Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) s.r.o. Na Pankráci 420/54 Praha 4
… aneb Život on-line Sborník závěrečných prací Literární akademie (Katedra mediální tvorby a publicistiky)
Praha 2013
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
... aneb Život on-line
Sborník závěrečných prací Literární akademie (Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého) Katedra mediální tvorby a publicistiky
Vydala Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) v rámci grantového projektu OPPA, prioritní osa č. 3 registrační číslo grantu: CZ.2.17/3.1.00/34436
Ivo Pospíšil Vývoj sportovní žurnalistiky na internetu (2009)
Petr Krčmář Od papíru k internetu – iluze, nebo trend? (2011)
Klára Jelenová Generace Facebooku aneb Život on-line (2011)
Petr Krčmář
OD PAPÍRU K INTERNETU – ILUZE, NEBO TREND?
OBSAH ÚVOD / 8 RŮST SVĚTOVÉHO A ČESKÉHO INTERNETU / 9 INTERNETOVÝ BABYLON / 13 REKLAMA V ON-LINE MÉDIÍCH / 17 PLACENÝ OBSAH / 20 ZA CO VLASTNĚ MÁME PLATIT? / 23 ELEKTRONICKÉ MOBILNÍ ČTEČKY / 27 OBCHODNÍ MODEL ON-LINE MÉDIÍ / 30 ČTENÁŘI A REKLAMA / 33 OBČANSKÁ ŽURNALISTIKA / 37 VLIV NOVÝCH MÉDIÍ NA TA TRADIČNÍ / 40 PROMĚNY ČTENÁŘE ZPRAVODAJSTVÍ / 43 ČTENÁŘ TISKU VERSUS ČTENÁŘ INTERNETU / 49 ZÁVĚR / 56 POUŽITÁ LITERATURA / 58
ÚVOD Na mediálním trhu probíhá v posledních letech proces, jehož prvotní hybnou silou jsou čtenáři. S nástupem nových technologií velmi rychle zjistili, že je pro ně levnější, jednodušší a příjemnější číst základní zpravodajství na internetu než kupovat relativně drahé tištěné noviny, které mají řadu nevýhod. Tištěné deníky jsou z dnešního moderního pohledu málo interaktivní, vycházejí jen jednou denně, nedokážou se aktualizovat a jsou v porovnání s internetovým zpravodajstvím drahé. Navíc ani po obsahové stránce dnes mnohým čtenářům nemohou nabídnout nic navíc. Výsledek je zřejmý: většina lidí dnes hledá zpravodajství na internetu a čtenářů tisku rychlým tempem ubývá. Dopady tohoto jevu jsou vidět na každém rohu – zhoršující se finanční situace vydavatelů stupňuje tlak na snižování nákladů, klesá kvalita tiskovin, noviny jsou podbízivé, od hlubokých analýz přecházejí k základnímu informačnímu servisu. Výsledkem je neutěšená situace, která moderního čtenáře ještě více odrazuje od nákupu obsahu, který má na dosah ruky zcela zdarma. Následující studie zkoumá tuto masivní změnu, její dopady na čtenáře i vydavatele a především na tisk samotný. Zamýšlí se nad hlavními problémy, které vznikají a ještě vzniknou i nad jejich případným řešením. Rovněž mapuje nejnovější trendy, související s nástupem nových technologií, které budou dále velmi rychle celý přístup ke zpravodajství proměňovat. Další část je věnována analýze přístupu čtenáře k obsahu. Zjišťuje, jak odlišně pracují čtenáři s internetovými a klasickými papírovými deníky, jak je pro ně běžné měnit zaběhnuté rituály, a zkoumá například také zásadní otázku, zda jsou čtenáři ochotni platit za internetový obsah stejně, jako platí za ten tištěný.
8
RŮST SVĚTOVÉHO A ČESKÉHO INTERNETU Internet je největším komunikačním médiem současnosti a vlastně i celé historie lidstva. Umožňuje posílat informace napříč kontinenty ohromnou rychlostí a téměř bez omezení. Tohle jsou dnes obecně známá fakta. Jak velký je ale doopravdy internet? Kdo ho dnes používá a jakým způsobem? To jsou zásadní informace mimo jiné i pro pochopení toho, jaký vliv má internet na média a proč stále více čtenářů přechází od klasických médií k těm internetovým. Historie internetu se začala psát už v 60. letech 20. století, kdy ministerstvo obrany Spojených států amerických začalo budovat novou robustní komunikační sít’ pro rychlé předávání radarových dat. K vývoji celé sítě byli přizváni i vědci z Massachusetts Institute of Technology a výsledkem byla sít’ ARPANET, která byla spuštěna v roce 1969. V osmdesátých letech se pak do sítě postupně připojovaly i některé americké univerzity, a ARPANET tak přestal být výhradně vojenským komunikačním prostředím. Stále se ale jednalo o síť využívanou jen několika specializovanými institucemi.
9
Obr. 1. Mapa ARPANETu z roku 1977 (zdroj: The Computer History Museum)
V té době ještě neexistovaly webové stránky, internetové portály, sociální sítě ani zpravodajské deníky. Sít’ byla určena pro pouhou výměnu textových zpráv mezi několika počítači. V roce 1977 bylo do sítě zapojeno několik desítek počítačů a dokonce existovala mapa celého tehdejšího internetu (viz obrázek 1) Pro veřejnost se sít’stala zajímavou až v 90. letech, kdy začaly vznikat první webové stránky, objevil se internetový prohlížeč Netscape Navigator a sít’začala zcela nekontrolovaně růst. Tento neřízený a zcela spontánní růst je pravděpodobně hlavní příčinou úspěchu internetu jako globální sítě. Do jeho vzniku se všechny podobné projekty podrobně plánovaly a příprava i realizace byly podřízeny jedné centrální organizaci, která měla po celou dobu existence sít’ pod svou kontrolou. Příkladem mohou být telefonní sítě, které vždy patřily konkrétnímu operátorovi, který je budoval, spravoval a vybíral za jejich využívání své poplatky.
Obr. 2. Počty uživatelů českého internetu (zdroj: Mediaresearch)
Internet byl ale od začátku jiný – neexistoval žádný plán jeho rozvoje a připojit se mohl prakticky kdokoliv. Všechny starší a dříve oddělené sítě se postupně propojovaly do většího a většího celku. Dříve hojně využívané BBS servery, 10
které mezi sebou neměly trvalou konektivitu a uživatelé k nim přistupovali jednotlivě pomocí modemů a vytáčených spojení, se začaly ve velkém stávat součástí internetu. Objevovaly se první portály, služby pro uživatele byly dostupnější a díky webovým stránkám také příjemnější. Internet už neztělesňovala černá obrazovka s blikajícím kurzorem a podivnými příkazy, ale objevily se obrázky, barvy a uživatelské prostředí. Výsledkem je dnešní internet, který samozřejmě roste i nadále a princip neřízeného rozvoje je v něm zachován. Připojit další sít’ k internetu je dnes stejně snadné jako zasunout kabel do správného zařízení. Internet proto nepřetržitě roste, rozšiřuje se do dalších regionů a oslovuje čím dál více uživatelů. Podle Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) překročil počet internetových uživatelů v roce 2010 hodnotu dvou miliard. Každý třetí obyvatel planety (30 %) má přístup k internetu. Od roku 2005 tak došlo ke zdvojnásobení počtu internetových uživatelů. Je zřejmé, že rozložení napříč jednotlivými zeměmi a kontinenty není rovnoměrné, jak ukazuje tabulka 1.
Oblast světa
Počet uživatelů
Odchylka od průměru
Evropa
65
+ 116 %
Amerika Společenství nezávislých států Arabské státy
55
+ 83 %
46
+ 53 %
24,9
- 20 %
Asie a Pacifik
21,9
- 27 %
Afrika
9,6
- 68 %
Tab. 1. Uživatelé internetu na 100 obyvatel (zdroj: ITU)
Rozdíly v šíření připojení k internetu jsou propastné. Nejméně obyvatel má přístup k internetu v Africe, kde se jedná jen o každého desátého obyvatele, což je daleko od světového průměru. Naopak nejlépe jsme na tom v Evropě, kde většina zemí patří mezi rozvinuté ekonomiky. Je třeba také zohlednit to, že Evropa je co do rozlohy poměrně malá a poskytovatelé připojení proto nepotřebují drahou kabeláž táhnout na příliš velké vzdálenosti. 11
V Česku měří návštěvnost internetu společnost Mediaresearch pomocí nástroje NetMonitor. Podle analýz této společnosti se na českém internetu pohybuje přibližně 5,9 milionů Čechů (Mediaresearch, 2010), kteří každý měsíc zobrazí asi 7 miliard webových stránek na českých serverech. Zajímavý je také čas strávený na internetu – průměrně Češi tráví měsíčně na internetu 25 hodin, tedy téměř hodinu denně. Růst českého internetu přitom není nijak zanedbatelný a stále pokračuje. Každým rokem stoupá počet reálných uživatelů asi o 400 tisíc, jak dokládá tabulka 2 obsahující meziroční počty uživatelů od roku 2007 do 2011. Za referenční období je považován měsíc leden příslušného roku.
Rok měření
Počet uživatelů (v milionech)
2007 2008 2009 2010 2011
4,1 4,5 4,9 5,5 5,9
Relativní nárůst
+ 9,7 % + 8,8 % + 12,2 % + 7,2 %
Tab. 2. Počet uživatelů v Česku v milionech (zdroj: Mediaresearch)
Z relativních meziročních nárůstů vyplývá, že počet uživatelů českého internetu roste meziročně v průměru o 9,5 %. Také z grafu 2 je patrné, že nárůst je téměř lineární. Český statistický úřad uvádí, že v České republice žije v současné době 8,8 milionů obyvatel ve věkové kategorii 16+ (ČSÚ, 2007), na kterou se také obvykle zaměřují reklamní kampaně, a tudíž i vydavatelé periodik. Podle statistiky společnosti Mediaresearch tak na počátku roku 2011 internet používalo 67 % obyvatel Česka. (Mediaresearch, 2010)
12
INTERNETOVÝ BABYLON Pro většinu lidí je internet globální sít’, která naprosto nezná žádné hranice států ani kontinentů. Podle tohoto rozšířeného názoru je internet jeden velký společný prostor a nemá tedy smysl se zabývat jeho lokálními dopady. Žádné „lokálno“ v něm jednoduše neexistuje, všechno je všech, je možné se okamžitě spojit kamkoliv a cokoliv získat. Není to ale příliš zjednodušený pohled? Internet vznikl na půdě Spojených států amerických, na popud ozbrojených sil. Financovalo jej letectvo US Air Force jako čistě vojenskou komunikační sít’naprosto nového typu. Původně jej skutečně využívala výhradně armáda, poté se rozšířil do amerických vysokých škol, kde jej používali místní vědci a později i studenti. Je proto logické, že v počátcích se jednalo o plně anglofonní sít’ a i v pozdějších dobách hrála angličtina při komunikaci na internetu naprosto zásadní roli. Komunikační rozhraní se šířilo napříč kontinenty a později i celým světem a bylo třeba zajistit nejen technickou kompatibilitu jednotlivých zařízení, ale i jazykovou kompatibilitu samotných uživatelů. Angličtina proto byla přirozeně první volbou, u které na dlouhou dobu zůstalo. Je tomu ale skutečně stále tak? Vládne angličtina dnešnímu internetu? Na konci sedmdesátých let minulého století bylo k internetu (tehdejšímu ARPANETu) připojeno jen několik desítek zařízení, se kterými pracovaly řádově stovky uživatelů. Tato uzavřená a úzce specializovaná skupina si udržovala svůj vlastní komunikační jazyk. Kromě už zmíněné angličtiny používali vlastní slang, který byl v tak malé skupině a při intenzivní komunikaci poměrně dobře udržitelný. Poté se ale internet začal rozrůstat a o dvacet let později pronikl i do běžných domácností. Jak jste se mohli dočíst v předchozí kapitole, dnes internet používají dvě miliardy uživatelů a je více či méně rozšířen napříč všemi kontinenty. Tady už nemůžeme hovořit o uzavřené skupině, ale naopak o globálním prostředí bez předem definovaných pravidel. Dnešní uživatel internetu už zdaleka není odborníkem na technologie a řeší na síti běžné problémy – dopisy, telefonáty, zpravodajství, nákupy a podobně. Takový uživatel nehledá informace v daleké cizině, ale zajímá ho „místní internet“. 13
Chce napsat zprávu přátelům ze stejného města, objednat si zboží ve své zemi a přečíst si místní zpravodajství. Informace z celého světa má na dosah, a přesto jsou pro něj stále nejdůležitější informace lokální. Navíc je u i otázka jazykové bariéry. Podle průzkumu provedeného mezinárodní organizací ISEA umí jen 46 % Čechů cizí jazyk (ISEA, 2011). Jeden cizí jazyk, nejčastěji angličtinu, ovládá 27 % obyvatel. Zajímavé je, že znalost cizího jazyka nechybí jen lidem bez maturity (72 % z nich se nedomluví), ale poměrně často ji postrádají i vysokoškoláci. Téměř čtvrtina z nich (23 %) nedokáže reálně svou znalost cizího jazyka využít. V takové situaci ztrácí globální dosah internetu pro mnoho uživatelů význam.
Obr. 3. Poměr anglicky hovořících uživatelů (zdroj: IWS)
Také řada služeb z principu nemá na globální úrovni žádný smysl. K čemu je vám stránka informující o otevírací době květinářství v Japonsku, když vy potřebujete koupit květinu v Kladně? Stejně tak je pro vás nepodstatná velká část zpravodajství, která je svou povahou čistě lokální. Vítězství fotbalového klubu malého městečka v jižní Francii nebo nové zastupitelstvo ve švédské Uppsale většinu Čechů nebo Australanů vůbec nezajímá. 14
Lidé se jednoduše přirozeně zajímají o místní dění nebo o důležité světové zprávy, které je ale téměř vždy možné získat v místních médiích – přizpůsobené mentalitě čtenáře a jeho jazykovým možnostem. Na této skutečnosti nedokáže nic změnit ani internet, ten je jen novým přenosovým médiem a naplňuje potřeby stále stejných lidí. Výsledkem tohoto procesu je postupný odklon od globální angličtiny k místním jazykům, kterým rozumí všichni potenciální příjemci dané informace. Jack Goldsmith a Tim Wu ve své knize uvádějí následující čísla (Goldsmith, Wu, 2008). „Koncem 90. let bylo 80 % informací zveřejněných on-line v angličtině. Do konce roku 2002 bylo anglicky psaných stránek na webu necelých 50 % a koncem roku 2005 již zhruba dvě třetiny uživatelů sítě byli lidé, kteří nepoužívali angličtinu jako mateřský jazyk. Všichni očekávají, že tento pokles nadvlády angličtiny v síti bude pokračovat.“ V červnu 2010 byl proveden podrobný průzkum poměru jednotlivých jazyků používaných uživateli na internetu (IWS, 2010). Výsledky seřazené od nejčastějšího jazyka naleznete v tabulce číslo 3.
Jazyk
Počet uživatelů (miliony)
Zastoupení ve světě
angličtina čínština španělština japonština němčina arabština francouzština ruština korejština
536,5 444,9 153,3 99,1 82,5 75,1 65,3 59,7 59,7 39,4
27,3 % 22,6 % 7,8 % 5,0 % 4,2 % 3,8 % 3,3 % 3,0 % 3,0 % 2,0 %
ostatní
350,5
17,8 %
Tab. 3. Rozložení jazyků mezi uživateli (zdroj: IWS)
V tabulce je uvedeno deset nejpoužívanějších internetových jazyků. Žebříčku stále vévodí angličtina, ale už jen s 27,3 %, což dokazuje stálý pokles významu to15
hoto jazyka na internetu. Změnu v čase pak názorně zobrazuje graf číslo 3. Postupem času tempo poklesu zvolňuje, jak se obsah internetu přizpůsobuje jazyku mluvčích, stále ale ještě není zdaleka na svém minimu. Z výše uvedených čísel vyplývá, že internet už dávno není jen doménou anglicky hovořících uživatelů, ale naopak stále přibývá těch, kteří angličtinou nevládnou. Z toho také plyne jejich zájem o informace v jejich rodném jazyce, což se v důsledku projevuje vznikem lokálních médií. Ta dodávají dostatečně zajímavé místní informace, ale také překonávají jazykovou bariéru svých čtenářů.
16
REKLAMA V ON-LINE MÉDIÍCH Finanční model založený na prodeji reklamy je tedy společný pro tištěná i on-line média. V obou případech se jedná o model funkční, používaný a léty prověřený. Proč se tedy vydavatelé klasických médií do internetu příliš nehrnou, nepromění svůj byznys ze dne na den a nezbaví se „starých zvyků“? Proč není tak snadné vydělávat na internetu a v čem spočívá konzervativnost zadavatelů reklamy? Role reklamy je pro dnešní média naprosto klíčová a v případě internetových médií o to důležitější, že se obvykle jedná o jediný zdroj příjmů, který tato média mají. Navíc, dokud se nepodaří mezi uživateli prosadit formy přímé platby za přístup k obsahu, nemají vydavatelé na výběr a musejí se dále živit výhradně prodejem reklamních ploch. Český mediální odborník Karel Hvížďala hovoří o změnách na inzertním trhu jako o „druhé mediální krizi“ (Hvížďala, 2003). Ta podle něj začala v letech 2001 až 2003 a způsobil ji přesun inzerentů z tradičních médií na internet. To způsobilo příliv financí do on-line médií a umožnilo to nebývalý nárůst rozsahu, kvality a množství nových deníků. V té době se také zdálo, že internetová média mají před sebou jasně načrtnutou budoucnost, jejich příjmy dlouhodobě porostou a postupně tak bude docházet k rychlému útlumu papírových deníků na úkor těch internetových. Analytická společnost Forrester například v roce 2001 uváděla, že celosvětový obrat na on-line reklamním trhu vyroste během následujících čtyř let na 42 miliard dolarů ročně (Forrester, 2001). Pozdější zprávy pak ještě hodnoty zvýšily a skupina The Kelsey Group na počátku roku 2008 tvrdila, že do roku 2012 to bude až 147 miliard dolarů (The Kelsey Group, 2008). Situace se ale vyvinula naprosto jinak a v roce 2010 se na trhu s on-line reklamou utrácelo „jen“ 30,4 miliard amerických dolarů (IHS, 2011). V porovnání se všemi předchozími předpověď’mi je to výrazně méně. Přestože poměrně dlouhou dobu po přelomu tisíciletí vypadala situace velmi optimisticky, fantastické výsledky on-line reklamního průmyslu se nikdy nenaplnily. Slibný růst trhu zarazila neočekávaná událost, kterou Hvížďala označuje jako„třetí mediální krizi“(Hvížďala, 2009). Ta není poprvé způsobena děním 17
v médiích jako takových, ale zapříčinil ji celkový propad na světových trzích. Ten způsobil především ohromné škrty ve firemních rozpočtech, což se logicky odrazilo také na výdajích na reklamní kampaně. V roce 2009 tak došlo k jednoznačně největším poklesům v historii klasického reklamního průmyslu vůbec. Ve druhém čtvrtletí roku 2009 vznikl u klasických offline médií propad příjmů až o 27 % (Market Watch, 2010). Výsledkem byly ohromné ztráty v mnoha médiích po celém světě. V Česku došlo k poklesu reálných příjmů z reklamy v tisku o 21,1 % (TýdeníkE15, 2010). V internetových médiích nebyl propad na první pohled tak dramatický a v průměru se pohyboval okolo 4,6 % (eMarketer, 2009). Nesmíme ovšem zapomínat na to, že jen poměrně malá část z výdajů do on-line marketingu směřuje přímo médiím. Téměř polovinu (45 %) získají prodejem reklamy vyhledávače, dalších 20 % je investováno do bannerové reklamy a jen asi 10 % jde přímo do reklamy v on-line médiích. Reálný propad příjmů on-line deníků tak byl velmi podobný jako v případě tisku. Při takto velkých propadech se vydavatelé pochopitelně snaží ušetřit na tom, co jim vydělává nejméně, a naopak posilovat ty oblasti, ze kterých jim plynou největší příjmy. Bohužel v tomto směru mají navrch tradiční média a inzertní formáty, na které jsou zadavatelé reklamy zvyklí. V současné době získávají drtivou většinu financí z reklamy offline média – televize, noviny a časopisy ukousnou z pomyslného koláče více než 70 %. Na celý internet tak zbývá jen okolo 10 % (Andrews, 2010), které si ovšem dále rozdělí mnoho různých služeb a inzertních formátů. Na on-line deníky tak příliš mnoho nezůstane. Kdosi kdysi řekl, že jeden analogový dolar se rovná jedné digitální penny. Někdy se tomuto efektu také říká „problém deseti procent“. Představme si ho na konkrétním příkladu. Jedny z nejznámějších a nejprestižnějších světových novin, The New York Times, četlo v roce 2007 denně více než milion čtenářů. Internetovou variantu stejného deníku přitom navštívilo denně přes 13 milionů reálných uživatelů. Papírovévydánítedyčtejenasi10%všech čtenářů. Celkové příjmy vydavatele činily ročně 483 milionů dolarů, příjmy z on-line reklamy se na nich podílely 51 miliony. To je opět asi 10 % (Publishing 2.0, 2007). Přestože je tedy čtenářů internetové verze asi desetkrát více, příjem z nich je desetkrát menší. Z hlediska vydavatele je tak čtenář papírového vydání výrazně 18
výhodnější, protože mu přináší až stokrát vyšší příjem. To potvrzují čísla nejen z The New York Times, ale i rozsáhlé statistiky inzertních příjmů 4, které publikuje americká Asociace vydavatelů novin (Newspaper Association of America). Ta totiž rozděluje inzertní příjmy na příjmy z papírových vydání a internetových variant amerických deníků. Rozdíly příjmů jsou jasně vidět v tabulce 4. Rok
Papír
Internet
Podíl internetu
2006
46,6
2,7
5,7 %
2007
42,2
3,2
7,5 %
2008
34,7
3,1
8,9 %
2009
24,8
2,7
10,8 %
Tab. 4. Inzertní příjmy amerických deníků v miliardách dolarů (zdroj: NAA)
Hlavním důvodem skepse zadavatelů internetové reklamy je přesná měřitelnost efektivity jednotlivých kampaní. Dnešní měřící systémy dokážou velmi přesně vyhodnotit, kolik uživatelů reklamu vidělo, jaká část jich klikla a kolik z nich si nakonec případný produkt objednalo. Přesné měření v tomto případě na první pohled vypadá jako velká výhoda, ale způsobuje internetovým médiím paradoxně největší problémy s inzertními příjmy. Zatímco reklama v tisku je považována především za propagaci značky samotné a její úspěšnost v podstatě není možné doložit čísly. Zadavatelé se o to tedy ani nesnaží a reklamní trh funguje spíše na základě nadhodnocených odhadů. Internet proti němu podává konkrétní, tvrdé a poměrně přesné údaje. Pokud zadavatelům ukážeme měřenou úspěšnost v řádech desetiny procent, nemůžeme se pak divit, že se zdráhají investovat do masivnějších kampaní. Zdánlivý nárůst relativního podílu internetu na příjmech z inzerce není dán růstem digitálního reklamního trhu, ale naopak poklesem toho papírového. V důsledku ekonomické krize (viz následující kapitola), došlo k výraznému propadu celého inzertního trhu a tím i k dramatickému poklesu příjmů vydavatelů. Zatímco internetový reklamní trh poklesl o 15 %, tisková inzerce se propadla o 42 %. V důsledku tohoto propadu se obě hodnoty přiblížily, ale z absolutních čísel vyplývá, že příjmy z internetové reklamy dlouhodobě stagnují a pohybují se okolo tří miliard amerických dolarů. 19
20
PLACENÝ OBSAH Už jsme si řekli, že vytvářet on-line zpravodajství (a další obsah) je drahé. Cena velmi často dosahuje stejných hodnot jako v případě tvorby obsahu pro standardní papírová média. Zdálo by se tedy, že je logické oslovovat větší komunitu internetových čtenářů, která má navíc další potenciál růstu než zakládat svůj byznys na stále se zmenšující skupině čtenářů papíru. Když se navíc na internetu najde desetkrát více potenciálních čtenářů, měli by se vydavatelé automaticky začít přeorientovávat na on-line média. Bohužel tomu tak není. Důvod je zřejmý – peníze. Tradiční vydavatelské domy nejsou schopny vydělávat dostatečné množství peněz v on-line médiích. Přestože počet čtenářů elektronických verzí jejich médií dávno překročil desetinásobek těch, kteří získávají informace z papíru, vydavatelství se snaží co nejdéle držet jistého živobytí. A to i přesto, že je jim jasné, že situace se za těchto okolností bude stále jen zhoršovat a nakonec bude produkce tištěných médií neudržitelná. Zároveň do této situace vstupuje už zmíněná třetí mediální krize, která přináší další odliv financí a snahu ještě více snížit náklady a zvyšovat zisky. Je proto logické, že se vydavatelé příliš nehrnou do elektronického vydávání, které je z jejich pohledu výrazně prodělečné, protože skrz něj de facto dodávají čtenářům obsah zadarmo. Uživatelé jsou navíc na internetový obsah zdarma zvyklí. Už mnoho let sedávají ráno ke svým počítačům a procházejí řadu různých zpravodajských deníků bez jakékoliv překážky v podobě požadavku na zaplacení za přístup. Dochází tu tedy ke srážce dvou světů – uživatelé nechtějí být obtěžování požadavky na platbu za něco, co měli vždycky zadarmo, a vydavatelé by rádi dostali zaplaceno za svou práci. Vydavatelé tedy hledají cestu, jak od čtenářů on-line zpravodajství získat alespoň nějaké peníze. Zároveň si ovšem uvědomují, že to s přechodem k placenému obsahu nebudou mít vůbec jednoduché. Prosté uzamčení webových stránek doplněné o možnost vložení čísla platební karty by jen vedlo ke krachu těch, kteří by se o takto razantní krok pokusili. Čtenář totiž není hloupý a dobře ví, že od konkurence jej dělí jediné kliknutí.
21
Vždyť ani dnes nemá čtenář s přechodem mezi různými internetovými deníky problém. Celkem 81 % jich čte více než jeden a celá pětina (20 %) čtenářů navštěvuje pravidelně čtyři a více serverů. Obsah zdarma se tak stává paradoxní konkurenční výhodou, jejíž ztráta znamená konec. Výsledkem je tak dlouhodobé váhání a nesmělé opatrné kroky, které jsou nakonec spíše jen přešlapováním na místě. Žádný vydavatel nechce riskovat a výrazně poškodit své podnikání tím, že by jako první a jediný vyžadoval po čtenářích platby. Vážné debaty o placeném obsahu rozpoutal až Rupert Murdoch, mediální magnát vlastnící známou společnost News Corp. Ten v létě 2009 oznámil, že se jeho firma připravuje na placený obsah u všech svých on-line médií (Clark, 2009). „Internet nastartoval novou mediální revoluci a otevřel dveře mnoha levným metodám, jak se mohou informace dostat k lidem. Ale zprávy nelze vyrábět zadarmo, a proto chceme zpoplatnit naše webové stránky,“ řekl tehdy Rupert Murdoch, čímž vyvolal ohromnou debatu mezi vydavateli, ale i čtenáři. Tímto jedním vystoupením prolomil Murdoch dlouholeté tabu a přiměl vydavatele po celém světě přemýšlet nad stejným krokem. Murdoch především poukazuje na to, že v době mediální krize není možné nadále snižovat náklady a tím i kvalitu médií. „Kvalitní žurnalistika není levná,“ zní jeho hlavní heslo v kampani za placený obsah. Murdoch tvrdí, že zpoplatnění přinese do médií nové peníze, což umožní také zvyšovat úroveň zpravodajství i dalšího obsahu. „Věřím, že díky zpoplatnění budeme ještě úspěšnější než nyní, a proto konkurence nebude dlouho váhat a bude nás následovat.“ Rupert Murdoch spustil debatu o tom, že je třeba obsah zpoplatnit. Na tom se svorně shoduje většina vydavatelů. Stále ovšem přetrvává zásadní otázka celého jeho plánu – jakým způsobem by měli uživatelé za obsah platit. Našli se už odvážlivci, kteří na základě Murdochova oznámení přišli s vlastním řešením. Nutno říct, že nebyli zatím příliš úspěšní. S klasickým předplatitelským programem přišel například americký deník Newsday. Pokusil se uplatnit tradiční model předplatného na internetovou podobu svých novin – čtenář si pro přístup k obsahu musel zaplatit 260 amerických dolarů ročně. Výsledkem bylo naprosté fiasko, za první tři měsíce si službu objed-
22
nalo jen 35 předplatitelů (Koblin, 2010). Pochopitelně to znamenalo výrazný propad návštěvnosti a tím i příjmů vydavatele. Zajímavé přitom je, že propad se začal projevovat už několik měsíců před faktickým zpoplatněním Newsday. Z necelých tří set tisíc denních návštěvníků, které server zaznamenával ještě na jaře, klesla už během léta návštěvnost na polovinu. Po říjnovém zpoplatnění klesající trend pokračoval až na čtvrtinu původních hodnot a dále klesal. To vypovídá o jediném – totiž že pro čtenáře internetového deníku není žádný problém změnit vydavatele. Pokud máte předplacený papírový deník, trvá obvykle několik měsíců, než vám doběhne předplatné, a během této doby máte dost času přemýšlet nad tím, jak budete v budoucnu postupovat. U internetu vás ale od konkurenta dělí jediný klik myši. Objeví-li se byt’ i nepatrný problém, uživatele okamžitě odcházejí. Podobné pokusy byly učiněny už i v Česku. Od dubna 2010 zpoplatnilo vydavatelství Ringier jeden ze svých nejdůležitějších produktů – časopis Reflex (Lidovky.cz, 2010). Zvolil přitom jinou strategii a většinu obsahu na webu nechal volně k dispozici. Jen část obsahu byla ukryta v placené části. Díky tomuto postupu nebyla situace internetového serveru Reflex.cz tak dramatická a jeho návštěvnost spíše mírně stoupla. Společnost Ringier sice nezveřejnila konkrétní čísla, ale mediální odborník Daniel Dočekal tvrdí, že „nejde o tisíce předplatitelů“. (Dočekal, 2010) Za obchodní úspěch to tedy můžeme považovat jen stěží. Pravděpodobně má na výsledku výrazný podíl také zvolená cenová politika, protože Ringier nasadil pro internetovou verzi deníku vyšší ceny než pro tištěnou variantu a to poměrně výrazně. Zatímco tištěný Reflex bylo možné v době spuštění pořídit za 35 Kč, internetovou variantu jste si mohli zaplatit za 50 Kč.
23
ZA CO VLASTNĚ MÁME PLATIT? Z výše uvedeného je zřejmé, že vydavatelé mají o placený obsah velký zájem a první nesmělé krůčky už byly provedeny. Problémem tedy není to, zda by se mělo za obsah v budoucnu platit, ale jak by se za něj mělo platit. Výsledný obchodní model bude naprosto klíčový pro výsledný úspěch zpoplatnění internetového obsahu. Doposud jsme se zabývali jen tím, co chtějí vydavatelé obsahu – aby pokud možno všichni čtenáři za čtení jejich informací platili. Důležité ovšem také je, co si přeje čtenář. Ten by chtěl samozřejmě obsah nadále naprosto zadarmo, ale nezanedbatelná skupina si uvědomuje, že placení za přístup k obsahu může přinést také jeho vyšší kvalitu a lepší motivaci vydavatele vycházet čtenářům vstříc. Ve Spojených státech provedla průzkum mezi uživateli společnost Pew Research Center’s Internet & American Life. (Social Times, 2011) Výsledky výzkumu ukazují, že lidé už z velké části platí za konkrétní služby či obsah na internetu. Přibližně 33 % respondentů uvedlo, že někdy platilo na internetu za hudbu či software pro osobní počítač. Celkem 21 % lidí pak kupovalo aplikace pro mobilní zařízení a asi 16 % dotazovaných zaplatilo za film či seriál. Důležité ovšem je, že 18 % respondentů už někdy zaplatilo za zpravodajský článek. Podle mého vlastního průzkumu mezi čtenáři papírových deníků je jen asi 26 % z nich ochotno platit za zpravodajství na internetu. Zdá se, že se jedná o poměrně vysoké číslo, nesmíme ale zapomínat, že na tuto otázku odpovídali lidé, kteří jsou obecně k placení za zprávy přístupnější, protože pravidelně kupují papírové deníky. Přihlédneme-li k této podstatné informaci, pak zjistíme, že ze všech lidí, kteří už platí za informace v tištěné podobě, je jen čtvrtina ochotna zaplatit za jiné informace na internetu. To není příliš vysoké číslo. Výrazně horších výsledků se pak dobereme v případě, že oslovíme náhodnou skupinu lidí s otázkou, zda by byli ochotni platit za internetové zpravodajství. Podle agentury Mediaresearch je to jen asi 8 % respondentů (NetMonitor). Toto číslo ukazuje, že jen poměrně malá část společnosti je dnes připravena platit za internetový zpravodajský obsah. Je ale zřejmé, že někteří uživatelé jsou ochotni za určitý typ obsahu platit. Důležité ovšem je identifikovat takový obsah, který je dostatečně exkluzivní 24
a u nějž skutečně stojí zato zaplatit, abychom jej získali. Při pohledu na českou internetovou mediální sféru je zjevné, že většina obsahu nepatří do této skupiny. Běžné zpravodajství bývá nejčastěji nakupováno u agentur (v Česku především ČTK) a upravováno jen mírně, či dokonce vůbec ne. Ve výsledku tak je možné získat stejnou informaci na každém internetovém zpravodajském serveru. V případě takto „prefabrikovaného“ materiálu by nucení uživatele k platbě vedlo k jedinému – hromadnému odchodu ke konkurenci, která jej bude stále nabízet zadarmo. Navíc vždy bude existovat skupina vydavatelů, kterým bude stát zato vydávat ty nejlevnější informace naprosto zdarma. Svou strategii na dodávání informací zdarma si vybudoval například velmi známý a rozšířený deník Metro (Vaštíková, 2008). Tento deník vychází v 18 zemích světa, je překládán do 15 jazyků a podle informací vydavatele jej čte denně na 17 milionů čtenářů (Metro). České odhady hovoří o 403 tisících čtenářů (Unie vydavatelů, 2010). Přestože se jedná o tiskovinu, je rozdávána naprosto zdarma a veškeré náklady hradí inzerenti prostřednictvím placených kampaní, které zabírají značnou část deníku. Přestože jsou náklady na přípravu tištěného periodika obvykle vyšší než náklady na internetový deník, dokáže se společnost vydávající Metro uživit. Hlavním „tajemstvím“ celého modelu jsou nízké náklady za obsah. Metro nezaměstnává velké redakce, nemá armádu fotografů, editory, grafiky, zahraniční reportéry ani rešeršní oddělení. Jednoduše nakupuje hotové zprávy a fotografie přímo od tiskových kanceláří a s minimální úpravou je vkládá do svých novin. Je to nejlevnější způsob „přípravy obsahu“. Je to velmi podobné tomu, jak svou práci odvádějí on-line deníky. U nich jde kromě nízkých nákladů také o rychlost, protože v on-line prostředí je potřeba poskytovat zprávy co nejrychleji, což přináší jistou konkurenční výhodu. V každém případě sedí v redakci několik málo nezkušených „novinářů“, jejich úkolem je sledovat agentury a zajímavé zprávy co nejrychleji přemisťovat na internet či v případě tištěného Metra na stránky budoucího čísla. Nejde tedy doopravdy o novináře, ale jen jakési „přemisťovače obsahu“. Pro vydavatele je nespornou výhodou to, že podobnou práci může po zaškolení dělat téměř kdokoliv, což opět přináší velmi nízké náklady. Vydavatel deníku Metro tak vlastně využívá metod z on-line deníků pro přípravu levných zpráv, které mohou být nakonec čtenáři dodány zcela zdarma. Jak už bylo řečeno – vždy se najde někdo, pro koho má smysl ty nejběžnější konzumní 25
informace dodávat bezplatně. A čtenáři na takovou výzvu samozřejmě slyší. Je ovšem nabíledni, že se jedná skutečně jen o „holé zpravodajství“ typu kdo, kde, proč, kdy a co. Chybí jakákoliv analýza, názor, komentář, pozadí, širší pohled na události, publicistika a investigativnost. Všechny tyto prvky dělají z pouhého informačního servisu plnohodnotnou žurnalistiku. Samozřejmě existují on-line deníky, které se snaží přinášet i vlastní analytický obsah. Problémem jsou však finanční možnosti většiny podobných deníků. Ty většinou nemají možnost platit plnohodnotnou velkou redakci se všemi potřebnými členy. Existuje tak jen několik málo on-line médií zaměstnávajících skutečné novináře, většina ostatních dává přednost externím redaktorům (Dočekalová, 2006). Tito redaktoři jsou obvykle málo zkušení studenti žurnalistiky, jejichž výkony nebývají často nijak slavné a rozhodně nepřinášejí exkluzivní materiály, které bychom jinde nenašli. Zbývá tedy nejmenší skupinka médií a informací, které lze skutečně považovat za jedinečné a pro některé čtenáře natolik potřebné, že jsou ochotni za ně zaplatit. Jedná se zejména o kvalifikované finanční analýzy, politické komentáře či špičkovou publicistiku. Takto zajímavý obsah budete v on-line médiích hledat velmi těžko. Důvodem je jednoduše to, že vydavatelé nechtějí takto cenné a z hlediska nákladů i drahé informace dávat čtenářům on-line médií zdarma. Raději je prodají ve svých seriózních denících typu Financial Times nebo Wall Street Journal, za které jsou čtenáři naučeni platit nemalé částky. Vytváří se tak pověstný začarovaný kruh, kdy vydavatelé nechtějí na internet dávat informace, protože čtenáři nejsou ochotni platit a čtenáři nebudou za informace na internetu platit, protože „ty pořádné informace“ tam není možné najít. Pro média nabízející tyto informace je tak klíčové, aby se čtenáři naučili rozlišovat kvalitu obsahu i na internetu a za to důležité byli ochotni zaplatit. Například zmíněný Wall Street Journal je v internetové verzi zpoplatněný už velmi dlouho. Online verze je ale jen jakýmsi doplňkem k tomu hlavnímu – tištěné podobě deníku. Tvůrců obsahu tohoto typu je ovšem i ve světovém měřítku poměrně málo, v českých vodách bychom pravděpodobně hledali marně. I u nás samozřejmě existují tištěná média, která přináší kvalitní žurnalistiku, jedná se ale jen o malou část jejich obsahu. Vydavatelé si tak nemohou dovolit jednoduše zpoplatnit všechny své
26
on-line informace, jinak by dopadli velmi rychle jako již zmiňovaný deník Newsday. Jistou cestou by tak mohlo být zpoplatnění jen jistých sekcí, které obsahují kvalitní a seriózní materiál nad rámec základního zpravodajského servisu. Ten tak pravděpodobně zůstane už navždy přístupný zdarma, ale nepřinese čtenářům „nic navíc“. Jakoukoliv přidanou hodnotu budou muset svému vydavateli zaplatit.
27
ELEKTRONICKÉ MOBILNÍ ČTEČKY Když se zeptáte ve svém okolí, co si myslí o čtení novin, knih a časopisů v elektronické podobě, pravděpodobně vám odpoví, že se jim na monitoru počítače dlouhé texty špatně čtou. Podle mnohých jsou právě klasické displeje počítačů, mobilních telefonů a tabletů překážkou k pohodlnému a dlouhodobému čtení elektronických médií. Co kdyby ale existovalo lepší řešení? Pomohlo by to v rozšiřování tohoto trendu? Z hlediska čtenáře má klasický LCD displej jednu zásadní nevýhodu – svítí. To, co se v noci může zdát jako výhoda, se při dlouhodobém čtení nepříznivě projeví především na únavě očí. Drobné písmo na zářící ploše jsme schopni bez problémů snést při naťukání krátké textové zprávy nebo při vytáčení telefonního čísla, ale při delším zírání na takovou obrazovku se nám oči začnou nepřirozeně rychle unavovat a čtení nás rychle přestane bavit. To je také důvod, proč většina lidí odmítá číst na obrazovce počítače delší články, natož aby na něm četla beletrii. Přesto takoví lidé existují – podle výzkumu společnosti Mediaresearch už asi 31 % internetových uživatelů četlo elektronickou knihu na displeji počítače (Krupka, 2011). Další nevýhodou je špatná mobilita. Počítač leží na našem pracovním stole, poměrně obtížně si jej budeme brát třeba do postele, nehledě na to, že například v tramvaji by se nám ani s notebookem nepracovalo příliš dobře. Je tu tedy přirozená snaha vytvořit něco zcela nového, zařízení, které by bylo dostatečně mobilní a zároveň by nabídlo jiný typ zobrazování než podsvícený LCD displej. V roce 1997 tak začal v MIT Media Lab vznikat projekt, jehož cílem bylo vytvořit elektronický papír. Takový papír by měl stejné optické vlastnosti jako opravdový papír, zároveň by ale byl schopen proměňovat svůj obsah na požádání. Výsledkem tohoto projektu byl takzvaný elektronický papír, někdy označovaný také jako elektronický inkoust (e-ink). Přestože se v názvu těchto technologií používají slova jako papír a inkoust, ve skutečnosti se jedná o speciální typ displeje, který odráží přirozené světlo, nevyžaduje proto spodní podsvícení a po optické stránce se chová velmi podobně jako papír – vznikl skutečný elektronický papír. Na jeho praktické komerční nasazení jsme si ovšem museli počkat dalších deset let,
28
protože až po roce 2005 se začaly objevovat první „elektronické čtečky“. Právě tato zařízení mají šanci nejvíce ovlivnit budoucnost čtení nových médií. Elektronická čtečka v sobě integruje zmíněný elektronický papír, paměť pro uložení dokumentů a řídící elektroniku. Svým vzhledem připomíná větší kapesní počítač, nejběžnější je velikost A5 nebo A4. Čtečky začaly být poměrně brzy velmi populární, protože v sobě spojují tři důležité vlastnosti – umožňují skladovat a zobrazovat elektronický obsah, čte se na nich pohodlně jako z papíru a jsou stejně mobilní jako běžná kniha. První čtečky ovšem čtenáře odrazovaly svou cenou, která překračovala 10 000 Kč, což změnila až další generace těchto zařízení v roce 2010. Masový zájem o čtečky vyvolalo až zařízení Kindle 3, které začala americká společnost Amazon prodávat v červnu 2010 za 139 amerických dolarů, tedy asi 2400 Kč. Amazon nezveřejňuje čísla prodejů svých čteček, ale odhady hovoří o 6 milionech prodaných kusů ke konci roku 2010 (Wilhelm, 2010). Existují samozřejmě mnohá další zařízení od nezávislých výrobců (Sony, Bookeen, iRex, Iriver, Samsung a další) ale i známých mediálních domů (Amazon či Barnes & Noble). Samozřejmě je na trhu také řada levných čínských zařízení nejrůznějších značek, které se snaží konkurovat především cenou. Zdá se, že největší smysl dávají čtečky dodávané přímo prodejci obsahu. Ti, na rozdíl od běžných prodejců elektroniky, dokážou na samotné zařízení navázat také příslušné služby. Čtenář tak získá přístup k elektronickému obchodu, ve kterém může jednoduše koupit knihy a časopisy nebo si předplatit noviny. Zmíněná čtečka Kindle 3 navíc disponuje technologií Wi-Fi (a za příplatek i integrovaným 3G), a umožňuje tak přímé doručování zaplaceného obsahu bez zásahu uživatele. Jednoduše se každé ráno probudíte a ve čtečce už na vás čeká čerstvé vydání vašich oblíbených novin. Takové a podobné služby ještě zlepšují komfort elektronického čtení a přibližují jej běžnému uživateli. Rozšíří se tedy mobilní elektronické čtečky mezi běžné čtenáře? Zdá se, že zájem je poměrně velký a odhady hovoří o tom, že v březnu 2011 bylo mezi čtenáři v Česku asi 110 000 elektronických čteček (Tesařová, 2011). Časopis Marketing & Média publikoval výzkum společnosti Mediaresearch (Krupka, 2011), podle kterého má čtečku 11 % Čechů pohybujících se po internetu. Další čtvrtina uživatelů pak uvažuje nad pořízením v horizontu jednoho roku. Samozřejmě se jedná o interne29
tovou, a tedy technicky poučenou, část českého národa. I přesto jsou ale čísla poměrně vysoká, a pokud se prognóza naplní, bude mít do roka čtečku každý třetí uživatel českého internetu z celkového počtu 5,9 milionu. V současné době (duben 2011) je největším problémem českých majitelů čteček nedostatečný obsah. V elektronické podobě vychází jen zlomek běžné knižní produkce a uživatel má tedy možnost koupit si řádově jen stovky knih ve formátu pro svou čtečku. Český statistický úřad přitom tvrdí, že se ročně v Česku vytiskne okolo 15 000 nových knih. Podobné je to i s elektronickým vydáním deníků a dalších periodik, zatím se k prodeji odhodlalo jen několik málo vydavatelů. Elektronické čtečky jsou tedy budoucností čtení moderních knih a periodik. Trh se začíná velmi rychle připravovat co do potenciálních zákazníků, ale reakce nakladatelů a vydavatelů jsou zatím poměrně pomalé a opatrné. Bojí se především nelegálního kopírování, které by mohlo ohrozit jejich dobré postavení na trhu. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že obavy jsou zbytečné a trh s elektronickým čtením například ve Spojených státech roste raketovým tempem. Společnost Amazon potvrdila, že už v roce 2010 prodávala více elektronických knih než papírových. Na každých sto knih v pevné vázané vazbě se prodalo sto osmdesát knih v elektronické podobě (Tweney, 2010).
