTRUKTUROVANÉHO TITANU PRO POUŽITÍ V TKÁŇOVÉM INŽENÝRSTVÍ L. Ostrovská (1), L. Vištejnová (1,3), J. Džugan (2), P. Sláma (2) Školitelka: RNDr. M. Hubálek Kalbáčová, Ph.D. (1,3) (1) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň, (2) COMTES FHT a.s., Dobřany, (3) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň KOMPLIKACE KRANIOPLASTIKY STERILIZOVANOU AUTOLOGNÍ KOSTNÍ PLOTÉNKOU PO DEKOMPRESIVNÍ KRANIEKTOMII J. Hommerová (1), J. Mraček (2) Školitel: MUDr. J. Polívka, CSc. (1) (1) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Neurochirurgické oddělení LF UK a FN Plzeň NAČASOVÁNÍ EPISIOTOMIE A VÝSLEDEK PORODU Z. Rušavý, J. Karbanová, L. Betincová, V. Kališ Školitel: MUDr. V. Kališ, Ph.D. GPK LF UK a FN Plzeň
10:20 Přestávka 10:40 Pregraduální sekce II. (velká posluchárna) Předsedající: Doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc. Prof. MUDr. Karel Pizinger, CSc.
ANALÝZA PYLOVÝCH SENZIBILIZAČNÍCH PROFILŮ U PACIENTŮ PLZEŇSKÉHO REIGIONU N. Kubínová Školitelé: Doc. MUDr. P. Panzner, CSc., MUDr. M. Vachová, MUDr. P. Vítovcová Ústav imunologie a alergologie LF UK Plzeň DETEKCE SHIGA TOXINU POMOCÍ MALDI-TOF HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE T. Slivka, M. Váňa Školitelé: Doc. Ing. J. Hrabák, Ph.D., C. C. Papagiannitsis, Ph.D. Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni FOKÁLNÍ INFEKCE ODONTOGENNÍHO PŮVODU M. Chalupová, J. Švejda Školitelé: as. MUDr. H. Hecová, Ph.D., as. MUDr. J. Stehlíková Stomatologická klinika FN a LF UK v Plzni
|
5
OROFACIÁLNÍ ÚRAZY DĚTÍ ZŠ V PLZNI K. Bardová, M. Klímová, P. Prekopová Školitelka: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc. Stomatologická klinika LF UK a FN Plzeň PERSONALIZOVANÁ MEDICÍNA V NEUROONKOLOGII – FIKCE NEBO SKUTEČNOST? J. Polívka, P. Sadílková Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), as. MUDr. J. Polívka, CSc. (2), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň ZMĚNY EXPRESE VYBRANÝCH MIKRORNA U KARCINOMŮ HLAVY A KRKU D. Volfová, R. Lojková, R. Zanoščuk Školitelé: as. MUDr. V. Kulda (1), as. RNDr. M. Pešta, Ph.D. (2), Doc. MUDr. M. Ludvíková, Ph.D. (2) (1) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (2) Ústav biologie LF UK Plzeň
10:40 Postgraduální sekce II. (učebna 1) Předsedající: Doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc. Doc. MUDr. Daniel Lysák, Ph.D. PREDIKTIVNÍ A PROGNOSTICKÝ VÝZNAM NATREMIE U PACIENTŮ S NSCLC LÉČENÝCH ERLOTINIBEM M. Svatoň, O. Fiala, F. Brůha, P. Mukenšnabl, J. Racek, M. Minárik, Z. Bortlíček Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc. (1) (1) Klinika pneumologie a ftiziologie FN Plzeň REKOMBINANTNÍ HUMÁNNÍ ALKALICKÁ FOSFATÁZA (RECAP) V LÉČBĚ TĚŽKÉ SEPSE V. Danihel (1,2), L. Ledvinová (1,2), J. Chvojka (1,2), J. Beneš (2) Školitel: Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,2) (1) I. interní klinika FN a LF UK v Plzni, (2) Biomedicínské centrum, (3) Anesteziologicko-resuscitační klinika FN a LF UK v Plzni
6
|
KONTINUÁLNÍ ANALÝZA VARIABILITY SRDEČNÍ FREKVENCE JAKO INDIKÁTOR ROZVOJE SEPSE V KLINICKY RELEVANTNÍM MODELU PRASETE D. Jarkovská, L. Ledvinová, V. Danihel, J. Beneš, J. Chvojka, J. Švíglerová, L. Nalos Školitelé: Doc. MUDr. M. Štengl, Ph.D. (1,2), Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,3) (1) Biomedicínské centrum, (2) Ústav fyziologie LF UK Plzeň, (3) I. interní klinika LF UK a FN Plzeň SRDEČNÍ ŽÍLY U NEMOCNÝCH PODSTUPUJÍCÍCH IMPLANTACI PŘÍSTROJE PRO SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBU (CRT) I. Ulč Školitelé: as. MUDr. V. Vančura, Ph.D., Prof. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. Kardiologické oddělení LF UK a FN Plzeň ZMĚNY ÚROVNĚ SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ISCHEMICKÉ CHOROBY SRDEČNÍ MEZI LETY 1995 A 2012. POROVNÁNÍ STUDIÍ EUROASPIRE I, II, III A IV. K. Timoracká, O. Mayer jr., J. Bruthans Školitel: Doc. MUDr. O. Mayer, CSc. II. interní klinika a Biomedicínské centrum (UniMec), Univerzita Karlova, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice, Plzeň POČET RIZIKOVÝCH FAKTORŮ METABOLICKÉHO SYNDROMU KORELUJE SE ZVÝŠENOU TUHOSTÍ CENTRÁLNÍCH TEPEN P. Vágovičová (1), J. Mlíková Seidlerová (1), J. Filipovský (1), O. Mayer jr. (1), R. Cífková (2), P. Wohlfahrt (2) Školitelka: J. Mlíková Seidlerová (1) (1) II. interní klinika FN v Plzni, LF Univerzity Karlovy v Praze, (2) Klinika Preventivní kardiologie, FTN Praha V02MAX a 6MWT U NEMOCNÝCH S TĚŽKÝM OBSTRUKČNÍM SPÁNKOVÝM SYNDROMEM NEBO OBEZITY HYPOVENTILAČNÍM SYNDROMEM – PŘED A PŘI LÉČBĚ CPAP/BIPAP TERAPIÍ M. Plačková (4. ročník DSP) Školitelé: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc. Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí Ostrava a Klinika pneumologie FN Plzeň
12:00 Oběd
|
7
13:00 Pregraduální sekce III. (velká posluchárna) Předsedající: Doc. MUDr. Jarmil Šafránek, Ph.D. as. MUDr. Jan Barcal, Ph.D.
ARCHITEKTONIKA VASA VASORUM BŘIŠNÍ AORTY PRASETE DOMÁCÍHO - PILOTNÍ STUDIE O. Troup, M. Emingr, M. Skála, R. Pálek, J. Rosendorf Školitelé: MUDr. L. Eberlová, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2), Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. (2) (1) Ústav anatomie, (2) Chirurgická klinika LF UK v Plzni EXTRAARTIKULÁRNÍ APARÁT KOLENNÍHO KLOUBU - TOPOGRAFIE A KLINICKÝ VÝZNAM T. Zajíc, J. Švejda Školitelé: Doc. RNDr. P. Fiala, CSc. (1), as. MUDr. K. Koudela Jr., Ph.D. (2) (1) Ústav anatomie LF UK Plzeň, (2) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí FN a LF UK Plzeň MIKROVASKULARITA JATERNÍHO PARENCHYMU V EXPERIMENTU A JEJÍ KLINICKÉ KORELACE R. Pálek, M. Skála, J. Rosendorf, M. Emingr, O. Troup Školitelé: as. MUDr. L. Eberlová, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,4), as. MUDr. H. Mírka, Ph.D. (3,4) (1) Ústav anatomie LF UK Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň, (3) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň, (4) Biomedicínské Centrum LF UK a FN Plzeň VLIV β-GLUKANU Z HLÍVY ÚSTŘIČNÉ NA OXIDAČNÍ ÚČINKY A NA DISTRIBUCI ŠESTIMOCNÉHO CHROMU U POTKANŮ P. Bíliková, H. Hájíčková, M. Bradová, L. Hronová Školitelka: as. MUDr. M. Bludovská, Ph.D. Ústav farmakologie a toxikologie LF UK Plzeň PROGNOSTICKÝ VÝZNAM STANOVENÍ FÚZNÍHO GENU TMPRSS2-ERG U KARCINOMU PROSTATY K. Hrdá, A. Müllerová, H. Holá Školitelé: as. MUDr. V. Kulda (1), as. RNDr. M. Pešta, Ph.D. (2) (1) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (2) Ústav biologie LF UK Plzeň MOLEKULÁRNÍ CHARAKTERISTIKY MNOHOČETNÉ LÉKOVÉ REZISTENCE U BUNĚK UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU J. Tuková, J. Šrámek, M. Kripnerová, M. Grundmanová Školitelé: Doc. Ing. J. Hatina, CSc. (1), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (2) (1) Ústav biologie LF UK Plzeň, (2) Ústav fyziologie LF UK Plzeň
8
|
13:00 Postgraduální sekce III. (učebna 1) Předsedající: Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. Doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D. CIRKULUJÍCÍ NÁDOROVÉ BUŇKY V PROGNÓZE A PREDIKCI ÚČINNOSTI LÉČBY KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU P. Pitule (1,3), O. Vyčítal (2,3), P. Ostašov (1,3) Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,3), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, (2) Chirurgická klinika FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK v Plzni LIPOSARKOM DĚLOHY A. Bartáková Školitel: Doc. MUDr. J. Bouda, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN Plzeň KARCINOM PRSU MLADÝCH ŽEN: KORELACE MOLEKULÁRNĚ – GENETICKÝCH, KLINICKÝCH A MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ A. Skálová Školitel: Prof. MUDr. J. Fínek, Ph.D. Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň HLADKOSVALOVÉ STROMA RENÁLNÍCH KARCINOMŮ JE POLYKLONÁLNÍ A NENÍ SOUČÁSTÍ NEOPLASTICKÉHO PROCESU – MOLEKULÁRNĚ GENETICKÁ A IMUNOHISTOCHEMICKÁ STUDIE 14 PŘÍPADŮ J. Branžovský (1), F. Petersson (1,2), M. Michal (1), M. Hora (3) Školitel: Prof. MUDr. O. Hes, Ph.D. (1) (1) Šiklův patologicko-anatomický ústav, LF UK a FN Plzeň, (2) Department of Pathology, National University HealthSystemHospital, Singapore, (3) Urologická klinika, LF UK a FN Plzeň NOVÝ POHLED NA DIAGNOSTIKU ALERGIE NA VČELÍ A VOSÍ JED M. Vachová Školitel: Doc. MUDr. P. Panzner, CSc. Ústav imunologie a alergologie LF UK a FN Plzeň ZNAČENÍ A APLIKACE MEZENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU BILIÁRNÍ OBSTRUKCE J. Křečková, M. Miklíková, L. Vištejnová, R. Pálek, M. Skála, J. Rosendorf Školitelé: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň
14:20 Přestávka |
9
14:40 Postgraduální sekce IV. (velká posluchárna) Předsedající: Doc. MUDr. Milan Štengl, Ph.D. as. MUDr. Václav Liška, Ph.D.
ACIDÓZA A LEDVINY – JE ČAS PŘEPSAT UČEBNICE PATOFYZIOLOGIE? L. Ledvinová (1,2), J. Chvojka (1,2), J. Beneš (2,3) Školitelé: Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,2), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (4) (1) I. interní klinika FN a LF UK v Plzni, (2) Biomedicínské centrum, (3) Anesteziologicko-resuscitační klinika FN a LF UK v Plzni, (4) Ústav fyziologie LF UK v Plzni AKUTNÍ PYELONEFRITIDA V RETROSPEKTIVNĚ HODNOCENÉM SOUBORU DĚTÍ DO 2 LET VĚKU J. Zamboryová Školitelka: as. MUDr. K. Pizingerová, Ph.D. Dětská klinika LF UK a FN Plzeň CA125 V PERITONEÁLNÍM EFFLUENTU JAKO MARKER BIOKOMPATIBILITY PD ROZTOKŮ? A. Pöpperlová Školitelé: Prof. MUDr. S. Opatrná, Ph.D. (1), Doc. MUDr. D. Lysák, Ph.D. (2) (1) I. interní klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Hematologicko-onkologické oddělení LF UK a FN Plzeň KYSELINA HYALURONOVÁ JAKO UŽITEČNÝ NÁSTROJ PRO ZMÍRNĚNÍ CYTOTOXICKÉHO VLIVU SURFAKTANTŮ P. Sauerová (1), M. Verdánová (2), F. Mravec (3), T. Halasová (3), M. Pekař (3), Školitelka: RNDr. M. Hubálek Kalbáčová, Ph.D. (1,4) (1) Biomedicínské centrum LF v Plzni, UK v Praze, (2) Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK v Praze, (3) Centrum materiálového výzkumu, Fakulta chemická, VUT v Brně, (4) Ústav histologie a embryologie LF v Plzni, UK v Praze POROVNÁNÍ LÉČBY DIABETU POMOCÍ INTENZIFIKOVANÉHO INZULINOVÉHO REŽIMU S LÉČBOU POMOCÍ INZULINOVÉ PUMPY H. Česáková Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika FN Plzeň
10
|
POROVNÁNÍ DLOUHODOBÉ ENTERÁLNÍ VÝŽIVY A PANKREATICKÉ DIETY U PACIENTŮ S TĚŽKOU AKUTNÍ PANKREATITIDOU. PILOTNÍ DATA PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUDIE V. Česák Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika FN Plzeň
14:40 Postgraduální sekce V. (učebna 1) Předsedající: Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D. RNDr. Martin Pešta, Ph.D. ANALÝZA MORFOLOGIE EMBRYONÁLNÍHO MOZEČKOVÉHO TRANSPLANTÁTU U SCA2 MYŠÍ Z. Purkartová, J. Tůma, M. Pešta, V. Kulda, L. Hájková, O. Šebesta, F. Vožeh, J. Cendelín Školitel: Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc. Ústav patologické fyziologie LF UK Plzeň IMUNOBIOLOGICKÉ ÚČINKY TRILOBOLIDU A JAHO KONJUGÁTŮ L. Vejvodová, M. Jurášek, S. Rimpelová (3) Školitelé: Doc. RNDr. E. Kmoníčková, CSc. (1), Prof. RNDr. P. Drašar, DrSc. (2), Prof. Ing. T. Ruml, CSc.(3) (1) Ústav farmakologie a toxikologie LF UK Plzeň, (2) Ústav chemie přírodních látek, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha, (3) Ústav biochemie a mikrobiologie, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha MOŽNOSTI VYUŽITÍ VYSOCE ÚČINNÉ OXYGRAFIE K FUNKČNÍ ANALÝZE SPERMIÍ M. Čedíková, M. Grundmanová, Z. Tůma, M. Miklíková, P. Racková Školitelka: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (2, 3) (1) Ústav histologie a embryologie, (2) Ústav fyziologie, (3) Biomedicínské centrum MUTACE GENU IZOCITRÁT DEHYDROGENÁZY 1 (IDH1) A JEJÍ PROGNOSTICKÝ VÝZNAM U NEMOCNÝCH S MULTIFORMNÍM GLIOBLASTOMEM J. Polívka, M. Pešta Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), MUDr. J. Polívka, CSc. (2), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň
|
11
OPTIMALIZACE ZNAČENÍ MESENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK NANOČÁSTICEMI Fe3O4PRO SLEDOVÁNÍ V MAGNETICKÉ REZONANCI VE VÝZKUMU REGENERACE JATER M. Miklíková (1,3), L. Vištejnová (1,3), V. Liška (4), M. Holubová (1,3), D. Lysák (2), H. Mírka (5), M. Králíčková (1,3) Školitelé: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3), Doc. MUDr. D. Lysák, Ph.D. (2) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Hematologickoonkologické oddělení LF UK a FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň, (4) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň, (5) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň PŘEŽÍVÁNÍ A OBJEMOVÁ ANALÝZA TRANSPLANTÁTU V MOZEČKU MYŠÍHO MODELU OLIVOCEREBELÁRNÍ DEGENERACE K. Krakorová (1), J. Tůma (2,5), Z. Purkartová (2), V. Babuška (4), Z. Houdek (2), M. Čedíková (3,5) Školitelé: as. MUDr. J. Cendelín, Ph.D. (2,5), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (3,5) (1) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Ústav patologické fyziologie LF UK Plzeň, (3) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (4) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (5) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň
16:00 Zakončení konference 16.15 Vyhlášení vítězů
12
|
LISA - NOVÝ SOFTWARE PRO VOLUMETRII JATER K. Bajcurová, M. Jiřík, H. Mírka, M. Svobodová, J. Ludvík, V. Liška, V. Třeška Školitelé: as. MUDr. H. Mírka, Ph.D. (1), Ing. M. Svobodová, Ph.D. (2) (1) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň Východisko: Volumetrie je nedílnou součástí plánování jaterních operací. Provádí se před velkými resekčními výkony k určení předpokládaného residua jaterní tkáně a k posuzování efektu podpory regenerace jaterního parenchymu. K měření se v současnosti na Klinice zobrazovacích metod (KZM) používá komerční software SyngoVolume (Siemens, SRN), u kterého je nezbytné manuální obkreslení kontury orgánu na velkém počtu řezů. Hlavní nevýhodou této metody je časová náročnost. Vedle manuální volumetrie je ve světě vyvíjena řada systémů pro semiautomatickou a automatickou volumetrii, žádný z nich však neodpovídá specifickým požadavkům týmu při LF UK a FN v Plzni. Z tohoto důvodu je v rámci mezioborové spolupráce Chirurgické kliniky a KZM s Katedrou kybernetiky a mechaniky FAV-ZČU vyvíjený komplexní softwarový systém LISA (Liver SurgeryAnalyser) pro zpracování dat z CT a MR, který bude, kromě volumetrie, umožňovat i provádění virtuálních resekcí jater, automatické detekce a analýzy ložisek a predikce regenerace parenchymu. LISA v první etapě projektu nabízí stanovení objemu jater na základě obrazové segmentace CT dat pomocí algoritmu GraphCut. Cíle: Porovnat přesnost a časovou náročnost manuální a interaktivní volumetrie, zhodnotit nutnost radiologické edukace pro užívání softwaru LISA a porovnat závislost jeho funkčnosti na operačním systému (Linux Ubuntu, Mac OS X a Windows 7). Metodika: Měření byla provedena slepě třemi hodnotiteli s různým stupněm erudice v oboru (kvalifikovaný radiolog, radiolog v přípravě na atestaci a student LF bez radiologické erudice). Byla vybrána data z 30 CT jater provedených na KZM. Byla provedena manuální volumetrie a měření pomocí LISA za použití řezů o šíři 5 mm pro manuální měření a 0,6-1 mm a 5 mm pro LISA. Výsledky a závěr: Ukázala se velmi dobrá shoda mezi manuální volumetrií a LISA při použití 1 mm řezů (rozdíl oproti manuálnímu měření -0,1 a -2,5 %). U 5 mm řezů byl rozdíl větší (-7,8 a -9,5 %). Obě metody jsou závislé na uživateli, ovšem bez souvislosti s erudicí (neradiolog měl kratší časy a menší odchylku v objemu než radiolog s kratší erudicí). Volumetrie pomocí LISA je méně časově náročná (-37 až -53 %) a nezáleží na tom, jaká se použijí data. LISA má celkově tendenci objemy mírně podměřovat a je více závislá na patologii jater, která mění tvar nebo denzitu. Na platformách Linux Ubuntu a Mac Os X pracuje software bez problémů, ve Windows 7 je zatím pomalejší a vykazuje nižší stabilitu. Testování přispělo k vylepšení uživatelského prostředí LISA a vyladění parametrů algoritmu Graph-Cut. Podpora: LFP 04 Postdoc - Zvýšení kapacity vědeckovýzkumných týmů Univerzity Karlovy prostřednictvím nových pozic pro absolventy doktorandských studií CZ.1.07/2.3.00/30.0061; OPVK „Experimentální chirurgie – nové technologie v medicíně“ CZ 1.07/2.2.00/15.0049; grant IGA MZ ČR 13326.