30
OBCHODNÍ MODEL ON-LINE MÉDIÍ Internetová média naprosto proměnila strukturu nákladů na vydávání obsahu. Z rozpočtu vydavatele zmizely položky jako nákup papíru, tisk, distribuce a podobně. Celý proces se přirozeně proměnil, takže z něj zmizely tiskárny, trafikanti a kameloti. Na druhou stranu musí internetový nakladatel počítat s výdaji na IT infrastrukturu, softwarový vývoj, technické zázemí a nový personál udržující vše v chodu. Velká část výdajů na redakce, autory, korektory, fotografy navíc zůstává nezměněna, přestože vzrůstá tlak na snižování všech výdajů. Představa mnohých čtenářů, že „internetový obsah je zadarmo“ nebo „skoro zadarmo“ je tedy naprosto lichá. V historii (nejen) českého internetu jsme už zaznamenali stovky projektů, jejichž zakladatelé si to nepřiznali včas a snažili se za minimální náklady vytvořit co možná nejzajímavější produkt. To mohlo fungovat na konci devadesátých let minulého století, kdy se čtenáři spokojili s lecčím, dnes ale návštěvníci od internetových médií očekávají totéž co od papíru – kvalitu a pokud možno zdarma. Kvalitní žurnalistiku ale na internetu nalezneme jen zřídka a zdarma ji neumí dělat vůbec nikdo. Reálná média se tak musejí i na internetu zamýšlet nad tím, jak vydělat peníze, které alespoň pokryjí jejich nejnutnější náklady. Ty jsou sice často nižší než v případě papírových deníků, ale přesto nejsou zanedbatelné a je potřeba je nějakým způsobem zaplatit. V předchozí kapitole jsme si ukázali, že přímá platba za obsah je poměrně citlivou otázkou nejen pro čtenáře, ale i pro vydavatele. Její prosazení bude trvat ještě dlouhou dobu a bude to pozvolný proces plný experimentů a nezdařených pokusů. On-line média ale potřebují být živa dnes, a proto jsou nucena využívat jiných obchodních modelů. Ty obvykle vycházejí z faktu, že samotný obsah je čtenářům nabízen zdarma. Přímé platby od čtenářů tedy očekávat nelze a je potřeba najít jiný druh přijmu, který pokryje náklady na redakci a provoz vydavatele. Dnešní média nemají příliš mnoho možností a pravděpodobně nejrozšířenějším způsobem výdělku internetových médií tak zůstává on-line reklama.
31
Ta využívá modelu osvědčeného z klasických médií, kdy si zadavatel zaplatí u média zobrazování reklamního sdělení. Nejde vlastně o nic převratného, internet jen recykloval klasickou reklamu a umístil ji do webových stránek. Drobné inovace principu vycházejí jen z použité on-line technologie, ale v zásadě nepřinášejí nic nového. Vždy je tu model: zákazník – platba – médium – čtenář. Internetová reklama má díky různým technickým možnostem několik podtypů, z nichž ne všechny jsou spojeny s internetovými médii. Rozlišujeme tyto hlavní druhy on-line reklamy: reklama ve vyhledávačích, katalogová reklama, kontextová reklama a bannerová reklama. Katalogová reklama a reklama ve vyhledávačích se týká specializovaných služeb určených k uživatelskému vyhledávání obsahu na internetu. Nejčastěji si u ní inzerent připlácí za významnější pozici ve výsledcích vyhledávání. Tyto dvě formy reklamy tvoří více než 35 % výdajů na reklamu v českém internetovém prostředí. Podrobnosti o výši výdajů na českou on-line reklamu naleznete v tabulce 5.
Rok
Výše investic (mld. Kč)
Nárůst oproti předchozímu roku
2008 2009 2010
5 6,4 7,7
– 28 % 20 %
Tab. 5. Vývoj investic do české on-line reklamy (zdroj: SPIR)
Nás ale podstatně více zajímá kontextová a bannerová reklama, na niž připadá 58,8 % inzertních výdajů – a část z nich pak putuje k on-line médiím. Reklama bannerová využívá klasických obrázkových ploch, které mohou být navíc dynamické či animované a přitahovat svým pohybem ještě více pozornost. Čtenáře ovšem taková reklama spíše obtěžuje, protože jej ruší při čtení. Proto se v posledních letech stále více objevuje reklama textová, která postrádá grafiku (nebo ji obsahuje jen ve velmi omezené míře) a lépe zapadá do textu samotného obsahu. Cílem reklamy je ale vždy přitáhnout pozornost oslovovaného čtenáře, který by měl v ideálním případě na reklamu kliknout. Tím jednak projeví zájem o inzerované zboží či službu, ale především je zaznamenán v reklamním systému, který 32
takto dokáže měřit úspěšnost reklamy. To je hlavní technologický posun, který je umožněn on-line povahou internetové reklamy. Zatímco v tradičních médiích bylo možné jen odhadovat počet čtenářů, jejich zaujetí reklamou a celkový dopad kampaně, v internetovém prostředí je vše možné změřit naprosto přesně. Zadavatel se tak vždy přesně dozví, kolik čtenářů jeho reklamu vidělo a kolik z nich na ni kliklo. Podle způsobu platby pak rozeznáváme ještě dva podtypy reklamy: reklamu placenou za zobrazení a za kliknutí. V prvním případě platí zadavatel za určitý objem zobrazení, obvykle účtovaný po tisíci kusech. Takový model připomíná televizní či rozhlasovou reklamu, protože přímo nezohledňuje úspěšnost. Ta může být vyhodnocena až následně. Naopak reklama účtovaná za kliknutí přináší peníze až ve chvíli, kdy o ni oslovovaný projeví zájem tím, že na ni klikne. Inzerent tedy neplatí za samotné umístění reklamy, ale až za výsledek. Tento typ reklamy je velmi často propojován s už zmíněnou kontextovou reklamou, kdy je uživateli zobrazována inzerce až ve chvíli, kdy se její sdělení shoduje s obsahem dané webové stránky. Jinými slovy v článku o novém modelu automobilu se neobjevuje reklama na dětské pleny, ale jen na související výrobky – autokosmetiku, autobazar či další podobné služby. Čtenář tak už není obtěžován celoplošnou reklamou, která ho ruší, ale reklama mu v ideálním případě přinese další informace k obsahu samotnému. Příklad kontextové i klasické plošné bannerové reklamy pak můžete vidět na obrázku číslo 6. Již několik let zažívá internet přechod inzerentů od plošných bannerových kampaní k cíleným kontextovým reklamám placeným za výkon. To má dva hlavní důvody – čtenář není obtěžován plošnou reklamou nesouvisející s obsahem a zadavatel má lepší kontrolu nad svými výdaji na reklamu. Zároveň to však přináší nový tlak na média, kterým už nestačí jen reklamu takzvaně „protočit“, tedy jen ji ukázat zaplacenému počtu čtenářů, ale dostanou zaplaceno až ve chvíli, kdy se čtenář promění v potenciálního klienta a začne se o reklamu zajímat.
33
ČTENÁŘI A REKLAMA Už víme, že reklama je hlavní zdroj obživy on-line médií a zatím se nezdá, že by se to mělo v blízké budoucnosti změnit. Vydavatelé tedy reklamu přijímají, protože jim nic jiného ani nezbývá. Ale co čtenáři? Jak oni reagují na přibývání reklamních pozic, stále se zvětšující reklamní plochy a každodenní příliv reklamy do svých počítačů? Dnešní svět je plný reklamních sdělení v té či oné podobě. Reklama na nás útočí v televizi, rádiu, novinách, na ulici, v poštovní schránce a neubývá jí – naopak je jí čím dál více. Je proto logické, že čtenáři nejsou příliš nadšeni ani internetovou reklamou, která navíc umí být velmi agresivní. Technologie totiž umožňuje zobrazovat reklamu animovanou, pohyblivou nebo dokonce ozvučenou. Zadavatelé reklamy toho navíc velmi rádi a často využívají, aby tak zvýšili své šance zaujmout pozornost čtenáře. On-line reklama totiž není nijak výjimečně úspěšná a její úspěšnost neustále klesá. Zatímco v roce 2008 na reklamu kliklo v průměru 0,15 % čtenářů, kteří ji spatřili, v roce 2010 už to bylo jen 0,09 % (MediaMind, 2010). Čtenáři totiž trpí takzvanou „bannerovou slepotou“ – podvědomým ignorováním všeho, co nějak připomíná tradiční internetové reklamní plochy. Lidé se velmi rychle naučili automaticky vytěsňovat ze svého zorného pole rušivé elementy webových stránek. Zajímavé přitom je, že tento mechanismus funguje tak podvědomě, že čtenář ignoruje i reklamy, které by ho svým obsahem jinak zajímaly. Navíc se ukazuje, že není jedno, na jakém médiu čtenář reklamu sleduje. Právě na webových stránkách je pro čtenáře nejjednodušší reklamu ignorovat (eMarketer, 2010). Výzkum společnosti eMarketer z konce roku 2010 ukazuje, že bannerová reklama a reklama z vyhledávačů jsou nejčastěji ignorovanou formou reklamy. Výstup z výzkumu naleznete v tabulce číslo 6. Dvě třetiny respondentů nejlépe „odfiltrovaly“ internetovou reklamu, naopak nejvíce je vnímaná reklama v tisku a v rozhlase.
34
Zdroj a typ reklamy
Procento ignorujících čtenářů
internetové bannery reklama ve vyhledávačích televizní reklama žádná z možností rozhlasová reklama reklama v tisku
43 % 20 % 14 % 9% 7% 6%
Tab. 6. Reklama ignorovaná čtenáři (zdroj: eMarketer)
Jak ale přesně čtenáři reklamu vnímají? Stejný výzkum ukazuje, že výrazně záleží na tom, jaké je obsahové sdělení konkrétních reklam. Jen 21 % čtenářů reaguje na čistě marketingové sdělení zaměřené na propagaci značky. Taková reklama je jen jednostranným sdělením a čtenáři vlastně nic nepřináší. Ukazuje se ale, že čtenář jde především po reálném zisku a je ochoten svůj čas reklamě věnovat jen ve chvíli, kdy mu nabídne adekvátní protihodnotu, jak ukazuje tabulka číslo 7. Větší šanci zaujmout má reklama, která nabízí čtenáři nové způsoby komunikace (hry, mobilní aplikace, soutěže) se značkou nebo nabízí přístup k zábavnému obsahu. Ještě lépe pak fungují reklamy, které čtenáře vybízejí ke zpětné vazbě na služby či produkty nebo řeší aktuální čtenářův problém. Vůbec nejlepší šanci uspět má reklama, která nabízí výhody, jež je možné přepočítat na finanční zisk – především různé slevy, kupóny nebo služby nabízené zdarma.
Obsah reklamy
Procento oslovených čtenářů
propagace značky nové způsoby komunikace¨ zábavná reklama vybízení ke zpětné vazbě řeší čtenářův problém nabízí výhodu (slevu)
21 % 26 % 28 % 39 % 46 % 77 %
Tab. 7. Která reklama zaujme? (zdroj eMarketer)
35
Vliv na vnímání reklamy ale nemá jen její obsah, ale také umístění v rámci webové stránky. Uživatelé začínají být na agresivní reklamu přecitlivělí a nejen že ovlivňuje jejich vnímání samotného sdělení, ale může je odradit i od čtení celého média. Nezanedbatelná skupina návštěvníků se dnes při výběru oblíbeného webu orientuje podle toho, jaké množství a jak agresivní reklamy obsahuje.
Forma reklamy
Procento oslovených čtenářů
překrývá obsah automatická vyskakovací okna reklamní bannery nevyžádaná pošta
34 % 32 % 30 % 29 %
Tab. 8. Jaká reklama nejvíce vadí čtenářům internetových médií? (zdroj: Factum Invenio)
Podle výzkumu agentury Factum Invenio si asi třetina Čechů myslí, že reklamy na internetu je příliš mnoho (Factum Invenio, 2011). Čtenáře pak nejvíce obtěžuje reklama, která překrývá samotný obsah webu, a nutí je tak na reklamu zareagovat, prohlédnout si ji a případně zavřít, pokud je to vůbec možné. Dále internetovým čtenářům vadí vyskakovací okna s reklamou, třetinu lidí obtěžují reklamní bannery a přibližně stejnému množství také vadí reklama ve formě nevyžádané pošty. Shrnutí naleznete v tabulce číslo 8. To není dobrá zpráva pro celý reklamní trh. Na rozdíl od tradičních médií existují na internetu prostředky, pomocí kterých je možné relativně snadno reklamu na stránkách blokovat. Jedná se především o doplňky webových prohlížečů, skrze které je možné několika kliknutími zakázat zobrazování téměř veškeré reklamy. Tím, jak bude bannerů přibývat, budou se další uživatelé dozvídat o těchto technikách a vydavatelé budou přicházet o velké sumy peněz, protože část jejich čtenářů zůstane reklamami neoslovena. Navíc k blokování nejsou potřeba žádné speciální znalosti, stačí jen nainstalovat některý z mnoha uživatelsky přívětivých programů, které vše zařídí za vás. Uživatel nejenže reklamy neuvidí, ale ani nebude započítán do statistik – reklama se ze serveru vůbec nestahuje. Čtenář je pak pouhým konzumentem obsahu a neumožňuje médiu vůbec vydělávat peníze. 36
Výdaje na internetovou reklamu stále rostou. Vydavatelé a především pak zadavatelé reklamy by si měli uvědomit, že méně je v tomto případě více a čtenáři se budou masivnímu přílivu dalších, agresivnějších a nepříjemnějších reklam bránit. At’ už ji budou více ignorovat nebo nasadí nové technické prostředky, prodělají především samotní vydavatelé. Výdaje na obsloužení jednoho uživatele budou neustále růst, ale jeho přínos do redakční pokladny bude nulový. Jediným řešením je nalezení nových reklamních formátů, které budou dostatečně zajímavé pro inzerenty a zároveň nebudou příliš uživatele obtěžovat. Zdá se ale, že trend je v současné době spíše opačný a směřuje ke vkládání nepřeskočitelných spotů do webových videí, rozbalovacích reklam reagujících na aktivitu uživatele a zvukových reklamních bannerů. Trpět tím budou především čtenáři a později sami vydavatelé.
37
OBČANSKÁ ŽURNALISTIKA Příchod internetu změnil nejen média v tradičním pojetí, ale vůbec výrazně zasáhl do komunikace lidí a způsobu, jakým vnímají šíření i příjem informací. Ve všech předchozích etapách lidské civilizace tvořila drtivá většina společnosti pasivní příjemce informace. Jen několik vybraných jedinců mělo možnost své informace sdělovat ostatním. Tuto skupinu tvořili především novináři, kteří byli jakousi vybranou elitou, s mocí promlouvat k lidu. Nástup internetu naprosto celý tento zaběhnutý systém zpochybnil. Internet umožňuje nejen pasivně přijímat informace, ale také se aktivně podílet na jejich tvorbě. Čtenář má mnoho možností, jak se ozvat a říci svůj názor. Od využití jednoduchého diskusního systému pod jednotlivými články až po založení vlastního média s vlastními pravidly. Vznikají takzvaná nová média (Šmahel, Štětka, 2009) vyznačující se tím, že čtenář je zároveň i přispěvatelem. Do této kategorie řadíme blogy, sociální sítě (Facebook, Twitter), moderní komunikační nástroje, wiki systémy (Wikipedie), ale i další nástroje pro sdílení dat jako video server YouTube, fotobanka Flickr nebo server pro sdílení odkazů Delicious. Všechny tyto služby stavějí na práci uživatelů. Samotná služba žádný obsah nevytváří, ale je jen jakousi platformou pro práci uživatelů. Ti mají možnost v nabízeném prostoru zveřejňovat fotografie, videa, texty a další materiály. Tomuto způsobu tvorby obsahu se také někdy říká „web 2.0“. Někteří nadšení vizionáři a podporovatelé nových médií hlasitě tvrdí, že klasická žurnalistika skomírá a bude časem naprosto zbytečná, nebot’ ji zcela nahradí nová média. Podle této teorie si budou lidé sami vytvářet svůj vlastní obsah a centralistický model novinář – čtenář nadobro zmizí v propadlišti dějin. Tato myšlenka není nijak nová a objevuje se od přelomu tisíciletí pod názvy „občanská žurnalistika“, „pouliční žurnalistika“ nebo třeba „demokratická žurnalistika“. Pánové Chris Willis a Shayne Bowman definovali občanskou žurnalistiku už v roce 2003 takto: „Činnost občana nebo skupiny občanů, hrající aktivní roli v procesu sběru, poskytování, analýzy a šíření zpráv a informací. Cílem této spolupráce je poskytovat nezávislé, věrohodné, přesné a relevantní informace se širokým zásahem, jaké demokracie potřebuje“ (Willis, Bowman, 2003). 38
Podstatu myšlenky lépe vysvětluje Mark Glaser: „Hlavní myšlenkou občanské žurnalistiky je, že lidé bez novinářského vzdělání využívají moderních technologií a internetu k vytváření, šíření či prověřování médií ve spolupráci s ostatními“ (Glasser, 2006). Teoretik nových médií Terry Flew definuje tři podmínky nutné ke vzniku a rozvoji občanské žurnalistiky (Flew, 2007): veřejné publikování, společná editace a distribuovaný obsah. Z jeho pohledu je tedy největším projektem občanské žurnalistiky encyklopedie Wikipedie, na jejímž rozšiřování se podílejí miliony uživatelů po celém světě. Díky nim tak za deset let existence encyklopedie vzniklo 17 milionů hesel ve 257 jazycích. Velkou skupinou podporující pojem občanská žurnalistika jsou pochopitelně blogeři. Podle výzkumu neziskové společnosti Pew Internet & American Life Project bylo jen ve Spojených státech v roce 2006 na 12 milionů blogerů. Celých 34 % z nich pak v průzkumu uvedlo, že blogování je jistým druhem žurnalismu. Existuje ovšem i řada skeptiků, kteří nevěří v samospasitelnost občanské žurnalistiky a zánik té tradiční. Mezi ně patří například profesor Nicholas Lemann, který problémy nenovinářské žurnalistiky shrnul v článku „Amateur Hour: Journalism Without Journalists“. Podle něj opomíjejí nadšení popularizátoři amatérského publikování otázku etiky či objektivity při publikování informací. Podle Lemanna je tento typ tvorby a zveřejňování informací vhodný jen v některých specifických případech: „Nejlepší internetový žurnalismus bývá dílem náhody, kdy se chytří a zvídaví lidé s přístupem ke komunikačním prostředkům stávají svědky nenadálého neštěstí. Vždy, když se důležité a nečekané věci odehrávají na odlehlých místech, je více informací k dispozici na internetu než v etablovaných médiích“ (Lemann, 2006). Lemann uvádí příklady jako bombové útoky v Londýně, tsunami v jižní Asii, hurikán Katrina či bombové útoky v Bejrútu. Například v případě hurikánu Katrina byly během prvních dnů informace od běžných lidí naprosto klíčové pro efektivní zvládnutí celé situace v New Orleans. Pozdější publicistické informace o tom, proč vlastně hurikán zničil tolik domů, ale podali profesionální novináři, ne občané amatéři. Očití svědci katastrofy nejsou s to podat komplexní informace o celé události, přesto jsou jejich svědectví často velmi důležitá. Obvykle však neodvedou důležitou 39
práci v pozadí, připravit onu přidanou hodnotu, o které byla řeč v kapitole o placeném obsahu – hluboké analýzy, investigaci či komplexnější publicistiku. Řada velkých médií, která dala prostor svým čtenářům například ve vlastním blogovacím systému, považuje informace z nich získané za jakési rozšířené názory pod články. Z obsahu je možné získávat zpětnou vazbu, komentáře k událostem a je možné vytvářet silnou komunitu aktivních čtenářů. V roce 2008 spustila zpravodajská televize CNN vlastní projekt iReport, ve kterém dostávají amatéři prostor vytvořit vlastní reportáže. Některé jsou velmi zajímavé a zpracováním dosahují profesionální úrovně, ale většina z nich se zaměřuje na lokální katastrofy jako záplavy a požár filmového studia, nebo komentují tehdy aktuální prezidentské volby ve Spojených státech. Občanská žurnalistika je tak nejčastěji dodavatelem syrových informací určených jen velmi úzké skupině čtenářů. Nepřinášejí nadhled a obecnější přístup tradičních velkých médií, která s informacemi pracují nezaujatě. Blogy naopak často oslovují jen lokální čtenáře, kteří se zajímají o místní události viděné „člověkem z lidu“. Bez širšího pohledu jsou ale takto zveřejněné informace pro běžného čtenáře bezcenné. David Weinberger, který je tradičním popularizátorem nových médií, krásně parafrázoval klasický citát Andyho Warhola: „Na webu má každý svých patnáct čtenářů.“ Skepsi mnoha profesionálních novinářů potvrzuje také výzkum společnosti Pew Internet & American Life Project, který se zaměřil na to, v jakých médiích se nejčastěji objevují nové podstatné zprávy. Zkoumány byly jen takové informace, které měly skutečný zpravodajský charakter a byly dalšími médii přebírány a znovu publikovány. Výsledek není nijak překvapivý: 50 % tištěné a on-line deníky, 25 % televize, 13 % odborná periodika, 7 % rádio, 5 % nová média. Nejvíce informací stále přinášejí profesionální „textová“ média, následuje televize a rozhlas. Jako poslední se umístila nová média, která přinášejí novou informaci jen v pěti procentech případů. Jako prostředí pro on-line žurnalistiku tedy nemají sociální sítě takovou sílu, jaká je jim často mylně přisuzována. Na druhou stranu není možné tvrdit, že sociální sítě a nová média obecně nemají v dnešním světě novinářské práce vůbec žádný smysl. Naopak fungují jako prostředek k velmi rychlému výběru a šíření zajímavých zpráv, které jsou vytvořeny
jinými
médii. 40
VLIV NOVÝCH MÉDIÍ NA TA TRADIČNÍ V předešlé kapitole jsem se zmínil o tom, že sociální sítě, blogy a další nová média vytvářejí jen malé množství nových zpráv a naopak napomáhají jejich velmi rychlému rozšiřování a provádějí určitý výběr toho nejzajímavějšího, co se pak k uživateli dostane. Jak ale přesně probíhá tento výběr? A jak vlastně pocítí tradiční internetová média (deníky) tento dopad? Sociální sítě se neřídí pevně stanovenými pravidly a zpravidla v nich neprobíhají centrálně řízené procesy. Reakce uživatelů jsou tak často nevyzpytatelné, což denně zjišťují ti, kteří se snaží o (v drtivé většině neúspěšný) virální marketing. Jedna věc je ovšem jistá – uživatelé sociálních sítí a internetu vůbec chtějí komunikovat a chtějí šířit své názory o tom, co je zajímá. Sdílení zajímavých informací je jejich oblíbenou činností, která dnes velmi často ovlivňuje davy. Dochází tak k zajímavé situaci, kdy lidé berou do svých rukou takzvané nastolování témat (anglicky agenda setting). Za normálních okolností mají masová média moc vybírat veřejnosti témata k diskusi. Redakce tak určují, která témata jsou důležitá a která ne. Sociální sítě a nová média vůbec mají moc zvolit si vlastní témata, která považují za důležitá, a zvýšit tak jejich význam napříč společností. Samozřejmě se to nejvíce projevuje u opravdu důležitých či zajímavých témat, protože pak nastane velké lavinovité šíření informace napříč celým internetem. I menší téma může zaujmout a oslovit určitou část potenciálních čtenářů, kteří by se o něm bez kontaktu se sociální sítí vůbec nedozvěděli, ale u velkých témat je dopad velmi dobře pozorovatelný. Jako příklad můžeme uvést smrt popového zpěváka Michaela Jacksona. Ten zemřel ve 14:26 a už o osmnáct minut později informoval o jeho smrti zpravodajský server TMZ: „Michael Jackson dnes zemřel ve věku 50 let.“ O dalších sedm minut později zprávu potvrdily Los Angeles Times. Krátce poté se začala zpráva šířit neuvěřitelnou rychlostí právě po sociálních sítích. Twitter zaznamenal 5000 zpráv za minutu, ve kterých byla tato událost zmíněna (Kimberly, 2009). Tím se toto téma okamžitě vyšvihlo na vrchol žebříčku nejzajímavějších témat. Velmi podobná reakce se objevila i na Facebooku, kde se počet fanoušků Jacksonovy stránky postupně více než zdesetinásobil. 41
Výsledkem takto masivního šíření zprávy byla havárie dvou prvních zpravodajských serverů, které o zprávě informovaly – TMZ a Los Angeles Times. Problémy měly také servery společnosti AOL nebo také internetová encyklopedie Wikipedie. Během několika desítek minut se o události dozvěděly miliony lidí a součástí zpráviček v sociální síti byl i odkaz na zdrojový článek. Všichni uživatelé, kteří zprávu dostali, si chtěli novou informaci ověřit u důvěryhodných zdrojů, a zahltili tak svými přístupy infrastrukturu velkých poskytovatelů. Zpráva o smrti Michaela Jacksona měla tedy standardní životní cyklus – vznikla na profesionálním tištěném médiu, skrze sociální sítě byla rozšířena mezi čtenáře, kteří si ale nakonec chtěli informaci ověřit u důvěryhodných zdrojů a ideálně se z nich dozvědět ještě více podrobností. Prosté konstatování „stalo se“ jim v takovém případě nestačilo. Uživatelé tak považují veřejný komunitní prostor za platformu pro šíření informací, kterou také z principu je. Uvědomují si ale, že velké známé profesionální médium přinese informace v širší podobě, s dalšími detaily a především podstatně lépe prověřené. Pokud sledujeme konkrétní velký případ smrti Michaela Jacksona, je propojení sociálních sítí a tradičních médií velmi intenzivní. Neexistují konkrétní čísla, dokládající počty uživatelů, kteří v tomto případě navštívili zpravodajské servery pomocí odkazů ze sociálních sítí. Můžeme ale odhadovat, že jich byly miliony. Je to ale obvyklá situace? Nebo se to stává jen u opravdu významných událostí, kterou bezesporu smrt krále popu byla? Odpověď nám můžou dát opět statistiky běžného provozu většího množství internetových médií. Internetový server paidContent, který se dlouhodobě zabývá především placeným obsahem na webu, zveřejnil informace o tom, kolik uživatelů sociálních sítí průměrně navštěvuje dvanáct největších francouzských zpravodajských serverů (Andrews, 2010). Výsledkem jsou relativně nízká čísla – Facebook přivede na francouzské weby jen asi 1,3 % čtenářů a Twitter ještě podstatně méně – asi 0,1 %čtenářů. Na stejném serveru existují i průběžně aktualizované statistiky pro britské zpravodajské servery, které ukazují ještě podstatně nižší čísla. Znamená to, že ve skutečnosti nemají sociální sítě příliš velký dopad na čtenost tradičních zpravodajských serverů. Podstatně více čtenářů přivádějí k článkům vyhledávače jako Google, Yahoo a MSN nebo ostatní odkazující weby – především zpravodajské. To ukazuje, že vět-
42
šina čtenářů preferuje vyhledání konkrétních témat před náhodným doporučením od přátel na sociálních sítích. Není možné tvrdit, že nová média nemají pro novináře a čtenáře žádný smysl, stejně jako jsou přitažené za vlasy předpovědi proklamující konec žurnalistiky v horizontu dvaceti let. Je pravděpodobné, že oba způsoby komunikace – centralizovaný i decentralizovaný – tu budou existovat vedle sebe a vzájemně se doplňovat.
43
PROMĚNY ČTENÁŘE ZPRAVODAJSTVÍ Už tedy víme, že internet je rychle rostoucím médiem, které využívá na 6 milionů Čechů ke komunikaci, zábavě a také zjišťování důležitých informací. Způsobuje ale internet skutečný odliv čtenářů od tištěných deníků? Je přesun čtenářů od papíru k internetu skutečný a je možné jej podložit konkrétními čísly? V následující kapitole se na tuto otázku pokusíme odpovědět za pomoci dat o čtenosti českých deníků (ABC ČR) a návštěvnosti českých zpravodajských serverů (NetMonitor). Pokud skutečně dochází k přeskupování čtenářů a zájmu o média, měla by tato změna být pozorovatelná v čase – čtenářů tištěných médií by mělo ubývat a internetové deníky by měly růst. Názory vydavatelů tento stav potvrzují, velké vydavatelské domy si neustále stěžují na masivní odliv čtenářů a klesající zájem o tištěná periodika. Pokusím se to vyvrátit či potvrdit reálnými čísly. Do zkoumané skupiny tištěných periodik je zařazeno všech osm českých deníků:
Aha, Blesk, Deník, Hospodářské noviny, Lidové noviny, Mladá Fronta
DNES, Právo, Sport. Ve zkoumané skupině internetových deníků je osm největších českých zpravodajských serverů podle NetMonitoru: Novinky.cz, iDnes.cz, Aktuálně.cz, TN.cz, Lidovky.cz, Deník.cz, Blesk.cz, iHned.cz. Tato osmička tvoří podle počtu čtenářů 95,3 % návštěvnosti zpravodajských deníků měřených NetMonitorem. Většina z uvedených šestnácti periodik má svou tištěnou i internetovou variantu. Jejich spárování naleznete v tabulce číslo 9. Servery uvedené v závorkách existují, ale nejsou ve statistice.
Tištěná varianta Aha Blesk Deník Hospodářské noviny Lidové noviny Mladá Fronta Dnes Právo Sport – –
Internetová varianta (Ahaon-line.cz) Blesk.cz Deník.cz iHned.cz39 % Lidovky.cz¨ iDnes.cz Novinky.cz (iSport.blesk.cz) TN.cz Aktuálně.cz 44
Vydavatel Ringier ČR, a. s. Ringier ČR, a. s. Vltava-Labe-Press, a. s. Economia, a. s. MAFRA, a. s. MAFRA, a. s. Borgis, a. s. Ringier ČR, a. s. CET 21, s. r. o. Centrum Holdings
Tab. 9: Dvojice – tištěný a internetový deník
Bohužel srovnání čtenosti tištěných a internetových deníků přináší mnoho těžkostí. Papírové noviny mají například zcela konkrétně dané vydání, jedná se o balík informací, který vychází jednou denně a čtenář si jej jako celek odnáší ze stánku. Proti tomu internetový server je ohromnou změtí samostatných stránek, které navíc neustále přibývají a mění se. Čtenářem takového obsahu je pak každý návštěvník, přestože si zobrazil byt’i jedinou stránku. Zároveň se velmi liší metodiky měření čtenosti obou druhů zpravodajských médií. Zatímco na internetu je možné exaktně započítat každého čtenáře zvlášť, u tištěných novin dokážeme velmi přesně spočítat jen prodané výtisky. Počet čtenářů jednotlivých výtisků je jen odhadovaná veličina a lze ji měřit pouze statisticky. Obvykle se uvádí, že jeden výtisk čte v průměru 3,5 čtenáře (Unie vydavatelů, 2010). Přehled poměru denního nákladu a odhadovaných čtenářů naleznete v tabulce 10.
Název deníku Blesk MF DNES Právo Aha Sport Lidové noviny Hospodářské noviny
Prům. denní výtisky (tis.) 390 233 131 100 52 50 43
Odhadovaný počet čtenářů
Počet čtenářů na výtisk
1369 892 448 261 250 226 190
3,5 3,8 3,4 2,6 4,8 4,5 4,4
Tab. 10. Denní výtisky a odhadovaní čtenáři (1Q 2010). Zdroj: Mediaprojekt a ABC ČR
Porovnat vzájemně statistiky čteností obou typů médií je proto prakticky nemožné. Pomohou nám ale vysledovat trend v poklesu či růstu. Zvoleno bylo období dvou let (leden 2009 -leden 2011), na kterém je již dlouhodobý trend velmi dobře patrný. V grafu číslo 9 jsou vyneseny průměrné prodané denní náklady pro všech osm českých deníků. Počítány jsou průměrné denní náklady za každý vynesený měsíc. Všechna sledovaná média si za dva sledované roky pohoršila o 8 až 27 %. Graf číslo 10 proti tomu sleduje měsíční reálné uživatele, kteří navštívili osm námi zkoumaných největších českých zpravodajských serverů. Většina sledovaných 45
médií (kromě Blesk.cz) si ve sledovaném období dvou let poměrně výrazně polepšila. Nárůst čtenářů se u nich pohybuje mezi 17 a 38 %.
Obr. 9. Prodaný denní náklad osmi českých deníků
Obr. 10. Měsíční návštěvnost osmi největších českých zpravodajských serverů
Zbývající dva grafy 11 a 12 jsou pak součtem měření všech zmíněných médií. V případě tištěných deníků se jedná opět o počet denně prodaných výtisků, u internetových serverů graf zobrazuje měsíční uživatele. Protože všechna tištěná média zaznamenala za dva roky pokles a internetová zase nárůst, nejsou výsledné 46
grafy žádným překvapením. V dlouhodobém horizontu dvou let mají jasně klesající a stoupající tendenci. Zajímavá jsou ale konkrétní čísla: tisk si za dva roky pohoršil celkově o 15,3 % a webové zpravodajské servery v průměru naopak vzrostly o 32,9 %. Na začátku roku 2011 české internetové zpravodajství četlo přes 8,5 milionu uživatelů. Toto číslo je samozřejmě vyšší než počet uživatelů internetu v Česku. Důvod je jednoduchý – jedná se o prostý součet reálných uživatelů, kteří jsou pro každý server měřeni a počítáni zvlášť. Pokud je jeden uživatel návštěvníkem více serverů, je započítán vícekrát. Navíc do statistik vstupují i čtenáři ze zahraničí, kterých je podle internetových statistik asi 18 % (NetMonitor).
Obr. 11. Celkový počet denních prodaných výtisků českých deníků
Reálná čísla tedy potvrzují tvrzení mediálních odborníků i majitelů vydavatelství – čtenářů tradičních tistěných periodik dlouhodobé ubývá. Jde o dlouhodobý trend a nezdá se, že by se měl v nejbližší době zastavit. Čtenářů tedy nezanedbatelným tempem neustále ubývá a namísto nákupu tradičních papírových novin pak běžní čtenáři raději navštěvují webové zpravodajství. To pak přináší informační servis stále většímu množství uživatelů, kteří jsou navíc připojení k internetu stále na více místěch. Hlavních důvodů pro volbu internetových zpráv je pět: Internetové zpravodajství je rychlejší, je bezproblémově dostupné odkudko47
liv, je možné k němu přistupovat z mobilního zařízení, je obsahově mnohem jednodušší, je zdarma.
Obr. 12. Celkový počet měsíčních návštěvníků na zpravodajských serverech
Zvláště poslední jmenovaná výhoda je pro vydavatele velkým problémem, jak jsme si ukázali v kapitole 4. Přestože se uživatelé plynule přelévají a na webu je jich dnes již mnohonásobně více než kolik jich platí za tisk, nejsou vydavatelé schopni stejným tempem převádět své příjmy společně se čtenáři. Problémem tedy není informace na internetu vydat, ale získat z nich adekvátní finanční prostředky. Že je to velký problém, jsme si ukázali v kapitolách 5 a 6.Čtenáři zatím nemají příliš velkou motivaci za zpravodajství na internetu platit, a tak to většina z nich nedělá a dělat nechce. To ve spojení s krizí (ekonomickou i mediální) znamená pro média stále složitější finanční situaci. Snaha šetřit se pak projevuje na mnoha místech – klesající kvalitou zpravodajství, klesající investigativností, povrchností zpráv, zjednodušováním obsahu a podobně. Vydavatelé se také snaží některými metodami zvýšit atraktivitu svých tištěných novin a podbízet se tím čtenářům, aby „neutíkali“ k modernímu internetu. Přibývá tak grafiky, zkracují se texty, ubývá analýz a přednost je dávána aktuálním tématům. Uživatelé tak ze svého pohledu zabíjejí dvě mouchy jednou ranou – daří se jim šetřit a zároveň oslovují základnu čtenářů, která je spokojená jen s povrchním pojetím zpravodajství. 48
To má ovšem jen velmi krátkodobý efekt a v dlouhodobém horizontu to jen stírá rozdíl mezi obsahem internetového a tištěného zpravodajství. Výsledkem pak je, že uživatelé nejsou motivování zůstávat u drahého, pomalého a nepohodlného tisku a ještě volněji migrují směrem k internetu, kde získají stejné informace. Tištěná a internetová média se pak slévají v jednoduchý informační servis mechanicky naplňující šablonu „kdo, kde, kdy, co a proč“. V tomto kontextu je velmi zajímavé sledovat stav tištěných zpravodajských týdeníků na českém trhu. Situace v této oblasti by měla být výrazně jiná, protože týdeníky nabízejí čtenářům naprosto odlišný typ obsahu než deníky. Nesnaží se s internetem bojovat v předem prohrané bitvě o co nejrychlejší doručování informací, ale naopak vytvářejí svůj vlastní segment, do jisté míry oddělený od zbytku zpravodajského obsahu. Týdeníky přinášejí přidanou hodnotu v kvalitě, rozsahu a hloubce zpracování informací. Zdá se, že se to zatím ukazuje jako jediná strategie vedoucí k přežití tištěných médií. Týdeníky tím totiž vysílají jasný signál – pokud zaplatíte, nedostanete informace rychlejší, ale kvalitnější. Podíváme-li se na tři nejznámější české týdeníky – Reflex, Respekt a Týden, zjistíme, že Reflex je za poslední dva roky stále na stejných číslech (60 tisíc čtenářů), Respekt posílil (z 26 na 32 tisíc) a Týden si pohoršil (z 49 na 37 tisíc). Situace v tomto prostoru je tedy skutečně výrazně jiná a periodika s hlubším obsahem mají šanci odolávat internetu podstatně lepší než povrchní tištěné deníky.
49
ČTENÁŘ TISKU VERSUS ČTENÁŘ INTERNETU V předchozích kapitolách jsme se věnovali především situaci u médií jako takových – ukázali jsme si pokles čtenosti papírových deníků a naopak růst internetového zpravodajství. Zabývali jsme se také novými trendy a technologiemi, ale také tím, jak se s nimi musejí vydavatelé vyrovnat. Jaký je ale přístup čtenářů? Jsou vlastně ochotni za internetová média platit? Je běžné, že čtenáři tištěných novin čtou navíc internetové zpravodajství a naopak? Abych tyto informace zjistil, rozhodl jsem se provést vlastní výzkum. Ten se skládal ze dvou částí – internetové a terénní. Obě probíhaly formou dotazníku a obou se zúčastnilo 150 čtenářů. V obou případech byli osloveni aktivní čtenáři, tedy ti, kteří alespoň jednou týdně čtou internetové zpravodajství či kupují tištěné deníky. Internetového výzkumu se zúčastnili čtenáři z celé České republiky, terénní výzkum pak probíhal na několika místech v Praze a v Liberci.
Obr. 13. Věková struktura čtenářů internetových deníků
Výzkum se v úvodu zaměřil na věkovou strukturu čtenářů tištěných a internetových médií. Věkové rozložení v obou zkoumaných skupinách se výrazně liší, jak ukazují výsledky na obrázcích číslo 14 a 15. Zatímco internetové zpravodajství sledují především čtenáři mezi 19 a 29 lety, tištěným novinám zůstávají věrni především čtenáři od 30 let výše. Rozdíl je i v rovnoměrnosti zastoupení jednotlivých věkových skupin. U internetových čtenářů převažuje velmi výrazná skupina 19 až 39 let, do které 50
spadá 82 % všech oslovených čtenářů. Naopak u tištěných médií je rozložení výrazně rovnoměrné – ve všech skupinách od 30 let výše se nachází mezi 19 a 26 % všech čtenářů.
Obr. 14. Věková struktura čtenářů tištěných deníků
Věková skupina 60 a více využívá internetových služeb poměrně málo, což potvrdil i výzkum. Zatímco jen asi 1 % čtenářů internetového zpravodajství tvoří lidé starší 60 let, v případě tradičních tištěných deníků se jedná o druhou nejsilnější skupinu. Z výsledků průzkumu tak vyplývá, že informace z internetových zdrojů čerpají především mladší lidé do 30 let věku, kdežto starší věkové kategorie zůstávají věrny tradičnímu čtení tištěných periodik.
Obr. 15. Kolik čtenářů tištěných deníků čte internetové zpravodajství?
51
Obr. 16. Kolik čtenářů internetu zároveň čte tištěné noviny?
Výzkum se také zabýval tím, zda čtenáři tištěných deníků čtou zpravodajství také na internetu a naopak. Výsledky jsou shrnuty v obrázcích 16 a 17. Z nich vyplývá, že téměř třetina čtenářů tištěných novin (63 %) získává zároveň informace i z internetových deníků. Přestože jsou tedy tito čtenáři zvyklí platit za kvalitnější obsah v denních vydáních novin, během dne si ještě doplňují informace prostřednictvím internetových serverů. Naopak mezi čtenáři internetových serverů se najde jen asi čtvrtina (26 %), která zároveň čte pravidelně tištěné noviny. Méně než polovina (42 %) těchto čtenářů si tištěné periodikum předplácí, ostatní si jej kupují na stánku. Celkem třem čtvrtinám internetových čtenářů ale stačí on-line informace, které mohou získávat zdarma.
52
Obr. 17. Kolik internetových deníků pravidelně čtete?
Obr. 18. Kolik papírových deníků pravidelně čtete?
Dále jsem zkoumal, kolik internetových či tištěných deníků čte průměrně jeden čtenář. Potvrdilo se, že pro čtenáře internetového zpravodajství je výrazně jednodušší přecházet mezi konkurenčními médii a číst jich pravidelně několik. Více než polovina čtenářů (38 %) čte pravidelně dva internetové servery, každý pátý pak čte jeden nebo dva. Jen asi 20 % čtenářů navštěvuje čtyři či více různých internetových zpravodajských deníků. Proti tomu čtenáři papírových novin jsou obvykle věrni jednomu titulu. Dvě třetiny z nich (66 %) čtou právě jeden deník, čtvrtina (24 %) pak čte pravidelně deníky dva. Jen asi desetina čtenářů čerpá informace ze tří či více deníků. Výsledky jsou shrnuty v obrázcích 18 a 19. Podobně je to i se zahraničními tituly. Asi 59 % čtenářů internetových deníků čte zároveň i zahraniční internetový tisk, čtvrtina jej navíc čte pravidelně. Tištěné zahraniční deníky proti tomu čtou asi jen 3 % čtenářů. Poslední část výzkumu se týkala ochoty platit za internetový obsah, jak jsme jej probírali v kapitole 5. Překvapivě o něco více čtenářů internetových deníků (34 %) je ochotno za on-line obsah zaplatit. V případě čtenářů papírových deníků by zaplatila přibližně čtvrtina(26 %). Důvodem může být to, že čtenář tištěných periodik je považuje za obsahově hodnotnější a kvalitnější a internetové zpravodajství nepovažuje za adekvátní náhradu. 53
Proti tomu čtenáři zvyklí číst internetové deníky znají jejich výhody a jsou proto k platbám přístupnější. Jak jsem uvedl výše, z běžné populace je ochotno platit jen 8 % lidí.
Obr. 19. Kolik on-line čtenářů je ochotno platit za internetový obsah?
Obr. 20. Kolik čtenářů papírových deníků je ochotno platit za internetový obsah?
Jen část populace je totiž zvyklá zajímat se pravidelně o psané zpravodajství a proto není většina lidí ochotna za něj platit. Přestože velká část internetových čtenářů tvrdí, že jsou ochotni za zpravodajství zaplatit, důležité také je, jak velkou částku jsou sto do něj investovat. Dvě třetiny z těchto uživatelů (64 %) tvrdí, že by vydali maximálně 50 Kč měsíčně. Další 54
čtvrtina (27 %) čtenářů by byla případně ochotna zaplatit nejvýše 100 Kč měsíčně. Pro podrobnosti viz obrázek 22. Z hlediska vydavatele však taková částka neodpovídá nákladům za přípravu obsahu. Zvlášt’, když pravidelný odběr tištěných novin stojí čtenáře stovky korun měsíčně. Přestože se tedy může zdát, že desítky procent platících čtenářů jsou již poměrně slušný základ pro přípravu placeného obsahu, opak je pravdou. Celkový výnos z takového byznysu by byl poměrně malý, protože částka vybraná od jednoho čtenáře by nepřesáhla výši desetikorun.
Obr. 21: Kolik jste ochotni platit měsíčně za internetové zpravodajství?