OROFACIÁLNÍ ÚRAZY DĚTÍ ZŠ V PLZNI K. Bardová, M. Klímová, P. Prekopová Školitelka: Doc. MUDr. V. Merglová, CSc. Stomatologická klinika LF UK a FN Plzeň Východisko: Dětství je z hlediska úrazovosti velmi rizikovým obdobím života. Úrazy orofaciální oblasti nemají obvykle za následek hospitalizaci dítěte, jeho invaliditu či dokonce smrt, ale dlouhodobě zhoršují kvalitu života dítěte. Mezi nejčastější příčiny orofaciálních úrazů u dětí
|
13
patří pády při běhu či zakopnutí, údery do obličeje a sportovní aktivity. Údaje o výskytu orofaciálních úrazů u dětí v ČR nejsou známy. Cíl: Cílem retrospektivní studie bylo 1. zjistit výskyt orofaciálních úrazů u dětí navštěvujících základní školy v Plzni, 2. věk v době úrazu, 3. příčinu úrazu, 4. typ úrazu a 5. zda děti používají ochranné pomůcky při sportu včetně sportovních chráničů zubů a údaje porovnat se zahraničními studiemi. Metodika: K získání údajů byl použit dotazník obsahující 11 otázek. Do škol bylo doručeno 400 dotazníků, návratnost činila 69,5 %. Vyplněný dotazník jsme obdrželi od 278 dětí (143 dívek tj. 51,4 % a 135 chlapců tj. 48,6 %) ze základních škol s rozšířenou sportovní výukou v Plzni. Průměrný věk respondentů byl 13 roků. Soubor dotazovaných dětí tvořilo 173 dětí (62,5 %) sportujících závodně a 105 dětí (37,5 %) se sportovními aktivitami pouze ve škole a ve volném čase rekreačně. Děti se nejčastěji věnovaly kopané (34 dětí, tj. 19,7 %), lednímu hokeji (27 dětí, tj. 15,6 %) a aerobiku (23 dětí, tj. 13,3 %). Některé děti provozovaly závodně dva i více sportů. Výsledky: Zranění orofaciální oblasti uvedlo v dotazníku 44 dětí (15,8%), 29 dětí (10,4%) si úraz způsobilo při sportu, nejčastěji při kopané. 15 dětí (5,4 %) se poranilo ve škole, doma nebo na dětském hřišti. 14 dětí (44,0 %) uvedlo, že se poranilo ve věku 6 – 10 roků. Nejčastěji si děti poranily zuby (39 dětí, tj. 14,0 %). Úraz čelisti zaznamenalo v dotazníku pouze 5 dětí (1,8 %). Ochranné pomůcky při sportovních aktivitách používá 193 dětí (69,4 %), ale sportovní chránič zubů pouze 11 dětí (3,9 %) – 10 chlapců a 1 dívka. Závěr: Výskyt úrazů orofaciální oblasti u dětí navštěvujících ZŠ v Plzni odpovídá situaci v evropských státech. Používání chráničů zubů u sportujících dětí je minimální. Ze strany rodičů, trenérů, učitelů a zubních lékařů by problematice sportovních chráničů zubů měla být věnována větší pozornost.
LIPOSARKOM DĚLOHY A. Bartáková Školitel: Doc. MUDr. J. Bouda, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN Plzeň Úvod: Děložní sarkomy jsou vzácná nádorová onemocnění, představují 3 - 5% zhoubných nádorů dělohy. Incidence je 1,7/100 000 žen. Sarkomy jsou maligní tumory mezenchymálního původu, představují klinickopatologicky nesourodou skupinu s různou biologickou povahou. Děložní sarkomy mohou být kategorizovány jako prognosticky příznivé, s nízkým maligním potenciálem a relativně dobrou prognózou. Nebo také jako prognosticky nepříznivé, s vysokým maligním potenciálem, vysokým rizikem recidivy a progresí onemocnění. Jejich přesné histologické zařazení je důležité pro následný management léčby. Liposarkom je velmi vzácný typ sarkomu. V naší kazuistice prezentujeme sarkom mající diferenciaci jak do liposarkomu, tak do leiomyosarkomu s přechodem do malobuněčné komponenty. Leiomyosarkomy jsou obecně považovány za nádory s vysokým maligní, potenciálem. Gradingleiomyosarkomu i liposarkomu zůstává kontroverzní. Klinicky existují případy, které se vyznačují více indolentním průběhem, avšak stále nejsou známy histologické rysy, které by definitivně tuto podskupinu klasifikovaly. Kazuistika: 39- letá pacientka byla přijata pro bolesti břicha a zvětšování objemu břicha. Dle CT a USG byla zjištěna rezistence vyplňující téměř celou dutiny břišní, pravděpodobně vycházející z dělohy. Indikovali jsme laparotomii - abdominální hysterektomii s oboustrannou salpingektomií pro tumor dělohy, histologie viz výše. Pacientce byla doporučena aktinoterapie, kterou odmítla. 3 měsíce od operace se objevila recidiva, provedli jsme exstirpaci tumoru. Vzhledem k reziduálním amorfním hmotám difuzně v dutině břišní byla indikována hyperte-
14
|
mická intraperitoneální chemoterapie (HIPEC) společně s chirurgickým výkonem. Na poslední kontrole, 13 měsíců od zjištění tumoru, byla pacientka bez známek recidivy či generalizace primárního maligního onemocnění. Závěr: Liposarkom je vzácný nádor těla děložního s nejistým biologickým chováním, u kterého není jednoznačný management léčby. Pro zlepšení managementu léčby by mohla pomoci analýza dostatečného množství kazusitik, provedení klinických studií je pro malý počet případů obtížné.
VLIV β-GLUKANU Z HLÍVY ÚSTŘIČNÉ NA OXIDAČNÍ ÚČINKY A NA DISTRIBUCI ŠESTIMOCNÉHO CHROMU U POTKANŮ. P. Bíliková, H. Hájíčková, M. Bradová, L. Hronová Školitelka: as. MUDr. M. Bludovská, Ph.D. Ústav farmakologie a toxikologie LF UK Plzeň Glukany jsou polysacharidy, obsažené v buněčné stěně bakterií, hub a vyšších rostlin, jejichž jedinou strukturální jednotkou je glukóza. β-glukany jsou známé pro své imunomodulační, imunostimulační a protirakovinné účinky.V řadě studií byly popsány také jejich antioxidační a hepatoprotektivní účinky. Chrom je kov, který se vyskytuje ve dvou formách. V trojmocné formě ovlivňuje funkci inzulinu a tím se účastní metabolismu sacharidů, dále se účastní metabolismu proteinů, cholesterolu, je tedy biogenním prvkem. Šestimocný chróm se řadí mezi toxické kovy s karcinogenními a alergenními účinky. Ke vstupu do organismu může dojít prostřednictvím dýchacího ústrojí jako součásti prachových částic, které se uvolňují při spalování fosilních paliv a z cementáren. Dále perorálně prostřednictvím potravy a vody, kde zdrojem chrómu je například metalurgický průmysl, textilní průmysl nebo zpracovávání kůže. V neposlední řadě může dojít k absorpci kůží. V naší práci jsme sledovali možný vliv glukanu z hlívy ústřičné na oxidační účinky šestimocného chromu u potkaních samců. Pro naše účely jsme použili β(1,3/1,6)-D-glukan (pleuran) izolovaný z hlívy ústřičné (Pleurotusostreatus), který je často užíván jako potravinový doplněk. Chrom byl podán ve formě dichromanu draselného (K2Cr2O7). Pleuran by podáván po dobu 10 dní v dávce 250 mg/kg/den p.o. jednorázově, s poslední dávkou pleuranu byl intraperitoneálně aplikován K2Cr2O7 v dávce 40 mg/kg i.p. 48 hodin po podání chromu byly potkani usmrceni a byly odebrány orgány na analýzu. Následně byl stanoven obsah chromu, aktivity antioxidačních enzymů, hladina peroxidace lipidů a obsah glutathionu v játrech, ledvinách a mozku. Podání chromu vedlo ke změnám v aktivitách antioxidačních enzymů a především k výraznému zvýšení hladiny peroxidace lipidů v játrech. Podání pleuranu nepůsobilo při intoxikaci šestimocným chromem protektivně. Skupina zvířat, kterým byl podán pleuran spolu s chromem, měla proti skupině, která dostala pouze chrom, statisticky významně zvýšenou hladinu peroxidace lipidů v játrech. Pleuran také významně zvyšoval obsah chromu v játrech. I když byla opakovaně popsána schopnost β-glukanů snižovat parametry oxidačního stresu a působit hepatoprotektivně, v případě šestimocného chromu došlo naopak k potencování jeho prooxidačního účinku.
|
15
HLADKOSVALOVÉ STROMA RENÁLNÍCH KARCINOMŮ JE POLYKLONÁLNÍ A NENÍ SOUČÁSTÍ NEOPLASTICKÉHO PROCESU – MOLEKULÁRNĚ GENETICKÁ A IMUNOHISTOCHEMICKÁ STUDIE 14 PŘÍPADŮ J. Branžovský (1), F. Petersson (1,2), M. Michal (1), M. Hora (3) Školitel: Prof. MUDr. O. Hes, Ph.D. (1) (1) Šiklův patologicko-anatomický ústav, LF UK a FN Plzeň, (2) Department ofPathology, National University HealthSystemHospital, Singapore, (3) Urologická klinika, LF UK a FN Plzeň Celkově jsme identifikovali 27 ledvinných karcinomů s výraznou hladkosvalovoustromální komponentou (HSK). Vzhledem k využití analýzy HUMARA bylo možné dále zařadit jen ženy. Konečná sestava čítala 14 lézí: 4 angiomyoadenomatózní tumory/světlobuněčné papilární karcinomy, 5 konvenčních světlobuněčných karcinomů, 2 konvenční papilární karcinomy a 3 „ledvinné karcinomy s hojným hladkosvalovýmstromatem“, u kterých jsme se zaměřili na klonalitu HSK. Pomocí HUMARA jsme zjistili polyklonální, „reaktivní“ původ HSK u všech vyšetřitelných (8/14) případů. Na základě morfologického charakteru předpokládáme, že non-neoplastická HSK pravděpodobně vychází z buněk hladké svaloviny žil z periferní kapsulární oblasti nádoru nebo z kolagenních sept uvnitř tumorů. HSK někdy tvoří podstatnou část renální nádorové tkáně, kterou evidentně není možné ovlivnit cílenou léčbou. Lze tak částečně vysvětlit nerovnoměrnou odpověď některých tumorů na biologickou léčbu.
MOŽNOSTI VYUŽITÍ VYSOCE ÚČINNÉ OXYGRAFIE K FUNKČNÍ ANALÝZE SPERMIÍ M. Čedíková, M. Grundmanová, Z. Tůma, M. Miklíková, P. Racková Školitelka: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (2,3) (1) Ústav histologie a embryologie, (2) Ústav fyziologie, (3) Biomedicínské centrum Východisko: Snížená plodnost je rostoucím problémem mužské populace ve fertilním věku. Androgenní faktor je zodpovědný přibližně za 50% případů infertility, z 25% jsou příčiny stále neznámé. Z toho důvodu je nutné rozšířit diagnostické metody sledování kvality spermií a zaměřit se nejen na jejich morfologickou stránku, ale také na stránku funkční. Cíle: Cílem naší studie bylo komplexní stanovení respirační aktivity mitochondrií ve spermii a případné nalezení parametru, který by nejlépe koreloval s kvalitou motility spermie. Dále jsme se zaměřili na stanovení podílu oxidační fosforylace na dodávce energie nutné pro pohyb spermie. Metodika: Respirační aktivitu spermií jsme měřili na dvoukanálovém oxygrafuOroboros. Byla provedena podrobná analýza spotřeby kyslíku na nativním ejakulátu, pročištěných permeabilizovaných i intaktních spermiích a spermiích vystavených hypotonickému prostředí. Dále byla sledována aktivita jednotlivých komplexů dýchacího systému mitochondrie (komplex I, komplex II). Porovnávány byly vzorky od zdravých dárců (normozoospermatiků) a mužů s patologicky sníženou motilitou (asthenozoospermatiků). Výsledky: Po úplném zablokování oxidační fosforylace došlo k poklesu progresivní motility spermií o přibližně 60%, zbylých 40% energie je nejspíše dodávano glykolýzou. Statisticky jsme hodnotili možné korelace mezi respirační aktivitou v různých stavech zpracování ejakulátu a motilitou spermií. Jako nejvhodnější se jeví korelace progresivní motility a stavu LEAK (stav nutný k udržení mitochondriálního membránového potenciálu), R = - 0,66 (p < 0,05). Při porovnání respirační aktivity normozoospermatických a asthenozoospermatických vzorků byla nalezena snížená aktivita komplexu I. 16
|
Závěr: V naší studii jsme se zaměřili na respirační aktivitu mitochondrií lidských spermií. Výsledky studie ukazují, že tato metoda je na lidských spermiích využitelná a může podat nové informace o jejich funkční kvalitě. Potvrdili jsme sníženou aktivitu komplexu I u asthenozoospermatiků, ale zároveň jsme zjistili, že příspěvek komplexu I k celkové kapacitě oxidační fosforylace byl i u zdravých spermií relativně nižší než je tomu typicky v somatických buňkách. Lepší charakterizace mužských zárodečných buněk, ať zcela zdravých či s postiženou motilitou, nám pomůže lépe pochopit proces fyziologického oplodnění a zároveň i ve výběru té nejvíce životaschopné spermie pro léčbu neplodnosti metodami asistované reprodukce. Tato práce byla podpořena projektem ED2.1.00/03.0076, projektem specifického vysokoškolského výzkumu 260048/2014 a projektem GAUK 969212.
POROVNÁNÍ DLOUHODOBÉ ENTERÁLNÍ VÝŽIVY A PANKREATICKÉ DIETY U PACIENTŮ S TĚŽKOU AKUTNÍ PANKREATITIDOU. PILOTNÍ DATA PROSPEKTIVNÍ RANDOMIZOVANÉ STUIDE. V. Česák Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika FN Plzeň Úvod: Akutní pankreatitida je primárně neinfekční onemocnění slinivky břišní, jehož závažnost kolísá od lehkých forem s malým množstvím komplikací a poměrně brzkým uzdravením až po těžké formy s dlouhodobou hospitalizací a celou řadou komplikací. U těžké akutní pankreatitidy již byla řadou prací prokázána vyšší efektivita i bezpečnost enterální výživy a je tedy v dnešní době upřednostňována nad parenterální. Její podávání nasogastrickou sondou je dobře tolerováno u většiny pacientů a oproti nasojejunální sondě není statisticky významný rozdíl v efektivitě obou druhů sond, v počtu komplikací ani v délce hospitalizace. Stejně tak nebyl prokázán rozdíl efektivity z hlediska složení výživy (polymerní vs. oligomerní). I v kontextu nových guidelinesAmericanCollegeof Gastroenterology, které byly vydány na podzim 2013, zůstává výživa jedním z hlavních pilířů léčby akutní pankreatitidy. Nicméně dosud chybí data porovnávající vliv dlouhodobé enterální výživy ve srovnání s pankreatickou dietou. Cíl: Porovnat vliv dlouhodobé enterální výživy a pankreatické diety celkový výstup pacienta. Metodika: Studie probíhá od 11/2011 a jsou do ní zařazováni dospělí pacienti s těžkou akutní pankreatitidou bez rozdílu etiologie, pokud splní základní vstupní kritérium v podobě dostatečné tíže onemocnění, které hodnotíme pomocí mezinárodně uznávaných skórovacích systémů (Ransonscore, APACHE II score a Balthazarscore). Po zvládnutí akutní fáze onemocnění jsou pacienti randomizováni do 2 skupin (skupina A s enterální výživou, skupina B na per os příjmu pankreatické diety). Po dimisi probíhá dispenzarizace v nutriční ambulanci s cílem převedení skupiny A na per os příjem a dále roční sledování event. komplikací. Výsledky: Prozatím je ve studii zařazeno 15 pacientů. Z naší observace zatím vyplývá, že se významně nelišila délka hospitalizace u obou skupin, nebyly žádné komplikace stran tolerance obou druhů výživy, z hlediska komplikací byla nutná rehospitalizace u dvou pacientů z větve perorálního příjmu. Závěr: Naší hypotézou je, že vzhledem k současným a výše zmíněným poznatkům o dobré efektivitě enterální výživy podávané v průběhu těžké akutní pankreatitidy, nenajdeme statisticky významné rozdíly ani v případě jejího srovnání s per os příjmem pankreatické diety. K tomuto se ale zatím nemůžeme s jistotou vyjádřit vzhledem k aktuálnímu malému počtu zařazených pacientů.
|
17
POROVNÁNÍ LÉČBY DIABETU POMOCÍ INTENZIFIKOVANÉHO INZULINOVÉHO REŽIMU S LÉČBOU POMOCÍ INZULINOVÉ PUMPY. H. Česáková Školitel: Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. I. interní klinika FN Plzeň Úvod: V moderní diabetologii patří léčba intenzifikovaným inzulinovým režimem k nejběžnějším způsobům léčby diabetu a mnoha pracemi je prokázána lepší kompenzace diabetu v porovnání s konvenčním režimem. Ještě modernějším způsobem je pak u indikovaných pacientů léčba inzulinovou pumpou, která patří k nejdražším a zároveň nejefektivnějším metodám léčby. Vyžaduje však dobrou compliance pacienta a psychickou toleranci inzulinové pumpy. Řada studií se pak zabývala srovnáním léčby inzulinovou pumpou a intenzifikovaným inzulinovým režimem, kdy výsledky nemůžeme označit za zcela jednoznačné ve prospěch jedné či druhé metody u různých skupin diabetiků. Cíl: V naší retrospektivní observační studii jsme sledovali, zda bude mít vliv na kompenzaci diabetu změna strategie léčby z intenzifikovaného režimu na inzulinovou pumpu a následně i to, zda se změní kompenzace těchto pacientů po vysazení inzulinové pumpy a návratu k aplikaci inzulinu inzulinovými pery. Metodika: Do studie byli zařazeni diabetici 1. i 2. typu, kteří jsou sledováni v našem diabetologickém centru. Hodnotili jsme sledování v letech 1997 – 2012. U těchto pacientů jsme sledovali parametry kompenzace diabetu při intenzifikovaném inzulinovém režimu, následně při léčbě inzulinovou pumpou a poté po převedení pacientů zpět na bolusovou aplikaci inzulinu pery. Celková délka sledování pacientů byla 2 roky. Výsledky: V žádném sledovaném parametru nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi obdobím léčby diabetu inzulinovou pumpou a léčbou diabetu pomocí inzulinových per. Závěr: Z naší studie vyplývá, že v indikovaných případech změna terapie diabetu Z CSII na intenzifikovaný inzulinový režim, nemá negativní vliv na kompenzaci diabetu. Tuto změnu léčby by však měl provádět nejzkušenější lékař daného centra. Naopak změna léčby z intenzifikovaného režimu na léčbu inzulinovou pumpou vede přechodně ke zlepšení kompenzace, která se však po delší době navrací k původním hodnotám. Z dlouhodobého hlediska nejsou rozdíly statisticky významné.