Navíc praxe už mnohokrát ukázala, že průzkum týkající se vydaných peněz nemusí korespondovat s reálným výsledkem. Odhady mohou být v tomto směru velmi pozitivní, ale když nastane chvíle opravdu sáhnout do kapsy, většina čtenářů raději přejde na jinou stránku, než by se měla obtěžovat byt’i s minimální platbou. Výzkum ukázal několik věcí, které opět potvrzují aktuální trendy. Většina čtenářů se zajímá jen o internetové zpravodajství a i to více láká čtenáře tištěných deníků než obráceně. Většina lidí není zatím ochotna za internetový obsah platit, at’už nyní za ten tištěný platí, nebo ne. Tištěné deníky čtou spíše starší čtenáři, ty internetové jsou zatím doménou spíše o něco mladších lidí. Ti ovšem znají sít’poměrně dobře a najdou si skrze ni cestu k několika různým zdrojům zpráv, včetně
zahraničních. 55
ZÁVĚR Mediálním trhem probíhá velká změna, která ovlivňuje veškeré psané zpravodajství. Čtenáři mají zájem o rychlé a čerstvé internetové informace a nové technologie. Ukazuje se, že trend je nezastavitelný – čtenáři přestávají číst tradiční tištěné deníky. Propad je navíc poměrně zásadní a nic nenasvědčuje tomu, že by se měl v budoucnu zastavit. Zároveň rychlým tempem přibývá čtenářů internetových deníků, které dnes přinášejí informace rychleji a především ve většině případů zdarma. Situace je to ale pro nás naprosto nová. Během posledních sta let jsme byli zvyklí na to, že za zprávy a noviny se jednoduše platí a je třeba si je třeba pravidelně kupovat na stánku nebo nechat dovážet. Stačilo ale pouhých deset let k tomu, aby si lidé na tento systém odvykli a začali požadovat stejný obsah zdarma. Na takto rychlou a masivní změnu ale nebyli vydavatelé připraveni a nestihli včas najít nový model financování, který by zastoupil ten sto let starý a prověřený. Navíc se objevují nové technologie – přenosné čtečky obsahu, nové chytré telefony či tablety – které opět popohánějí snahu získat dostatečně kvalitní obsah v elektronické podobě a pokud možno zcela zdarma. Ukazuje se tak ještě jedna zajímavá věc: čtenáři jsou ochotni zaplatit ohromné peníze za tablet a měsíčně investovat do rychlého mobilního připojení, ale už nechtějí platit za to, co si pomocí těchto výdobytků moderní doby přečtou. To dnes přináší vydavatelům velké problémy, protože platících čtenářů ubývá a na těch neplatících se dá pomocí reklamy vydělat stokrát méně. Redakce se tak dostávají do svízelné situace, snižují se jim rozpočty, což se projevuje na klesající kvalitě jejich výstupů. Nakonec to opět vede jen k menší ochotě čtenářů za takový obsah platit. Navíc se nerýsuje žádné jednoduché řešení, které by situaci zachránilo. Někteří vydavatelé se obracejí k placenému internetovému obsahu a část z nich už začala s prvními experimenty. Cesta to ale bude dlouhá a plná překážek. Jak ukázal můj výzkum, čtenáři nejsou ochotni zatím platit za něco, co měli posledních deset let zdarma. Z hlediska denního zpravodajství je to ale zřejmě jediná
56
cesta, protože příjmy z tisku se začínají tenčit a už jimi nebude možné nadále dotovat internetové verze novin.
57
POUŽITÁ LITERATURA ABC ČR -Kancelář ověřování nákladu tisku ABC ČR (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Andrews, Robert. Twitter.com’s Impact On News Traffic Is Tiny, 2010, (cit. 2011-01-16) Dostupné z: Andrews, Robert. On-line Will Take More Ad Dollars Than Newspapers, 2010, (cit. 2010-10-28) Dostupné z: http://paidcontent.co.uk/article/419-forecast-on-line-willtake-more-ad-dollars-thannewspapers-by-2015/> Clark, Andrew. Rupert Murdoch plans charge for all news websites by next summer. 2009, [cit. 2011-01-10] Dostupné z: Český statistický úřad. Věkové složení obyvatel ČR, 2007, (cit. 2011-02-16) Dostupné z: Dočekal, Daniel. Zpoplatnění Reflex.cz nepřineslo prorokovaný úpadek a konec, 2010, (cit. 2010-1117) Dostupné z: Dočekalová, Markéta. Tvůrčí psaní pro každého. Praha : Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1602-2 eMarketer. US Advertising Spending, 2009, (cit. 2010-10-28) Dostupné z: eMarketer .How to Build a Better Banner Ad, 2010, (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Factum Invenio. Češi a reklama 2011, 2011, (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Flew, Terry. New Media: An Introduction. Oxford : Oxford press, 2007, ISBN 978-01-9555149-5 Forrester Digital Marketing Will Reach $63 Billion In The US, 2001, (cit. 201010-28) Dostupné z: Goldsmith, Jack – Wu, Tim. Kdo řídí internet? Praha : Dokořán, 2008, ISBN 978–80–7363–184–0 IHS Google Expands Lead in Search Advertising Market in 2010, 2011, (cit. 2011-04-03) Dostupné z: Glasser, Mark. Your Guide to Citizen Journalism, 2006, (cit. 2011-01-03) Dostupné z: Hvížďala, Karel. Moc a nemoc médií. Praha : Dokořán, 2003, ISBN 80-86569-70-5 Hvížďala, Karel. Týdeník Euro, Euronews, a.s. Praha, 2009, roč. 2, č. 1 Institut pro sociální a ekonomické analýzy Survey shows more than half of Czechs speak no foreign language, 2011, (2011-03-12)
58
Dostupné z: Internet World Stats Top Ten Internet Languages, 2010, (cit. 2011-03-12) Dostupné z: White, Kimberly. Michael Jackson Tops the Charts on Twitter, 2009, (cit. 2011-01-03) Dostupné z: http://bits.blogs.nytimes.com/2009/06/25/michaeljackson-tops-the-charts-ontwitter/> Koblin, John. After Three Months, Only 35 Subscriptions for Newsday’s Web Site, 2010, (cit. 201101-11) Dostupné z: Lemann, Nicholas Amateur Hour: Journalism Without Journalists, 2006, (cit. 2010-03-30) Dostupné z: Lidovky.cz Časopis Reflex zpoplatní od dubna internetové stránky, 2010, (cit. 2010-11-17) Dostupné z: Market Watch Newspaper advertising decline tapers off in second quarter, 2010, (cit. 201010-28) Dostupné z: http://www.marketwatch.com/story/newspaperadvertising-decline-tapers-off-201009-07> MediaMind Průzkum MediaMind z prosince 2010, 2010, (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Mediaresearch V listopadu byli uživatelé na internetu aktivnější, 2010, (cit. 201102-16) Dostupné z: http://www.mediaresearch.cz/aktualita/tzv-listopadu-byli-uzivatele-na-internetuaktivnejsi> Metro About Metro (cit. 2011-01-03) Dostupné z: Newspaper Association of America Advertising Expenditures, 2009, (cit. 2011-02-16) Dostupné z: NetMonitor NetMonitor (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Publishing 2.0 Newspaper On-line vs. Print Ad Revenue: The 10% Problem, 2007, (cit. 2010-10-28) Dostupné z: Social Times Survey Surprise: People Do Pay for On-line Content, 2011, (cit. 2011-01-03) Dostupné z: Šmahel, David – Štětka, Václav. Nová média v perspektivě sociálních věd. Sociální studia: časopis Fakulty sociálních studií MU, Praha, 2009, roč. 6, č. 2, s. 7 Tesařová, Petra. E-knihy nabídnou i největší prodejci. Lidové noviny, 16. března 2011, Praha, 2011
59
The Kelsey Group. Interactive Advertising Revenues to Reach US$147 Billion Globally by 2012, 2008, (cit. 2010-10-28) Dostupné z: Tweney, Dylan. Amazon Sells More E-Books Than Hardcovers, 2010, (cit. 2011-03-29) Dostupné z: Týdenník E15 .Čisté příjmy z reklamy v tisku loni klesly o více než pětinu, Mladá Fronta, a.s., Praha, 2010 Unie vydavatelů Media projekt 2010, 2010, (cit. 2011-03-30) Dostupné z: Vaštíková, Miroslava. Marketing služeb: efektivně a moderně. Praha : Grada , 2008. ISBN 802472721-8 Wilhelm, Alex .How many Kindles have been sold?, 2010, (cit. 2011-03-29) Dostupné z: Willis, Chris – Bowman, Shayne. Introduction to participatory journalism, 2003, (cit. 2011-0103) Dostupné z:
60
Ivo Pospíšil
VÝVOJ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY NA INTERNETU
61
62
OBSAH ÚVOD / 64 PŘÍCHOD INTERNETU JAKO NÁSTROJ KOMUNIKACE / 66 INTERNETOVÁ ŽURNALISTIKA JAKO NOVÁ DISTRIBUČNÍ CESTA / 71 SPORTOVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU / 79 SPORTOVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU A V KLASICKÝCH MÉDIÍCH / 87 TRH INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY / 96 PERSPEKTIVA A BUDOUCNOST INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY / 106 ROZHOVORY S RENOMOVANÝMI NOVINÁŘI / 110 VÝZKUM POPULARITY SPORTOVNÍ INTERNETOVÉ ŽURNALISTIKY / 133 ZÁVĚR / 141 POUŽITÁ LITERATURA / 142
63
ÚVOD
Genialita velké dílo začíná, ale jen vytrvalost ho dokončí. JOSEPH JOUBERT
Internet a sport. Dvě odlišné věci, které zdánlivě nemají žádnou souvislost ani spojitost. Technologická novinka kontra aktivní vyžití. Mnoho rodičů si navíc v současné době stěžuje, že jejich děti dávají přednost trávení volného času u počítače nežli venku. Internet může být pro někoho hrozba, pro někoho naopak symbol pokroku. Nikdo ho nevlastní, nikde nesídlí a přesto je to jeden velký systém, v němž je možné skoro všechno. Když už se navíc zdá, že jsou jeho limity vyčerpány a lidé znají všechna jeho tajemství, objeví se opět něco nového. Zdá se, že jeho pomyslný rozvoj k dokonalosti nekončí. Kde však ta dokonalost je? A je vlastně možné ji dosáhnout? Pokrok v tomto kybernetickém světě je i úzce spjat s dalšími společenskými odvětvími. Typickým příkladem může být právě současná novinářská praxe. Žurnalistika 21. století se dá symbolizovat v několika slovech – rychlost, přesnost, aktuálnost, dostupnost a interaktivita. Pro splnění těchto požadavků je internet takřka dokonalým prostředkem. A ani v jeho případě všechny možnosti a hranice nekončí. Internetová žurnalistika patří do vlny tzv. nových médií, přičemž tištěné noviny, rozhlas, televize už do této segmentace nespadají. Má však tato novinka představovat jejich ohrožení? Primárně nikoliv, je to jen nový distribuční prostředek, který má jako každý jiný, své výhody i nevýhody. Důvod, proč jsem se rozhodl sepsat diplomovou práci právě na toto téma je fakt, že již několik let pracuji jako internetový sportovní novinář. Prakticky denně se proto shledávám se všemi jejími specifiky, nástroji i pravidly. Podílím se a pomáhám šířit směrem k veřejnosti všechny novinky i trendy. Osobně považuji internet za další komunikační cestu. Jde o způsob, jak poskytnout nejpřesnější informace co největšímu počtu lidí v co nejkratší době. Slýchám na adresu tohoto distribučního kanálu pochvaly i kritiky. Náročnost a očekávání jsou na něj i na lidi s ním pracující pochopitelně velké. Stejně jako v případě celé společnosti, má internet symbolizovat pokrok. Může 64
sice například prohlubovat generační rozdíly, avšak na druhou stranu pomáhá uskutečňovat věci, které byly ještě před pár desítkami let takřka nemožné. Svět se díky němu zase o něco zmenšil. Množství informací se stalo mnohem dostupnější a zapojit se do něj může už každý. Nabízí se jen otázka, co bude za dalších dvacet let. Vývoj postupuje neustále dopředu, a to je výzva i pro žurnalistiku. I ta musí držet s tempem doby krok. Její poslání je totiž jasné, poskytovat po všech možných a dostupných cestách informace široké veřejnosti. Má to díky internetu lehčí, nebo je internet naopak prostředek, který ji může postupem času zcela odstavit na okraj zájmu? Pokusit se odpovědět na aktuální otázky i vnést do nového druhu žurnalistiky trochu více světla, byl v další řadě také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl sepsat tuto diplomovou práci. Cílem mé práce je objasnit jak po stránce teoretické, tak po stránce praktické mnoho specifik a názorů na sportovní internetovou žurnalistiku, jako oboru, který je novým druhem mediální praxe s progresivním vývojem. V první části své diplomové práce se budu věnovat teorii. Nastíním příchod internetu do České republiky, přičemž se letmo i zmíním o stavu internetové žurnalistiky jako celku na našem území. Poté se plně zaměřím na sportovní odvětví. Budu prezentovat současné nejdůležitější subjekty, specifika, výhody, rizika, trendy i rozdíly jak ve vztahu klasických médií s internetovými, tak ve vztahu se zaměřením na sportovní oblast. Pro druhou (praktickou) část, pak získám názory a komentáře některých respektovaných českých novinářů na problematiku a budoucnost sportovní internetové žurnalistiky. Na konci mé diplomové práce ještě provedu výzkum odborný průzkum mezi uživateli internetových médií a zrekapituluji veškeré mnou získané informace. Ty se pak v závěru budu snažit přehledně popsat a zhodnotit.
65
PŘÍCHOD INTERNETU JAKO NÁSTROJE KOMUNIKACE
Budoucnost je plná výzev a nadějí. NATHANIEL HAWTHORN
ZÁRODEK INTERNETU JAKO PRODUKT STUDENÉ VÁLKY Není žádným unikátem, že velké vynálezy mohou vznikat během válek. I v tomto případě
byl
předchůdce
dnes
známého
internetu
výsledkem
vědeckých
a technologických prací druhé poloviny dvacátého století, z období tzv. Studené války. V únoru roku 1958 se tehdejší americká vláda prezidenta Dwighta Eisenhowera rozhodla reagovat na vypuštění sovětské družice Sputnik a založila vládní agenturu ARPA (Advanced Research Project Agency). Ta měla financovat a plně se
podílet na vyvinutí nové sítě, která by byla schopná propojit armádní, vládní či akademické počítače, aniž by byla zranitelná případným jaderným útokem. Základními požadavky proto bylo, že síť nesmí mít žádný centrální bod a náhlý výpadek jednoho nebo více připojených uzlů by neměl narušit její funkčnost. Na projektu se tehdy podílel tým expertů a výsledkem se stal tzv. ARPANET. Ten byl poprvé zprovozněn v říjnu roku 1969 a zprvu propojoval jen čtyři univerzitní počítače (Los Angeles, Stanford, Santa Barbara a Utah). Nový systém přenášel všechna data díky „packetovému principu“, jenž umožnil zasílat velké množství informací v malých kouscích. Velkou devizou navíc bylo, že v případě přerušení či poškození jedné sítě, si „balíčky“ s daty mohly najít jinou alternativní cestu.1 PŘÍCHOD INTERNETU DO EVROPY V dalších letech proto dochází k postupnému nárůstu počtu připojených počítačů a začleňování dalších zemí mimo USA do sítě. Prvními evropskými státy, které se k ARPANETu připojily, byly v roce 1973 Norsko s Velkou Británií. Velkou revolucí v systému je i vznik a vývoj E-mailového programu, jehož autorem byl v roce 1972 americký vědec Raymond Tomlinson. Postupem času se zdokonalovaly i přenosové kvality a s příchodem modernější sady protokolů TCP/IP a rychlejších lokálních 1 Dle www.webdesign.paysoft.cz ; kurz.softex.cz; cs.wikipedia.org/wiki/Internet
66
sítí LAN, byl ARPANET odstaven na druhou kolej. Jeho roli pak začal postupně nahrazovat NSFNET, který dal později i tvář současnému Internetu. Ten byl původně jen jednou z připojených sítí, ovšem jeho jméno je následně zobecněno a použito na celý síťový komplex. ARPANET je pak v tichosti odstaven a končí činnost v březnu roku 1990. O rozvoj masivního růstu v komerční sféře se pak postaral britský vědec Tim Berners Lee. Ještě v tomtéž roce vytvořil na půdě evropského ústavu pro atomovou fyziku (CERN) hypertextový webový prohlížeč World Wide Web, který pracuje na bázi dnes známého jazyka HTML a protokolu HTTP.2 NÁRŮST POČTU PŘIPOJENÝCH UŽIVATELŮ MEZI LETY 1973 – 2007 Pro bližší orientaci a přesnější představu nabízím níže, srovnání rostoucího počtu příjemců internetového připojení. V tabulce je možno pozorovat postupný nárůst v 90. letech 20. století, který se zejména na přelomu stoletím mění v raketový.3 Rok
Počet uživatelů
1969
4
1984
1000
1987
27 000
1996
55 000 000
2000
250 000 000
2003
600 000 000
2005
900 000 000
2006
Více než 1 miliarda
FENOMÉN JMÉNEM WINDOWS Jejich jména zná už dnes i počítačový laik – Windows a Bill Gates. Nejrozšířenější operační systém a jeden z nejbohatších lidí na světě. Cesty obou současných fenoménů jsou přitom spolu úzce spjaty. Za veškerým úspěchem se skrývá americká
2 Dle ad3 3 http://cs.wikipedia.org/wiki/internet
67
softwarová firma Microsoft, kterou již zmíněný Bill Gates založil se svým kolegou Paulem Allenem 4. dubna 1975 ve městě Albuquerque. Podstatný průlom pak společnost zaznamenala na začátku 80. let, kdy od ní odkoupila počítačová firma IBM licenci na užívání operačního systému MS-DOS verze 1.0 a začala ji zabudovávat do všech osobních počítačů na trhu. Tento systém začínali následně kupovat i jiní výrobci, což zvýšilo nejen kompatibilitu, ale také postupně vytvořilo Microsoftu pozici softwarového giganta. Deset let od svého založení (v roce 1985), uvádí na trh i první maloobchodní verzi Microsoft Windows a jeho obrat činí v tomtéž roce už 140 milionů dolarů. Vývoj neustává a 1.8. 1989 přichází na světlo světa i kancelářský balíček Microsoft Office. Ten už v současné době může nabízet Microsoft Word (textový procesor), Microsoft Excel (tabulkový procesor), Microsoft Outlook (e-mailový procesor), Microsoft PowerPoint (procesor pro vytváření prezentací) a v neposlední řadě také nejrozšířenější webový prohlížeč Internet Explorer. Česká pobočka společnosti Microsoft pak figuruje na našem trhu od roku 1992.4 PŘÍCHOD INTERNETU DO ČSFR Na území tehdejšího Československa se dlouho o vývoji internetu a systémů s ním spojených nevědělo. Samotný průlom je úzce spjat s politickou situací, neboť teprve až po roce 1989 se uvolnil přístup k technologickým novinkám. První síť, která do Čech dorazila, byla FidoNET. Více však na sebe později upozornil uzel EARN (European Academic and Research Network). S ním se dostali do bezprostředního kontaktu především vědci na ČVUT v Praze. První páteřní linka vedla do hlavního města z rakouského Lince a rychlost jejího přenosu dosahovala 9600 bit/s. Internet byl v té době ovšem věcí akademickou a ani veřejnost se o jeho problematiku příliš nezajímala. Oficiální připojení Československa k internetu dne 13. 2. 1992 tak proběhlo spíše na okraji zájmu. Stávající síť EARN se ovšem ukázala být jako neperspektivní a v rámci vývoje internetu v ČSFR, ji nahradil v tomtéž roce nově vzniklý FESNET. Poslední změna pak přišla při rozdělení
4 www.microsoft.com
68
republiky, kdy se tento projekt rozdělil na dvě ramena, a sice na CESNET (pro ČR) a SANET (pro SR). 5 GIGANT SPT TELECOM JAKO NEPŘÍLIŠ OBLÍBENÝ DRŽITEL MONOPOLU Propojování dalších míst v České republice však nešlo tak hladce a rychle, jak by se mohlo zdát. Výstavbu sítě i její průnik na veřejnost, brzdil především špatný stav komunikačních spojů a také prodlužující se privatizace porevolučního telekomunikačního provozovatele SPT Telecom. V roce 1990 navíc tehdejší Ministerstvo dopravy a spojů rozhodlo, že přenos datových služeb bude monopolem. Lukrativní právo získala společnost Eurotel Praha s.r.o., která také patřila pod společný podnik Správy pošt a telekomunikací (Telecom). Další důležitou událostí se stalo taktéž přijetí Hlavních zásad státní telekomunikační politiky v roce 1994, kdy bylo tehdejší vládou odsouhlaseno zachování monopolu v oblasti hlasových služeb až do roku 2000. V prohlášení se tehdy stanovilo, že „Akciové společnosti SPT TELECOM bude do konce roku 2000 poskytnuta exkluzivita na provozování meziměstských s mezinárodních telefonních služeb“6. Samotný Eurotel sice o rok později svá práva na přenos dat prodal, čímž později umožnil i zrušení stávajícího monopolu. Na trh nově přicházející poskytovatelé připojení zůstali i tak částečně odkázáni na Telecom, neboť ten vlastnil potřebnou infrastrukturu. Rozvoji internetu v komerční sféře ovšem tento fakt nevadil a v roce 1998 již působilo na trhu více než 150 providerů. Symbióza soukromé složky a Telecomu dostala však trhliny na podzim téhož roku, kdy telekomunikační gigant ohlásil plánované zdražení místního hovorného (které se bezprostředně internetu týkalo) o 63%. Nespokojení uživatelé i zakladatelé internetu rázem vytvořili hnutí „Internet proti monopolu“, pod jehož petici se podepsalo přes 100 tisíc lidí, a jejichž protest přerostl 18.11. 1998 v otevřenou demonstraci před centrálou Telecomu. Výsledkem pak byly oboustranné rozhovory, po nichž telekomunikační společnost přistoupila k začlenění výhodnějšího tarifu Internet 99.7
5 www.lupa.cz; www.fi.muni.cz; www.earchiv.cz; www.webdesign.payosft.cz 6 www.earchiv.cz/b01/b1030001.php3 7 Dle ad 7
69
SOUČASNÝ STAV INTERNETU V současné době již Český Telecom (dnes Telefónica O2) nemá tak dominantní postavení jako před oficiálním ukončením svého monopolu (2002). Přesto stále patří mezi nejdůležitější subjekt na českém internetovém trhu. Uživatelé si však mohou nyní vybírat z jiných zdrojů a poslední průzkumy spíše také naznačují, že je na vzestupu tzv. bezdrátové připojení. A to již díky technologii Wi-Fi. Oblíbené je i připojení pomocí ADSL. Naopak na ústupu je kdysi populární a běžné připojení na bázi analogových modemů (Dial-up).8 K netušenému vývoji přispívají i neustále vylepšené operační systémy (Windows, Linux, Mac, BSD) nebo internetové prohlížeče (Internet Explorer, Mozilla Firefox, Safari, Netscape). Tento nový kyberprostor zároveň otevřel nekonečné brány pro široké spektrum možných aktivit, jakými jsou nákupy, bankovní transakce, sociální seznamování, vyřizování osobní korespondence, či získávání informací. Své místo v tomto prostoru tedy má i žurnalistika.
8 Na základě výzkumu www.factum.cz
70
INTERNETOVÁ ŽURNALISTIKA JAKO NOVÁ DISTRIBUČNÍ CESTA
Fantazie je nevyčerpatelným stvořitelem nových světů. PAUL ELUARD
INOVACE JMÉNEM ON-LINE ŽURNALISTIKA Těžko stanovit pevnou definici internetové žurnalistiky. Fakticky jde o žurnalistickou činnost, která využívá k distribuci výsledků své práce internet. Mnozí experti se nicméně často shodují, že právě tento druh nového zprostředkování informací se nedá jen tak zařadit do určité škatulky. Kyberprostor, v němž on-line žurnalistika pracuje, je místem, kam se může vložit nejen textový, ale i zvukový, či videozáznam. Mohou v něm probíhat všechny druhy komunikací (směrem ke čtenáři, od čtenáře, i oboustranný ve stejném čase) a využívá se i mimořádného kouzla interaktivity, kdy se spotřebitel může dostat do role aktivního účastníka. On-line žurnalistika může být jak médiem masovým tak i interpersonálním. K zapojení stačí technická vybavenost daným elektronickým aparátem (nemusí to být jen počítač, ale i mobilní telefon) a úspěšné připojení k celosvětové síti Internet. Příchod internetové žurnalistiky výrazně pomohl i k nástupu tzv. informační doby, kdy jsou informace důležitou a snáze vyhledatelnou komoditou. Požadavky po přesném, rychlém a neustále aktualizovaném zpravodajství dokážou tyto nová média plně uspokojit. Ve chvíli příchodu on-line žurnalistiky na trh, vznikaly i obavy, že tento nový druh může postupem času úplně vytlačit klasická a tradiční média. S odstupem času (ačkoliv je stále ještě brzy na hodnocení) se spíše ukazuje, že se tato odvážná prognóza nemusí naplnit. Ve zdánlivě neprostupné bariéře on-line žurnalistiky (jejíž výhody a specifika zmíním zejména v části týkající se sportovního odvětví) se s čím dál častějším a intenzivnějším užíváním objevují v ní i trhliny. Těmi nejdůležitějšími jsou zejména odlišné pohledy různých generací, stálá navyklost na tradiční a klasické formy, nebo snížená úroveň kvality distribuovaných informací způsobená časovou tísní. K progresivnímu růstu tak sice došlo, nicméně ten není tak silný, jak se původně očekávalo. Obavy z absolutní dominance nových médií tak nebyly doposud naplněny. 71
TERMINOLOGIE INTERNETOVÉ ŽURNALISTIKY Žurnalistika jako celek je velmi rozsáhlý soubor a samotné internetové odvětví je jen její jednou částí. Právě proto v ní můžeme pozorovat mnoho shodných faktorů, ale i odlišných specifik od ostatních druhů. Každá redakce internetového subjektu používá pro vytváření svého produktu speciální elektronický systém CMS/RS (Content management system/redakční systém), díky němuž pak distribuuje konečný výsledek až ke spotřebiteli. Na následujících řádcích proto uvedu příklady nejčastěji používaných termínů, se kterými redaktor internetové žurnalistiky přijde do kontaktu. Admin (z angl. Administration) - Pracovní název pro systém, s nímž (nejen internetový) novinář pracuje za účelem vytvoření, zdokonalení a konečného distribuování produktu své činnosti ke čtenáři (nejen na internetu). Podléhá určitým technickým parametrům a obsahuje různé druhy nástrojů, se kterými může pracovník disponovat a případně jimi obohatit konečný výsledek. Každá určitá redakce má přirozeně svůj vlastní systém, s jiným názvem, či bohatostí škály daných komodit. Účel, jímž je vytváření produktů žurnalistické činnosti, však plní všude stejný. Homepage (HP, domovská stránka) – Je úvodní prostor webových stránek, kde se nachází aktuálně nejdůležitější produkt novinářské činnosti. Variabilita internetu navíc umožňuje, že se obsah na tomto místě může kdykoliv měnit. V periodickém tisku je tento termín znám také pod názvem Titulní strana. Hypertext – Je nástroj umožňující rychlou orientaci a navigaci v obrovské množině nejrůznějších informačních souborů umístěných na síti, které jsou identifikovány jednotným lokátorem URL.9 URL adresa – (z angl. Uniform Resource Locator) – Jde o jednoznačné určení zdrojové stránky, v případě distribuce nazývané také jako Link. Používá se i
9 Kol. autorů. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum, 2001, str. 101.
72
při vytvoření tzv. hypertextového odkazu k účelu navedení na konkrétní internetovou stránku. ID – (z anglického Identification) – Je číslo finálního produktu novinářské činnosti. ID článku vznikne v elektronickém systému automaticky při svém vzniku a slouží k všeobecnému přehledu vytvořených produktů, nebo pro usnadnění orientace při případném vyhledávání. Vyhledávače – Nachází a třídí hledané informace na internetu. Aktuálně nejznámější a zřejmě nejdokonalejší internetový vyhledávač je Google. Další vyhledávače provozuje také Yahoo nebo v ČR fungující Seznam.cz. Priorita – Číselný údaj, který vyjadřuje důležitost daného článku v žebříčku vydaných produktů. Stav článku – Jde o stav, v jakém se výsledný produkt činnosti nachází v elektronickém systému (zadán, publikován, schválen, neimportován aj.). Signatura – Je podpis či zkratka autora článku. Domicil – Se užívá při vytvoření článků. Jde o zeměpisné udání místa, kde se popisovaná událost stala. 10 Sekce – Je upřesnění názvů rubrik, kam může být článek umístěn. Aktualizace – Položka, která informuje čtenáře, že byl článek rozšířen o nová fakta. Používá se zejména v událostech, pro něž je charakteristické delší trvání, či náhlé ukončení (On-line, Fleš). Důležitou roli hraje i zveřejněný čas, kdy došlo k poslední aktualizaci.
10 Šmíd, Milan – Trunečková, Ludmila. Novinář a jeho zdroje v digitální sféře. Praha : Karolinum 2009, str.149.
73
Klíčová slova – Položka pro vypsání nejdůležitějších slov vztahujících se na daný článek. Usnadňuje orientaci při jeho případném vyhledávání. Diskuzní fórum – Prostor pro komentáře a názory čtenářů týkající se tématu článku. V elektronickém systému pak má daný administrátor možnost diskuzi moderovat, v případě porušení stanov i některé komentáře mazat. Inbox – Jinak také informační box, do nějž může autor článku umístit jiná sdělení související s tématem, o kterém je informováno. Perex (anotace, úvodník) – Úvodní stručný text, který má čtenáři sdělit, o čem je v článku informováno, případně ho na něj upoutat. V internetové žurnalistice se anotace může zobrazovat i pod titulkem článku v širší nabídce zpravodajství (tj. před jeho rozkliknutím). Blesk – Šlo o stručnou zprávu s nejvyšší prioritou důležitosti o délce jedné věty. Signální název byl v Čechách používán tiskovou agenturou ČTK, která v krátkosti informovala o aktuálně vzniklé důležité situaci. Článek pak byl vždy rozšířen. V roce 2008 se tento název přestal používat. Fleš (pochází z angl. Flash) – Navazuje na předchozí zprávu typu Blesk. Jde o stručnou a aktuální informaci o pravděpodobné délce dvou vět, jež je také později rozšířena a aktualizována ve finální článek. Avízo – Je sdělení určené hlavně novinářům, případně dalším abonentům servisu, které upozorňuje na akce předem ohlášené tiskové agentuře. Vždy odpovídá na otázku co, kdo, kdy, kde, přičemž také uvádí i podrobný místopisný údaj. 11 On-line – Jde o samostatnou sekci internetového zpravodajství, kterou budu více popisovat v dalších kapitolách. Fakticky to znamená on-line zachycení a další
11 Šmíd, Milan – Trunečková, Ludmila. Novinář a jeho zdroje v digitální sféře. Praha : Karolinum 2009, str.158-159..
74
informování o právě probíhající události. Do této sekce spadá škála dalších nástrojů, jakými může být např. On-line rozhovor nebo On-line reportáž. Podcasting – Nová technologie, která umisťuje na internetu audio formáty a následně umožňuje tyto záznamy pomocí RSS exportů stahovat do počítače, mobilního telefonu, či MP3 přehrávače. Další nástroje, o nichž se zmíním především v souvislosti se sportovním zpravodajstvím, jsou Fotogalerie, videa, videopřenosy, grafiky, ankety, soutěže, články s hlasováním aj. TRH INTERNETOVÝCH MÉDIÍ V ČR Příchod internetové žurnalistiky je úzce spjat s postupným rozšiřováním internetu a jeho připojení v průběhu devadesátých let. Vůbec prvním ryze českým internetovým deníkem se stal Neviditelný pes autora Ondřeje Neffa, který byl založen 23. dubna 1996.12 Vedle něj byl dalším průkopníkem Ivo Lukačovič, který o měsíc později založil server Seznam.cz. Ten byl taktéž prvním internetovým vyhledávačem v ČR. V současné době nabízí i několik dalších desítek služeb, čímž se stává portálem. Na českém trhu mu pak konkurují i portály jako Centrum.cz, Atlas.cz (v roce 2008 došlo k jejich spojení v Centrum Holdings), Volny.cz, Tiscali.cz, O2 Active (dříve Quick.cz). Všechny tyto subjekty také začleňují do svých strategií i službu internetových deníků. Svou internetovou verzi zpravodajství však mají i subjekty, které jinak působí na trhu tištěných periodik. Pro bližší orientaci zmíním nejznámější zpravodajské deníky působící na domácím trhu. iDnes.cz – V současné době jednička na internetovém zpravodajském trhu. Ačkoliv v určitých případech publikuje stejné články jako tištěná podoba MF Dnes, je iDnes.cz zcela nezávislým subjektem s vlastním vedením a redakcí novinářů. Na internetu působí od 12. ledna 1998.13
12 http://neviditelnypes.lidovky.cz/ 13 www.idnes.cz
75
Novinky.cz – Je zpravodajských serverem portálu Seznam.cz a on-line magazínem tištěného deníku Právo. Důležitou devízou (zejména do budoucna) je spolupráce s internetovou televizí Stream.cz. Aktuálně.cz – Je zpravodajským serverem portálu Centrum.cz. Založen Jakubem Ungerem a Romanem Gallem a poprvé spuštěn 1. listopadu 2005. 14 České noviny.cz – Je zpravodajským serverem České tiskové kanceláře (ČTK), vedeným její dceřinou společností Neris. Neris se zaměřuje jen na nová média a je jedinou firmou, která je kompetentní zprostředkovávat zprávy ČTK i jiným zpravodajským subjektům. Založena byla v roce 1999. 15 iHNed.cz – Zpravodajský server tištěného deníku Hospodářské noviny. Oficiálně byl spuštěn 28. března 1999. Lidovky.cz – Zpravodajský server tištěného deníku Lidové noviny. Spolupracuje i s Neviditelným psem Ondřeje Neffa. Týden.cz – Je elektronickou podobou časopisu Týden. Jeho obsah však přesně nekopíruje tištěnou podobu. Činnost zahájil v lednu 2007. ČT24.cz – Zpravodajský server České Televize. Součástí je vedle informačního servisu i video archiv odvysílaných přenosů a v neposlední řadě i živé internetové vysílání kanálů ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4. (Oficiální stránky ČT jsou pak k dispozici na Českátelevize.cz). Tn.cz – Zpravodajský server televize Nova. Svou činnost zahájil v roce 2008. Vedle informačního servisu je přístupné i on-line vysílání. Video archiv s odvysílanými pořady je pak dostupný na stránkách Nova.cz. Reflex.cz – Magazín, který jako první v České republice zpoplatnil část svého obsahu. DODRŽOVÁNÍ ETIKY V INTERNETOVÝCH MÉDIÍCH Dodržování etiky na internetu díky jeho interaktivitě, širokému rozšíření a částečné anonymitě je dlouhodobějším problémem. V případě on-line médií jsou obavy ohledně dodržování etiky spíše zbytečné. Korektnost a dodržování zásad se totiž na nasyceném trhu stalo jednou z hlavních komodit, na kterých zpravodajské servery staví a co z nich dělá právě profesionální média (tj. liší od amatérských ser14 www.aktualne.cz 15 www.neris.cz
76
verů). „Etika je součást profesionality novináře a zároveň také určitým kapitálem média. Dodržují ji pro to, aby zvýšili svou kredibilitu. Jejich kapitálem je důvěryhodnost a to, že čtenáři tomu věří. Etika je dobrovolný krok médií vůči svým zákazníkům.“16 Lze tedy pozorovat, že nezávisle na velikosti a možnostech internetového prostoru, i zde také platí podobné požadavky a pravidla, jako v případě klasických médií. Komplikace vznikají spíše na sociálních sítích (Facebook, Twitter) a otevřených serverech pro sdílení filmových a jiných souborů (YouTube). I zde sice existují etická pravidla, jejich dodržování je však kvůli širokému množství uživatelů hůře kontrolovatelné. WEB 2.0 – REÁLNÁ, NEBO PLANÁ HROZBA PRO ŽURNALISTIKU? „Web jak ho známe teď, který se jako statistický text načte do okna prohlížeče, je jen zárodek webu, který přijde. Web bude chápán ne jako obrazovky plné textu a grafiky,
ale
jako
prostředí,
jako
éter,
jehož
prostřednictvím
dochází
k interaktivitě.“17 Definice Webu 2.0, jak ho popsala v roce 1999 ve svém článku Fragmented future autorka Darcy DiNucci, přispěla k široké diskuzi o budoucnosti internetu. Ohrožena by pak v tomto případě byla i samotná internetová žurnalistika. Ta by v tomto modelu zcela ztratila svůj význam, neboť by se počítalo s kompletním sdílením informací. Jinak řečeno, novináři by nebyli potřeba, neboť by se uživatelé informovali sami navzájem. Začátkem této etapy měl být nástup blogů, který dává prostor informovat prakticky komukoliv. V USA dokonce vznikl server Digg.com, kde se uživatelé navzájem odkazovali na své články a pokud se daným čtenářům líbil, mohli si ho uložit na svůj účet, nebo pro něj hlasovat. Tím ho taktéž zvýhodnili před ostatními články. Na podobné bázi nyní v ČR pracují servery Linkuj.cz nebo Topclanky.cz. Dalším příkladem nové formy žurnalistiky může být i Youtube.com, či v ČR internetová televize Stream.cz, kde se taktéž na obsahu podílí uživatelé. Odvážná a revoluční koncepce má ale také své vady. Zasílání přílišného množství nevhodných materiálů, či slabé moderování daného serveru, snižuje jeho kvalitu a tím i zájem čtenářů, kteří tak stále dávají přednost značkám symbolizující
16 Internetový expert Miloš Čermák v rozhlasovém pořadu Hovory o médiích 27.8. 2007 www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv 17 www.cdinucci.com
77
kvalitu a důvěryhodnost. Právě ta, stejně jako etika hraje v boji o uživatele na internetu největší roli. „Ten kdo bude chtít být významným hráčem, ať už to bude jeden člověk, nebo si založí desetičlennou redakci na internetu, tak bude v jeho zájmu být podobně transparentní jako veliká média. Internet vytváří nové hřiště, kde se schopní a dobří novináři mohou uplatnit a jestli jsou samozvaní, nemá cenu hodnotit. Je to šance pro každého, kdo může přinést nějakou kvalitu.“18 „To, co odlišuje skutečnou internetovou žurnalistiku od amatérských žurnalistů na mnohých webových stránkách, je právě naplnění obecných požadavků kladených na žurnalistiku, zvláště na zpravodajství.“19 Na základě výsledků vývoje z posledních let a s přihlédnutím na současný stav internetové žurnalistiky proto můžeme nyní dojít k hodnocení, že spekulace o absolutním nástupu principů Webu 2.0 nejsou v blízkých letech tak aktuální, jak se mohlo dříve zdát.
18 Internetový expert Miloš Čermák v rozhlasovém pořadu Hovory o médiích 27.8. 2007 www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv 19 Kol. autorů. Zpravodajství v médiích, Praha : Karolinum, 2001, str.100.
78
SPORTOVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU
Žurnalistika je literatura ve velkém chvatu. MATTHEW ARNOLD
SPORT V INTERNETOVÉ ŽURNALISTICE Fenomén sportu je dnes v očích široké veřejnosti neodmyslitelnou součástí komplexního zpravodajství, ovšem v některých případech dokáže být na ostatních rubrikách i nezávislý. Současné pevné postavení sportu, tak jak ho můžeme nyní vnímat, je však výsledkem usilovné práce sdělovacích prostředků z posledních let. Do osmdesátých let minulého století byl tento specializovaný druh novinářské činnosti situován spíše na okraji zpravodajství a jeho produkty byly vnímány čistě jako doplňky. Prostor pro sport v národním měřítku býval vyčleněn pouze při konání významné celosvětové akce a i sportovní novináři nebyli bráni svými kolegy příliš vážně, neboť tematika tohoto odvětví byla brána spíše jako zábava. S tímto striktním verdiktem však nesouhlasili mnozí analytici, kteří vypozorovali, že sport do určité míry odráží stav společnosti. A dokonce nabízí i zástupný symbol otevřeného nesouhlasu. Zřejmě nejzářivějším příkladem je okupace ČSSR v roce 1968 vojsky Varšavské smlouvy v čele s armádou tehdejšího Sovětského svazu. „Možnost alespoň symbolické odvety nastala při hokejovém mistrovství světa 1969 ve Stockholmu. Zápasy proti SSSR vnímal celý národ jako příležitost k alespoň obraznému ponížení a porážce nenáviděného okupanta. Hráči pak stvrdili symboliku utkání tím, že si někteří z nich před zápasem zakryli lepicí páskou hvězdu ve státním znaku na dresu a po zápase pak odmítlo celé mužstvo soupeři podat ruce.“20 K budování silnějšího postavení sportu, přispělo ve světě zejména zakládání soukromých televizních stanic, které sport více zkomercionalizovaly a daly mu pochopitelně i větší prostor. Svou charakteristikou se však sportovní žurnalistika typologicky přibližuje převážně ke kulturnímu odvětví.
20 Děkanovský, Jan. Sport, média a mýty. Praha : Dokořán, 2006 , str. 99 - 101.
79
„Člověk se tam rychle naučí napsat text přesně na počet řádků, psát pod časovým tlakem a v těžkých podmínkách – jako například když na stadionu řve osmdesát tisíc fanoušků, ale reportér se musí soustředit na svou práci.“21 Její důležitost může být stále ještě vnímána jako vedlejší, nicméně už má na trhu své pevné místo. V případě konání vrcholové akce je pak o ni větší zájem, než o tradiční segmenty. Jako další příklad můžeme zmínit situaci z roku 2006, kdy se prezident ČR Václav Klaus rozhodl změnit termín voleb do Poslanecké sněmovny. Ten původní se totiž kryl se zápasy na fotbalovém mistrovství světa. S příchodem internetu získala sportovní žurnalistika nejen nový prostor a nástroje pro dokonalejší realizaci, ale také ve velkého pomocníka při získávání, či ověřování informací. Zjednodušila se v neposlední řadě také vzájemná komunikace, a to jak mezi samotnými novináři, tak i mezi žurnalisty a zdrojem potřebných informací. A také se zrychlila její distribuce ke konečným spotřebitelům, včetně dodatkových obrazových a audiovizuálních formátů. ROZDĚLENÍ SPORTU NA INTERNETU Jak již bylo dříve zmíněno, sportovní žurnalistika získala díky internetu nový prostor pro svou realizaci. Lze ovšem vypozorovat, že i v tomto zdánlivě neomezeném a ničím limitovaném kybernetickém systému, se dodržují určitá pravidla, zásady i zavedené normy. Současné servery informující o sportu bych proto v základě rozdělil do tří skupin: Do první z nich spadají zejména specializované servery, které se úzce zaměřují na jediný druh sportu a o něm pak podávají podrobné zpravodajství (např. eFotbal.cz, Hokej.cz). Další skupinou jsou internetové servery zaměřující se na všechny druhy sportu a kompletně je pokrývající (např. Eurosport.com, Deniksport.cz). Posledním druhem je pak subjekt, kde je sportovní tematika jednou části (rubrikou) v komplexním balíku obšírného zpravodajství (např. Sport.idnes.cz, Sport.cz, Sportplus.cz). Ve všech zmíněných případech platí i rozdělení sportů do určitých rubrik. Zatímco u specializovaných serverů se dané sekce týkají jednoho sportu (např. hokej – domácí, zahraniční, NHL atd.), v případech, kde se pokrývá jejich
21 Citát výroku Siegfrieda Weischenberga.
80
širší množství, se pak nejzákladnější rubriky týkají jednotlivých sportů (fotbal, hokej, motorismus atd.). Jména a specializace daných sekcí jsou pak přímo závislé na popularitě daného sportu v určité zemi. Britské sportovní servery například kladou ve svém zpravodajství důraz na kriket či dostihy, přičemž naopak víceméně ignorují hokej. V České republice lze naopak hokej najít jako jeden ze stavebních pilířů sportovního zpravodajství. Velký zájem však poutá zejména fotbal a motorismus. Další sporty jako atletika, basketbal (naopak tak populární např. v USA), tenis, další míčové sporty a zimní sporty, pak mohou být situovány v položce pod názvem Ostatní. Teprve po otevření těchto rubrik je nabídnuto další podrobnější rozdělení sportů, např. dle dané země, případně soutěže, v níž se daná soutěž koná (např. Fotbal – Domácí, anglická liga, německá liga, italská liga, Liga mistrů, Evropská liga atd.). Při příležitosti pořádání velké sportovní akce (jako je mistrovství světa, Evropy, Olympijské hry atd.) dochází obvykle k zakládání speciálních složek, které jsou v průběhu konání dané události součástí zpravodajství a po jejím ukončení se následně uloží na méně viditelné, avšak dohledatelné místo. Zvláštní prostor je v internetové sportovní žurnalistice vymezen i rubrice Sázení, kde se informuje o šancích daného sportovce nebo týmu z pohledu sázkových kanceláří. Toto třídění článků do daných rubrik pak usnadňuje v konečném důsledku orientaci nejen čtenáři, ale i samotnému novináři. Specialitou internetové žurnalistiky je pak i situování článků na základě data, času vložení, případně poslední aktualizace. Obecně platí, že nejaktuálnější, případně nejnovější článek se v dané rubrice automaticky generuje na první pozici. Toto pořadí však obvykle samotný internetový žurnalista (případně editor) moderuje a určí za pomocí tzv. Priorit (viz kap. 4.2) a jiných číselných kódů (např. zda nebude produkt publikován i v jiných rubrikách), na jaké pozici bude daný článek situován. OFICIÁLNÍ STRÁNKY A SPORTOVNĚ ZPRAVODAJSKÉ WEBY V ČR Fenomén vzniku oficiálních stránek určitého klubu, či samotného sportovce, je pro novináře vítaným krokem. Vedle tiskových konferencí, či rozhovorů jde o další cestu, jak může daná osobnost nebo organizace komunikovat s médii a veřejností. Žurnalista má v tomto případě usnadněnou pozici, neboť se pro něj otevírá další informační zdroj a to aniž by byl s daným subjektem vůbec v kontaktu. Samotný 81
provozovatel má na druhou stranu takto možnost komunikovat nejen s novináři, ale i přímo s veřejností, přičemž může poskytovat i množství dalších materiálů (např. fotografie, dokumenty). Podobnou, ačkoliv ne tak obsáhlou podobu mohou plnit i sociální sítě jako Facebook nebo Twitter. Nástroj oficiálních stránek využívají i důležité instituce. Zaměříme-li se především na sportovní odvětví, zjistíme, že tento druh komunikace je zde taktéž velmi bohatě rozšířen. Své weby má například Českomoravský fotbalový svaz (Fotbal.cz), Český svaz ledního hokeje (Čslh.cz), Český tenisový svaz (Cztenis.cz) a další. Oficiálními stránkami disponuje i převážné množství sportovních klubů, asociací a samotných sportovců. Internetové sportovní servery hospodaří ze soukromého kapitálu. Jejich zisk je závislý na prodeji reklamního prostoru, ať již jsou specializované na určitý sport, či jsou jen součástí komplexního zpravodajství. Pro bližší orientaci nabízím na dalších řádcích přehled těch nejznámějších českých subjektů. Sport.idnes.cz – Sportovní rubrika zpravodajského serveru iDnes.cz. Pomyslná jednička na trhu internetové sportovní žurnalistiky. Pro zdokonalení svých služeb využívá i vysílání internetové televize iDnes TV. Pro server píše (i díky spolupráci s MF Dnes) množství renomovaných novinářů jako Jan Palička, Filip Saiver, Lukáš Hron, Jaroslav Tomas, Tomáš Macek, Ondřej Trunečka, Jaromír Novák, Josef Káninský nebo Jan Švéd. Sport.cz – Sportovní rubrika zpravodajského serveru Novinky.cz (on-line magazín deníku Právo). Články v něm vydávají např. Karel Felt, Michal Osoba, Pavel Novotný, či současný předseda Klubu sportovních novinářů Zdeněk Pavlis. Deniksport.cz – Internetová podoba tištěného Deníku Sport a sportovní rubriky deníku Blesk. Publikují zde například Marek Bílek, Robert Neumann, Pavel Hartman, Stanislav Hrabě, Michal Petrák, Karel Häring nebo Aleš Roll. Sportplus.cz – Sportovní rubrika internetového deníku Aktuálně.cz. Denik.cz/sport – Sportovní rubrika tištěného periodika Deníku. Sportovní noviny.cz – Sportovní server tiskové agentury ČTK, vedený její dceřinou společností Neris. Působí v ní i autoři jako Petr Halaburda nebo Robert Tesař.