REKOMBINANTNÍ HUMÁNNÍ ALKALICKÁ FOSFATÁZA (RECAP) V LÉČBĚ TĚŽKÉ SEPSE V. Danihel (1,2), L. Ledvinová (1,2), J. Chvojka (1,2), J. Beneš (2) Školitel: Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,2) (1) I. interní klinika FN a LF UK v Plzni, (2) Biomedicínské centrum, (3) Anesteziologicko-resuscitační klinika FN a LF UK v Plzni Východisko: Sepse je celosvětově nejčastější příčinou akutního poškození ledvin (AKI). V současnosti neexistuje jejich kauzální léčba. RecAP je slibnou, novou léčebnou molekulou. Dosud však nebylo provedeno její rigorózní preklinické testování ani nebyl objasněn mechanizmus jejího případného protektivního účinku. Cíl: Na klinicky relevantním modelu těžké sepse posoudit léčebný přínos RecAP se zaměřením na patofyziologii AKI. Metodika: U 16 anestezovaných, mechanicky ventilovaných selat byla vyvolána sterkorální peritonitida. Po 12 hodinách sepse byla zvířata randomizována do dvou skupin: kontrolní (n=8), 18
|
léčená (n=8). V čase 0, 12, 24, 36 hodin od indukce sepse jsme zaznamenávali parametry systémové hemodynamiky, regionální perfúze ledviny (ultrazvuková dopplerometrická sonda), mikrocirkulace a tkáňové oxygenace kůry i dřeně ledvin (Laser Doppler flowmetrie, optická fluorescence). Měřen byl i renální žilní tlak, renální bilance kyslíku a parametry energetického metabolizmu. Byly sledovány parametry systémové inflamace a oxidačního stresu. Pokus byl ukončen při úmrtí zvířete, nejpozději však po 48 hodinách od indukce sepse. Výsledky: RecAP neměla vliv na hyperdynamický, vasodilatační hemodynamický profil sepse. Obě skupiny se nelišily v průměrné dávce exogenního vazopresoru (noradrenalin), ale v průběhu experimentu bylo možné vysadit vazopresorickou podporu u 50% (3 z 6) selat léčených RecAP oproti 20% (1 z 5) u kontrolní skupiny. Nebyl prokázán vliv na systémovou zánětlivou odpověď (cytokiny). Léčba RecAP neovlivnila sepsí indukované změny renální makro- a mikrockulace . Četnost výskytu AKI byla 12,5% v obou skupinách. Závěr: RecAP neovlivnila typický hemodynamický a renální fenotyp těžké sepse. Tato skutečnost nevylučuje protektivní účinek na molekulární tkáňové úrovni, která je nyní analyzována. Nízká incidence AKI ve studované kohortě neumožňuje formulovat závěry stran vlivu ReAP na renální funkce. Vyšší zastoupení zvířat, u kterých došlo v průběhu léčby RecAP k vysazení oběhové podpory je podnětem k testování RecAP u modelu těžkého septického šoku. Práce byla podpořena Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36) a projektem CZ.1.05/2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
POROVNÁNÍ HODNOT PHI (INDEX ZDRAVÍ PROSTATY) A BIOPTICKÝCH VZORKŮ PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII O. Dolejšová (1), V. Eret (1), M. Hora (1), R. Fuchsová (2), O. Topolčan (2), O. Hes (3) Školitel: as. MUDr. V. Eret,Ph.D. (1) (1) Urologická klinika FN Plzeň, (2) Laboratoř imunochemické diagnostiky FN a LF v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, (3) Šiklův patologicko – anatomický ústav FN Plzeň Úvod: Nedostatečná specificita celkového PSA vede ke hledání nových markerů v diagnostice karcinomu prostaty. Slibnou možností se jeví stanovení pro PSA a z něho vypočtené hodnoty PHI – indexu zdraví prostaty. Metoda: V imunoanalytické laboratoři FN Plzeň byly stanoveny hodnoty celk. PSA, free PSA a pro PSA a vypočítána hodnota PHI. Vzorky po laparoskopické radikální prostatektomii byly zpracovány metodou whole- mountsections (celoplošné obří řezy) v Šiklově patologicko - anatomickém ústavu a byly stanoveny definitivní hodnoty Gleasonscore (GS). Hodnoty GS pak byly porovnány s výsledky předoperační biopsie prostaty a hodnotou PHI. Výsledky: Od 01/2013 do 03/2014 bylo provedeno 103 laparoskopických radikálních prostatektomií u biopticky verifikovaného karcinomu prostaty. Průměrný věk nemocných byl 64,4 let a průměrná hodnota PHI 65,92. K upgradu v hodnocení Gleasonscore mezi biopsií a definitivní histologií došlo v 45,63 % případů. Hodnoty PHI se pak významně lišily při porovnávání mezi jednotlivými hodnotami Gleasonscore. Závěr: PHI se jeví jako slibný marker v diagnostice karcinomu prostaty. Významná je korelace s Gleasonscore umožňující posouzení agresivity tumoru a tím i volby optimálního způsobu léčby nemocných s diagnostikovaným karcinomem prostaty. Dedikace: SVV 260 054 a projekt OPVK CZ.1.07/2.3.00/20.0040 MZ ČR – RVO (Fakultní nemocnice Plzeň – FNPl, 00669806)
|
19
KOMPLIKACE KRANIOPLASTIKY STERILIZOVANOU AUTOLOGNÍ KOSTNÍ PLOTÉNKOU PO DEKOMPRESIVNÍ KRANIEKTOMII J. Hommerová (1), J. Mraček (2) Školitel: MUDr. J. Polívka, CSc. (1) (1) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Neurochirurgické oddělení LF UK a FN Plzeň Úvod: Po dekompresivníkraniektomii je nezbytné po ústupu edému mozku provést kranioplastiku kostního defektu. Ke kranioplastice lze použít autologní kostní ploténku odstraněnou při dekompresi nebo různé alogenní materiály. Použití autologní kostní ploténky je vzhledem k dokonalé biokompatibilitě a nízké ceně stále považováno za metodu volby. Před replantací je kostní ploténka uchovávána v podkoží břišní stěny, zmražena nebo sterilizována. Výskyt komplikací po kranioplastice je vyšší než po jiných elektivních neurochirurgických výkonech. Mezi nejčastější komplikace patří ranná infekce (0-21,5%, median 7,9%) a resorpce kostní ploténky (4-10%). Cíl: Cílem práce je zhodnotit výskyt ranné infekce a resorpce u nemocných po kranioplastice autologní kostní ploténkou, která byla sterilizována v autoklávu. Metodika: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor nemocných v časovém úseku 10 let, u kterých byla provedena replantace autologní kostní ploténky sterilizované autoklávem po předchozí dekompresivníkraniektomii. Posuzovali jsme výskyt infekce a resorpce kostní ploténky. Infekce byla zjištěna lokálním klinickým vyšetřením (výskyt hnisavé píštěle), výskyt resorpce byl hodnocen klinickým vyšetřením nebo CT zobrazením. Výsledky: Zpracován byl soubor 150 nemocných (108 mužů, 42 žen). Zatímco výskyt infekce se pohyboval při dolním okraji v literatuře udávaného rozmezí, výskyt resopce byl nadprůměrný. Závěr: Kranioplastika autologní kostní ploténkou sterilizovanou v autoklávu je doprovázena nízkým rizikem infekce, avšak výrazným rizikem resorpce. Bude zvážen jiný způsob uchovávání kostní ploténky. Podpořeno: MZ ČR - RVO (Fakultní nemocnice Plzeň - FNPl, 00669806).
PROGNOSTICKÝ VÝZNAM STANOVENÍ FÚZNÍHO GENU TMPRSS2-ERG U KARCINOMU PROSTATY K. Hrdá, A. Müllerová, H. Holá Školitelé: as. MUDr. V. Kulda (1), as. RNDr. M. Pešta, Ph.D. (2) (1) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (2) Ústav biologie LF UK Plzeň Východisko: Karcinom prostaty je u mužů nejčastějším nádorem a třetí nejčastější příčinou úmrtí na maligní onemocnění. Rutinní stanovení sérových hodnot prostatického specifického antigenu (PSA) vede k odhalení časných stádií. Hlavní limitací PSA je však nízká pozitivní prediktivní hodnota. Karcinom prostaty je heterogenní onemocnění. Ve většině případů roste velmi pomalu, má malý potenciál k progresi a klinicky se někdy ani neprojevuje. Ale vyskytují se i formy s rychlým průběhem. Agresivní terapie karcinomu prostaty přináší pro pacienta řadu komplikací, proto jsou hledány nové markery schopné předpovědět progresi a generalizaci onemocnění. Současný výzkum ukazuje slibnou cestu, jak rozpoznat pacienty s nepříznivou prognózou (tj. pacienty, kteří by měli prospěch z radikální léčby). Jako klíčový v patogenezi agresivních forem karcinomu prostaty se ukazuje fúzní gen TMPRSS2-ERG. TMPRSS2 je transmembránová serinová proteáza specifická pro prostatu, jejíž exprese je řízena androgeny. ERG je gen z rodiny transkripčních faktorů ETS. Translokací vedoucí ke vzniku fúzního genu se dostane onkogen pod kontrolu promotoru závislého na androgenech. 20
|
Cíl: Cílem naší studie bylo stanovení exprese fúzního genu TMPRSS2-ERG a zhodnocení jeho prognostického potenciálu u karcinomu prostaty. Metodika: Studovaná skupina zahrnovala 108 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii pro karcinom prostaty. Předoperační hladina PSA proteinu jako rutinně používaného markeru byla měřena v periferní krvi. Přítomnost fúzního genu TMPRSS2-ERG byla stanovena v histologicky ověřené nádorové tkáni z formalinem fixovaných parafinových bločků (FFPE, formalin-fixedparaffin-embedded) pomocí RT real-timePCR s LNA sondou. Zvolili jsme analýzu na úrovni transkriptu (RNA), tj. po izolaci celkové RNA byla provedena reverzní transkripce s využitím náhodných hexanukleotidů jako primerů. Množství transkriptů pocházejících z fúzního genu TMPRSS2-ERG bylo následně stanoveno kvantitativní PCR metodou. Výsledky: Fúzní gen TMPRSS2-ERG byl detegován u 13 vzorků (12% pacientů). Zaznamenali jsme statisticky významný vztah přítomnosti fúzního genu TMPRSS2-ERG v nádorové tkáni a délky bezpříznakového období (disease-free interval, DFI) (p = 0,0020). Přítomnost fúzního genu znamenala horší prognózu. Závěr: Vztah mezi přítomností fúzního genu TMPRSS2-ERG a bezpříznakového období (času do progrese) je klinicky zajímavý výsledek. Toto stanovení by mohlo identifikovat pacienty s vysokou pravděpodobností progrese onemocnění a pomoci zvolit pro takové pacienty nejvhodnější terapii. Poděkování: Děkujeme Prof. MUDr. Ondřeji Hesovi, Ph.D. a Prof. MUDr. Milanu Horovi, Ph.D., MBA za poskytnutí vzorků a klinických dat. Práce byla podpořena projektem LFPUK SVV z.č. 260050.
FOKÁLNÍ INFEKCE ODONTOGENNÍHO PŮVODU M. Chalupová, J. Švejda Školitelé: as. MUDr. H. Hecová, Ph.D., as. MUDr. J. Stehlíková Stomatologická klinika FN a LF UK v Plzni Východisko: Fokální infekce odontogenního původu je definována jako chronické zánětlivé ložisko, které může vyvolat nebo zkomplikovat onemocnění jiného životně významného orgánu. Cíl: Cílem naší práce bylo zpracovat a vyhodnotit soubor pacientů, kteří byli odesláni na Stomatologickou kliniku FN a LF UK v Plzni k vyloučení fokální infekce odontogenního původu. Zároveň jsme zhodnotili stav chrupu u odesílaných pacientů. Metodika: Do souboru bylo celkem zařazeno 87 pacientů odeslaných ze 13 klinických oddělení. 86% z nich bylo odesláno před plánovaným operačním výkonem, 16% k vyhledání možného zdroje fokální infekce. Na základě lékařské dokumentace (klinické a rentgenologické vyšetření) byl vyhodnocen výskyt dentálních fokálních ložisek a případná hrozba fokální infekce z hlediska celkového onemocnění. Výsledky: V souboru 87 pacientů byla fokální infekce potvrzena u 50 případů. K extrakci bylo indikováno celkem 146 zubů, z toho 47 zubů bylo extrahováno ve frontálním úseku, 99 zubů v úseku distálním. U všech pacientů s bezzubou čelistí bylo riziko fokální infekce vyloučeno. U pacientů s radix relictae a semiretinovanými zuby bylo riziko fokální infekce 100%. Fokální infekci v naší studii dále představovaly zuby s periapikálními nálezy (94% pacientů) a nedokonale endodonticky ošetřené kořenové kanálky (92% pacientů). Z hlediska postižení parodontu byla fokální infekce nalezena u 79% pacientů. Závěr: Z výsledků naší studie vyplývá především nedostatečná kompletní sanace u odesílaných pacientů, a proto zdůrazňujeme nutnost včasného stomatologického vyšetření u celkově nemocných s rizikem dentální fokální infekce.
|
21
KONTINUÁLNÍ ANALÝZA VARIABILITY SRDEČNÍ FREKVENCE JAKO INDIKÁTOR ROZVOJE SEPSE V KLINICKY RELEVANTNÍM MODELU PRASETE D. Jarkovská, L. Ledvinová, V. Danihel, J. Beneš, J. Chvojka, J. Švíglerová, L. Nalos Školitelé: Doc. MUDr. M. Štengl, Ph.D. (1,2), Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,3) (1) Biomedicínské centrum, (2) Ústav fyziologie LF UK Plzeň, (3) I. interní klinika LF UK a FN Plzeň Východisko: Sepse představuje významný problém veřejného zdravotnictví s rozsáhlými socioekonomickými důsledky a vzrůstající mortalitou. Je definována jako systémová zánětlivá odpověď na infekci ovlivňující řadu orgánových soustav včetně srdeční a oběhové. Variabilita srdeční frekvence (HRV = heartrate variability) je sepsí významně ovlivněna a parametry získané analýzou HRV by mohly sloužit jako neinvazivní indikátor rozvoje sepse. Cíle: Sledovat a analyzovat vzájemný vztah hemodynamických parametrů a HRV kontinuálně v průběhu rozvoje sepse. Porovnat vývoj parametrů HRV v průběhu lehké a těžké sepse. Metodika: U 23 anestezovaných, mechanicky ventilovaných prasat byla prostřednictvím fekální peritonitidy vyvolána sepse pokračující dalších 48 hodin. U 11 zvířat byla 6 hodin po vyvolání sepse zahájena antibiotická léčba (skupina lehké sepse), u dalších 12 zvířat nikoliv (skupina těžké sepse). Hemodynamická měření byla prováděna každou hodinu za kontinuálního nahrávání EKG. Pomocí vlastního programu vytvořeného v prostředí softwaru MATLAB pak byly analyzovány hodinové úseky záznamu, ve kterých byly detekovány RR intervaly a vypočítány parametry HRV. Výsledky: U všech sledovaných zvířat se rozvinula typická hyperdynamická cirkulace se zvýšeným srdečním výdejem a sníženým systémovým cévním odporem. Vzrůst srdečního výdeje a pokles systémového cévního odporu byly po 30 hodinách od vyvolání sepse významně více vyjádřeny ve skupině těžké sepse. Všechny parametry HRV získané statistickou analýzou RRintervalů (SDNN, SDSD a pNN50), geometrickou analýzou histogramu RR-intervalů (HRV TI, TINN) a analýzou Poincarého grafů RR-intervalů (obsah a hlavní i vedlejší poloosa elipsy aproximující graf) odhalily v obou skupinách významný pokles HRV, k němuž došlo brzy po vyvolání sepse a který se udržel po celou dobu experimentu. Frekvenční analýza odhalila úbytek v oblasti vysoké a vzestup v oblasti nízké frekvence, což napovídá přesunu autonomní rovnováhy ve prospěch sympatického systému. Zatímco statistické parametry byly po 30 h od vyvolání sepse sníženy v obou experimentálních skupinách stejně, parametry získané geometrickou analýzou histogramu nebo analýzou Poincarého grafů vykazovaly významné rozdíly mezi skupinou lehké a těžké sepse. Závěr: Parametry HRV umožňují neinvazivní sledování vývoje sepse v klinicky relevantním prasečím modelu. Časový průběh parametrů HRV odpovídal hemodynamickým projevům sepse. Rozdílné hodnoty některých parametrů HRV (parametry získané geometrickou analýzou histogramu nebo analýzou Poincarého grafů) při lehké a těžké sepsi svědčí pro jejich značnou citlivost a vysoký potenciál při klinickém hodnocení a predikci vývoje sepse. Podpořeno Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36) a projektem ED2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
22
|
HLADINY SÉROVÝCH MARKERŮ V ČASNÉ DETEKCI KARCINOMU PROSTATY P. Kasik (1), R. Fuchsová (1), O. Topolčan (1), J. Windrichová (1), M. Hora (2), R Kučera (1), O. Dolejšová (2), L. Pecen (1) Školitel: Prof. MUDr. O. Topolčan, CSc. (1) Laboratoř imunodiagnostiky FN Plzeň, (2) Urologická klinika, FN a LF UK v Plzni Cíl: Monitorování změn hladin biomarkerů PSA, %freePSA, [-2] proPSA a výpočty PHI v časné diagnostice karcinomu prostaty. Metoda: V imunoanalytické laboratoři Fakultní nemocnice Plzeň byla vyšetřena séra 333 pacientů Urologické kliniky FN Plzeň s podezřením na karcinom prostaty, kteří podstoupili TRUS biopsii. Hodnotili jsme hladiny PSA, a pokud byl interval PSA mezi 0-20 ng/mL, stanovili jsme taktéž freePSA, [-2]proPSA a vypočítali %freePSA a ProstateHealth Index (PHI). Sledované biomarkery jsme stanovovali na chemiluminiscenční metodou na přístroji DxI 800 (BeckmanCoulter, USA). Periferní krev byla odebrána do VACUETTE ® (Greiner Bio-One, Austria). Všechny vzorky byly okamžitě alikvotovány, zamraženy a uskladněny při -80°C. Pro všechny statistické výpočty byl použit software SAS 9.2. Výsledky: Našli jsme signifikantně zvýšené hladiny [-2]proPSA, PHI a snížené %freePSA u pacientů s diagnostikovaným karcinomem prostaty potvrzeným biopsií prostaty, oproti pacientům s benigní hyperplazií prostaty ([-2]proPSAmedian 16 vs. 21 pg/mL, PHI median 35 vs. 62 and %freePSA 16,7 vs.11.7%). ROC křivka ukázala PHI jako nejlepší parametr k rozlišení benigního a maligního onemocnění prostaty. Závěr: Stanovovaný nový marker [-2]proPSA se zdá být značným přínosem v diferenciální diagnostice karcinomu prostaty. Studie podpořena projektem OPVK CZ.1.07/2.3.00/20.0040 a SVV 260 054.
PŘEŽÍVÁNÍ A OBJEMOVÁ ANALÝZA TRANSPLANTÁTU V MOZEČKU MYŠÍHO MODELU OLIVOCEREBELÁRNÍ DEGENERACE K. Krakorová (1), J. Tůma (2,5), Z. Purkartová (2), V. Babuška (4), Z. Houdek (2), M. Čedíková (3,5) Školitelé: as. MUDr. J. Cendelín, Ph.D. (2,5), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (3,5) (1) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Ústav patologické fyziologie LF UK Plzeň, (3) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (4) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (5) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň Regenerační procesy centrálního nervového systému jsou omezené a terapie onemocnění provázených ztrátou neuronů obtížná. Jednou z možností náhrady ztracené tkáně a indukce reparačních mechanismů je neurotransplantace, která skýtá velký potenciál v léčbě neuredegenerativních chorob. Mutantní myši Lurcher jsou modelem olivocerebelární degenerace. U heterozygotních jedinců dochází ke kompletní ztrátě Purkyňových buněk mozečku a sekundární redukci granulárních buněk a neuronů dolní olivy, což umožňuje výzkum obecných principů neurodegenerativních dějů in vivo. Cílem naší práce bylo zhodnocení přežívání a objemu transplantované solidní embryonální cerebelární tkáně do mozečků myší Lurcher a zdravých kontrolních myší typu wild. V experimentu byla do mozečků celkem 92 dospělých (3 - 4 měsíčních) myší Lurcher a wild transplantována cerebelární tkáň ve formě solidního štěpu. Byla získána z dvanáctidenních myších embryí, jejichž buňky exprimují EGFP (enhanced green fluorescent protein). Mozky pokusných myší byly vyšetřeny 2 nebo 6 měsíců po transplantaci. Ve frontálních řezech mozečkem, prodlouženou míchou, Varolovým mostem a mezencefalem byla hodnocena přítom-
|
23
nost transplantované tkáně podle její přirozené fluorescence EGFP a její objem byl odhadován u 44 myší na základě Cavalieriho principu pomocí programu ImageJ, pluginVolumest. Rozdíly v přežívání transplantátu byly hodnoceny Fisherovým testem, rozdíly v objemu transplantátu dvouvýběrovým permutačním t-testem. Po 2 měsících byl trasplantát přítomen u 14 myší Lurcher z 22 operovaných (63,6 %) a 17 z celkem 22 myší typu wild (77,3 %). 6 měsíců po transplantaci přežíval transplantát u 17 z 26 myší Lurcher (65,4 %) a u 16 z 22 operovaných myší typu wild (72,7 %). V přežívání transplantátu se tedy myši jednotlivých experimentálních skupin nelišily. V období 6 měsíců po transplantaci byl u myší Lurcher objem transplantátu signifikantně menší než u myší typu wild (p = 0,02). V období 2 měsíců po transplantaci nebyl tento rozdíl statisticky významný. U myší Lurcher navíc v řadě případů transplantát zasahoval z větší části do struktur k mozečku přiléhajících, zatímco oproti mozečku samotnému byl spíše ostře ohraničen. Studie ukázala, že neurodegenerativní změny tkáně mozečku myší Lurcher jsou ve srovnání se zdravou tkání v dlouhodobém horizontu nepříznivé pro vývoj embryonálního transplantátu. Práce byla podporována projekty SVV 260 053 a PRVOUK (projekt P36) a projektem CZ.1.05/2.1.00/03.0076 Evropského regionálního rozvojového fondu.
HISTOPATOLOGICKÉ MARKERY ANGIOGENEZE V JATERNÍCH METASTÁZÁCH KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU A. Králíčková Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), Doc. MUDr. O. Daum, Ph.D. (2), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (3) (1) Ústav histologie a embryologie LFP UK, (2) Šiklův ústav patologie LFP UK, (3) Chirurgická klinika LFP UK a FN Plzeň Východisko: Inhibice procesů angiogeneze je jednou ze zkoumaných cest léčby metastazujícího kolorektálního karcinomu. Angiogeneze je regulována množstvím faktorů, mj. VEGF (vascularendothelialgrowthfactor), které působí prostřednictvím specifických receptorů a jejich koreceptorů, např. VEGFR-1 (VEGF receptor) a NRP1 (neuropilin-1, koreceptor VEGFR). Ve vztahu k patologické cévní novotvorbě je zkoumán povrchový znak nezralých endotelových buněk CD105 (endoglin) a HIF(hypoxia-induciblefactor), jehož exprese odráží metabolické nároky tkáně. V literatuře nenacházíme shodu v metodice ani ve výsledcích stávajících histopatologických analýz mikrovaskulatury jaterních metastáz karcinomu kolorekta. Cíl: Kvantitativní stanovení vaskularizace jaterních metastáz kolorektálního karcinomu pomocí imunohistochemického průkazu povrchového znaku endotelových buněk CD34 a CD105 a posouzení lokální stimulace angiogeneze na základě stanovení markeru VEGF. Metodika: Ve vzorcích jaterních metastáz kolorektálního karcinomu (n = 13) jsme imunohistochemicky prokázali endotel cév (CD34 a CD105)a posuzovali lokální stimulaci angiogeneze (VEGF) zvlášť pro periferii, centrum tumoru a okolní nenádorové oblasti. V každém ze tří kompartmentů bylo systematicky nasnímáno 8 zorných polí při zvětšení 20x a v nich byla kvantifikována mikrovaskulárnídenzita a plošný podíl VEGF. Hodnota mikrovaskulárnídenzity byla přepočítána na plochu stromatu. Hodnoty z centra a periferie nádoru byly dodatečně zprůměrovány do jedné hodnoty reprezentující nádor jako celek. Výsledky: Mikrovaskulárnídenzita CD34 pozitivních mikrocév byla vyšší v periferii než v centru tumoru (p = 0,023), v periferii tumoru než v okolní nenádorové jaterní tkáni (p = 0,005) a zároveň byla vyšší v tumoru jako celku než v okolní jaterní tkáni (p = 0,005). Denzita CD34 pozitivních mikrocév byla vyšší než u CD105 pozitivních mikrocév v centru tumoru (p=0,023), v periferii (p = 0,002) a také po zprůměrování centra a periferie (p = 0,003). Mezi oběma markery korelovala denzita v centru (R = 0,65) i v periferii nádoru (R = 0,78). U CD105 korelovala mikrovaskulární24
|
denzita v centru tumoru s hustotou mikrocév v jeho periferii (R = 0,80). Plošný podíl VEGF pozitivní tkáně byl vyšší v tumoru jako celku než v okolní jaterní tkáni (p = 0,04). Závěr: Celková mikrovaskularita byla vyšší v periferii metastáz než v jejich centru a okolní jaterní tkáni. Novotvorba cév v centru i v periferii téhož nádoru probíhala srovnatelně. Pozitivita VEGF v tumoru byla vyšší než v okolních játrech. Pro doplnění navrhujeme posoudit poměr mikrovaskulárnídenzity CD105/CD34 pozitivních mikrocév, který udává podíl novotvořených cév na celkové vaskularizaci tumoru a je možným kritériem citlivosti metastáz na antiangiogenní léčbu. Angiogeneze bude komplexně posouzena kvantifikací exprese VEGFR-1, NRP1 a HIF. Podpora: Podpořeno projektem IGA MZ 13326 a projektem ED2.1.00/03.0076 a projektem Prvouk P36 LF UK v Plzni.
ZNAČENÍ A APLIKACE MEZENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK V EXPERIMENTÁLNÍM MODELU BILIÁRNÍ OBSTRUKCE J. Křečková, M. Miklíková, L. Vištejnová, R. Pálek, M. Skála, J. Rosendorf Školitelé: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň Úvod: Mezenchymální kmenové buňky (MSC) jsou považovány za extrahepatální jaterní progenitory , které se mohou účastnit regenerativního procesu u poškozeného jaterního parenchymu. MSC mohou napomáhat regeneraci jater diferenciací ve funkční hepatocyty nebo jako parakrinní zdroj růstových faktorů a jiných působků. Cíl: Naším cílem bylo zavedení a standardizace metodiky zpracování a aplikace mezenchymálních kmenových buněk do portální žíly prasete domácího v experimentálním modelu. Metodika: MSC byly odebrány pomocí punkční jehly pro odběr kostní dřeně do odběrového media v množství 20 až 30ml (fosfátový pufr nebo fyziologický roztok s heparinem v poměru 1:1) a izolovány gradientovou centrifugací. Získaná buněčná frakce byla kultivována po dobu 14 dní v kultivační médium při 37°C a 5% CO2 a zamražena. Z jedné izolace bylo takto získáno 6-20 x 106 buněk. 14 dní před aplikací MSC do venaportae byly buňky rozmraženy a kultivovány v kultivační médium při 37°C a 5% CO2. Tento postup byl standardizován a MSC ho snášely bez vlivu na jejich viabilitu. 3 dny před aplikací byly MSC značeny nanočásticemi Fe (100 µg/ ml), v den aplikace zpracovány pomocí trypsinu do buněčné suspenze (100 ml fyziologického roztoku) a pomocí i.v. kanyly autologně aplikovány do venaportae experimentálního zvířete. Výsledky: Dosud bylo odebráno 26 vzorků kostní dřeně. Experimentálním zvířatům s jaterní steatofibrózou na podkladě biliární obstrukce byla v 6 případech aplikována suspenze MSC. Po ukončení experimentu byly odebrány vzorky tkání k průkazu označených kmenových buněk histologicky i standardními zobrazovacími metodami (MRI). Jednalo se o vzorek parenchymu jater, plic, sleziny, pankreatu a lymfatických uzlin. Jejich histologické a imunohistochemické zpracování probíhá. Závěr: Během této práce byla standardizována metodika izolace, zpracování a aplikace MSC do venaportae experimentálního zvířete. Bude následovat histologická a imunohistochemická analýza odebraných tkání za účelem lokalizace aplikovaných MSC a za účelem evaluace vlivu MSC na regeneraci jater poškozených steatofibrózou.
|
25
ANALÝZA PYLOVÝCH SENZIBILIZAČNÍCH PROFILŮ U PACIENTŮ PLZEŇSKÉHO REIGIONU N. Kubínová Školitelé: Doc. MUDr. P. Panzner, CSc., MUDr. M. Vachová, MUDr. P. Vítovcová Ústav imunologie a alergologie LF UK Plzeň Molekulární diagnostika alergií a microarray technologie umožnila nový pohled na senzibilizační profily z klinického a epidemiologického hlediska. Tyto moderní prostředky byly použity ke zjištění senzibilizačních profilů u pacientů s pylovou senzibilizací. Retrospektivně byla analyzována séra 1 331 pacientů, kteří byli vyšetřeni pro podezření na alergii od listopadu roku 2011 do června 2013 v Ústavu imunologie a alergologie FN Plzeň. Z celkového souboru bylo detailněji vyšetřeno 826 pacientů, kteří vykazovali pozitivitu na alespoň 1 pylovou komponentu. Detekce specifického IgE byla provedena pomocí imunoesejeImunoCAP ISAC microarray, která obsahuje 112 alergenových molekul. Výsledky: 83,5% pylově senzibilizovaných pacientů bylo senzitivní také k nejméně jedné nepylové alergenové komponentě. Nejčastěji byly senzibilizace pozorovány k molekulám specifickým pro pyly trav (nejvíce k Phl p 1 - 65,6%) a další nejčastější senzibilizace byly pozorovány k molekulám specifickým pro pyly břízovitých stromů (nejvíce k Bet v - 1 51,9%). Trávové a břízovité komponenty tvořily majoritní část pylových senzibilizací. Nečekaně vysoká byla frekvence pozorovaných senzibilizací k cypřišovitým specifickým molekulám (15,1%), olivovníkovitým specifickým molekulám (12,3%) a k platanovitým specifickým molekulám Pla a 2 (14,2%). Frekvence senzibilizací k ostatním molekulám byly v očekávaných mezích (Art v 1 13.2%, Pla l 1 10.8%, Che a 1 9.6%, Par j 2 1.1%, Amb a 1 0.9%, Sal k 1 0.4%). Závěr: Molekulární diagnostika alergií podává přesnější a komplexnější výsledky ve srovnání s metodikami založenými na alergenových extraktech. Geografické rozdíly v senzibilizačních vzorech mohou odrážet různý způsob senzibilizace na stejný alergen. Relativně vysoká míra senzibilizace pozorovaná k cypřišům, olivovníkům a platanům je ve střední Evropě překvapující. Senzibilizační frekvence k různým složkám jednotlivých pylových druhů je důležitá pro specifickou imunoterapii pylových alergií a pro optimalizaci složení imunoterapeutických vakcín v daném regionu.
ACIDÓZA A LEDVINY – JE ČAS PŘEPSAT UČEBNICE PATOFYZIOLOGIE? L. Ledvinová (1,2), J. Chvojka (1,2), J. Beneš,(2,3) Školitelé: Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. (1,2), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (4) (1) 1. interní klinika FN a LF UK v Plzni, (2) Biomedicínské centrum, (3) Anesteziologicko-resuscitační klinika FN a LF UK v Plzni, (4) Ústav fyziologie LF UK v Plzni Východisko: Literatura připisuje acidóze široké spektrum nežádoucích účinků. Přibývá ale důkazů o možném protektivním vlivu acidózy ve stresové situaci utlumením buněčné energetiky a snížením nároků tkání na kyslík. Ledviny jsou velmi citlivou a častou obětí rozličných patofyziologických inzultů. Je proto nutné vytrvale hledat slibné ochranné a léčebné modality, z nichž jednu by permisivní acidóza teoreticky mohla představovat. Cíl: Ozřejmit patofyziologické důsledky působení hyperkapnické (HCA) a metabolické (MAC) acidózy v ledvinách. Metodika: U 24 sedovaných, ventilovaných a instrumentovaných selat jsme hodnotili globální renální hemodynamiku, korovou mikrocirkulaci, parametry kyslíkového a energetického meta26
|
bolismu (poměr laktát/pyruvát, acetoacetát/3-hydroxybutyrát, analýza funkce mitochondriáního řetězce). Zvířata byla randomizována do tří skupin: 1) MAC, s acidózou indukovanou infuzí HCl (n=8), 2) HCA - navozena zvyšováním inspirační frakce CO2 (n=8), 3) kontrolní skupina (n=8). Data byla zaznamenána po zotavení z operace, při pH 7.25 a pH 7.1 (vždy po 60 minutách stabilního stavu). Výsledky: Průtok renální tepnou zůstal při obou typech progresivní acidózy konstantní, stejně tak acidóza zřetelně neovlivnila mikrocirkulaci v kůře ledviny. V HCA stoupal pO2 v kůře ledviny, paradoxně ale vzrostla globální extrakce kyslíku ledvinou. MAC ani HCA neovlivnila redoxní stav cytosolu (vyjádřený poměrem laktátu k pyruvátu), ale HCA zřetelně alterovala redoxní stav mitochondrie – poklesl poměr acetoacetátu k betahydroxybuyrátu. High-resolution respirometrie odhalila významný vliv HCA na mitochondriální respirační řetězec v podobě utlumení aktivity komplexu II oxidativní fosforylace. Závěr: Výsledky získané z klinicky relevantního modelu acidózy rozporují dosavadní literární údaje o přímém vlivu acidózy na renální krevní průtok a přinášejí zcela nové informace o vlivu různých typů acidóz na renální tkáňovou oxygenaci a energetický metabolizmus. Práce byla podpořena Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36) a projektem CZ.1.05/2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
OPTIMALIZACE ZNAČENÍ MESENCHYMÁLNÍCH KMENOVÝCH BUNĚK NANOČÁSTICEMI Fe3O4PRO SLEDOVÁNÍ V MAGNETICKÉ REZONANCI VE VÝZKUMU REGENERACE JATER M. Miklíková (1,3), L. Vištejnová (1,3), V. Liška (4), M. Holubová (1,3), D. Lysák (2), H. Mírka (5), M. Králíčková (1,3) Školitelé: Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3), Doc. MUDr. D. Lysák, Ph.D. (2) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Hematologicko-onkologické oddělení LF UK a FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň, (4) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň, (5) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň Východisko: Mesenchymální kmenové buňky (MSC) mají regenerační a imunomodulační potenciál, který lze aplikovat i v léčbě jaterního selhání. Pro studium účinků MSC je důležitá možnost jejich sledování v organismu, například pomocí magnetické rezonance (MR), kdy lze MSC značit vhodnou kontrastní látkou viditelnou v MR. Cíle: Cílem práce bylo optimalizovat značení MSC nanočásticemi Fe, najít efektivní koncentraci a čas pro dostatečné značení MSC Fe a stanovit minimální počet MSC, který lze detekovat pomocí MR. Metodika: Po izolaci MSC z kostní dřeně prasat a ověření jejich fenotypu následovala 24 hodinová kultivace. V dalším kroku byly do média k MSC přidány Fe nanočástice v koncentracích 25, 50 a 100 μg/ml. V časech 24, 48 a 72 hodin pak bylo sledováno vychytávání Fe MSC metodou barvení Prussian blue (PB). Stabilita udržení Fe v MSC byla ověřena po kultivaci buněk v čistém médiu metodou PB opět v časech 24, 48 a 72 hodin. Efekt koncentrací Fe na viabilitu MSC byl posouzen pomocí MTT testu. Pro in vitro MR sledování byla do 1,5ml zkumavek aplikována různá množství značených MSC (5 x 103 – 1 x 106). Po centrifugaci (5 min, 210 x g), byla provedena MR (T2* vážený obraz). Výsledky: Prasečí MSC lze pro potřeby MR sledování značit Fe nanočásticemi bez efektu na jejich viabilitu, jak dokazují výsledky provedených MTT testů. Jako nejefektivnější způsob značení byla zjištěna koncentrace Fe 100 μg/ml s působením na MSC 72 hodin. Značené MSC lze sledovat v MR (T2* vážený obraz), nejnižší detekovatelní množství MSC v MR bylo 250 000 buněk.
|
27
Závěr: Během této práce se podařilo optimalizovat značení MSC pomocí nanočástic Fe pro účely sledování buněk v magnetické rezonanci. Samotné použití v magnetické rezonanci in vivo musí být však ještě optimalizováno. Tato práce byla podpořena CZ.1.05/2.1.00/03.0076 z evropských fondů regionálního rozvoje.
TESTOVÁNÍ BIOKOMPATIBILITY ULTRA JEMNÉHO A NANOSTRUKTUROVANÉHO TITANU PRO POUŽITÍ V TKÁŇOVÉM INŽENÝRSTVÍ L. Ostrovská (1), L. Vištejnová (1,3), J. Džugan (2), P. Sláma (2) Školitelka: RNDr. M. Hubálek Kalbáčová, Ph.D. (1)(3) (1) Biomedicínské centrum LF UK Plzeň, (2) COMTES FHT a.s., Dobřany, (3) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň Východisko: V současné době je věnována stále větší pozornost vývoji a přípravě funkčních materiálů připomínajících reálnou tkáň. Významným pokrokem se stala kontrolovaná příprava nanometrových struktur, které svými rozměry odpovídají extracelulárnímu prostředí tkáně a dávají buňkám možnost kvalitnější adheze i následné proliferace. Slibným materiálem pro budoucí aplikace je ultra jemný a nanostrukturovaný titan vyráběný metodou tváření za extrémních plastických deformací. Vysoká odolnost, biokompatibilita a výjimečné mechanické vlastnosti tohoto materiálu nabízejí zajímavou možnost pro vývoj nových stomatologických a ortopedických implantátů. Cíle: Cílem této práce bylo studium interakce různých buněčných typů s ultra jemným a nanostrukturovaným titanem Gr. 2 a porovnání vlivu úpravy povrchu vzorků leštěním a broušením na jejich buněčnou adhezi, metabolickou aktivitu a proliferaci. Metodika: Lidské linie osteoblastů (SAOS-2) a keratinocytů (HaCaT) a lidské mezenchymální kmenové buňky (MSC) byly kultivovány na titanových vzorcích po dobu 2 a 48 hod, kdy byl určen jejich počet a velikost. Po 48 hod kultivace byla stanovena metabolická aktivita a současně míra produkce pro-zánětlivých cytokinů (IL-6, IL-8). Výsledky: Všechny studované buněčné typy dobře adherovaly na povrchy nanotitanů, v případě osteoblastů a kmenových buněk dokonce lépe než na kontrolní polystyren. Metabolická aktivita byla ovšem v porovnání s kontrolou snížena, stejně jako velikost buněk. Dá se předpokládat, že buňky měly sníženou proliferační schopnost. Naproti tomu keratinocyty nejenže hůře rostly, ale i hůře adherovaly na testované povrchy. Přesto ale aktivace imunitní odpovědi ve formě zvýšené produkce pro-zánětlivých cytokinů IL-6 a IL-8 vlivem titanových vzorků nebyla registrována, a to u žádného z buněčných typů. Závěr: Výsledky ukazují, že povrchy titanu s nanorozměry podporují adhezi zejména kostních a kmenových buněk a jedná se tedy o materiál vhodný k použití v regenerativní medicíně. Naopak, pro keratinocyty se zdá být tento materiál nevhodný. V dalším studiu je potřeba se zaměřit na dlouhodobější vliv titanových vzorků na chování buněk (proliferace, diferenciace, produkce extracelulární hmoty).
28
|
MIKROVASKULARITA JATERNÍHO PARENCHYMU V EXPERIMENTU A JEJÍ KLINICKÉ KORELACE R. Pálek, M. Skála, J. Rosendorf, M. Emingr, O. Troup Školitelé: as. MUDr. L. Eberlová, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,4), as. MUDr. H. Mírka, Ph.D. (3,4) (1) Ústav anatomie LF UK Plzeň, (2) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň, (3) Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň, (4) Biomedicínské Centrum LF UK a FN Plzeň Východisko: Mikrovaskularita jaterního parenchymu je v současné době pokládána za významný faktor jeho regenerační kapacity a současně její patologické formy odpovídají difúzním onemocněním jater. Porozumění mikrovaskularitě je chápáno jako jeden z klíčů k dalšímu rozvoji jaterní chirurgie. Prase domácí, které se po stránce morfologické i fyziologické podobá lidskému organismu, je jedním z nejčastěji používaných biomedicínských modelů. Metodika, materiál: Játra dvou prasat domácích (P1 hmotnost 12 kg, stáří 42 dní, P2 hmotnost 25 kg stáří 70 dní) byla odebrána po jejich propláchnutí heparinovým roztokem in vivo. Poté byl proveden nástřik v. portae epoxidovou pryskyřicí Biodur E20 (Biodurproducts, Heidelberg, Germany). Po jejím ztuhnutí byla jaterní tkáň odleptána 15% roztokem KOH. Odlitky jaterních cév byly nejdříve analyzovány pomocí makro-CT. Následovaly rekonstrukce mikrovaskularity jater na segmentech velikosti 5x5 cm a poté pro získání kvalitního zobrazení mikrovaskularity jednotlivých lalůčků, sinusoid a dalších mikroanatomických vztahů 1x1 cm. Výsledky: Mikro-CT umožňuje 3D rekonstrukci cév jaterních lalůčků. Tato rekonstrukce nám umožňuje sledovat mikrovaskularitu jater od terminálních větví portální žíly, přes sinusoidy k centrální žíle a dále do jaterních žil a to vždy v prostorovém uspořádání. Tímto způsobem lze získat modely několika sousedících jaterních lalůčků. Jako velmi překvapivý nález se jeví četné, tortuózní až varikózní útvary v průběhu jaterních sinusoid. Zcela unikátní je zobrazení intrahepatálníportokavální anastomózy na úrovni mikrořečiště. Závěr: Výjimečnost naší studie je založena na tomografickém vyšetření korozivních preparátů kompletně proplněného jaterního mikrořečiště. Technická náročnost pro získání tak objemného, plně proplněného korozivního preparátu, je značná. Protokol přípravy je zcela originální, podle dostupných zdrojů dosud nepublikovaný. Jelikož jsme výše popsané morfologické nálezy pozorovali na preparátech dvou odlišných zvířat, domníváme se, že se nejedná o artefakty, ale o nové zobrazení dosud jen obtížně zobrazitelných struktur. Předpokládáme využití těchto výsledků při přípravě softawarových modelů jaterní perfúze a regenerace a jejich následnou aplikaci v klinické praxi. Podpora: Studie byla podpořena granty IGA MZ ČR 13326, projektem ED2.1.00/03.0076 (EuropeanRegionalDevelopmentFund) a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).