82
Sport.ihned.cz – Sportovní rubrika zpravodajského serveru iHNed.cz (online magazín Hospodářských novin). Publikuje v ní i renomovaný sportovní novinář Luděk Mádl. Sportreport.lidovky.cz – Sportovní rubrika zpravodajského serveru Lidovky.cz (on-line verze Lidových novin). Fotbalživě.cz - Internetový server České televize specializují se na fotbal. Vedle zpravodajství a komentářů jejich moderátorů také vysílá na internetu zápasy české fotbalové ligy. Na tomto projektu v současnosti spolupracuje i se serverem iDnes.cz. Hokejživě.cz – Internetový server České televize specializující se na hokej. Mimo zpravodajství a komentářů moderátorů také vysílá sestřihy z české hokejové extraligy. Čt24.cz/sport - Sportovní rubrika internetového portálu Českého televize. Tn.nova.cz/sport – Sportovní rubrika serveru televize Nova – Tn.cz. eFotbal.cz – Internetový server zaměřující se čistě na domácí a zahraniční fotbal. Eurofotbal.cz – Internetový server zaměřující se na evropský fotbal. Onlajny.cz – Internetový server zaměřující se na on-line reportáže sportovních přenosů. Hokej.cz - Internetový server speciálně zaměřený na český a zahraniční hokej. Formule.cz – Internetový server specializovaný na Formuli 1. Tenisportál.cz – Internetový server specializovaný na tenis. TISKOVÉ AGENTURY A VĚROHODNÉ ZDROJE V INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTICE Široké
množství
distribuovaných
informací
a dostupných
zdrojů,
udělalo
z internetu výrazného konkurenta i v případě tiskových agentur. Tak jako u klasických médií, i v tomto případě se zpočátku předpokládalo, že síla, do té doby dominantních tiskových agentur, bude po nástupu internetu oslabena. Ani tentokrát se však původní spekulace nenaplnily. „Agentury si doposud vždy dokázaly nové komunikační technologie podmanit, využít je ve svůj prospěch i k užitku svých zákazníků. V 19. století pracovaly pro noviny, ve 20. století se naučily praco83
vat pro rozhlas a televizi a na jeho sklonku i pro internetová média. Ta jsou jim ostatně stylem práce nejbližší a kromě tvrdého konkurenčního prostředí reprezentují také nejdynamičtěji se rozvíjející segment zpravodajského trhu a pro agenturu možné nové odběratele. Digitalizace a internetizace ovlivnily práci v agentuře ve všech
jejich
fázích
a oblastech
činnosti,
ovlivnily
způsoby
získávání
a shromažďování zpravodajských informací, jejich transmisi, selekci, verifikaci, zpracování, stejně jako způsoby jejich archivace a distribuce odběratelům.“22 Tiskové agentury pokrývají všechny druhy zpravodajství, neplatí pro ně žádná uzavírka a patří za vzor nejvěrohodnějších zdrojů, což z nich dělá vítaného a často nezbytného pomocníka všech novinářů (včetně těch internetových). Svým klientům poskytují nejen zpravodajství, ale také i fotografie, videa, grafiky, tabulky, výsledky, avíza či jiné materiály. Největší tiskovou agenturou na tuzemském trhu je Česká tisková kancelář (viz kapitola 3.4), nicméně informační servis pro internet a nová média poskytuje její dceřiná společnost Neris. Druhou tiskovou agenturou v České republice je pak Mediafax. Tento soukromý subjekt působí na trhu od roku 2008. Nejznámějšími světovými zpravodajskými agenturami jsou pak AP (z USA), AFP (z Francie), Reuters (z Velké Británie), ITAR/TASS (z Ruska). Zprávy tiskových agentur však mohou být jen jedním zdrojem. V případě vyskytnutí se exkluzivního zpravodajství, či jen určitého vyjádření, lze využívat i služeb jiných soukromých (případně konkurenčních) médií. I na trhu české internetové sportovní žurnalistiky platí, že mnohé servery získávají informace od zahraničních, případně konkurenčních kolegů. Pro bližší specifikaci nabízím přehled nejznámějších a obecně nejdůvěryhodnějších zahraničních sportovně založených internetových serverů. V mnoha případech mají tyto servery zastoupení v tištěné, či TV podobě. Nabídku jejich produktů pak provedu v kapitole 7. Skysports.com – Britský sportovní server, založený stejnojmennou televizí Skysports, která spadá pod komplex kanálů Sky. Specializuje se na všechny druhy sportu. Weby sportovního kanálu Sky mají svá zastoupení například i v Německu, Itálii či Španělsku.
22 Šmíd Milan –Trunečková, Ludmila. Novinář a jeho zdroje v digitální sféře. Praha: Karolinum, 2009, str.126.
84
Eurosport.com – Britský sportovní server založený stejnojmennou televizí Eurosport. Specializuje se na všechny druhy sportu a má svá zastoupení i ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku, Rusku, Číně, nebo i České republice.23 Goal.com – Server specializovaný pouze na fotbal. Autosport.com – Britský server specializovaný výhradně na motorismus. Další britské servery se sportovní rubrikou: BBC.com, Independent.co.uk, Guardian.co.uk, Daily Mail.co.uk, Times.co.uk. Kicker.de – Německý sportovní server stejnojmennému magazínu. AS.com – Španělský sportovní server. Marca.es – Španělský sportovní server tištěného deníku. ESPN.com – Americký sportovní server stejnojmenné televize. Další americké servery se sportovní rubrikou: Yahoo.com (má zastoupení i v Německu a Rakousku), USA Today, Washington Post, NY Times. TSN.ca – Kanadský sportovní server stejnojmenné televize. Gazzetta.it – Italský sportovní server tištěného listu Gazzetta dello Sport. Další italské sportovní servery: Corrieredellosport.it, Tuttosport.com. L´Equipe.fr – Francouzský sportovní server tištěného média. Sovsport.ru – Ruský sportovní server tištěného média Sovětskij Sport. Další ruský sportovní server: Sport Express. Sport.sk – Slovenský sportovní server. Youtube.com – Speciální (a největší) médium pro sdílení filmových souborů. Typologicky sice stojí od sportovních serverů stranou, nicméně je díky svému širokému archivu v mnoha případech vyhledáván za účelem propůjčení dané video sekvence. Ta pak může obohatit daný článek i po vizuální stránce, a poskytnout tak čtenáři i přímý pohled na událost, o níž je informováno. Toto spojení více druhů mediálních nástrojů je pak pro internet charakteristické a představuje do budoucna jednu z největších deviz. INTERNET JAKO PROSTOR PRO KAŽDÉHO Práce ve sdělovacích prostředcích bývala ještě nedávno privilegiem úzké skupiny odborných novinářů a celá struktura mohla být vnímána jako uzavřená a málokdy
23 http://tv.eurosport.cz/
85
propustná novým tvářím. Příchod internetu však toto dříve zavedené dogma zcela změnil. Jeho neomezený prostor způsobil ve spojení s širokou veřejností zcela opačný efekt, přičemž dal prostor zapojit se do práce s informacemi zcela každému (viz i kapitola 4.5). Pro internetovou sportovní žurnalistiku proto v této problematice platí stejná specifika, jako u jiných rubrik. Podstatnou věcí je totiž v tomto případě komunikační prostředek, a tím je internet. Občanská žurnalistika – jde o zpravodajskou nebo publicistickou činnost, kde vystupují v roli novináře zcela obyčejní lidé, nikterak propojení s daným žurnalistickým subjektem. Zapojení běžného člena společnosti do informačního, dění může být jednak populistickým gestem ve snaze o přiblížení se mase spotřebitelů, ale také vítanou pomoci ve chvíli, kdy se novinář nemůže dané události zúčastnit (případně o ní neví). Občanská žurnalistika počítá se zapojením lidí bez novinářského vzdělání, kteří se mohou díky novým technologiím podílet na tvoření kvalitnějšího, ne-li úplně nového zpravodajství. V rozhlase jde převážně o telefonáty, v televizi může jít o zasílání amatérských fotografií, audio či video záznamů, případně o úplné upozornění na určitou událost (což televizní stanice často podporují a své diváky v tom stimulují). V internetovém prostředí může mít občanská žurnalistika podobu od obyčejné diskuze na určitém fóru až po konečné zavedení samostatného blogu, kde se daný majitel může stát novinářem. Světově nejznámějším příkladem, kdy se zdánlivě obyčejný blog vypracoval až do společnosti respektovaného tisku, je internetový deník Huffington Post, či zpravodajský server Drudge Report. Žurnalistika ON DEMAND – jinak také žurnalistika na objednávku. Jde o službu, v níž si může zákazník sjednat zasílání určitého druhu zpravodajství na předem vyžádané místo. V takovém případě se pak využívá metody pro šíření informací známé jako Podcasting, který funguje na bázi stále populárnější technologie RSS Feed.
86
SPORTOVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU A V KLASICKÝCH MÉDIÍCH
Kdybychom po celý rok hráli jako o svátcích, byl by sport zrovna tak nudný jako práce. WILLIAM SHAKESPEARE
SNADNÝ PŘÍSTUP KE ZDROJŮM A AKTUALITÁM Ačkoliv se zpočátku zdálo, že odlišnost klasických a nových médií postaví mezi oběma segmenty určitou bariéru, postupem času došlo spíše k opačnému efektu. Všechny druhy sdělovacích prostředků totiž začaly možnosti a silné stránky svých konkurentů využívat ve svůj prospěch a výsledkem této vzájemné spolupráce je pak mnohem kvalitnější a aktuálnější zpravodajství. V současné době je internet nezbytně propojen se všemi druhy médií, jejichž pracovníci si na jeho existenci a pomoc velmi rychle zvykli. Mezi jeho silné stránky patří především neomezený (a navíc ihned dostupný) archiv plný snadno vyhledatelných informací a také okamžitá aktuálnost. Sportovní internetová žurnalistika proto pronikla díky svým vlastnostem do rozhlasu, televize i do tištěného periodika, kde usnadňuje novinářům práci. Ti v něm mohou požadované informace získávat, ověřovat i porovnávat, což napomáhá i ke vzniku propracovaných, bohatších a rychlejších produktů. Výsledky svého hledání mohou použít i v rámci budoucích příprav, či aktuálního zpracovávání (článků nebo komentování). Zásluhou internetu nemusí být sportovní žurnalisté ani přímo u zdroje, či v terénu. Celá událost může totiž být popisována přímo z kanceláře, kde se díky internetu (případně za pomoci jiného média) daný sportovní přenos sleduje. Záslužnou roli má v tomto odvětví žurnalistiky i několik nástrojů, jakými je například videopřenos (ten nabízí celou událost ve formě audiovizuálního živého formátu) nebo on-line reportáž (která je omezena na písemný popis dané události). Ve fotbale tak lze díky těmto prostředkům sledovat vývoj zápasu minutu po minutě, v hokeji bývá přesnost stanovena na vteřiny. V motoristických závodech, kam spadá i Formule 1, se často popisují události po daném kole (včetně možných změn v pořadí, časových rozestupů i zastávek v boxech), v případě tenisu lze sledovat i jak kdo a za jakého stavu servíruje. 87
Samotné reportáže ze sportovních událostí pak vznikají bezprostředně poté, co daný souboj dospěl do konce. Zrychluje se i zveřejnění případných rozhovorů, nebo výsledků tiskových konferencí. Internet si díky velkému prostoru a rychlosti vybojoval pozici nejaktuálnějšího média, kdy se daná událost může publikovat ve stejné minutě, co vznikla. Zatímco tištěné periodikum se v konkurenci internetu začíná pomalu transformovat na médium, zabývající se především následky aktuálně udaných (a internetem zveřejněných) novinek. Nejznámější servery poskytující vlastní on-line sportovní reportáže v ČR: Onlajny.cz, iDnes.cz, v některých případech i Aktuálně.cz, Sport.cz. Nejznámější servery poskytující vlastní sportovní videopřenosy v ČR: Fotbalživě.cz (ve spolupráci s iDnes), Hokejživě.cz, Tn.cz, Tv.hokej.cz, Živáče.cz. On-line reportáže, či videopřenosy mohou poskytovat i internetové servery sportovních klubů, jejichž tým je právě v akci. Strohý sportovní výsledkový servis je také možný na stránkách: Livescore.com, Livescore.cz, Livesport.cz. Nejznámější zahraniční sportovní servery poskytující on-line reportáže: Eurosport.com, BBC.com, ESPN.com. LIBOVOLNÁ KAPACITA A DÉLKA ČLÁNKŮ Nekonečnost internetového prostředí a dané stránky, ovlivňují i celkovou délku určitého článku. Tištěné periodikum je omezeno prostorem, který může na svých stránkách vymezit a nemůže ho přesáhnout. Rozhlasy a televize jsou zase limitovány délkou svých vstupů, kam musí zamýšlené zpravodajství vtěsnat. Internetoví žurnalisté tento problém víceméně neřeší. Na monitoru každého počítače si lze článek posouvat horizontálně ze shora dolů a prostor je ve tvorbě nikterak neomezuje. Technologie totiž umožňuje tuto možnost prakticky donekonečna. Z novinářského hlediska to však není možné a nakonec to není přínosné ani pro samotného čtenáře. Ten se může v příliš dlouhém článku ztrácet, případně ho začne unavovat, a proto ho ani nedočte do konce. „Zvláště při koncipování vstupní strany internetového periodika je třeba mít znovu na paměti, že obrazovka počítačového monitoru je limitem. Není vhodné natahovat
vstupní
stranu
přes
několik 88
obrazovek.
Problém
orientace
v internetovém periodiku do jisté míry řeší využití rámců (frames), kdy postranní pruh obrazovky se nemění a průběžné nás odkazuje k jednotlivým rubrikám.“24 Z grafického hlediska si internetoví žurnalisté (a ti sportovní převážně) pomáhají tvorbou kratičkých odstavců, které načnou novou větu, případně citát až na další řádce. Mezi oběma větami je navíc úzký prostor o velikosti další řádky. Tato grafická úprava udržuje čtenářovu pozornost a zájem déle, než například velké množství textu v jediném odstavci. V internetovém prostoru proto platí pravidlo: Lepší používat větší množství krátkých odstavců, než méně těch dlouhých. Je-li autorův text dlouhý a obsáhlý, bývá jeho článek pro zvýšení atraktivity (a chcete-li, barevnosti) prokládán mezititulky, fotografiemi, fotogaleriemi, videem, grafikami, infoboxy, či jinými pomůckami. Při jejich vkládání se však také musí dané množství limitovat, neboť velké množství graficky náročných souborů, či aplikací, může zpomalit samotné stahování, a tím opět znechutit čtenáře, který raději stránky vypne, než aby čekal, až se načtou. Vyskytne-li se ve sportovním odvětví více rozhovorů, je pro internet lepší, když se každý rozhovor rozdělí do samostatného článku. V tištěných médiích lze sledovat, že ohlasy samotných aktérů po zápase bývají smíchávány do jednoho článku. Pro internet není toto zvolení optimální. Jednak je jeho prostor dost velký na to, aby větší množství článků bez problémů pojal, a také to může mít za následek již zmíněné nepříjemné natažení. Daleko optimálnější je spojit takto oddělené články pomocí prokliků (links). Výhody kratších článků lze spatřovat i z komerčního hlediska, neboť většina buněk s dalšími rubrikami, případně reklamami, je situována vždy v horní části a dole je jejich počet poměrně menší. Nezbytnou výhodou, díky které je internetová žurnalistika v posledních letech tak preferována, jsou nulové náklady na papír a tisk. Články jsou pak publikovány podle určité šablony (obvykle stejná velikost písma, titulků, první obrázek hned na začátku v pravém rohu atd.) a z grafického hlediska mohou vypadat všechny stejně. AKTUALIZACE A NEEXISTUJÍCÍ UZÁVĚRKA Chce-li médium poskytovat nejaktuálnější zpravodajství a být v roli informujícího jako tím prvním, nesmí pro něj časový aspekt znamenat žádnou komplikaci. Jak
24 Kol. autorů. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum, 2001, str. 104.
89
televize, tak rozhlas mají dispozice se s časovým faktorem poměrně lehce vypořádat. Stejně je však na tom i internet, který taktéž patří do společnosti médií, jež mohou fungovat prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Nejhůře proto dokážou reagovat na komplikace působené časem tištěná média. Ta jsou totiž vázána uzávěrkou a jejich vytištěná a publikovaná zpráva se již nedá změnit. Zvláště ve sportu, kde se některé zápasy hrají dlouho do nočních hodin, lze občas sledovat, že noviny nemohou do svého ranního zpravodajství tyto události kompletně pokrýt (zpravidla v takovém případě sdělí, že dané utkání skončilo po uzávěrce). Konkrétně pojem „uzávěrka“ ve slovníku internetové žurnalistiky ovšem prakticky neexistuje. Mezi hlavní dispozice tohoto komunikačního prostředku totiž patří nejen šířit sdělení odkudkoliv, ale i kdykoliv. Zda se událost stane v poledne nebo o půlnoci, nemá na fungování internetového zpravodajství žádný vliv. Stejně tomu tak je i v případě, že v popisované události nastane určitá změna (např. hráč si podpis smlouvy rozmyslel nebo přestoupil do jiného klubu). Flexibilita internetu poskytuje pro úpravu článku zcela volný prostor. Článek se dá prakticky ihned poupravit a informovat v něm o nových skutečnostech. Aplikovaná změna pak s sebou přináší i změnu v podobě aktualizace, kdy se u daného článku změní čas, případně datum, které musí korespondovat s dobou, kdy došlo k uvedení posledních skutečností. Čtenáři je tak díky tomuto systému nabídnut ten nejaktuálnější produkt, který může být navíc díky hypertextovým odkazům obohacen o dříve vydané zprávy. To zase přináší možnost vysledovat v dané kauze určité souvislosti. „Internet nejen zprostředkovává v reálném čase přenos zvuku i obrazu (u obrazu v míře omezené kapacitou přenosu dat), internet nejen může okamžitě aktualizovat své texty v těsném závěsu za průběhem událostí, ale co je důležitější, tyto aktuální texty se dají kdykoli zpětně vyvolat na obrazovku monitoru, aniž by se muselo čekat, kdy informace o dané události přijde na řadu při postupném uvádění rozhlasových nebo televizních zpráv.“ 25 Prostor pak není limitován ani v případě snahy o obohacení daného článku na základě pohledu do minulosti, případně naznačit možnou předpověď budoucích následků. Těmto podrobnějším analýzám se rozhlas a televize ve svém obecném zpravodajství nemohou z časových důvodů příliš věnovat. Výjimku ovšem mohou tvořit specializované pořady, které však vznikají o několik hodin, ne-li dnů později. 25 Kol. autorů. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum, 2001, str.107.
90
Pro ještě aktuálnější zpravodajství se pak v internetu využívá publikování sdělení typu FLEŠ, kdy je o události informováno v několika větách a později je článek rozšířen. V takovém případě jsou pak čtenáři opět upozorněni, že došlo k určité aktualizaci. ODLIŠNÉ POŽADAVKY NA SAMOTNÉ NOVINÁŘE Jak již bylo dříve řečeno, každý druh média má svá specifika. Tomu se však musí přizpůsobit nejen čtenáři, ale především samotní novináři. Zaměříme-li se právě na žurnalisty, na styl jejich práce, či na odlišné požadavky, spatříme viditelný rozdíl i mezi klasickými a novými médii. Základní kritéria internetového sportovního novináře přesně symbolizují žurnalistiku svého druhu – rychlost, flexibilita, pohotovost. Je-li sportovní on-line žurnalista na určité akci, musí psát daný článek průběžně, neboť se očekává, že ho prakticky po skončení už bude schopný publikovat. Ve větším časovém shonu jsou pak autoři on-line reportáží, kteří zaznamenávají samotný průběh dané akce. Největší náročnost především na schopnost rychlých reakcí pak podstupují on-line, rozhlasoví či televizní žurnalisté, kteří daný přenos přímo komentují. To sportovní novinář klasického tištěného média má z časového hlediska pro svou práci obvykle největší prostor. Nečeká se od něj rychlý a okamžitě vydaný popis událostí, jak tomu může být v případě internetu, ale může brát danou událost s větším nadhledem, prokládat ho pozápasovými citacemi, či případně zaznamenat i pozápasové dění. Důležitou roli zde totiž hraje dříve zmíněná uzávěrka. Zatímco internetový novinář je vázán aktuálností a úkolem podávat informaci co nejdříve, žurnalisté z klasických médií mají svůj určitý časový limit, který je spjat s hlavním zpravodajstvím, relací, případně uzávěrkou pro tisk (rozhlas – informuje ve zkratce každou hodinu, TV – převážně ve večerních zprávách, noviny – až druhý den). Zdánlivá výhoda časové volnosti u klasických médií však může někdy vyjít i naopak, respektive v neprospěch. Ve chvíli, kdy se totiž nová zpráva objeví v čase hlavního zpravodajství, případně uzávěrky, je na ní pro klasická média velmi těžké adekvátně reagovat. Jejich novináři se ocitají pod nečekaně velkým tlakem, kde každá minuta hraje svou roli. Naopak internet má v takovou chvíli daleko lepší podmínky, jeho pracovníci totiž článek doplní a publikace není závislá na faktu, zda tomu bude za pět, či deset minut. 91
Pojem „deadline“ je v internetu skoro neznámý. Důraz na rychlost sice nutí internetové novináře distribuovat sdělení co nejrychleji, jeho případné prodlení ale nemá na publikaci tak fatální vliv, jako tomu může být u klasických médií. Podle odborníka na masovou komunikaci Christopha Neubergera pak má on-line redaktor tři specifické úlohy: 26 a) jako navigátoři vedou uživatele vlastní nabídkou a přinášejí mu tematicky relevantní informace i z jiných zdrojů b) jako archiváři spravují zpravodajskou a názorovou nabídku, která se už periodicky nemění, nýbrž je kontinuálně doplňována a rozšiřována c) v komunikaci s uživateli a mezi nimi navzájem působí jako moderátoři V případě výskytu mimořádné, či jen důležité zprávy pak může internetový novinář posunout daný článek během pár okamžiků na libovolnou pozici, ať už na samotnou titulní stranu (homepage) nebo jen na méně viditelná místa. Tištěná média ovšem v takovém případě musí přetvořit celou koncepci svého listu. Nicméně požadavky na rychlost a okamžitou aktuálnost přináší v případě internetových médií daleko větší riziko překlepů, či pravopisných chyb, které se během rychlého psaní mohou vloudit a případně odstranit až po samotné publikaci článku. Přesto se v takovém případě dají opravit lehce, na rozdíl od klasických médií, kde se původní vyřčené, případně vytištěné už nedá vzít zpět. HYPERTEXTOVÉ ODKAZY JAKO INFORMAČNÍ SÍLA Role hypertextu a jejích odkazů je pro internetovou žurnalistiku zcela specifická. Žádné klasické médium využitím této výhody nedisponuje a ani v budoucnu disponovat nebude, neboť pro to nemá technické předpoklady. Hypertextové odkazy jsou tak pouze doménou internetové žurnalistiky. Základním požadavkem pro jeho využití v síti World Wide Web je funkční URL adresa. Pomocí ní pak může daný novinář v obrovském množství informací odkázat čtenáře na požadované konkrétní místo, případně na takové zdroje a prameny upozornit. Další významnou roli hraje hypertext i v tzv. bezedném archivu internetu. „Internetová žurnalistika má v tomto ohledu možnosti, které všechna ostatní tradiční média postrádají, například co se týče přístupu k již zveřejněným materiá-
26 Russ-Mohl, Stephan – Bakičová, Hana. Žurnalistika. Praha : Grada 2005, str.145.
92
lům. Umožňují totiž čtenáři poznat širší, především historické souvislosti událostí. Pokud si neschováváme staré noviny a časopisy, ztrácíme možnost vracet se k informacím o událostech v minulosti, rozhlasové a televizní zpravodajství v podstatě žije a umírá okamžikem, kdy se vysílá. V internetovém zpravodajství však máme možnost kdykoli nasměrovat čtenáře k archivním souborům uloženým v počítačové paměti, které jsou okamžitě – bez dlouhého vyhledávání – k dispozici.“27 Počet hypertextových odkazů však musí být vždy omezen velikostí článku a neměl by přesahovat množství, které by v konečném důsledku působilo na čtenáře jako rušivý element. Sportovní žurnalistika využívá systém hypertextových odkazů stejně tak, jako ostatní rubriky, tj. zejména při usnadnění publikování, údržby, vyhledávání nebo prostého odkazování na fotogalerie, grafiky, audiovizuálních stopy, nebo jen na články podobného zaměření. Tento systém taktéž usnadňuje přístup k hledaným informacím a pomáhá ukládat a třídit dané články do patřičných rubrik. Každá URL adresa totiž v sobě obsahuje i přesné zacílení, kam daný článek spadá. K jeho vytvoření dochází v administrativním systému (nebo manuálně za pomoci přesné znalosti jazyka HTML) a jeho funkčnost se projevuje tím, že text bývá podtržen, přičemž kurzor myši je na takovém místě i aktivní a po jednom kliknutí přejde rovnou na předem určené místo. INTERAKTIVITA, PŘIHLAŠOVÁNÍ DO SYSTÉMU, DISKUSE, HLASOVÁNÍ Interaktivita (zapojení), je stejně jako hypertextový odkaz specifickou vlastností internetu a její žurnalistiky. Díky technickým možnostem internetu se v takovém případě čtenáři nabízí prostor pro okamžitou zpětnou vazbu a tuto svou reakci pak lze následně pozorovat i vnímat. Samotný uživatel je tak vtáhnut do dané problematiky a stává se i její součástí. Nástroje pro využití interaktivity jsou neustále vyvíjeny a zdokonalovány, jde přitom především o speciální grafické aplikace, které například využívají podpory systémů Java Script, Silverlight nebo Adobe. Trend využívání interaktivity se promítl i do zpravodajství, respektive i do sportovní žurnalistiky, kde se ji pracovníci snaží maximálně využít ve svůj prospěch. Pro bližší
27 Kol. autorů. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum, 2001, str.103.
93
orientaci proto nabízím několik obecně nejrozšířenějších nástrojů. Obsáhleji se však budu novým trendům věnovat především v kapitole 8. Přihlašování do systému – Jeden z nejzákladnějších prvků interaktivity, vznikající na podnět samotného uživatele, který chce využívat služby daného systému. Podmínkou bývá zaslání osobních údajů s přezdívkou (tzv. nickem), pod kterou bude na daných stránkách vystupovat a hesla, díky němuž se bude do systému přihlašovat. Na základě těchto údajů mu pak provozovatel vytvoří speciální účet, jehož se uživatel stane majitelem a může jím následně disponovat. Většinou se mu v rámci daného portálu otevřou i jinak nepřístupné služby (u portálu Seznam.cz tak například funguje E-mail, Hry, Chat aj.). Na některých informačních serverech je přihlášení (tzv. login) nutné k aktivnímu zapojení se do diskuze. V případě porušení stanovených pravidel (etických, zákonných atd.) však může provozovatel daný účet odstranit. Diskuse – Oblíbený interaktivní nástroj, díky němuž může čtenář poskytnout svůj názor i ostatním uživatelům. Od jinak populárního Chatu se liší však tím, že jeho účast není závislá na daném časovém období, nýbrž se do ní může zapojit prakticky kdykoliv. Základní formy diskusních fór mohou být vedle již zmíněných Chatů i návštěvní knihy (tzv. Guestbooky), nebo samostatné diskuze k dané stránce a článku. Tento systém je pak využíván i v žurnalistice, kde čtenář může na dané téma sdělit své stanovisko. Další uživatelé pak mohou na jeho vložený příspěvek reagovat, či vytvořit zcela nový. Na určitých serverech je ke vstupu do diskuze nutné přihlášení do systému, jinde může být vyžadován kontaktní e-mail, nebo může být povolena absolutní anonymita. Populárním krokem je i kombinace diskuze s hlasováním. Uživatelé v takovém případě mohou označit názor někoho jiného za kvalitní, či naopak. Podle počtu kladných, nebo záporných hlasů pak příspěvek stoupá, respektive klesá v interaktivním žebříčku a podle počtu bodů je pak i více na očích pro ostatní, nebo nově příchozí diskutéry. V případě porušení předem ustanovených pravidel si provozovatel nárokuje právo nevhodný příspěvek smazat. Tak trochu stranou pak stojí speciální komunikační nástroje, kde si sám uživatel určí skupinu lidí, se kterými chce diskutovat. Takovými nejznámějšími programy pro vzájemnou komunikaci jsou zejména ICQ, Skype, Facebook, či Twitter. Hlasování – Dalším grafickým subjektem, který nese významné prvky interaktivity, je hlasování. Tento nástroj má sice ve své konečné fázi mnoho podob, 94
přesto je jeho základní charakteristikou aktivní zapojení uživatele, který může vyjádřit svůj názor, podle předem nabídnutých možností. Jednoduchým prototypem v internetové sportovní žurnalistice je anketa, mezi graficky a programově náročnější aplikace může konkrétně spadat hodnocení výkonu jednotlivých hráčů, zvolení nejlepšího a nejhoršího aktéra zápasu, případně vybírat z nabídnutých zástupců možnou ideální sestavu. Po čtenářově výběru poté dochází k odeslání jeho dat do kompletního balíku, kde následně lze sledovat průběžný vývoj celého hlasování. Fenomén on-line – Zatímco do on-line reportáže, on-line audio a videopřenosy slouží čistě pro informační účely a míra interaktivity je v ní omezená, jiné on-line produkty již nabízí možnost, dostat čtenáře do role aktivního tvůrce. Typickým příkladem je on-line rozhovor, kdy je hostem určitého serveru daná osoba a čtenáři ji mají sami možnost pokládat dotazy. Dalším nástrojem mohou být on-line hry, které mohou informační servery svým čtenářům nabídnout pro jejich zapojení (například v F1 si uživatel může pomocí interaktivni grafiky vyzkoušet závod na určité trati). Do sportovního sektoru spadá mimo jiné i fenomén online sázení po internetu na sportovní výsledky, či jiný druh on-line hazardu. Jiné grafické nástroje - Tato segmentace se může týkat jiných nabídek grafických aplikací, kde sice čtenář nemůže hlasovat, nicméně si může aktivně vybírat z nabízených možností. Do této kategorie spadají většinou testy, či jiné grafické aplikace s informačním podtextem.
95
TRH INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY
640 kB paměti bude stačit každému. BILL GATES, 1981
POPIS NEJZNÁMĚJŠÍCH ČESKÝCH INTERNETOVÝCH SPORTOVNÍCH SERVERŮ Sport.idnes.cz – iDnes.cz na svém portálu pracuje od roku 1998, kdy tento server byl spuštěn. Webové stránky sportovní rubriky iDnes.cz graficky plní jednotnou koncepci s ostatními zpravodajskými rubrikami a jejich design se liší pouze v barevném provedení hlavního menu. Na první pohled působí stránky uspořádaným dojmem o 20 článcích seřazených pod sebou dle priority zprávy. Ta je zdůrazněna i graficky tím, jak velká fotografie zprávu doprovází a jaké je provedení nadpisu (velikost písma). V horní liště si může čtenář vybírat z devatenácti sportovních podrubrik. Jestliže se vyskytne aktuální událost, objeví se její úvodní popis ve speciální buňce „Právě se stalo“, a ten často nabízí i hypertextový odkaz odesílající na příslušný článek. Další důležitou složkou je „Výsledkový servis“, který informuje nejen o aktuálních, ale i o proběhnuvších, či teprve budoucích akcích (tři dny zpět i tři dny dopředu). V podobném stylu je koncipován box „Sportovní TV program“, jež pro změnu ukazuje vysílací nabídku televizních kanálů. Prostor dostávají náročnější grafické aplikace jako je například speciální roleta se sedmi nabízenými produkty (zejména s on-line přenosy, či rozhovory), nebo využívání tolik atraktivních videoreportáží. Obecnou nabídku doplňují i buňky pojmenované jako „Sportovní čtení“ (čtyři články, které redakce považuje aktuálně za atraktivní) a speciální výčet čtyř nejnovějších nebo nejčtenějších titulů. Šanci reagovat má i čtenář, který může pod položkou „Tip redakci“ zaslat žurnalistům rychlý vzkaz o maximální délce 1000 znaků. Deniksport.cz – Jediný ryze tištěný sportovní deník se vede v podobném ražení i na internetových stránkách. Dominantou, která ihned upoutá pozornost návštěvníka je velké množství obrazových materiálů, doprovázených výraznými a barevnými titulky. Celý server září živým a pestrým dojmem, přesto jeho pompéznost a křiklavost hraničí místy s přehnaností ve stylu bulvárních médií. Záměr tohoto stylu pak ještě více dokazuje úvodní vodorovná lišta, v níž je zahrnuto jede96
náct rubrik, přičemž jedna z nich odkazuje na internetový deník Blesk.cz a druhá na skandály sportovců. Server Deníku Sport je navíc veden ve velice náročné grafické podobě. Na poměrně malém prostoru se zde prolíná velké množství nahuštěných informací, tabulek, výsledků, anket, či poutačů, což zpomaluje i samotné stahování stránky. Největší prostor dostávají především čtyři úvodní a prioritami nastavené zprávy, které se po posunutí kurzoru prolínají. Všeobecnou nabídku rozšiřuje i další grafický pás „24 hodin“ s patnácti články, které se střídají zcela automaticky po pětivteřinovém intervalu. Místo pak dostávají buňky pro třídění nejnovějších, nejnavštěvovanějších, nejzajímavějších nebo nejdiskutovanějších zpráv. V neposlední řadě nechybí ani prostor pro videoreportáže, rozhovory a také interaktivní hry. Sport.cz – Jde o jeden z nejnavštěvovanějších sportovních serverů v ČR, který spadá do komplexního zpravodajství internetového deníku Novinky.cz. Na rozdíl od jeho ostatních rubrik však disponuje zcela odlišným a propracovanějším designem. Čtenáři si mohou na úvodní stránce vybrat z nabídky šesti rubrik, přičemž speciální prostor je dán i čtyřem článkům. Ten nejdůležitější z nich pak zaujímá výsadní postavení, přičemž je zvýrazněn i větší fotografií a titulkem. Nabídku doplňuje pět aktuálních zpráv, které v případě pokračování nabízejí hypertextový odkaz na daný článek. Nechybí ani nabídka videa, výsledků, podrobného rozepsání rubrik a také přehled přenosů na sportovních televizních programech. Speciální formu má i diskuze pod články, kde čtenáři mohou hlasovat pro příspěvek, s nímž se nejvíce ztotožňují. Pět nejvíce ohodnocených komentářů se pak zobrazí ve speciálním boxu v úvodní části diskuze. Přestože se může zdát, že Sport.cz je graficky chudším sportovním serverem, svou oblíbenost a vyšší návštěvnost získává zejména díky spojení s portálem Seznam.cz. Sportplus.cz – Zatímco Sport.cz má v porovnání s domovskou stránkou svého informačního serveru uspořádanější design, Sportplus.cz, který je sportovní rubrikou internetového deníku Aktuálně.cz, využívá z jeho pohledu spíše starší koncepci. Na úvodní stránce se nachází šest hlavních rubrik a k dispozici je taktéž nabídka osmi produktů, přičemž ten nejdůležitější, nazvaný jako „Zpráva dne“, je zvýrazněn větším titulkem i fotografií. Výjimečnou vlastností článků je ovšem přímá možnost vstupu do daného diskusního fóra s ukazatelem počtu aktuálních komentářů. Součástí zpravodajství je pak i položka „Právě se děje“, upozorňující na 97
nejnověji vydané produkty podle časového vydání a speciální prostor mají buňky zobrazující články vztahující se k aktuálnímu dění. Vedle zvýšeného důrazu na diskusní fórum, pak server často využívá i prezentaci fotogalerií a speciálních grafik. Ty nakonec mají vymezenou i svou samostatnou rubriku. Sportovninoviny.cz – Sportovní zpravodajský server České tiskové kanceláře zaujme na první pohled především standardním, nenuceným a nikterak přemrštěným designem. Ve vodorovné liště se návštěvníkovi nabízí celkem čtrnáct hlavních rubrik, nejdůležitější zprávě dne je přitom věnován samostatný box. Dalších osm aktuálních článků je pak situováno v buňce nazvané jako „Další hlavní události“. Také server Sportovnínoviny.cz
vede na svých stránkách kolonku
s nečtenějším a nejnovějším článkem, nabídkou sportovních přenosů v TV a s anketou. Sympatickou specialitou je však tzv. Fotoperlička, ukazující kuriózní fotografii a také sloupek komentářů renomovaného sportovního moderátora České televize Jaromíra Bosáka. Sport.ihned.cz – Také internetová verze deníku Hospodářské noviny zvolila umírněnější design svých webových stránek a její sportovní část jen dodržuje obecně stanovený konsenzus. Vedle deseti hlavních rubrik je na úvodní stránce zvýrazněn jeden nejdůležitější článek, přičemž prostor dostává dalších deset s fotografií a patnáct bez ní. Vedle anket, výsledků a aktuálně nejnovějších (respektive nejčtenějších) titulů, však server nabízí i zvláštní prostor pro fotogalerie a komentáře samotných blogerů. STRUČNÁ ANALÝZA UVEDENÝCH ČESKÝCH SPORTOVNÍCH INTERNETOVÝCH SERVERŮ Sportovních serverů specializovaných na jeden, či více sportů, se již na českém internetovém trhu vyskytuje několik desítek. Zřejmě nejrozvinutěji působí v této oblasti subjekty, které mají určitou spojitost s tištěnými médii, nicméně je třeba zmínit, že možnost internetu využívají i zástupci televize (Česká televize – Čt24.cz, Televize Nova – Tn.cz), či rozhlasu (Český rozhlas, Impuls). Rozhlas a rádia však v porovnání s ostatními internetovými konkurenty působí z pohledu uživatele jako nejméně atraktivní. Důvodem je fakt, že zpravodajství publikované na jeho stránkách je často jen převzaté z tiskové agentury. Výjimku v tomto případě tvoří jen živé vysílání, či uložené audio stopy v archivu, které daná 98
relace umožňuje znovu poslechnout. Tyto formy si však stále nezískaly přílišnou popularitu a hlavním nástrojem pro poslech zůstává stále dotyčné rádio, nežli počítač (výjimku tvoří jen ryze internetová rádia). Mnohem lépe jsou na tom spíše televize. Jejich společnosti se naučily chytře využívat svůj internetový prostor pro nabízení audiovizuálních stop. Díky svému zázemí jsou pak webové stránky televizních společností jedním velkým archivem (v nich se nalezne nejen odvysílané zpravodajství, ale i jiné pořady, či seriály). Zatímco Česká televize využívá při formulování písemných zpráv služeb ČTK, Televize Nova mívá ve své sportovní rubrice i vlastně zpracované zpravodajství. Velkou dominantou televizí je i snazší přístup pro poskytování on-line produktů, případně živého vysílání přímých přenosů na internetu. Na českém trhu nicméně naplno figurují jen tyto dvě společnosti. Další zástupci jako TV Prima, TV Barrandov, Z1 nebo Sport 1, totiž informační servis neposkytují a své stránky využívají spíše za svůj druh Public Relations. Kybernetický prostor, coby další prostředek k šíření informací, začaly naopak houfně využívat tištěná média (iDnes.cz, Novinky.cz, Deník.cz, iHNed.cz atd.) a nezávisle na nich také velké množství samostatně vzniklých internetových projektů. Typickým příkladem je deník Aktuálně.cz. V jiné rovině se pak ještě nacházejí servery specializované pouze na určitý druh sportu, které se taktéž mohou vyskytovat v ryze internetové podobě (eFotbal.cz, Eurofotbal.cz, Fotbalportal.cz, Hokej.cz atd). Naproti tomu fotbalový magazín Hattrick, coby představitel tištěného média, působí na internetovém trhu jen kvůli reprezentativním účelům. Pokusíme-li se proto v tomto množství subjektů vyhodnotit ty nejatraktivnější, můžeme velmi často sklouznout do subjektivně vnímaného žebříčku. Pozici jedničky na trhu internetového sportovního zpravodajství, bych však osobně přidělil deníku iDnes.cz. Jeho sportovní sekce zaměstnává ve svých řadách velké množství renomovaných novinářů a denně vydává několik desítek vlastních článků. Jeho už tak silnou pozici upevňuje i fakt, že je naprosto nezávislý na činnosti tištěného deníku MF Dnes. Samotné designové pojetí sportovní rubriky může být díky velkým písmenům a fotografiím vnímáno jako příliš prostorné, nicméně co se týká kvality zpravodajství, má iDnes.cz vypracované velmi silné zázemí. Silnou stránkou je i její úzká spolupráce se serverem Fotbalživě.cz, který poskytuje přímé přenosy zápasů tuzemské nejvyšší fotbalové soutěže. Z posledních kroků lze 99
výrazně sledovat, že iDnes.cz se snaží co nejvíce rozvíjet videosekce a nabídnout čtenáři vedle tištěného textu i obrazový audiovizuální materiál. Naopak na jeho stránkách mohou někdy čtenáři postrádat zapojení prvků interaktivity, jako jsou blogy nebo různé grafiky. Možnost výrazně zapojit čtenáře do dění nevyužívá ani Deniksport.cz. Ten má ve svých řadách zřejmě nejpočetnější redaktorský tým a z počtu vydaných článků na den je to znát. Nicméně, jeho popularita na internetu není tak velká, jako je tomu v případě tištěného vydání. Velkým mínusem stránek může být jejich vysoká grafická náročnost. Velké množství barev, fotografií i spousta produktů situovaných na malém prostoru, zpomaluje samotné stahování, což může čtenáře odradit. Nakonec ho nemusí nadchnout ani samotný design, který díky palcovým a odvážným titulkům připomíná spíše bulvární zpravodajství. Z hlediska originality a přínosu však Deniksport.cz splňuje svou roli. Mimo již zmíněné menší složky interaktivity nabízí možná nejobsáhlejší sportovní servis v České republice. Poměrně velké množství agenturních zpráv využívá jinak populární deník Sport.cz. Ten však získává svou velkou čtenost především díky spojení s nejnavštěvovanějším českým portálem Seznam.cz. Jeho informační možnosti jsou totiž výrazně omezenější, což ukazuje (v porovnání s konkurenty) i nízký počet vlastních článků. Potenciální prostor nezaplňují ani jiné prostředky, jako blogy, grafické aplikace, či fotogalerie. Jediným nástrojem interaktivity je tak raritní diskusní fórum, v němž mohou čtenáři sami hlasovat o příspěvku, s nímž se nejvíce ztotožňují, a tím ho posunout v pomyslné hitparádě komentářů mezi nejlepších pět. Z nových trendů pak server využívá jen videosekvence, kde zase může spolupracovat s perspektivní internetovou televizí Stream.cz. Poměrně sympatickým projektem je sportovní rubrika on-line deníku Aktuálně.cz – Sportplus.cz. Tento server se snaží kombinovat agenturní zpravodajství se svým vlastním. Ačkoliv kvůli horšímu zázemí nemůže konkurovat v originálním zpravodajství větším serverům, snaží se najít prázdný prostor na trhu za pomocí interaktivních nástrojů, jakými jsou grafiky, testy, hlasování, diskuze, případně vybírání sestav pro daný zápas. Fakt, že vize aktivního zapojení čtenáře do zpravodajství, bude možná v budoucnu pro Sportplus.cz neodmyslitelnou součástí, ukázalo i pojetí speciálního projektu při příležitosti olympijských her ve Vancouveru.