CIRKULUJÍCÍ NÁDOROVÉ BUŇKY V PROGNÓZE A PREDIKCI ÚČINNOSTI LÉČBY KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU P. Pitule (1,3), O. Vyčítal (2,3), P. Ostašov (1,3) Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,3), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, (2) Chirurgická klinika FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK v Plzni Východisko: Nádor tlustého střeva a konečníku je ve svém pokročilém stádiu velice závažné onemocnění. Nádorové buňky z primárního ložiska jsou schopné vycestovat do vzdálených orgánů a tvořit sekundární nádory, nejčastěji v játrech. Od okamžiku uvolnění až do chvíle
|
29
diapedézy do cílového místa kolují cévním či lymfatickým řečištěm jako takzvané cirkulující nádorové buňky (CTC). Během tohoto období je možná jejich izolace z krve a na základě jejich vlastností jsme schopni získat podstatné informace o primárním nádoru či o metastázách, protože cirkulující nádorové buňky se mohou uvolňovat i z nich. Analýza CTC umožňuje sledovat evoluci v rámci nádoru, odpověď na používanou léčbu či objevit klony odolné k použité terapii. Cíle: Práce se zaměřuje na pacienty s pokročilým nádorem tlustého střeva a konečníku se synchronními jaterními metastázemi s cílem porovnat kvantitu a kvalitu cirkulujících nádorových buněk z časového hlediska. Metodika: Periferní krev je pacientům odebírána v šesti časových bodech, během operace získáme i otiskové preparáty nádorové tkáně jako kontrolní vzorek. Krevní vzorky jsou zpracovány na suspenzi jaderných buněk a naneseny na vysoce adhezivní podložní skla. Oproti jiným metodám zaměřených na izolaci CTC neprocházejí vzorky žádným specifickým obohacením, což umožňuje sledovat buňky v porovnání s fyziologickými krevními buňkami a nepřijdeme o žádnou potenciálně podstatnou buněčnou frakci. Podložní skla jsou dlouhodobě skladována a následně analyzována ve spolupráci s laboratoří Prof. Kuhna z TheScrippsResearch Institute. Analýza spočívá ve fluorescenčním označení preparátu proti CD45 (znak leukocytů), cytokeratinům (znak epiteliálních buněk) a jádra pomocí DAPI. Preparáty jsou nasnímány automatickou mikroskopovací stanicí a získaná data analyzována s cílem identifikovat CTC. Jednotlivé buňky jsou poté mikromanipulátorem sebrány a připraveny pro sekvenaci. DNA z každé buňky je analyzována na přítomnost a pozici variací v počtu kopií a výsledná data jsou použita k sestavení evolučního stromu a k charakterizaci vlastností jednotlivých CTC. Výsledky: Vzhledem k nízkému počtu pacientů splňujících vstupní kritéria máme v současné době odebrány vzorky od 3 dárců operovaných na Chirurgické klinice FN Plzeň. U všech se podařilo vytvořit dostatečné množství preparátů, které jsou uloženy pro expedici v posledním dubnovém týdnu. Analýza vzorků proběhne v laboratoři amerického spolupracovníka z důvodu nedostačujícího vybavení na naší fakultě. V souvislosti s dostavbou Biomedicínského centra se v druhé polovině roku všechny kroky plně přesunou na naše pracoviště. Závěr: Cirkulující nádorové buňky mohou sloužit jako důležitý znak při sledování vývoje a odpovědi nádoru na podávanou léčbu. Naším cílem je vytvořit protokol, na jehož základě bude možné modifikovat léčbu dle změny vlastností cirkulujících nádorových buněk ještě dříve, než dojde ke klinickým příznakům rezistence na podávanou terapii. Podpora: Studie je podpořena granty IGA MZ ČR NR 12025 a 14329, GAUK 1268213, Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36) a projektem ED2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
V02MAX a 6MWT U NEMOCNÝCH S TĚŽKÝM OBSTRUKČNÍM SPÁNKOVÝM SYNDROMEM NEBO OBEZITY HYPOVENTILAČNÍM SYNDROMEM – PŘED A PŘI LÉČBĚ CPAP/BIPAP TERAPIÍ M. Plačková (4. ročník DSP) Školitelé: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc. Klinika tuberkulózy a respiračních nemocí Ostrava a Klinika pneumologie FN Plzeň Východisko: Pacienti s těžkým obstrukčním spánkovým syndromem nebo obezity hypoventilačním syndromem, u nichž je indikována léčba kontinuálním přetlakem, trpí řadou komorbidit. Velkým problémem bývá obezita, nadměrná denní spavost a snížená kondice. Při léčbě přetlakem (CPAP/BiPAP) by mělo dojít ke zlepšení kvality spánku a tím ke zmírnění nadměrné denní spavosti a snad i ke zlepšení aktivity během dne. Cíl: Ověření, zda by bylo možné využít sledování vývoje VO2max a 6MWT během léčby přetla30
|
kem jako ukazatele k hodnocení zlepšování kondice nemocných. Metodika: Bylo osloveno celkem 83 pacientů, ale jen 38 bylo zařazeno do našeho sledování. Pacienti měli prokázaný těžký obstrukční spánkový syndrom (OSAS), obezity hypoventilační syndrom (OHS), nebo kombinaci obou nemocí. Byla u nich indikována léčba kontinuálním přetlakem. Pacienti byli nejprve vyšetřeni limitovanou polygrafií a při průkazu OSAS či OHS byli, s jejich souhlasem, zařazeni do sledování, které spočívalo v provedení třech spiroergometrických vyšetření a 6MWT. Vstupní spiroergometrie + 6MWT byly provedeny před zahájením léčby, druhá vyšetření 2-3 měsíce po zahájení léčby přetlakem a poslední pak po půl roce užívání CPAP/BiPAP. Výsledky: Zařazeno bylo 38 pacientů, sledování po 2-3 měsících dokončilo 36 pacientů a po 6 měsících zatím 33 pacientů. Po 2 měsících se zlepšila ušlá vzdálenost při 6MWT u 64% nemocných, průměrně o 76,3 metrů, u 11 (30.5%) pacientů pak došlo ke zhoršení ušlé vzdálenosti o 45,5 metrů. Po půl roce se zlepšilo v 6MWT 79% zařazených a to průměrně o 71,5m, zhoršili se pouze 4 pacienti. Průměrně byl rozdíl mezi hodnotami vstupního 6MWT a kontrolou po 2- 3 měsících + 34 metrů a po půl roce + 38 metrů. Průměrná vstupní VO2max byla 17,25 ml/kg/min. Po 2-3 měsících se zlepšilo jen 15 pacientů (41,6%) a to o 2,76 ml/kg/min, zhoršilo se ale 19 zařazených (53%) a to průměrně o 2,55 ml/kg/ min. Po půl roce došlo ke zlepšení VO2max u 17 pacientů (52%) a to o 3,19 ml/kg/min a zhoršení bylo u 15 zařazených (45%) o 2,33 ml/kg/min. Průměrně po 2-3 měsících bylo VO2max tedy 17,05 a po půl roce 17,83 ml/kg/min. Závěr: vyšetřování poměrně složitou metodou - spiroergometrií – se ukázalo jako ne příliš vhodné. Po půl roce mnozí z pacientů ani vyšetření absolvovat nechtěli a jejich výkon často nebyl maximální. Mnohem efektivnější se zdá být zcela jednoduché vyšetření 6MWT, u něhož bylo zlepšení v ušlé vzdálenosti viditelné.
MUTACE GENU IZOCITRÁT DEHYDROGENÁZY 1 (IDH1) A JEJÍ PROGNOSTICKÝ VÝZNAM U NEMOCNÝCH S MULTIFORMNÍM GLIOBLASTOMEM J. Polívka, M. Pešta Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), MUDr. J. Polívka, CSc. (2), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň Úvod: Glioblastomamultiforme (GBM) je nejvíce maligní primární mozkový nádor dospělých. Standardní léčba má pouze omezený účinek s mediánem přežití jen 12.1 – 14.6 měsíců. Recentní genomové studie glioblastomu prokázaly význam nového prognostického biomarkeru – rekurentní mutace metabolického enzymu IDH (izocitrát dehydrogenázy, izoformy IDH1 a IDH2). Byl prokázán silný prognostický význam mutace IDH1 R132H u nemocných s mozkovými gliomy. Cíle: Stanovení četnosti mutace IDH1 R132H na souboru nemocných s GBM léčených ve FN Plzeň a ověření této mutace jako pozitivního prognostického biomarkeru. Metodika: Mutace IDH1 R132H byla stanovena ve formalinem fixovaných parafinových vzorcích 44 nemocných s GBM metodou real-time PCR za použití TaqMan® detekční soupravy. Přítomnost IDH1 R132H mutace byla korelována s délkou období do vzniku progrese (PFS) a délkou celkového přežití (OS). Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí Kaplan-Meierovy analýzy a Wilcoxonova testu. Výsledky: Mutace IDH1 R132H byla zjištěna u 20 ze 44 pacientů s GBM (45,4%). Většinu tvořily sekundární glioblastomy (89.9%). Výskyt mutace byl nízký u primárních glioblastomů (15,3%). Nemocní s IDH1 R132H mutací měli delší PFS - 136 vs. 51 dní (P < 0.021) i delší OS - 270 vs. 130 dní (P<0.024).
|
31
Závěr: Ve studovaném souboru byl zjištěn prognostický význam mutace IDH1 R132H u nemocných s GBM. Nemocní s mutací měli signifikantně delší období do vzniku progrese i délku celkového přežití než nemocní bez této mutace. Stanovení mutace IDH1 může být pokládáno za významný prognostický biomarker u nemocných s multiformním glioblastomem a je vhodné další sledování u početnějšího souboru nemocných. Podpořeno MZ ČR – RVO (Fakultní nemocnice Plzeň – FNPl, 00669806). Podpořeno projektem ED2.1.00/ 03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
PERSONALIZOVANÁ MEDICÍNA V NEUROONKOLOGII – FIKCE NEBO SKUTEČNOST? J. Polívka, P. Sadílková Školitelé: Doc. MUDr. Mgr. Z. Tonar, Ph.D. (1), as. MUDr. J. Polívka, CSc. (2), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK Plzeň, (2) Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň Pokroky v detailním poznání genomiky a epigenomiky nádorové choroby několika posledních let mění od základů přístupy k léčbě zhoubných nádorů. Také v oblasti neuroonkologie dochází nyní k významnému nárůstu poznatků o molekulárních mechanizmech vzniku a vývoje nádorové choroby a mění se pohled na základní histopatologické klasifikace nádorů centrálního nervového systému (CNS). Přes zatím omezené možnosti volby standardní terapie nádorů CNS se v poslední době objevují nové prognostické i prediktivní biomarkery, umožňující personalizaci léčby s cílem dosažení delšího přežívání a lepší kvality života nemocných. Příkladem takových prognostických biomarkerů u pacientů s astrocytomy jsou mutace v genu izocitrát dehydrogenázy 1 a 2, nebo hypermetylační stav ostrůvků cytosin-guanin nádorového genomu – CIMP. Prediktivním biomarkerem s možným využitím k předpovědi vyšší účinnosti standardně užívané chemoterapie temozolomidem u pacientů s multiformním glioblastomem je například metylační stav promotoru genu O-6-metylguanin-metyltransferázy – MGMT. Přítomnost specifické varianty povrchového receptoru pro epidermální růstový faktor -EGFRvIII na buňkách určité části glioblastomů může pomoci k volbě vhodné imunoterapie zaměřené právě na tuto molekulární aberaci v nádorové tkáni. Výsledky dlouhodobého sledování pacientů s anaplastickými oligodendrogliomy a anaplastickými oligoastrocytomy ve dvou zásadních klinických studiích fáze III - RTOG 9402 a EORTC 26951 zase prokázaly silný prediktivní vliv biomarkeru kodelece 1p/19q v nádorovém genomu ve vztahu ke kombinované onkologické léčbě radioterapií a chemoterapií (prokarbazin, lomustin a vinkristin) u těchto nemocných. Je stále jasnější, že detekce specifických změn v konkrétním nádorovém genomu individuálního pacienta a použití odpovídajících cílených léčiv bude zcela nezbytnou součástí moderní péče o nemocné s neuroonkologickými malignitami. Personalizovaná medicína tak nabývá na významu jako důležitý směr v lékařské péči blízké budoucnosti.
32
|
CA125 V PERITONEÁLNÍM EFFLUENTU JAKO MARKER BIOKOMPATIBILITY PD ROZTOKŮ? A. Pöpperlová Školitelé: Prof. MUDr. S. Opatrná, Ph.D. (1), Doc. MUDr. D. Lysák, Ph.D. (2) (1) I. interní klinika LF UK a FN Plzeň, (2) Hematologicko-onkologické oddělení LF UK a FN Plzeň Východisko: vrstva mezotelií na peritoneální membráně představuje první linii obrany proti infekci. S dobou trvání peritoneální dialýzy se počet mezoteliálních buněk snižuje a peritoneum fibrotizuje, což zhoršuje funkci peritonea jako dialyzační membrány. PD roztoky s vyšším stupněm biokompatibility byly vyvíjeny s cílem zamezit poškození peritonea, mimo jiné též s cílem udržení mezotelia. Jako marker biokompatibility je proto v PD často užíván CA125 jako produkt mezoteliálních buněk, aniž by bylo jednoznačně prokázáno, že jeho hladiny reflektují mezoteliální vrstvu, nikoliv exfoliovanémezotelie odloučené do PD effuentu, že není odstraňován dialýzou a není nadprodukován při zánětu… Cílem naší studie bylo prospektivně sledovat CA125 a počet mezotelií v effluentu PD roztoku na bázi glukóza-bikarbonát-laktát (P) ve srovnání s roztokem polyglukóza-laktát (E), který je spojen s vyšším stupněm mikrozánětu intraperitoneálně. Soubor nemocných a metodika: do studie bylo zařazeno 8 incidentních pacientů průměrného věku 55,5 let (min. 33; max. 77), 3 muži , 5 žen , jejichž PD preskripce obsahovala E, a 7 incidentních pacientů o průměrném věku 54,4 (40; 73), z toho 5 mužů a 2 ženy , kteří byli léčeni pouze P roztokem. Pacienti byli vyšetřeni před založením PD katétru (čas 0), a 1 a 6 měsíců po zahájení PD (čas 1, 6). Vzhledem k pomalému náboru pacientů studie dále probíhá a předkládáme pouze interim analýzu dosud získaných výsledků. Současně byla vyšetřena kontrolní skupina zdravých dobrovolníků shodného věku a pohlaví. Výsledky: pacienti s poruchou funkce ledvin stádia 5/5 dle KDOQI (před založením peritoneálního katétru) vykazovali signifikantně vyšší plazmatické hladiny CA125 než zdraví dobrovolníci (20 vs. 11, p = 0,005). Ve skupině E ani P jsme po zahájení PD nezaznamenali další zvyšování plazmatických hladin CA125. Ve skupině E zaznamenáváme v effluentu, ve srovnání v čase 1 a 6, statisticky významné zvýšení CA125 (28,3 vs. 62,9, p = 0,042) i CA125 appearancerate (75,3 vs. 181,3, p = 0,038), aniž by došlo ke zvýšení počtu mezoteliálních buněk v roztoku (0,883 vs. 0,614 *106/l). V čase 1 jsme prokázali těsnou korelaci hladiny a appearancerate CA 125 v dialyzátu (r = 0,964, p < 0,0001), v čase 6 již tato korelace nedosáhla statistické významnosti (p = 0,096). Vzhledem k malému počtu dosud zařazených nemocných do skupiny P můžeme zatím analyzovat pouze hodnoty v čase 1 s nálezem menšího počtu mezotelií v P effluentu oproti E, kdy rozdíl téměř dosáhl statistické významnosti (p =0,09), přičemž koncentrace ani appearancerate se v čase 1 mezi oběma těmito roztoky signifikantně nelišily. Dále jsme ve skupině E zjistili signifikantní korelaci mezí plazmatickým CA125 a permeabilitou peritonea (r= -0,857, p = 0,00609), mezi dávkou dialýzy a koncentrací a appearancerate CA125 v dialyzátu (r = 0,786; p =0,0251; r =0,821, p=0,0145). Závěr: již z těchto předběžných výsledků se ukazuje, že hladiny CA 125 v dialyzátu jsou zřejmě ovlivňovány i jinými faktory než biokompatibilitou PD roztoku. Užívání CA125 jako markerumezoteliální vrstvy v peritoneální dutině a potažmo biokompatibility PD roztoků bude zřejmě muset být dále zkoumáno a přehodnoceno.
|
33
ANALÝZA MORFOLOGIE EMBRYONÁLNÍHO MOZEČKOVÉHO TRANSPLANTÁTU U SCA2 MYŠÍ Z. Purkartová, J.Tůma, M. Pešta, V. Kulda, L. Hájková, O. Šebesta, F. Vožeh, J. Cendelín Školitel: Doc. MUDr. F. Vožeh, CSc. Ústav patologické fyziologie LF UK Plzeň Východisko: Spinocerebelární ataxie jsou skupinou autosomálně dědičných degenerativních onemocnění mozečku. Spinocerebelární ataxie typu 2 (SCA2) je způsobena zvýšeným opakováním CAG tripletu v genu pro ataxin-2. Existuje několik transgenních myších modelů SCA2 s vloženým genem s prodlouženou repeticí CAG, které slouží k výzkumu patogeneze SCA2 i možností její terapie. Základní projevy jsou dány degenerativním postižením mozečku, jedná se tedy především o motorický deficit. Cíle: V této práci jsme posuzovali přežívání a morfologii embryonálního mozečkového transplantátu v mozečku dospělých SCA2 myší linie Q58-11. Metodika: Embryonální mozečková tkáň byla získána z 12-ti denních EGFP+ (exprimující zelený fluoreskující protein) myších embryí. Suspenze buněk byla následně aplikována příjemcům (stáří 4 měsíce, SCA2 homozygoti a negativní kontroly) bilaterálně do mozečku pomocí skleněné mikrokapiláry. Přežívání a morfologii transplantátu jsme hodnotili po 12 týdnech. K identifikaci Purkyňových buněk a astrocytů byla provedena imunohistochemická analýza. Výsledky: Embryonální mozečková tkáň transplantovaná do mozečku homozygotních SCA2 myší i myší kontrolních přežívala velice dobře. Transplantát obsahoval u všech myší četné buňky, jejichž tělo a dendrity připomínaly Purkyňovy buňky mozečku. Transplantát však vytvářel poměrně chudé spoje s mozečkovými jádry, netvořil typické vrstvy pro mozečkovou kůru. V centrální části transplantátu byla zaznamenána mírně zvýšená denzita astrocytů. Nebyly zde známky zánětu ani destrukce hostitelské tkáně. Nezaznamenali jsme žádné signifikantní rozdíly ve struktuře transplantátu mezi SCA2 homozygoty a negativními kontrolami. Závěr: Transgenní myší modely SCA2 jsou užitečným nástrojem pro výzkum této choroby. Na našem pracovišti ověřujeme jejich využitelnost pro experimentální výzkum neurotransplantační terapie. Z dosavadních výsledků hodnocení morfologie transplantátu však není zřejmé, zda přežívající transplantát bude mít na příjemce signifikantní funkční efekt. Podpora: Práce byla podporována grantem COST LD12056 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
VÝZNAM ABC A SLC TRANSPORTÉRŮ V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU J. Rosendorf, R. Pálek, M. Skála, O. Troup, M. Emingr, I. Hlavatá, O. Vyčítal, J. Brůha Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (1,2), RNDr. P. Souček, CSc. (2,3), Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. (1) (1) Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň (2) Biomedicínské Centrum LF UK a FN Plzeň, (3) Státní zdravotní ústav Praha Východisko: Kolorektální karcinom je třetím nejčastějším nádorovým onemocněním. Mezi země s nejvyšší incidencí patří země střední Evropy. Je známo, že účinnost onkologické léčby může být snížena změnou exprese některých membránových transportérů v tumorózní tkáni. Jednak změnou exprese ABC exportérů, snižujících intracelulární koncentraci léčiva, jednak SLC importérů, zvyšující koncentraci léčiva v nádorových buňkách. 34
|
Cíl: Cílem této studie bylo zjistit míru exprese lidských ABC a SLC transportérů v tumorózní tkáni v porovnání s tkání zdravou u pacientů s kolorektálním karcinomem a zjistit korelace naměřených hodnot s klinickými údaji, mimo jiné i s účinností chemoterapie. Metodika: Do studie byl zařazen pilotní set 26 pacientů léčených paliativně a 26 pacientů radikálně operovaných, kteří podstoupili adjuvantní onkologickou léčbu. Validační set sestával z 82 UICC II a 21 UICC III pacientů. V pilotní skupině byla měřena míra exprese všech známých lidských ABC a SLC transportérů ve tkáni zdravé a ve tkáni tumorózní. Exprese mRNA genů ABC transportérů byla kvantifikována pomocí qPCR, transkripty byly zjišťovány imunohistochemicky. Výsledky z pilotní studie byly ověřeny na rozšířeném počtu pacientů. Expresní profily byly statisticky validovány s klinickými faktory. Výsledky: V nádorové tkáni byly upregulovány geny pro SLC29A2, SLC19A1, SLC22A3, SLC22A11 a SLCO1B3, downregulovány byly SLC28A2, SLC46A1, SLC47A1, SLC47A2, přičemž upregulace SLC22A3 se ukázala být pozitivním prognostickým faktorem, prodlužujícím overallsurvival. Upregulace SLC22A11, SLC29A2 a SLC29A3 a downregulace SLC46A1 a SLC47A1 korelovaly s výskytem vzdálených metastáz. Byla potvrzena upregulace ABCB2, ABCC1 a ABCC2 v tumorózní tkáni a downregulace ABCB1, ABCB4, ABCB11, ABCC3, ABCC6 a ABCG2 oproti tkáni zdravé. Upregulace ABCC1 vyšla jako prognosticky negativní, zkracující overallsurvival. Downregulace ABCC6 korelovala s věkem pacientů a upregulace ABCC1 s gradem. Závěr: Expresní profily kombinací ABC a SLC transportérů se nabízejí jako nástroj pro predikci účinnosti dosud nepodané chemoterapeutické léčby. Jako prognosticky pozitivní vyšla kombinace vysoké exprese SLC22A3 a snížená exprese ABCC1, prognosticky negativní a overallsurvival zkracující se ukázala být kombinace upregulace ABCC1 a downregulace SLC22A3. Studie byla podpořena granty IGA MZ ČR 12025 a 14329, projektem ED2.1.00/03.0076 (EuropeanRegionalDevelopmentFund) a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).
NAČASOVÁNÍ EPISIOTOMIE A VÝSLEDEK PORODU Z. Rušavý, J. Karbanová, L. Betincová, V. Kališ Školitel: MUDr. V. Kališ, Ph.D. GPK LF UK a FN Plzeň Východisko: Episiotomie patří mezi nejčastější chirurgické intervence u žen. Tato intervence již byla podrobně studována s ohledem na její typy, indikace, techniku, suturu a následky. Optimální načasování provedení episiotomie při porodu však zatím studováno nebylo. V posledních letech platí doporučení provádět episiotomii pouze v nutných případech. Při tomto přístupu někdy potřeba jejího provedení vyvstane až při prořezávání hlavičky. Cíle: Porovnat anatomické a funkční výsledky porodu u primipar u nichž byla episiotomie provedena před a při prořezávání hlavičky. Hodnotili jsme okamžité výsledky porodu stejně jako následky ve střednědobém a dlouhodobém sledování s ohledem na bolest, hojení, anální inkontinenci a sexualitu. Metodika: Byla provedena sekundární analýza rozsáhlé prospektivní studie porovnávající výsledky porodu po mediolaterální a laterální episiotomii u primipar v období 4/2010-3/2012. Porovnali jsme anatomické výsledky pozorovatelné ihned po porodu a funkční výsledky 24 a 72 hodin, 10 dní, 3 a 6 měsíců po porodu u žen, u nichž byla episiotomie provedena před prořezáváním (BC) a při prořezávání hlavičky (AC). Byly sledovány následující parametry: poranění análního svěrače, dodatečná trhlina na hrázi či v pochvě, Apgar skóre po 5 minutách, pH pupečníkové krve, délka episiotomie, délka 2. doby porodní, krevní ztráta, infekce, hematom,
|
35
dehiscence, resutura, bolestivost (skóre VAS, VRS a ADL), bolestivá defekace, návrat k pohlavnímu styku, dyspareunie, anální inkontinence, či zácpa. Výsledky: Data 517 (110 BC, 407 AC) pacientek s kompletním follow-up bylo k dispozici pro sekundární analýzu. Skupiny se nelišily ve věku, BMI, novorozenecké váze, frekvence abnormální rotace a raménkové dystokie a typu episiotomie. Episiotomie před prořezáváním byla častěji prováděna u operativních porodů, a proto také častěji u lékařů a byla spojena s horšími neonatologickými výsledky. Nebyly zaznamenány žádné statisticky významné rozdíly v poranění análního svěrače, dodatečném poranění na hrázi, trvání 2. doby porodní, ani v bolestivosti, sexualitě či anální inkontinenci v následném follow-up. Ve skupině BC bylo pozorováno častější dodatečné poranění v pochvě, věší délka episiotomie, větší odhadnutá krevní ztráta a častější bolestivá defekace po 10 dnech. Tyto rozdíly byly významné i při zohlednění instrumentálních porodů pomocí multivariantní analýzy. Rozdíl v bolestivé defekaci již nebyl pozorován 3 a 6 měsíců po porodu. Závěr: Jedná se první studii zabývající se časem provedení episiotomie a následnému výsledku porodu. Výsledky ukazují, že episiotomie provedená při prořezávání hlavičky plodu je bezpečná možnost, která není spojená se zhoršeným anatomickým nebo funkčním výsledkem porodu. Zbývá ještě zhodnotit vliv načasování episiotomie na riziko následného rozvoje prolapsu pánevních orgánů. Podpora: Tento projekt byl podpořen Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).
SROVNÁNÍ BIOMECHANIKY TRANSILIAKÁLNÍHO VNITŘNÍHO FIXÁTORU A DVOU ILIOSAKRÁLNÍCH ŠROUBŮ PŘI STABILIZACI TRANSFORAMINÁLNÍCH SAKRÁLNÍCH ZLOMENIN NA KONEČNOPRVKOVÉM MODELU M. Salášek (1), D. Weisová (1) Školitelé: Ing. M. Jansová, Ph.D.(2), Doc. MUDr. T. Pavelka, Ph.D.(1), Prof. Ing. J. Křen, CSc. (2) (1) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň, (2) NTIS ZČU v Plzni, Katedra mechaniky FAV ZČU v Plzni Východisko: Nestabilní transforaminální zlomeniny lze stabilizovat pomocí transiliakálního vnitřního fixátoru (TIFI) nebo 2 iliosakrálních šroubů (IS). Cíl: Srovnání tuhosti TIFI a IS při stabilizaci vertikálně nestabilních transforaminnálních zlomenin. Metodika: Na podkladě CT skenů o tloušťce 0,1 mm byl vytvořen 3D model pánve, ze kterého byl získán ve speciálním softwaru konečno-prvkový (FE) model s tetraedrickými prvky. Byla simulována kompletní jednostranná transforaminální zlomenina, následně implantován TIFI, resp. 2 IS. Poté byly měřeny vypočteny dislokace od báze po foramen S4, dále maximální mechanické napětí v kosti. Vertikální zátěž byla aplikována do oblasti sakrální báze, hodnota preloadu byla 250 N, následně se zátěž zvyšovala po 25 N až do 500 N. Model neporaněná pánve byl použit jako srovnávací. Tuhosti byly určeny pomocí lineární regresní analýzy ze závislosti zátěže a dislokace, dále určen poměr tuhosti v %. Napětí bylo vyjádřeno také v % (ratio vzhledem k neporaněné pánvi). Napětí bylo v modelu počítáno jako von Mises stress. Dále bylo provedeno hodnocení dislokace a von Mises stress barevným mapováním. Výsledky: TIFI měl na laterální ploše zlomeniny průměrný poměr tuhosti 75,22%, u IS byl jen 46,54% (p=0,00005), na mediální ploše TIFI byl 57,88%, u IS poté 44,74 % (p=0,03996). Von Mises stress ratio bylo v oblasti kosti u TIFI průměrně 139,27%, zatímco u IS 565,35% (p<0,00001). Při hodnocení barevného mapování byl u TIFI patrný nevýznamný vertikální posun, zatímco u iliosakrálních šroubů docházelo ke kompresi v oblasti kraniální části linie a zároveň k distrakci v kaudální 36
|
oblasti transforaminální linie, docházelo tak ke kompresi zejména v oblasti foramina S1. Maximum dislokace leželo parakokcygeálně při kaudálním konci transforaminální linie u obou typů fixace. Maximální napětí je u TIFI lokalizováno ve ventrální části segmentu S1 při bázi kosti křížové, na mediální ploše lomné linie, zatímco v případě IS je maximální napětí dosaženo v centrální části segmentu S1, v těsném okolí obou šroubů na laterální ploše lomné linie (v oblasti kaudálněji umístěného šroubu). Závěr: TIFI poskytuje významně vyšší tuhost fixace a nižší velikost napětí, takže je nižší riziko nadměrné komprese v oblasti lomné linie ve srovnání s 2 IS. TIFI tak vykazuje superioritu pro fixaci transforaminálních zlomenin, zejména v přítomnosti kominutivní zóny. Podpora: Thisworkwassupported by theEuropeanRegionalDevelopmentFund (ERDF), projectEuropean Centre of Excellence, NTIS - New Technologies forInformation Society, CZ.1.05/1.1.00/02.0090.
SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ MINIINVAZIVNÍ FIXACE NESTABILNÍCH PORANĚNÍ ZADNÍHO PÁNEVNÍHO SEGMENTU TRANSILIAKÁLNÍM VNITŘNÍM FIXÁTOREM A ILIOSAKRÁLNÍMI ŠROUBY M. Salášek (1), D. Weisová (1) Školitelé: Doc. MUDr. T. Pavelka, Ph.D. (1), Prof. Ing. J. Křen, CSc. (2), Ing. M. Jansová, Ph.D. (2) (1) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň, (2) NTIS ZČU v Plzni, Katedra mechaniky FAV ZČU v Plzni Východisko: Nestabilní poranění pánevního kruhu patří mezi závažná traumata v každém věku. V etiologii převládá vysokoenergetický mechanizmus úrazu. Akutní stabilizace zadního pánevního segmentu je nezbytná nejen pro dosažení hemodynamické stability, ale i pro umožnění intenzivní péče. Stabilizace transiliakálním vnitřním fixátorem (TIFI) nebo perkutánní implantace iliosakrálních šroubů (IS) umožňují miniinvazivní osteosyntézu v akutním období. Cíl: Srovnání klinických a radiologických výsledků stabilizace zadního pánevního segmentu TIFI a IS. Metodika: Prospektivní studie v období 9/2008 až 1/2013, kategoriální data byla vyhodnocena Fisherovým exaktním testem, resp. chi2 testem, spojitá data Studentovým t-testem a F-testem pro rozptyl. Radiologické výsledky byly hodnoceny podle Matty, klinické výsledky dle Majeedova skóre, resp. PelvicOutcomeScore. Soubor pacientů: V souboru TIFI bylo 16 mužů a 16 žen, průměrného věku 37,9 let. V souboru IS bylo 22 mužů a 10 žen, průměrného věku 42,9 let. U TIFI bylo 28 poranění typu C, 4 typu B, u IS bylo 17 poranění typu B a 15 typu C. V obou souborech bylo nejvíce poranění C1.3. U TIFI převažovaly transforaminální zlomeniny (50% zlomenin), u IS transalární (63,6% zlomenin). Polytraumatizovaných bylo 27 pacientů (84,4%) u TIFI, resp. 25 (78,1%) u IS. Výsledky: Při TIFI byla průměrná dislokace zadního segmentu 2,2 mm (0,0-11,6), v souboru IS 1,9 mm (0,0-7,0, p=0,58542), průměrná dislokace symfýzy u TIFI 2,1 mm (0,0-11,0), u IS 3,8 mm (0,0-13,3), p=0,03183. V oblasti pubických ramének byl při TIFI průměrný posun 5,5 mm (0,020,8), u IS 4,6 mm (4,6-19,6, p=0,43012). Při hodnocení klinických výsledků dle PelvicOutcomeScore bylo u TIFI následující zastoupení: výborné 28%, dobré 12%, uspokojivé 48,0% a neuspokojivé 4%, zatímco u IS výborné v 11,1%, dobré 22,2%, uspokojivé 66,7%, neuspokojivé 0,0% (p=0,51731). Dle Majeedova skóre byly výborné výsledky v souboru TIFI u 56,0% pacientů, dobré u 16,0 %, uspokojivé u 20,0 % a neuspokojivé u 8,0 %, v souboru IS výborné u 50,0%, dobré u 27,8 %, uspokojivé u 11,1% a neuspokojivé u 11,1% (p=0,70187). V souboru TIFI bylo průměrné Majeedovo skóre 80,64 bodů, zatímco v souboru IS 80,67 bodů (p=0,99654). V souboru TIFI nebyly neurovaskulárníperoperační komplikace, v souboru IS se vyskytlo jednou poranění a. glutea superior (3,1%), dvakrát iatrogenní neurologické poranění (kořene S1 (3,1%), L5 (3,1%)), p=0,23810.
|
37
Závěr: TIFI je vhodný pro stabilizaci poranění zadního pánevního segmentu typu C, popř. typu B3. Výhodná je miniinvazivita, nízké riziko neurovaskulárního poranění, malé krevní ztráty, nízké riziko infekčních komplikací. Rozdíly klinických a radiologických výsledků TIFI a IS byly při celkovém hodnocení nevýznamné. IS byly provázeny větším množstvím komplikací nejen při primární implantaci, ale i při jejich extrakci. TIFI tak představuje plnohodnotnou alternativu dosavadních typů miniinvazivní fixace zadního pánevního segmentu. Podpora: Thisworkwassupported by theEuropeanRegionalDevelopmentFund (ERDF), projectEuropean Centre of Excellence, NTIS - New Technologies forInformation Society, CZ.1.05/1.1.00/02.0090.
KYSELINA HYALURONOVÁ JAKO UŽITEČNÝ NÁSTROJ PRO ZMÍRNĚNÍ CYTOTOXICKÉHO VLIVU SURFAKTANTŮ P. Sauerová (1), M. Verdánová (2), F. Mravec (3), T. Halasová (3), M. Pekař (3) Školitelka: RNDr. M. Hubálek Kalbáčová, Ph.D. (1,4) (1) Biomedicínské centrum LF v Plzni, UK v Praze, (2) Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK v Praze, (3) Centrum materiálového výzkumu, Fakulta chemická, VUT v Brně, (4) Ústav histologie a embryologie LF v Plzni, UK v Praze Východisko: Kladně nabité surfaktanty CTAB (cetyltrimethylamoniumbromid) a Septonex (carbethoxypendeciniumbromid) jsou antiseptické sloučeniny známé svými škodlivými účinky na různé buněčné typy (např. bakterie, houby nebo savčí buňky). Patří do skupiny látek využívaných nejen v oblasti průmyslu, ale díky svým vlastnostem mají rovněž význam na poli molekulární biologie a nanotechnologie. Kyselina hyaluronová (HyA) je díky svému širokému spektru biologických funkcí (buněčná proliferace, migrace a signalizace) a unikátních vlastností (biokompatibilita, biodegradabilita a možnost chemických modifikací) velmi slibným biomateriálem blízké budoucnosti. Cíle: V rámci této studie byly připraveny koloidní komplexy CTAB či Septonexu s kyselinou hyaluronovou s cílem v budoucnu využít tyto systémy pro transport léčiv a v kosmetickém průmyslu. Metodika: Experimenty byly provedeny na buněčné linii lidských osteoblastů SAOS-2. Buňky byly 24 h kultivovány na polystyrenovém povrchu a poté byly k buňkám přidány samotné surfaktanty či jejich komplexy s HyA (různé kombinace koncentrací HyA a surfaktantů). Po 24 h společné inkubace byla stanovena metabolická aktivita buněk pomocí MTS testu (Promega). Výsledky: Naše data ukazují, že HyA v komplexu s CTAB či Septonexem snižuje (v různé míře v závislosti na použitých koncentracích HyA či surfaktantu) cytotoxicitu obou antiseptik téměř ve všech testovaných koncentracích. V této studii jsme navíc zaznamenali zásadní pozitivní úlohu fetálního bovinního séra (důležitá složka buněčného kultivačního média) během kultivace buněk ve stresových podmínkách (za přítomnosti CTAB či Septonexu). Závěr: Naše dosavadní výsledky ukazují potenciál využití HyA jako užitečného nástroje pro zmírnění cytotoxického vlivu CTAB či Septonexu na lidské buňky, který tímto surfaktanty posouvá o krok blíže k jejich využití v transportu léčiv a kosmetickém průmyslu. Podpora: Tato práce byla podpořena projektem ED2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj a Karlovou Univerzitou v Praze, Přírodovědeckou fakultou - projekty GAUK číslo 501212 and grantem SVV-2014-260081.
38
|
ANALÝZA POOPERAČNÍCH KOMPLIKACÍ U KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU VE VZTAHU K JEJICH PREDIKCI M. Skála, R. Pálek, J. Rosendorf Školitelé: as. MUDr. V. Liška, Ph.D., Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc., as. MUDr. P. Novák, Ph.D. Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň Úvod: Kolorektální karcinom se každoročně vyskytuje na předních příčkách incidencí maligních nádorových onemocnění v Euroamerické populaci. Česká republika se dokonce vyskytuje pravidelně na vrcholu tohoto žebříčku. V literatuře je uváděno velké množství klinicko-patologických faktorů vyšetřovaných u pacientů s karcinomem kolorekta, níže uvedené faktory jsme zahrnuli do naší studie. Cíle: Cílem studie bylo vytvořit nový model predikce pooperačních komplikací u pacientů operovaných pro kolorektální karcinom. Metodika: Do studie bylo zařazeno 725 pacientů, jež byli operováni na Chirurgické klinice FN Plzeň mezi 3. 1. 2008 a 14. 2. 2013. Radikálně operovaných bylo 526 pacientů, naproti tomu paliativní výkon byl proveden u 199 pacientů. Medián věku byl 67,63 roku (23,7 – 97,8 roku). Pacienti byli rozděleni dle UICC 2002. Sledovali jsme vliv věku, pohlaví, lokalisace tumoru, positivity uzlin, mucinosního charakteru, perineurálního šíření, angio- resp. lymfangioinvaze a onkologické léčby na celkové přežití (Overallsurvival – OS), bezpříznakové přežití (Disease free interval – DFI) a procento úmrtí v souvislosti s tumorem (Diseasespecificsurvival - DSS). Dále byl stanoven vliv pooperačních komplikací na tyto parametry (OS, DSS, DFI). Pooperační komplikace jsme rozdělili do kategorií dle Clavien-Dindo klasifikace. Byl sledován vztah výskytu jednotlivých klinicko-patologických faktorů k závažnosti komplikací. Data byla zpracována pomocí Kaplan-Meierových křivek a CART diagramů. Výsledky: U radikálně provedených výkonů bylo celkové (OS) i bezpříznakové přežití (DFI) i riziko úmrtí v souvislosti s tumorem (DSS) statisticky významně ovlivněno věkem, perineruálním šířením, angioinvazí a lymfangioinvazí. Pooperační komplikace statisticky významně zkracovaly celkové přežití (OS) a zvyšovaly pravděpodobnost úmrtí na následky tumoru (DSS). Naopak jsme neprokázali vliv pooperačních komplikací na délku bezpříznakového přežití (DFI). OS i DFI byly negativně ovlivněny positivitou uzlin. OS i DSS u paliativních výkonů bylo ovlivněno lokalizací tumoru a adjuvantní onkologickou léčbou. Závěr: Provedená analýza prokázala vliv některých sledovaných klinicko-patologických faktorů na OS, DFI a DSS u karcinomu kolorekta. Podpora: Studie byla podpořena granty IGA MZ ČR 12025 a 14329, projektem ED2.1.00/03.0076 (EuropeanRegionalDevelopmentFund) a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).
KARCINOM PRSU MLADÝCH ŽEN: KORELACE MOLEKULÁRNĚ – GENETICKÝCH, KLINICKÝCH A MORFOLOGICKÝCH ZNAKŮ A. Skálová Školitel: Prof. MUDr. J. Fínek, Ph.D. Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň Východisko: Průměrný věk pacientek s karcinomem prsu v době diagnozy je kolem 50 let a více než 80% pacientek onemocní karcinomem prsu v 5. - 6. deceniu. Incidence karcinomu prsu u mladých žen, do 35 let věku, je relativně nízká (méně než 2% nemocných), ale důsledky nemoci jsou v této věkové kategorii významné. Průběh onemocnění je podstatně rychlejší
|
39
a závažnější než u starších žen. Uvádí se, že až 65 % pacientek má axilární metastázu v době diagnózy. Jsou též častější recidivy po konzervativní terapii. Zčásti může jít nepříznivá prognóza na vrub pozdního odhalení karcinomu (dg. v pozdějších stadiích III a IV je častější než u starších žen), protože diagnoza karcinomu prsu u mladých žen je obtížná, ale obecně důvody této věkové závislosti nejsou přesně ve všech aspektech vysvětlené, a vycházejí zřejmě z biologické povahy nádorů. Soubor pacientek: Náš soubor zahrnuje celkem 249 pacientek s karcinomem prsu ve věkovém rozmezí 18-35 let, které byly diagnostikované v letech 2007-2013 v Bioptické laboratoři v Plzni či léčeny pro toto onemocnění na Onkologické a radioterapeutické klinice Fakultní nemocnice v Plzni. Výsledky: Z našeho souboru byl u 87 pacientek (35 %) potvrzen karcinom triple negativní, celkem 67 nemocných mělo karcinom s overexpresí HER2/neu (27 %) a 126 pacientek (51 %) vykazovalo expresi hormonálních receptorů ER/PR. V převážné většině se jednalo o nádory s vyšším stupněm diferenciace, a to grade 2 (47,5 %) a grade 3 (36 %). Závěr: Karcinomy prsu u mladých žen jsou většinou agresivní a prognosticky nepříznivé s časným rozvojem vzdálených metastáz do mozku a plic, kratší celkovou dobou přežití a přežitím bez příznaků nemoci. Častěji také souvisí s přítomností mutace v tumor-supresorovém genu BRCA 1 či 2, mají častěji bazaloidní nebo triple negativní profil (ER/PR a HER2/neu negativní). U mladých žen je také významně vyšší podíl HER-2/neu pozitivních karcinomů prsu (17-25%) oproti celkové frekvenci ve všech věkových kategoriích (kolem 10%). Věk do 35 let při diagnóze karcinomu prsu je nezávislým, prognosticky nepříznivým faktorem.