100
Silnou pozici má naopak server Sportovnínoviny.cz. Ačkoliv tento projekt ČTK není na veřejnosti tak známý jako ostatní subjekty, jeho zpravodajství má právě díky svému zdroji obecně nejdůvěryhodnější váhu ze všech. Velmi umírněně, přehledně a přitom korektně působí i samotný design stránky, v němž sice chybí interaktivita (kromě diskuzí, či anket) a různé grafické aplikace, nicméně podařeným symbolem je zveřejněný sloupek (blog) prestižního českého sportovního komentátora Jaromíra Bosáka. V porovnání s konkurenčními médii je tato stránka navíc pojata v naprosto odměřeném stylu tiskové agentury. Blogy známých osobností zapojil ke svému zpravodajství i sportovní server deníku iHNed.cz. Kvalita jeho servisu by se dala s drobnými rozdíly přirovnávat k úrovni Sportplus.cz, i když na rozdíl od něj nedisponuje tak zaběhnutým grafickým zázemím. Velmi podobné je však složení designu, informačních buněk, stejně tak jako občasný důraz na fotogalerie, videa a přejímání agenturního zpravodajství. POPIS NEJZNÁMĚJŠÍCH ZAHRANIČNÍCH INTERNETOVÝCH SPORTOVNÍCH SERVERŮ Skysports.com – Je britský internetový sportovní server založený televizní skupinou British Sky Broadcasting. Ta poskytuje ve svém repertoáru hned několik sportovních kanálů a stránky Skysports.com jsou proto vedeny ve velmi bohaté a obšírné formě. Celkem jedenáct rubrik v základní nabídce je pak ještě podpořeno dalšími deseti zástupci uvedenými pod položkou ostatních sportů. Server na první pohled velmi dobře hospodaří s místem a na poměrně malém prostoru nabízí hned několik zajímavých produktů. Přitom si však zachovává reprezentativní styl seriózního média, neboť (v porovnání s českým Deníkem Sport) obsahuje střídmější počet fotografií a neužívá palcových titulků. Vedle titulního článku a většího množství těch dalších, je pak na stránce možno nalézt množství audiovizuálních materiálů, fotogalerií, výsledků, budoucích akcí, ale také speciálních prostor pro komentáře odborníků, čtenářů, či taktéž přístup do přidružené sázkové společnosti SkyBet. BBC.co.uk/sport – Také v tomto případě se jedná o giganta na britském trhu. British Broadcasting Corporation plní ve Velké Británii roli veřejnoprávního média a provozuje rozhlasové, televizní i internetové zpravodajství. Zatímco server Skysports.com je čistě zaměřený na sport, v BBC je tato specializace pouhou jednou rubrikou. Samotný design a složení stránek může působit střídměji, ani zde ale 101
neoslabuje trend užívání audio a video formátů, specializovaných i laických komentářů nebo blogů, rozboru papírového tisku, či se dokonce odkazuje, co na dané téma píší i konkurenční servery. Vedle základních osmnácti sportovních rubrik pak ještě obsahuje dalších třináct menších. V nichž lze nalézt například samostatné zpravodajství z Walesu, Skotska, testy, zákulisní příběhy, on-line diskusní fórum, programy vysílání či jen konečné výsledky. Sympatickým krokem je i rozbor, co o daném tématu soudí konkurenční internetová (případně tištěná) média a taktéž se na jejich články přímo odkazuje. Eurosport.com – Jsou internetové stránky evropské televize Eurosport, která je dostupná až v devětapadesáti světových zemích a v dvaceti různých jazycích (existuje i česká verze Eurosportu). Eurosport má své české zastoupení i na internetu, nicméně tyto stránky zde plní ryze reprezentativní podobu. Mnohem důkladněji jsou naopak propracovány v angličtině, němčině, španělštině, italštině, francouzštině, ruštině i čínštině. Eurosport.com nabízí celkem deset rubrik, z toho v položce ostatních sportů je skryto rozdělení dalších sedmnácti. Stránky sice často využívají agenturní zpravodajství z celého světa, nicméně lze u nich nalézt i jejich originální zprávy, které bývají spjaty i s audiovizuálním formátem. Na stránkách pak nechybí blogy expertů, ankety, interaktivní hry, či nabídka odehraných, odehrávajících a budoucích sportovních akcí. Gazzetta.it – Italský sportovní server jinak tištěného deníku La Gazzetta dello Sport. Stejně jako v papírové podobě, i v tomto případě mají stránky podklad v charakteristické růžové barvě. Silnou stránkou je fakt, že nabízí i svou další verzi v angličtině. Součástí internetové verze je deset hlavních rubrik. Vedle kompletního a exkluzivního zpravodajství (zejména z italského sportovního prostředí) jsou pak čtenáři k dispozici blogy, diskusní fóra, interaktivní hry, audionahrávky, videa (Gazzetta TV), fotogalerie, vstupy do on-line sázkových kanceláří, soutěže a jiné grafické nástroje. Marca.es – Jsou internetové stránky španělského sportovního bulvárního deníku Marca, který už také provozuje i vlastní radiostanici a televizní projekt (k nimž je pak možno se na serveru připojit). Na své úvodní stránce se čtenáři nabízí čtrnáct rubrik, nicméně se taktéž poskytuje každému fotbalovému týmu ze španělské nejvyšší soutěže jeho speciální stránka. Tam jsou informace pouze o něm. Doménou deníku Marca je především zpravodajství o fotbale a v podobném zaměření 102
jsou prezentovány i jeho stránky. Přesto může návštěvník shlédnout mnoho grafických produktů. Vedle výsledkového servisu a nabídek sázkových kanceláří, je zde také přístup k fotogaleriím, anketám, interaktivním hrám, blogům, videoblogům a dokonce i ke speciálnímu projektu Marcatoons, kde jsou každý týden prostřednictvím animovaného seriálu satirovány události ze sportovního prostředí. Espn.go.com – Jsou internetové stránky americké sportovní televize ESPN (Entertainment Sports Programming Network). Stránky jsou koncipovány podle typické americké šablony a publikuje se zde nejen písemné (za významné pomoci tiskových agentur) audiovizuální zpravodajství, ale také i velké množství odborných komentářů. Vedle patnácti sportovních rubrik však stránky nabízejí i další služby jako: připojení k jejich rádiu, TV, výsledkové zpravodajství, zákulisní informace, přístup k interaktivním hrám a dokonce obchod se širokou škálou sportovních předmětů. K dispozici jsou i ve španělském jazyce. Kicker.de – Německý internetový sportovní server stejnojmenného magazínu. Na svých stránkách nabízí dvanáct rubrik a stejně jako v případě deníku Marca.com informuje detailně o každém členovi tuzemské nejvyšší fotbalové soutěže na jejích speciálně vytvořených stránkách. V jeho repertoáru je pak i nabídka fotogalerií, výsledkového servisu, nejnovějších článků, TV programu, diskusního fóra, soutěží, anket, či fanshopu. L´Equipe.fr – Francouzský sportovní server stejnojmenného deníku, který vedle internetových stránek provozuje i televizní a rozhlasový projekt (L´Equipe TV a RTL L´Equipe). Vedle sedmi sportovních rubrik může čtenář shlédnout výsledkový servis, přehled nejnověji vydaných produktů, videa, ankety, blogy expertů, diskusní fórum, či fotogalerie. Sport-express.ru – Internetový server ruského sportovního deníku Sport Express, který nabízí na svých stránkách dvanáct hlavních rubrik a je k dispozici i v anglické verzi. Svým designem a složením se blíží českým serverům, ačkoliv jeho zpravodajství je o něco bohatší. Vedle něj jsou pak přístupná videa, fotogalerie, online přenosy, výsledkové servisy, blogy, či interaktivní hry. Sport.sk – Sportovní rubrika slovenského internetového deníku Aktuality.sk nabízí devět sportovních rubrik. Ke zkvalitnění zpravodajství pak užívá video sekvence, přičemž další součástí stránek je výsledkový servis, či buňky s tématem a fotografií daného dne. 103
POROVNÁNÍ ÚROVNĚ ČESKÝCH A ZAHRANIČNÍCH SPORTOVNÍCH SERVERŮ Jak se dá z poslední kapitoly jednoznačně zjistit, úroveň zahraničních (a zejména západních) internetových médií má oproti českým hlavním představitelům výrazný náskok. A to nejen informační, ale i finanční a technologický. Bohatostí designu a množstvím zpráv se této úrovni blíží snad jen Deniksport.cz, nicméně i ten má v porovnání určité nedostatky, například v nulovém poskytování odborných blogů, videoblogů nebo v nižších nabídkách interaktivní zábavy. Absence publikování komentářů je však problémem většiny českých sportovních webů. Stejně tak je to i v případě samostatných diskusních fór a vyzdvihování některých uživatelských komentářů na viditelná místa. Finanční sílu potvrzuje u některých zástupců trend zakládání samostatných televizních projektů (v ČR se o náznaky snaží doposud jen iDnes.cz) a rádií. Kladně lze hodnotit některé grafické nástroje tuzemských představitelů, snaha o vytváření testů, animovaných názorných grafik, či hlasování, jež jsou krokem kupředu k zapojení čtenáře do zpravodajství. Přesto zde stále chybí větší důraz na onu zpětnou vazbu, a sice detailní vyhodnocení odpovědí a možného objasnění této volby. Když se navíc tyto grafické aplikace publikují, jde spíše o výjimku, na které server staví, než o běžné zahrnutou součást zpravodajství, jež by byla pouhým doplňkem. Podobné je to i u interaktivních her, které sice čtenáře pobaví, nikterak ho ale nemotivují k tomu, aby se k nim pravidelně vracel. Řešením by mohl být samostatný projekt daného média, jenž by byl spjat s určitým účtem uživatele a disponoval by pravidelnou a stále opakující se formou (např. hry na bázi budování a trénování určitého týmu. ESPN provozuje karetní hry s interaktivním účtem, český server eFotbal zase tzv. Tipovačku, kde si uživatelé mohou tipovat výsledky zápasů se známými sportovními osobami). Zahraniční média navíc dokazují, že na internetu lze spojit cokoliv a z této přednosti by mohly těžit i mediální prostředky. Vedle již známých podcastů, či zasílání zpravodajství na zakázku (a to i do mobilních telefonů) je další možností například i fanshop. Nepočítáme-li reklamní odkazy na sportovní obchody, tak přímou možnost zprostředkování nákupu nevyužívá v ČR prakticky nikdo. Z vybraných médií využívá velmi silně tento trend ESPN, kde si fanoušci mohou přes internet vybírat nej104
různější předměty ze všech sportovních odvětví. Mnohem lépe je na tom řetězové třídění informací a zakládání speciálního prostoru pro jednotlivé sportovní kluby. Stejnou cestou, jako například Marca nebo Kicker, jde z tuzemských médií například iDnes.cz, či Deniksport.cz. Podobně tomu bývá i u serverů specializovaných na určitý sport (Gambrinusliga.cz, eFotbal.cz, Eurofotbal.cz aj.). Co však v ČR oproti některým zahraničním médiím chybí, jsou speciální rubriky věnované zákulisním příběhům. Všechny stránky jsou navíc poskytovány pouze v češtině a možné cizojazyčné verze nejsou dosud vytvořeny.
105
PERSPEKTIVA A BUDOUCNOST INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY
Budoucnost bohužel není již tím, čím bývala. PAUL VALÉRY
ČLÁNKY S POSTUPNÝM DOPLŇOVÁNÍM Budu se znovu opakovat, když zmíním, že internet patří mezi jeden z nejrychlejších mediálních prostředků, jenž je momentálně k dispozici. Zásluhou vysoké operativnosti a poměrně snadnému přístupu se ovšem jeho činnost ještě o něco více zrychluje. Internetoví novináři mají díky absolutní variabilitě možnost svůj článek kdykoliv upravit, doplnit, či jen aktualizovat. Často se proto využívají tvz. flešové zprávy, kdy autor v rychlosti napíše maximálně ve třech větách nejdůležitější informace, pod které přidá obligátní frázi typu „Podrobnosti připravujeme“, a mezitím zjišťuje nové okolnosti, případně formuluje další pokračování. Tento přístup nicméně vítají i samotní čtenáři, kteří jsou o novince zpraveni ještě rychleji a mohou se k danému tématu už okamžitě (než je článek doplněn) vyjádřit v diskuzi. Tuto možnost může využívat i televize, nicméně její flexibilita při vytváření obrazového materiálu je v porovnání s internetem o něco horší. Nejlépe je na tom tudíž rozhlas, kde je informace vázaná jen na slovním podání. Není ovšem pochyb, že zprávy s postupným doplňováním bez pevně stanovené uzávěrky patří k hlavním a v budoucnu stále používaným trendům internetové žurnalistiky. Konkrétně ve sportovním odvětví se tento nástroj dá využít prakticky kdykoliv a to jak během výskytu nenadálé novinky, tak i v případě předem očekávaného konce určité události, kdy žurnalista ještě potřebuje několik minut na to, aby svůj článek zkoncipoval do finální podoby (viz i kapitola 6.4). FOTOGALERIE A VIDEA V multimédiích je skryta další budoucnost internetového zpravodajství, a dokonce by se dalo říci, že poptávka po jejich začleňování stále více roste. Zejména fotografický a audiovizuální materiál totiž může často říct to, co se slovy dá popsat jen 106
komplikovaně a stěží – pocity, atmosféru, nebo i události, které na první pohled novináři nebo fanouškovi uniknou. Čtenář se navíc velmi rád vrátí k zajímavým momentům a multimédia ho zapojí více do konkrétního dění. Písemná forma má zejména roli informační, ta obrazová zase nabízí možnost vytvořit si subjektivní a více zainteresovaný pohled. Zcela samostatný a ještě atraktivnější význam tvoří i fotogaleri, které mohou díky patřičným popiskům vytvářet obrazový příběh dané akce. Význam fotogalerií si uvědomují i provozovatelé internetových deníků, neboť zobrazení každé jedné fotogalerie se může počítat jako jeden klik ve sledovanosti. Neomezený kybernetický prostor navíc novináře nikterak neomezuje, kolik fotografií čtenáři nabídne (na rozdíl od televize, která je vázána vysílacím časem, nebo tištěných periodik, jež jsou limitovány místem na papíře). V neposlední řadě je fotografie na internetu oproštěna od možných finančních nákladů na tisk a díky současné technologii může být publikována i v relativně krátkém čase. Jak bylo možno vidět i v porovnání se zahraničními servery, důležitou roli do budoucna budou sehrávat i videosekvence, ne-li ryze živé přenosy. Může se sice zdát, že počítač je velmi podobným přijímačem jako televize, nicméně stále existují určité nedostatky, které mu nedovolí postavit se na stejnou úroveň (pomalejší stahování dat, horší kvalita obrazu aj.). Na druhou stranu, internet také nabízí prostor k distribuci (a tedy i sledování) více přenosů najednou. Čtenář si tedy může daný produkt umístit na lištu v PC a mezitím používat přijímač i k jiným věcem. Co se však týká audiovizuálních sekvencí, jejich budoucnost v žurnalistice je spojena zejména s písemnými produkty, kde mohou popisovanou událost názorně přiblížit. FENOMÉN PSANÉHO ON-LINE On-line produkty jsou spjaty s internetem možná ještě více, než samotná distribuce fotografií a videí. Zatímco živé audio přenosy jsou především doménou rozhlasu a video přenosy zase televize, psané on-line produkty, které nahrazují obraz nebo hlas, jsou v nejkvalitnější možné podobě dostupné na internetu. Princip sportovních on-line reportáží nabývá na významu zejména v případě, kdy čtenář nemá k potřebnému aparátu (ať už TV, či rádio) přístup, nebo v případě, že žádné z klasických médií přenos dané akce nepřenáší. Další silná stránka on-line přenosu je ve variabilitě, bohatosti a interaktivitě internetu. Zatím107
co rozhlasové a televizní stanice mohou vysílat omezený počet sportovních přenosů, na internetu je možno vymezit prostor všem. Konzument tak může například kombinovat sledování audiovizuálního přenosu a přitom na internetu sledovat, jak se vyvíjí i jiné souběžně hrané zápasy. Díky on-line produktům se může čtenář navíc i posunout do roviny novináře. Typickým příkladem jsou on-line rozhovory, kdy určitý server hostí významnou osobnost a čtenář mu může pokládat dotazy. Tato přímá forma komunikace pak zcela vytlačuje novináře spíše do pozice moderátora diskuze. Právě díky bezprostřední interaktivitě je on-line rozhovor mezi čtenáři tak populární a dá se očekávat, že jeho význam bude v budoucnu ještě růst. Jeho potenciál však naplno brzdí faktory, nezbytně s ním spojené, jako je absolutní odkázanost na kvalitu připojení nebo fakt, že daný host kvůli časové tísni málokdy odpoví na všechny dotazy čtenářů. Mezi on-line produkt spojeným se sportem patří i on-line sázení. Ačkoliv toto téma nespadá do žurnalistiky, jeho existence ke sportu neodmyslitelně patří a i z jeho modelu interaktivity je jasně vidět, že se čtenář může zapojit do řady dění z křesla svého domova. BLOGY JAKO AKTIVNÍ ZAPOJENÍ ČTENÁŘE Vůbec největším nástrojem, který nabízí uživateli samostatný (a zcela vlastní) prostor pro publikování vlastních záměrů je Weblog (známý zejména pod zkratkou Blog). I přes všechny technologické a grafické nástroje, jež jsou na internetu dostupné, nabízí zejména tento produkt čtenáři opravdovou možnost, dostat se v určité rovině do role skutečného novináře. Blog se tedy dá označit za bezplatný speciální internetový prostor, který si uživatel založil se souhlasem určitého provozovatele, a na němž může zveřejňovat, sdílet a šířit své materiály. (Vyjma těch, které porušují předem ustanovené podmínky. V takovém případě je provozovatel oprávněn daný projekt smazat.) Charakteristika blogu spočívá v jednoduchém ovládání, kdy uživatel může lehce vkládat články, videa, audio sekvence, fotografie nebo i ankety. Nejnovější produkty jsou pak podle data vydání automaticky řazeny na první pozici. Při psaní článků nemusí ani autor ovládat jazyk HTML, neboť tyto zprávy se obvykle dají psát v podobném systému jakým je například MS Word. Sám blogger si také zvolí vzhledové parame108
try stránky. S nástupem blogů se nejdříve zdálo, že se naplní vize Webu 2.0, kdy se sami uživatelé budou informovat, a role novináře bude tedy zbytečná. Zpravodajské servery ovšem tyto ataky, díky šíření relevantních informací, ustály a naopak se rychle naučily využívat význam blogů ve svůj prospěch. Zapojení čtenářů a jejich snaha poskytovat nejen názory, ale i analýzy či bezprostřední zážitky (jež jsou v některých případech i velmi hodnotné) skýtá novodobé žurnalistice velký potenciál a novináři se snaží s tímto fenoménem pracovat. Znovu se tak totiž otevírá prostor pro občanskou žurnalistiku, kde se může šiřitelem (respektive zdrojem) informací stát obyčejný uživatel, který má k dispozici svůj prostor na internetu (v tomto případě blog). Vzorem tohoto trendu je v mnohých ohledech i americký deník Huffington Post. Ten původně vznikl jako blog, nicméně díky vysoké kredibilitě si vybudoval značku, jenž je v současné době reprezentantem stejné kvality, jako seriozní média. Populárním a často využívaným produktem jsou i blogy slavných, či respektovaných osobností, jejichž komentáře se těší zájmu čtenářů. Nejznámější poskytovatelé blogů v ČR: Blog.cz, Bloguje.cz, Píše.cz, Sděluje.cz. DALŠÍ INTERAKTIVNÍ NÁSTROJE Bohatost internetového prostoru a snadné zapojení čtenáře do veškerého dění, ovšem otevírá žurnalistice i další tvůrčí možnosti. Není sice pochyb o tom, že se v budoucnu budou vyskytovat další nové trendy, nicméně i v současné době se na trhu objevují nástroje, svědčící o snaze určitých médií tvořit zpravodajství v interaktivnější, jednodušší, popřípadě i animovanější podobě. Velkým potenciálem disponuje hned několik grafických aplikací. Některé z nich mohou například čtenáři nabídnout chronologický popis událostí k danému tématu po vzoru interaktivní encyklopedie. Většina článků může mít v sobě vložený i tzv. infobox, což je samostatná buňka sloužící ke zveřejnění doplňujících informací. Podobný nástroj dokonce využívají i tištěná média. Uživatel se může dostat do zábavnější formy i pomocí anket, či jiným propracovanějším hlasovacím produktům. Typickým příkladem mohou být speciální hlasovací grafiky, v nichž například uživatel může volit ideální sestavu, případně nejlepšího a nejhoršího hráče utkání. Sympatické je pak zavádění znalostních testů, soutěží i 3D záznamů. 109
110
ROZHOVORY S RENOMOVANÝMI NOVINÁŘI
Mezi svaly, které sport posunul až na samou hranici lidských možností, patří i jazyk rozhlasových sportovních reportérů. SIGMUND GRAFF
ROZHOVOR S JAKUBEM KONEČNÝM, ŠÉFREDAKTOREM MAGAZÍNU HATTRICK (zástupce tištěného média) Se sportovní žurnalistikou začínal jako redaktor měsíčníku Fotbal. V roce 1999 nastoupil na pozici editora ve fotbalovém magazínu Hattrick a působil i jako obsahový poradce portálu eFotbal.cz. V lednu 2007 se stal šéfredaktorem Hattricku a tuto pozici zastával do února roku 2010.
Začněme náš rozhovor otázkou, která je nasnadě v souvislosti s tématem internetové žurnalistiky. Používáte ke své práci internet? Případně, jak často ho využíváte? Internet používám, i když se nedá říci, že v našem případě vyloženě. U mě osobně je to spíše proto, abych se udržoval v obraze co je aktuální. Mám zhruba pět nebo šest webů, na které každý den jednou, nebo dvakrát zajdu a projdu si tam, co je nového. Můžete mi tyto weby jmenovat? Jsou to například iDdnes.cz, Sport.cz, Gazetta.it, nebo Deniksport.cz. Tam se ale málokdy informace výrazněji liší od tištěného vydání. Dá se tedy říci, že pro své články čerpáte informace z internetu? Internet mi slouží spíše pro orientaci. Já například používám pro svou práci weby, kde jsou určité statistiky. Jde o to, abych byl v obraze. Když ale dodělám nějakou práci a chci si například na patnáct minut odpočinout, tak si pustím internet a projdu si, co se děje. 111
Vnímáte tedy internet, jako vhodný prostředek, nebo je to podle vás jenom jakási slepá ulička? Tvrdí se například, že internet nedosahuje stále potenciálu, kterého by měl. Myslíte ekonomického, nebo informačního? Informačního. Tak na toto téma bych nechtěl nějak příliš mudrovat. Myslím, že je to dáno tím, že na internetu musíte stále chrlit novinky. Jste tam pod časovým tlakem, ale brzy beztak zjistíte, že není potřeba z toho dělat nějaké velké umění. Čtenáři to stejně neocení, spíše naopak. Internet je v podstatě něco jako veřejná tisková agentura. Uveřejní z tiskových zpráv to, co se děje, nebo je tam možno najít vlastní zprávy, které bývají lépe napsané. Někdy je to vylepšeno i o nějaký rozhovor nebo publicistiku. Ta se tam ale najde jen výjimečně. Popravdě však netuším, co se od toho dá očekávat. Spousta lidí si například pochvaluje multimédia, kdy si může pouštět videa. To já ale skoro vůbec nedělám. Takže vy nepoužíváte třeba Youtube? Ale ano, to ano! Jenže zapnu ho na to, abych si pustil určitý klip nebo tak. Z fotbalového hlediska tam přijdu jen občasně a stejně je to spíš v nějaké legraci. Pustíme si například, zda Maradona dal gól pravou rukou, nebo levou rukou. Ovšem, že by to byla věc, bez které by nevznikl Hattrick, tak to určitě ne. Takže kdyby ze dne na den vypnuli internet, tak byste se bez toho určitě dokázal obejít? Určitě. Sám magazín Hattrick vychází pouze v té tištěné podobě, zatímco internetové stránky mu slouží čistě pro reprezentativní účely. My máme webovou stránku, která plní roli takové vývěsky. Jsou tam základní informace pro inzerenty, čtenáře a tak.
112
A jaké výhody v tom spatřujete, že je časopis Hattrick pouze tištěný? Výhody v tom nejsou asi žádné. Tam jde především o to, že nemáme finanční prostředky, abychom případně vedli internetovou redakci. A kdyby ty finanční prostředky byly, šli byste do toho? Určitě! My jsme měli už nějaké projekty dokonce nachystané. Myslím si, že byly navíc i velmi zajímavé, jenže rozhodující je především ekonomická stránka. Jak byste tedy viděl budoucnost internetové žurnalistiky? Myslíte si, že má na to, aby vytlačila klasická média? Tak to jsou spíše spekulace. Když nastoupila televize, tak se říkalo, že zanikne rádio. A s rádiem to bylo podobně. Když se objevilo, tak se zase předpokládalo, že zaniknou knihy. Jak vidno, zatím ta média vedle sebe dokážou docela v pohodě žít. Vypadá to sice, že tištěná média jsou nějakým způsobem ohrožená, ale já si to nemyslím a pořád věřím v jejich budoucnost. Vždyť jsou i nějakým způsobem nezastupitelná, vždy mají něco, co internet nemá. Nevěřím tomu, že například půjdete v létě po koupališti a 90% lidí si bude číst internet v mobilu. Bude si ho číst třeba 20%, ale stejně těch zbývajících 80% tam bude listovat časopisem nebo novinami. Jsou prostě určité rituály a místa, kde tištěná média mají svůj prostor. Osobně mám internet v mobilu, ale využívám ho, jen když se nudím, nebo když chci vyplnit nějakou hluchou chvilku. Pokud ale vidím zajímavý rozhovor v časopise, tak po něm určitě sáhnu. Navíc předpoklad kvalitnějšího zpracování je stále v tištěných médiích, než na internetu. Jistě také ale vnímáte fenomén blogů, kde může být novinářem prakticky každý, kdo se připojí na internet. Co vy si o tom osobně myslíte? Není to podle vás takové pomalé vytlačování profese novináře? Ne, vůbec ne. Pořád zde totiž platí princip konkurence a kvality. Když bude mít blog nějaký grafoman, který bude psát nesmysly, tak si může vytvořit třeba 150 blogů, ale nikdo mu tam prostě nebude chodit a číst to. Ta kvalita se vždy prosadí a vyhraje. A dá se to říci i naopak. Nemyslím si, že ta profese novináře je nějak výlučná a jen pro vyvolené. Ať si to každý zkusí a samozřejmě je velká pravděpodob113
nost, že mezi těmi amatéry se někdo prosadí, byť by to bylo mizivé procento. Najdou se tam určitě talentovaní lidé, kteří jsou šikovní a jejichž blog může být v celé šíři konkurence úspěšný. Toto si dokážu představit. V USA jsou stránky, jež ty lidi živí a uveřejňují se tam například komentáře nebo drby. Je to pak vlastně postavené na určitém autorovi a lidé tam chodí kvůli němu. Vědí, že tam najdou danou kvalitu, s čímž přichází i inzerce a může z toho být dobrý business. Internet má také velkou výhodu v tom, že neplatíte tiskárnu. Potřebujete dobré připojení a počítač. To vlastně stačí na to, aby fungovala dobrá stránka a pokud jste šikovný, tak si uděláte i grafiku. Ve chvíli, kdy ale chcete vydávat časopis, tak si hned uvědomíte, kolik vás stojí startovací náklady. Ty pak vlastně vylučují i individuální pokusy se nějak prosadit. Kdybychom to tedy na závěr shrnuli, váš celkový pohled na internet jako takový je kladný? Určitě. Nicméně byste se bez něj dokázal obejít. To ano, ale hůř. Nechci zase dělat nějakého hrdinu, protože internet mi hrozně pomáhá. Vezměte si, že cokoliv si potřebujete ověřit, tak díky internetu to máte hotové za minutu. V případě, že je nějaká informace sporná, tak si ji zásluhou internetu můžete snadno ověřit. Je to určitě velký pomocník. Nechci ale říci, že je to něco, co by práci novináře úplně suplovalo, nebo ji dokonce dělalo úplně za něj. To rozhodně ne. Pro mě je internet nejvíce úžasný v jeho bezednosti archivu a možnosti ověřit si různá fakta. A co třeba interaktivita, nebo možnost pro lidi se zapojit do vyjádření svými komentáři a tak… Tak to moc ne. Já například diskuze skoro vůbec nečtu, protože se tam málokdy dozvím nového.
114
ROZHOVOR S ONDŘEJEM TRUNEČKOU, ŠÉFREDAKTOREM SPORTOVNÍ RUBRIKY IDNES.CZ (zástupce obou forem médií)) Od podzimu roku 2001 působí v internetovém deníku iDNES.cz a momentálně působí v roli vedoucího sportovní redakce.
Kde více jinde, než v případě MF DNES a iDNES.cz se nabízí paralela mezi klasickou a internetovou žurnalistikou. Obě média patří na českém trhu mezi nejčtenější. Své internetové stránky má například i deník Právo nebo Lidové noviny. V čem je vztah MF DNES a iDNES.cz specifický? Ze začátku byl iDNES.cz jen internetovou verzí tištěného deníku MF DNES, v dnešní době ale už vyrostl ve svébytný portál. Rozhodně už ho nemůžete degradovat jen jako internetovou mutaci. Pokud mluvíme přímo o redakci sportu iDNES.cz, má velmi fundované zázemí. Jsou zde redaktoři, kteří vyrostli přímo v iDNES.cz, ale také zde působí i jiní renomovaní autoři, kteří přišli z jiných médií. Teď už je iDNES.cz zaběhnutá značka a její hodnota s důrazem na nová média a multimediální zaměření zpravodajství i publicistiky roste. Už nikomu nemusíte vysvětlovat, co je iDNES.cz, je v povědomí lidí. Mezi MF DNES a iDNES.cz samozřejmě existuje velmi těsná spolupráce, sportovní redakce obou médií stejně jako další rubriky sedí vedle sebe. Předávají si informace, aby byl výsledek pro obě strany co nejlepší. I když máte dvě redakce s vlastním vedením, při těsné spolupráci dochází k velkému sbližování, která má práci zefektivnit. Myslíte tedy, že vámi zmíněná multimediální novinařina je na vzestupu? Má podle vás oproti klasickým tištěným médiím speciální výhody, kterými může disponovat? Každé médium má své pro a proti. Když se na to podívám z pohledu čtenáře, troufám si říci, že i v dnešní době je mnoho lidí, kteří si zakládají na tradici, jsou konzervativnější, a novinový papír má pro ně určité kouzlo. Noviny na papíře vypadají zkrátka jinak a mohou mít pro ně jistou hodnotu. Internet je naprosto jiný
115
a také od něj čekáte jiný výsledek: okamžité a aktuální zpravodajství. Dostáváte pochopitelně i obsah v jiné – multimediální formě. A když se na to podíváte z pohledu vaší práce – tedy novináře? Na internetu pracujeme se zprávou v reálném čase. To znamená, že od momentu, kdy se například ráno něco stane, s ní celý den pracujeme. Žijeme s ní celý její příběh od všech možných kotrmelců, která daná informace může během daného dne udělat. Novinář, který pracuje pro tištěné médium, musí přemýšlet jinak. Může naše celodenní úsilí složit do jednoho článku, nebo se naopak dívat dál, přemýšlet o důsledcích a událost analyzovat. Výhodou internetového zpravodajství je i fakt, že nezná uzávěrku. Když se vrátím ke sportu - jsou zápasy, které končí pozdě večer a tištěné periodikum už o nich ani nemůže stihnout informovat. Proti tomu internet přináší informace okamžitě, prakticky v reálném čase, což je proti novinám obrovská deviza. Ale je to i hodně náročné. Z hlediska aktuálnosti je tak internet v nejlepší pozici. Ano, internet bude vždy reagovat okamžitě. Rádio je na tom podobně. Rychlá může být i televize, která se rozhodne pro operativní přístup a zařadí mimořádné vysílání. Je jasné, že jinak se k událostem staví specializované zpravodajské stanice a kanály. Pokud ovšem mluvíme o klasické a dnes dominantní televizní stanici, pak si většinou události nechává na odpolední či večerní zprávy a operativní vstup zařadí jen opravdu výjimečně. Ale i tak jí zůstane několikahodinový náskok před novinami, které vyjdou až druhý den. Noviny jsou na tom z tohoto hlediska ze všech medií nejhůř. Jenže jak se s takovýmto handicapem má tištěné periodikum vyrovnávat? To záleží jenom na něm, jakou si zvolí strategii. Velkou devizou může být rozpracování a rozvinutí dané zprávy. Není totiž možné, aby noviny jen otiskly, co se stalo minulý den. Důležitá informace se musí posunout dál, musí dostat jiný rozměr. Například je třeba ji interpretovat, analyzovat, komentovat. Na internetu si navíc málokdo během dne dovolí začíst na tři hodiny. Tam pozornost udržíte těžko. Samozřejmě, že pokud se stane důležitá událost, nespokojíte se s jedním článkem, 116
ale rozpracováváte informaci dál, přinášíte ohlasy, reakce a podobně. Ale je to přece jen jiné, než obsáhlé tematické přílohy v novinách nebo víkendové magazíny. K rozečtenému článku v novinách, které ráno necháte doma, se večer snadněji vrátíte. Obsáhlé přílohy v internetové podobě neučtete. A co kdyby se texty rozdělily do určitého počtu dnů? Jeden den by byla jedna zpráva z přílohy, druhý den by přišla na řadu druhá. Udělat z toho něco, jako seriál. To je samozřejmě řešení, ale je otázkou, jestli by čtenáře podobný seriál bavil. Spíš jsem chtěl upozornit na jednu z výhod novin proti ostatním médiím. Nejsou to jen obsáhlé tematické přílohy, ale i hlubší analýzy a detailnější pohledy. Názory. Obecně publicistika a vlastní investigativní zjištění. To může být důležité pro noviny v době, kdy vzhledem k technickému pokroku a rozšiřování možností si budou čtenáři zvykat víc a víc na nová média. Myslíte si třeba, že internet vytlačí klasická média na úplný okraj? Ještě nikdy se nestalo, aby nové médium vytlačilo to předchozí. Každé médium si vydobylo určitou pozici, částečně převzalo výhody předchozího a využívalo vlastních výhod. Internet například čerpá výhod všech, neboť dokáže velmi dobře kombinovat video, audio a text. Jako novinku ovšem dodává i ten další rozměr, a sice interaktivitu. Spousta lidí nadává u televize, ale je líná se zvednout z gauče a jít napsat mail – ať už novinářům nebo jinou formou vyjádřit svůj názor. U internetu je ta zpětná vazba jednoduchá. Máte diskuze, blogy. Díky internetu je snadné sdělit, co si myslíte. Ale můžeme se podívat i dál, na hlubší sociální proměny. Rozveďte to, prosím. Vezměte si, jakou roli měla dříve televize. Televize byla součástí obývacího pokoje, kde se scházela rodina a kde fungovaly určité rituály, jako byla večeře u zpráv a po nich společné sledování programů. Podívejte se jen na čas televizních zpráv, který zůstává po generace téměř neměnný a do určité míry diktuje tempo dne. Některé mediální a kulturní teorie se hluboce zabývaly právě fenoménem sledování televize: třeba jen tím, kdo měl v rukou dálkové ovládání a kdo rozhodoval, 117
co se bude společně sledovat. Druhý den se pak lidé mezi sebou bavili o tom, co viděli v televizi. Tohle už ale mizí a je to pomalu pryč. Už jen tím, že dnes už míváte doma televizí víc. V době domácích kin, DVD přehrávačů a notebooků se filmy stahují, vypalují. Teenageři se pak baví o tom, co viděli na YouTube, posílají si odkazy na videa z profilů Facebooku, chlubí se vychytávkami v mobilu. To znamená, že postupem času dochází k určitému oslabení televize. A neplatí to jen pro mladé. Internet je dnes dostupný i v mobilu, jeho texty jsou doplňovány o video nebo audio sekvence. Redaktor tuto možnost využívá a tím se pozice internetové žurnalistiky posiluje. Můj subjektivní dojem ale je, že internet v tuto chvíli nikoho zcela nevytlačí. U televize je to dané i věkem, střední generace podle mě tento fenomén neopustí. Je ale otázkou, co bude za další roky, až i dnešní teenagerovská generace dospěje, pokrok a rozšíření nových médií bude ještě silnější a lidé si na ně definitivně zvyknou. Fakt je, že v tuto chvíli jde prodejnost novin dolů a není taková, jako byla dříve. Může za to internet? Určitě. Těch důvodů je ovšem více. Noviny například něco stojí, internetové zpravodajství je zatím zdarma. Samozřejmě se můžeme bavit o ceně připojení, ale samotná konzumace a přijímání obsahu na zpravodajských portálech je bezplatné, i když se situace může brzy změnit. Záleží hlavně na novinách, do jaké míry si dokážou udržet takový obsah, aby byly pro čtenáře neustále zajímavé. Nikdo už totiž nebude dnes číst staré informace. Podívejte se na třeba na sport. Sportovní týdeník nebo magazín bez přidané publicistické hodnoty – kvalitních analýz a rozhovorů – nemá jednoduše šanci obstát v konkurenci sportovních portálů. A chápejte, že výsledky chcete zkrátka vědět hned. Takový magazín by musel mít tedy například analýzy. Ano, musel by jít dál. A to je úkol i pro noviny. Hledat variantu tak, aby byl obsah kvalitní a pro čtenáře nový, protože noviny jsou médiem, kam jdou zprávy vůbec nejpozději. Noviny by už neměly jen informovat o tom, co se stalo. To už lidé skoro zaručeně vědí. Představte si, že se něco stane v sobotu dopoledne. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se o tom dozvěděl až v pondělí z novin. Tisk musí 118
analyzovat, rozklíčovat důsledky a nabídnout něco víc, než co čtenář může najít jinde. Jak už jsem říkal, třeba i původní zjištění. Když se vrátím zpět k rozdílům mezi MF DNES a iDNES.cz a jejich provázanosti v redakcích, jak se články publikované na internetu liší od těch, co vyjdou v tištěném médiu? Například ve fotbale dojde k velkému přestupu a první kdo o tom informuje, je logicky internetový portál. Odlišuje se pak nějak později článek v novinách od toho internetového vydání? Nebo ho do MF DNES zpracuje úplně jiný redaktor? To záleží na situaci, neexistuje jediný model. Pokud se stane velká událost, je logické, že první se objeví na internetu. To, jestli ji pak napíše jeden nebo dva autoři, vyplyne až ze situace. Každé medium může mít třeba své priority, jak a kdo to má zpracovat. Kdyby se tedy hypoteticky stal velký přestup, tak to znamená vydat úvodní zprávu, že dotyčný přestupuje. Druhá věc je rozhovor. Jak k tomu přistoupí noviny, záleží i na jejich strategii. Musí totiž vycházet z toho, kolik na to mají prostoru – pochopitelně noviny jsou omezené. To je na jejich editorovi. Mohou využít oba texty, udělat z něj jeden. Nebo se zase na přestup podívat jinak, zhodnotit ho. Někdy naopak s texty pro internet pomůže kolega z tištěného média. A jak je to v případě, že se na tiskové konferenci objeví novináři z obou redakcí? Opět záleží na situaci. Jsou případy, kdy vyráží oba do terénu, protože to je důležité, každý má třeba jiný úkol, jiný cíl. Někde třeba jen proto, že jeden člověk by všechno sám nezvládl. Pomáháme si, jak to jen jde. Když už jeden redaktor pracuje na určitém tématu, měl by ho připravovat i pro kolegu z druhé redakce, aby se z toho dalo vytěžit maximum. Někdy je zase možné, že se redaktoři domluví, ten z tištěného média udělá rozhovor po telefonu, pro svou práci využije jen některé odpovědi a celá verze se naopak objeví na internetu. Vychází se vždy totiž především z konkrétní situace, události a potřeb daných médií. Konkrétně iDNES.cz se zavedl takzvanou iDNES.tv, což je jakýsi zástupce internetové televize. Jak vůbec vnímáte funkci televize na internetu? Bude v budoucnu reálně konkurovat klasické televizi? 119
Internetová televize je samozřejmě krok vpřed a je to skutečně nezadržitelný krok. Ideální a kvalitní článek na internetu by už dnes měl být pokud možno vybaven multimediálně. Nejde jen o klasický text s fotografiemi, to platilo dřív, ale k dispozici by mělo být i audio a video. V případě internetu záleží především na kvalitě připojení, do jaké míry se záběry k čtenáři dostane. Video se ovšem stává velmi důležitou částí, cenné jsou i videopřenosy nebo přenosy z tiskových konferencí. Své kouzlo má i videorozhovor, kde daného člověka můžete vidět. Sledujete, jakým způsobem host při rozhovoru mluví, jak se vyjadřuje i neverbálně, nebo v jaké atmosféře se interview odehrává. Je to pochopitelně úplně jiný a komplexnější vjem. Představte si, že se třeba fotbalový kouč vrátí k trénování po několika letech. To, že ho uvidíte, uslyšíte mluvit, vám zase toho člověka výrazně přiblíží, připomene. Troufám si tvrdit, že video má svou velkou perspektivu. Jestli však může internetová televize vytlačit klasickou? Myslím, že zatím ne. Proč? Může ji sice oslabit, ale záleží především na tom, do jaké míry se povede produkt vytvořit. Ve sportu je například mnoho věcí omezeno právy, která si zatím mohou dovolit jen televize. Sice se stále hledají cesty, jak se prosadit, a jako příklad může sloužit vysílání z fotbalové a hokejové ligy. Faktem je, že čím více obsahu bude na internetu, tím více to bude suplovat roli televize. Dnes už se tam objevují i seriály, na kterých televize staví. Lidé například doteď spěchali domů na osmou hodinu, aby stihli začátek seriálu, teď ale nemusí, protože si ho mohou pustit na internetu později. To může televizi oslabit. Do jaké míry, si netroufám říct. Pojďme ještě zpět k TV a přenosům. iDNES.cz spolupracuje s portálem Fotbalživě.cz, kde se vysílají všechny přenosy z nejvyšší fotbalové domácí soutěže. Jak vnímáte výhodu, že si můžete pustit více těch fotbalových přenosů najednou, zatímco v TV máte k dispozici maximálně jenom jeden a to ještě ten, který je vám vybrán. Fotbalživě.cz a nabídka, která se tam nachází, je nesporným plusem. I zde je ale mnoho aspektů, například kvalita připojení. Ne na všech stadionech to vždy úplně fungovalo, nebo tam byla prodleva s připojením. Stejně tak roste i nárok na 120
kvalitu, která není vždy naprosto stoprocentní. Záleží také, na jaké ploše se na zápas díváte. Když to srovnám třeba se stopalcovou úhlopříčkou televize, tak je to zase zcela jiný zážitek. Nebo máte určitý fenomén, kdy lidé chodí sledovat zápasy společně. Je to ale výhoda navíc pro čtenáře, který chce přepínat. Má například puštěný zápas jako podkres, a když v jiném okně slyší, že se něco děje, klikne si zpátky. Rozhodně to dává větší šanci ve výběru. Jak jste zmínil stopalcovou televizi, tak mě napadla otázka týkající se tradiční segmentace. Vezmeme-li případ tištěných novin, tak ty jsou spjaty třeba s kavárenským prostředím nebo s dopravními prostředky. Napadá vás nějaká skupina čtenářů, která sleduje internet? Samozřejmě existují sociální skupiny, z nichž vychází čtenář sportovního zpravodajství. Jako příklad bych uvedl skupinu mužů ve věku od devatenácti do čtyřiceti let. A celkově internet, lze určit skupinu lidí? Vycházejme třeba jen z toho, že základní podmínkou pro konzumaci internetového obsahu je možnost se k němu dostat, tedy připojit se k síti. A je jedno, jestli je to v práci nebo doma. Kdo touto možností disponuje, tak už se nějakou formou na internetu pohybuje. Netroufnu si ale říci, jaká sociální skupina by to mohla být. Myslím si, že v první fázi, by to mohli být lidé z velkých měst, kde je nejlepší připojení, nebo lidé, kteří pracují s počítačem pravidelně. V dnešní době se internet rozšiřuje dále, dobré připojení začíná být i na vesnicích, čímž logicky počet potencionálních čtenářů narůstá. Sledujete trendy internetových redakcí v zahraničí, jako jsou například BBC nebo Skysports? Trendy pochopitelně sledujeme, nemůžete se spolehnout jen na vlastní invenci. Někdy může jít o grafickou podobu, o nějakou fintu, anebo i o sbližování redakcí. Před pár lety byli zástupci vedení redakce MF DNES a iDNES.cz na zahraniční cestě v Anglii, aby se podívali, jak tamní média pracují, respektive jak tam funguje spolupráce on-line deníku a printového zpravodajství. Inspirace se snahou využít zkušeností a poučit se z nich tu je. 121
Zmínili jsme již trendy, které se dnes hojně používají, jako je využití interaktivity, videa nebo grafiky. Myslíte si, že se půjde ještě dál a objeví se trendy, které posunou internet ještě vpřed? Co jste jmenoval vy, to je jen určitá část prvotních produktů. Ale nepochybuji o tom, že se objeví i další novinky. Budou možná spojené s videem, které má před sebou velkou budoucnost. Na internetu jsou v současné době přenosy jen z určitých událostí. Je však jen otázka času, kdy internet bude natolik technicky zdatný, aby zvládl pojmout těch přenosů daleko víc. Může skutečně dojít i k reálné konkurenci televize, která teď vysílá kontinuálně. A troufnu si říci, že se bude zvyšovat i kvalita obsahu. Může jít tedy o takový stavební kámen, na který se budou nabalovat další a další? Proč ne. Ta možnost tady je a je to otázka času. Nezvrtne se to však v televizi? Aby se z toho nestala jen ryze internetová TV, která by nabízela čtenářům pouze přenosy. Ve finále to třeba bude dobrý multimediální mix. Je jasné, že některý obsah bude v televizi exkluzivní a přeci jen nezachytíte úplně vše. Když děláte on-line reportáž, tak to také není stenozáznam. Písmenka z internetu v dohledné době určitě nezmizí, nicméně videí bude třeba přibývat. Když se nyní podívám na ta daná média, tak vidím, že se každá snaží jít svou cestou, jak video postupně přidávat. Našel by se nějaký sport, který by získal díky internetu na zcela novém významu? A naopak, existuje podle vás nějaká disciplína, které například internet ubírá na akčnosti, či popularitě? Toto je velmi těžká otázka. Zjednodušeně řečeno, na internetu mám možnost si vše zpětně dohledat. Není problém, když přijdu pozdě a vidím, že je stav zápasu 1:0, tak si snadno dohledám, kdo dal gól. To například u televize moc nejde. Bavíme-li se ale o klasické textové on-line reportáži, tak ani do ní nikdy nepřenesete to, co je vidět na hřišti. A teď nemyslím, že byste nebyl schopný popsat akci, ale to, že celý zápas probíhá v emocích. Sice je v textové reportáži zachytíte, ale ne úplně. 122
Kdybyste chtěl i toto vše přenést do klávesnice, tak to bude pro jednoho člověka strašně náročné a pak časově těžko zvládnete referovat o dalších momentech utkání. Budete-li sledovat on-line reportáž z naší fotbalové ligy, tak můžete na jednotlivého hráče kliknout, zjistíte si všechny statistiky, kolikátý dal gól, kolikrát v tom to ročníku nastoupil, kolik mu je let, jestli například neslaví narozeniny, nebo tak. V televizním přenosu jste ale jen odkázaný na komentátora, a ten vám to takto detailně ne vždy řekne. Pozitivum je tedy v lepším servisu, máte daleko větší zázemí. Ale obraz je prostě obraz. Tam zase vidíte vše: akce, emoce, reakce, slyšíte ruch. To úplně srovnávat nejde. Liší se nějak práce sportovního novináře na internetu a práce novináře v tištěných médiích? Kdo z nich má podle vás lehčí roli a na kterého je zase kladen větší tlak? Na práci internetového novináře se klade větší důraz v tom, že na vše musí reagovat bezprostředně. Je vystaven i většímu tlaku z hlediska preciznosti. Při vší úctě k práci redaktora tištěných médií, když ale on napíše text, tak má většinou ještě čas na kontrolu. Na internetu musíte reagovat rychle. Takový on-line přenos je například velmi podobný komentování v televizi. Máte sice ještě možnost do něj zpětně vstoupit, ale v reálném čase lidé vidí to, co napíšete – tedy i každý překlep. Opakem ale třeba může být uzávěrka. Tam je zase pod daleko větším tlakem píšící redaktor tištěného média. Nebo když se stane něco převratného, na internetu je jednoduché dostat daný článek okamžitě na první stranu zpravodajství, na homepage. Noviny se ale musí celé přelomit. A jak jsem již zmínil dříve, jejich pracovníci musí nabízet ve svém zpravodajství něco navíc, jako jsou analýzy. Internetový novinář by měl být sice rychlejší, ale v případě nové události má i výhodu, že napíše: Podrobnosti připravujeme a mezitím článek doplňuje. Samozřejmě, ale v tu chvíli je pod velkým tlakem. Čtenáře nemůžete nechat dlouho čekat, ale musí skutečně zmíněné podrobnosti hodně rychle připravit a dodat – nejlépe postupně. Výhodou internetu je, že když situace popisovaná v článku nabere jiný směr, pak samozřejmě můžete ihned vydat aktualizovanou zprávu. U novin je ale taková situace velmi nepříjemná. Představte si, že 123
v novinách ráno vyjde, že někdo se má třeba ujmout nějakého úřadu, ale ještě během nočních jednáních dojde ke zvratu a už ráno víte, že večerní informace není správná. S tím v novinách už nikdo nic neudělá. Někdy je to velmi nevděčné. Na závěr bych se vás proto chtěl zeptat na téma týkající se fenoménu blogů. Každý zpravodajský portál, jako je například iDNES.cz má své blogery, kterým dává prostor k vyjádření. Díky této volbě může být dnes novinářem opravdu každý. Nebojíte se, že by to mohlo být postupné vytlačování žurnalistů? Přiznám se, že se na blogy dívám ze dvou stran. Je to ideální forma pro čtenáře, aby mohl vyjádřit svůj osobní názor, postřeh nebo zážitek, o který by se chtěl podělit. Ale pro mě není tolik věrohodný na rozdíl od zpráv, které najdete v novinách nebo na zpravodajských portálech. Mohl byste to prosím více upřesnit? Blog je pro mě prostor libovolného čtenáře, aby se mohl vyjádřit. On není v pozici novináře, který by měl ctít určité žurnalistické postupy a profesní etiku. Blog může psát kdokoli, kdo respektuje jejich vnitři pravidla. Pro mě je pozitivní v tom, že čtenář může nabídnout svůj vlastní pohled. Třeba se může týkat sportovní události, kterou vidí svýma očima a nabídne jiný pohled než můj novinářský. Když má autor nějaký názor, vysvětlí ho, má to pro mě vypovídací hodnotu, pak proč ne? Takový blog má podle mě význam. A kdyby si zde někdo vzal příklad z Huffington Post, tedy chtěl by si otevřít svůj blog a založit na něm zpravodajství, myslíte, že by se uchytil? To nedokážu říct. Ale pokud se podívám na české blogy, jsou spíš jen názorovou platformou a reagují na už medializované události. Pro zpravodajství by mohly být užitečné jen ve výjimečných případech. Třeba v případě blogů jako malých lokálních zpráv.