DETEKCE SHIGA TOXINU POMOCÍ MALDI-TOF HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE T. Slivka, M. Váňa Školitelé: Doc. Ing. J. Hrabák, Ph.D. , C. C. Papagiannitsis, Ph.D. Ústav mikrobiologie LF UK a FN v Plzni Východisko: Shiga toxin, neboli verotoxin je produkován bakteriemi Shigellaspp. a enterohemoragickými kmeny E. coli (EHEC), především sérotypy O157:H7, O111 a O26. Mezi příznaky infekce bakteriemi produkujícími shiga toxin patří bolesti břicha, zvracení, průjem, hemoragická kolitida. V některých případech může progredovat do hemolyticko-uremického syndromu (HUS). Shiga toxin je typickým AB toxinem, složeným ze 2 podjednotek. Váže se na endotel malých cév (podjednotkou B). Podjednotka A je následně transportována do buňky, kde se váže na ribozomy a inhibuje tím proteosyntézu. Toxin primárně působí především na glomeruly ledvin, plicní kapiláry a cévy GIT. Shiga toxin je detekován obvykle molekulárně-genetickými testy, případně biologickým pokusem. V poslední době došlo k rozšíření MALDI TOF (matrix assisted laser desorptionionizatin – timeofflight) hmotnostní spektrometrie (MS) v klinicko-mikrobiologických laboratoří. Tato metoda je využívána k identifikaci bakterií, mikromycet a mechanizmů rezistence k antibiotikům. Cíle: Vyvinout metodu pro detekci shiga toxinu pomocí MALDI-TOF hmotnostní spektrometrie využitelnou k identifikaci Shigellaspp. a EHEC. Metodika: Nejprve byly navrženy primery pro PCR amplifikaci genů shiga toxinu, jejich klonování do expresních vektorů pTrcHis TOPO TA ExpressionKit (Life Technologies, Praha, ČR) a následně transformovány do E. coli TOP 10. Tyto kmeny budou následně využity pro optimalizaci parametrů (metoda izolace, matrice, nastavení sektrometru) MALDI-TOF MS měření. Zároveň budou sloužit jako kalibranty. Výsledky: Dosud se podařilo navrhnout specifické primery pro obě podjednotky (A, B) shiga toxinů 1 a 2. Zároveň byly úspěšně amplifikovány geny kódující obě podjednotky shiga toxinu
40
|
2 a zaklonovány do expresního vektoru. Konstrukt byl ověřen PCR amplifikací a sekvenací získaných PCR produktů. Závěr: V první fázi projektu se podařilo získat kmeny s možností řízené exprese shiga toxinu 2. Následně bude pokračováno v optimalizaci MALDI-TOF MS měření a testování na klinických izolátech produkujících shiga toxin. Podpora: Práce byla hrazena z projektu „Náhrada, podpora a regenerace funkce některých životně důležitých tkání a orgánů” PRVOUK P36
PREDIKTIVNÍ A PROGNOSTICKÝ VÝZNAM NATREMIE U PACIENTŮ S NSCLC LÉČENÝCH ERLOTINIBEM M. Svatoň, O. Fiala, F. Brůha, P. Mukenšnabl, J. Racek, M. Minárik, Z. Bortlíček Školitel: Prof. MUDr. M. Pešek, CSc. (1) (1) Klinika pneumologie a ftiziologie Východiska: Plicní karcinom patří mezi vedoucí příčiny nádorových úmrtí celosvětově. Pokročilý NSCLC je jeho převažujícím typem. I přes pokrok v léčbě je jeho přežití stále nedobré. Proto jsou hledány faktory, jak docílit zvýšení účinnosti léčby u jednotlivých individuálních pacientů. Mezi ně patří prediktivní a prognostické biomarkery. Cíle: Naším cílem bylo posoudit vztah hladin natremie k predikci léčby erlotinibem a též posoudit prognózu pacientů se sníženou hladinou natremie. Soubor pacientů a metody: Naše studie zahrnovala 544 pacientů s pokročilým NSCLC (stadia IIIB nebo IV) s mediánem věku 64 let. Převládali muži (63,1%), kuřáci či bývalí kuřáci (46,7% resp. 37,7%), adenokarcinom (47,8%) a PS 0-1 (53,5%). 78,5% nemocných obdrželo předchozí onkologickou léčbu. Ze 78 pacientů testovaných na EGFR mutace bylo pouze 8 pozitivních.V našem souboru jsme retrospektivně vyhodnocovali klinická a laboratorní data u nemocných z let 2006 až 2013 léčených erlotinibem na našem pracovišti. Hladiny sodíku byly vyhodnocovány v těsném období před zahájením léčby erlotinibem (pro hyponatremii byla stanovena hodnota pod referenční mezí laboratoře FN Plzeň – tj. pod 136 mmol/l). Mutace EGFR z histologických/cytologických preparátů byly hodnoceny standardní cestou akreditované laboratoře. Následně byly počítány PFS a OS a jejich vztah k natremii, EGFR mutacím a dalším klinickým ukazatelům. Výsledky: Hyponatremii jsme prokázali u 117 (21,5%) pacientů před započetím léčby erlotinibem, přičemž u 42 pacientů došlo během léčby k úpravě hladin sodíku a naopak u 48 pacientů byla hyponaremie pozorována po skončení cílené léčby. Prokázali jsme signifikantní zvýšení účinnosti léčby erlotinibem u pacientů s normálními hladinami natremie ku hyponatremickým nemocným (DCR 60,7 vs. 39,3%, p<0,001). Rovněž PFS byl signifikantně vyšší u pacientů s normální natremií (p<0,001, 2,0 vs. 1,6 měsíce). Ta samá závislost se potvrdila i pro OS (p<0,001, 10,9 vs. 4,6 měsíce). Vícerozměrný Coxův model pak prokázal, že natrmie (HR=1.25, p=0.041), EGFR status (HR=0.43, p<0.001) a PS (HR=1.28, p=0.007) byly nezávislé faktory pro PFS. EGFR status (HR=0.58, p=0.040), natremie (HR=1.87, p<0.001), PS (HR=1.82, p<0.001) a stadium onemocnění (HR=1.49, p=0.006) pak byly nezávislými faktory pro OS. Závěr: V naší studii natremie představovala významný prognostický i prediktivní faktor u pacientů s pokročilým NSCLC léčených erlotinibem. Bylo by proto vhodné další studií posoudit vývoj tohoto nepříznivého jevu při snaze o léčebnou korekci hypontaremie.
|
41
PROGNÓZA KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU POMOCÍ SKÓROVACÍHO SYSTÉMU NA ZÁKLADĚ EXPRESNÍ HLADINY VYBRANÝCH GENŮ O. Šorejs (1), J. Vojtíšek (1) Školitelé: as. Mgr. P. Pitule (1,3), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2,3), Doc. MUDr. M. Králíčková, Ph.D. (1,3) (1) Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, (2) Chirurgická klinika FN Plzeň, (3) Biomedicínské centrum LF UK v Plzni Východisko: Kolorekální karcinom (KRCa) je jedním z nejčastějších nádorových onemocnění. Při diagnostice a následné léčbě hraje důležitou roli prognóza pro konkrétní pacienty, která určuje pravděpodobnost a délku jejich přežití na základě vlastností nádorové tkáně. V naší laboratoři jsme v minulých letech stanovovali expresi skupiny genů, u nichž jsme předpokládali vztah k prognóze KRCa. Na základě získaných výsledků jsme sestavili takzvaný skórovací systém, který umožní předpovědět u jednotlivých pacientů délku jejich přežití. Získaná data nyní ověřujeme na validační skupině pacientů. Cíle: Ověřit získaný skórovací systém pro prognózu kolorektálního karcinomu na nové skupině pacientů. Metodika: V našem skórovacím systému hraje roli expresní hladina genů VSNL1, ACSL5, CLDN23 a VCAN. Pro měření genové exprese jsme izolovali RNA z párových vzorků zdravé a nádorové tkáně. Po stanovení kvality RNA jsme jí převedli na cDNA a tu jsme využili ke stanovení expresní hladiny zkoumaných genů spolu s geny referenčními (GAPDH a POLR2A). Experimentálně získaná data budou dosazena do našeho modelu a výsledky porovnáme s reálnými dobami přežití pacientů. Výsledky: V současné době máme k dispozici kvalitně izolovanou RNA od 45 pacientů, tedy celkem 90 vzorků. U 30 pacientů jsme již provedli reverzní trankripci na cDNA, dokončení celého setu proběhne v následujících týdnech. Jelikož každý metodický krok provádíme jako celek kvůli snížení rizika kontaminace mezi vzorky v různém stádiu zpracování, nemáme v současné době pro účely abstraktu dostupná žádná expresní data. Ty budou připravena v období do konání Studentské vědecké konference. Závěr: Pro ověření získaného skórovacího systému máme připravený dostatečný soubor pacientu a získaná data budou prezentována během Studentské vědecké konference. Podpora: Studie je podpořena granty granty IGA MZ ČR NR 12025 a 14329, GAUK 1268213, Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36) a projektem ED2.1.00/03.0076 Evropského fondu pro regionální rozvoj.
ZMĚNY ÚROVNĚ SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ISCHEMICKÉ CHOROBY SRDEČNÍ MEZI LETY 1995 A 2012. POROVNÁNÍ STUDIÍ EUROASPIRE I, II, III A IV. K. Timoracká, O. Mayer jr., J. Bruthans Školitel: Doc. MUDr. O. Mayer, CSc. II. interní klinika a Biomedicínské centrum (UniMec), Univerzita Karlova/Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice, Plzeň ÚVOD: Projekt EUROASPIRE I.-IV. (EuropeanAction on SecondaryPrevention by Intervention to ReduceEvents) probíhající v létech 1995-2013 měla za cíl pravidelně auditovat, nakolik jsou dodržovány principy stanovené ve společných evropských doporučeních pro prevenci kardiovaskulárních chorob. CÍL: cílem předkládané analýzy je doložit, nakolik se změnila praxe při skutečné realizaci sekundární prevence ICHS ve smyslu předepisované farmakoterapie a skutečné adherence k do42
|
poručeným hodnotám mezi lety 1995 a 2012 a nakolik byly provázeny korespondující změnou mortality těchto pacientů. METODIKA: Analýza byla koncipována jako deskriptivní průřezová survey, srovnávající 4 nezávislé, identicky selektované soubory pacientů s klinicky manifestní a stabilizovanou ischemickou chorobou srdeční, vyšetřené v letech 1995-96, 1999-2000, 2006-7 a 2012-13 jako české vzorky studií EUROASPIRE I, II, III a IV. V každé jednotlivé studii byli vždy restrospektivně identifikováni pacienti mladší 71 let spadající do některé z následujících diagnostických kategorií podle závěrečné diagnózy v propouštěcí zprávě: akutní nebo elektivní koronární bypass či perkutánní koronární angioplastika, akutní infarkt myokardu nebo prokázaná koronární ischemie. Rekruitment pacientů byl zahájen ne dříve než 6 měsíců po příslušné hospitalizaci a pokračoval zpětně v čase, dokud nebylo vždy dosaženo počtu 525 pacientů. Vyšetřování probíhalo podle standardního protokolu studie EUROASPIRE (EA). VÝSLEDKY: Celkem bylo zhodnoceno vždy 525 chorobopisů v každé z porovnávaných studií, z čehož 331, 410, 421 a 372 pacientů podstoupilo interview a vyšetření; respondence tedy činila 63.0%, 78.1% , 80.26% a 70.9%. Prevalence aktuálního kouření se v průběhu sledovaného období neměnila, zatímco body mass index (BMI) a obvod pasu signifikantně narůstaly. Při srovnání EA I a IV, jak systolický (STK), tak diastolický (DTK) krevní tlak významně poklesl v průměru o 9/5 mmHg. Stejně tak významný sestupný trend vykazoval celkový a LDL cholesterol, zatímco HDL a triglyceridy zůstaly v podstatě bez změny. Významný vzestup byl pozorován v lačné glykemie mezi EA I a III, zatímco v souboru EA IV již vykazoval naopak mírný pokles. Prevalence hypercholesterolemie a špatně kontrolovaného krevního tlaku výrazně klesla v průběhu sledovaného období. Naopak prevalence obezity, zvýšeného obvodu pasu a zejména všech kategorii poruchy glukozového metabolismu je na významném vzestupu. Preskribce všech lékových skupin se zvýšila. Více než 95% pacientů vyšetřených v EA III. a IV. podstoupilo některou z forem koronární revaskularizace a absolutní většina (více než 90%) pacientů s akutním infarktem myokardu podstoupí PTCA již v akutní fázi. 5-ti letá celková a kardiovaskulární mortalita se signifikantně mezi jednotlivými studiemi nelišila, i když nesignifikatní trend k poklesu je možno pozorovat. mezi EAI a II. 10-ti letá mortalita (stanovitelná pouze pro soubory EA I a II) výrazně klesla mezi roky 1996 a 2000, nicméně paradoxně tento rozdíl je připočitatelný spíše na vrub poklesu mortality na malignity než nesignifikantnímu poklesu kardiovaskulární mortality. ZÁVĚR: závěrem je tedy možno konstatovat, že klinická praxe v realizaci sekundární prevence se mezi roky 1995 a 2012 výrazně zlepšila z hlediska preskribce základní farmakoterapie a proporce revaskularizačních zákroků. Na druhé straně kontrola rizikového profilu k doporučeným cílovým hodnotám zůstává daleko optimálnímu stavu. Mortalita u stabilizovaných pacientů v sekundární prevenci je příznivě nízká, ale pro tuto chvíli nemůžeme potvrdit další významnější pokles.
ARCHITEKTONIKA VASA VASORUM BŘIŠNÍ AORTY PRASETE DOMÁCÍHO PILOTNÍ STUDIE O. Troup, M. Emingr, M. Skála, R. Pálek, J. Rosendorf Školitelé: MUDr. L. Eberlová, Ph.D. (1), as. MUDr. V. Liška, Ph.D. (2), Prof. MUDr. V. Třeška, DrSc. (2) (1) Ústav anatomie, (2) Chirurgická klinika LF UK v Plzni Východisko: Naše předchozí studie [1,2] srovnávající stěnu normální a aneuryzmatické břišní aorty prokázaly význam zvyšování mikrovaskularity pro progresi aneurysmatického onemocnění..Mikrovazální hustota se s velikostí aneuryzmatického vaku zvyšovala. Kromě jiných faktorů mohou být tyto výsledky ovlivněny i změnou prostorové orientace vasavasorum (VV). Avšak jejich 3D orientace nebyla u aorty dosud studována ani vizualizována.
|
43
Cíl: Zmapovat průběh vasavasorumsubrenální aorty prasete s cílem vytipovat vhodný vstup pro nástřik pryskyřice pro získání korozivního preparátu VV břišní aorty a jeho následné vyšetření na mikro-CT. Metodika, materiál: Infrarenální aorta 3 prasat domácích (stáří 80–100 dní, hmotnost 40–45 kg) byla zaklampována pod odstupem aa. renales a nad aortální bifurkací, taktéž byly klampovány odstupy a. mesentericainferior a aa. ovaricae/testiculares. Následně bylo subrenálně injikováno 40 ml tuše naředěné destilovanou vodou v poměru 1:1. Poté byla aorta spolu s periaortální tkání, tak aby nebyl poškozen odstup aa. lumbales, vyjmuta, vypláchnuta vlažnou vodou a 10 dní fixována v 10% formolu. Po řádném vymytí preparátu byla vasavasorum preparována za pomocí lupy a mikroinstrumentária. Výsledky: Největší z vypreparovaných vasavasorum probíhala podél dlouhé osy aorty, v hlubší vrstvě adventicie se cévní síť stává nepravidelnou. Přímý odstup VV jsme zachytili pouze u a. mesentericainferior. Závěr: Pro nástřik mikrokanylou se jako nejvhodnější jeví vasavasorum odstupující z a. mesentericainferior. Avšak pro získání korozivního preparátu komplexního mikrořečiště břišní aorty se tato metodika zatím nejeví jako vhodná. Podpora: Studie byla podpořena granty IGA MZ ČR 13326, projektem ED2.1.00/03.0076 (EuropeanRegionalDevelopmentFund) a Programem rozvoje vědních oborů Karlovy Univerzity (projekt P36).
MOLEKULÁRNÍ CHARAKTERISTIKY MNOHOČETNÉ LÉKOVÉ REZISTENCE U BUNĚK UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU J. Tuková, J. Šrámek, M. Kripnerová, M. Grundmanová Školitelé: Doc. Ing. J. Hatina, CSc. (1), Doc. MUDr. J. Kuncová, Ph.D. (2) (1) Ústav biologie LF UK Plzeň, (2) Ústav fyziologie LF UK Plzeň Úvod: Ve studiu nádorové transformace mají progresivní série buněčných linií nezastupitelný význam. Umožňují stanovit rozdíly mezi více a méně transformovanými buňkami, a to na stejném, klonálním, genetickém pozadí. V případě pokročilého uroteliálního karcinomu je velkým problémem multiléková rezistence, neboť i při nasazení kombinované chemoterapie se buňky karcinomu stávají rezistentní nejen na chemoterapeutika podávaná, ale i na další používaná v jiných léčebných schématech u tohoto karcinomu. Výsledkem je neúčinnost chemoterapeutik a špatná prognóza pacientů. Progresivní série linií BC44 a BC44DoxoR umožňuje zkoumání mechanismů multilékové rezistence in vitro a je prvním popsaným modelem takovéto rezistence u karcinomu močového měchýře. Cíl: Cílem práce bylo charakterizovat buněčnou linii uroteliálního karcinomu BC44 a od ní odvozenou linii BC44DoxoR z hlediska rezistence k chemoterapeutikům běžně užívaným k léčbě karcinomů močového měchýře. Metody: Buněčná linie BC44 byla odvozena z papilárního uroteliálního karcinomu pacientky Univerzitní nemocnice v Düsseldorfu. Linii BC44DoxoR jsme získali kultivací mateřské linie v médiu se zvyšující se koncentrací doxorubicinu (100-400 nM) po dobu tří měsíců. Pro stanovení cytotoxicity in vitro jsme použili test funkce mitochondriálních dehydrogenáz (MTT). Hodnotili jsme odpověď na Doxorubicin, Metotrexát, Vinblastin, Cisplatinu a Gemcitabin v různých koncentracích, výsledky byly kvantitativně vyhodnoceny absorpční spektrofotometrií. Analýza metabolického fenotypu mateřské senzitivní a dceřinnémultilékově rezistentní buněčné linie proběhla na oxygrafuOroboros, intenzita proliferace byla kvantifikována systémem xCELLigence.
44
|
Výsledky: U všech testovaných cytostatik vykazovala odvozená linie BC44DoxoR oproti BC44 zvýšenou rezistenci; IC50 obou linií se statisticky významně liší. Dceřinná linie také vykazuje nižší intenzitu oxidačních procesů a nižší úroveň buněčné proliferace. Závěr: Vystavením doxorubicinu během kultivace si odvozená linie BC44DoxoR vyvinula oproti výchozí linii BC44 mnohočetnou rezistenci k chemoterapeutikům. Zatím ovšem neznáme přesnou povahu této rezistence, která je s největší pravděpodobností multifaktoriální. Jejímu upřesnění budeme věnovat další molekulární analýzy. Snížení intenzity oxidačních procesů podporuje obraz BC44DoxoR jakožto pokročile transformované nádorové linie, neboť zvýšení zastoupení anaerobního metabolismu je jedním ze základních znaků pokročilé nádorové transformace. Nižší úroveň buněčné proliferace lze interpretovat ve smyslu buněčné quiescence. Progresivní série buněčných linií BC44 a BC44DoxoR představuje cenný model mnohočetné lékové rezistence u karcinomu močového měchýře a její další analýza může osvětlit vznik klinické rezistence u tohoto typu nádoru. Podpora: Práce byla podpořena studentským vědeckým projektem SVV-2014-260 050.