124
Asi by byla podstatnou složkou důvěryhodnost. Nepochybně. Když si teď čtu blog, zkrátka předpokládám, že nemusí obsahovat jen pravdivé a objektivní informace, protože se může jednat o subjektivní pohled daného autora. A co kdyby se blog tvářil jako seriózní zpravodajství? Nevím, jestli to tak lze brát. Pokud já osobně hledám seriózní informace, pak si vyberu zpravodajství s osvědčenou značkou. Pro mě jsou blogy především názorem či komentářem, ale nevnímám je jako hodnotnou zprávu z novinářského pohledu. V mých očích blogy nesplnily očekávání, že by samy nastolovaly nová témata a agendu. Jiná situace nastane, pokud hledám komentář či pohled fundovaného odborníka. V takovém případě se na sloupek experta rád podívám.
125
ROZHOVOR S JAKUBEM UNGEREM, ŠÉFREDAKTOREM DENÍKU AKTUÁLNĚ.CZ (zástupce ryze internetového média) Před rozjezdem Aktuálně.cz působil čtyři roky v Hospodářských novinách, kde končil jako zástupce šéfredaktora. V druhé polovině 90. let pracoval v redakci časopisu Týden, poté v domácím zpravodajství MF Dnes. Na jaře 2006 převzal od druhého ze spoluautorů projektu Aktuálně.cz Romana Galla pozici ředitele vydavatelství portálu Centrum.cz, v květnu 2008 se stal obsahovým ředitelem nově vzniklého mediálního koncernu Centrum Holdings. Od září 2009 se souběžně ujal šéfredaktorského kormidla a odpovědnosti za strategický rozvoj deníku. 28
Aktuálně.cz je na českém trhu klasickým příkladem ryzího internetového deníku. Prozraďte prosím, jaká byla hlavní motivace pro jeho vznik? Internetový deník Aktuálně.cz vznikl koncem roku 2005, tedy v době, kdy se v České republice potkaly dva souběžné faktory. Jednak se poněkud zacyklil tradiční mediální trh – téměř všechna hlavní zpravodajská média se postupně vydala cestou víceméně podobných typů obsahu. Poněkud rezignovala na pracné – a z pohledu čtenosti méně masové – zjišťování původních seriózních informací z politiky či společnosti, přičemž zdaleka nemám na mysli jen čistokrevnou investigaci. Tento náročnější typ práce začaly vytlačovat formálně i profesně jednodušší, stravitelnější a zábavnější formy zpravodajství. No, a shodou okolností tato proměna začala být markantní v době, kdy mediálně vyspělé země začaly žít nástupem tzv. nových médií, a i česká veřejnost už začala většinově vnímat internet jako nový druh nosiče informací. Tyto vlivy spojily dohromady několik zkušených novinářů, kteří si – navzdory v té době omezeným znalostem provozních modelů a možných forem on-line informací – řekli, že stojí za to po letech zariskovat. Byl zde viditelný prostor a profesionální víra, že když bude ten tým schopen dělat kvalitně klasickou novinářskou práci, tak by mu internet měl poskytnout mnoho výhod, jak o svých zjištěních okamžitě zpravit velkou skupinu čtenářů.
28 www.aktualne.cz
126
Nejdůležitější motivací tedy byla touha po otevření většího prostoru pro investigaci a původního zpravodajství? Ano. Tým kolem mě a Romana Galla spojilo zejména zjištění, že se z českého prostředí vytrácí kvalitní novinářský produkt, který bazíruje na tom, aby zpravodajství bylo přesné, aktuální a pokud možno původní. Vždyť zpráva má ve své podstatě symbolizovat něco nového. Nejde přeci o to, aby všechny deníky, televize či servery přebíraly totéž agenturní zpravodajství. To jich tu pak tolik nemusí být. Proč se však jako hlavní komunikativní nástroj zvolil internet. Co vás vedlo k tomu, že jste nezaložili třeba další klasický tištěný deník? Podstatnou věcí, která je povahou toho média, je rychlost v poskytování a přijímání informací. Pro novináře i konzumenta obsahu často klíčová věc. Druhým faktorem při rozhodování byla logicky úvaha, jak s co největším efektem a přitom co nejjednodušeji spustit zcela nový deník, který má ambici zasáhnout velkou skupinu lidí. Tady je asi dobré připomenout, že s výjimkou TV Nova se od druhé poloviny 90. let minulého století nepodařilo v Česku úspěšně rozjet a provozovat opravdu viditelné nové zpravodajské médium. Řada pokusů skončila nevalně. A Aktuálně.cz byla ještě 30. října 2005 zcela neznámá značka. Jít tradiční cestou představovalo ekonomická a provozní rizika, na něž už doplatili mnozí předchůdci. Samotné vydávání novin je relativně komplikovaná, průmyslová záležitost. Jde i o velmi nákladný proces. Stejně tak komplikovanou věcí je provoz televize. I proto tedy vyhrál internet. Ani zde není úplně snadné programovat a provozovat webové stránky, zejména když má člověk speciální požadavky, ale je to mnohonásobně levnější a dynamičtější záležitost. Na stavbu i samotný provoz stačí i celkem malý tým. Některé drobné změny v konceptu se navíc dají dělat i z chvíle na chvíli, což třeba není u televizních schémat až tak možné. A u tak nového typu podnikání, jakým ryze internetové vydavatelství stále je, je schopnost pružně, nenákladně a přitom ve vysoké kvalitě reagovat na nutné změny, životně důležitá vlastnost. Zvažovalo však někdy vedení Aktuálně.cz, že by zavedlo svůj tištěný deník? Byly případně i nějaké konkrétní projekty?
127
Zvažovali jsme různé modely. Ve dvou případech jsme dokonce dodávali obsah pro klasické noviny. Můžete prosím zmínit, o jaké noviny šlo? Šlo o tehdejší regionální noviny Deník a o bezplatný deník Metro, tehdy nezávislý. Dnes už ho vlastní vydavatelství Mafra, kterému patří i MF Dnes, Lidové noviny či iDnes.cz. Jak takový provoz fungoval? Starali jsme se o dodávku ´novinového obsahu´ souběžně s naším on-line provozem. Vzhledem k tomu, že většina obsahu na Aktuálně.cz je původní, mohli jsme bez omezení vybírat obsahy, které v těchto dvou denících vyšly druhý den. Samozřejmě jsme v rámci nejrůznějších konceptů i sami zvažovali, že bychom mohli vydávat tištěnou podobu vlastních zpráv. Vývoj trhu to ale prozatím odvál stranou – v posledních dvou letech je myslím dobře vidět, kde jsou slabiny tištěných deníků. Pod tlakem nových médií – a nepochybně i finanční krize – prudce klesají náklady, výnosy z reklamních příjmů, čtenost i další věci s tím spojené. Tištěné deníky se ocitly v operativně nepříjemné situaci, která nazrávala dlouhé roky. A horečně hledají cesty, jak zastaralé modely fungování oživit a zajistit si trvalou perspektivu. Když bych se ještě vrátil k počátkům Aktuálně.cz, jak to tehdy bylo se spoluprací s portálem Centrum.cz (dnes Centrum Holdings – pozn. autora)? Obě firmy tehdy sídlily ve stejné budově na Smíchově. Znamená to tedy, že se jejich spolupráce nesla od samého začátku? Bylo to tak, že Centrum.cz do toho vložilo svou hlavní titulní stránku a související služby neboli statisíce potenciálních čtenářů. A samozřejmě dodalo i zázemí internetové firmy. My jsme přinesli daný projekt, a kompetenci ten deník postavit, propagovat, provozovat a rozvíjet. Takže ano, od počátku šlo o společnou věc. Vy osobně jste pracoval jak v tištěných, tak i internetových médiích. Kde se vám pracovalo lépe? A můžete případně oba subjekty porovnat z osobního pohledu? 128
Nejlépe se mi pracuje samozřejmě tady (úsměv). Když bych pak ale měl porovnávat, tak to hlavní a jedinečné, čím poměřuji zpravodajská média, je kvalita novinářské práce. Ta byla stejně vysoká v mých předchozích působištích, ať už to byl časopis Týden ještě za Karla Hvížďaly, nebo MF Dnes konce 90. let. Práce zpravodajského novináře a týmu stojí a padá s tím, zda máte hlad se něco dozvědět, chcete jít do hloubky a své čtenáře srozumitelně a pravdivě informovat o výsledku vašeho snažení. Aby se vám práce dařila, pokoušíte se vytvořit si opravdu kvalitní kontakty. Mít nejenom mobil a e-mail, ale také ty lidi osobně znát a vědět, že oni znají vás. A že vědí, že tématu rozumíte, nebo se o to alespoň snažíte. Samotná mechanika práce je v on-line redakci pochopitelně v pár věcech odlišná. Asi to nejviditelnější, co mě až zarazilo, je produktivita. V internetových médiích se – mohu-li srovnávat – více pracuje, a to nejen v patře začínajících směnařů, ale i na úrovni špičkových redaktorů s mnohaletou praxí. Povaha toho média vás ´žene vpřed´, neustále a bez ohledu na hodinu pracovní doby. Tištěný deník vychází ráno, a novinář od dopolední porady ví, že jeho úkolem je dodat slíbený článek vpodvečer, v daném čase uzávěrky. Teoreticky, pokud se nechce snažit, nebo se mu zrovna nedaří, mu stačí odpoledne sepsat, co se kolem dané zprávy přes den odehrálo. Digitální zpravodajská média – internet, televize – mu ty informace celý den přinášejí v pestré škále. To samozřejmě může svádět k menšímu výkonu – pokud nemáte ambici svým čtenářům či divákům večer nebo ráno přinést opravdu novou zprávu, ke které jste se dostal jen vy sám a nikdo jiný. Internetový novinář se takovou informaci dozví během dne, a protože nemá absolutní jistotu, že se o ní do večera nedozví i některý konkurent, nutí ho to k rychlejší publikaci. Chce předat tu zprávu čtenářům co možná nejdříve. A pak se obratem vydává za další, nebo rozpracovává další motiv již zveřejněné informace – pomyslné uzávěrky v on-line médiu jsou nejméně tři denně. A co když se zpráva objeví těsně před uzávěrkou tištěného deníku? To je přece novinář z printového média pod obdobným časovým tlakem, jako jeho kolegové z on-line. Souhlasím. Uzávěrkové časy jsou okamžikem dne, kdy je novinář z tištěného média v podobném stresu, jako ten internetový. To platí i pro televizního reporté129
ra, těsně před hlavními zprávami. Jak už jsem ale zmínil, v internetovém světě ale obecně existují minimálně tři uzávěrky. První je hned ráno, druhá nastává okolo poledne, kdy se začínají dít první věci v zahraničí i doma a je potřeba je srozumitelně zaznamenat, a pak ta ´poslední´ je někdy odpoledne či vpodvečer – to je ta, kdy už začínají své materiály dokončovat televizní či tiskoví žurnalisté. Ale nerad bych, aby se rozdíl v přístupu k práci v on-line zploštil jen na více uzávěrek nebo rychlost. To by bylo zjednodušující, a hlavně platí: kvalitní novinařina je jen jedna, web nebo tisk je pouze distribuční technologie. Na webu jde, vzhledem k ambici být neustále maximálně aktuální sice místy o větší stres, ale zároveň je to i určitá svoboda. Žurnalista si po debatě s editorem může sám určit, kdy přesně tu hotovou informaci zveřejní. Má publikaci víc pod kontrolou. Osobně si pamatuji strach z toho, že mou zprávu, nad kterou jsem například strávil tři dny, a která se měla objevit v novinách až druhý den ráno, odvysílají ještě tentýž večer v televizních událostech. Celá práce a exkluzivita by v tom okamžiku přišla vniveč. Odlišností je ale víc. Vysledoval jsem například, jak práce v internetovém médiu podvědomě nutí novináře i k sebevzdělávání – snaží se porozumět novým technologickým trendům a webovým nebo mobilním nástrojům. Tak, aby mu pomáhali práci zefektivnit, aby mohl sám obohacovat svůj obsah dalšími prvky. Aby ho pojímal interaktivněji. K tomu vás novinářská práce v tradičním médiu tolik bezprostředně nenutí. Zmínil jste se teď o trendech. Jaké trendy například vidíte vy do budoucna? Hodně se čeká od grafik a videí. Jedním z vysledovatelných trendů, kterému osobně profesně hodně věřím, je zpracování informací do hloubky prostřednictvím kombinované interaktivní animace. Pokud je výsledkem originál. Řada médií nebo i zpravodajských agentur se už před pár lety snažila vyrábět ´jako na běžícím pásu´ různé denní animace a pak je paušálně přeprodávat, avšak s tímto modelem pohořela. Domnívám se proto, že tyto složitější a časově náročnější věci nejdou vyrábět takto paušalizovaně – je to obdobné, jako by se agentury snažily prodávat originální analýzy nebo komentáře nebo investigace jednoho deníku jeho dalším konkurentům. Nedělají to, protože vědí, že by si to žádný deník nekoupil – nevydávám přece Právo, abych měl na titulní straně otvírák MF Dnes. Stejné je to s animacemi, musí to být propracovaný 130
a ´časově odolný´ originál. Jedině tak se investice do něj vrátí, lidé se k němu budou opakovaně vracet a tudíž se jeho používání i zaplatí. Velkou budoucnost má určitě i video či sociální sítě. Fakt, že se sami uživatelé začali na internetu sdružovat, diskutovat o určitých věcech, vyměňovat si média a posouvat události dále i z hlediska obsahu, je už doložený fakt. Tudíž by byla promarněná šance to ignorovat. Takže budoucnost spočívá i v zapojení čtenáře do zpravodajství. Ano, ale člověk z redakce nesmí dopředu přistupovat s vizí, že jsou to novináři. Nejsou. Nemůžete po vašich čtenářích chtít, aby ´dělali zprávy´. Musíte jim vytvořit prostor, aby se do sledovaných a profesionálně zveřejněných událostí mohli v případě zájmu také zapojit, a obohatili je svým pohledem. A tím myslíte prostor pro diskuzi, nebo rovnou pro samostatný článek? Pro oboje. Ať pošlou fotografii třeba ze sledovaného zápasu, ať napíší svůj vlastní pohled na čistotu ulic v Praze, nebo přispějí videem z nehody. Existuje mnoho příležitostí, nesmí je vymýšlet či omezovat redakce, nevidí čtenářům do hlav. Redakce se jen má snažit vytvořit prostor a nástroje, aby se ti, co se chtějí zapojit, mohli přidat. A pak to nejpovedenější zvýrazňovat pro další čtenáře. A co třeba prostor pro český Huffington Post, pro blog, který se stal seriózním deníkem? Myslím, že i to je možné. Huffington Post se stal slavným, protože v něm jsou relevantní informace a jejich provozovatelé se naplno otevřeli světu. Doklad, že pod vrstvou takzvaných bloggerských příspěvků může být skryta precizní žurnalistika. HP řeší lokální témata, snaží se je řešit do hloubky, vyvolávat diskuze. Chová se jako médium, protože je dirigována lidmi, kteří rozumějí obsahům. A pro nás je v tom další inspirace. Sledují tuzemské servery trendy zahraničních serverů a postupují v jejich stopách?
131
Sledují. Zejména z trendů ve Spojených státech nebo Velké Británii, které mají internetový náskok, lze načerpat mnohé, co vás v přemýšlení velmi zrychlí. Online průmysl je tam o několik let starší a tudíž celý trh vyspělejší. Často přijde otázka, zda jste schopen trendy v zámoří do pár let úspěšně zrealizovat i u nás. Ale inspirovat se v tak dynamickém oboru člověk myslím musí, doba spoléhání se na jen vlastní ´geniální´ myšlenky už minula. Vraťme se ale ještě k problematice televize a tištěných médií. Má internet na to, aby tyto subjekty někdy vytlačil? Domnívám se, že televize jako typ média, u kterého si potřebujete večer jen tak sednout a něco v klidu nenáročně konzumovat, vytlačena nebude. Pasivní příjem informací má úplně jiné motivy a naplňuje jinou potřebu – nechcete nic hledat a na nic klikat, toužíte se jen dívat. A to prostě nezmizí. I když to už brzy bude aktivní obrazovka, propojená s netem, mobilem a dalšími digi vymoženostmi. Nejsem si v této chvíli jistý, jestli a jak dlouho vydrží klasické tištěné deníkové zpravodajství – ve svém současném provozním modelu a při současných nákladech. Je to možná jen debata o technologii, vydavatelé třeba najdou adekvátní a efektivnější náhradu za jeden typ nosiče, třeba e-paper. Svět zpráv se čím dál rychleji posouvá k interaktivitě, statický formát tomu nemůže odolat. Ale to neznamená automaticky křížek nad papírem. Je to podobné jako u televize. Když se člověk chce pokochat něčím fyzickým, třeba chytrými texty s krásnými fotografiemi někde u vody, je kvalita papíru neocenitelná. Zmiňme se v závěru i o sportu. Ten je v internetovém deníku jen jednou rubrikou, přesto pro něj platí stejné zákonitosti, výhody i nevýhody. Jak vidíte budoucnost internetové sportovní žurnalistiky? Myslím, že sport je pro on-line jedna ze tří – obsahově i komerčně – nejatraktivnějších věcí. Nepočítáme-li televizní přenosy, kde si divák kompenzuje pocit fandění, jako by byl na stadionu, internetová sportovní žurnalistika postupně nepochybně převálcuje všechna ostatní média. Už dnes zcela logicky začíná drtit noviny. Je to o důležitých detailech. Například zápasy na nadcházejícím fotbalovém mistrovství světa v Jižní Africe 2010, se budou hrát v tak nešťastném čase, že noviny nebudou stíhat uzávěrky a ráno budou muset přiznávat, že neznají polovinu 132
výsledků. Jenže sportovní fanoušek to potřebuje vědět hned teď. Nadto už dnes existují perfektní sportovní produkty, kde interní redakční tým investiguje, kde promítají archivní videa, kde jsou k dispozici ojedinělé animace, do hloubky provázané databáze… A vše vzniká ryze pro internet.
133
VÝZKUM POPULARITY SPORTOVNÍ INTERNETOVÉ ŽURNALISTIKY V rámci zpracování této své diplomové práce jsem se rozhodl pro provedení výzkumu za účelem zjištění POPULARITY INTERNETOVÉ SPORTOVNÍ ŽURNALISTIKY u českého obyvatelstva. Sestavil jsem proto dotazník s osmi otázkami a rozdal ho 50 lidem bez ohledu na jejich věk, pohlaví a bydliště. Jedinou hlavní podmínkou byla možnost přístupu na internet. Dotazník obsahoval tyto otázky: 1. Čtete sportovní zpravodajství na internetu nebo v tištěné podobě? 2. Jaké sportovní weby navštěvujete? 3. Který z nich je váš nejoblíbenější? Proč? 4. Co se vám na sportovním internetovém zpravodajství nejvíce líbí? Co vidíte jako výhodu? 5. Co vám na sportovním internetovém zpravodajství nejvíce vadí? 6. Co vám na sportovních internetových serverech chybí? Zlepšili byste něco? 7. Sledujete diskuze pod články? Zapojujete se do nich? 5. Jaké komunikační platformy a nástroje využíváte? Průzkum byl veden anonymně a technikou nahodilého výběru, tudíž všechny dotazníky měly šanci se dostat do konečného šetření. Tímto šetřením jsem chtěl objasnit oblíbenost internetové sportovní žurnalistiky na veřejnosti, zjistit obecné zapojení čtenáře a případně mu poskytnout prostor pro možné připomínky. Struktura skupiny dotázaných (celkem 50 respondentů): věk 16 – 24 let:
16
25 – 30 let:
18
31 – 40 let:
9
41 a více:
7
pohlaví muži:
30
ženy:
20 134
bydliště venkov:
6
město:
15
velkoměsto:
29
1. otázka ČTETE SPORTOVNÍ ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU NEBO V TIŠTĚNÉ PODOBĚ? odpovědi na internetu
22
v tištěných médiích
3
obojí
22
nečtu, o sport se nezajímám
2
v TV
1
První otázka byla výrazně ovlivněna jediným kritériem, a sice že dotazovaní respondenti museli mít přístup na internet. Za takovýchto okolností pak bylo vcelku logické, že ho využívali k zjišťování informací a případně ho prokládali s tištěnými médii. Průzkum nicméně jasně prezentoval progresivní nástup nových médií, neboť jich v součtu používalo 44 dotázaných. Ačkoliv se může zdát, že by nový trend mohl vytvořit propast pro starší generaci, z některých odpovědí je jasné, že i její zástupci začínají s internetem pracovat. Položku o ryze „tištěných médiích“ totiž zaškrtli jen dva zástupci věkové kategorie od 41 let a více. 2. otázka JAKÉ SPORTOVNÍ WEBY NAVŠTĚVUJETE? odpovědi iDnes.cz respektive Sport.idnes.cz
21
Novinky.cz respektive Sport.cz
31
Aktuálně.cz respektive Sportplus.cz
10
Deniksport.cz
3
Sportovninoviny.cz
2
Tn.cz
1 135
Týden.cz
1
Eurosport.com
1
Fotbal.cz
3
Eurofotbal.cz
2
eFotbal.cz
1
Fotbalživě.cz
2
Gambrinusliga.cz
1
Premierleague.com
1
Nhl.com
2
Nhl.cz
2
Hokej.cz
4
Khl.sk
1
Livesport.cz
1
Wrc.com
1
Crash.net
1
Ewrc.cz
1
BBC.com
1
Equichannel.cz
1
Cjf.cz
1
žádný
5
Zde mohli respondenti zahrnout více než jen jeden oblíbený web. A z jejich odpovědí je zřetelné, že škála navštívených sportovních serverů je velká. Největšímu zájmu se podle předpokladů těší renomovaná dvojice Sport.cz a SportIdnes.cz. Celá pětina dotázaných dokonce navštěvuje i sportovní rubriku deníku Aktuálně.cz. Naopak překvapivé zklamání může působit horší návštěvnost Deníku Sport, Sport.iHNed, nebo mediálně propagovaného Tn.cz. 3. otázka KTERÝ Z NICH JE VÁŠ NEJDULEŽITĚJŠÍ. PROČ? odpovědi iDnes.cz respektive Sport.idnes.cz
13
Novinky.cz respektive Sport.cz
15 136
Aktuálně.cz respektive Sportplus.cz
4
Deniksport.cz
1
Hokejživě.cz
1
Spartaforever.cz
1
Premierleague.com
1
HcPlzeň.cz
1
Nhl.com
1
Hokejživě.cz
1
Wrc.com
1
Crash.net
1
Equichannel.cz
1
žádný
10
U otázky číslo 3 respondenti často potvrdili své předchozí sympatie. Největší oblíbenosti se proto těší sportovní rubriky deníků iDnes.cz a Novinky.cz. Zatímco iDnes je mezi čtenáři často oceňován pro originální a obsáhlé zpravodajství, hned 5 lidí z 15, kteří zvolili Sport.cz, se přiznali, že ho využívají z důvodu spojení s portálem Seznam.cz. Ten totiž bývá ve většině případů i jejich domovskou stránkou. Samotná pětina dotázaných pak také uvedla, že oblíbený sportovní server jednoduše nemá. 4. otázka CO SE VÁM NA SPORTOVNÍM INTERNETOVÉM ZPRAVODAJSTVÍ NEJVÍCE LÍBÍ? CO VIDÍTE JAKO VÝHODU? odpovědi: Rychlost
21
Dostupnost
11
On-line produkty
7
Objektivnost
1
Aktuálnost
24
Multimédia
1
Přehlednost
1
Bezplatnost
3 137
Operativnost
2
Obsáhlost
2
Vyhledání souvisejících informací
1
Videozáznamy
3
Velký počet článků
1
Fotogalerie
1
nic
3
Rychlost a aktuálnost je podle většiny respondentů tou největší devizou internetového sportovního zpravodajství. Čtenáři ovšem (a možná překvapivě) vnímají i další pozitivní vlastnosti, které jim nové média přináší. V dotazníkách se proto i často skloňuje i slovo „dostupnost“, či „bezplatnost“. Dalších sedm uživatelů také velebí on-line produkty, které jim v určitých situacích mohou nahradit televizi. 5. otázka: CO SE VÁM NA SPORTOVNÍM INTERNETOVÉM ZPRAVODAJSTVÍ NEJVÍCE VADÍ? odpovědi stereotypy
1
žurnalismy
2
je to jen zpravodajství
1
vulgarita čtenářů
3
vynechávání zpráv
1
gramatické chyby v článcích
5
neodbornost novinářů
1
reklamy
6
užívání univerzálních fotografií
1
příliš kritické články
1
nutnost pouštět počítač
1
hypertextové odkazy
1
sáhodlouhé články bez spádu
1
strohost informací
1 138
nerelevantnost
2
špatná aktuálnost
1
pomalost a výpadky
1
bulvarizace
1
nic, nevím
27
I zde měli respondenti možnost napsat libovolný počet nedostatků, přesto více jak polovina z nich (27) přiznala, že jim na internetovém sportovním zpravodajství nic nevadí (případně neví). Zaznělo i několik kritických hlasů, které poukázaly na množství reklam, klišé, či gramatických chyb v některých článcích. Nešvarem je pak podle tří dotázaných také vulgarita uživatelů v diskuzích. 6. otázka CO SE VÁM NA SPORTOVNÍM INTERNETOVÉM ZPRAVODAJSTVÍ CHYBÍ? odpovědi více rozhovorů s odborníky
1
více videí
9
více fotografií
1
vytvoření sportovní TV na internetu
1
větší prostor pro názory (blogy)
1
lepší kultura jazyka
3
text bez gramatických chyb
2
on-line dívčí zápasy v bahně
1
lepší přehlednost a úprava
2
zlehčit ovládání a obsluhu
1
víc prostředků pro zapojení čtenářů
2
zaměření na méně populární sporty
1
originalita
1
snížit počet reklam
1
vylepšit kvalitu multimédií
3
zavést více videorozhovorů
1
zavést on-line sportovní hry
1 139
více humoru a osobitosti
1
více relevantních informací
1
nic, nevím
23
Internet a sportovní zpravodajství s ním spojené se podle výzkumu těší velké popularitě a celkem třiadvacet dotázaných by na jeho současné koncepci už nic neměnilo. Ostatní návrhy na vylepšení se pak velmi často mění, ovšem lze v nich i tak pozorovat současný trend, spočívající v zahrnutí více videosekvencí, či dalších multimédií. Někteří dotazovaní také poukázali na horší kvalitu jazyka, případně na určité množství gramatických chyb v článcích. 7. otázka SLEDUJETE DISKUZE POD ČLÁNKY? ZAPOJUJETE SE DO NICH? odpovědi sleduji a zapojuji se
7
sleduji, ale nezapojuji se
23
nesleduji
20
Ačkoliv interaktivita patří k budoucím silným pilířům internetu, celé dvě pětiny respondentů se k otázce číslo 7 vyjádřily, že diskusi vůbec nesleduje. Možnost vyjádřit svůj názor využívá jen sedm dotázaných. Necelá polovina účastníků průzkumu je sice sleduje, ale nezapojuje se. Důvodem jsou již dříve zmíněné nekonstruktivní, případně až vulgární příspěvky. Na ty si stěžuje hned sedm dotázaných. 8. otázka JAKÉ KOMUNIKAČNÍ PLATFORMY A NÁSTROJE VYUŽÍVÁTE? odpovědi blog
3
profil na Facebooku
32
profil na Twitteru
4
ICQ
31
Skype
30
nemám nic
10 140
Doplňující osmá otázka se měla alespoň částečně pokusit nastínit využívání současných trendů užívání vlastních interaktivních, komunikačních prostředků případně sociálních sítí. Průzkum prokázal poměrně značné zapojení, zejména tyto prostředky využívá mladší generace. Naopak deset odpovědí „nemám nic“ přiznali tři členové věkové skupiny od 30 - 40 let a také šest respondentů nad 40 let. Navzdory poslední otázce výzkum jasně prokázal, že užívání internetu a produktů s ním spojených už není jen výsadou mladší generace, ale stává se součástí života všech věkových skupin. Zároveň se i potvrdilo, že největší popularitě se těší zejména iDnes.cz a Sport.cz. Mírným překvapením je naopak horší návštěvnost stránek iHNed.cz, Deniksport.cz, či Tn.cz.
141
ZÁVĚR Cílem této práce je přiblížit problematiku, internetové sportovní žurnalistiky, která představuje odborně dosud málo prozkoumanou oblast. Pokusil jsem se skloubit teoretický a praktický přístup, abych postihl všechny podstatné aspekty. Studie je rozvržena do devíti kapitol. V teoretické části stojí v centru pozornosti všeobecný vývoj internetové žurnalistiky s důrazem na sportovní odvětví (zohledněny jsou např. socioekonomické či geopolitické faktory). Provedl jsem i analýzu trhu českých médií a jejich úroveň následně porovnal se zahraničními subjekty. V praktické části dostala prostor pro vyjádření odborná i laická veřejnost. Oslovil jsem několik renomovaných českých novinářů a položil jsem jim několik otázek týkajících se nejen internetové sportovní žurnalistiky. Z této diskuse jsem získal mnoho neocenitelných informací, které rozšířily spektrum už tak známých a dříve popsaných faktů. Pro získání názoru laické veřejnosti jsem vytvořil dotazník o osmi otázkách. Z tohoto průzkumu, který byl proveden na padesáti náhodně vybraných respondentech, vyplynulo několik závěrů: že internetové sportovní servery jsou více sledovány mužskou populací, přičemž generační rozdíly již nehrají tak primární roli, jak by se mohlo zprvu zdát. Mezi nejnavštěvovanější informační servery českých uživatelů pak patří iDnes.cz a Novinky.cz. Dá se říci, že kronika internetové sportovní žurnalistiky není prozatím tolik obsáhlá. O to více je však v posledních letech patrný její rychlý vývoj. Tento produkt západní kultury si sice svou vlastní historii stále buduje, nicméně lze velmi dobře pozorovat, že za posledních několik let získal i v České republice velmi pevné zázemí, které (soudě dle vesměs pozitivních ohlasů veřejnosti i neutuchající invence profesních složek) by se mělo v příštích letech ještě více posilovat.
142
POUŽITÁ LITERATURA Cejpek, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. Praha : Karolinum, 2005. Thompson, John B. Média a modernita. Praha : Karolinum, 2004. McLuhan, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. Brno : Jota, 2008. Děkanovský, Jan. Sport, média a mýty. Praha : Dokořán, 2008. Jirák Jan – Köpplová, Barbara. Média a společnost. Praha : Portál, 2007. Trampota, Tomáš. Zpravodajství. Praha : Portál, 2006. Kolektiv autorů. Zpravodajství v médiích. Praha : Karolinum, 2005. Russ-Mohl, Stephen – Hana Bakičová. Žurnalistika. Praha : Grada, 2005. Haškovec, Slavoj. Základy teorie a agentúrního zpravodajství. Bratislava : Novinář, 1983. Nondek, Lubomír – Lenka Řencová. Internet a jeho komerční využití. Praha : Grada, 2000. Kasser, Barbara. Internet v praxi. Brno : Softpress, 2001. Osvaldová, Barbora – Halada, Jan. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha : Libri, 2007.
Seznam použitých webových serverů Odborně zaměřené servery www.webdesign.paysoft.cz www.kurz.softex.cz http://cs.wikipedia.org www.microsoft.com www.lupa.cz www.fi.muni.cz www.earchiv.cz www.factum.cz www.rrtv.cz www.cdinucci.com http://neviditelnypes.lidovky.cz
Sportovně zaměřené servery www.idnes.cz
143
www.sport.cz www.ihned.cz www.denik.cz www.aktualne.cz www.deniksport.cz www.sportovninoviny.cz www.efotbal.cz www.lidovky.cz www.ct24.cz www.tn.cz www.neris.cz www.rozhlas.cz www.reflex.cz www.tyden.cz www.fotbalživě.cz www.hokejživě.cz www.fotbal.cz www.eurofotbal.cz www.onlajny.cz www.hokej.cz www.formule.cz www.tenisportál.cz www.skyports.com www.bbc.com www.eurosport.com www.independent.co.uk www.guardian.co.uk www.dailymail.co.uk www.times.co.uk
144
www.kicker.de www.marca.com www.as.com www.espn.com www.yahoo.com www.usatoday.com www.washingtonpost.com www.nytimes.com www.tsn.ca www.gazzetta.it www.corrieredellosport.it www.tuttosport.com www.lequippe.fr www.sovsport.ru www.sport.sk www.sme.sk www.goal.com www.autosport.com www.youtube.com www.livescore.com
145
Klára Jelenová
GENERACE FACEBOOKU ANEB ŽIVOT ON-LINE
146
147
OBSAH ÚVOD / 148 SOCIÁLNÍ SÍTĚ / 150 ANALÝZA FACEBOOKU / 159 VLASTNÍ PRŮZKUM VEŘEJNOSTI / 184 ZÁVĚR / 201 POUŽITÁ LITERATURA / 202
148
ÚVOD Dnešní mladá generace vyrůstá v symbióze s informačními technologiemi. Počítač, přístup k Internetu, mobilní telefon, to vše je dnes takřka přirozenou výbavou moderního mladého člověka. Především Internet jim poskytuje nevyčerpatelný obsah informací a zábavy. V posledních letech se objevil nový internetový trend – sociální sítě. Nejvýraznější z nich je bezpochyby Facebook, dnes největší sociální síť na světě. Facebook způsobil doslova celosvětovou mánii. Dalo by se říci, že je jedním z historických milníků ve vývoji komunikace a sdílení informací mezi lidmi. Facebook změnil svět takovým způsobem, že bychom mohli rozdělovat dobu na „před“ a „po“ Facebooku. V souvislosti s Facebookem se stále častěji můžeme setkat s výrazem „generace Facebooku“. Co je tímto pojmem myšleno? A kdo k této generaci vlastně patří? Neexistuje žádná přesná definice, která by to jasně formulovala. Většinou se o generaci Facebooku mluví ve spojitosti s mladými lidmi, kteří mají profil na této sociální síti. Svůj profil využívají ke komunikaci s přáteli, sdílení multimediálních souborů, zábavě, ale i vyjádření svých názorů a pořádání akcí od oslav narozenin po protivládní demonstrace. Součástí jejich reality je virtuální život – život online. A právě této generaci se budu věnovat. K efektivnímu dosažení určeného cíle jsem práci rozdělila do tří tematických kapitol v následujícím pořadí: Sociální sítě, Analýza Facebooku a Vlastní průzkum veřejnosti. První kapitola se zabývá sociálními sítěmi obecně. Nejdříve objasňuje, co znamená a jak vznikl pojem „sociální síť“, jak zní teorie sociální sítě a kdo všechno se zabýval jejím studiem. Druhá část kapitoly se věnuje sociálním sítím na Internetu. Popisuje jejich vývoj v historickém kontextu, typy sítí, jejich společné znaky a na závěr se zmiňuje o několika světově nejznámějších sociálních sítích. Druhá kapitola se zabývá analýzou Facebooku v souvislosti s mladou generací. Nejdříve přináší informace o vývoji Facebooku od vzniku až po současnost. Poté popisuje základní funkce Facebooku. Následují podkapitoly pojednávající o Facebooku ve vztahu k politice, osobnostem a marketingu. Dále se věnuje hroz-
149
bám Facebooku a jejich prevenci. Zmiňuje se také o Facebooku v České republice a na závěr přináší polemiku o budoucnosti Facebooku. Práci uzavírá třetí kapitola, kterou tvoří vlastní průzkum veřejnosti aplikovaný na české uživatele Facebooku ve věku 17–26 let. Kapitola nejdříve vysvětluje metodologii průzkumu, poté přináší výsledky průzkumu a na závěr vyhodnocení průzkumu a určených hypotéz. Dříve než se čtenář ponoří do čtení této práce, chtěla bych upozornit na to, že Facebook je velice živé médium, a proto všechny informace, se kterými jsem pracovala v průběhu psaní, nemusejí být aktuální po jejím odevzdání.
150
SOCIÁLNÍ SÍTĚ Sociální sítě jsou dnes tématem číslo jedna. Zdá se, jako by se najednou zničehonic objevily a vstoupily do našich každodenních životů, ať chceme či nechceme. Sociální sítě ale nejsou objevem 21. století. Nejeden z nás si tak občas položí otázky: Kde se tu vzaly? Kdo je vymyslel? A co to vlastně je, ta sociální síť? Abychom porozuměli sociálním sítím v dnešním slova smyslu, musíme se vrátit až o století zpátky do historie. Do doby, kdy se myšlenka sociálních sítí zrodila. Celou první kapitolu budeme věnovat sociálním sítím od jejich počátku až po současnost. Nejdříve si povíme, co znamená a jak vznikl pojem „sociální síť“, jak zní teorie sociální sítě a kdo všechno se zabýval jejím studiem. V druhé polovině kapitoly se budeme věnovat tématu mnohem známějšímu a aktuálnějšímu, a to sociálním sítím na Internetu. Podíváme se na jejich vývoj v historickém kontextu, určíme si typy sítí, společné znaky a zmíníme se o několika světově nejznámějších. POJEM „SOCIÁLNÍ SÍŤ“ Pojem „sociální síť“ si dnes většina z nás spojí s Internetem, weby a především internetovou službou Facebook. Přitom samotný pojem nepochází z oblasti informatiky, ale ze sociologie. Poprvé ho použil sociolog J. A. Barnes ve své knize Class and Committees in a Norwegian Island Parish z roku 1954, kde popsal složité společenské vztahy zkoumané v norské rybářské vesnici.29 V jeho pojetí byla sociální síť definována jako společenská struktura uzlů, které představují jednotlivce nebo organizace. Tyto uzly jsou vzájemně propojeny prostřednictvím různých sociálních vztahů od příležitostných známostí až po úzké rodinné vazby.30 Pokud bychom tuto definici chtěli zjednodušit vlastními slovy, řekneme, že sociální síť označovala skupinu lidí propojených vzájemnými vazbami. Původní anglický termín „Social Network“ má v českém jazyce více ekvivalentů. Nejčastěji se překládá jako „sociální síť“. Angličtináři ale vědí, že přesnější název zní jako „společenská síť“. Oba termíny se hojně používají jak v literatuře, tak 29 Roos, Dave. How Social Networks Work. [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z www: . 30 SociologyIndex.com. Social Network. [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z www: .
151
v médiích tištěných i elektronických. Dále se můžeme setkat s názvem „komunitní síť“ nebo „komunita“. V rámci internetových „Social Networks“ budeme používat výraz „sociální síť“, který je v praxi nejfrekventovanější. TEORIE SOCIÁLNÍ SÍTĚ Na základě zavedení Barnesova pojmu vznikla „teorie sociální sítě“ (Social Network Theory). Ta nahlíží na společenské vztahy z hlediska uzlů („nodes“) a vazeb („ties“). Uzly představují jednotlivé aktéry v rámci sítí a vazby vyjadřují jejich vzájemné vztahy. Mezi uzly existuje mnoho druhů vazeb. Jednoduše řečeno, sociální síť je mapou všech vazeb mezi uzly. Uzly, se kterými je jednotlivec takto spojen, jsou společenskými kontakty daného jednotlivce. Síť může být také použita k určení sociálního kapitálu jednotlivých aktérů. Tyto návrhy jsou často zobrazeny v sociálním síťovém diagramu, kde jsou uzly znázorněny body a vazby linkami.
Obr. 1: Příklad sociálního síťového diagramu
Síla teorie sociální sítě vychází z rozdílu oproti tradičním sociologickým studiím, které předpokládají, že to jsou vlastnosti jednotlivých aktérů, na kterých záleží. Teorie sociální sítě vytváří alternativní pohled, kde jsou vlastnosti jedinců méně důležité než jejich vztahy a vazby s dalšími aktéry v rámci sítě.31
31 Wade, Mike. Social Network Theory. [on-line]. [cit. 2011-02-21]. Dostupné z www: .
152
Studiem sociálních sítí se zabývalo mnoho dalších sociologů 20. století. Za jejich předchůdce je považován německý filozof George Simmel, jehož díla o socializaci z přelomu 19. a 20. století obsahují myšlenky, které by se daly aplikovat i na dnešní sociální sítě. K významným sociologům patřili Dr. J. L. Moreno, jenž se věnoval systematické analýze tohoto pojmu, a Harvardská skupina pod vedením Lloyda Warnera a Eltona Mayo, která blíže zkoumala vztahy uvnitř sítí.32 Zajímavý objev v tomto oboru učinil americký sociální psycholog Stanley Milgram. Jeho experiment „The Small World Problem“ z roku 1967 vedl ke zjištění, že každého člověka na světě dělí od kohokoliv dalšího řetězec průměrně šesti osob. Tato teorie je známá pod názvem „Six Degrees of Separation“. Milgram svým nečekaným výsledkem potvrdil „fenomén malého světa“ a objasnil povahu moderního světa jakožto obrovské sítě vztahů navzájem propletených.33 Představa, že nás dělí pouze „šest kroků od sebe“ s kýmkoliv na světě byla na konci 60. let šokující a zároveň velice inspirativní. Není divu, že jedna z prvních sociálních sítí na Internetu byla pojmenována podle Milgramova experimentu jako SixDegrees.com. O tom si ale povíme až v příští kapitole Sociální sítě na Internetu, konkrétně v podkapitole věnované jejich historii. SOCIÁLNÍ SÍTĚ NA INTERNETU S rychlým technologickým pokrokem druhé poloviny 20. století a vznikem Internetu se myšlenka společenských vztahů z „uzlů a vazeb“ začala postupně přesouvat z reality do virtuality. Původní sociologický pojem sociální síť se rozšířil do oblasti informatiky, kde získal zcela nový význam. Sociální sítě, známé také pod názvem „sociální médium“, se staly novým nástrojem ke komunikaci. Už to nebyla pouze „stará média“ jako noviny, rozhlas a televize, která nás informovala o dění ve světě. V posledním desetiletí hrají významnou roli „nová média“, která přinesla revoluci v podávání a přijímání informace. Ta spočívá v rychlosti sdělení, šíření informace a zpětné vazbě. Každý z nás se může zapojit, vyjádřit svůj názor a tím mít možnost ovlivnit události kolem nás. Sociální sítě nám tohle všechno umožňují. To ale neznamená, že by tradiční média od počátku 21. století směřovala ke svému zániku. 32 Platko, Ondřej. Sociální sítě – 1.díl. [on-line]. [cit. 2011-02-21]. Dostupné z www: . 33 Wikipedia.cz. Stanley Milgram. [on-line]. [cit. 2011-02-23]. Dostupné z www www: .
153
Ba naopak. S nástupem Internetu, webů a sociálních sítí si uvědomila, že pokud chce obstát v konkurenci „nových médií“, musí s nimi držet krok. Důsledkem se stala inovace „starých médií“. Tištěné noviny začaly vycházet v elektronické podobě na internetových serverech, rozhlas i televize založily své vlastní webové stránky s audio a video soubory. Teprve v nedávné době došlo i k propojení se sociálními sítěmi, které umožňují interakci čtenáře, posluchače i diváka. Zdá se, že svět už nebude nikdy nudný. Sociální sítě, jak je známe dnes, jsou fenoménem doby. Jedná se o obrovské komunitní weby, které sdružují miliony lidí po celém světě. Každý uživatel sociální sítě má svůj vlastní profil a sám si určuje jeho obsah. Podle zájmu si přidává další uživatele mezi své přátele a tím vytváří síť vztahů, jejímž centrem je on sám. Základní princip sociálních sítí spočívá ve sdílení různých informací mezi jejími členy. K nejčastěji sdíleným informacím patří například fotografie, videa, odkazy, poznámky nebo krátké textové zprávy. Informace zveřejněné na sociálních sítích vypadají jako „live“ přenos ze života jejích uživatelů. Bezprostředně po jejich publikaci se totiž zpřístupní dalším uživatelům, a ti tak mohou s tvůrcem informace doslova minutu po minutě prožívat jeho život. A tím to nekončí. Mohou se do něj dokonce zapojit třeba svým komentářem, a tak vytvářet sociální interakce. Zní to jako sci-fi? Možná. Je to ale virtuální realita současnosti. Používání sociálních sítí je jednoduché a nabízí nepřeberné množství možností, jak na nich trávit čas. Proto si získaly ohromnou popularitu a neustálý nárůst nových uživatelů o tom jen svědčí. Nejpočetnější skupinu uživatelů tvoří mladí lidé. A není se čemu divit, vždyť vyrůstají v éře Internetu. Dnes už nestačí mít jeden vlastní život. Stále více lidí žije ten „druhý“ ve virtuálním světě – ve světě, kde neexistují hranice. V následujících podkapitolách se budeme zabývat historií internetových sociálních sítí, jejich typy, společnými znaky a na konec se seznámíme s některými celosvětově nejznámějšími – MySpace, Twitter, LinkedIn. HISTORIE
Sociální sítě se začaly rozvíjet v polovině 90. let s rozšířením internetového připojení. Jejich počátky ale sahají o několik let dříve do doby, kdy byl Internet ještě neznámým pojmem. Za předchůdce sociálních médií lze považovat služby jako 154
Usenet, LISTSERV a ARPANET. Nejvýznamnější z nich byla počítačová síť ARPANET, která vznikla pro potřeby americké armády.34 Její členové spolu komunikovali v rámci sítě pomocí odesílání vzkazů na vzdálené počítače. Byl to první krok ke vzniku sítě, kterou dnes známe jako Internet. Další posun ve vývoji přinesla 80. léta a vynalezení IRC (Internet Relay Chat), což sloužilo ke komunikaci v reálném čase, tzv. chatu. Následovaly služby the WELL, Tripod a GeoCities, které umožňovaly jednoduchou webovou prezentaci, posílání zpráv mezi uživateli a jednoduché chaty. Stále se zdokonalující počítače, elektronická pošta, IRC a další technologie daly za vznik Internetu. Zlom přišel v roce 1990, kdy britský vědec Tim Berners-Lee vytvořil jako první webový prohlížeč pod názvem „World Wide Web“ (WWW).35 Připojení na Internet začalo být dostupné čím dál tím více lidem, což vedlo k rozšíření elektronická pošty a vytváření vlastních webových stránek, tzv. blogů. Cesta ke vzniku sociálních sítí, jak je známe dnes, byla otevřená. Za vůbec první sociální síť v dnešním slova smyslu je považována Classmates.com, kterou vytvořil Randy Conrads v roce 1995. Jejím účelem bylo pomáhat registrovaným uživatelům s hledáním a udržením vztahů mezi spolužáky, studenty a jinými známými. Ve své době byla velice populární. Dnes má na Classmates.com profil asi 40 milionů lidí pocházejících především ze Spojených států amerických a Kanady.36 Vznik další sociální sítě na sebe nenechal dlouho čekat. Stalo se tak v roce 1997, kdy Adam Weinreich založil SixDegrees.com. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, název získala podle experimentu Stanleyho Milgrama a z myšlenky „šest kroků od sebe“ také vycházela. SixDegrees.com nabízela jako první kombinaci funkcí, kterými jsou dnes běžně vybaveny moderní sociální sítě. Uživatelé měli vlastní profil, mohli si psát zprávy se svými přáteli a posílat pozvánky ostatním, aby se přidali na síť. Během svého působení měla síť pouze milion uživatelů a po pár letech zanikla. Koncepce SixDegrees.com byla dobrá, ale webové
34 Platko, Ondřej. Sociální sítě – 1.díl. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z www www: . 35 Sociálnísítě.cz. Historie sociálních sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z www www: . 36 Sociálnísítě.cz. Historie sociálních sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z www: .
155
technologie té doby nebyly vyvinuty tak, aby mohly podporovat funkce potřebné k úspěchu aplikací.37 Ten pravý čas pro vznik moderních sociálních sítí přišel na počátku nového tisíciletí. V roce 2002 vznikl Friendster, který se stal prvním velkým hráčem na poli sociálních sítí. Friendster si získal 90 milionů uživatelů.38 Jeho úspěch byl obrovský, ale ani to nestačilo k místu na výsluní. Brzo ho totiž zastínil „boom“ nových sociálních sítí 21. století. Ten se stal základním kamenem pro vznik „webu 2.0“ – nové generace webových služeb, stránek, komunit a aplikací, který v roce 2004 pojmenoval Tim O’Reilly. Web 2.0 umožňuje uživateli podílet se na tvorbě obsahu a jeho sdílení.39 Na jeho koncepci stojí i jednotlivé sociální sítě, které od té doby až po současnost vznikaly. Mezi ty nejznámější patří MySpace, Twitter, LinkedIn a dnes největší sociální síť na světě Facebook. To bychom ale předbíhali v tématu. Nejdříve si vyjmenujeme typy a společné znaky sociálních sítí. TYPY SÍTÍ
Na Internetu najdeme velké množství sociálních sítí s různými vazbami, které v nich panují. Podle nich lze rozdělit sociální sítě do následujících typů:40obecné, specializované, otevřené a uzavřené. V obecných sítích se nachází vazby různorodé. Můžeme být něčí přítel, příbuzný, známý, kolega apod. Mezi takové sociální sítě patří Facebook, Twitter nebo MySpace. Specializované sítě se zaměřují na konkrétní oblast, za jejímž účelem se na ní sdružují její uživatelé. Mohou to být současní i bývalí spolužáci, sportovci, fotografové apod. Mezi tyto sítě patří LinkedIn (profesní kontakty), DeviantArt (umělecká komunita) nebo Spolužáci.cz (třídy). Do otevřené sociální sítě se může přihlásit každý, kdo se zaregistruje. (např. Facebook, Twitter, MySpace apod.)
37 Prall, Laura. SixDegrees.com – Social Networking In It‘s Infancy. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z www: . 38 Čížek, Jakub. Generace sociálních dětí. [on-line]. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z www: . 39 Symbio.cz. Web 2.0. [on-line]. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z www: . 40 Platko, Ondřej. Sociální sítě 2.díl, společné prvky. Typy sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z www: .
156
Do uzavřené sociální sítě se dostanou pouze konkrétní osoby, které například pracují ve firmě nebo obdrží pozvánku. Uzavřené sítě mohou vznikat i v rámci otevřených (např. v rámci Skupin na Facebooku „jen na pozvánku“). SPOLEČNÉ ZNAKY SÍTÍ
Sociálních sítí je na Internetu nespočet. Každá z nich má jedinečnou grafickou podobu a rozmanitý obsah, ale funkcemi se neliší. Ve své podstatě mají sociální sítě několik společných znaků. Mezi ně patří následující:41 sdružování lidí, profil a komunikace. Lidé se sdružují do komunit po stovkách, tisících a milionech za účelem komunikace, sdílení, prezentace, zábavy apod. Uvnitř sítí spolu vytvářejí vazby, které mezi sebou sami vytvářejí. Ve většině případů musí být přidání do přátel potvrzeno z obou stran. Každý uživatel má vlastní profilovou stránku, na které se většinou nachází jeho osobní údaje, fotka, krátké informace o jeho osobě, zaměstnání, vzdělání, stav, záliby, seznam uživatelů, kteří mají vazbu s danou osobou apod. Uživatel si obvykle může zvolit, zda dané informace budou veřejné, a tak viditelné ostatním uživatelům. Základním nástrojem sociálních sítí je komunikace. Ta je zde možná dvěma způsoby. První způsob je komunikace přímé zprávy, která probíhá pouze mezi odesílatelem a příjemcem podobně jako e-mail nebo soukromé zprávy. Druhý způsob spočívá v hromadném rozesílání. Jde třeba o napsání statusu, komentáře, poslání videa nebo odkazu uživatelem, kdy se obsah sdělení automaticky ukáže všem dalším uživatelům, se kterými má nějakou vazbu. NEJZNÁMĚJŠÍ SVĚTOVÉ SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Rozmach sociálních sítí na počátku 21. století přinesl nový trend, který trvá dodnes. Na Internetu se nachází nepřeberné množství sociálních sítí v různých jazycích a z rozdílných zemí od malých sítí s několika lidmi až po giganty s miliony uživateli. A stále vznikají nové. Vyjmenovat všechny sociální sítě by nestačilo ani
41 Platko, Ondřej. Sociální sítě 2.díl, společné prvky. Základní znaky sítí. [on-line]. [cit. 2011-0228]. Dostupné z www: .
157
na rozsah této práce. Proto si zaměříme pouze na několik celosvětově nejznámějších. Mezi ně patří americké sociální sítě Facebook, MySpace, Twitter a LinkedIn. Jelikož hlavním tématem této práce je největší sociální síť Facebook, představíme si ji samostatně až v druhé kapitole, která se věnuje analýze Facebooku. MySpace V roce 2004 vznikla první skutečná globální sociální síť na světě – MySpace. MySpace se orientuje na „Social Entertainment“ neboli společenskou zábavu, a to především na hudbu, videa, filmy, televizi a celebrity.42 Jde o typickou profilovou službu. Registrovaní uživatelé mají svůj vlastní profil, mohou si vytvořit blog, sdílet fotky, videa i hudební nahrávky. Z tohoto důvodu byla služba MySpace oblíbenou základnou muzikantů, kteří se zde prezentují dodnes. Profily interpretů a pouhé „brouzdání“ sítí jsou přístupné bez registrace. Velkou výhodou MySpace je možnost upravení vzhledu a uspořádání profilu podle představ uživatele, což třeba u sítě Facebook nelze. Během několika let MySpace přesáhla hranici 100 milionů uživatelů po celém světě a patřilo jí prvenství mezi sociálními sítěmi. V roce 2008 byla však překonána konkurenčním Facebookem. Od té doby popularita i počet uživatelů MySpace rapidně klesá. Podle odhadů má dnes pouze 45 milionů uživatelů, nejvíce ve Spojených státech amerických.43 MySpace se nachází na webové adrese http://www.myspace.com/. Twitter Mezi další velikány sociálních sítí patří Twitter, který vznikl v roce 2006. Koncepce Twitteru je značně odlišná od MySpace i Facebooku, protože se jedná o tzv. mikroblogovací službu. Základem tedy není rozsáhlý osobní profil uživatele, ale jeho „nástěnka“ s krátkými zprávami, tzv. tweety. Ty mají omezenou kapacitu na maximálně sto čtyřicet znaků, což je v podstatě délka jedné SMS zprávy, a posílají se z webu nebo mobilem. Twitter je otevřená služba, a tak zprávy uživatele může číst každý, aniž by potřeboval jeho svolení nebo vlastní účet na síti. Díky tomu se informace šíří extrémní rychlostí. Sledování „tweetů“ vybraných uživatelů se nazývá 42 MySpace.com. About Us. [on-line]. [cit. 2011-03-03]. Dostupné z www: . 43 Čížek, Jakub. Generace sociálních dětí. [on-line]. [cit. 2011-03-03]. Dostupné z www: .
158
„following“. Uživatel, který sleduje něčí „tweet“ (v překladu pípnutí) se označuje jako „follower“. Twitter je oblíbený pro svou jednoduchost a obrovské množství uživatelů z řad kulturního a politického života. Mezi nejsledovanější osobu z toho politického patří americký prezident Barack Obama.44 Velice populární je Twitter především mezi světovými celebritami, jejichž příspěvky sledují miliony „followers“. Twitter je po Facebooku nejpoužívanější sociální sítí na světě. Dnes má tato síť 175 milionů registrovaných uživatelů, kteří denně napíší 95 milionů „tweetů“.45 Twitter se nachází na webové adrese http://twitter.com/. LinkedIn Sociální síť LinkedIn, spuštěná v roce 2003, je někdy více známá pod přezdívkami jako „profesionální Facebook“ nebo „sociální síť pro profesionály“. Jedná se sice o profilovou sociální síť jako MySpace a Facebook, ale liší se od nich svým zaměřením. LinkedIn se orientuje na udržení profesionálních kontaktů a budování kariéry. Uživatel na svém profilu uvádí informace o své kariéře a vzdělání, které slouží jako životopis. Dnes je docela běžné, že uchazeč o práci neposílá zaměstnavateli životopis, ale rovnou odkaz na svůj profil na LinkedIn. Kromě životopisů umožňuje LinkedIn vyhledávání kolegů na síti i vystavení referencí o podrobnostech spolupráce s nimi, zakládání skupin a jiné aplikace. Na LinkedIn je zastoupeno mnoho firem, manažerů a personalistů, kteří zde mohou najít potenciální zaměstnance a kolegy k obchodním účelům.46 Také proto je LinkedIn přístupná až od osmnácti let na rozdíl od jiných sociálních sítí, které jsou přístupné již od třinácti let. LinkedIn je největší profesionální síť na Internetu, která má přes 100 milionů uživatelů ve více než 200 zemí světa.47 LinkedIn se nachází na webové adrese http://www.linkedin.com/.
44 Handl, Jan. Twitter: V jednoduchosti je síla. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z www: . 45 Twitter.com. About. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z www: . 46 Handl, Jan. Sociální sítě, to není jenom Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z www: . 47 LinkedIn.com. About Us. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z www: .
159
ANALÝZA FACEBOOKU Časy se mění. Zatímco generace našich prarodičů a rodičů si po seznámení vyměnila korespondenční adresy, případně telefonní číslo na pevnou linku, dnes je tomu úplně jinak. Současná mladá generace si „dává“ Facebook. Běžnou součástí konverzace lidí při seznamování tak bývá otázka „Máš Facebook?“. Touto otázkou se samozřejmě myslí, zda má dotyčný profil na sociální síti Facebook. V drtivé většině je odpověď kladná. Kdo dnes z mladých nemá profil na Facebooku, jako by ani nebyl. Facebook je největší internetovou sociální sítí na světě. Počet jejich uživatelů se vyrovná i těm nejlidnatějším státům. Ve virtuálním světě jde o nepřekonatelnou globální supervelmoc. Ostatně kdyby byl Facebook zemí a uživatelé jejími obyvateli, byl by po Číně a Indii třetím nejlidnatějším státem naší planety. A to není vůbec zanedbatelná pozice. Facebook uživatelům umožňuje snadnou komunikaci, sdílení fotografií, multimediálních souborů a poskytuje spoustu různých zábavných aplikaci včetně hraní her. Nejen tyto důvody přiměly miliony lidí po celém světě přihlásit se na stránku, které dominuje bílé logo v modrém pruhu. V uměle vytvořeném světě pak uživatelé dobrovolně odhalují soukromí svým virtuálním „přátelům“ a sdílejí s nimi informace, které by v reálném životě mnohdy nesvěřili ani těm nejbližším. V celé druhé kapitoly se budeme zabývat analýzou Facebooku, a to v souvislosti s mladou generací. Nejdříve se budeme věnovat vývoji Facebooku od jeho vzniku až po současnost. Poté si popíšeme základní funkce Facebooku. Následovat budou kapitoly věnované tématům, které s Facebookem souvisí jako politika, osobnosti a marketing. Poté si povíme o hrozbám Facebooku a jejich prevenci. Zmíníme se také o Facebooku v České republice. Na závěr kapitoly budeme polemizovat o budoucnosti Facebooku. VÝVOJ FACEBOOKU Jaké byly počátky dnes největší sociální sítě na světě? Vývoj Facebooku je jednou z pohádek internetového věku. Pojďme si ji povyprávět.
160
HISTORIE
Počátky Facebooku sahají až do roku 2003. Tehdy devatenáctiletý Mark Zuckerberg, student psychologie na Harvardské univerzitě, vytvořil internetovou stránku Coursematch. Díky ní mohli studenti této univerzity zjistit, kdo je zapsaný na stejný obor a předměty jako oni. Následovala webová aplikace Facemash, která uživateli umožnila porovnávat atraktivitu studentů tím, že z dvojice zobrazených fotografií vybral tu lepší. Fotografie studentů z ročenek získal Zuckerberg v Harvardských databázích, do kterých se předtím jako šikovný programátor naboural. Tato studentská „zábava“ způsobila v univerzitním prostředí poprask. Zuckerberg se dostal do křížku s vedením školy, které posléze obě stránky zrušilo a pohrozilo jejich tvůrci vyloučením z univerzity. Brzy poté přišel Zuckerberg s myšlenkou vytvořit novou webovou stránku. Stránku, která za pár let změnila svět. Stalo se tak v únoru roku 2004 v pokoji na koleji Harvardské univerzity. Zde Zuckerberg začal spolu se svými spolužáky Eduardem Saverinem, Dustinem Moskovitzem, Andrew McCollumn a Chrisem Hughesem programovat The Facebook. Původně šlo o webovou službu, která měla spojit studenty Harvardu prostřednictvím sociální sítě na Internetu. Během několika dní dosáhl The Facebook obrovské popularity a zájem o přidání do sociální sítě měly i jiné školy. Nebývalý úspěch samotné tvůrce překvapil. Postupně zpřístupnili registraci dalším americkým univerzitám, a tak kapacita uživatelů sítě rychle rostla. To už se ale v létě 2004 přestěhoval Zuckerberg se svými spolupracovníky do kalifornského města Palo Alto, kde založili první kancelář a rozjeli byznys na plné obrátky. Z původního názvu sociální sítě byl odebrán člen „The“, a tak vznikl jednoduše Facebook. Na podzim téhož roku byl Zuckerberg obviněn dvěma spolužáky z Harvardu, dvojčaty Cameronem a Tylerem Winklevossovými, z krádeže nápadu na sociální síť a zdrojového kódu. K tomu mělo dojít v době, kdy Zuckerberg pracoval jako programátor na jejich projektu internetové ročenky HarvardConnection, později sítě ConnectU, která funguje na stejném principu jako Facebook. To už ale měla Zuckerbergova síť téměř milion uživatelů a začala se rozšiřovat o sítě amerických středních škol a firem. V září roku 2006 se pak registrace na Facebook otevřela celému světu. Původně univerzitní síť, kterou prý Zuckerberg naprogramoval během dvou týdnů, se 161
stala jednou z největších a nejrychleji se rozvíjejících on-line komunit na světě. Komerční úspěch přilákal i vlivné investory. Například v roce 2007 společnost Microsoft zaplatila Facebooku za podíl 1,6% ve firmě 240 milionů dolarů.48 Přelom nastal v roce 2008, kdy byl Facebook přeložen do desítek cizích jazyků a porazil do té doby jedničku v sociálních sítích MySpace. Od té doby se zvyšoval počet uživatelů po milionech, stejně jako zisk Facebooku. Ve stejném roce časopis Forbes označil 23letého Zuckerberga jako nejmladšího miliardáře na světě, který si na své jmění sám vydělal.49 Okamžiky zrodu největší sociální sítě a příběh mladého studenta, který změnil způsob komunikace a vnímání vztahů kolem nás, inspiroval režiséra Davida Finchera k natočení filmu The Social Network. Film, uvedený do kin v roce 2010, se stal diváckým trhákem a získal mnoho ocenění, včetně čtyř Zlatých glóbů a tří Oskarů.50 Nutno dodat, že společnost Facebook i samotný Zuckerberg se od filmu distancovali. Tečkou za úspěšným desetiletím bylo ocenění Osobnost roku 2010, za kterou vyhlásil časopis Time právě Marka Zuckerberga jako člověka, který nejvíce ovlivnil kulturu a zpravodajství v daném roce. Ještě aby ne, vždyť „více než půl miliardy lidí žije ve světě, který vytvořil Mark Zuckerberg.“51 V dubnu 2011 Zuckerberg s konečnou platností vyhrál soudní spor o odškodnění s dvojčaty Winklevossovými.52
48 Aktuálně.cz. Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z www: . 49 Kasík, Pavel. Jak nejmladší miliardář k nápadu a bohatství přišel. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z www: . 50 Sedlák, Jan. Film o Facebooku The Social Network získal 3 Oskary. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z www: . 51 Pospíšil, Adam. Osobností roku je podle magazínu zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. [online]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z www: . 52 Tinl, Karel. Miliardový soudní spor o vytvoření Facebooku končí. Zuckerberg vyhrál. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: .
162
SOUČASNÁ FAKTA
Během sedmi let Facebook dokázal to, co se ještě žádné jiné sociální síti nepovedlo. Následující fakta mluví za vše: • Facebook má téměř 670 milionů aktivních uživatelů ve více než 200 zemí světa • Spojené státy jsou se 155 miliony uživateli největší zemí na Facebooku53 • Facebook je dostupný ve více než 70 cizích jazycích včetně češtiny • průměrný uživatel má na svém profilu 130 přátel • 50 % uživatelů se přihlašuje na svůj účet každý den • uživatelé na Facebooku stráví přes 700 miliard minut za měsíc • na Facebooku existuje 900 milionů objektů, se kterými lidé pracují (Stránky, Skupiny, Události atd.) • každý měsíc spolu uživatelé sdílejí 30 miliard různých složek obsahu (webové odkazy, novinové články, příspěvky v blogu, poznámky, fotoalba atd.) • průměrný uživatel je připojen na 80 facebookových Skupin, Stránek a Událostí • každý uživatel nějakým způsobem zasáhne do obsahu Facebooku 90krát za měsíc • lidé na Facebooku nainstalují 20 milionů aplikací denně • více než 250 milionů uživatelů se na Facebook přihlašuje i přes své mobilní telefony54 Společnost Facebook má nadále sídlo v kalifornském Palo Alto a zaměstnává více než 1700 lidí.55 Podle časopisu Forbes je dnes 26letý Mark Zuckerberg 52. nejbo-
53 Socialbakers.com. World Continents Facebook Statistics. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: . 54 Facebook.com. Statistics. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: . 55 Aktuálně.cz. Facebook. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: .
163
hatší člověk na světě s majetkem ve výši 13,5 miliardy dolarů.56 Hodnota Facebooku je odhadována na 85 miliard dolarů.57 FUNKCE FACEBOOKU Jak už jsme si řekli dříve, Facebook umožňuje uživatelům komunikovat se svými přáteli, sdílet fotografie, multimediální soubory a využívat spoustu různých aplikací. To všechno je navzájem dokonale propojeno. Zabývat se všemi možnostmi, které Facebook nabízí, by nestačilo ani na jednu knihu, natož jednu kapitolu práce. Proto se zaměříme pouze na základní aplikace a funkce. Základním kamenem Facebooku
je
Hlavní
(domovská)
stránka
a Profilová
stránka
uživatele.
V následujících podkapitolách se podíváme, co tyto stránky obsahují a k čemu to slouží. Zmíníme se také o aplikacích třetích stran a o tlačítku „To se mi líbí“, které prostupuje celým Facebookem. Jelikož se jedná o oficiální názvy aplikací a funkcí, budeme dodržovat psaní velkých počátečních písmen, a to kdykoliv se o nich v práci zmíníme. HLAVNÍ STRÁNKA
Po přihlášení na Facebook se uživateli nejdříve otevře Hlavní stránka neboli Homepage. Její základ tvoří Vybrané příspěvky, Zprávy, Události, Přátelé, Fotky, Skupiny a Stránky. V závorkách jsou uvedeny originální anglické názvy. Vybrané příspěvky (News Feed) Vybrané příspěvky jsou zobrazeny na nejviditelnějším místě Hlavní stránky Facebooku. Obsahují krátké aktuality z facebookového života našich „přátel“. Do tohoto neustále obnovovaného proudu informací se živě zapisují aktivity, které naši Přátelé na Facebooku provádí. Uživatel má tedy živý přehled o nově přidaných fotografiích, videích, statusech a akcích, kterých se jeho Přátelé účastní.
56 Dočekal, Daniel. Mark Zuckerberg je padesátý druhý nejbohatší člověk planety. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: . 57 Javůrek, Karel. Hodnota Facebooku je už 85 miliard dolarů, má 650 milionů uživatelů. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z www: .
164
Zprávy (Messages) Zprávy jsou hlavním komunikační kanálem mezi uživateli na Facebooku. Každý uživatel má svoji schránku se zprávami, která je dostupná přímo z Hlavní stránky. V běžné neoficiální komunikaci mezi Přáteli dnes zprávy prakticky nahradily email. Kromě prostého textu umožňují vkládání obrázků, videa a hypertextových odkazů. Stejně jako e-mail umožňují i hromadnou komunikaci, ale obecně možnosti e-mailu zatím Zprávy stále nedohnaly. Události (Events) Události jsou jedním z hlavních pilířů Facebooku a jistě i důvodem přítomnosti mnoha uživatelů. Tato funkce umožňuje jednoduchou organizaci událostí, jako jsou srazy přátel, kulturní či sportovní akce, nebo dokonce demonstrace. Pozvaným hostům přijde prostřednictvím Facebooku pozvánka na akci a ti mohou potvrdit nebo vyvrátit svoji účast. Organizátor má tak rychle od účastníků zpětnou vazbu. Události je možné pořádat skrytě nebo otevřeně podle toho, zda chceme událost organizovat pro uzavřenou společnost nebo je určena široké veřejnosti. Přátelé (Friends) V nástroji Přátelé se zobrazují lidé, kteří žádají uživatele o přátelství na Facebooku a lidé, které Facebook vyhodnotil jako vaše potenciální známé. Na základě informací z profilu uživatele Facebook automaticky vyhledává další uživatele, kteří s nim například chodili na stejnou školu, pracovali ve stejné společnosti nebo kteří s nim mají vysoký počet společných přátel. Fotky (Photos) Fotky jsou bezkonkurenčně obsahově nejobjemnější částí Facebooku. Každý uživatel má možnost zakládat libovolné množství alb, do kterých nahrává fotografie. Alba
i
jednotlivé
fotografie
mu
mohou
ostatní
uživatelé
komentovat
a v jednotlivých fotkách mohou označovat uživatele, tzv. tagovat, kteří jsou na nich zachyceni. Kromě sdílení fotografií umožňují Fotky i sdílení vlastního digitálního videa. V popularitě ani možnostech se však videa na Facebooku ani zdaleka nemohou srovnávat s komunitní sítí YouTube, pro kterou je sdílení videa podstatou.
165
Skupiny (Groups) Jak již název této funkce napovídá, Skupiny slouží pro vytváření skupin lidí se stejnými zájmy na Facebooku. Založit si svoji Skupinu může skutečně každý. Takovou Skupinou může být třeba třída ze školy, která chce mít jednoduchý prostředek pro sdílení studijních materiálů. Stránky (Pages) Stránky jsou ekvivalentem uživatelských profilů pro firmy, produkty a celebrity. Uživatelé se s těmito profily nemohou stát přáteli, namísto toho se mohou stát fanoušky těchto Stránek. Tohoto typu profilu využívá většina firem, které se na Facebooku chtějí prezentovat. Profilová stránka uživatele Z Hlavní stránky se uživatel dostane na svou Profilovou stránku. Uživatelský profil je virtuálním prostorem člověka na Facebooku. Jde o jakousi osobní nástěnku. Jejími částmi jsou Informace o uživateli, Zeď, Fotky, Poznámky a Přátelé. Informace (Info) Každý uživatel si může vybrat, jaké informace o sobě chce zveřejnit a komu. Kromě jména, data narození nebo bydliště může zveřejnit i své zaměstnání, vzdělání, rodinné vztahy, náboženské vyznání, zájmy apod. Dále se zde zobrazují informace o Stránkách, kterých je fanouškem a Skupiny, kterých je členem. Jeho Přátelé tak mohou například vidět, kdo je uživatelovým oblíbeným spisovatelem či jakému sportu se uživatel rád věnuje. Zeď (Wall) Aktivity, které na Facebooku provádíme, jako například nahrávání fotek, komentování a psaní statusů, se nám propisují na tzv. Zeď. Ta je přístupná Přátelům uživatele nebo i ostatním uživatelům, kteří se tak mohou podívat na novinky z našeho života.
166
Fotky (Photos) Zde se objevují alba přidané uživatelem a fotografie přidané od ostatních uživatelů, na kterých je sám uživatel označený, tzv. natagovaný. Kapacita jednoho alba činí maximálně 200 fotek. Jinak pro ně platí to samé, co pro Fotky na Hlavní stránce. Poznámky (Notes) Poznámky fungují jako zápisník, deník nebo blog uživatele. Uživatel může Poznámky sdílet na Zdi nebo je odeslat svým Přátelům. Přátelé (Friends) Zde se objevuje abecední seznam všech Přátel uživatele. Pro jednodušší a rychlejší hledání konkrétního Přítele je možné využít kolonku, pro hledání jména. Pokud chce uživatel smazat někoho z Přátel, musí si otevřít jeho profil. Hromadné vymazání Přátel tak zabere docela dost času. DALŠÍ APLIKACE
Mezi další oblíbené aplikace na Facebooku patří tlačítko „To se mi líbí“ a aplikace třetích stran. Tlačítko „To se mi líbí“ (Like Button) Toto tlačítko se nachází pod fotografiemi, videi, odkazy, komentáři i statusy. Slouží jako krátká náhrada pozitivního slovního komentáře. Negativní ekvivalent neexistuje. Tlačítko „To se mi líbí“ se používá i pro stávání se fanouškem u Stránek. Aplikace třetích stran (Third Party Applications) Všechny výše vyjmenované funkce na Hlavní a Profilové stránce jsou oficiálními aplikacemi vytvořené tvůrci Facebooku. Od roku 2007 mohou uživatelé vytvářet vlastní aplikace postavené na Facebook Platform pomocí vlastního programovacího a značkovacího jazyka FBML. Nejrozšířenějšími aplikacemi jsou hry a kvízy.58
58 Developers.facebook.com. Facebook Platform Launches. [on-line]. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z www: .
167
FACEBOOK A POLITIKA Když Mark Zuckerberg vymyslel Facebook, nejspíš vůbec netušil, že tato sociální síť poslouží i k jiným účelům než jen ke komunikaci studentů z Harvardu. Facebook se rychle rozšířil do celého světa a získal si masy uživatelů. Čím více se o Facebooku mluvilo, tím větší vliv měla tato sociální síť na události kolem nás. Facebook se stal místem, kde uživatelé, v drtivé většině mladí lidé, veřejně probírají politická témata, vyjadřují své názory, diskutují, podepisují petice nebo svolávají demonstrace. Moc Facebooku nemohla uniknout pozornosti politiků. Ti si brzo uvědomili, že pokud chtějí získat mladé voliče na svou stranu, musí se prezentovat tam, kde se tato generace nejvíce sdružuje. Mnoho politiků si proto na Facebooku vytvořilo Stránky propagující jednotlivce i celé politické strany. Prvním výrazným politikem Facebooku a propagátorem on-line kampaní se stal americký prezident Barack Obama. Během předvolební kampaně v roce 2008 plně využil vlivu Facebooku a dalších sociálních sítí k podpoře své kandidatury na prezidenta. Říká se, že právě masivní podpora na Facebooku pomohla Obamovi na cestě do Bílého domu.59 Síla Facebooku je nezpochybnitelná. Možnost sdílet multimediální soubory, rychlost šíření informace a jednoduché vytvoření hromadné akce, to jsou hlavní zbraně, které využívají mladí k podpoře i zatracení politiků. Těchto zbraní se zároveň děsí diktátorské režimy. Jejich neotřesitelnost čím dál více ohrožuje digitálně gramotná mládež, která, jak se může zdát, je schopna „kliknutím myši“ spustit národní revoluci. Jakou velkou roli může hrát facebooková generace v politice si ukážeme na třech následujících příkladech. VEJCE PRO PAROUBKA V KAŽDÉM MĚSTĚ
Události před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2009 si nejspíše většina českých voličů pamatuje lépe než samotné výsledky voleb. Průběh klidných předvolebních mítinků ČSSD totiž narušily vajíčkové útoky. Vše začalo 14. května na mítinku sociální demokracie v Kolíně, kde mladík Lukáš Botka hodil po předsedovi strany Jiřím Paroubkovi vejce. Tímto způsobem vyjádřil nespokojenost 59 Handl, Jan. Politici objevují Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z www: .
168
s lídrem strany i její kampaní. Útok vejcem inspiroval jiného mladíka z Kolína, Matěje Forsta, k založení Skupiny „Vejce pro Paroubka v každém městě“ na Facebooku. Do Skupiny vzniklé původně z recese se však během několika dní přidalo přes 50 tisíc uživatelů, kterým se vajíčkový protest zalíbil. A tak na předvolebních mítincích v dalších městech začalo hodů vajíčky přibývat. Jednotlivé útoky proti Paroubkovi v menších městech vyvrcholily 27. května na mítinku ČSSD v Praze na Andělu. Sociální demokraty včetně Paroubka zasáhly stovky vajec, které po nich házeli především mladí lidé po domluvě na Facebooku. To už ale bylo moc na zakladatele Skupiny Forsta i prvního vejce vrhače Botka, kteří se od akce distancovali. Po sprše vajíček v Praze Forst zrušil původní Skupinu s vejci a spolu s Botkem na Facebooku vytvořil akci „Složte vejce k úřadům“, kde vyzvali útočníky k symbolickému složení „zbraní“ následující den před kolínskou radnicí. Forst se poté vyjádřil, že tato akce alespoň vzbudila zájem mladých o politiku a snad je přivede k volebním urnám.60 Ať už se do Skupiny přidali zarytí odpůrci Paroubka a jeho strany nebo uživatelé, kteří chtěli strefit vejcem sociální demokraty jen pro zábavu, Facebook dokázal, jaký vliv má na mladé lidi a jak rychle je může dát dohromady. Čeští politici si uvědomili, že potenciál Facebooku jim může uškodit, stejně jako pomoci. Pochopili, že v následujících volbách by mohla facebooková generace mít rozhodující slovo. A tak i představitelé české politické scény začaly svými profily zaplavovat Facebook. PŘEMLUV BÁBU
Rok po vajíčkové válce se v Česku konaly parlamentní volby do Poslanecké sněmovny. České politické strany, především ODS a ČSSD, se ve svých předvolebních kampaních roku 2010 inspirovaly ve Spojených státech amerických, a to nejen komunikací a propagací stran na sociálních sítích s cílem získat mladé voliče.61 A stranám
šlo o hodně. Do hry totiž vstoupila první porevoluční generace, která
60 Říhová, Barbora. Složili jsme zbraně a vy jděte k urnám, zní po vaječné řeži z Facebooku. [online]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z www: . 61 Rovenský, Jan. Česko zažije kampaň v americkém stylu, chystají ji ODS i ČSSD. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z www: .
169
měla jít k parlamentním volbám a mohla nečekaně zamíchat kartami politické scény. Snahu politiků ovlivnit mladé lidi on-line kampaní na Facebooku zastínil videoklip „Přemluv bábu“ od režiséra Petra Zelenky a herců Jiřího Mádla a Marthy Issové. V tomto téměř čtyřminutovém videu oba herci vyzývají mladé lidi, aby přesvědčili své prarodiče k volení pravice místo levice. Klip byl od počátku zacílen na mladou generaci. Tomu také odpovídal zvolený jazyk, který obsahoval notnou dávku nadsázky, prvky černého humoru i vulgární poznámky. Poprvé byl klip zveřejněn na YouTube a poté na Facebooku, kde ho už nasdíleli samotní uživatelé. Bleskové šíření skeče neušlo pozornosti voličů ani politiků. Video způsobilo poprask na veřejnosti a rozdělilo společnost na dva tábory. Starší generace byla videem uražená, mladá generace to brala spíše jako legraci. Levice obviňovala pravici, že stojí za vytvořením klipu. To ale razantně popřeli samotní tvůrci s tím, že je to čistě jejich iniciativa. Ať už klip vyzněl jakkoliv, minimálně se zasloužil o vytržení mladých z politické apatie. Video shlédlo na YouTube více než půl milionů lidí, na Facebooku získalo přes 30 tisíc fanoušků.62 Nutno dodat, že šlo o přesnou a přiznanou parafrází klipu Sarah Silvermanové pro Obamu.63 Facebooková generace nakonec rozložení politických sil nezměnila, ale opět výrazně rozbouřila vody veřejného mínění. FACEBOOKOVÁ REVOLUCE
Technologický vývoj stále pokračuje. Ještě nedávno se z mobilního telefonu daly psát jen krátké zprávy a volat. Dnes se z něj stal multimediální prostředek, se kterým můžeme pořizovat fotografie, natáčet video i audio, přetáhnout soubory do počítače nebo se připojit na Internet a tím šířit informace ve virtuálním světě. Každý z nás se díky cenové dostupnosti mobilních telefonů stává amatérským fotografem a kameramanem, jehož „data“ mohou změnit pohled na události kolem něj. Dvojnásob to platí v zemích s diktátorským režimem, kde je zavedena cenzura médií, Internet je omezován nebo blokován a obyvatelům jsou upírána základní lidská
62 iDNES.cz. Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici, apelují Mádl a Issová. [on-line]. [cit. 2011-0317]. Dostupné z www: . 63 Thegreatschlep.com. Sarah Silverman. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z www: .
170
práva. Právě díky mobilnímu telefonu se na Internet dostaly hrůzné obrázky z demonstrací proti prezidentským volbám v Íránu v létě 2009. Fotografie mladé umírající demonstrantky Nady, která se stala symbolem boje proti spornému znovuzvolení Mahmúda Ahmadínežáda íránským prezidentem, obletěla celý svět.64 Díky dnešním technologiím mohou demonstrace a revoluce probíhat doslova on-line. Za nejsilnější prostředek se v poslední době považují sociální sítě. Především mladá generace je plně využívá k revoltě ve svých zemích. To potvrdily události z počátku roku 2011 v arabských zemích. Po nepokojích v Maroku a lednovém pádu režimu v Tunisku se o svá práva začali hlásit i nespokojení Egypťané. Významnou roli v tom sehrál právě Facebook, přes který se spolu tisíce protestujících svolávaly na hromadné demonstrace do ulic Káhiry. Klíčovou stránkou na Facebooku byla „We are all Khaled Said“ (My všichni jsme Chalíd Saíd) pojmenovaná po studentovi, kterého ubili k smrti policisté v Alexandrii.65 Demonstrace proti režimu přerostly v revoluci a po několika týdnech donutily rezignovat prezidenta Husního Mubaraka, který stál v čele režimu po tři desetiletí. Právě díky významu největší sociální sítě při protestech v Egyptě se revoluce označuje jako „Facebooková revoluce“. Kuriózní poděkování této sociální síti zvolil jeden mladý Egypťan, který svou dceru pojmenoval Facebook.66 Nepokoje se rozšířily i do dalších zemí, jako například Bahrajnu, Jemenu nebo Libye. Arabské revoluce vyvolaly ozvěny i v Číně. Tamní vláda kvůli hrozbám z protestů inspirovanými ze Severní Afriky zpřísnila cenzuru a kontroluje i komunikaci přes mobilní telefony. Mimo to bývá v nejlidnatější zemi blokován Facebook, Twitter i YouTube.67
64 ČTK/Lidovky.cz. Filmový dokument líčí život a smrt zastřelené íránské demonstrantky Nedy. [on-line]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z www: . 65 Hájek, Adam. Toto je Revoluce 2.0! V čele egyptských protestů stanul manažer Googlu. [online]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z www: . 66 Novinky.cz. Egypťan pojmenoval dceru Facebook. Jako vděk za revoluci. [on-line]. [cit. 2011-0326]. Dostupné z www: . 67 Novinky.cz. Stačí říci do mobilu zakázané slovo „protest“ a čínští cenzoři hovor vypnou. [online]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z www: .
171
FACEBOOK A OSOBNOSTI Globální úspěch Facebooku přilákal mnoho veřejně známých osobností. Dnes se na této sociální síti svými profily prezentují různí hudebníci, herci, sportovci, spisovatelé, politici nebo jiné celebrity. Především hudebníci pochopili, že jejich zázemí na sociální síti MySpace bledne ve stínu Facebooku, který jim nabízí mnohem více potenciálních fanoušků v desítkách milionů. Mezi tři nejúspěšnější osobnosti na Facebooku podle počtu fanoušků za rok 2010 patří nedávno zesnulý král popu Michael Jackson (1. místo), extravagantní zpěvačka Lady Gaga (2. místo) a rapper Eminem (3. místo). Toto pořadí se ale neustále mění. Počet jejich fanoušků tehdy dosahoval téměř 30 milionů.68 Přítomnost lidí ze šoubyznysu na Facebooku není nic neobvyklého. V rámci této kapitoly se však podrobněji zmíníme o dvou osobnostech, jejichž vstup na Facebook mnohé překvapil. Navíc mají obě hodně společného: jsou minimálně o dvě pokolení starší než facebooková generace, ve společenské hierarchii stojí na nejvyšších pozicích a snaží se jít s dobou. Řeč je o britské královně Alžbětě II. a papeži Benediktu XVI. BRITSKÁ KRÁLOVNA ALŽBĚTA II.
Hlava Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a zemí Commonwealthu není ve světě sociálních médií žádným nováčkem. Nejdříve si britská monarchie v roce 2007 založila účet TheRoyalChannel na internetovém serveru pro sdílení videa YouTube. Dva roky poté si královna Alžběta II. vytvořila účet na Twitteru. Následoval účet na síti Flicker, kde jsou k zhlédnutí oficiální fotografie královské rodiny. S rostoucí popularitou Facebooku se i Její Veličenstvo rozhodlo držet krok s fenoménem 21. století a ke konci roku 2010 vstoupit na pole této největší sociální sítě na Internetu. Facebooková Stránka královny pod názvem The British Monarchy (Britská monarchie) umožňuje všem uživatelům nahlédnout do královského života v Buckinghamském paláci. Stránka zveřejňuje královské zprávy, videa a projevy, dokonce i program pětaosmdesátileté panovnice a dalších členů královské rodiny. Britská královna se nejen ve své zemi těší velké oblibě, a tak není
68 Socialbakers.com. Facebook in 2010: 7.9 new account registrations per second!. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: .
172
divu, že již hodinu po uvedení Stránky na Facebook měla více než 40 tisíc fanoušků.69 Dnes je to něco málo přes 300 tisíc lidí.70 Zajímavostí je fakt, že královna Alžběta II. byla prvním monarchou, který odeslal e-mail, a to během návštěvy americké vojenské základny v roce 1976.71 PAPEŽ BENEDIKT XVI.