SRDEČNÍ ŽÍLY U NEMOCNÝCH PODSTUPUJÍCÍCH IMPLANTACI PŘÍSTROJE PRO SRDEČNÍ RESYNCHRONIZAČNÍ LÉČBU (CRT) I. Ulč Školitelé: as. MUDr. V. Vančura, Ph.D., Prof. MUDr. R. Rokyta, Ph.D. Kardiologické oddělení LF UK a FN Plzeň Cíl: K optimální funkci CRT je třeba vhodně umístit levokomorovou elektrodu. Cílem naší práce bylo popsat výskyt srdečních žil u kandidátů CRT. Metody: Do studie byly zařazeny osoby po implantaci přístroje k CRT s dostatečně kvalitním venogramem žil levé komory. K hodnocení distribuce byl použit echokardiografický 16-segmentový model levé komory. Pro nevhodnost apikálních segmentů k CRT bylo analyzováno pouze 8 segmentů na volné stěně levé komory. Výsledky: Soubor tvořilo 29 osob (69,1 ± 6,3 roků, 8 žen). Všechny osoby měly nejméně 2 žíly technicky vhodné pro implantaci elektrody. Venainterventricularisanterior (VIA) jako součást anteriorních segmentů byla dobře dostupná k implantaci v 23 případech (79,3 %), venainterventricularisposterior (v. cordis media) v 27 případech (93,1 %). U zbytku nemocných byla přítomna, avšak pro implantaci se jevila jako obtížná. Mimo tyto žíly, obvykle považované k resynchronizaci za nepříliš výhodné, měli všichni nejméně 1 další vhodnou žílu (v 11 případech 1, v 17 případech 2 a v 1 případě 3 žíly). U 8 pacientů (27,6 %) byly na výběr vhodné žíly v obou segmentech - laterálních i posteriorních, naopak v 17 případech (58,6 %) byl dostupný buď pouze laterální, nebo posteriorní segment. Ostatní nemocní měli vhodnou žílu v posteriorních nebo laterálních segmentech a další žílu s vinutým průběhem vynechávající některý z doplňujících segmentů, nebo její profil nezaručoval bezpečné zavedení. Závěr: Pouze u čtvrtiny pacientů našeho souboru byly přítomny vhodné žíly k zavedení levokomorové elektrody jak v laterálních, tak posteriorních segmentech. Ani v anteriorním segmentu neumožňovala morfologie nebo délka VIA implantaci elektrody ve všech případech.
|
45
POČET RIZIKOVÝCH FAKTORŮ METABOLICKÉHO SYNDROMU KORELUJE SE ZVÝŠENOU TUHOSTÍ CENTRÁLNÍCH TEPEN P. Vágovičová (1), J. Mlíková Seidlerová (1), J. Filipovský (1), O. Mayer jr. (1), R. Cífková (2), P. Wohlfahrt (2) Školitelka: J. Mlíková Seidlerová (1) (1) II. interní klinika FN v Plzni, LF Univerzity Karlovy v Praze, (2) Klinika Preventivní kardiologie, FTN Praha Východisko: Metabolický syndrom (MS) je soubor ≥ 3 rizikových faktorů (RF). U pacientů s MS se častěji vyskytují subklinická orgánová postižení jako časné známky arteriosklerózy. Zvýšená tuhost aorty charakterizována především pomocí rychlosti pulzové vlny (PWV), patří mezi ukazatele subklinického orgánového postižení. Cíle: Zajímalo nás, jak je aortální tuhost ovlivňována s přibývajícím počtem rizikových faktorů MS (podle harmonizované definice ČIMS z r. 2009 – arteriální hypertenze nebo antihypertenzní léčba, obvod pasu, hladina TAG nebo léčba hypolipidemiky, hodnota HDL chol., DM nebo porušená glukozová tolerance). Metodika: Pacienti byli vyšetřeni v rámci studie post-MONICA v letech 2007-2008. PWV byla měřena pomocí aplanační tonometrie (SphygmoCor). Nemocní byli zařazeni do 5 jednotlivých kategorií podle počtu rizikových faktorů MS (0 až ≥4 RF). S použitím univariátní a multivariátní regrese jsme stanovili, jak je rychlost pulzové vlny asociována s přibývajícím počtem rizikových faktorů MS, a to i po adjustaci na věk, pohlaví, MAP a srdeční frekvenci. Výsledky: Z celkového počtu 936 respondentů jich 334 (35.7%) splňovalo definici MS ( ≥3RF). Nemocní s MS byli starší (60.4±9.8 let vs. 51.1±13.6 let, p˂0,0001) a měli vyšší rychlost PWV než nemocní bez MS (8,3±0,1 m/s vs. 7,7±0,1 m/s, p˂0,0001). Počet nemocných bez žádného rizikového faktoru byl 198 (21.1%), s 1 RF 208 (22.2%), se 2 RF 196 (20.9%), se 3 RF 181 (19.3%), a se ≥4 RF 153 (16.3%). Hodnota PWV po adjustaci na věk, pohlaví a MAP lineárně vzrůstala s přibývajícím počtem RF (p pro trend ˂ 0,0001). Závěr: Nemocní s metabolickým syndromem mají vyšší tuhost centrálních tepen. Ta se zvyšuje lineárně s přibývajícím počtem rizikových faktorů MS.
NOVÝ POHLED NA DIAGNOSTIKU ALERGIE NA VČELÍ A VOSÍ JED M. Vachová Školitel: Doc. MUDr. P. Panzner, CSc. Ústav imunologie a alergologie LF UK a FN Plzeň Východisko: Dle současného doporučení EAACI jsou metodou první volby při vyšetření alergie na hmyzí jed kožní testy a stanovení specifických IgE protilátek k extraktům hmyzích jedů. V praxi se však stále častěji využívají novější diagnostické metody, jako jsou diagnostika pomocí složek alergenů (CRD) a test aktivace bazofilů (BAT), které jsou dle stávajících doporučení vyhrazeny pouze pro nejasné případy. Cíle: Přestože jsou kožní testy s hmyzími jedy považovány za bezpečné, jsou řadou pacientů provázeny obavami z případné reakce. Navíc jsou vzhledem k nutnosti postupné testace s různými koncentracemi hmyzích jedů časově náročné. Laboratorní vyšetření je naproti tomu pacienty lépe tolerované, zcela nezatěžující, časově nenáročné, vyžadující pouze odběr krve pacienta. Naším cílem bylo porovnat přínos dostupných laboratorních diagnostických metod a nalezení optimálního laboratorního vyšetření či kombinace těchto vyšetření pro potvrzení alergie na hmyzí jed. 46
|
Metodika: Provedli jsme retrospektivní analýzu výsledků souboru 35 pacientů s alergií na včelí a 60 pacientů s alergií na vosí jed. Všichni pacienti podstoupili kožní testy s hmyzími jedy a bylo jim provedeno laboratorní vyšetření zahrnující BAT s hmyzími jedy a stanovení specifických IgE protilátek k extraktům včelího (I1) a vosího (I3) jedu a k jejich hlavním složkám (rApi m 1, rVes v 1 a rVes v 5). Kontrolní skupinu, které byla provedena zmíněná laboratorní vyšetření, tvořilo 22 pacientů s negativní alergickou anamnézou. Nejprve jsme stanovili senzitivitu a specificitu pro jednotlivé laboratorní metody při využití standardních mezních hodnot (cut-off). Pomocí ROC analýzy jsme se poté pro každou metodu pokusili nalézt případnou vhodnější mezní hodnotu než je hodnota běžně užívaná. Na závěr jsme provedli statistickou analýzu různých kombinací laboratorních testů s cílem vybrat kombinaci vyšetření, která je pro potvrzení alergie na hmyzí jed nejpřínosnější . Výsledky: Za vhodnější mezní hodnoty než jsou hodnoty běžně užívané považujeme 1,0 kIU/l pro IgE I1 (se. 97,14 %, sp. 95,45%), 6,5% pro BAT s včelím jedem (se. 80%, sp. 95,45%), 1,22 kIU/l pro IgE I3 (se. 88,33%, sp. 95,45%), 0,7 kIU/l pro IgErVes v 5 (se. 86,67%, sp. 95,45%), 1,0 kIU/l pro IgErVes v 1 (se. 56,67%, sp. 95,45%) a 4,5% pro BAT s vosím jedem (se. 91,53%, sp. 95,45%). Pro potvrzení alergie na včelí jed byla statistickou analýzou vyhodnocena jako nejvhodnější kombinace vyšetření IgE I1 + IgErApi m 1 (se. 97,14%, sp. 95,45%). Pro potvrzení alergie na vosí jed byla vyhodnocena jako nejlepší kombinace vyšetření IgErVes v 5 + IgErVes v 1 nebo IgE I3 (se. 98,33%, sp. 95,45%). Závěr: Standardně užívané mezní hodnoty nejsou dle našich zjištění pro většinu laboratorních diagnostických metod užívaných pro potvrzení alergie na hmyzí jed optimální. Nejlepší metodou pro potvrzení alergie na včelí jed zůstává specifické IgE k extraktu včelího jedu avšak při využití vyšší mezní hodnoty než je mezní hodnota běžně užívaná. Doplnění IgErApi m 1 a/nebo BAT s včelím jedem samostatně či v kombinaci již více přínosné není. Pro potvrzení alergie na vosí jed je nejpřínosnější kombinace vyšetření IgErVes v 5 + IgErVes v 1 nebo IgErVes v5 + IgE I3.
IMUNOBIOLOGICKÉ ÚČINKY TRILOBOLIDU A JAHO KONJUGÁTŮ L. Vejvodová, M. Jurášek, S. Rimpelová (3) Školitelé: Doc. RNDr. E. Kmoníčková, CSc. (1), Prof. RNDr. P. Drašar, DrSc. (2), Prof. Ing. T. Ruml, CSc.(3) (1) Ústav farmakologie a toxikologie LF UK Plzeň, (2) Ústav chemie přírodních látek, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha, (3) Ústav biochemie a mikrobiologie, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha Úvod: Ve skupině seskviterpenových laktonů guaianolidového typu izolovaných z rostlin je dosud nejznámnější látkou thapsigargin. Je to účinný inhibitor Ca2+-ATPasysarco/endoplazmatického retikula (SERCA). V současné době je thapsigargin předmětem klinických studií fáze II pro cílenou léčbu nádoru prostaty. Nedávno jsme zjistili, že thapsigargin má na rozdíl od jiných seskviterpenových laktonů imunostimulační účinek. Naše a spolupracující pracoviště VŠCHT mají k dispozici strukturně a funkčně velmi podobný seskviterpenový lakton, trilobolid, izolovaný z rostliny Laser trilobum (L.) Borkh. Tato nízkomolekulární látka vyvolává kromě inhibice SERCA ještě významnější expresi oxidu dusnatého (NO) a sekreci cytokinů (IL-2, IFN-gamma) než thapsigargin. Není ale jasné, zda obě funkce spolu souvisí. To je předmětem současného grantového projektu. Konečným cílem našeho výzkumu je navrhnout využití trilobolidu v oblasti protinádorové, imunomodulační či antimikrobiálníterapie. Cíl: Zjistit, zda námi modifikované molekuly trilobolidu mají imunobiologické účinky a srovnat je s působením původního trilobolidu v makrofágách potkana. Konjugáty trilobolidu jsou vyvíjeny pro lepší poznání intracelulární signalizace a funkce trilobolidu a za účelem cílené léčby.
|
47
Metodika: Imunokompetentní buňky byly získány laváží peritonea potkanů (kmen Wistar). Izolované peritoneální buňky (2x106/ml) byly kultivovány v kompletním RPMI-1640 médiu, 24 hod, v přítomnosti testovaných látek nebo bez nich. V in vitro experimentech byl použit lipopolysacharid jako pozitivní kontrola k vyvolání imunostimulačního účinku. V supernatantech byla analyzována produkce NO pomocí Griessova reagens a sekrece cytokinů metodou ELISA. Viabilita buněk byla hodnocena WST-1 testem. Pro lokalizaci a vizualizaci trilobolidu v buňkách byla použit fluoroforBodipy, který byl navázán na různě dlouhý linker. Výsledky: V preklinickém testování in vitro bylo potvrzeno, že v potkaních peritoneálních buňkách trilobolid signifikantně zvyšuje produkci NO (iNOS) v nanomolární koncentraci. Zároveň byla v makrofágách provedena a potvrzena vizualizace fluorescenčně značného trilobolidu. Ve sledované sérii látek byly nalezeny konjugáty trilobolidu, které signifikantně indukovaly produkci NO a sekreci Th1 cytokinů. Uvedené účinky byly závislé na dávce látek. Cytotoxicita konjugátů byla ve srovnání s trilobolidem nižší. Samotný fluoroforBodipy neovlivňoval biologickou aktivitu. Lze ale konstatovat, že biologické účinky souvisí s velikostí a strukturou molekuly a jejich prostupem do buněk. Závěr: Námi modifikované molekuly trilobolidu s linkerem a fluoroforem mají imunomodulační účinky a lze je využít pro objasnění subcelulární lokalizace a molekulárních mechanismů seskviterpenových laktonů thapsigarginového typu a tím pro cílený vývoj směrovaných léčiv v oblasti léčby nádorů a imunoterapie. Tato práce je podpořena granty GAČR 14-04329S,GAČR 304/10/1951,GAČR P503/11/0616, MSM604613730.
ZMĚNY EXPRESE VYBRANÝCH MIKRORNA U KARCINOMŮ HLAVY A KRKU D. Volfová, R. Lojková, R. Zanoščuk Školitelé: as. MUDr. V. Kulda (1), as. RNDr. M. Pešta, Ph.D. (2), Doc. MUDr. M. Ludvíková, Ph.D. (2) (1) Ústav lékařské chemie a biochemie LF UK Plzeň, (2) Ústav biologie LF UK Plzeň Východisko: MikroRNA (miRNA) jsou krátké jednovláknové nekódující RNA molekuly, které negativně regulují genovou expresi na posttranskripční úrovni prostřednictvím inhibice translace a/nebo snížením stability cílové mRNA. Odhaduje se, že exprese až 50% genů je ovlivněna touto cestou. Od svého objevu (Nobelova cena 2006, Andrew Fire, CraigMello) bylo identifikováno už více než 2500 lidských miRNA (databáze miRBase). Jedna konkrétní miRNA může cílit stovky různých RNA transkriptů, ale i obráceně, jedna konkrétní mRNA může být cílem pro mnoho různých miRNA. Je tedy zřejmé, o jak komplexní regulační síť se jedná. Řada miRNA se účastní karcinogeneze, a to ovlivněním exprese tumor-supresorových genů nebo onkogenů. Zvýšená exprese miR-21 byla nalezena u řady nádorů, deregulace miR-21 by mohla snad být i pokládána za obecnou vlastnost nádorových buněk. Cíl: Cílem naší práce bylo stanovení exprese let-7a, miR-21, miR-34a, miR-200c a miR-375 ve vzorcích tkáně dlaždicových karcinomů hlavy a krku (HNSCC, head and necksquamous cell carcinoma) a vyhodnocení vztahu ke klinickopatologickým vlastnostem a lokalitě nádoru. Metodika: Studovaná skupina zahrnovala 51 pacientů s HNSCC (23 karcinomů orofaryngu, 24 karcinomů laryngu a 4 hypofaryngeální karcinomy). Vyšetřovány byly párové vzorky (nádor - normální tkáň). RNA byla izolována z formalinem fixovaných parafinových bločků (FFPE, formalin-fixedparaffin-embedded). Stanovení exprese výše uvedených mikroRNA bylo provedeno kvantitativní RT PCR metodou (TaqManMicroRNAAssays, AppliedBiosystems). Pro normalizaci výsledků jsme použili expresi RNU6B. Výsledky: Ve srovnání s nenádorovou tkání byla v nádorové tkáni bez ohledu na lokalizaci tumoru prokázána vyšší exprese miR-21 (p<0,0001) a miR-200c (p=0,0335), a naopak nižší exprese miR-375 (p=0,0020). Byly nalezeny statisticky signifikantní rozdíly v expresi let-7a,
48
|
miR-200c, miR-34a dle lokality nádoru (orofaryngeální vs. laryngeální karcinomy, p<0,05). Zvýšená exprese miR-34a signifikantně korelovala s orofaryngeálním původem (p=0,0284) a p16 pozitivitou jako markerem HPV infekce (p=0,0218). Závěr: Naše výsledky podporují hypotézu o onkogenní funkci miR-21 a ukazují, že stejný histologický typ nádoru v různých lokalitách může mít odlišné molekulárně biologické pozadí. Práce byla podpořena projekty LFPUK SVV z.č. 260050 a PRVOUK P36 a P37.
EXTRAARTIKULÁRNÍ APARÁT KOLENNÍHO KLOUBU - TOPOGRAFIE A KLINICKÝ VÝZNAM T. Zajíc, J. Švejda Školitelé: Doc. RNDr. P. Fiala, CSc. (1), as. MUDr. K. Koudela jr., Ph.D. (2) (1) Ústav anatomie LF UK Plzeň, (2) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí FN a LF UK Plzeň V kolenním kloubu hraje vazivový extraartikulární aparát důležitou stabilizující roli. Jeho podstatnou složkou je posteromediální komplex s hlavním stabilizátorem – lig. collateralemediale. Na tvar, komponenty a lokalizaci tohoto vazu existují v literatuře rozdílné názory. Cílem studie bylo zpřesnit a doplnit údaje o strukturách posteromediálního komplexu, zejména lig. collateralemediale a usnadnit tak orientaci v jeho částech při operačním přístupu z mediální strany kolena. Pro studium vazivového aparátu kolenního kloubu bylo použito celkem 22 kolenních kloubů končetin pitvaných v Ústavu anatomie LF UK v Plzni v letech 2011-14. Pitevní materiál byl fixován standardní metodou nástřikem konzervační tekutinou do a. femoralis. Ve vyšetřovaném souboru jedinců obojího pohlaví ve věku 56-78 let nebyly nalezeny patologicky změněné klouby. V cílené preparaci po vrstvách byl východiskem vertikální řez před mediálním epikondylem femuru. Obě složky lig. collateralemediale (povrchová i hluboká) odstupují od oválného políčka na epicondylusmedialisfemoris a sbíhají k tibii. V 65 % případů začínaly obě složky od stejného začátku. Povrchová část má délku 90,89±9,51 mm, šířku 10,50±1,90 mm a je 1,6-2,2 mm silná. Úpon povrchové části je 52-60 mm pod úrovní kloubní štěrbiny. Hluboká část je značně variabilní: je 42,10±9,1 mm dlouhá, 29,60±11,80 mm široká a 1,6-2,2 mm silná. V polovině případů se upínala vějířovitě a symetricky do mediálního menisku. Ve 30 % případů jsme nalezli široký úpon do pouzdra a tibie s menší částí do zadní plochy meniscusmedialis. Zbývající část byla variabilní a to svým úponem do plošky pod posteromediálním okrajem tibie a širokým úponem do mediálního menisku. Část snopců m. semimembranosus tvoří lig. popliteumobliquum sbíhající do kloubního pouzdra. Na dorzální straně lig. collateralemediale sbíhají variabilní snopce šikmého kapsulárního vazu. Naše nálezy ukázaly značnou variabilitu i složitou strukturu lig. collateralemediale, které je významným stabilizujícím faktorem mediální strany kolenního kloubu. Distální úpony obou částí vazu jsou dobře preparačně oddělitelné, hluboká část je relativně silná. Topografické vztahy mediálního kolaterálního vazu jsou složité, vaz je překryt řadou svalů a jejich šlach. Z praktického aspektu představují nálezy o topografii a přesném průběhu částí posteromediálního kolaterálního komplexu důležité údaje pro vyvážení kolena při aloplastice kolenního kloubu.
|
49
AKUTNÍ PYELONEFRITIDA V RETROSPEKTIVNĚ HODNOCENÉM SOUBORU DĚTÍ DO 2 LET VĚKU J. Zamboryová Školitelka: as. MUDr. K. Pizingerová, Ph.D. Dětská klinika LF UK a FN Plzeň Východisko: Akutní pyelonefritida je bakteriální intersticiální zánět parenchymu ledvin a patří k nejčastějším onemocněním v dětském věku. Představuje vysoké riziko trvalého renálního poškození s možným rozvojem následných komplikací. Cíle: Zmapování skupiny dětí do dvou let věku s akutní pyelonefritidou s ohledem na výskyt vesikoureterálního reflexu (VUR) a postpyelonefritických jizev. Metodika: Jedná se o retrospektivní sběr dat. Zařazovacím kritériem byli pacienti do 2 let věku přijímáni na Dětskou kliniku s diagnózou akutní pyelonefritis v období let 2008 – 2010. Výsledky: Ve sledovaném souboru bylo přijato 175 pacientů, z toho 108 dívek a 67 chlapců, průměrného věku 0,79 roku. 76% pacientů bylo odesláno k hospitalizaci praktickým pediatrem, 19% přišlo k hospitalizaci bez doporučení a 5% bylo přeloženo z jiné nemocnice. CRP bylo vyšetřeno před odesláním k hospitalizaci u 140 dětí. 97,1% dětí před přijetím mělo teplotu. Původcem uroinfekce ve většině případů byla Escherichia coli. Délka parenterální antibiotické terapie trvala průměrně 5 dní. Mikční cystouretrografie byla prováděna za 6 týdnů po prodělané pyelonefritidě u 157 dětí. Nález VUR byl pozitivní ve 43 případech, z toho unilaterální byl diagnostikován u 22 pacientů (14%) a u 21 dětí (13%) byl prokázán bilaterálně. Za 6 měsíců po atace pyelonefritidy byla provedena u 129 pacientů statická scintigrafie ledvin k detekci postpyelonefritických jizev, jež byly zjištěny u 8 dětí. Závěr: Akutní pyelonefritida je onemocnění s častým výskytem a další osud dětí závisí na její rychlé diagnostice, včasném nasazení účinné terapie, dalším vyšetřování a sledování v rámci prevence recidiv. K včasné diagnostice přispělo zavedení přístroje na stanovení CRP v ordinaci praktických pediatrů. V posledních letech se prosazuje konzervativnější postup se snížením věkové kategorie pro indikaci k mikční cystoureterografii a ústupem od antibiotické profylaxe u pacientů s refluxy nižších stupňů. Naopak důraz se klade na včasnou diagnostiku primoinfekce nebo recidivy včetně důsledného poučení rodičů a pátrání po predispozičních faktorech včetně dysfunkce mikce.
50
|
POZNÁMKY:
|
51
POZNÁMKY:
52
|