Oslovit mladou generaci se rozhodla i hlava katolické církve papež Benedikt XVI. Jeho facebooková Stránka založená v roce 2009 nesla původně název His Holiness Pope Benedict XIV (Jeho Svátost papež Benedikt XVI.), nyní je to pouze Benedict XIV a Stránka má přes 7 tisíc fanoušků.72 Ani papež nepatří mezi začátečníky na Internetu. Naopak, Jeho Svátost se zajímá o moderní technologii a možnost využít vlivu Internetu a sociálních sítí k šíření slov Božích mezi mladé lidi. Vatikán tak pronikl do kyberprostoru už před Facebookem, kdy papež podpořil vytvoření stránek papežského státu na YouTube. Profil Benedikta XVI. na Facebooku se pak stal součástí nových internetových stránek Vatikánu www.pope2you.com, jejichž aplikace iBreviary umožňuje věřícím účastnit se liturgie prostřednictvím mobilního telefonu iPhone. Stejně jako u britské královny, i facebookové Stránky Benedikta XVI. informují o aktivitách papeže, novinkách z Vatikánu nebo nabízejí video i audio nahrávky v několika jazycích. Přestože papež fandí novému způsobu komunikace, varuje před virtuálním prožíváním života, které by mohlo ohrozit schopnost jedinců navazovat skutečné vztahy.73 Zda přítomnost papeže na Facebooku přitáhne více mladých lidí k náboženství a víře, to zůstává otázkou.
69 ČTK/Lidovky.cz. Britská královna spustila Facebook, za hodinu získala 40 tisíc fandů. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: . 70 Facebook.com. The British Monarchy. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: . 71 Hunt, Peter. The Queen’s message – by e-mail. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: . 72 Facebook.com. Benedict XVI. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: . 73 DigiWeb.iHNed.cz. Vatikán loví mládež: Papež se už v neděli objeví na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z www: .
173
FACEBOOK A MARKETING Facebook dnes představuje mocný nástroj marketingu pro prezentaci firmy, produktů a služeb. Představme si na jednom místě stamiliony potenciálních zákazníků, které můžeme cílenou kampaní oslovit. Přitom je tu možnost tuto masu lidí dělit podle věku, pohlaví, lokality, zálib a mnoha dalších kritérií. Při správně zaměřené kampani lze dosáhnout virálního šíření. Reklamní sdělení se šíří mezi uživateli bez dalšího zásahu a nových podnětů. V tom je obrovský potenciál sociálních sítí. Přímá komunikace se zákazníkem je využití sociálních sítí stěžejním rysem. Oslovením velkého počtu potenciálních zákazníků získáváme konkurenční výhody, které jsou přímo úměrné budoucímu úspěchu. Firma, která nebude mít na Facebooku profil, jakoby neexistovala. Podle statistických údajů z ledna 2011 má Stránky na Facebooku 1,5 milionu firem, z toho v České republice 10 tisíc firem.74 Možností, jak se propagovat na Facebooku, je nepřeberné množství a neustále se vyvíjejí. Mezi nejčastější patří stránka, skupina, PPC-reklamy a speciální aplikace.75 Stránka je základní prezentací firmy, propojuje fanoušky s jejich oblíbenými značkami a mezi nimi navzájem. Skupina slouží ke komunikaci mezi uživateli navzájem, umožňuje zasílání hromadné zprávy do schránky. PPC-reklamy jsou to levné, cílené a efektivní reklamní kampaně. Speciální aplikace umožní maximální využití potenciálu propagace. Uvedenými prostředky marketingové kampaně na sociálních sítích se docílí maximálně efektivního byznysu. Vhodným marketingem se zvýší prodej, zisk, a v neposlední řadě také zpětná vazba od cílové skupiny. Při vysoce cílené kampani se dosáhne stavu, kdy se reklama bude šířit virálně mezi uživateli bez dalších nákladů a investic. Propagace na Facebooku může firmě přinést:76 •
obrovský okruh potenciálních zákazníků
74 Fbmarketing.cz. Proč na Facebooku inzerovat. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z www: . 75 BitMarketing.eu. Jak se propagovat na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z www: . 76 Kulhánková, Čamek 2010, s. 77
174
•
účinnější zacílení reklamy na cílovou skupinu
•
díky zacílení reklamy pak snížení marketingových nákladů s efektivnějším využitím rozpočtu
•
pružné a rychlé obměny reklamního sdělení podle dalšího členění cílové skupiny bez dalších nákladů
•
přesné měření dopadu reklamy na různé části cílové skupiny
•
jednoduché řízení nákladů na reklamu
•
průhledné statistiky a přehledy o uživatelích a účinku reklamy
•
budování loajality stávajících zákazníků
•
využití virálního marketingu
•
zvýšení spokojenosti stávajících zákazníků
Firmy využívají možností Facebooku k následujícím aktivitám:77 •
komunikace se stávajícími klienty – předkládají zajímavý obsah a akce, týkající se dané značky či produktu, získávají od klienta zpětnou vazbu a rozvíjejí aktivní komunikaci mezi zadavatelem a klienty, jakož i mezi klienty samotnými
•
akvizice nových klientů – placená reklama spolu s tzv. virálním efektem v sociálních sítích pomáhá přirozenou cestou získávat nové zákazníky a sympatizanty Sociální sítě jsou rovněž specifické tím, že sdružují osoby se společnými nebo
blízkými zájmy. Proto při hledání potenciálních zákazníků dostává zadavatel k dispozici již „vyfiltrovanou“ cílovou skupinu. Firmy zpravidla nemají problém získat nové fanoušky, spíše řešily otázku, jak tento potenciál využít a zhodnotit, tedy jak z tohoto potenciálu vytvořit zisk. Chyběl tu jakýsi komerční nástroj, kterým by se na Facebooku dalo přímo prodávat. Od roku 2011 je řešením Click4Webstore, který poslouží k obchodování na Facebooku. Rychle a snadno lze pouhým kliknutím uvést do provozu internetový obchod, neboli e-shop. Funkčnost
77 Eballance.cz. Sociální média podpoří vaší aktivní komunikaci s klienty. [on-line]. [cit. 2011-0323]. Dostupné z www: .
175
a správa e-shopu je plně srovnatelná s klasickými internetovými obchody. E-shop Click4Webstore je zcela integrován do prostředí Facebooku.78 Dnes již sociální sítě neovládá pouze mladá generace, jak se obecně interpretuje. Důkazem toho mohou být i následující údaje podle průzkumu firmy Delloitte:79 31 % všech generálních ředitelů firem je na Facebooku 29 % firem používá sociální sítě pro marketing svých produktů A která firma nebo značka je na Facebooku nejúspěšnější, tedy má nejvíce fanoušků? V celosvětovém měřítku první místo patří výrobci nealkoholických nápojů Coca-Cola (25 milionů fanoušků). Na druhém místě je řetězec kaváren Starbucks (21 milionů fanoušků) a zábavní a filmová společnost Disney (20 milionů fanoušků).80 V České republice je s téměř 200 tisíci fanoušky nejúspěšnější značkou společnost Kofola, která vyrábí stejnojmenný nealkoholický nápoj..81 Především je třeba si uvědomit, že sociální sítě jsou dnes již masovou záležitostí a v budoucnu lze očekávat vzestupný trend. Facebook dokáže přilákat více zákazníků než webové stránky, jejichž vytvoření a provoz stojí nemalé peníze. Tento fakt si stále více uvědomují podnikatelé, firmy i malí živnostníci.
HROZBY FACEBOOKU Facebook slouží ke spoustě užitečných věcí, o kterých jsme se bavili již v předchozích kapitolách. Bohužel má i své stinné stránky – patří mezi nejméně bezpečné sociální sítě. Tak jako Internet a sociální sítě, i Facebook skrývá hrozby, jež je potřeba uvědomit si dříve, než se v tomto virtuálním prostředí začneme aktivně pohybovat.
78 Živě.cz. Na Facebooku lze konečně obchodovat!. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z www: . 79 Netshopper.cz. Jak využít sociální sítě v internetovém obchodování?. [on-line]. [cit. 2011-0323]. Dostupné z www: . 80 Socialbakers.com. Facebook Brands Statistics. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z www: . 81 Socialbakers.com. Facebook Brands Statistics in Czech Republic. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z www: .
176
V čem je tedy Facebook nebezpečný? Mezi nejčastější hrozby patří závislost, ztráta soukromí a kriminalita. Proti těmto hrozbám se dlouhodobě snaží bojovat různé organizace a projekty pro bezpečnější Internet. ZÁVISLOST
Není tomu tak dávno, kdy se o závislosti mluvilo spíše v souvislosti s užíváním drog nebo hraním na automatu. Dnes se dá vypěstovat závislost prakticky na čemkoliv. Se stále větší dostupností mobilů, počítačů a připojení na Internet narůstá i počet jejich uživatelů, kteří tráví hodiny svého času doslova přilepení k obrazovce. Ať už je to hraním počítačových her, komunikací on-line nebo jen čtením nevyčerpatelného obsahu Internetu, riziko vytvoření si závislosti na těchto aplikacích a službách je velmi vysoké. Především mnoho mladých je závislých na Facebooku, ale málokdo z nich si to dokáže přiznat. Svědčí o tom alespoň výzkumy, které často přinášejí alarmující výsledky. Vědci například zjistili, že „generace Facebooku“ trpí stejnými abstinenčními příznaky, například pocity úzkosti a izolace, jako narkomani bez svých drog.82 Jiná studie zase přinesla zprávu o tom, že více než třetina mladých Američanek přiznává závislost na komunikaci přes Facebook. Mnoho z nich se údajně budí uprostřed noci, aby si zkontrolovaly svůj učet a nebo se připojí ještě před ranní návštěvou toalety.83 Toto zjištění nezáměrně okořenila další studie, která uvedla, že třetina Američanů, převážně žen, používá Facebook i na záchodě.84 ZTRÁTA SOUKROMÍ
Každý, kdo si vytvoří profil na sociálních sítích musí počítat s určitou ztrátou soukromí. Vždy ale záleží na samotném uživateli, co se rozhodne na svém profilu zveřejnit a komu to dovolí vidět. Facebook je velmi nebezpečný tím, že zásahy do soukromí v rámci sítě prezentuje jako něco, co jeho uživatelé ve skutečnosti chtějí. 82 Michna, Vladimír. Facebooková generace trpí absťáky jako narkomani, potvrdili vědci. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z www: . 83 ČTK/Lidovky.cz. Více než třetina mladých Američanek je závislá na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z www: . 84 Dočekal, Daniel. Třetina Američanů používá Facebook na záchodě. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z www: .
177
Uživatel by měl proto klást důraz na možnost nastavení soukromí tak, aby jeho Informace a příspěvky mohli vidět pouze jeho Přátelé. Podle jedné studie se ale každý pátý uživatel sociálních sítí přátelí s lidmi, které vůbec nezná.85 To může později vést ke kriminalitě, jako například vykrádání dat, sexuálnímu obtěžování apod. KRIMINALITA
Virtuální svět je ideálním prostředím pro kyberkriminálníky. Podvodníci, pedofilové a násilníci hojně využívají možnost skrývat svou identitu za obrazovkou počítače. Facebooková kriminalita je na vzestupu, ve Velké Británii vzrostla až o 540 % za posledních pět let.86 Nejčastěji se kriminalisté zabývají podvody, zneužíváním dat a kyberšikanou. Výjimečné bohužel nejsou ani násilné případy, které končí smrtí. PODVODY
Mezi nejčastější podvody na Facebooku patří Stránky, které uživatelům slibují možnost změnit si design jejich profilů nebo zjistit, kdo si profil prohlíží. Stránka „Zjisti, kdo si prohlíží tvůj profil“ s lákavými dodatky typu „zaručeně funguje“ nebo „teď 100% pravda“ zaplavily Facebook už několikrát. Tyto Stránky jsou lživé. Neexistuje žádná aplikace, která by to zjistila. Alespoň zatím ne. Přesto tomuto nesmyslu věří stále tisíce uživatelů, a tak se dále stávají členy Skupin nebo fanoušky Stránek s tímto tématem.87 Tyto podvody často vedou ke zneužití dat uživatelů. ZNEUŽÍVÁNÍ DAT
Velkým problémem Facebooku je zneužívání dat. Největší riziko hrozí uživatelům, kteří své osobní Informace nechají přístupné všem, tedy nenastaví si soukromí svého profilu tak, aby tyto údaje viděli pouze jeho Přátelé. Osobní data jsou pak
85 Fišer, Miloslav. Každý pátý uživatel se na Internetu přátelí s lidmi, které vůbec nezná. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 86 Dočekal, Daniel. Facebooková kriminalita vzrostla o 540%. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 87 Dočekal, Daniel. Desítky tisíc lidí věří tomu, že mohou zjistit, kdo prohlížel jejich profil na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: .
178
zneužita třeba k tzv. phisingu – nějaká Stránka se vydává za jinou za účelem získání citlivých údajů nebo zcizení identity uživatele. Navíc, „klikáním“ na různé odkazy ve Facebook Stránkách a Skupinách může uživatel snadno přijít k počítačového viru. Problém nastává také v možnosti změnit název Stránky nebo Skupiny jejím zakladatelem bez vědomí uživatelů. Známý případ u nás je ten, kdy se původně Skupina na výhru mobilního telefonu po dosažení desetitisíců členů změnila na Skupinu propagující Jiřího Paroubka.88 Na Facebooku se dají zneužít i fotografie uživatele, které pak třeba někdo cizí vydává za své. Extrémní případ krádeže identity se stal v Anglii, kde žena ukradla z profilu své známé fotky její dcery, kterou pak vydávala za svou.89 KYBERŠIKANA
Informační technologie jsou dnes přístupné stále mladším ročníkům, a tak i šikana získala novou podobu ve virtuálního prostoru. Kyberšikana, z anglického pojmu „cyberbullying“, je šikana probíhající přes Internet nebo mobil. Stejně jako u šikany tváří v tvář jde o ponižování, ztrapňování, obtěžování, pomlouvání, vyhrožování apod. Liší se však podobou ubližování. Nejčastěji je to publikováním zesměšňujících informací, psaním nenávistných a výhružných zpráv, komentářů a statusů nebo obtěžováním přes chat. Není bohužel výjimkou, že oběti kyberšikany neunesou situaci a spáchají sebevraždu. Jednu z prvních sebevražd kvůli kyberšikaně na Facebooku spáchala teprve patnáctiletá dívka z Británie.90 NÁSILÍ
Stále více mladých lidí se dnes seznamuje přes Internet. Někteří z nich berou lehkomyslně, jaké obrovské riziko to představuje. Uživatelé se na svých profilech často vydávají za někoho úplně jiného, aby si zlepšili svou image. Především násilníci
88 Holý, Tomáš. Podvodník na Facebooku zneužil důvěry lidí na podporu Paroubka. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 89 Smith, Richard. She said my daughter was her baby after stealing her identity on Facebook. [online]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 90 Polochová, Iveta. Britská školačka skočila z mostu. I kvůli šikaně na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: .
179
a pedofilové využívají různé sociální sítě, kde si vyhlédnou svou „kořist“, a tu se pak snaží vylákat třeba ven na schůzku. To se již bohužel stalo osudným několika mladým ženám. V tragický konec vyústilo například seznámení přes Facebook sedmnáctileté Britky se sexuálním násilníkem, který ji na osobní schůzce znásilnil a poté zavraždil.91 Přibývá i násilných činů z žárlivosti kvůli fotce na Facebooku. Jeden takový skončil vraždou v afektu poté, co muž neunesl, že jeho expřítelkyně zveřejnila na svém profilu fotku s novým partnerem.92 PROJEKTY PRO BEZPEČNĚJŠÍ INTERNET
Používání Facebooku nebude pro uživatele nikdy stoprocentně bezpečné. I když si preventivně v kolonce Nastavení soukromí zvolí, že jeho profil mohou vidět pouze Přátelé, může se dostat přidáváním do Skupin a stáváním se fanouškem Stránek na nebezpečné webové stránky. Ty mohou jeho počítač infikovat virem. Uživatelé, kteří zpřístupní své údaje všem, si koledují o to stát se terčem podvodníků, pedofilů a násilníků. Při prvním podezření na podvody, zneužívání dat a obtěžování může tyto činy uživatel nahlásit na Facebooku v rubrice Bezpečnost, která se nachází v Centru nápovědy.93 Přestože je Facebook oficiálně přístupný dětem od třinácti let, skoro polovina dvanáctiletých zde má svůj profil. Provozovatelé Facebooku tak denně smažou až dvacet tisíc dětských účtů.94 Mladá generace si často neuvědomuje rizika, která na ně číhají na Internetu a sociálních sítích. Generace jejich rodičů zase nevyrůstala v éře Internetu a digitalizace, a tak mnohdy nevědí, co všechno jejich potomkům hrozí. Proto existují různé organizace a projekty, které se těmto rizikům snaží předcházet nebo je alespoň minimalizovat. Mezi známé české projekty pro bezpečnější Internet patří: 91 Švamberk, Alex. Sedmnáctiletou oběť si našel na Facebooku, znásilnil ji a zavraždil. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 92 ČTK/Novinky.cz. Muž zavraždil svou expřítelkyni kvůli fotce na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z www: . 93 Facebook.com. Bezpečnost. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www: . 94 Dočekal, Daniel. Facebook maže 20 tisíc dětských účtů denně. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www: .
180
Internet Hotline Projekt Internet Hotline je první českou internetovou horkou linkou. Ta se zaměřuje na šíření nelegálního obsahu Internetem, a to především na dětskou pornografii a její prevenci. Uživatelé na horkou linku mohou napsat, pokud na Internetu narazí na nebezpečný nebo ilegální obsah. Projekt Internet Hotline provozuje a financuje Nadace Naše dítě, spolupracuje s Policií České republiky a provozovateli internetových služeb.95 Webové stránky projektu jsou k nalezení na http://www.internethotline.cz/. Saferinternet.cz Projekt Saferinternet.cz se zaměřuje na podporu výzkumu, vzdělávání, pomoc a ochranu uživatelů před ilegálním nebo ohrožujícím obsahem na Internetu. Projekt se věnuje podpoře osvětové činnosti s cílem propagace pozitivního obsahu a zodpovědného chování na Internetu, snaží se poukázat na škodlivý obsah a projevy ohrožující chování v prostředí on-line a pomáhá se takovým případům vyhnout. Projekt Saferinternet.cz je projektem Národního centra bezpečnějšího internetu, patří do celoevropské sítě informačních center podpory bezpečného a zodpovědného používání Internetu a mobilních telefonů INSAFE.96 Webové stránky projektu jsou http://www.saferinternet.cz/. E-bezpečí Projekt E-Bezpečí je celorepublikový projekt, který se zaměřuje na nebezpečné internetové fenomény, které ohrožují jak děti, tak i dospělé uživatele Internetu. Projekt se věnuje prevenci, vzdělání, výzkumu, intervenci a osvětě spojenou s rizikovým chováním na Internetu. Specializuje se zejména na rizika sociálních sítí, kyberšikanu, zneužití osobních údajů v prostředí elektronických médií, kyberstalking, sexting apod.
95 Internethotline.cz. Projekt Internet Hotline. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www:. 96 Saferinternet.cz. O nás. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www: .
181
Projekt E-Bezpečí provozuje Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého ve spolupráci s dalšími organizacemi.97 Webové adresa projektu je http://www.e-bezpeci.cz/. Do boje proti internetovým hrozbám se zapojila i Evropská komise v rámci Dne bezpečnějšího internetu, který připadá každoročně na 10. února. V tento den v roce 2009 podepsalo sedmnáct internetových společností, mezi nimi i Facebook, MySpace a webový vyhledávač Google, dohodu o zlepšení bezpečnosti dětí a mládeže na Internetu. V dohodě se zavázaly o to, že na svých stránkách vytvoří odkaz, na který mohou uživatelé okamžitě nahlásit nevhodný obsah internetových stránek. Zároveň mají zajistit nastavení profilů uživatelů mladších osmnácti let tak, aby byly neveřejné, a nebylo je možné vyhledat.98
FACEBOOK V ČESKÉ REPUBLICE Internetové prostředí v České republice ještě donedávna ovládaly tři populární české sociální sítě – Spolužáci.cz, Lidé.cz a Líbímseti.cz. Sociální síť Spolužáci.cz pomáhá udržet kontakt se současnými i bývalými spolužáky, umožňuje sdílet fotografie i dokumenty. To samé poskytuje síť Lidé.cz, ale neomezuje se pouze na spolužáky a kolegy ze školy, nýbrž je určena k navazování kontaktu s kýmkoliv. K flirtu nebo vážnému seznámení slouží také sociální síť Líbímseti.cz. Oblíbenost těchto sociálních sítí potvrzovaly desetitisíce aktivních uživatelů. Zlom nastal v roce 2008, kdy byl Facebook přeložen do desítek jazyků včetně češtiny. Facebook se tak zpřístupnil i lidem bez znalosti angličtiny. České sociální sítě proti expanzi zahraničního konkurenta nic nezmohly a jejich popularita začala rapidně klesat. V červnu 2009 Facebook definitivně porazil české sociální sítě a stal se nejpoužívanější sociální sítí u nás.99
97 E-Bezpečí.cz. Základní informace o projektu. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www: . 98 Říhová, Barbora. Evropa varuje před kyberšikanou, lépe chránit děti slibuje i Google. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z www: . 99 Dočekal, Daniel. Vzestup a pád českých sociálních sítí. [on-line]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné z www: .
182
Obr. 5: Graf znázorňující denní počet unikátních návštěvníků sociálních sítí v České republice v období od ledna 2009 do ledna 2011
Podle statistických údajů z dubna 2011 má profil na Facebooku 3 188 140 Čechů. Díky tomuto počtu uživatelů se Česká republika řadí na 38. místo v celosvětovém žebříčku zemí s nejvíce uživateli na Facebooku.100
BUDOUCNOST FACEBOOKU Co bude s Facebookem dál? Udrží si statut největší a nejpoužívanější sociální sítě na světě? Nebo ho nahradí jiná nová sociální síť? To je jen několik otázek, na které jde těžko najít odpověď. O budoucnosti Facebooku tak lze jen polemizovat. Ovšem všechno jednou pomine. Facebook se během své krátké existence stal fenoménem dnešní doby. Bude to tak ale navždy, nebo je Facebook jen další sociální sítí v pořadí? Vždyť ještě nedávno byla nejúspěšnější globální sítí MySpace, která zastínila předtím populární Friendster. A vznik nových sociálních sítí pokračuje. Může snad pozici Facebooku některá z nich ohrozit? V poslední době se jako o nástupci Facebooku mluví o americkém projektu Diaspora. Zatímco Facebook je čím dál více terčem kritiky kvůli ochraně osobních údajů, Diaspora má umožnit uživatelům zpětnou kontrolu nad tím, co a s kým sdílejí. Navíc je každý uživatel
100 Socialbakers.com. Czech Republic Facebook Statistics. [on-line]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné z www: .
183
svým pánem a nemusí trpět změny v nastavení, kterými Facebook jednou za čas zaskočí milióny svých uživatelů. Začínající Diasporu dokonce finančně podpořil sám zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg.101 Zda se tento krok nakonec neobrátí proti jeho vlastní síti, to ukáže čas. Již dnes je Facebook synonymem sociálních sítí. Stane se v budoucnu Facebook i synonymem Internetu? Už dnes je to vlastně takový Internet sám pro sebe, ve kterém virtuálně žije přes půl miliardy lidí. A jejich počet stále roste. Dosáhne Facebook magické hranice miliardy uživatelů? Dá se vůbec kapacita této virtuální „bubliny“ rozpínat do nekonečna nebo ji hrozí kolaps? Scénář budoucího vývoje Facebooku nezná nikdo. Stejně tak může popularita Facebooku klesnou na bod mrazu a posléze zaniknout. Přeci jenom myšlenka, že jsme součástí něčeho tak gigantického, co s námi může manipulovat, je vskutku děsivá. Kolem osudu Facebooku je stále více otázek než odpovědí. A pouze čas nám je dokáže zodpovědět.
101 DigiWeb.iHNed.cz. V půlce září odstartuje Diaspora, alternativa k Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné z www: .
184
VLASTNÍ PRŮZKUM VEŘEJNOSTI Součástí této práce je i vlastní průzkum veřejnosti. Jeho cílem je zjistit, jaký vztah mají k Facebooku jeho čeští uživatelé. Tak jako v celé práci, i v průzkumu se zaměříme na mladou generaci – generaci Facebooku. Nejdříve si určíme metodologii průzkumu, následně si ukážeme výsledky průzkumu a na konci kapitoly průzkum vyhodnotíme. METODOLOGIE PRŮZKUMU Základem metodologie průzkumu bylo určení zkoumaného vzorku a metody sběru dat. ZKOUMANÝ VZOREK
Průzkum byl určen českým aktivním uživatelům Facebooku ve věkové kategorii 1726 let, tedy české generaci Facebooku. Tato kritéria splnilo 302 respondentů, z nichž bylo 199 žen a 103 mužů. METODA SBĚRU DAT
Průzkum probíhal formou elektronického anonymního dotazníku, který jsem vytvořila v programu Google Forms. Hlavním předpokladem průzkumu bylo to, že každý respondent je aktivním uživatelem Facebooku. Z tohoto důvodu byl dotazník rozesílán jako veřejná událost na Facebooku. To se ukázalo jako velice výhodný krok. Název události „Generace Facebooku – dotazník k bakalářské práci“ zaujal desítky uživatelů, kteří viděli účast svých přátel na této události, a tak se sami od sebe přidávali. Tím se událost rozšířila i mimo mé přátele a počet respondentů rychle narůstal. Po pěti dnech trvání události jsem dotazník uzavřela s více než 320 vyplněnými dotazníky. Kvůli virálnímu šíření události se mezi respondenty objevili i uživatelé, kteří nesplňovali určená kritéria zkoumaného vzorku. Po redukci těchto nevyhovujících respondentů mi zbylo 302 validních odpovědí, jejichž výsledky jsem následně zpracovala. Dotazník byl sestaven z 18 otázek a 2 doplňujících demografických otázek. V dotazníku převažovaly otázky uzavřené, které jsou rychlejší a přesnější pro vy185
hodnocení, a polootevřené, kde mimo nabízené možnosti odpovědí mohl respondent napsat svou vlastní odpověď. HYPOTÉZY
Pro svůj průzkum jsem si zvolila tři následující hypotézy: Hypotéza 1: Největší podíl respondentů chodí na Facebook několikrát za den. Hypotéza 2: Více než 5 % respondentů potvrdí žádost o přátelství i lidem, které vůbec nezná. Hypotéza 3: S kyberšikanou na Facebooku se osobně nesetkalo více než 1 % respondentů.
VÝSLEDKY PRŮZKUMU Výsledky průzkumu jsou zpracovány do tabulek a grafů po jednotlivých otázkách. V tabulkách se nachází možnosti odpovědí, počty odpovědí a procentuální podíly z celkového počtu respondentů. Tyto údaje jsou poté znázorněny v grafech. Pokud se v dotazníku nacházely otázky otevřené, nejčastěji se vyskytující odpovědi jsou zaznamenány v bodech pod otázkou. Otázky byly dvojího charakteru, a to zda měl respondent možnost zvolit právě jednu odpověď (otázky číslo 2, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 14, 15, 17, 18) nebo možnost zaškrtnout více odpovědí (otázky 1, 3, 4, 10, 12, 13, 16). U druhého typu otázek je tedy celkový počet odpovědí vyšší než počet respondentů a vypočtená procenta dávají v součtu více než 100 %. Následující pořadí otázek odpovídá pořadí, ve kterém byly v dotazníku předkládány respondentům.
186
OTÁZKA ČÍSLO 1
Z jakého důvodu jsi si vytvořil/a profil na Facebooku? (možnost zvolit více odpovědí) Odpověď
Počet Podíl
všichni kolem mne ho mají
68
23 %
kontakt s přáteli
213
71 %
zábava (sdílení fotek, hudby, videa, odka- 102
34 %
zů) komunikace (zprávy, chat)
130
43 %
získávání informací o aktuálním dění
61
20 %
ostatní
56
19 %
Tab. 1: Z jakého důvodu jsi si vytvořil/a profil na Facebooku?
Graf 1: Důvod pro založení profilu
OTÁZKA ČÍSLO 2
Jak často chodíš na Facebook? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
méně než 1krát za týden
1
0%
1-3krát týdně
6
2%
3-5krát týdně
42
14 %
denně
123
41 %
několikrát za den
130
43 %
Tab. 2: Jak často chodíš na Facebook?
187
Graf 2: Frekvence návštěv na Facebooku
OTÁZKA ČÍSLO 3
Kde se přihlašuješ na svůj profil? (možnost zvolit více odpovědí) Odpověď
Počet
Podíl
doma nebo na koleji
297
98 %
ve škole
151
50 %
v práci
73
24 %
na veřejných wi-fi sítích (např. restaurace, obchod- 67
22 %
ní centra, kina) ostatní
22
Tab. 3: Kde se přihlašuješ na svůj profil?
Graf 3: Kde se lidé přihlašují na Facebook?
188
7%
OTÁZKA ČÍSLO 4
Přes co se přihlašuješ na svůj profil? (možnost zvolit více odpovědí) Odpověď
Počet
Podíl
přes počítač/notebook
302
100 %
přes mobil
74
25 %
Tab. 4: Přes co se přihlašuješ na svůj profil?
Graf 4: Prostředky používané pro přístup
OTÁZKA ČÍSLO 5
Kolik času denně aktivně trávíš na Facebooku? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
méně než 0,5 hodiny
66
22 %
0,5 - 1 hodinu
123
41 %
1-3 hodiny
86
28 %
3-5 hodin
20
7%
více než 5 hodin
7
2%
Tab. 5: Kolik času denně aktivně trávíš na Facebooku?
189
Graf 5: Čas strávený na Facebooku denně
OTÁZKA ČÍSLO 6
Kolik přátel máš na svém profilu? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
méně než 100
33
11 %
100-200
106
35 %
200-300
91
30 %
300-400
32
11 %
400-500
21
7%
Tab. 6: Kolik přátel máš na svém profilu?
190
Graf 6: Počet přátel na Facebooku OTÁZKA ČÍSLO 7
Potvrdíš žádost o přátelství i lidem, které vůbec neznáš? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
ano, vždy
0
0%
ano, pokud máme nějakého
34
11 %
ano, pokud se mi dotyčný/á líbí
22
7%
ne, nikdy
246
81 %
společného přítele
Tab. 7: Potvrdíš žádost o přátelství i lidem, které vůbec neznáš?
Graf 7: Přátelství s neznámými lidmi
OTÁZKA ČÍSLO 8
S kým sdílíš osobní informace (kontaktní údaje, datum narození, bydliště) na svém profilu? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
se všemi
10
3%
s přáteli svých přátel
20
7%
pouze se svými přáteli
272
90 %
191
Tab. 8. S kým sdílíš osobní informace na svém profilu?
Graf 8: Sdílení osobních informací
OTÁZKA ČÍSLO 9
Uvádíš na svém profilu pravdivé informace – např. jméno, vztahy, datum narození apod. (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
ano
226
75 %
částečně
73
24 %
ne
3
1%
Tab. 9. Uvádíš na svém profilu pravdivé informace?
192
Graf 9: Uvádění pravdivých informací OTÁZKA ČÍSLO 10
Má někdo z tvé rodiny profil na Facebooku? (možnost zaškrtnout více odpovědí) Odpověď
Počet
Podíl
nikdo
53
18 %
sourozenec
230
76 %
rodič
89
29 %
prarodič
15
5%
Tab. 10: Má někdo z tvé rodiny profil na Facebooku?
Graf 10: Kdo z rodiny má profil?
OTÁZKA ČÍSLO 11
Co se Ti na Facebooku líbí? (možnost zvolit právě jednu odpověď u každé možnosti; hodnocení jako ve škole od 1 do 5)
193
Graf 11: Co se na Facebooku líbí? OTÁZKA ČÍSLO 12
Co ti na Facebooku vadí – např. reklamy, nevyžádaná obchodní sdělení, změny nastavení? (možnost volné odpovědi) Nejčastějšími odpovědi byly: reklamy, kvízy, hry, změny nastavení, špatné zabezpečení, pozvánky na hraní her, kvízy a podobné aplikace od přátel
OTÁZKA ČÍSLO 13
Jsi fanouškem strany nebo členem skupiny některé z následujících možností? (možnost zaškrtnout více odpovědí) Odpověď
Počet
Podíl
politická strana nebo hnutí
55
18 %
ekologická organizace
29
10 %
lidskoprávní organizace
54
18 %
církev nebo náboženská společnost
6
2%
nic z uvedeného
195
65 %
Tab. 11: Jsi fanouškem strany nebo členem skupiny některé z následujících možností?
Graf 12: Fanouškovství/členství ve specifických skupinách
194
OTÁZKA ČÍSLO 14
Využíváš Facebook k propagaci nějakých obchodních aktivit? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
ano
60
20 %
ne
242
80 %
Tab. 12: Využíváš Facebook k propagaci nějakých obchodních aktivit?
Graf 13: Používání k obchodním aktivitám a propagaci
OTÁZKA ČÍSLO 15
Setkal/a jsi se někdy osobně na Facebooku s kyberšikanou – např. s obtěžováním, pomlouváním, vyhrožováním apod.? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
ano
48
16 %
ne
254
84 %
Tab. 13: Setkal/a jsi se někdy osobně na Facebooku s kyberšikanou?
195
Graf 14: Zkušenosti s kyberšikanou
OTÁZKA ČÍSLO 16
Máš svůj profil i na dalších sociálních sítích? Pokud ano, na jakých? (možnost zaškrtnout více odpovědí) Odpověď
Počet
Podíl
MySpace
29
10 %
Twitter
35
12 %
LinkedIn
19
6%
YouTube
137
45 %
Líbím se ti
27
9%
Spolužáci.cz
191
63 %
Lidé.cz
62
21 %
jiné
23
8%
žádná
67
22 %
Tab. 14: Máš svůj profil i na dalších sociálních sítích? Pokud ano, na jakých?
196
Graf 15: Profily na ostatních komunitních sítích
OTÁZKA ČÍSLO 17
Jak se změnil tvůj přístup k Facebooku od vytvoření profilu? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
používám ho méně než na začátku
94
31 %
používám ho více než na začátku
108
36 %
nezměnil se, používám ho stejně jako 100
33 %
na začátku Tab. 15: Jak se změnil tvůj přístup k Facebooku od vytvoření profilu?
Graf 16: Používání Facebooku v porovnání se začátky
197
OTÁZKA ČÍSLO 18
Jaké máš plány se svým profilem na Facebooku do budoucna? (možnost zvolit právě jednu odpověď) Odpověď
Počet
Podíl
chci ho nadále aktivně používat
180
60 %
uvažuji o jeho zrušení
43
14 %
chci ho co nejdříve zrušit
0
0%
nevím
79
26 %
Tab. 16: Jaké máš plány se svým profilem na Facebooku do budoucna?
Graf 17: Plány s profilem do budoucna
DEMOGRAFICKÉ ÚDAJE
Pohlaví Pohlaví
Počet
Podíl
žena
199
66 %
muž
103
34 %
Tab. 17: Pohlaví respondenta
198
Graf 18: Pohlaví respondentů
Věk Věk
Počet
Podíl
17
8
2%
18
12
4%
19
15
5%
20
22
7%
21
55
18 %
22
99
33 %
23
36
12 %
24
30
10 %
25
14
5%
26
11
4%
Tab. 18: Věk respondenta
199
Graf 19: Věk respondentů
VYHODNOCENÍ PRŮZKUMU A HYPOTÉZ HYPOTÉZA 1
Hypotéza 1 předpokládala, že největší podíl respondentů chodí na Facebook několikrát za den. Tato hypotéza se potvrdila. Z 302 respondentů jich odpovědělo 130 (tj. 43 %), že se na Facebook dívají několikrát denně. HYPOTÉZA 2
Hypotéza 2 předpokládala, že více než 5 % respondentů vždy potvrdí žádost o přátelství i lidem, které vůbec nezná. Tato hypotéza byla vyvrácena. Překvapivě nikdo z dotazovaných si údajně nepřidá nikoho, koho vůbec nezná. Žádost o přátelství potvrdí pouze v případě, že má s dotyčný nějakého společného přítele (34 respondentů, tj. 11 %) nebo pokud s dotyčným sdílí sympatie (22 respondentů, tj. 7 %). V této věkové kategorii je uspokojující odpověď, že 246 respondentů, tj. 81 %, si nikdy nepřidá mezi své přátele neznámé lidi. Z toho vyplývá, že lidé v této věkové kategorii jsou opatrní vůči svým kontaktům. Na druhou stranu ale otázka číslo 8 dokazuje, že i přesto 10 respondentů, tj. 3 % z dotazovaných, sdílí osobní informace na svém profilu se všemi uživateli této sociální sítě.
200
HYPOTÉZA 3
Odpověď týkající se hypotézy 3 přinesla alarmující zprávu. Zatímco hypotéza neočekávala více než 1 % respondentů, kteří by zažili kyberšikanu, vyhodnocení otázky číslo 15 ukázalo, že se s kyberšikanou osobně setkalo 48 uživatelů, tj. 16 % z celkového počtu respondentů. Tento výsledek poukazuje na to, že kyberšikana nepostihuje pouze mladistvé, ale i dospělé osoby v této věkové kategorii, a tudíž by se jí měla věnovat větší pozornost a vyvinout lepší prostředky k jejímu řešení.
201
ZÁVĚR Studie Generace Facebooku aneb Život on-line ukázala, jakým způsobem Facebook ovlivňuje mladou generaci a zároveň jakým způsobem ona ovlivňuje okolní svět prostřednictvím této sociální sítě. Nejprve jsem se pokusila přiblížit sociální sítě obecně, a teprve poté se věnovala tomu hlavnímu – analýze Facebooku. Konkrétně jsem popsala vývoj a funkce Facebooku, což poskytlo případnému neznalému čtenáři informace o tom, co tato sociální síť nabízí svým uživatelům. Následně zmapovala vztah Facebooku k různým elementům – politice, osobnostem a marketingu. Zde bylo možné například zjistit, že díky Facebooku se podařilo svrhnout režim v Egyptě, že i britská královna má svůj facebookový profil, nebo že Facebook se začal využívat jako významný marketingový nástroj. Práce poukázala také na hrozby Facebooku a jejich prevenci. Jako nejrozšířenější hrozbou se ukázala kriminalita v různých oblastech. Do boje proti těmto hrozbám se zapojila i Evropská komise. Navíc existují různé organizace, které vytvářejí projekty pro bezpečnější Internet. Na konec jsme se zmínili o rozšíření Facebooku v České republice. Právě vztah české mladé generace k Facebooku byl následně tématem primárního průzkumu mé práce. Vlastní průzkum přinesl některé překvapující výsledky. Například bylo zarážející, kolik respondentů se setkalo osobně s kyberšikanou na Facebooku. Průzkum také ukázal, že většina uživatelů používá Facebook několikrát za den. Zajímavé zjištění bylo, že i několik rodičů, a dokonce i prarodičů, dotazovaných má profil na Facebooku. Z tohoto pohledu by bylo zajímavé zjistit v nějakém dalším průzkumu, jestli si starší generace vytvořila profil na Facebooku z vlastního zájmu nebo k tomu byli motivovaní svými dětmi či vnoučaty. Generace Facebooku je masa mladých lidí, kteří stále více ukazují svoji sílu a v budoucnu jistě ještě mnohé změní. Já sama patřím do této generace a velice dobře si uvědomuji moc tohoto komunikačního a informačního nástroje. Proto je důležité přistupovat k němu zodpovědně a s dobrým úmyslem. A co Vy, už jste na Facebooku?
202
POUŽITÁ LITERATURA Aktuálně.cz. Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: BitMarketing.eu. Jak se propagovat na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: Čížek, Jakub. Generace sociálních dětí. [on-line]. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z: ČTK/Lidovky.cz. Britská královna spustila Facebook, za hodinu získala 40 tisíc fandů. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: ČTK/Lidovky.cz. Filmový dokument líčí život a smrt zastřelené íránské demonstrantky Nedy. [online]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z: ČTK/Lidovky.cz. Více než třetina mladých Američanek je závislá na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z: ČTK/Novinky.cz. Muž zavraždil svou expřítelkyni kvůli fotce na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-0328]. Dostupné z: Developers.facebook.com. Facebook Platform Launches. [on-line]. [cit. 2011-03-15]. Dostupné z: DigiWeb.iHNed.cz. V půlce září odstartuje Diaspora, alternativa k Facebooku. [on-line]. [cit. 201104-09]. Dostupné z: DigiWeb.iHNed.cz. Vatikán loví mládež: Papež se už v neděli objeví na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: Dočekal, Daniel. Desítky tisíc lidí věří tomu, že mohou zjistit, kdo prohlížel jejich profil na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Dočekal, Daniel. Facebook maže 20 tisíc dětských účtů denně. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z: Dočekal, Daniel. Facebooková kriminalita vzrostla o 540 %. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Dočekal, Daniel. Mark Zuckerberg je padesátý druhý nejbohatší člověk planety. [on-line]. [cit. 201104-14]. Dostupné z:
203
Dočekal, Daniel. Třetina Američanů používá Facebook na záchodě. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z: Dočekal, Daniel. Vzestup a pád českých sociálních sítí. [on-line]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné z: Eballance.cz. Sociální média podpoří vaší aktivní komunikaci s klienty. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: E-Bezpečí.cz. Základní informace o projektu. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z: Facebook.com. Benedict XVI. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: Facebook.com. Bezpečnost. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z: Facebook.com. Statistics. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: Facebook.com. The British Monarchy. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: Fbmarketing.cz. Proč na Facebooku inzerovat. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: Fišer, Miloslav. Každý pátý uživatel se na Internetu přátelí s lidmi, které vůbec nezná. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Hájek, Adam. Toto je Revoluce 2.0! V čele egyptských protestů stanul manažer Googlu. [on-line]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z: Handl, Jan. Politici objevují Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z: Handl, Jan. Sociální sítě, to není jenom Facebook. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z: Handl, Jan. Twitter: V jednoduchosti je síla. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z: Holý, Tomáš. Podvodník na Facebooku zneužil důvěry lidí na podporu Paroubka. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Hunt, Peter. The Queen’s message – by e-mail. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: iDNES.cz. Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici, apelují Mádl a Issová. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z: Internethotline.cz. Projekt Internet Hotline. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z:
204
Javůrek, Karel. Hodnota Facebooku je už 85 miliard dolarů, má 650 milionů uživatelů. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: Kasík, Pavel. Jak nejmladší miliardář k nápadu a bohatství přišel. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: Kulhánková, H., Čamek, J. Fenomén Facebook. Kladno : BigOak, 2010, ISBN 978-80-904764-0-0. LinkedIn.com. About Us. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z: Michna, Vladimír. Facebooková generace trpí absťáky jako narkomani, potvrdili vědci. [on-line]. [cit. 2011-03-27]. Dostupné z: MySpace.com. About Us. [on-line]. [cit. 2011-03-03]. Dostupné z: Netshopper.cz. Jak využít sociální sítě v internetovém obchodování?. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: Novinky.cz. Egypťan pojmenoval dceru Facebook. Jako vděk za revoluci. [on-line]. [cit. 2011-0326]. Dostupné z: Novinky.cz. Stačí říci do mobilu zakázané slovo „protest“ a čínští cenzoři hovor vypnou. [on-line]. [cit. 2011-03-26]. Dostupné z: Platko, Ondřej. Sociální sítě 1.díl. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z: Platko, Ondřej. Sociální sítě 2. díl, společné prvky. Typy sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: Platko, Ondřej. Sociální sítě 2. díl, společné prvky. Základní znaky sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: Polochová, Iveta. Britská školačka skočila z mostu. I kvůli šikaně na Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Pospíšil, Adam. Osobností roku je podle magazínu zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. [online]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: Prall, Laura. SixDegrees.com – Social Networking In It‘s Infancy. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z: Roos, Dave. How Social Networks Work. [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z:
205
Rovenský, Jan. Česko zažije kampaň v americkém stylu, chystají ji ODS i ČSSD. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z: Říhová, Barbora. Evropa varuje před kyberšikanou, lépe chránit děti slibuje i Google. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z: Říhová, Barbora. Složili jsme zbraně a vy jděte k urnám, zní po vaječné řeži z Facebooku. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z: Saferinternet.cz. O nás. [on-line]. [cit. 2011-03-29]. Dostupné z: Sedlák, Jan. Film o Facebooku The Social Network získal 3 Oskary. [on-line]. [cit. 2011-03-13]. Dostupné z: Smith, Richard. She said my daughter was her baby after stealing her identity on Facebook. [online]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Socialbakers.com. Czech Republic Facebook Statistics. [on-line]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné z: Socialbakers.com. Facebook Brands Statistics in Czech Republic. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: Socialbakers.com. Facebook Brands Statistics. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z: Socialbakers.com. Facebook in 2010: 7.9 new account registrations per second!. [on-line]. [cit. 2011-03-20]. Dostupné z: Socialbakers.com. World Continents Facebook Statistics. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z: Sociálnísítě.cz. Historie sociálních sítí. [on-line]. [cit. 2011-02-25]. Dostupné z: SociologyIndex.com. Social Network. [on-line]. [cit. 2011-02-20]. Dostupné z: Symbio.cz. Web 2.0. [on-line]. [cit. 2011-02-26]. Dostupné z: Švamberk, Alex. Sedmnáctiletou oběť si našel na Facebooku, znásilnil ji a zavraždil. [on-line]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné z: Thegreatschlep.com. Sarah Silverman. [on-line]. [cit. 2011-03-17]. Dostupné z: Tinl, Karel. Miliardový soudní spor o vytvoření Facebooku končí. Zuckerberg vyhrál. [on-line]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné z:
206
Twitter.com. About. [on-line]. [cit. 2011-03-07]. Dostupné z: Wade, Mike. Social Network Theory. [on-line]. [cit. 2011-02-21]. Dostupné z: Wikipedia.cz. Stanley Milgram. [on-line]. [cit. 2011-02-23]. Dostupné z: Živě.cz. Na Facebooku lze konečně obchodovat!. [on-line]. [cit. 2011-03-23]. Dostupné z:
207
... aneb Život on-line Sborník závěrečných prací Literární akademie (Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého) – Katedra mediální tvorby a publicistiky
Vydala Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého) Na Pankráci 420/54, Praha 4 – 140 00 První vydání Praha 2013 ISBN 978-80-86877-58-7
